Promo akce ČSA, aneb mini-report z jedné frekventované trasy
-
- Autor nejlepších fotografií v trip reportu 2012
- Příspěvky: 330
- Registrován: 27. 03. 2010, 11:07
- Stav: Offline
Promo akce ČSA, aneb mini-report z jedné frekventované trasy
Promo akce ČSA, aneb mini-report z jedné frekventované trasy.
Můj poslední dubnový trip-report o narozeninovém překvapení na palubě končil slovy:
V Praze je hnusně, pod mrakem, větrno a poprchává, je 5C. Jak procházím dlouhou chodbou terminálu, tak si říkám: Chtělo by to zase někam letět…
Od tohoto okamžiku uběhly přibližně dva měsíce, takže obtížně popsatelná touha omrknout naší planetu z ptačí perspektivy, se již zase značně hlásí o slovo. Volba díky promo akci ČSA tentokrát padá na destinaci, kterou jsem již opakovaně navštívil, ale vždy pouze jako přestupní, tedy bez možnosti podívat se do města.
Amsterdam – město hříchu „provoněné“ kouřem marihuany, která je tu skutečně často cítit, nekončící pohledy červeně nasvícených a spoře oděných slečen postávajících ve výlohách Red Light Districtu vedle kostela, tisíce bicyklů, kilometry plavebních kanálů, ale také obrovský vzdušný přístav plný „tyrkysově modrých ptáků“, které potkávám na světových letištích, třeba na opačném konci naší planety. Schiphol je jediné, co z Amsterdanu zatím znám a tak se to chystám změnit.
Ač dobře vím, že z PRG se do AMS lze dostat pomocí low-costů, tak díky promo akci ČSA vybírám právě tuto společnost, neboť časy odletů se mi zdají lepší a cena je srovnatelná. Odbavená zavazadla vzhledem k délce pobytu neřešíme, spíše věříme v lepší dodržování letového řádu, právě oproti zmíněným low-costům. Další příjemným bonusem tohoto výletu je promo akce Peugeotu, která umožňuje držitelům některých typů karet OK-plus využít bezplatný odvoz na letiště v Ruzyni.
Náš odlet je plánován na páteční dopoledne a tak se ve čtvrtek před odchodem na oběd připojuji k webu ČSA, abych provedl on-line „Internet Check-in“ a pak si v klidu vychutnal oběd. Jenže ouha, jestli si tady někdo někoho vychutnává, tak je to právě web ČSA, který testuje mojí trpělivost. Nejdříve vůbec nemůže najít nás jako cestující, do toho průběžně „mrzne“ a tak stále dokola. Znechucen odcházím na oběd. Jako moučník po obědě se znovu připojuji na web a tentokrát jsem ve svém, asi v desátém pokusu, úspěšný. No ono to úspěšný je hooodně nadnesené, protože systém sice provedl nějaké odbavení, ovšem bez možnosti vybrat si místo či si vytisknout palubní vstupenku. Web už mi nedává žádnou jinou šanci a tak volám do call centra ČSA. Slečna na druhém konci drátu činí nějaké zoufalé nikam nevedoucí postupy nás někam posadit. Její snaha končí slovy: letadlo je hodně plné a to už si nyní celé řídí přímo v Ruzyni, tak musíte přijít tam… No pochopil jsem, že tudy cesta nevede a tak zkouším jiné způsoby. Konečně se dostavuje očekávaný úspěch v podobě tisku palubních vstupenek do čtvrté řady.
Pražský silniční okruh od jeho otevření hojně využívám, ale také vím, že má jednu obrovskou vadu v tom smyslu, že pokud se v určitém místě zasekne doprava, tak jste v totální pasti, protože z dlouhého mostu či tunelu prostě člověk neodbočí. Nastal čas našeho odjezdu na letiště a já z okna vidím, že před domem už vzorně čeká pán v obleku a s ním nablýskaný Peugeot. Dostane se nám milého uvítání i v podobě tašky reklamních předmětů od prodejce vozu, ze které si bereme jen kovový model auta, ve kterém právě sedíme. Cestou sleduji dopravní situaci a nastává přesně to, co jsem zmínil výše. Řidič stačí rychle zpracovat moje instrukce ze zadního sedadla a tak se z pasti dostáváme dříve, než jsme se do ní stihli dostat. Začíná výlet po Praze v ranní páteční špičce, ale máme dost času, tak jsem relativně v klidu.
