Olympiáda v Číně s Korean Air
-
- Cestující Economy (low-cost)
- Příspěvky: 50
- Registrován: 29. 03. 2015, 17:46
- Oblíbené typy letadel: A346
- Stav: Offline
Olympiáda v Číně s Korean Air
Tak jsme zpět a mohu servírovat čerstvý olympijský trip report!
27. 1. 2022 PRG-PEK, KE9936
1950-1215
A330-300, reg. HL8003
age 7.2 years
obsazenost cca 60%
Po každodenním testování nastal den odletu. I v ten byli všichni z naší skupiny negativní, a tak jsme se mohli dostavit na letiště se 4 h předstihem. Když se letí na olympiádu, takto vrcholovou akci za dlouhou dobu, bere se s sebou vše potřebné, čehož je u většiny sportů opravdu požehnaně. Odbavit vše a pak naplnit letadlo velkým množstvím nadrozměrných (občas i nadváhových) věcí není jednoduché. Nutno ale říct, že letiště i handling zvládly tenhle úkol fantasticky. Na check-inu se fronty netvořily, nadrozměrky si přebírali další pracovníci rovnou u přepážek a nemuseli jsme je vozit přes celý odletový terminál 1 my sami. Letadlo pak bylo „plechovkami“ naložené včas. Na minimálně 50 vaků lyží musely být použity ne moc běžné široké kontejnery. Letiště svou roli sehrálo tak, že přidělilo přepážky check-inu na kraji odbavovací haly, která byla přístupná pouze české výpravě a spolu s nimi také velký krajní gate u stání č. 1. Takže tím byl průchod rychlý a nijak moc jsme nepřišli do kontaktu s ostatními cestujícími. (Což bylo dost důležité, protože se testuje hned po příletu do Pekingu, kdy vám anonymní bílá osoba strčí špejli až do krku a následně skrz nos až..taky do krku A pak každý den ráno je už mírnější test jen z úst. Když tohle píšu, nikdo zatím pozitivní nebyl, což je velká výhra.)
Na Korean Air i A333 jsem se moc těšil, na letišti jsme ještě viděli parádně vyfiklou posádku mnoha palubních průvodčích a tří pilotů. V letadle už jejich uniformy, pod rouškou, respirátorem, brýlemi a oblekem, nevynikly. Nástup po zónách byl vcelku rychlý, ona taky obsazenost nebyla nejvyšší, což by ani nešlo, protože by se nevešla zavazadla. Na palubě byly dopředu stanoveny striktní podmínky, kvůli případnému trasování. Museli jsme být na svém přiděleném místě po celou dobu letu, krom odskočení si na záchod. Ten byl také přidělený pro jednotlivé skupiny sportů, které seděly po sekcích. Catering, který se skládal z večeře po odletu a snídaně před příletem, byl podáván také na etapy, kvůli sundaným respirátorům při jídle. K výběru bylo vždy ze dvou teplých variant. Economy servis se podával i v businessu, kde letěli ti nejlepší sportovci a asi někteří z vedení výpravy. Já byl se servisem fakt spokojen, dobrý, dostatek a taky kovové příbory:)
Mám rád rozložení sedaček 2-4-2 a legroom mají Korejci velkorysý. K tomu už před letem bylo sedadlo vyšperkováno nachystanou dekou, polštářkem, sluchátky a dvěma malými vodami. Moje sedadlo bylo naštěstí u okénka. Mohl jsem tak po rozednění a probuzení ostatních na snídani vytáhnout okenní clonu a kochat se zasněženými náhorními plošinami Mongolska, které se zdály být velice blízko. Některá automatická hlášení probíhala v češtině, ale znělo to trochu surově. Při klesání do Pekingu byla krásně vidět jedna ze tří oblastí, kde se bude soutěžit. A to hlavně osamocené bílé proužky sněhu na kopci pro alpské lyžování v Jen-čchingu. Před přistáním jsme ještě točili pár zatáček s výhledem na celý Peking, který mi omezovalo tou dobou již čisté křídlo. Při odletu z Prahy mi právě trochu zatrnulo, pevně jsem totiž očekával odmraz. Letadlo stálo v Praze necelý den, křídla byla slušně omrzlá a ostatní letadla na odmrazení také chodila. Asi velké křídlo A330 zkousne hodně a ledy opadaly.
Ohledně letadla, tak to přilétlo v předvečer odletu naplněné cargem. Předtím bylo ve Vancouveru. Dolet domů z Pekingu do Soulu trval jen 1:18 a hned další dny se vydalo dvakrát na Guam, do Ho Či Minova města a San Franciska.
Na místě, zážitky a krátké postřehy
Po příletu se chvíli čekalo, už na ploše byli vidět pracovníci handlingu celí zabalení v bílém, pak se vystupovalo postupně s vřelým rozloučením posádky. Letiště vypadalo dost zašlé a upatlané, byla to všudypřítomná zaschlá desinfekce.
Den po příjezdu do vesnice hodnotím celkovou péči o výpravu následovně sestupně.
1. ČOV, ČSAH, PRG – vše promyšlené a fungující
2. Korean Air – klasický dobrý standart
3. Čína – obrovská snaha, megalomanské, horší procesy bez přemýšlení, otřesná doprava (časem to zlepšili)
Na letišti jsme mockrát znovu vyplňovali nějaké špatně fungující formuláře, i když všechna data již byla zadána z ČR. Pak každý den v aplikaci My2022 zdravotní stav, což postrádalo jakýkoliv smysl, když jsme každé ráno chodili k recepci na PCR test.
Ověřování identity kamerami funguje neuvěřitelně dobře. Při příletu jsme šli postupně uličkou a zjistil jsem, že člověka snímá kamera s jeho teplotou a každému tyto fotky rovnou automaticky ukládá k profilu a to, aniž bychom prošli nějakou kontrolou, kde si člověka vyfotí, přiřadí. Pasovka pak proběhla normálně, jako vízum sloužila akreditace. Tak a tady jsem se asi spletl. Jak jsem ke konci zjistil, každá akreditace má v sobě čip a ten je načten při různých průchodech.
