Neuběhlo ani pár měsíců od mé loňské cesty po Austrálii (report tu, tu a tu) a už jsem se začal zamýšlet, kam mimo Evropu letos. Vzhledem k přítomnosti návštěv u mě na Mallorce od května do října jsem zas hlavní dovolenou směřoval ke konci roku a nějak mi to vycházelo na mou první cestu do Asie (když nepočítáme při cestách do Austrálie dvouhodinový výlet po Singapuru a zastávky na letištích v Singapuru a Don Muang, když mělo ještě kód BKK). Chtěl jsem za přírodou a koupáním do Thajska a trochu se podívat po Bangkoku. Persona tu ve svém reportu do nebes vychválil Hongkong, tak jsem si bez nějakého výraznějšího přemýšlení řekl, že ho taky musím vidět a že jeho návštěvu spojím s Thajskem.
A tak jsem začal hledat letenku Palma-Hongkong, Bangkok-Palma. Přemýšlel jsem o Qatar Airways, zrovna zaváděli linku do Barcelony (tam jsem měl trochu obavy z dlouhého letu A319 do Doha a přestupu tam), taky lítají z Madridu, že bych vyzkoušel 5* aerolinku… Přes Londýn se mi v zimě moc nechtělo, co kdyby napadl sníh, Emirates ještě neoznámili, že budou lítat do Madridu; ale pak mě napadlo, že bych vlastně mohl letět se Swissem přes Curych. Swiss na dálkových linkách chválili (i když zase, co může člověk očekávat v economy) a když jsem našel zpáteční let z Bangkoku operovaný Thai Airways, bylo rozhodnuto. Dvě nové společnosti na dálkové lince, obě dobře hodnocené, dvakrát cesta Airbusem A340, kterým jsem ještě neletěl (tam -300 a zpět -600), na každém směru o jeden přestup míň než při jiných alternativách a vše na jedné letence – to byly důvody, proč se šlo hned nakupovat. Na webu Swissu nejde zakoupit letenka s jiným návratem, na evropských letenkových serverech jsem ji taky nenašel za dobrou cenu (byla jen chvilku na Pelikánu, ale hned zmizela); abych to zkrátil, nakoupil jsem za 1000 USD na americkém serveru Travelocity.
Teď zbývalo zorganizovat zbytek cesty: chtěl jsem na Krabi a inspirován firefly na Koh Samui, a jednak jsem se nemohl rozhodnout kam a jednak jsem chtěl do toho vložit ještě nějaký let, a tak jsem zvolil obě destinace. Krabi jako první kvůli sezóně dešťů, která na Koh Samui končí později. Přemýšlel jsem, že do Krabi asi přes Bangkok, ale lety z Hong Kongu tam přistávají pozdě v noci (Emirates s A380, SriLankan a další). Ale pak jsem se naštěstí podíval na mapu a na internet a vidím, že Ao Nang leží jen dvě hodiny lodí od Phuketu a z Hongkongu do Phuketu lítá Air Asia. A tak jsem zakoupil: asi za 60 euro 2300 km dlouhý let včetně jídla, zavazadla a prémiového sedadla – paráda. Jen jsem měl trochu problém s platbou: na radu johna tady jsem později dokoupil sedadla v první řadě a ačkoli jsem vyzkoušel čtyři karty, všechny platby byly odmítnuty. Další den jsem jednou z těch karet rozdíl v pohodě zaplatil, ale jak jsem později zjistil, jedna z těch zamítnutých plateb byla přeci jen provedena. Napsal jsem jim, odepsali mi, že mám poslat doklady, což jsem taky učinil, a od té doby se nic neděje. Už přes půl roku. Naštěstí to bylo jen deset euro.
Pak jsem ještě koupil na německé expedii přelet Krabi - Koh Samui s Bangkok Airways (na jejich stránkách se mi rezervace tenkrát nějak nezamlouvala, už nevím ani proč) a zbýval let Koh Samui – Bangkok. Byl konec března a zrovna končila platnost aktuálních tarifů Thai Airways, cesta v business byla asi jen o 20 euro dražší, tak jsem posledního března letenky rezervoval. Další den už byly výrazně dražší, myslím, že v ekonomické byly nakonec dražší než ty, co jsem koupil.