Počasí není nic moc, ale před terminál přijíždíme s dostatečným předstihem. Poděkujeme řidiči za odvoz, procházíme celnicí a mizíme v útrobách letiště. U bezpečnostní kontroly se v okamžiku kdy procházím rámem spouští alarm i přestože jsem si zcela jistý, že u sebe nic kovového nemám. Jaké to štěstí, byl jsem totiž náhodně vybrán počítačem k důkladné prohlídce. Vtipkuji se starším pánem, který má prohlídku vykonávat, že se měl s počítačem spíše domluvit, aby mu vybral nějakou pohlednou slečnu, protože se mnou si toho moc neužije. Odpovídá, že bohužel slečny on prohlížet nesmí a ukazuje směrem na svoji mladou kolegyni, která má toto na starosti. Než mu stačím vysvětlit, že by mi až tak nevadilo, kdyby i v mém případě prohlídku vykonala ona osobně, tak je tato prohlídka u konce. Nyní je čas pozdravit naší kamarádku Lucku z jednonoho zdejšího baru. Ta už z dálky na nás mává se slovy: kafe nebo čaj? Má odpověď je: dám si Jacka… Jak tak sedím na baru, zjišťuji, že mi vyhládlo a tak odbíhám pro něco k zakousnutí. Rázem rozšiřuji své duo s Jackem na kvarteto: Já+Jack Daniel's+Eiffel+Eiffel. Pro neznalé: Eiffel je šunková bageta od Crocodille. Sleduji dvě letadla Delty, jedno z JFK a druhé z ATL. V duchu si říkám, že je moc dobře, že tady tuto leteckou společnost vůbec máme. Na monitorech se už objevila naše přesná „gate“ a tak se po chvilce loučíme s Luckou a odcházíme k nástupu do letadla. Sleduji spolucestující a registruji, že většina z nich drží v ruce klasické palubní vstupenky, tedy žádný domácí výtisk. Buzerace ohledně počtu příručních zavazadel či jejich velikosti se tentokráte nekoná. Letadlo se klasicky plní od svého konce a tak nastupujeme v poslední skupině cestujících. Jakmile slečna kontrolující palubní vstupenky přiloží můj domácí výtisk vstupenky ke čtečce, spouští se nějaký alarm na onom turniketu. Zřejmě jsme jediní, kdo neměl onu klasickou palubní vstupenku, a tak slečna musí něco přenastavit v počítači, znovu přiložit a pak je vstup na palubu volný. Díky špuntu, který jsme udělali u kontroly, je nástupní chobot zcela prázdný. Už při vstupu do letadla cítím, jak voní novotou. Nastupujeme totiž do úplně nového A319 registrace OK-REQ, který byl dodán před pár dny, tedy přesně před měsícem 24.5.2011.