Na dopravu si stěžovali snad všichni. (A slyším o tom ještě spoustu dní potom u snídaně, když přijíždějí postupně další výpravy. Tak jako o brutálních testech na letišti. Všichni mají podobné zážitky.) Po dlouhém čekání na zavazadla a odjezd jely autobusy celou dobu maximálně 60 km/h, i když byla trasa jen po dálnicích. Závěrečné stoupání do kopce zvládaly jen velmi stěží. Očekával jsem rychlovlak, ten byl ale využit „jen“ pro dopravu na zahájení a zakončení v Pekingu a cesty mezi třemi sportovními oblastmi. Nikoliv při příjezdu a odjezdu, ačkoliv osobní tašky by se tam nějak vešly. Cestu autobusem ještě zdržel proces se zavazadly na letišti a postupné odjezdy dle oblastí. Naše kolona tří autobusů byla vedena policejním autem. Cestou se nesmělo jíst ani pít a byly dvě zastávky na toaletu. Místo toho, abychom mohli využít pěknou velkou odpočívku, čekali jsme ve frontě autobusů a postupně využívali malý ohrazený prostor, kde se autobusy na několikrát otáčeli. Takové místo po každé výpravě desinfikovali.
Při příjezdu na hotel musel každý projít rámem a projet tašku rentgenem. Kamarád ji měl tak nacpanou, že se tam na výšku nevešla, rentgen se jaksi zasekl a obrazovky už nenaskočily. Po pár minutách čilého zmatku to vzdali. Jeho tašku jen tak „opípali“ ručním detektorem, tašky ostatních už nechali. Ale hlavně zkontrolovali jeho, ručním detektorem kovu. Měl v ruce mobil, v kapse peněženku, batoh na zádech atd., ale ručka nevydala ani zvouček… Už v průběhu jsme se všichni smáli jako blázni, jaká je to komedie. Hned po dokončení se detektor zapnul, zapípal na přivítanou, ale pán nehl ani brvou, poslal kamaráda včil do hotelu, že prý v pořádku
Zima tu byla opravdu nepříjemná. Pocitové teploty padaly k mínus 30 stupňům a sníh měl třeba mínus 22. Do toho se často přidával silný nárazový vítr. Přes den ale většinou svítilo slunce, a to hodně pomáhalo. Závoďáci to měli večer po západu slunce o hodně horší. Citlivé povahy teď přeskočí na další odstavec. S mrazy se může pojit, že už člověk nemá dlouhodoběji cit v prstech u nohou. Když si pak stříhá nehty, najednou překvapeně kouká na loužičky krve na podlaze
Kapitolou samou pro sebe byly i linkové autobusy. Pro mě, jakožto člověka od dopravy, bylo šílené vidět, jak každý den mění jízdní řád a nachytávají mi na tom To přece nemusí žádný dělat! Ani se tak na den dopředu nemůžeme domluvit, čím ráno pojedeme. Na každé hlavní zastávce stáli poslíčci a fotili autobus, že asi opravdu přijel a zapisovali, kolik lidí vystoupilo nebo nastoupilo. Počítali to na prstech, a pak zapisovali do mobilů v igelitových pytlících. A podle toho pak zřejmě přizpůsobovali jízdní řád na další den. Jenže jak to má asi fungovat, když si na to lidi ani nemohou zvyknout. Jednou to jede po hodině, pak v 15minutovém taktu. Jeden den od celý, pak o pět minut dřív a poslední den je z toho 20minutový takt. Nejlepší je čekat večer v těch mínus dvaceti na další bus, když ten první odmítne otevřít dveře, protože se už hnul ze zastávky. Autobusy měly občas wifi a občas topily, což nebyl případ dalšího busu, který přijel za 19 minut, vnitřní teplota byla -10 a za cestu na hotel to zvládnul vytopit na krásných -7..no, alespoň tam nefoukalo. Všechny autobusy měly také za kabinou pečlivě zasilikonovaná plexiskla, aby k řidičům nepronikla ani molekula vzduchu od cizinců. Řidiči jezdili před začátkem her ve třech a neuvěřitelně pomalu, časem už sami, rychleji a podle pravidelného jízdního řádu, zaplať pandu. Ale v rámci sportovního areálu bylo pořád výhodnější přes jejich pomalost chodit po silnici pěšky, což se „nesmělo“.
Obecně dost zákazů se tu dalo obejít, dostat se do míst, kam bychom s naší akreditací nemohli, zvlášť třeba pro jídlo:) Do vesnic jsme ale kvůli přístupovým oprávněním nemohli. Při průchodu a načtení čipu z akreditace se hned objevila fotka v zamítavém červeném rámečku.
Sehnat pohledy zabralo 12 dní, magnetku ještě víc. Ostatní suvenýry jsou dost hnusný nebo drahý. Na každý pohled se musí nalepit minimálně 5 známek, aby došel do Evropy. Ty se musí lepit přes sebe, aby se tam vešla adresa a nějaký pozdrav, jak vychytané! Některé pohledy můžeme dát do obálky, aby se známky pohodlněji nalepily na ní, ovšem ty pohledy jsou velké a musí se nejdříve ostřihnout. Na poště prý pak odmítli nalepené známky přes sebe, i když byly vidět číselné hodnoty. Tak jich možná půlka nedojde:(
Neuvěřitelně jim tu smrdí záchody a odpad, horší to je už jen v Indii. Na odpočívce, závodišti i hotelovém pokoji v čtyř hvězdě. Hotelový internet bez VPN byl k ničemu. (Zvláštní, že bez VPN se dalo pouze krásně volat na WhatsAppu, ale ani obrázek se nestáhl.) Pak byl internet zajištěný na většině míst, občas i v autobusech, pomocí oficiální wifi Beijing2022, na které fungoval messenger i YouTube.
