Vzhledem ke množícím se trip reportům profesionální kvality se pokusím tu danou laťku trochu shodit, snad aby se lidé nebáli sem zapsat i jejich zážitky z cest kratších, než je cesta kolem světa
Již třetí rok jsem se odhodlával sem napsat něco, něco ve stylu toho, co tu už bylo. Až letos jsem se odhodlal. Velkou zásluhu na tom má nejmenovaná slečna, která dnes dokázala i přes probíhající zápas o třetí místo MS v hokeji přes hodinu poutavě vyprávět své zážitky z Keni. A tak sem se rozhodl se se svými pár zážitky a několika nekvalitními fotkami podělit.
Proč jsem se tak dlouho odhodlával? Jednoduše proto, že pokud někdo opakuje ten samý výlet každý rok po sobě a říká si, že tento rok už něco konečně napíše, s postupem času a množícími se příspěvky na tu stejnou trasu už přestává mít chuť. Takže ještě jednou děkuji své kamarádce, že mě psychicky nechtěně dostrčila k tomu, abych fyzicky něco stvořil.
Pokud Vám je moje přezdívka povědomá, je to jen tím, že jsem kdysy před rokem stvořil TR o cestě s ČSA do Stockholmu ve kterém bylo zmíněno jméno Prodejce. Tímto chci sdělit, že Prodejce s tímto mým TR společného nemá
V září roku loňského roku (2010) jsem se vydal jíž třetím rokem po sobě, čtvrtým rokem celkově na výlet do USA.
Jen trochu k pozadí mého výletu:
1) Během školního roku 2003/2004 jsem pobýval jako exchange student ve městě Roanoke, Virginia. Bydlel jsem u americké rodiny a ačkoliv začátky nebyly vůbec snadné, konec byl trochu lepší.
2) V NYC žije můj příbuzný, za kterým se rád vydám na výlet
Tento rok jsem si pro svoje zaoceánské putování vybral Swiss Airlines. Samozřejmě vyhrála cena. A vzhledem k poměrně příznivému hodnocení jejich služeb jsem se i celkem těšil.
Zároveň jsem ani nemohl opomenout návštěvu svých bývalých host rodičů, kteří již nepobývali ve Virginii, ale v menším městě Meridian v Mississippi. A jak já rád létám, každý z 8 segmentů měl být operován jiným letadlem.
Itinerář tedy zněl takto
PRG-GVA-JFK (Avro + Airbus 330)
EWR-DFW-JAN (American Airlines MD83 + Embraer RJ 145)
JAN-ATL-LGA (DC 9 + Boeing 757)
JFK-ZRH-PRG (Airbus Hippie 340 + Fokker 100)
A déle již jen s menšími popisy fotograficky
Na Ruzyni se nestalo nic neočekáváného, security jsem prošel a Bonaqua 0,5l za 39,- přišla vhod
Po pár dnech v NY byl čas se trochu vyvenčit a tak jsme se vydali na vestu do Philly, Baltimoru a DC.
Přistávající letadla na Reaganovo letiště určitě mají svoje kouzlo.
A už jsem se vydal na cestu za bývalou host rodinkou, cesta z Brooklynu na EWR zabrala cca 40 minut a mohlo se frčet. Na EWR jsem se moc nezdržel, za zmínku stojí jen výdej zavazadel na terminálu ze kterého sem odlétal. Tam totiž může přijít kdokoliv z ulice a vzít si co chce. Nechce se mi věřit že by to takto někdo udělal, ale teoreticky... pokud máte bílou barvu pleti a chováte se nenápadně, nic by v tom nemělo překážet.
Na DFW jezdí vláček okolo terminálů, ale narozdíl od letišť které znám jezdí vně, čili jezdí kolem letadel a dají se z něj pořídit pěkné fotky.
8 segmentů - 8 typů do/po USA včetně DC-9 (fotoreport)
8 segmentů - 8 typů do/po USA včetně DC-9 (fotoreport)
Naposledy upravil(a) p.prudil dne 16. 05. 2011, 04:16, celkem upraveno 2 x.
Re: 8 segmentů - 8 typů do/po USA včetně DC-9 (fotoreport)
A tak jsem dorazil do Meridian a první věc, která mě zarazila bylo bydlení mých host rodičů. Představu si uděláte sami.