A tak vznikl plán výletu, který na mapě vypadá takto:
Maps generated by the Great Circle Mapper - copyright ® Karl L. Swartz.
No a zanedlouho po tom, co jsem zakoupil všechny letenky, vypukly v Bangkoku nepokoje, při kterých bylo víc jak 20 mrtvých.
Pak se tam situace uklidnila.PMI-ZRH, Swiss International Air Lines (LX2151)
Airbus A320, HB-IJQ
997 km, 1:41 h
Během skoro osmi měsíců, co jsem měl letenky koupené, se naštěstí nic nepředvídaného, co by ohrozilo cestu, nestalo, a tak jsem se těšící se na dovolenou pomalu vydal na cestu.
Swiss umožňuje na svých stránkách online odbavení 23 hodin před odletem, čehož jsem taky s povděkem využil. Všechno fungovalo korektně a přehledně, jen se každému cestujícímu na každý let vytisknou dvě stránky – celkem teda dost papíru.
Na letišti v Palmě fungovala vyhrazená přepážka pro odbavené online a na rozdíl od ostatních k ní nebyla takřka žádná fronta. Ušetřený čas byl využit pro cestu domů a zpět pro zapomenutý batoh s notebookem.
Když jsme přišli k bráně, letadlo už tam stálo.
Po návratu se dívám na airliners.net, kde píšou, že se oním strojem často vozí čínský viceprezident. No a pak se dopátrám i toho, že si prý přijel na ostrov na pár hodin odpočinout.
Hezký západ slunce byl vidět i z letadla.
Tentokrát byl rohlík už namazaný a dokonce tam byly i ze dva kousky zeleniny. Dobré to bylo. Teda až na to víno.ZRH-HKG, Swiss International Air Lines (LX138)
Airbus A340-300, HB-JME
9290 km, 11:24 hod
V Curychu jsme měli na přestup tři hodiny a tak jsme se po pasové kontrole pomalu přesunuli do terminálu E, odkud lítají dálkové linky. Jede se tam automatickým vláčkem,
Ve velkém terminálu E nebylo příliš živo, večer odlétaly Emirates (hodinu před námi) a pak během pěti minut pět dálkových spojů Swissu (do Tel Avivu, Sao Paula, Bangkoku, Johannesburgu a náš do Hongkongu).
Dali jsme si něco v předraženém baru a šli se podívat k bráně, čím poletíme.
Po loňských letech s Qantasem jsem očekával nějaký amenity kit, ale na sedadle byla jenom deka.
Pushback jsme měli minutu po plánovaném odjezdu a po 14 minutách pojíždění v pětici třistatřicítek a čtyřicítek po curyšském letišti jsme odstartovali z dráhy 34.
Tištěné menu taky nebylo, na výběr bylo hovězí nebo těstoviny. Když jsme si vybrali hovězí, čínský letušák se smál a říkal, že je to dobrá volba.
Palubní posádka složená převážně z dam ve věku 45 – 55 let byla korektní a profesionální, o onom čínském stevardovi se dalo říct, že byl srdečný.
Po večeři byla zatemněna okénka, protože jsme rychle přelétávali noc (22:45 odlet ZRH, přílet 17:25 HKG), ale na můj vkus bylo zataženo příliš dlouho, řekl bych tak určitě osm hodin. Světlo se udělalo až těsně před snídaní před přistáním. Přistáváme po páté odpoledne a dostanem snídani…
Hongkong
V Hongkongu se mi líbilo, je to jistě ohromné a ohromující město, byl jsem rád, že jsem tam byl, ale zase na druhou stranu nemůžu říct, že by při mém prvním setkání s ním ze mě spontánně začala padat anglická adjektiva vyjadřující obdiv a úžas. Žít bych tam teda asi nedokázal.