Čínská televize je taky dobrý úkaz, 50 programů člověka na nějakou dobu „zabaví“. Pár kanálů s čínskými show nebo budovatelskou tématikou je tak pitomých, že se na to nedá přestat koukat. Pár kanálů je zahraničních a v angličtině. Několik z nich dává olympiádu, byly tam i dobré dokumentární nebo přímo olympijský pořad s poznáním měst/oblastí tady kolem.
Nutné je zmínit i světlé stránky, hotel byl 4*, velice pohodlný, každý měl pro sebe malý apartmán, do zásuvek se dala strčit jakákoliv koncovka, i USB. Snídaně byly bohaté. V průběhu času jsme mohli chodit i do sousedního hotelu, kde teplá snídaňová jídla připravovali kuchaři přímo před vámi. Pokojské uklízely velmi dobře. Na pokoji vždy bylo až moc balené vody. Cestou do oblasti bylo v autobuse přichystané pití. (To i v gatu v Praze.) Obecně bylo jídlo v Čang-Ťia-Kchou docela dobré, ale co říkali zkušení, vcelku slabota. Ve vesnici byla i „perfektní“ strava pro sportovce. Okénko KFC a Pizza Hut
Provincie Hebei se hodně (asi právem) chlubí Čínskou zdí. Kolem sportovního areálu možná někdy reálně vedla a nyní je tu postavená atrapa, která je hezká hlavně v noci a z dálky. Mají ji osvětlenou, včetně konstrukcí věží.
Akrobatické disciplíny a většina sportů se snowboardem se konala v Genting Snow Parku. Jedno dopoledne jsme měli trochu volna, a tak se tam vydali podívat na jiné sporty. Areál měli opravdu pěkný, vládla tam pohoda, viděli jsme také naživo největší osobnost snowboardingu všech dob, Shauna Whitea, jak skáče U-rampu. To bylo představení! Pak jsme jim prolezli sjezdovky, zázemí i olympijské kruhy. Krásné vidět všechny možné závodní tratě tak zblízka.
Sjezdové lyžování, tak na to jsem neměl poslední tři zimy vůbec čas. A moji touhu svézt se oblíbeným Doppelmayrem splnil právě Genting Snow Park (Skiing Genting Resort Secret Garden), protože všichni účastníci her mohli bezplatně využít pár lanovek, a tím i nějaké volné sjezdovky bez disciplín. No a pro nás, si zasjezdovat po upravené černé dolů na běžkách, není žádný problém.
Na větších sportovních akcích je obvyklé, že se mění připínací odznáčky. My jich dostali asi 30, a tak zkušení mají pak pěknou sbírku zahraničních, místních a dobrovolnických odznáčků.
Zvířat tu moc není, psi tu žádní neběhají..proč asi. Ale viděli jsme bažanta a jednoho kocoura, krásnýho Garfielda na sportovišti.
Naskytlo se ještě jedno volné dopoledne a nechtěl jsem nechat náhodě, jestli rychlovlak nakonec vyzkoušíme se zakončením nebo ne, nastudoval jsem jízdní řády a doufal, že nás akreditace pustí na krátký výlet do Pekingu a zpět. Nakonec byla ještě potřeba zarezervovat jízdenku a projít s QR kódem turniketem nebo ukázat číslo akreditace…a nebo se z toho vykecat a jelo se. Tady je nutné uznat, že rychlovlaky Číňani opravdu umí. Jsou rychlé, krásné, klidné a tiché. Naše maximální rychlost byla 349 km/h. Sedačky jsou otočné, můžete tedy vždy sedět ve směru jízdy. I tak jsou tam, nevím proč, blicí pytlíky v sedačkách Vlak má více tříd a jídelní vůz. Pravděpodobně / samozřejmě na naší uzavřenou linku nasadili to nejnovější co mají, a tak to funguje i vypadá fantasticky. Škoda, že v den odletu domů se budeme od brzkého rána kodrcat autobusem, který má jízdní řád natažený na 4 hodiny místo 50 minut vlakem. Jinak kousíček Pekingu jsme si prohlédli ze dvou autobusových linek jedoucích například kolem Aquatics centra, kde byl bazén a nyní je curling, Ptačího hnízda nebo vesnice. Tam měl přístup jen jeden z nás, a tak nakoupil pár suvenýrů, které u nás v Čang-Ťia-Kchou už nejsou a vyzvedl oběd v podobě Pizzy Hut do vlaku. Z domovského nádraží v Taizichengu jsme jeli rovnou busem na lyže, teď už dopravní spojení fungují dobře. A nyní ke spokojenosti chybí už jen medaile a slavnostní zakončení.
Situace se ke konci olympiády změnila, uvolnila se místa ve vesnici a my se přestěhovali z hotelu. Tím člověk získal přístup do vesnice, mohl si všechno prohlédnout, nakoupit zbylé suvenýry a užít si atmosféru i s českým týmem.
21. 2. 2022 PEK-PRG, KE9935
1520-1850 (actual 1640-1930)
A330-300, reg. HL8027
age 6.5 years
obsazenost cca 50%
Dopisuji report ve vzduchu. Notebook se dobíjí ze zásuvky pod dvousedačkou u okénka, kde jsem sám. Jaká pohoda. První catering za námi, zbyla na mě jen ryba. Tu bych sám asi nikdy nezkusil, ale jsem nakonec rád, byla totiž výborná. Dnes už bylo víno nalité do skleničky, dezert i salát byl taky výborný a roztíratelnost másla na housce měkkých 8 z 10 K tomu ještě balené brownie a sušenky. Na každém místě byly opět už při příchodu nachystané deky, polštářky, sluchátka a dvě lahvičky Hanjin JeJu pure water.