http://www.csa.cz/cs/portal/company/news/news_tz/news_tz_data/tz_24052011.htm
Letadlo je sice již plné cestujících, ale místo v binech nad naší řadou sedadel je kupodivu ještě volné. Už při našem příchodu si všímám, jak se rozzářil obličej naší spolusedící, ač jsme se nikdy předtím neviděli. Ani nestačím dosednout do sedačky a pani spustí svůj monolog. Naše pozice se v tento okamžik nachází někde na pomezí vrby a obětního beránka. Paní dostala ke svým 50. narozeninám od přítele výlet na Floridu. Oba měli letět z Prahy přes Amsterdam do Miami. Ovšem v předvečer jejich cesty údajně někdo volal z letecké společnosti, že letadlo je přeplněné a tak musí pán letět jinou trasou než jeho přítelkyně. Z toho co nám bylo řečeno, tak pán asi v rámci onoho hovoru s leteckou společností nedomyslel, že letí jako dvojice. Jenže pán, než aby toto vyřešil zpětným zavoláním, vyřešil to po svém a prostě řekl své přítelkyni, že na ní počká v MIA na letišti. Takže v době, kdy naše letadlo bylo dle letového řádu včas vytlačováno od stojánky v Ruzyni, on již byl údajně na trase CDG-MIA, neboť odlétal s předstihem. Ano, tušíte správně. Tato paní totiž nikdy neletěla. Nerad bych jí křivdil, ale k tomu všemu si zřejmě v cizí řeči neuměla říct ani o vodu. A tak než naše letadlo dostává povolení ke startu z RWY24, podrobně popisuji postup přestupu na letišti AMS. Toto vše v různých modifikacích proběhne cestou ještě několikrát a to včetně ubezpečení, že jsem sám toto realizoval opakovaně a vždy bez problémů. Krátce po startu vidím probíhající opravy na RWY 31/13 a následně budovu ŘLP u Jenče, zanedlouho se objevuje koryto řeky Berounky. Netrvá to dlouho a konečně mizí okolní šeď, kterou vystřídají slunečné paprsky. Přesně za 10 minut přelétáme letiště Karlovy Vary a já vzpomínám na svůj nejkratší let na palubě B737 ČSA právě na lince PRG-KLV. Skrz mračna toho není příliš vidět a tak se snažím vyfotit alespoň vlastní odraz na novotou zářícím krytu motoru. Cestou dostáváme pouze nápoje dle vlastního výběru a male sýrové sušenky Tuc, takže toliko diskutovaná bageta či wrap se tentokráte nekoná. K Amsterdamu přilétáme od východu, krátce před přistáním míjíme stadion Ajaxu, dosedáme na RWY27 a následně přijíždíme na čas na stojánku C14. Výstup z letadla proběhl rychle, leč naše spolusedící prakticky okamžitě po výstupu z letadla vznáší dotaz: Kam mám nyní tedy jít? Pochopil jsem, že veškerá snaha o vysvětlení toho, jak probíhá přestup na Schipholu, se poněkud míjela účinkem a tak se moje role mění na Mirka Dušína záchranáře, který právě dělá dobrý skutek. No snad tato paní nakonec doletěla tam, kam měla namířeno a my se přesouváme na stanici vlaku a odjíždíme do města.
Náš nedělní odlet linky OK0623 je naplánován na 14:35hod. Neudělali jsme si internet check-in, takže po příchodu do terminálu míříme k samoodbavovacím kioskům. Nevidím zde sice logo ČSA, ale vzhledem k tomu, že zde jsou loga aliančních partnerů, tak předpokládám, že se u nich můžeme rovněž odbavit. O to větší je mé překvapení nad tím, že se nám to dost dlouho nedaří. Selhalo jak zadání čísla elektronické letenky, tak jména cestujících, číslo letu, trasa i ostatní nabízené varianty. O překlepy rozhodně nešlo, nemáme pas, ale jen OP a tak zkoušíme variantu čtečky na kiosku a ejhle to jde. Vidíme přidělená místa tentokráte u konce letadla, která neměníme a odcházíme na vyhlídkovou terasu omrknout nově instalovaný (31.5.2011) KLM Cityhopper Fokker F100 registrace PH-OFE. Zrychlené video z této akce je zde:
http://www.youtube.com/watch?v=Osl1rjI_aTo
Fokker je zdarma přístupný pro veřejnost, uvnitř jsou demontované sedačky s tím, že je zde ponechána jen jedna řada doplněná fototapetou, která dotváří iluzi ostatních. Pilotní kabina je vidět skrz sklo. Na terase je i prodejní stánek modelů letadel a musím říci, že jsem při pohledu na některé nabízené sety současným prckům hodně záviděl dnes snadno dostupné hračky, které za nás prostě nebyly. Člověk by na terase mohl trávit hodně času sledováním letištního cvrkotu, ale hlad se hlásí o slovo, takže mizíme do terminálu. Než dojde na něco k snědku, musíme projít přes bezpečnostní kontrolu. Fronta je poměrně dlouhá, zdržení přibližně 15 minut.
