ještě než v pondělí vyjde středně dlouhá analýza kávy, mrakodrapů a velkoměstských rytmů na blogu, rozhodl jsem se přidat pár řádek o včera ukončené pracovní cestě. Jde tedy o dojmy velmi čerstvé a hrubě načrtnuté – svého druhu draft, ve kterém je možná o trochu více detailů, než by konvenovalo neleteckému čtenáři.
I po necelých čtyřech letech jsem si za místo přenocování zvolil oblíbený Hotelik Lopuszanska, který je stranou dění, laděn do oblíbené barvy a hlavně je tam klid, chybí klimatizace a tento je orientován na jihozápad, takže i přes největší vedra, jaká jsem kdy v Polsku zažil, v něm bylo navečer a v noci snesitelně. Každé ráno okolo šesté mě ovšem budila první várka startů, které není v zimě přes zavřená okna slyšet, ale hlavně mám podezření, že jsem měl tentokrát „štěstí“ na odletový směr na VPD, protože v průběhu předchozích návštěv jsem zaregistroval jen tiché šumění příletů.
Jelikož varšavská MHD, a zejména pak tramvaje, představuje mrazící a ufoukané peklo, oblíbil jsem si letos alternativní cestu do středu města. Cca 15 minut méně ledovým autobusem přímo od ubytování a pak 7 minut snesitelně vymraženým metrem na zastávku Centrum, odkud už má člověk výhled na podstatnou část mrakodrapů.
- Jedno z poetických míst nové Varšavy. :-) Naživo je to samozřejmě lepší.
Dle předpokladů proběhla cesta tam po zemi, ale protože mě už skoro měsíc trápí pravé lýtko (jednoznačně chycené profouknutím v brněnských tramvajích, jejichž klima je ještě horší mraznička než ve Varšavě, a to si klidně počkám 2 nebo 3 spoje než přijede souprava s okénky místu průduchů studeného vzduchu nebo volím alternativní trasu, ale někdy prostě není zbytí), rozdělil jsem si cestu na několik segmentů, abych se mohl protáhnout a lehce procvičit.
11.30 až 12.35: bus SA (Regiojet) Brno – Olomouc hl. n.
12.45 až 13.53: Olomouc hl. n. – Ostrava hl. n.
Procházka po Ostravě (střed a NC Karolina pro proviant na cestu)
17.08 (reálně 17.29) až 21.26 (21.42) Ostrava hl. n. - Warszawa Centralna
Přískok do Olomouce proběhl bez nejmenších problémů a je zajímavé, že ještě den předtím jen pěti lidmi obsazený spoj uprostřed dne byl nakonec skoro z poloviny zaplněný. Měl jsem štěstí, protože jsem seděl v zadní části a vyhnul se tak hlavnímu fukaru a záklopkami nad svou i za mnou umístěnou dvojicí sedadel si mohl dle přání regulovat proud vzduchu.
- Ikonický nápis Vaříme Nescafé na Ostrava hl. n. už bohužel zmizel. Ale je tu nástupce: anglické označení vchodu.
Ve dvojce EC do Ostravy jsem seděl v části u kol, kde bylo snesitelněji než v kupé nebo otevřeném voze (opět buďto vedro k zalknutí nebo Antarktida a nic mezi tím).
Poslední segment mě ovšem dobil pořádně. První hodinu a půl do Katowic vše probíhalo parádně, protože EC102 Polonia z Vídně měla v mém vagonu 347 (raději jsem zvolil kupé než otevřený prostor) otevřená okna a nefungující klimatizaci. Jenže jak se vlak propletl ostravsko-slezskou aglomerací, začal nabírat rychlost (celý úsek mezi Zawiercie a Varšavou to jede dle mého odhadu 160 až 180 km/h) a slunce rychle mizelo za obzorem, začalo se ochlazovat a kombinace rychlosti a otevřených oken vytvářela nesnesitelné tlakové a hlukové poměry; zejména míjení se spojů byl takový sonický třesk a nápor na bubínky, že většina kupéček zavřela okna buďto úplně anebo ponechala jen úzkou štěrbinu.
A úmorné sezení, byť rozdělené dvěma přestávkami, si začalo vybírat svou daň. Shrnu to krátce: posledních 70 minut jsem prostál v relativně nejméně nepříjemných částech „open space“ vozu, kde nebylo horko na omdlení a „jen“ 67 dB (oproti 82 až 84 v kupé).
