Xampicek píše:neříkejte že to pro Vás nebyl sport lítat 2 - 3 destinace za den s FR
Dvakrát za sebu jsem teď vedl v hospodě debatu o tom, jak je možné, aby někoho bavilo letět sem a tam. Jenom tak. Jelikož jsme se ani jednou nedobrali kloudného výsledku před desátým pivem, slíbil jsem, že vyvěsím písemné vysvětlení zde na fóru.
Moje vysvětlení se samozřejmě nebude týkat jen vzácné úchylky několika klientů tohoto fóra. To by byla škoda času. Pokusím se nás, úchyly z fóra, zahrnout do odpovědí na obecnější otázky týkající se existence cestovního ruchu a motivací, které miliony lidí pohnou trmácet se někam, odkud se zas vrátí zpátky. Jaký to má smysl?
Článek je koncipován jako odpověď na otázku, tak se neděste, pokud si v článku přečtete něco, co jste vlastně nechtěli slyšet - na co jste se neptali.
Takže – proč lidi baví cestovat? Co z toho vlastně mají? Proč někoho baví létat sem a tam? Proč je průmysl cestovního ruchu tak velký průmysl? A existuje rozdíl mezi koupákem a baťůžkářem? V čem přesně?
Jednoduché otázky, ale těžko najít spolehlivou odpověď. Přesto nějaké odpovědi musí existovat. Kdo chce provozovat cestovní kancelář musí znát typologii svých zákazníků, vědět jaké potřeby bude uspokojovat.
Pokud chci založit cestovku pro dobrodruhy, musím si odpovědět proč by lidi měli kupovat a také kupují nepohodlné zájezdy do Bangladéše – a jak takový zájezd správně prodávat.
Stejně tak pokud mám koupáckou cestovku, chci něco učit v rekvalifikačních kurzech svoje delegátky, které mají adekvátně reflektovat na požadavky hostů hotelu Kotva **+ v Burgasu. A to nejsou legrácky – to je o penězích. Musíte vědět co děláte a proč to děláte, než sáhnete do peněženky pro „drobné.“
A to platí i pro ty z vás, kteří se touží „jenom“ proletět z prahy do Hahnu a na otočku zpět.
K čertu, proč byste takový nesmysl vůbec měli dělat?
„Protože mě to baví.“
„No jo, ale co tě na tom baví, letět tam a zpátky?“
„Nevim, ale lítat je prostě supr.“
O motivaci
O nejzákladnější motivaci k cestování tedy asi nebude sporu. Lidi cestování vyhledávají a platí za něj proto, že jim navozuje jakési příjemné stavy. Česky řečeno – hezké zážitky:o) Původní otázka „co lidi motivuje k cestování“, se tím ale posouvá:
„Co způsobuje, že cestování přináší příjemné zážitky?“
Na to existuje jednoslovná odpověď: „Změna.“
Pacient
Na změny půjdem oklikou. Představme si situaci hypotetického pacienta v nemocnici. Čistý, bíle vymalovaný jednolužák. 3x denně se otevřou dveře a je podávána strava. Ve 20:30 zářivka u stropu zhasíná, v 5:30 se rozsvěcí. Jak hodnotíte situaci pacienta? Asi se shodneme na tom, že někde na stupnici mezi „blbý“ až k „posrání“. Ale proč je tahle situace blbá? Vždyť je přece všechno jak má a nikomu se nic špatného neděje...
Dobře, představme si, že v rámci boje za práva pacientů bylo prosazeno, aby se přes den vytahovala žaluzie na okně. Představuje to zlepšení, nebo zhoršení situace pacienta?
Jaká další doporučení pro zlepšení situace byste navrhli? Zkusím sám navrhnout 3 zlepšení, ze kterých se ale bude realizovat pouze jedno – to, které podle vás nejvíce zlepší situaci pacienta:
1)dát do pokoje knihovnu
2)dát do pokoje televizi
3)odejít z mísnosti
... já abych si tedy vybral tu poslední možnost. Spokojeně existovat v neměném prostředí, v bíle vymalovaném pokoji, si těžko dokážeme představit.
To sice jo, jdou ale tyhle změny vůbec nějak jednoduše kategorizovat? Kupodivu .. jdou. Pro potřeby „filisofie cestujícího“ lze přesně vymezit 2 kategorie změn.
Jsou to změny patternového původu a změny inerciálního původu.
.. ale ono to nakonec tak složité nebude.
Dost lidí se asi bude hlásit, že slovo pattern zná ve svém vlastním výkladu. Patterny, neboli textury, podoby, si ale v tomto článku bohatě stačí představit jako divadelní kulisy. A my všichni se pohybujeme v nějakých kulisách – jezdíme do práce v kulisách metra, v práci sedíme v kulisách oupnespejsu, po práci v kulisách hospody, a pak jdeme kulisami ulice do svého bytu.