Schiphol je příjemné a velké letiště, kde není problém sehnat prakticky cokoliv. Naše volba padla na italskou stravu, takže vítězí pizza a špagety. Mé další kroky vedou tak trochu pod nátlakem do obchůdku, ve kterém se prodávají sazenice či cibulky zdejších klasických tulipánů. Naše příručáky se začínají podezřele nafukovat pod tíhou všemožných dárků, které se zde dají pořídit za relativně slušné peníze, což je o důvod více se přesunout na gate C16, ze které je plánován náš odlet. Letadlo zde ještě nestojí, nechce se mi sedět na místě a tak se procházím po prstu „C“. Sleduji přílet B757 Icelandairu a vzpomínám na svého kamaráda, který by někdy v těchto dnech měl být právě na Islandu. Jaké je překvapení, když se v terminálu během několika minut právě onen dotyčný objevuje i s manželkou. Mluví o stávce letištního personálu na Islandu a o tom, že jsou rádi, že se jim vůbec podařilo odletět na rozdíl od jiných, kteří tam museli zůstat.
Na stojánku mezitím dorazil A320 OK-MEH z roku 2007. Nástup probíhá celkem kultivovaně. Letadlo je opět plné, push-back dle letového plánu. Foťak vzhledem k počasí nechávám v zavazadle. Letadlo je čisté a udržované. Trasa do Prahy je velmi podobná jako trasa, kterou jsme letěli do AMS, ale dolu toho přes mraky moc vidět není. Změna je v tom, že tentokrát nevidíme letiště KLV, ale registruji most přes Labe v Ústí. Změna je rovněž v podávaných sušenkách, protože tentokrát nejsou sýrové, ale obyčejná slaná klasika od Tuc, která mi připadá chutnější než sýrová variace. Společnost na naší trojce nám dělá bezproblémová, ale extrémně vysoká atletka, která pokračuje přes Prahu do Ostravy. V PRG na čas přistáváme na RWY24.
Jsem rád, že jsem měl možnost si tentokrát prohlédnout město Amsterdam i když počasí nebylo úplně dobré. Mám-li srovnávat stejnou trasu v podání ČSA x KLM Cityhopper, tak ani jedno nepřekvapí, ale ani neurazí. Osobně je mi bližší konfigurace sezení 2-2 v Ebraeru 190, které KLM nyní používá, než klasické 3-3 u A319/320 ČSA. Možná, že sedadlo v Airbusu je o trochu pohodlnější, místo neumím srovnat, nemám problém ani v jednom z nich. Pokud se nepletu, tak v Embraeru KLM nejsou monitory ukazující trasu letu, což je škoda. Cabin crew byl vizuelně lepší u ČSA. Pocitově je mi příjemnější let v tom menším letadle KLM. Líbí se mi, že je z něj cítit taková dobrá manévrovatelnost a ta modrá barevná kombinace mu prostě sekne. Airbus má lepší zvuk motorů, což je dáno samozřejmě jejich výkonem. Obecně mi přijde škoda, že aerolinky prostě šetří na tom jídle. Nevím, jak je to dnes u Air France, ale při letu z PRG na CDG v roce 2009 to byla tato snídaně:
http://jife.rajce.idnes.cz/USA_2009_NYC%2C_Niagara%2C_Washington/#P1120861_snidane_na_trase_PRG_CDG.JPG
Nechodím se sice do letadla najíst, ale i v dnešní době je plno lidí, kteří když někam letí, tak jsou na letišti dvě hodiny před odletem. K tomu přičteme třeba hodinu cesty na letiště plus další hodinu a půl letu. Pak nějaký čas, než se člověk dostane někam z letadla. Jasně, že za čtyři hodiny na cestě nikdo hlady neumře, ale je to o tom, že aerolinky mají možnost tu cestu člověku zpříjemnit. Chápu, že do Paříže to je přibližně o 150km dál, ale v tom to nebude. Osobně se v konečném důsledku budu rozhodovat podle ceny letenky s ohledem na odletové časy. Jen tak zcela náhodně zadávám do vyhledávače letenek víkendovou cestu do AMS z PRG, přibližně za měsíc od dnešního data s odletem v pátek ráno a příletem v neděli odpoledne. Rozhodování je na Vás.