Opravdu jsem se těšil na cestu zpět letadlem, když záznamy na Flight Radar 24 ukazovaly, že tato trvá něco mezi 36 a 42 minutami. V 10.21 jsem vyrazil autobusem od hotelu a s jedním přestupem vystoupil před Chopinem v 10.38. Přece jen se jednalo o první let od března 2020 a tak jsem chtěl mít rezervu i s přihlédnutím k tomu, že tentokrát to na žádné běhání po terminálu nebylo.
Jelikož jsem měl po delší době letět s tradiční aerolinkou (LOT, číslo letu LO 501, registrace SP-LIB a Embraer E175STD, cena letenky 702.99 Kč, kupováno 10 dní před odletem přes GoToGate, údajně kontroverzní a švédskou dceru Booking.com), těšil jsem se na nástupní most (ano, byl řádně vyhřátý) a plynulý nástup i odlet.
Jenže je letní sezóna a tak mělo naše letadlo nejprve 45 min. a pak hodinku zpoždění (na příletu stroje z Bruselu), což není nic hrozného a naštěstí se to dále nenatáhlo. Udivilo mě ale, že zatímco aerolinka e-mailem upozornila cestující už okolo desáté ráno a pak znovu ve 12, letiště změnu vyhlásilo až krátce před plánovaným odletem ve 13.05 a v Mošnově měli na webu starý čas příletu ještě další hodinu.
Původně jsme měli být vytlačeni od brány č. 4, takže jsem se se tam tak trochu dobelhal a říkal si, kde jsou pohyblivé chodníky, když je člověk potřebuje. (Jeden tedy byl, ale nefunkční.) O půl hodiny později jsme se přesunuli ke gate 43 a za dalších 20 minut k bráně 32, což bylo naštěstí konečně místo.
- Čekání u č. 4, jedné ze tří předodletových bran na Chopinovi.
Jaká byla security na Chopinovi? Úžasná, protože stopky spuštěné po naskenování boarding passu se zastavily na 34 minutách a 29 vteřinách a prvních pár minut nám posouvání se zpříjemňoval alarm jedné z bezpečnostních ohrádek. S výjimkou imigračního na JFK a Stanstedu v těch nejhorších momentech jsem myslím nezažil delší čekání ve frontě. Letištní Wi-Fi nebyla rychlostně zlá (cca 30Mbps download), ale občas vypadávala a bylo nutné se znova přihlásit (Stejně jako na hotelu, kde v úrovni hlavy na posteli signál slábl a v přední části lůžka a u stolu dvě čárečky. Ale na čtení webu to stačilo.)
Obsazenost spoje dotovaného 20 000 Kč za každý vzlet? Napočítal jsem 21 osob, takže skutečně žádná hitparáda a sociodemograficky šlo o směs VŠ studentů, čtyř anglicky hovořících a stag-party vyhlížejících mužů a především pár, jehož mužská část, a tady se omlouvám za první dojem a sociokulturní zkreslení, působila jako „upocený strejc“.
Šedivé vlasy mastné až pánbu brání a prostrčené letitou a špinavou kšiltovkou se sportovní tematikou, neustálé „patrolující“ pochůzky kolem gatu, máchání rukama, nekonečné rozčilování se a stěžování si manželce, halasné povykování a opakovaný český monolog vůči holkám u brány, které mu marně polsky i anglicky odpovídaly, že nerozumí (vzpomínal jsem na plukovníka Pottera, který Burnsovi říká: Majore, nerozumí ani hlasité angličtině…). Z pána vyzařovala tak negativní energie, že jsem si při každém ze tří sezení u brány popošel o notný kus dál, abych měl dotyčného z doslechu. Nevím, zda měl muž číslo na Paroubka (jak před pár lety podobnou situaci okomentoval Prodejce), ale jestli takto vypadají koupácké lety, nechci se jich raději účastnit.
Nástup proběhl během pěti minut a já zaujal místo 17A v zadní části letadla a za všemi spolucestujícími. Sedačky 17.2 let starého stroje působily na omak poctivě koženým dojmem a letadlo zachovale jakkoli ošoupanost binů na vnějšku i ve vnitřní části byla patrná. Zpestřením v rámci dosavadních cca 190 letů bylo určitě polské demo i brífink kapitána, kde jsou některá slova z předpovědi počasí prostě roztomilá. Vedoucí dvojčlenné cabin crew byla příjemná blonďatá dáma ne nepodobná veteránkám, které můžeme vídat na amerických dálkových letech a jak jsem jistě zmiňoval dříve, dávám jim v každém případě přednost před mladými holkami.
