Tak tahle společnost na me udelala opravdu dojem. Během tech peti letu sem nepostřeh zadny z nesvaru, co se obcas ve spojitosti s Emirates povida. (malo prostoru v B773ER nebo nedostatek pozornosti ze strany cabin crew). Pokud bych letel znova, je to uz jasna volba, alternativu bych na zaklade recenzi videl uz jen v Singapore Airlines.
Let EK128, Viden 15:30 – 22:55 Dubaj, doba letu 5:25
Na letisti ve Vidni sem dorazil s pětihodinovým předstihem. Docela me prekvapila stísněnost celeho letiste, takze jsem stal u avizovanych prepazek a cekal na začátek odbaveni, abych se pak vyhnul fronte netrpělivých lidi. Nic takového sem ale delat nemusel. Pro svůj let do Dubaje mely Emirates k dispozici šest prepazek. To bylo vzhledem k faktu, ze na zbytku (cca 30 - 40 prepazek) odbavovaly Austrian všechny sve lety dost slechetne. Odbaveni zacalo tri hodiny před odletem, takze zadne fronty. Navíc tam byla jedna spolecna prepazka urcena pro business a on-line check-in, a to druhé byl i muj pripad.
Check-in pracovnici v uniformach Emirates, měli usmev přišpendleny na tvari. To se později ukazalo byt celofiremnim zvykem. Me samotneho odbavovala holcina od Austrian, ale sem tam ze sebe taky letmy usmev vykresala a na nadvahou meho kufru (cca 3-4 kila) ani nemrkla. Dalsi body pro Emirates. Od check-inu jsem sel rovnou do tranzitu a po par hodinách kochani vídenským provozem uz rovnou k vychodu A7 (EK128 je většinou pristavena k tomuhle vychodu).
VIE - dnes Emirates i Egypt Air s A330
Nastup probehl rychle ale celkem zmatecne, protože nikdo nerespektoval zadost, aby se nastupovalo podle rad. Ke svemu sedadlu 35A jsem se prodral stejne celkem brzo. Na palube letounu jsem byl uvitan snad trikrat, a palubni průvodci měli opět usmev přišpendleny na rtech. Letadlo (A330-200 A6-EAS) je ciste, ekonomicka trida v ramci moznosti velmi pohodlna. Ještě před startem posadka rozdava horke ubrousky a okamzite je zase sbira (cca to zabere ne vice nez 5 minut!)
Cas do odtlaceni od stojanky se zdal byt dlouhy, ale presto startujeme na cas v 15:34 z drahy 29. Ihned po startu pilot letadlo toci o 180 stupnu, takze lidi v rade A mají skvely vyhled na cele letiste. Okamzite po startu zacina servirovani napoju, vecere se podava zhruba dve hodiny po startu, kdesi nad Tureckem. Slozeni uplne standartni (predkrm, salad, hlavni chod, zakusek, maslo/dzem/pecivo). Napoje jsou servirovany kazdych 30-60 minut, krome toho si ovšem muze každý zazvonit a okamzite se objevi někdo, jak jinak nez s úsměvem na rtech.
Západ slunce nad Tureckem
Musel jsem resit, jestli koukat z okenka nebo zkusit IFE systém. Nakonec jsem ale pockal nez se venku setmi, pak prisla rada na první film. Poseidon jsem v kinech zmeskal, takze volba byla jasna. Je to sice hola kravina, ale aspon jsem nemusel porad sledovat, co tam zvatlaji. Posadka prave vcas vsem rozdava zmrzlinu a opet napoje. Zbytek letu ubehl dost rychle. Letadlo tentokrát opisuje „severni cestu“ a kopiruje hranice Iránu a Iraku. V Dubaji pristavame na draze 12L ve 23:10, takze de facto stále ještě na cas.
Priletet na DXB v tento cas je vyhodne, protože let z Vidne je v Dubaji jako jeden z prvních mezi ostatnimi lety z Evropy. Letiste se během pulnoci zacina plnit jak prilety tak návaznými spoji na vychod. Clovek si tak muze v klidu odskocit a obstarat pripadne nakupy bez toho, aniz by se prodiral davem.
Let EK384, Dubaj 3:15 – 12:25 Bangkok (Don Muang), doba letu 6:10
Dubajské letiste je standartni, moderni a asi mu není moc, co vytknout. Jedine, co se mi nelibilo, je zobrazeni odletajicich letu. Obrazovky ukazuji lety odletajici v ramci tak pristich 45 minut (ve vytizenych case ani to ne). Na druhé strane 45 minut před odletem zacina nastup a Emirates zavedly pravidlo, ze pokud se k vychodu dostavite méně nez 15 minut před odletem, nemusi vas uz vzit k přeprave. Takze dohromady to není stastne reseni. Nastesti Emirates zobrazuji informace o návazných letech během pristani v Dubaji, takze obvykle clovek s touto informaci na letiste jiz vstoupi. Jinak tranzit naprosto bezproblémový, jen jedna bezpecnostni kontrola, tot vse. Podle meho odhadu staci na tranzit pouhych 30 minut.