Po jídle je kabina zhasnuta, zatahují se clonky a my jsme domluvení s kamarádem, který sedí v businessu, že se za ním zajdeme podívat. Nikdy jsem neměl šanci strávit za letu chvíli ve vyšší třídě, takže to byl krásný zážitek v prostorné kabině. Nutno říct, že legroom v economy je také velkorysý. V předu také odpočívají dva piloti a toaleta business je větší, asi na převlečení do pyžama:)
Teď k letišti. Den po zakončení 21.2. chce odletět většina výprav, což je logisticky a kapacitně hodně náročné. Číňané tak pro nás vyčlenili celý obrovský terminál 3 na starém pekingském letišti. Na check-in se ze sportovišť i vesnic navážela zavazadla už den dopředu. Tam jsem mohl být přítomný a spolu s pár dalšími jsme odbavili skoro tři sta, většinou nadrozměrných, zavazadel. Tím jsme sice nestihli závěrečný ceremoniál v Ptačím hnízdě, ale za pomoc týmu a takového hada bag tagů to stálo
Také jsme tímto krokem museli odjet do Pekingu dřív rychlovlakem, kde jsme ale mohli zůstat na poslední noc v „hlavní“ vesnici. Byla to skvělá příležitost si prohlédnout další vesnici, poznat další členy týmu nebo být na pokoji po hokejistech. Posbírat nebo dokoupit ještě pár drobností v rozlehlém olympijském „obchoďáku“ (například pohledy AirChina). A vlastně hlavně nakoupit našim sportovcům, v celé Číně nedostatkové plyšové maskoty, pandy. Zajímavý byl rozdíl v jídelně, „hlavní“ pekingská vesnice ji měla daleko hezčí, ale za to menší výběr. V obou byla jednotlivá místa oddělená plexiskly.
V den odletu se znovu otevírá check-in asi 4 h před odletem a všichni mají napilno. Já si naštěstí mohu jen vyzvednout palubní vstupenku a jít přes tisíc kontrol jednoho QR kódu, security a pasovku do autonomního vláčku, který nás odvezl na vzdálený satelitní terminál. A tam si užít skoro tři volné hodiny. Provoz na tomto letišti a zvlášť dneska, je naprosto famózní. K vidění je mnoho společností, speciálních (olympijských) livery a mraky typů letadel. To umocňují skvělé výhledy z velkých prosklených stěn, které jsou kolem dokola terminálu.
Jak se dalo očekávat, handling bohužel nezvládl svoji práci a odlet se zpozdil skoro o hodinu dvacet. To mi absolutně překazilo plán si užívat výhledy po celý dlouhý denní let, když letíme s časem. Venku je tak docela tma, vidět je jen trošku. I můžu mít otevřenou clonu a nikoho to neruší. Tohle se mi stalo už jednou, přes Atlantik, kdy jsem se těšil hlavně na Grónsko, ale zpoždění plán zhatilo:(
Druhý catering je před námi, očekávám zase dobrou klasiku, bude to večeře? Pak už jen zbývá doufat, že handling v Praze se opět předvede v plné síle a vyvozí výtahem stovky nadrozměrek v rámci možností rychle.
Tak jako byla na tomto fóru premiéra tripreportu z vládního speciálu viewtopic.php?f=42&t=10389 , je pravděpodobně i nyní z olympijského speciálu. Jak symbolické, že toto píši právě ve chvíli, kdy mám Krasnoyarsk na dohled pod svým okénkem, odkud před pár lety vylétávala vládní A319CJ. Pokud jste tedy dočetli až sem, děkuji Vám za pozornost a doufám, že jste si toto nahlédnutí do neobvyklého světa užili!
27. 1. 2022 PRG-PEK, KE9936
1950-1215
A330-300, reg. HL8003
age 7.2 years
obsazenost cca 60%
Po každodenním testování nastal den odletu. I v ten byli všichni z naší skupiny negativní, a tak jsme se mohli dostavit na letiště se 4 h předstihem. Když se letí na olympiádu, takto vrcholovou akci za dlouhou dobu, bere se s sebou vše potřebné, čehož je u většiny sportů opravdu požehnaně. Odbavit vše a pak naplnit letadlo velkým množstvím nadrozměrných (občas i nadváhových) věcí není jednoduché. Nutno ale říct, že letiště i handling zvládly tenhle úkol fantasticky. Na check-inu se fronty netvořily, nadrozměrky si přebírali další pracovníci rovnou u přepážek a nemuseli jsme je vozit přes celý odletový terminál 1 my sami. Letadlo pak bylo „plechovkami“ naložené včas. Na minimálně 50 vaků lyží musely být použity ne moc běžné široké kontejnery. Letiště svou roli sehrálo tak, že přidělilo přepážky check-inu na kraji odbavovací haly, která byla přístupná pouze české výpravě a spolu s nimi také velký krajní gate u stání č. 1. Takže tím byl průchod rychlý a nijak moc jsme nepřišli do kontaktu s ostatními cestujícími. (Což bylo dost důležité, protože se testuje hned po příletu do Pekingu, kdy vám anonymní bílá osoba strčí špejli až do krku a následně skrz nos až..taky do krku A pak každý den ráno je už mírnější test jen z úst. Když tohle píšu, nikdo zatím pozitivní nebyl, což je velká výhra.)
