Uruguay je krásná země plná kontrastů, přívětivá k turistům, s výborným vínem a masem a krásnou přírodou.
Byl jsem fascinován šíleným technickým stavem řady jezdících! dopravních prostředků, kravami, pasoucími se pod palmami i volně žijícími tuleni, které jsme mohli pozorovat ze vzdálenosti 20 metrů.
Hlavní město Montevideo je opravdovým velkoměstem se vším pozitivním i negativním, co k tomu patří. Taky v něm žije celá třetina obyvatel země. Venkov je osídlený jen velmi řídce, v přímořských nížinách se rozpínají stovky čtverečních kilometrů pastvin s hovězím dobytkem, osly, koňmi, ovcemi, kozami i pštrosy.
Přívětivost k turistům
Všechny parky, botanická zahrada i zoo, které jsme navštívili, byly zdarma a daly se projíždět autem. Většina muzeí byla zdarma, narazili jsme jen na 2 místa, kde se platilo vstupné - pevnost Fortaleza del Cerro nad Montevideem (60 Kč) a maják v Cabo Polonio (20 Kč).
Vracení dph - nikde jsem se nedočetl proč, ale při platbě kartou (vyzkoušeno s debetní i kreditní VISA, kreditní MasterCard a Dinners) nad určitou sumu automaticky vrací až 18% zpátky. Někde nám tvrdili, že je to až od útraty 1500 UYU (cca 1500 Kč), ale fungovalo to i na částky mnohem nižší a na komodity, které obvykle nejsou tax free, jako půjčení auta nebo jídlo. Nevysledoval jsem v tom žádný logický systém. Někde ponížili útratu rovnou, sleva byla vyčíslená na účtence z platebního terminálu a jindy jsem zaplatil částku celou a po cca týdnu se mi na výpise objevila jak celá zaplacená částka, do té doby jen blokovaná (mínus), tak i vratka daně (plus).
Nikde se nás nesnažili "natáhnout", dokonce ani taxikáři ani číšníci v turisticky provařeném Mercado del Puerto, ti se jen slušně zeptali, zda můžou do účtu přidat 10% za servis.
Veřejná WC s obsluhou i bez byla také zdarma.
Ceny jsou v průměru lehce vyšší než u nás, taxi (22 Kč za km) nebo mhd (jízdenka 23 Kč) vyjdou na stejno, kvalitní kožené věci a boty o dost levnější. Jen benzín je tu ještě dražší, cena je pravděpodobně regulovaná, na všech pumpách byla 41,80.
Potkávali jsme hlavně turisty z Brazílie a Argentiny, sporadicky anglicky, německy nebo francouzsky mluvící.
Montevideo
Čtvrtek 20. listopadu, den první - jdeme se podívat na hlavní turistické taháky, vyrážíme na Plaza Independencia s jezdeckou sochou Artigase (což je místní Jánošík / Masaryk, který vybojoval nezávislost a v každém městě je po něm pojmenovaná ulice, náměstí, škola, cokoli a často tam má i sochu) a jeho mauzoleem.
Pokračujeme kolem divadla Teatro Solís dále pěší zóně na náměstí Plaza Constitutión s bleším trhem a metropolitní katedrálou, přes Plaza Zabala až k Mercado del Puerto.
Mercado del Puerto je bývalá přístavní tržnice, ve které a kolem které je spousta restaurací, které připravují výborné maso na grilu, pod kterým topí dřevem.
Vedlejšími uličkami dojdeme k oceánu a zpátky na náměstí Fabini.
Náměstí Fabini je vánočně vyzdobeno a všechno v noci svítí.
sice nevím, co má kosmonaut společného s Vánocemi, ale budiž
Odtud dojdeme až Palacio Legislativo, což je parlament. Komentovana prohlídka začíná až za 2 hodiny, ale četl jsem, že za to stojí, tak se chvilku procházíme v okolních ulicích ne příliš pěkné a na můj vkus i celkem nebezpečné čtvrti. Raději se vracíme blíž k parlamentu a sedáme si do restaurace na místní typické Chivito. To je něco jako hamburger, ale místo mletého masa obsahuje hovězí plátek a vejce. Za vyzkoušení to stálo, ale příště už si to nedáme.