Nanestesti pro spottery není Dubaj nic extra. Letadla muze clovek pozorovat az když je v cekarne svého letu, jinak se pohybuje uprostřed terminalu a na krajích jsou prave čekárny, salonky, nebo obchody. Musim rict, ze po dvou hodinách jsem se uz docela nudil.
Let EK384 ten den obsluhoval B777-300 (A6-EKM). Veskery personál tentokrat ale s mensim usmevem na rtech. Uvitani v letadle ale opet několikanasobne. Konecne se dopracovávám k sedadlu 37A v zadni casti letadla. Prisedaji si dva ne moc symptacti Asiate, ale jak se později ukazalo, je to naposledy, co mam na letu Emirates souseda!! Vytlaceni od stojanky se trochu protahuje a lidi se snazi usnout…nechapu, jaky to ma smysl. Pojizdeli jsme na start z drahy 12R asi jako cislo tri. Během cekani pak ještě dve letadla pristavaji. Startujeme tedy az ve 3:40.
Téměř nad Thajskem
Před startem opet skvele horke ubrousky. Okamzite po startu jsou servirovany napoje. Pak je vzhledem k nocni době ticho a posadka obsluhuje na pozadani. Během letu kdesi nad Indii nasleduje tepla a vydatna snidane. Posadku jsme uz potom ale moc nevideli. Ze všech peti letu byla jejich práce asi nejslabší, ale stale v ramci standardu evropskych aerolinek. Od vychodniho pobrezi Indie az do Bangkoku je uz zase jasno, takze davam kopacky IFE systemu. Pak nasleduje klesani k Bangkoku, kde si letadlo sedlo ve 13:02. Jednalo se tak o jediny zpozdeny let. Letadlo bylo pristaveno (nejsem si uz jist, ale snad) k části Pier 6, která se ukázala být nejnovější částí letiště.
Let EK418, Bangkok (Don Muang) 19:50 – 7:45 Sydney, doba letu 8:55
Musim se priznat, ze me mrzelo, ze neprojdu novym bangkokskym letištěm, které bylo otevreno o tri tydny později, ale nakonec jsem strasne rad, ze jsem mel tu prilezitost zkusit to stare. To se ukazalo byt opravdu spotterskym rajem. Na prestup jsem mel zhruba sedm hodin s jedinym cilem udelat co nejvic fotek. Nakonec jsem tak skoncil pobihanim mezi terminálem a rozhodovanim, jestli vyfotim A330-300 Qatar Airways nebo B777-300 Cathay Pacific. Mix aerolinii na tomhle letiste byl opravdu užasny a clovek se mohl pohybovat volne jak v prosotru odletu, tak priletu. Nejlepší pro foceni ale bylo patro priletu. Nakonec z toho bylo téměř 200 fotek.
Po krátké pauze pokračuje A6-EMN do Hongkongu
Na druhé strane bylo ale videt, ze letiste starne. Pravdepodobne se stavbou noveho sem uz nikdo dyl nenalil poradny prachy a musim rict, ze letiste, jak rikal nekde ve foru MS743, opravdu trochu smrdelo, ale clovek si zvykne za 20 minut. Během tech sedmi hodin jsem terminal, coz je otazka minimálně kilometru presel asi dvacetkrát, coz byl po noci na letisti a v letadle uz docela vykon
V Bangkoku je skvělý mix aerolinek
Ale je jasné, kdo v Bangkoku vládne
B777-300ER Eva Air
B777-200 v odstupujících barvách Thai Airways
Od foceni me odradila az tma, ale to uz si sedla další kočička, aby me vzala do Sydney. Tentokrát to byl B777-300ER A6-EBQ. Jak uz registraci napovídá, tehdy jeden z posledních dodaných letadel (presne 14. července 2006). Novotou to letadlo sice uz nevonelo, ale i tak to byl naprosto famózní let. Protože jsem nemel spolucestující, moh jsem obsadit cele trojsedadlo 40ABC a to vcetne tri dek a tri polstarku. Tlumenne osvetleni zapadu slunce na me zapusobilo a kdybych chtel, tak okamzite po startu usnu a probudim se az k snidani.
V tuhle chvili uz jsem byl opravdu docela unaveny. U nastupu nebylo moc lidi, ale stejne se všichni strkali a delali, jako by jim to mělo uletet. Po pravde uz jsem nebyl zrovna v nejlepší forme a nejradši bych tam uz nekoho nakopal do zadku. Naladu mi ale pak zlepšil fakt, ze mam pro sebe trojsedadlo v nove dodanem letadle. Odlet se odehral ve 20:14, tedy 25 minut po planu, v Sydney jsme přistáli v 8:05. Okamzite po startu ještě před veceri neplanovane usínám, ale vyborny jidlo nastesti potom donesli na pozadani.