Na Korean Air i A333 jsem se moc těšil, na letišti jsme ještě viděli parádně vyfiklou posádku mnoha palubních průvodčích a tří pilotů. V letadle už jejich uniformy, pod rouškou, respirátorem, brýlemi a oblekem, nevynikly. Nástup po zónách byl vcelku rychlý, ona taky obsazenost nebyla nejvyšší, což by ani nešlo, protože by se nevešla zavazadla. Na palubě byly dopředu stanoveny striktní podmínky, kvůli případnému trasování. Museli jsme být na svém přiděleném místě po celou dobu letu, krom odskočení si na záchod. Ten byl také přidělený pro jednotlivé skupiny sportů, které seděly po sekcích. Catering, který se skládal z večeře po odletu a snídaně před příletem, byl podáván také na etapy, kvůli sundaným respirátorům při jídle. K výběru bylo vždy ze dvou teplých variant. Economy servis se podával i v businessu, kde letěli ti nejlepší sportovci a asi někteří z vedení výpravy. Já byl se servisem fakt spokojen, dobrý, dostatek a taky kovové příbory:)
Mám rád rozložení sedaček 2-4-2 a legroom mají Korejci velkorysý. K tomu už před letem bylo sedadlo vyšperkováno nachystanou dekou, polštářkem, sluchátky a dvěma malými vodami. Moje sedadlo bylo naštěstí u okénka. Mohl jsem tak po rozednění a probuzení ostatních na snídani vytáhnout okenní clonu a kochat se zasněženými náhorními plošinami Mongolska, které se zdály být velice blízko. Některá automatická hlášení probíhala v češtině, ale znělo to trochu surově. Při klesání do Pekingu byla krásně vidět jedna ze tří oblastí, kde se bude soutěžit. A to hlavně osamocené bílé proužky sněhu na kopci pro alpské lyžování v Jen-čchingu. Před přistáním jsme ještě točili pár zatáček s výhledem na celý Peking, který mi omezovalo tou dobou již čisté křídlo. Při odletu z Prahy mi právě trochu zatrnulo, pevně jsem totiž očekával odmraz. Letadlo stálo v Praze necelý den, křídla byla slušně omrzlá a ostatní letadla na odmrazení také chodila. Asi velké křídlo A330 zkousne hodně a ledy opadaly.
Ohledně letadla, tak to přilétlo v předvečer odletu naplněné cargem. Předtím bylo ve Vancouveru. Dolet domů z Pekingu do Soulu trval jen 1:18 a hned další dny se vydalo dvakrát na Guam, do Ho Či Minova města a San Franciska.
Na místě, zážitky a krátké postřehy
Po příletu se chvíli čekalo, už na ploše byli vidět pracovníci handlingu celí zabalení v bílém, pak se vystupovalo postupně s vřelým rozloučením posádky. Letiště vypadalo dost zašlé a upatlané, byla to všudypřítomná zaschlá desinfekce.
Den po příjezdu do vesnice hodnotím celkovou péči o výpravu následovně sestupně.
1. ČOV, ČSAH, PRG – vše promyšlené a fungující
2. Korean Air – klasický dobrý standart
3. Čína – obrovská snaha, megalomanské, horší procesy bez přemýšlení, otřesná doprava (časem to zlepšili)
Na letišti jsme mockrát znovu vyplňovali nějaké špatně fungující formuláře, i když všechna data již byla zadána z ČR. Pak každý den v aplikaci My2022 zdravotní stav, což postrádalo jakýkoliv smysl, když jsme každé ráno chodili k recepci na PCR test.
Ověřování identity kamerami funguje neuvěřitelně dobře. Při příletu jsme šli postupně uličkou a zjistil jsem, že člověka snímá kamera s jeho teplotou a každému tyto fotky rovnou automaticky ukládá k profilu a to, aniž bychom prošli nějakou kontrolou, kde si člověka vyfotí, přiřadí. Pasovka pak proběhla normálně, jako vízum sloužila akreditace. Tak a tady jsem se asi spletl. Jak jsem ke konci zjistil, každá akreditace má v sobě čip a ten je načten při různých průchodech.
Na dopravu si stěžovali snad všichni. (A slyším o tom ještě spoustu dní potom u snídaně, když přijíždějí postupně další výpravy. Tak jako o brutálních testech na letišti. Všichni mají podobné zážitky.) Po dlouhém čekání na zavazadla a odjezd jely autobusy celou dobu maximálně 60 km/h, i když byla trasa jen po dálnicích. Závěrečné stoupání do kopce zvládaly jen velmi stěží. Očekával jsem rychlovlak, ten byl ale využit „jen“ pro dopravu na zahájení a zakončení v Pekingu a cesty mezi třemi sportovními oblastmi. Nikoliv při příjezdu a odjezdu, ačkoliv osobní tašky by se tam nějak vešly. Cestu autobusem ještě zdržel proces se zavazadly na letišti a postupné odjezdy dle oblastí. Naše kolona tří autobusů byla vedena policejním autem. Cestou se nesmělo jíst ani pít a byly dvě zastávky na toaletu. Místo toho, abychom mohli využít pěknou velkou odpočívku, čekali jsme ve frontě autobusů a postupně využívali malý ohrazený prostor, kde se autobusy na několikrát otáčeli. Takové místo po každé výpravě desinfikovali.