Hned vedle je vojenská stanice
Po dvou dnech jsem se vydal na cestu zpátky do NY. Ačkoliv počasí v Meridian ani v Jackson City tomu nenapovídalo, v Atlantě řádila tropická bouřka. A vzhledem k tomu, že jsem mel v ATL cca hodinu na přestup, začal jsem se trochu bát. Rozházená Atlanta nevěstila nic dobrého a vzhledem k mému pozdnímu plánovanému odletu z JAN (18:24) jsem věděl, že pokud bude mít letadlo z Jacksonu zpoždění, strávím noc v Atlantě. Po příjezdu na letiště se moje obavy začaly naplňovat, můj let ještě ani neodletěl z Atlanty a to jsem měl už za hodinu odlétat. Šel jsem se zeptat k přepážce, co tedy se mnou udělají a dostal jsem rychlou a jednoznačnou odpověď. RUN!!! Tak jsem sprintem vyrazil směrem k security, kde si mě absolutně vychutnali, ačkoliv jim bylo jasné, že jejich ukojené ego mě může stát zmeškané letadlo. Dvakrát jsem musel přebalovat batoh a chodit skrz rám pořád dokola. Evidentně se tím bavili, protože široko daleko nebyl další cestující.
Prošel jsem, můj gate byl až vzadu, kde na mne jako na posledního trpělivě čekali. Udýchaného mě usadili na místo a já se pro mě po chvíli dozvěděl díky safety-information listu tu nejlepší zprávu kterou jsem se mohl dozvědět. Místo původního Canadairu jsem se dostal na palubu DC-9 s registrací N770NC, vyrobeného v roce 1978. To, že je mu přes 30 let bych absolutně neřekl. Vyfasoval jsem exit row, takže víc mi v tu chvíli nechybělo.
Po cca hodince letu jsme se dostali do Atlanty, kde panoval solidní chaos. Trochu mi to připomnělo autobusové nádraží ve Washingtonu, kde mi na mou jízdenku s určitym časem řekli něco vě stylu "běž do fronty a ono něco pojede". Já jsem vlastně díky tomu, že jsem stihl zpožděný předešlý let do Atlanty měl asi dvě hodiny času a tak jsem byl poměrně v klidu. Nemusel jsem nikde stát nekonečnou frontu na transfer přepážce s nejistým výsledkem, jestli se domů dostanu ještě dnes.
Můj klid ale začal brát za své s blížícím se časem odletu, letadlo nikde a davy lidí u gatu přibývali. Po chvíli se objevily zástupkyně Delty a začaly vše narychlo organizovat. Poletí ti, co mají platnou letenku na tento let plus priority. Zbytek ať jde hledat štěstí na transfer přepážce. Mezitím s cca 30 minutovým zpožděním se začalo nastupovat do letadla. Nástup probíhal za neustálého buzerování stewardek Delty, které dokola připomínali ať nastoupíme v rekordních časech, jinak že neodletíme. Nejdřív že vůbec neodletíme, potom že sice odletíme, ale nestihneme midnight curfew na LGA a budeme předměrovaný na JFK (což by pro mne bylo lepší). Nakonec jsme samozřejmě doletěli i přes to, že bylo cca 00:30 na LGA.
A pak již cesta domů. Měli jsme štěstí na letadlo Swiss s motivem San Francisca a navíc s českou stewardkou na palubě. Ta si hned po vzletu s námi přišla popovídat a její skvělý servis skončil darem pytlíku plným Swiss čokoládek.