Foto z výletu je k dispozici zde:
http://jife.rajce.idnes.cz/Amsterdam
Můj poslední dubnový trip-report o narozeninovém překvapení na palubě končil slovy:
V Praze je hnusně, pod mrakem, větrno a poprchává, je 5C. Jak procházím dlouhou chodbou terminálu, tak si říkám: Chtělo by to zase někam letět…
Od tohoto okamžiku uběhly přibližně dva měsíce, takže obtížně popsatelná touha omrknout naší planetu z ptačí perspektivy, se již zase značně hlásí o slovo. Volba díky promo akci ČSA tentokrát padá na destinaci, kterou jsem již opakovaně navštívil, ale vždy pouze jako přestupní, tedy bez možnosti podívat se do města.
Amsterdam – město hříchu „provoněné“ kouřem marihuany, která je tu skutečně často cítit, nekončící pohledy červeně nasvícených a spoře oděných slečen postávajících ve výlohách Red Light Districtu vedle kostela, tisíce bicyklů, kilometry plavebních kanálů, ale také obrovský vzdušný přístav plný „tyrkysově modrých ptáků“, které potkávám na světových letištích, třeba na opačném konci naší planety. Schiphol je jediné, co z Amsterdanu zatím znám a tak se to chystám změnit.
Ač dobře vím, že z PRG se do AMS lze dostat pomocí low-costů, tak díky promo akci ČSA vybírám právě tuto společnost, neboť časy odletů se mi zdají lepší a cena je srovnatelná. Odbavená zavazadla vzhledem k délce pobytu neřešíme, spíše věříme v lepší dodržování letového řádu, právě oproti zmíněným low-costům. Další příjemným bonusem tohoto výletu je promo akce Peugeotu, která umožňuje držitelům některých typů karet OK-plus využít bezplatný odvoz na letiště v Ruzyni.
Náš odlet je plánován na páteční dopoledne a tak se ve čtvrtek před odchodem na oběd připojuji k webu ČSA, abych provedl on-line „Internet Check-in“ a pak si v klidu vychutnal oběd. Jenže ouha, jestli si tady někdo někoho vychutnává, tak je to právě web ČSA, který testuje mojí trpělivost. Nejdříve vůbec nemůže najít nás jako cestující, do toho průběžně „mrzne“ a tak stále dokola. Znechucen odcházím na oběd. Jako moučník po obědě se znovu připojuji na web a tentokrát jsem ve svém, asi v desátém pokusu, úspěšný. No ono to úspěšný je hooodně nadnesené, protože systém sice provedl nějaké odbavení, ovšem bez možnosti vybrat si místo či si vytisknout palubní vstupenku. Web už mi nedává žádnou jinou šanci a tak volám do call centra ČSA. Slečna na druhém konci drátu činí nějaké zoufalé nikam nevedoucí postupy nás někam posadit. Její snaha končí slovy: letadlo je hodně plné a to už si nyní celé řídí přímo v Ruzyni, tak musíte přijít tam… No pochopil jsem, že tudy cesta nevede a tak zkouším jiné způsoby. Konečně se dostavuje očekávaný úspěch v podobě tisku palubních vstupenek do čtvrté řady.
Pražský silniční okruh od jeho otevření hojně využívám, ale také vím, že má jednu obrovskou vadu v tom smyslu, že pokud se v určitém místě zasekne doprava, tak jste v totální pasti, protože z dlouhého mostu či tunelu prostě člověk neodbočí. Nastal čas našeho odjezdu na letiště a já z okna vidím, že před domem už vzorně čeká pán v obleku a s ním nablýskaný Peugeot. Dostane se nám milého uvítání i v podobě tašky reklamních předmětů od prodejce vozu, ze které si bereme jen kovový model auta, ve kterém právě sedíme. Cestou sleduji dopravní situaci a nastává přesně to, co jsem zmínil výše. Řidič stačí rychle zpracovat moje instrukce ze zadního sedadla a tak se z pasti dostáváme dříve, než jsme se do ní stihli dostat. Začíná výlet po Praze v ranní páteční špičce, ale máme dost času, tak jsem relativně v klidu.
