Po(novoroční) gastrobraní - 1. částVánoce a Nový rok jsou časem radosti, veselí, hojnosti a předsevzetí. Pro mnohé podnikatele v pohostinství jsou však také obdobím smutku, zmaru, ztracených iluzí a nepěkných konců. Všechno to mě napadalo, když jsem v prvních lednových týdnech (s asi týdenní přestávkou danou lehčím nachlazením) procházel po městě a sledoval, jak výlohy stále většího počtu podniků náhle zejí prázdnotou (visačka s eufemistickým "z technických důvodů zavřeno" je v 95% případů znamením, že stávající kavárna, restaurace nebo bar zkrachoval). Je to koneckonců nanejvýš logické: i když je to město jako Brno, nekonečný růst neexistuje a tak občas musí přijít i pád.
Rekordmanem co do "výdrže" je za poslední roky „koloniál/kavárna“ No A Co!, který se usídlil v suterénu jednoho z činžovních domů (provoz zahájil 27. 9. 2014 a skončil 3. 1. 2015). Ale jestliže večerky Vietnamců na sídlištích v bývalých kočárkárnách přežijí z toho důvodu, že v nich prodavači prakticky bydlí a mají k mání to nejdůležitější, co poptává většinový český strávník, No A Co mělo to, co bohužel stále trápí většinu podniků: naprosto neujasněný koncept a cílovou skupinu.
Podnik v omláceném suterénu není a nemůže být – pokud někdo nedá spoustu peněz do rekonstrukce – zas tak moc sexy co do designu a i když má kávu a honosí se nálepkou Piccolo neexistuje!, zdálo se mi po pár dotazech, že ani s tou kávou to nebude tak slavné. Obvyklá nabídka sestává z několika artisanálních produktů, které ovšem – a to je ten problém – jsou dávno k mání ve spoustě jiných zařízení tohoto typu a často na vyšší úrovni (mléko a máslo z Ježkova statku, maso z farmy rodiny Němcovy, sýr Gran Moravia, „krájené sýry“ atd.).
- 27. 9.: Otevřeno
- 3. 1.: Zavřeno
- Hm, tak co to vlastně je?
V posledních měsících se mi zdá, že se někteří provozovatelé večerek zhlédli v módní vlně bister a i když podnik zůstává z většiny večerkou nebo prostě a jednoduše "sámoškou" (včetně socialistického interiéru), připnuli si hrdě na vývěsní štít nápis bistro, za pult umístili plastový automat na kávu se špatně napsanými názvy kávových nápojů, do chladniček přidali pár bio-moštů a leckdy nevábně vyhlížející zeleninu (určitě starostlivě vypěstovanou na farmách) a čekají, jaký to bude mít výsledek.
Ještě před pár dny jsem si myslel, že hybridní koncept trafika/kavárna je vrcholem možného, ale když jsem před pár dny viděl nabídku kávy i v jednom z nejúspěšnějších brněnských second-handů (dlužno říct, že výlohy, které jim dělá jedna dívenka, patří na české poměry k nejhezčím) a za cenu vpravdě dumpingovou, myslel jsem, že mě klepne
Po několika dnech sbírání odvahy jsem vstoupil dovnitř a prošmejdil celý obchod, abych našel plastový automat. Leč nezdařilo se. I když jsem byl důkladnější než soutěžící sociologicko-gastronomické reality show Prostřeno, plasťáček jsem nenašel. Tudíž jsou tři možnosti: prodavačka udělá zákazníkovi a) zalejvanou; b) instantní; c) reklama lže/automat je pokažený (ještě se zkusím pozeptat).
Prozovatelé večerek ovšem nezapomínají ani na inovaci zřejmě oblíbených produktů - soudě dle prominentního místa na dveřích u podniku:
- 2 litry polosladkého za 39.90 Kč - to musí být pěkný lomcovák
To noblesnější restaurace (v OC Olympia) neváhá potěšit milovníky všeho zdravého. Když jsem v červenci láteřil nad tradiční jindřichohradeckou zmrzlinou bez cholesterolu, netušil jsem, že je možné zajít ještě dál:
Nervy si pak zpravidla uklidňuji každodenním ranním cappuccinem s novinami anebo titulem, který se - jak říkali i v reklamě na nový týdeník - ke kávě hodi úplně nejlépe
- To nejlepší, co si ke kávě můžete dát :-)
Je známá věc, že zdrobněliny přispívají k lepšímu vztahu vrchní/číšník a host. Po pivečku, kávičce a pečivíčku je tu zase něco nového:
Vinobraní - to je tradice. Klasobraní z myšlenek libovolného vědátora je také poměrně dobře známá věc. Řízkobraní jsem dnes ovšem viděl poprvé.
Před pár týdny Globík strávil nějaký čas v Brně a pak mi napsal své dojmy z oblasti Veveří a Obilného trhu (množství různorodých podniků na malé ploše). Dnes, ač už byl sníh skoro dole, vzpomněl jsem si na vlahé dny, kdy vločky padaly z nebe, dětem koulely z očí slzy jako cizrna, a dospělí, kteří neměli pořádné boty do břečky, zhusta kleli.
- V Globíkových stopách...
- Kavárna otvírá za 10 minut, tak si musím esko a kapučo zatím namalovat
Pochopitelně jsem se zaměřil jen na nové podniky a jak se zdá, trend, který je skoro stejně silný jako bistra, tj. lepší pivnice, se projevil i v okolí FF MU. Jako u každé VŠ tohoto typu je i zde pochopitelně nadbytek náleven nejrůznější úrovně (9000 VŠ studentů na jedné fakultě je pěkné číslo), jak se však zdá, je jich zapotřebí ještě víc. Pivnice U Fildy si jednoduše na nic nehraje - má pivo, levnou kořalku a skoro nic víc. Nahradila podnik s proklatě pálivými steaky, který nahradil hospodu, která nahradila letitou hospodu Hobit.
Sousedící podnik Meat and Beer má také pivo, hodně piva a dokonce happy hours (15 - 18), kde asi, jak doufá, vytočí úplně nejvíc piva. Jídelnímu lístku pak kralují tutovky jako Smažený sýr, Smažený květák či nakládaný hermelín.
A na závěr malá detektivní analýza á la Blade Runner:
Pokračování příště, už nemůžu ... Rád bych občas nafotil i něco uvnitř popisovaných podniků, ale jak se praví na Sociální síti: Dovolí mi to, když nemám Instagram?