V zastrčené pokladně kupujeme vstupenky (70 Kč) a za chvíli si nás vyzvedne průvodkyně. Jsme jediní 2, kdo má anglický výklad, větší skupinka španělsky mluvících turistů jde po nás. Parlament je krásný a rozhodně stojí za vidění, hlavní hala je volně přístupná i bez průvodce kdykoliv, senát, poslanecká sněmovna a další prostory ale ne.
Parlament je vyzdobený mozaikou ze 70 barev mramoru, sochami i malbami. Na vnitřní fasádě má sgrafiti. Z výkladu o historii a parlamentu mě zaujolo hlavně to, že uruguayské peso bylo svého času nejsilnější měnou kontinentu, že prezident smí v parlamentu mluvit jen jednou za 5 let, jindy tam může být maximálně jako divák. Senátorů mají 29 a poslanců 99, takže na rozdíl od nás, by hlasování nemělo končit fifty-fifty.
Jdeme zpátky k hotelu čtvrtí, kde je v délce 20 bloků jedna autoopravna vedle druhé. Při stáří části vozového parku není divu. Mě se ta auta ze 70 i 80 let v takovém stavu moc líbí a často si je fotím.
Typický stav, prorezlá, otlučená, leč pojízdná Škoda 120 GLS
a poslední dnešní fotka se na airways víc než hodí
Všichni urugvajci byli v Praze!
Nebo jejich známí, případně o ní minimálně slyšeli. Takovou máme zkušenost.
Když nás lidé slyší mluvit, začínají hovor a zajímají se, odkud jsme. Říkáme: "Repúblika Checa", na to se chytá málokdo. Pokračujeme: "Prága". To už znají všichni a sami často pokračují: "Á, čékoslovákia". Říkáme: "Sí" nebo "Yes", podle situace. Nevysvětlujeme. V našem případě mají navíc pravdu - já jsem čech a přítelkyně je slovenka
Říkají nám: "V Praze jsem byla minulý rok", "Sestra tam byla na dovolené", "Byl tam kamarád", nebo vědí, že: "Praha je krásné město"
Vždy nás srdečně vítají a přejí krásný pobyt.
Roaming nám funguje nějak divně. SMS chodí, ale dovolat se nám nedá. Občas nám volají uruguayská čísla, ale zvednout se hovor nedá, okamžitě se ukončí. Nedovoláme se ani vzájemně, volajícímu to do ucha vyzvání, ale volanému telefon ne.
Protože SMS chodí, neřešíme to. Navíc wifi je tu v každé hospodě. Karty berou taky skoro všude, jen bankomaty odmítají až výjimku spolupracovat s kartou, ze které jsem plánoval hlavně vybírat (debetní visa ZUNO), funguje jen v Banco Republica, jiné karty funguvaly všude, kde jsem to zkusil.
Pátek 21. listopadu, den druhý - průvodkyně v parlamentu nám poradila výlet do pevnosti Fortaleza del Cerro na kopečku na okraji Montevidea. Píšu schválně "na kopečku". Montevideo je velká placka a jediná vyvýšenina v okolí je právě onen kopeček s pevností.
Na recepci hotelu se ptám, jesli jízdenka na autobus mhd stále stojí 23 pesos, jak jsem se dočetl. Odpovídají že ano a zajímá je, kam vyrážíme. Když jim to řeknu, tak mě odrazují. Jednak v pevnosti prý není co vidět a taky je v jejím okolí prý nebezpečno.
Nenecháme se ale odradit. Za několika rohy chytáme (všechny zastávky jsou na znamení) autobus 125 a asi 40 minut projíždíme městem. Autobusů tu jezdí ohromné množství, jiná mhd tu není, a pekelně čmoudí...