Hned vedle je vojenská stanice
Po dvou dnech jsem se vydal na cestu zpátky do NY. Ačkoliv počasí v Meridian ani v Jackson City tomu nenapovídalo, v Atlantě řádila tropická bouřka. A vzhledem k tomu, že jsem mel v ATL cca hodinu na přestup, začal jsem se trochu bát. Rozházená Atlanta nevěstila nic dobrého a vzhledem k mému pozdnímu plánovanému odletu z JAN (18:24) jsem věděl, že pokud bude mít letadlo z Jacksonu zpoždění, strávím noc v Atlantě. Po příjezdu na letiště se moje obavy začaly naplňovat, můj let ještě ani neodletěl z Atlanty a to jsem měl už za hodinu odlétat. Šel jsem se zeptat k přepážce, co tedy se mnou udělají a dostal jsem rychlou a jednoznačnou odpověď. RUN!!! Tak jsem sprintem vyrazil směrem k security, kde si mě absolutně vychutnali, ačkoliv jim bylo jasné, že jejich ukojené ego mě může stát zmeškané letadlo. Dvakrát jsem musel přebalovat batoh a chodit skrz rám pořád dokola. Evidentně se tím bavili, protože široko daleko nebyl další cestující.
Prošel jsem, můj gate byl až vzadu, kde na mne jako na posledního trpělivě čekali. Udýchaného mě usadili na místo a já se pro mě po chvíli dozvěděl díky safety-information listu tu nejlepší zprávu kterou jsem se mohl dozvědět. Místo původního Canadairu jsem se dostal na palubu DC-9 s registrací N770NC, vyrobeného v roce 1978. To, že je mu přes 30 let bych absolutně neřekl. Vyfasoval jsem exit row, takže víc mi v tu chvíli nechybělo.
Po cca hodince letu jsme se dostali do Atlanty, kde panoval solidní chaos. Trochu mi to připomnělo autobusové nádraží ve Washingtonu, kde mi na mou jízdenku s určitym časem řekli něco vě stylu "běž do fronty a ono něco pojede". Já jsem vlastně díky tomu, že jsem stihl zpožděný předešlý let do Atlanty měl asi dvě hodiny času a tak jsem byl poměrně v klidu. Nemusel jsem nikde stát nekonečnou frontu na transfer přepážce s nejistým výsledkem, jestli se domů dostanu ještě dnes.
Můj klid ale začal brát za své s blížícím se časem odletu, letadlo nikde a davy lidí u gatu přibývali. Po chvíli se objevily zástupkyně Delty a začaly vše narychlo organizovat. Poletí ti, co mají platnou letenku na tento let plus priority. Zbytek ať jde hledat štěstí na transfer přepážce. Mezitím s cca 30 minutovým zpožděním se začalo nastupovat do letadla. Nástup probíhal za neustálého buzerování stewardek Delty, které dokola připomínali ať nastoupíme v rekordních časech, jinak že neodletíme. Nejdřív že vůbec neodletíme, potom že sice odletíme, ale nestihneme midnight curfew na LGA a budeme předměrovaný na JFK (což by pro mne bylo lepší). Nakonec jsme samozřejmě doletěli i přes to, že bylo cca 00:30 na LGA.
A pak již cesta domů. Měli jsme štěstí na letadlo Swiss s motivem San Francisca a navíc s českou stewardkou na palubě. Ta si hned po vzletu s námi přišla popovídat a její skvělý servis skončil darem pytlíku plným Swiss čokoládek.
-
- Cestující Economy Class
- Příspěvky: 168
- Registrován: 08. 05. 2010, 21:04
- Oblíbené typy letadel: A330, B777
- Pohlaví: muž
- Bydliště: BRQ
- Kontaktovat uživatele:
- Stav: Offline
Re: 8 segmentů - 8 typů do/po USA včetně DC-9 (fotoreport)
Stručné, pěkné !
Re: 8 segmentů - 8 typů do/po USA včetně DC-9 (fotoreport)
Pekny report, jen skoda, ze fotky nejsou ostrejsi.
Zavzpominal jsem si pri zmince Roanoke, tam vedla moje prvni cesta do USA (resp. do Salemu, ale v Roanoke jsem bydlel).
Zavzpominal jsem si pri zmince Roanoke, tam vedla moje prvni cesta do USA (resp. do Salemu, ale v Roanoke jsem bydlel).
-
- autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
- Příspěvky: 1689
- Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
- Bydliště: CTU
- Stav: Offline
Re: 8 segmentů - 8 typů do/po USA včetně DC-9 (fotoreport)
Pekny, zavzpominal jsem si na svoji prvni cestu do USA pred 15 lety shodou okolnosti taky na stredni skolu (ale do Orlanda). Hostitelska rodina byla taky celkem sverazna, ale dalo se to prezit