Při příjezdu na hotel musel každý projít rámem a projet tašku rentgenem. Kamarád ji měl tak nacpanou, že se tam na výšku nevešla, rentgen se jaksi zasekl a obrazovky už nenaskočily. Po pár minutách čilého zmatku to vzdali. Jeho tašku jen tak „opípali“ ručním detektorem, tašky ostatních už nechali. Ale hlavně zkontrolovali jeho, ručním detektorem kovu. Měl v ruce mobil, v kapse peněženku, batoh na zádech atd., ale ručka nevydala ani zvouček… Už v průběhu jsme se všichni smáli jako blázni, jaká je to komedie. Hned po dokončení se detektor zapnul, zapípal na přivítanou, ale pán nehl ani brvou, poslal kamaráda včil do hotelu, že prý v pořádku
Zima tu byla opravdu nepříjemná. Pocitové teploty padaly k mínus 30 stupňům a sníh měl třeba mínus 22. Do toho se často přidával silný nárazový vítr. Přes den ale většinou svítilo slunce, a to hodně pomáhalo. Závoďáci to měli večer po západu slunce o hodně horší. Citlivé povahy teď přeskočí na další odstavec. S mrazy se může pojit, že už člověk nemá dlouhodoběji cit v prstech u nohou. Když si pak stříhá nehty, najednou překvapeně kouká na loužičky krve na podlaze
Kapitolou samou pro sebe byly i linkové autobusy. Pro mě, jakožto člověka od dopravy, bylo šílené vidět, jak každý den mění jízdní řád a nachytávají mi na tom To přece nemusí žádný dělat! Ani se tak na den dopředu nemůžeme domluvit, čím ráno pojedeme. Na každé hlavní zastávce stáli poslíčci a fotili autobus, že asi opravdu přijel a zapisovali, kolik lidí vystoupilo nebo nastoupilo. Počítali to na prstech, a pak zapisovali do mobilů v igelitových pytlících. A podle toho pak zřejmě přizpůsobovali jízdní řád na další den. Jenže jak to má asi fungovat, když si na to lidi ani nemohou zvyknout. Jednou to jede po hodině, pak v 15minutovém taktu. Jeden den od celý, pak o pět minut dřív a poslední den je z toho 20minutový takt. Nejlepší je čekat večer v těch mínus dvaceti na další bus, když ten první odmítne otevřít dveře, protože se už hnul ze zastávky. Autobusy měly občas wifi a občas topily, což nebyl případ dalšího busu, který přijel za 19 minut, vnitřní teplota byla -10 a za cestu na hotel to zvládnul vytopit na krásných -7..no, alespoň tam nefoukalo. Všechny autobusy měly také za kabinou pečlivě zasilikonovaná plexiskla, aby k řidičům nepronikla ani molekula vzduchu od cizinců. Řidiči jezdili před začátkem her ve třech a neuvěřitelně pomalu, časem už sami, rychleji a podle pravidelného jízdního řádu, zaplať pandu. Ale v rámci sportovního areálu bylo pořád výhodnější přes jejich pomalost chodit po silnici pěšky, což se „nesmělo“.
Obecně dost zákazů se tu dalo obejít, dostat se do míst, kam bychom s naší akreditací nemohli, zvlášť třeba pro jídlo:) Do vesnic jsme ale kvůli přístupovým oprávněním nemohli. Při průchodu a načtení čipu z akreditace se hned objevila fotka v zamítavém červeném rámečku.
Sehnat pohledy zabralo 12 dní, magnetku ještě víc. Ostatní suvenýry jsou dost hnusný nebo drahý. Na každý pohled se musí nalepit minimálně 5 známek, aby došel do Evropy. Ty se musí lepit přes sebe, aby se tam vešla adresa a nějaký pozdrav, jak vychytané! Některé pohledy můžeme dát do obálky, aby se známky pohodlněji nalepily na ní, ovšem ty pohledy jsou velké a musí se nejdříve ostřihnout. Na poště prý pak odmítli nalepené známky přes sebe, i když byly vidět číselné hodnoty. Tak jich možná půlka nedojde:(
Neuvěřitelně jim tu smrdí záchody a odpad, horší to je už jen v Indii. Na odpočívce, závodišti i hotelovém pokoji v čtyř hvězdě. Hotelový internet bez VPN byl k ničemu. (Zvláštní, že bez VPN se dalo pouze krásně volat na WhatsAppu, ale ani obrázek se nestáhl.) Pak byl internet zajištěný na většině míst, občas i v autobusech, pomocí oficiální wifi Beijing2022, na které fungoval messenger i YouTube.
Čínská televize je taky dobrý úkaz, 50 programů člověka na nějakou dobu „zabaví“. Pár kanálů s čínskými show nebo budovatelskou tématikou je tak pitomých, že se na to nedá přestat koukat. Pár kanálů je zahraničních a v angličtině. Několik z nich dává olympiádu, byly tam i dobré dokumentární nebo přímo olympijský pořad s poznáním měst/oblastí tady kolem.
Nutné je zmínit i světlé stránky, hotel byl 4*, velice pohodlný, každý měl pro sebe malý apartmán, do zásuvek se dala strčit jakákoliv koncovka, i USB. Snídaně byly bohaté. V průběhu času jsme mohli chodit i do sousedního hotelu, kde teplá snídaňová jídla připravovali kuchaři přímo před vámi. Pokojské uklízely velmi dobře. Na pokoji vždy bylo až moc balené vody. Cestou do oblasti bylo v autobuse přichystané pití. (To i v gatu v Praze.) Obecně bylo jídlo v Čang-Ťia-Kchou docela dobré, ale co říkali zkušení, vcelku slabota. Ve vesnici byla i „perfektní“ strava pro sportovce. Okénko KFC a Pizza Hut
Provincie Hebei se hodně (asi právem) chlubí Čínskou zdí. Kolem sportovního areálu možná někdy reálně vedla a nyní je tu postavená atrapa, která je hezká hlavně v noci a z dálky. Mají ji osvětlenou, včetně konstrukcí věží.
Akrobatické disciplíny a většina sportů se snowboardem se konala v Genting Snow Parku. Jedno dopoledne jsme měli trochu volna, a tak se tam vydali podívat na jiné sporty. Areál měli opravdu pěkný, vládla tam pohoda, viděli jsme také naživo největší osobnost snowboardingu všech dob, Shauna Whitea, jak skáče U-rampu. To bylo představení! Pak jsme jim prolezli sjezdovky, zázemí i olympijské kruhy. Krásné vidět všechny možné závodní tratě tak zblízka.
Sjezdové lyžování, tak na to jsem neměl poslední tři zimy vůbec čas. A moji touhu svézt se oblíbeným Doppelmayrem splnil právě Genting Snow Park (Skiing Genting Resort Secret Garden), protože všichni účastníci her mohli bezplatně využít pár lanovek, a tím i nějaké volné sjezdovky bez disciplín. No a pro nás, si zasjezdovat po upravené černé dolů na běžkách, není žádný problém.