A teď – když chodíme obden do hospody Na růžku, a pak omylem vlezeme do obchodu s názvem Potrefená husa – rozeznáme, jestli je Potrefená husa kadeřnictví, nebo hospoda? Jasně že ano - přestože Růžek a Husa mají různé kulisy, jsme samozřejmě schopni rozpoznat podobnost těchto kulis a určit hospodu. Asi tak jako svojí manželku poznáte, protože znáte její podobu. A ženskou rozeznáte od chlapa podle podobnosti s vaší manželkou. Takhle fungují patterny. Nakonec nic světoborného, že?
To není všechno. Součástí našeho světa jsou i nehmotné kulisy. Šéf vás nemá rád. V kulisách tohoto vztahu hrajete svojí roli v práci. Pak jdete na ČSA a je na vás nepříjemná holka za přepážkou. První, co vás napadne, že ona není váš šéf, aby si mohla takhle vyskakovat. Za to opět může podobnost chování vašeho šéfa a holky za přepážkou. Pořád za to můžou patterny.
No, nejvyšší čas si říci, co má celé tohle žvanění společného s cestovním ruchem:
V běžném životě se kulisy „ohrávají.“ Množství situací a změn, které mohou nastat v jedněch kulisách je do jisté míry omezeno. Stává se tedy, že se opakují pořád stejné situace. Každé ráno v kulisách metra hrajete cestujícího. Každý den v kulisách šéfa, co vás nemá rád, prodáváte letenky. Každý den v kulisách hospody pijete světlou desítku. Kulisy se nemění, do života se postupně vkrádá „nuda“.
Řešení, které se nabízí, je nabíledni – alespoň na chvíli vyměnit všechny kulisy za naprosto jiné. Jiné počasí, jiné metro, jiné hospody, jiné jídlo, jiný jazyk, jiná mentalita. Ta část mozku, která baží po zažívání změn a porovnávání vašich patternů si takové změny užívá a dává vám to jasně najevo. Tím, že vás to „baví.“
Pokročíme. Doposud byla řeč o lidech, kteří se pohybují mezi kulisami a užívají si jejich různosti a podobnosti. Co se ale stane, když vy zůstanete sedět na místě, a měnit se začnou kulisy kolem vás? Ale samozřejmě že to je možné...
Když nasednete do vlaku, nasedáte do vlastního malého světa, řekněme inerciální soustavy. Budete sedět v nehybných kulisách svého kupé, zatímco svět „tam venku“, tedy ta druhá inerciální soustava, vám bude ubíhat za oknem. Vlak jede 60km/h a vy hodíte svému spolucestujícímu míček rychlostí 30 km/h. Pozorovatel stojící vně vlaku ale vidí míček letící rychlostí 90 km/h.. tohle povídání už jste někde slyšeli, že?
Čili vy sedíte na zadku, a kulisy se mění. Ovšem nikoliv ve vašem „aktuálním“ světě – tedy v kupé kde sedíte, ale „venku“. Tento detail je dost podstatný. Kulisy, které se nenachází ve vaší aktuální soustavě nemáte totiž příležitost podrobněji interpretovat. Například změnu hmotných kulis (pivo), ani nehmotných kulis (opilecké řeči) nemůžete prožít, pokud kolem irské hospody v Dublinu jenom projedete v autě... to dá rozum, že.
Ale pokud svět ubíhající za oknem nemůžeme poznávat, proč tolik lidí baví jezdit rychle v autě, mašinfírovat vlak, pilotovat letadla, nebo se v nich vozit? Anebo na tohle všechno alespoň koukat?
Na změnách nás totiž neláká pouze možnost je interpretovat. Zajímají nás vůbec všechny změny, bez ohledu na jejich intelektuální přínos. A zajímají nás tím více, čím jsou prudší a větší.
Ono je to ostatně praktické - když si všimnete že na vás padá pytel cementu, máte šanci uskočit. Taky se nedá říct, že by například letící fotbalový míč přinášel nějaký zvláštní intelektuální zážitek, přesto umíte jeho pohyb (v inerciální soustavě) velmi přesně zaznamenat a nakopnout ho takovým směrem, silou a rychlostí, aby doletěl do brány.
Inerciální změny ovšem nesouvisí jenom s rychlostí (třeba dopravního prostředku). Mluvíme o prudkosti a velikosti změn. Například kolik lidí zajímá, že bouráte na zahradě kůlnu? A kolik lidí zajímá odstřelování pětipatrové barabizny semtexem? Dívali jste se někdy na Discovery Channel? Odkazy na pár příkladů „inerciálního zaujetí“ naleznete pod článkem.
Éro
Užíváte si každý let letadlem? A už začínáte tušit proč?