Když podle navigace vystupujeme, řidič se nás ptá kam míříme, po odpovědi říká, že vystupujeme správně a máme se dát doprava do kopce.
Jsme ve čtvrti, která sice není výstavní a pár chatrčí na jejím okraji je, ale žádný Chánov nebo Luník IX se nekoná. Prakticky celou cestu se střídavě dobíháme a předbíháme s pošťákem, takže se není čeho bát
Na volně pobíhající psy jsme si už zvykli, nijak neobtěžují, vetšinou si nás vůbec nevšímají. V pevnosti je vojenské muzeum, busta Artigase, pěkný výhled na město, jen hrozně fučí.
Cestou tam, jsme viděli tržiště, nakže na zpáteční cestě vystupujeme, fotíme a kupujeme si skvělé ovoce. Pomeranče co chutnají jako pomeranče, banány, citrony, a jak to všechno krásně voní... Prostě nádhera!
Jinak se tu na zemi prodává i veškerá veteš, co kdo někde našel.
Odpoledne se už jen procházíme po centru a když začne pršet, přesunujeme se opět autobusem do nákupního centra Punta Carretas, kde mimo jiné objevíme reklamu na Prahu i s Karlovým mostem a zlatou kapličkou
Sobota 22. listopadu - máme už z domova objednanou prohlídku vinice a degustaci vín v Bodega Bouza. Tam i zpět jsme jeli taxíkem, za vzdálenost cca odpovídající cestě centrum Prahy - Kladno jsme platili asi 700 Kč. Vína byla skvělá, hlavně Tempranillo a místní typická odrůda Tannat. Vinice se obírají mezi únorem a březnem.
Majitel vinice tu ukazuje i část své sbírky automobilů.
Degustace vín začíná
Ve městě ještě zajdeme do Muzea kovbojů a měny (Museo de Gaucho y Moneda), část s penězi je bohužel v rekonstrukci, ale muzeum je velmi pěkné a opět zdarma.
Odpoledne si v centru Montevidea dáváme steak a procházku po nábřeží zalitém večerním sluncem.
Neděle 23. listopadu - podle předpovědi má být víc než 30 stupňů, navíc je v neděli skoro vše zavřené, takže dneska půjdeme na pláž. Vybrali jsme městskou pláž Playa de los Pocitos s obrovským nápisem Montevideo, autobusem jsme tam za slabých 30 minut.
Pláž je upravená a čistá, voda je však ledová, ještě není koupací sezóna, je teprve mezi jarem a létem. Místním dětem to ale v cachtání nezabrání. Už před desátou dopoledne má vzduch teplotu vyšší než 30 stupňů.
Sedli jsme si do hospůdky na zeleninový salát a pivo, potom jednou z hezčích čtvrtí míříme k parku Rodó, kde se v neděli konají obrovské trhy. Prodává se hlavně oblečení, boty, doplňky domácnosti a upomínkové cetky.
Když trh opouštíme, je už 35 stupňů. Jdeme do parku Battle, kde má být bronzové sousoší s bitevním výjevem. Ten nacházíme a je tam i malý lunapark. Je pozdní odpoledne, ale do hotelu se nám ještě nechce, tak se autobusem vracíme zase na pláž, kde jsme téměř do západu slunce.
Colonia del Sacramento
Pondělí 24. listopadu - ode dneška máme půjčené auto, je to malý Fiat Sienna, ale nám stačí. Máme v plánu dojet do města Colonia del Sacramento, chráněného Unesco a doporučovaného pro svou koloniální architekturu. Cestou nejen prší, ale dokonce padají i kroupy. Dnešek je jediný den, který s malými přestávkami, celý proprší. Do Colonie je to jen nějakách 160km směrem na západ a jsme tam v poledne. Jdeme do přístavní restaurace na salát a potom procházíme malebné městečko.