Na větších sportovních akcích je obvyklé, že se mění připínací odznáčky. My jich dostali asi 30, a tak zkušení mají pak pěknou sbírku zahraničních, místních a dobrovolnických odznáčků.
Zvířat tu moc není, psi tu žádní neběhají..proč asi. Ale viděli jsme bažanta a jednoho kocoura, krásnýho Garfielda na sportovišti.
Naskytlo se ještě jedno volné dopoledne a nechtěl jsem nechat náhodě, jestli rychlovlak nakonec vyzkoušíme se zakončením nebo ne, nastudoval jsem jízdní řády a doufal, že nás akreditace pustí na krátký výlet do Pekingu a zpět. Nakonec byla ještě potřeba zarezervovat jízdenku a projít s QR kódem turniketem nebo ukázat číslo akreditace…a nebo se z toho vykecat a jelo se. Tady je nutné uznat, že rychlovlaky Číňani opravdu umí. Jsou rychlé, krásné, klidné a tiché. Naše maximální rychlost byla 349 km/h. Sedačky jsou otočné, můžete tedy vždy sedět ve směru jízdy. I tak jsou tam, nevím proč, blicí pytlíky v sedačkách Vlak má více tříd a jídelní vůz. Pravděpodobně / samozřejmě na naší uzavřenou linku nasadili to nejnovější co mají, a tak to funguje i vypadá fantasticky. Škoda, že v den odletu domů se budeme od brzkého rána kodrcat autobusem, který má jízdní řád natažený na 4 hodiny místo 50 minut vlakem. Jinak kousíček Pekingu jsme si prohlédli ze dvou autobusových linek jedoucích například kolem Aquatics centra, kde byl bazén a nyní je curling, Ptačího hnízda nebo vesnice. Tam měl přístup jen jeden z nás, a tak nakoupil pár suvenýrů, které u nás v Čang-Ťia-Kchou už nejsou a vyzvedl oběd v podobě Pizzy Hut do vlaku. Z domovského nádraží v Taizichengu jsme jeli rovnou busem na lyže, teď už dopravní spojení fungují dobře. A nyní ke spokojenosti chybí už jen medaile a slavnostní zakončení.
Situace se ke konci olympiády změnila, uvolnila se místa ve vesnici a my se přestěhovali z hotelu. Tím člověk získal přístup do vesnice, mohl si všechno prohlédnout, nakoupit zbylé suvenýry a užít si atmosféru i s českým týmem.
21. 2. 2022 PEK-PRG, KE9935
1520-1850 (actual 1640-1930)
A330-300, reg. HL8027
age 6.5 years
obsazenost cca 50%
Dopisuji report ve vzduchu. Notebook se dobíjí ze zásuvky pod dvousedačkou u okénka, kde jsem sám. Jaká pohoda. První catering za námi, zbyla na mě jen ryba. Tu bych sám asi nikdy nezkusil, ale jsem nakonec rád, byla totiž výborná. Dnes už bylo víno nalité do skleničky, dezert i salát byl taky výborný a roztíratelnost másla na housce měkkých 8 z 10 K tomu ještě balené brownie a sušenky. Na každém místě byly opět už při příchodu nachystané deky, polštářky, sluchátka a dvě lahvičky Hanjin JeJu pure water.
Po jídle je kabina zhasnuta, zatahují se clonky a my jsme domluvení s kamarádem, který sedí v businessu, že se za ním zajdeme podívat. Nikdy jsem neměl šanci strávit za letu chvíli ve vyšší třídě, takže to byl krásný zážitek v prostorné kabině. Nutno říct, že legroom v economy je také velkorysý. V předu také odpočívají dva piloti a toaleta business je větší, asi na převlečení do pyžama:)
Teď k letišti. Den po zakončení 21.2. chce odletět většina výprav, což je logisticky a kapacitně hodně náročné. Číňané tak pro nás vyčlenili celý obrovský terminál 3 na starém pekingském letišti. Na check-in se ze sportovišť i vesnic navážela zavazadla už den dopředu. Tam jsem mohl být přítomný a spolu s pár dalšími jsme odbavili skoro tři sta, většinou nadrozměrných, zavazadel. Tím jsme sice nestihli závěrečný ceremoniál v Ptačím hnízdě, ale za pomoc týmu a takového hada bag tagů to stálo
Také jsme tímto krokem museli odjet do Pekingu dřív rychlovlakem, kde jsme ale mohli zůstat na poslední noc v „hlavní“ vesnici. Byla to skvělá příležitost si prohlédnout další vesnici, poznat další členy týmu nebo být na pokoji po hokejistech. Posbírat nebo dokoupit ještě pár drobností v rozlehlém olympijském „obchoďáku“ (například pohledy AirChina). A vlastně hlavně nakoupit našim sportovcům, v celé Číně nedostatkové plyšové maskoty, pandy. Zajímavý byl rozdíl v jídelně, „hlavní“ pekingská vesnice ji měla daleko hezčí, ale za to menší výběr. V obou byla jednotlivá místa oddělená plexiskly.
V den odletu se znovu otevírá check-in asi 4 h před odletem a všichni mají napilno. Já si naštěstí mohu jen vyzvednout palubní vstupenku a jít přes tisíc kontrol jednoho QR kódu, security a pasovku do autonomního vláčku, který nás odvezl na vzdálený satelitní terminál. A tam si užít skoro tři volné hodiny. Provoz na tomto letišti a zvlášť dneska, je naprosto famózní. K vidění je mnoho společností, speciálních (olympijských) livery a mraky typů letadel. To umocňují skvělé výhledy z velkých prosklených stěn, které jsou kolem dokola terminálu.