- P1070180.jpg (83.59 KiB) Zobrazeno 7257 x
Obzvláště se mi líbilo noční město:
Po cestě je totiž vidět na sousední ostrov Chek Lap Kok s hongkongským mezinárodním letištěm, když už jsme teda na leteckém fóru (tady je trochu vypreparované z dálky a z mléčného oparu).
A320, HS-ABM
2300 km, 3:21 hod
Po pár dnech strávených v Hongkongu (zajeli jsme se podívat i na Macau) byl čas přesunout se dál. Letištním expresem jsme byli z Kowloonu na letišti za 20 minut. Ve městě, na stanicích vlaku, se dá i odbavit; to ovšem není případ nízkonákladových Air Asia. Airport Express na letišti otevře dveře na obou stranách a cestující, kteří mají odbavení na Terminálu 1, jdou doleva, zatímco cestující mířící na T2 se dají doprava. To byl i náš případ.
Při odbavení jsme trochu zdrželi frontu, protože slečna zjišťovala v počítači, jestli z České republiky potřebujeme do Thajska víza, pak se zeptala, zdali budeme žádat o visa on arrival a jestli mám kreditní kartu.
Po bezpečnostní kontrole jsme jeli podzemním vláčkem do terminálu 1, odkud všechny lety odlétají (T2 je jenom pro odbavení), a protože jeho jízda končila hned na začátku T1, přeběhli jsme hned na další vláček, aby nás hodil na konec, tam, jak začínají ramena onoho ypsilonka hongkongského terminálu T1. Cesta od check-inu až k bráně nám zabrala pěknou dobu a tak jsem byl rád, že jsme se šli odbavit hned, jakmile začínali, dvě hodiny před odletem.
Ale přece jenom jsme měli ještě před odletem chvilku čas, a tak že si dáme pivo. Paní u pokladny baru/jídelny se mě ptá, kde to pivo budeme pít. Říkám, že vevnitř, a tak mi k celkem už tak přemrštěné ceně narazila ještě přirážku tuším dalších 10 %. To pivo jsem si přitom musel vzít sám z lednice, vystát frontu k pokladně, donést ke stolu a přitom mi ani sklenici nedali, natož aby mi ji donesli. Moc jsem nechápal, za co platím. Ještě, že mi to pivo aspoň otevřeli. No a ještě pak měli tu drzost přijít za mnou, že mám doplatit za nápoj, který jsem měl na potom. Odešli pochopitelně s nepořízenou. Ale takové drobnosti samozřejmě člověku ovlivní dojem, který si z daného místa odváží.
Náš let na Phuket měl mít malé zpoždění, asi čtvrt hodiny, taky naše letadlo přirazilo k terminálu asi čtvrt hodinky před plánovaným odletem.
Startovali jsme z dráhy 07R a hned po startu jsme zatočili o zhruba 90 stupňů doprava a pak jsme letěli celkem dlouho a celkem nízko (úvodní stoupání je při standardních odletech do 5000 stop, a pak podle instrukcí řízení letového provozu). Kdybychom byli seděli na druhé straně, nalevo, byli bychom viděli noční Hongkong. Škoda.
Pak jsme přece jenom vystoupali a posádka začala se servisem. Donesli nám předem objednané jídlo, které ovšem vypadalo tak nevzhledně, že jsem si řekl, že to rozhodně fotit nebudu. A teď lituju, že nemám fotku. Nicméně musím říct, že jídlo chutnalo výrazně lépe, než vypadalo. Celé malinkaté rybičky v něm ale působily velmi zajímavě.
Sympatická mladá posádka byla velmi zdvořilá, ale zároveň příjemná, veselá a komunikativní, místa v první řadě bylo dostatečně, letadlo zářilo novotou (bylo půl roku staré) a nakonec jsme dohnali i malé zpoždění, když jsme před jedenáctou hodinou večerní místního času přistáli na phuketském letišti, takže naprostá spokojenost. Těsně po nás přistál další už jen další A320 Air Asia a postavil se vedle nás. Mezitím jsme autobusem přejeli do terminálu, po cestě jsme viděli A330 Qatar Airways.