Počasí není nic moc, ale před terminál přijíždíme s dostatečným předstihem. Poděkujeme řidiči za odvoz, procházíme celnicí a mizíme v útrobách letiště. U bezpečnostní kontroly se v okamžiku kdy procházím rámem spouští alarm i přestože jsem si zcela jistý, že u sebe nic kovového nemám. Jaké to štěstí, byl jsem totiž náhodně vybrán počítačem k důkladné prohlídce. Vtipkuji se starším pánem, který má prohlídku vykonávat, že se měl s počítačem spíše domluvit, aby mu vybral nějakou pohlednou slečnu, protože se mnou si toho moc neužije. Odpovídá, že bohužel slečny on prohlížet nesmí a ukazuje směrem na svoji mladou kolegyni, která má toto na starosti. Než mu stačím vysvětlit, že by mi až tak nevadilo, kdyby i v mém případě prohlídku vykonala ona osobně, tak je tato prohlídka u konce. Nyní je čas pozdravit naší kamarádku Lucku z jednonoho zdejšího baru. Ta už z dálky na nás mává se slovy: kafe nebo čaj? Má odpověď je: dám si Jacka… Jak tak sedím na baru, zjišťuji, že mi vyhládlo a tak odbíhám pro něco k zakousnutí. Rázem rozšiřuji své duo s Jackem na kvarteto: Já+Jack Daniel's+Eiffel+Eiffel. Pro neznalé: Eiffel je šunková bageta od Crocodille. Sleduji dvě letadla Delty, jedno z JFK a druhé z ATL. V duchu si říkám, že je moc dobře, že tady tuto leteckou společnost vůbec máme. Na monitorech se už objevila naše přesná „gate“ a tak se po chvilce loučíme s Luckou a odcházíme k nástupu do letadla. Sleduji spolucestující a registruji, že většina z nich drží v ruce klasické palubní vstupenky, tedy žádný domácí výtisk. Buzerace ohledně počtu příručních zavazadel či jejich velikosti se tentokráte nekoná. Letadlo se klasicky plní od svého konce a tak nastupujeme v poslední skupině cestujících. Jakmile slečna kontrolující palubní vstupenky přiloží můj domácí výtisk vstupenky ke čtečce, spouští se nějaký alarm na onom turniketu. Zřejmě jsme jediní, kdo neměl onu klasickou palubní vstupenku, a tak slečna musí něco přenastavit v počítači, znovu přiložit a pak je vstup na palubu volný. Díky špuntu, který jsme udělali u kontroly, je nástupní chobot zcela prázdný. Už při vstupu do letadla cítím, jak voní novotou. Nastupujeme totiž do úplně nového A319 registrace OK-REQ, který byl dodán před pár dny, tedy přesně před měsícem 24.5.2011.