Jak se dalo očekávat, handling bohužel nezvládl svoji práci a odlet se zpozdil skoro o hodinu dvacet. To mi absolutně překazilo plán si užívat výhledy po celý dlouhý denní let, když letíme s časem. Venku je tak docela tma, vidět je jen trošku. I můžu mít otevřenou clonu a nikoho to neruší. Tohle se mi stalo už jednou, přes Atlantik, kdy jsem se těšil hlavně na Grónsko, ale zpoždění plán zhatilo:(
Druhý catering je před námi, očekávám zase dobrou klasiku, bude to večeře? Pak už jen zbývá doufat, že handling v Praze se opět předvede v plné síle a vyvozí výtahem stovky nadrozměrek v rámci možností rychle.
Tak jako byla na tomto fóru premiéra tripreportu z vládního speciálu viewtopic.php?f=42&t=10389 , je pravděpodobně i nyní z olympijského speciálu. Jak symbolické, že toto píši právě ve chvíli, kdy mám Krasnoyarsk na dohled pod svým okénkem, odkud před pár lety vylétávala vládní A319CJ. Pokud jste tedy dočetli až sem, děkuji Vám za pozornost a doufám, že jste si toto nahlédnutí do neobvyklého světa užili!
Naposledy upravil(a) davcabic dne 25. 02. 2022, 22:56, celkem upraveno 6 x.
Re: Olympiáda v Číně s Korean Air
Moc hezký a především zajímavý trip report, až by člověk řekl, že je ho sem do fóra škoda. Nebál bych se oslovit provozovatele tohoto serveru, jestli by o takový text neměli zájem jako o reportáž na hlavní stranu.
-
- Cestující Economy (low-cost)
- Příspěvky: 53
- Registrován: 07. 04. 2019, 22:26
- Oblíbené typy letadel: A380-800, B747-800, B777-300
- Pohlaví: muž
- Kontaktovat uživatele:
- Stav: Offline
Re: Olympiáda v Číně s Korean Air
Moc hezkej report. Vrtá mi hlavou, jaká byla vlastně tvoje role/pozice na té olympiádě. Předpokládám, že ten "polosuchej" let (s alkoholem jen k jídlu) byl na požadavek objednatele, že?
Zajímavej vlak Fuxing, ale teda ten interiér na fotce mi přijde jako taková klasická čínská low klasika (a nemluvě o seatingu 3+2). Ten teplotní rozdíl je hustej, stejný na Transsibu v zimě a to Rusáci chodili pálit na zastávkách v kraťasech
Fajn čtení
Zajímavej vlak Fuxing, ale teda ten interiér na fotce mi přijde jako taková klasická čínská low klasika (a nemluvě o seatingu 3+2). Ten teplotní rozdíl je hustej, stejný na Transsibu v zimě a to Rusáci chodili pálit na zastávkách v kraťasech
Fajn čtení
-
- Cestující Economy (low-cost)
- Příspěvky: 77
- Registrován: 09. 02. 2014, 12:15
- Oblíbené typy letadel: MD 11, Concorde, B747
- Pohlaví: muž
- Stav: Offline
Re: Olympiáda v Číně s Korean Air
Moc zajimavy report, hlavne postrehy z OH, ktere my, normalni smrtelnici, nemame sanci zazit
-
- Cestující Business Class
- Příspěvky: 335
- Registrován: 22. 08. 2011, 08:52
- Oblíbené typy letadel: ATR 42
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Praha & Ostrava, ČR
- Stav: Offline
Re: Olympiáda v Číně s Korean Air
Skvělé čtení! Díky za něj.
-
- Cestující Economy (low-cost)
- Příspěvky: 50
- Registrován: 29. 03. 2015, 17:46
- Oblíbené typy letadel: A346
- Stav: Offline
Re: Olympiáda v Číně s Korean Air
Díky moc všem za pochvaly:)
Fórum nemá takový dosah no, ale zase mně nevadí být v ústraní jen pro užší "klientelu" Přece jenom to vnímám jako trochu citlivé téma a píšu to vcelku otevřeně. Také jsem raději čekal s vystavením až po návratu, i když jsem měl chuť let tam a první dojmy pořádně rozepsat rovnou. S reportáží tady na Airways to není špatný nápad. Ještě možná ani není pozdě, ale zas v současné situaci..
-
- Cestující Economy (low-cost)
- Příspěvky: 50
- Registrován: 29. 03. 2015, 17:46
- Oblíbené typy letadel: A346
- Stav: Offline
Re: Olympiáda v Číně s Korean Air
Jak jsem byl právě opatrný ohledně vydání, tak raději ani nezmiňuji tu pozici:) Nechám to tedy obestřené tajemstvím, pokud to někdo zkušený neodhalí a neprovalí. Jasně, byl to požadavek objednavatele a věděli jsme to dopředu. Cestou zpátky to bylo stejné, při druhém jídle ani víno už nenabízeli.tristadvacitka píše: ↑23. 02. 2022, 20:25Moc hezkej report. Vrtá mi hlavou, jaká byla vlastně tvoje role/pozice na té olympiádě. Předpokládám, že ten "polosuchej" let (s alkoholem jen k jídlu) byl na požadavek objednatele, že?
Zajímavej vlak Fuxing, ale teda ten interiér na fotce mi přijde jako taková klasická čínská low klasika (a nemluvě o seatingu 3+2). Ten teplotní rozdíl je hustej, stejný na Transsibu v zimě a to Rusáci chodili pálit na zastávkách v kraťasech
Fajn čtení
Uznávám, že ty sedačky nevypadají dobře, ale jsou pohodlné a funkční. A ten seating jsme neměli možnost vyzkoušet tělo na tělo
Business už vypadal dobře (2+2, barvy teda podobné) a někde tam byla i první třída tuším. Také palubní bar byl dost pěkný, jídelní stoly už jednoduché.
Číňana v kraťasem jsem tam teda neviděl (Jen jednoho kameramana z ČT )