Pokud se zeptám, jaká je nejzajímavější část letu .. asi se dozvím, že start a přistání. Přemýšleli jste někdy proč vlastně? Určitě někdo bude jmenovat gravitační změny nebo změny perspektivy – tedy ztrátu všech obvyklých orientačních i úběžných bodů. Prostě ztrátu kulis.
Jediná kulisa, která vám zůstane, která vám nikam neubíhá, je paluba letadla. A jelikož paluba je podobně monotónní jako nemocniční pokoj, někoho napadlo nacpat do ní alespoň televize.
Prožití inerciální změny - typu vlak, auto, letadlo – je nutným zlem, které umožňuje rychle se dostat k radikálně jiným kulisám. Pokud ale dopravní prostředky nemáte rádi jen proto, že vám umožňují dostat se k novým kulisám, ale taky kvůli tomu, že se po dobu cesty vyhnete interakci s vnějším světem – že si ho necháte ubíhat nebo ztrácet - pak nejste úplně v pořádku.
A jsme konečně u toho důležitého, co jsme si o patternech nestihli říct. A totiž že ne každého baví zažívat a zkoumat změny svého okolí, ne každého baví učit se. A mezi tím je přímá úměra.
Přiznat si, že se těšíte na let do Hurgady a pak na místě 7 dnů jen čekáte až poletíte zpátky, to vyžaduje jistou dávku sebereflexe a sebeupřímnosti. Co je lepší, číst tento článek na airways, nebo sedět v letadle do Hahnu, nečíst nic a hodinu koukat z okna?
Co z toho v praxi?
V první řadě můžeme spolehlivě kategorizovat cestující, a to neutrální, nehodnotící metodikou.
Obecně můžeme říct, že koupák sice vyhledává změnu, ale jenom za velmi podobné kulisy, které zná od sebe doma. V tomto případě je potřeba ve všech fázích prodeje podobnosti a rozdíly se známými kulisami s péčí vyjmenovávat.
Naproti tomu „krosnař“ jede do Bangladéše, kde bude „jíst rejži ze země“ a týden neuvidí sprchu. Sebemrskačská touha po extrémní změně.
Při prodeji se na kategorii cestujícího můžete pomocí správně pokládaných otázek vyptat – a pak už jenom podáte informace směřující k naplnění potřeb. Ve výsledku si klient myslí, že tomu v „té cestovce hezky rozumí.“ Omyl, jen se nasáčkovali do rozhodovacího procesu bočními dveřmi.
Pokud pracujete ve službách, je vnímání cestujícího jako člověka, který právě mění kulisy, daleko mírumilovnější, než když ho vnímáte jen jako prudícího debila. Zkuste se třeba podívat optikou tohoto článku na "Historky s koupákama" z tohoto fóra (odkaz pod článkem).
Nespokojený zákazník je ten, který skončil v jiných kulisách, než očekával - v kulisách, které jsou mu nepříjemné. A není to vždycky chyba zákazníka, ale možná i prodejcova marketingu. Pohádat se samozřejmě můžou i manželské páry, kde jednomu jsou kulisy příjemné, druhému ne. Jeden je má náladu poznávat, druhý vůbec. V rámci procesu adaptace na nové kulisy tak vznikají nové druhy a témata hádek s nečekanými výsledky. Povšimněte si, že v tomhle vždycky hraje roli rozdílnost prostředí a rozdílnost reakce na něj.
Koupáci a machři
Když umíme kategorizovat cestující, dá se říct, která kategorie je kategorií „machrů“? Teoreticky je to hardcore krosnař, který ví všechno o létání. Vezme si pro sebe maximum jak z interciálních, tak z patternových změn. Já jsem ještě takového neviděl.
Určitě ale platí, že čím méně interakcí s okolím vyhledáváte, tím je pro vás cestování zbytečnější. A tady někde se nachází měřítko užitečnosti spotřeby zdrojů – nebo chcete-li peněz – vynakládaných na cestování vůbec.
Odkazy
Inerciální fascinace: ubíhání zvenčí | ubíhání zevnitř | bězúběžné ubíhání | .. a trochu jinak
Historky s koupákama:
viewtopic.php?f=22&t=2226
Související: více o patternech
A aerolinky to dobře vědí, a proto ke kuřeti dají nádivku v podobě různých bussiness a first class a nechají si za ni patřičně zaplatit. A možná proto se nabídka LC airlines s poptávkou obchodní klientely moc nepotkává, a když jo, jde spíš o tu první, šťastnější, skupinu.
A taky mi jako baťůžkářovi docvaklo, proč jsou ty resorty všude úplně stejné, Chorvatsko, Tunis jako Thajsko, jedno jest, liší se to jak hospoda Na Růžku od lokálu U Lípy...
Ale nad některejma věcma člověk musí trochu přemejšlet...