Další roztomilostí hlášení kapitána, a to v polské i anglické verzi, byla pasáž, kde upozorňoval na to, že EUROCONTROL v Bruselu (zdálo se mi, že obě slova doprovodil výrazným přídechem) nám naplánoval čas odletu na 14.48 a že tedy budeme muset ještě 40 minut čekat na zemi. Jeho naděje, že se to zlepší, se naštěstí po deseti minutách naplnila a po krátkém pojíždění jsme se u vstupu na ranvej ocitli jako druzí v pořadí – hned po Wizzu. (Co se týče letecké „fauny“, nebyla to tentokrát na WAW žádná sláva. Jedno 777-300ER Emirates a stroj Qatar jsem sice zahlédl, ale že by se to tu hemžilo barvami nátěrů a pestrými typy...)
Let samotný trval 37 minut a už po dvaceti započal sestup. Jelikož jsem od října 2011 neletěl tak malým letadlem, docela jsem se na zkušenost těšil a musím říct, že oproti uřvané potvoře AVRO RJ100 (Swiss) je daný Embraer tichoučké a kultivované letadlo. Prostor na nohy v Economy sice nebyl tak velkorysý, jak jsem čekal, ale na tak krátký přískok a cenu si nelze stěžovat a opěrka na hlavu dostatečná a výškově nastavitelná, takže se člověk mohl pohodlně zabořit. Blicí pytlíky byly v kapse také a i když kapitán avizoval, že přílet do Ostravy může být docela bumpy, nakonec z toho nebylo nic a i pro někoho, kdo nemá turbulence rád, tu bylo jen jedno takřka neznatelné zhoupnutí. Bouřka zůsala po naší pravé straně a nad vrcholky Beskyd.
A pak ten complimentary service během kratičkého a vnitroevropského letu. Sice skromný a extrémně jednoduchý, ale byl tam. V prvním kole dorazil z košíku dezinefekční ubrousek (popravdě jsem čekal malý čtvereček čokolády jako u výše uvedených Swiss), který následovala sladká maličkost a jako „drink“ kelímek z rozlévané perlivé či tiché vody, což je praktické a potěší.
- Dezinfekce? Raději čokoládu.
- Ale bublinky byly hezké.
- 10/20 je myslím adekvátní hodnocení.
- Kompletní servis během 37minutového letu.
To, že je ostravské letiště vůči cestujícím bez auta krajně nevstřícné, se mi potvrdilo i napodruhé a takřka přesně po pěti letech, kdy jsem odtud odlétal s Ryanem do Bergama. Natažení vlaku za stovky milionů korun stále není sladěné s přílety a odlety (čtyřhodinový interval je vážně super), na webu letiště uvedený autobus ve 14.40 na cestující z Varšavy nečeká (výjimkou je jeden den večer) a že by se aeoroport obtěžoval nabídnout přehled alternativních spojů (třeba vlajková hospoda Pinty ve Vratislavi měla na podzim 2019 u toalet obsáhlý soupis vlakových jízdních řádů nejen do německých, polských, ale i dalších měst včetně Prahy, Ostravy a Brna)? Nezájem.
Jen pro klid duše jsem ještě z Chopina zavolal na místní informace pro cestující a poprosil, zda by nemohli pozdržet oficiální autobusový spoj, ale autobus byl pochopitelně v cca 15.05, kdy skupinka lidí z letu LOTu vyšla před terminál, dávno pryč. Naštěstí jel spoj 15.16 (reálně 15.20) z Nového Jičína na ÚAN Ostrava, odkud je to už snadná cesta do Brna.
Zjevně jsem byl „levný cestující“, o kterého kraj nemá zájem, ale bylo by hezké, kdyby místo 100 milionů na propagaci u aerolinky věnovalo vedení kraje zlomek částky na mikrobusový shuttle, který by zajížděl osm kilometrů do Studénky na vlak anebo aspoň na zastávku Sedlnice (s hodinovým intervalem mezi Ostravou a Kopřivnicí). Na oficiálních informacích pochopitelně neřekli nic o existenci výše využitého spoje a doporučili mi taxík do Studénky.
Nemohu si pomoci, ale ostravské letiště a vedení kraje na mě působí v mediální prezentaci i úrovni služeb tak, jako by hrálo NBA a přitom má maximálně na přátelské utkání 1. ročníků českých středních škol. Takže tak.
Aktualizace 19. 8. ve 12.47: drobně jsem upravil pár překlepů a odrazil text od fotek, aby to mělo více vzduchu. Po několika letech absence přece jen nemám systém fóra takříkajíc v oku a musel jsem se podívat na návod a s Fabem konzultovat, jak vkládat fotky.