Imigrační procedury proběhly oproti mým očekáváním naprosto hladce, fotky jsme měli nachystané a tak vyřízení visa on arrival trvalo vlastně jen tu dobu, po kterou jsme vyplňovali formulář. Jen mě překvapilo, že nám pak tu svou imigrační kartičku přicvakli sešívačkou do pasu. Kufry taky vyjely hned a tak jsme byli během deseti minut venku.
O letišti v Phuketu tak toho nemůžu moc říct, snad jen to, že se stalo mým padesátým navštíveným letištěm, že má zajímavě umístěnou věž na zalesněném kopci nad letištěm a taky pláž, která by možná mohla konkurovat té na Svatém Martinu (SXM).
Venku už nás čekal řidič auta s cedulkou s mým jménem, aby nás dovezl do asi 30 km vzdáleného města Phuketu. (Musím říct, že vše, co jsem měl objednané nebo co jsem objednával v Thajsku po internetu – ubytování, odvoz z letiště či na letiště, loď, výlety, průvodce v Bangkoku – vše fungovalo naprosto perfektně!)
Ve městě jsme jen přespali a hned ráno pokračovali lodí na Ao Nang.
Po týdnu, ze kterého jsem byl naprosto nadšený, kdy jsme si užívali nádherné přírody, pláží, ostrůvků a podmořského života v Andamanském moři, ubytování v takřka tropické botanické zahradě, masáží i vynikající thajské kuchyně, jsme pokračovali dál. Ale ještě bych tam klidně byl zůstal.
KBV-USM, Bangkok Airways, PG266
ATR72-500, HS-PGK
200 km, 0:35 hod
Už před domluveným časem nás čekal řidič, který nás zavezl na zhruba 25 km vzdálené na letiště v Krabi. Už jsou tu dva reporty z KBV (od uživatelů sever2 a dejavu), ale i tak jsem si letiště vyfotil zvenku,
Místa jsme si vybrali předem po internetu a tak jsme jenom odevzdali kufry a vyzvedli si palubní vstupenky. Slečna se chvilku divila, když jsem jí podával kartičky topbonus programu Air Berlinu, ale pak si jejich čísla někam poznamenala. Stejně to ale do teď nemělo žádný efekt.
Bangkok Airways se definují jako Asia‘s Boutique Airline a mají před odletem připravené občerstvení i pro cestující ekonomické třídy. V Krabi ho měli na takovémto vozíku:
Letěli jsme tímto ATRkem, osobně jsem si myslel, že bude víc pomalované.
Pak jsme trochu kličkovali mezi oblačností a u toho posádka podávala občerstvení na tomto půlhodinovém letu:
Jinak byl to právě let PG266 z Krabi na Koh Samui, při kterém 4. srpna 2009 při přistání na Koh Samui latadlo sjelo z dráhy a narazilo do nepoužívané věže. Při havárii zahynul kapitán letadla a řada lidí byla zraněna.
My jsme ale naštěstí přistáli v pohodě, a tak jsem si mohl vyfotit jak letiště,
Z letiště Koh Samui tu máme taky dva reporty, od firefly a jaakoba.
Od letadla se do terminálu jezdí takovýmto vláčkem.
Ale na Samui jsme kromě dnů, kdy jsme přiletěli a odletěli, byli jen tři dny a to zrovna během 72 hodin napršelo 392 mm srážek. To je dvojnásobek toho, co tam běžně spadne za celý prosinec, anebo téměř tři čtvrtiny toho, co naprší za rok v Praze či Brně, či 80 % průměrného ročního úhrnu srážek v pražském Klementinu.
A tak jsem tři dny seděl na terase, díval se, jak lije, a třeba napsal kus tohoto reportu.
V den odletu do Bangkoku jsme se aspoň projeli po ostrově, chvilku vysvitlo i sluníčko, od velkého zlatého Buddhy jsme se podívali, jak nám nad hlavou přelétávají letadla a přistávají na blízkém letišti.