Tak, jak jsem byl trochu v rozpacích z predesle posadky, tak tahle vsechno obratila. Zase byl usmev prispendeleny na rtech. Opet roznos napoju v intervalu 60 minut, na pozadani okamžitá odpověď s úsměvem. Do ted si pamatuju jednoho stevarda, který postupne pokecal snad se vsemi cestujícími v zadni casti letadla. Ja mu na okamžik při rozdavani pristavacich karet naletel, ze nemá tu australskou, protože letime do Miami. No omlouva me, ze jsem byl v te době uz skoro 35 hodin na ceste, před odjezdem jsem noc probděl a v Bangkoku jsem nachodil tak 15 – 20 kilometru.
Východ slunce severně od Adelaide
Nebyl jsem schopnej vnimat novy film v angličtině, takze si poustim Da Vinciho Kod a Mission Impossible II. U obou uz vim, o co jde. Pak uz jsem jenom poslouchal hudbu, snidal a sledoval prekrasny vychod slunce. Austrálie me opravdu nemohla privitat lip. Jinak k IFE u Emirates. Co se tyce ICE v letadlech B777-200, B777-300ER a A340-500 nemá konkurenci. Tri, čtyři oblibene filmy v tom sirokem vyberu si vybere opravdu naprosto každý, s hudbou taky není problem, a to ještě nepocitam videohry. Diky tomu ubehne devítihodinový let jako nic. Ja osobne jsem mel pak ještě na vedlejším monitoru spusten Air-show…no proste parada.
Co se tyce toho trochu „kontroverzního“ usporadani 3-4-3 v letadlech B777. Osobne mi ta sedadla prisla trochu uzka, a tak jsem nejdřív daval za pravdu kritikum. Pak jsem ale zkusil ekonomickou tridu v A340-500, kde je standardni usporadani 2-4-2 a sirka sedadel byla podle me naprosto stejna. Spise operky byly jinak delane a mne osobne pak sedadlo prislo o trochu méně pohodlnejsi nez v B777-300. Tezko teda rict, kde je pravda, protože ti sami, co si stezuji na 3-4-3 v B777-300, nemaji obvykle zadny problem s 2-4-2 v A340-500. Navíc co vim, tak Boeing původně nabizel B777 v usporadani s deseti sedadly v jedne rade a byly to az aerolinky, co zahadne upřednostnily 3-3-3.
Kazdopadne mit nohy natazene přes tri sedadla, jist dobre jidlo, pit dobre vino a sledovat oblibeny film stridave se zarici Javou byl pro me jeden z velkých zazitku z cele te cesty. Na ekonomickou tridu proste famozni sluzby. Myslim, ze to bylo v tenhle moment, co Emirates dokazaly, ze jsou opravdu dobra volba. Jak jsem jiz řekl, vychod slunce nad Australii byl nádherný, všichni se snazi fotit, i když vsem je jasne, ze ty fotky nemaji sanci vyjit. Po svitani jsme uz severne od Adelaide a ceka nas poslední hodina letu. IFE prerusi spot Quarantine matters, kde ucinkuje Steve Irving. Bohužel presne v tuhle chvili Stevu Irvingovi uz zbyvalo jen par hodin zivota.
Letoun klesá k Sydney, zbývá zhruba 30 minut letu
Klesame k Sydney a preletavame Modre hory, pak samotne Sydney. Letadlo priletelo z jihozapadu, kapitán pak nad severním Sydney toci doprava na drahu 16R. Všichni v rade A (zase sedim dobře muzou sledovat centrum Sydney vcetne Opera House a Harbour Bridge. Diky bočnímu vetru je pristani docela krusne a obema „nohama“ jsme na zemi az na druhy nebo treti pokus.
Letoun právě směřuje na severovýchod mezi Sydney a Modrými horami
Tak jak nejsou mnohe budovy v Austrálie vzhledne z venku, interiér dost často hodne překvapí. A to je pripad i mezinárodního terminalu v Sydney. Od vychodu az ke karuselum slape clovek po mekkem modrem koberci. U imigračního se všichni usmívají, jaka změna od Cech a zbytku Evropy. V momente, kdy jsem popadl svůj kufr uz nemohly Emirates nijak zklamat. První cesta byla opravdu famózní.
Ostre australske slunce je zrejme na prvni pohled
. Start byl z drahy 12R, opet obrat o 180 % a nádherný vyhled na Dubaj, Burj-al-Arab, poloostrov ve tvaru palmy atd. Letadlo tentokrát nasledovalo jizni cestu po hranici Iraku a Saudske Arabie. Az do Turecka opet bezproblémový let. Dostali jsme malou snidani s tim, ze obed bude podavan tak dve hodiny před pristanim ve Vidni.