Před návratem ještě v supermarketu nakupujeme proviant a konečně objevíme i slušné pohlednice. Vracíme se do Montevidea, zítra nás čeká 300km do Punta del Diablo, kde máme 3 noci a odkud budeme vyrážet na výlety do okolních národních parků.
Punda del Este, Punta del Diablo, Chuy a Cabo Polonio
Úterý 25. listopadu - vyrážíme na východ, cestou zastavujeme v plážovém letovisku Punta del Este, asi nejturističtějším místě Uruguaye. Je to hotel na hotelu a dlouhá zátoka s pláží. Spousta nových hotelů je ve výstavbě.
Chtěl jsem vidět a hlavně si projet proslulý prohnutý most La Barra. Je to opravdu jízda jak na lochnesce. Fotíme si ho a potom si ho dvakrát projedu tam a zpět. Přítelkyně se nedívala dopředu, ale do mobilu a tak jí první "hups" pěkně překvapil
A to jsem nejel rychle, max 50.
Dál na severovýchod jedeme po silnici číslo 10 a používám jen navigaci v mobilu, která mi neprozradila, co znamená asi milimetr chybějící žluté čáry silnice u jedné z mnoha lagun, kolem kterých se jede. Ano byl to přívoz! Jede za víc než hodinu a my musíme být v hotýlku do šesti, déle tam recepční (majitelka) nebude. Vracíme se asi 10km zpět a potom po okresce samá díra na dálnici/silnici číslo 9.
Platíme mýto, cena jednotná, za osobák 60Kč. Včera jsme platili 2x tam a 2x zpět, dnes platíme mýto 3x. Cesta je pohodová v Uruguay není mimo Montevideo skoro žádný provoz, potkávámě tak 50 aut na 100km cesty, po dálnici tu občas jede i koňský potah.
Do Punta del Diablo přijíždíme po třetí hodině, ubytujeme se a jdeme se projít po rybářské (dnes spíš surfařské) vesničce. Přítelkyně neprozřetelně nakrmila zbytky od svačiny místního toulavého psa, co se na nás přišel podívat až k nám na balkon, a tak máme na celou obhlídku vesnice věrného průvodce. Bohužel je strašný posera a všichni psi, kolem kterých jdeme, na něj útočí.
Když jsem zveřejnil na FB fotku téhle chatičky, někdo pod ní vtipně poznamenal, že to asi bude letní sídlo Miloše Zemana
Před pátou se ještě autem vydáme do národního parku
Santa Teresa, u brány chtějí vojáci vidět dokumenty (mají v parku také základnu), dávají nám vstupenky (opět zadarmo) a my projíždímě parkem. Objíždíme pevnost, jedeme k pláži a zastavujeme až u zoo. Zvířata se většinou pohybují volně mezi lidmi.
Park zavírá v šest, je celkem zima, ale sluníčko ještě svítí, tak jedeme k protějšímu jezeru
Luguna Negra, jeho hladina je z dálky opravdu černá. Jedeme jen po prašné uježděné cestě mezi pastvinami a příroda je tu opravdu moc krásná.
Majitelka hotýlku nám doporučila místní restauraci, tak u ní cestou zpět parkujeme a jdeme jak jinak, než na steak
Středa 26. listopadu - jedeme do parku
San Miguel, je tam pevnost, ale jsme tam brzy a je zavřená, ale "zemědělské" historické muzeum má otevřeno.
Vracíme se do městečka
Chuy na uruguaysko - brazilské hranici, kterým jsme ráno jen projeli. Hranice prochází prostředkem hlavní třídy a městečko funguje částečně jako bezcelní zóna, na jedné straně ulice jsou duty free shopy, na druhé supermarkety a jiné obchody. Platit se dá oběma měnami, jak uruguayskýmy pesos, tak brazilskými reály a dokonce i americkými dolary. Do města se může bez kontroly, na výjezdu zpět do Uruguaye je celní kontrola. Moc vážně to ale neberou, kontrolují asi jen namátkově, nás nechali projet bez povšimnutí.
Kupujeme kartu do foťáku, kterou jsme už zaplnili a zapomněli náhradní
a na oběd vybíráme "churaskárii". Maso je opět výborné. Kromě skopového, které nám nevoní, ochutnáváme úplně vše.
chladič na pivo
Čtvrtek 27. listopadu - dnes pojedeme asi 60 km na opačnou stranu než včera do národního parku a rybářské vesnice
Cabo Polonio. Ta je známá tím, že nemá zavedenou elektřinu, dnes už asi jen z turistických důvodů, protože do majáku tamtéž dráty vedou. Skoro každý domeček ale na střeše má buď panely na ohřev vody, případně fotovoltaické panely nebo větrnou elektrárničku.
Do vesnice se dá dojet jen autem 4x4, protože cesta necesta vede přes písečné duny, nebo turistickým náklaďákem, upraveným na sezení, který cestu zvládne asi za 40 minut. Zpáteční jízdenka přijde na 170 Kč pro jednoho a parkování na okraji národního parku taktéž na 170 Kč za osobní auto. Když jsme se blížili k náklaďákům, říkám přítelkyni: "Jedno z těch aut vypadá jak IFA". A taky že jo, je to stará východoněmecká IFA, ta nás taky do vesnice veze
Jedeme i po pláži a za chvíli jsme ve vesničce.
Chtěli jsme se podívat i do majáku (vstupné 20 Kč), ale dnes to z technických důvodů nešlo.
Cabo Polonio je ale známé hlavně tím, že se tu dají pozorovat volně žijící tuleni.
My jsme jejich rvačky vydrželi pozorovat víc než hodinu. K tuleňům se dá dostat na vzdálenost asi 20 metrů.
Teď jsme od nich tak 10 metrů, foceno kompaktem, žádným teleobjektivem
Cesta zpět.
Z Cabo Polonio se vracíme až pozdě dopoledne. Chtěli jsme si původně udělat i výlet lodí ke starým stromům (spíš přerostlým keřům) Ombú, ale nestíháme. Tak alespoň cestou zpět dvakrát sjíždíme z hlavní silnice a projíždíme si dvě ospalé přímořské vesničky.
Pátek 28. listopadu - jedeme zpět do Montevidea. Mýto platíme jen 2x, na jedné mýtnici nás nechávají projet bez zaplacení, důvod zjišťujeme po chvilce. V délce asi 100 km silničáři tu obnovují vodorovné značení, jinde opravují krajnici nebo zalévají asfaltem výtluky. Ale prakticky nás vůbec neomezují ani nezdržují, občas musíme jet pomaleji, ale celkové zdržení určitě nebylo víc než pár minut. U cesty vidíme hřbitov autíček, zastavujeme na krajnici a já jdu fotit.
Vrácení auta do půjčovny jsem pro jistotu naplánoval až na následující den dopoledne, kdybychom se cestou chtěli kdekoliv zastavit a přijeli do Montevidea až večer nebo v noci.
Přijíždíme celkem brzy a tak se operativně rozhodujeme, že ještě pojedeme do
Zoo v parku Lecocq na samém okraji města. Zoo se dá projíždět autem, aní není moc rozlehlá a zase je zadarmo. Je tu plno školáků na výletě, grilujících rodinek nebo partiček, které svými auty stojí na trávě uprostřed parku u jednoho z desítek grilů, co tu stojí.
Fungoval tu kdysi pro děti i vláček, ale koleje jsou už zarostlé a ani lokomotivy nevypadají příliš provozně
Kolem jedné z nich je moc pěkná olejová louže.
Sobota 29. listopadu - poslední celý den v Montevideu věnujeme procházení po centru, nějvětšímu ribeye steaku (700g, jíme ho ve dvou) a ještě naposledy jedeme na pláž Pocitos a cestou zpět do hotelu se znovu zastavujeme v nákupáku Punta Carretas.
Zítra letíme do Sao Paula.