http://www.csa.cz/cs/portal/company/news/news_tz/news_tz_data/tz_24052011.htm
Letadlo je sice již plné cestujících, ale místo v binech nad naší řadou sedadel je kupodivu ještě volné. Už při našem příchodu si všímám, jak se rozzářil obličej naší spolusedící, ač jsme se nikdy předtím neviděli. Ani nestačím dosednout do sedačky a pani spustí svůj monolog. Naše pozice se v tento okamžik nachází někde na pomezí vrby a obětního beránka. Paní dostala ke svým 50. narozeninám od přítele výlet na Floridu. Oba měli letět z Prahy přes Amsterdam do Miami. Ovšem v předvečer jejich cesty údajně někdo volal z letecké společnosti, že letadlo je přeplněné a tak musí pán letět jinou trasou než jeho přítelkyně. Z toho co nám bylo řečeno, tak pán asi v rámci onoho hovoru s leteckou společností nedomyslel, že letí jako dvojice. Jenže pán, než aby toto vyřešil zpětným zavoláním, vyřešil to po svém a prostě řekl své přítelkyni, že na ní počká v MIA na letišti. Takže v době, kdy naše letadlo bylo dle letového řádu včas vytlačováno od stojánky v Ruzyni, on již byl údajně na trase CDG-MIA, neboť odlétal s předstihem. Ano, tušíte správně. Tato paní totiž nikdy neletěla. Nerad bych jí křivdil, ale k tomu všemu si zřejmě v cizí řeči neuměla říct ani o vodu. A tak než naše letadlo dostává povolení ke startu z RWY24, podrobně popisuji postup přestupu na letišti AMS. Toto vše v různých modifikacích proběhne cestou ještě několikrát a to včetně ubezpečení, že jsem sám toto realizoval opakovaně a vždy bez problémů. Krátce po startu vidím probíhající opravy na RWY 31/13 a následně budovu ŘLP u Jenče, zanedlouho se objevuje koryto řeky Berounky. Netrvá to dlouho a konečně mizí okolní šeď, kterou vystřídají slunečné paprsky. Přesně za 10 minut přelétáme letiště Karlovy Vary a já vzpomínám na svůj nejkratší let na palubě B737 ČSA právě na lince PRG-KLV. Skrz mračna toho není příliš vidět a tak se snažím vyfotit alespoň vlastní odraz na novotou zářícím krytu motoru. Cestou dostáváme pouze nápoje dle vlastního výběru a male sýrové sušenky Tuc, takže toliko diskutovaná bageta či wrap se tentokráte nekoná. K Amsterdamu přilétáme od východu, krátce před přistáním míjíme stadion Ajaxu, dosedáme na RWY27 a následně přijíždíme na čas na stojánku C14. Výstup z letadla proběhl rychle, leč naše spolusedící prakticky okamžitě po výstupu z letadla vznáší dotaz: Kam mám nyní tedy jít? Pochopil jsem, že veškerá snaha o vysvětlení toho, jak probíhá přestup na Schipholu, se poněkud míjela účinkem a tak se moje role mění na Mirka Dušína záchranáře, který právě dělá dobrý skutek. No snad tato paní nakonec doletěla tam, kam měla namířeno a my se přesouváme na stanici vlaku a odjíždíme do města.
Náš nedělní odlet linky OK0623 je naplánován na 14:35hod. Neudělali jsme si internet check-in, takže po příchodu do terminálu míříme k samoodbavovacím kioskům. Nevidím zde sice logo ČSA, ale vzhledem k tomu, že zde jsou loga aliančních partnerů, tak předpokládám, že se u nich můžeme rovněž odbavit. O to větší je mé překvapení nad tím, že se nám to dost dlouho nedaří. Selhalo jak zadání čísla elektronické letenky, tak jména cestujících, číslo letu, trasa i ostatní nabízené varianty. O překlepy rozhodně nešlo, nemáme pas, ale jen OP a tak zkoušíme variantu čtečky na kiosku a ejhle to jde. Vidíme přidělená místa tentokráte u konce letadla, která neměníme a odcházíme na vyhlídkovou terasu omrknout nově instalovaný (31.5.2011) KLM Cityhopper Fokker F100 registrace PH-OFE. Zrychlené video z této akce je zde:
http://www.youtube.com/watch?v=Osl1rjI_aTo
Fokker je zdarma přístupný pro veřejnost, uvnitř jsou demontované sedačky s tím, že je zde ponechána jen jedna řada doplněná fototapetou, která dotváří iluzi ostatních. Pilotní kabina je vidět skrz sklo. Na terase je i prodejní stánek modelů letadel a musím říci, že jsem při pohledu na některé nabízené sety současným prckům hodně záviděl dnes snadno dostupné hračky, které za nás prostě nebyly. Člověk by na terase mohl trávit hodně času sledováním letištního cvrkotu, ale hlad se hlásí o slovo, takže mizíme do terminálu. Než dojde na něco k snědku, musíme projít přes bezpečnostní kontrolu. Fronta je poměrně dlouhá, zdržení přibližně 15 minut.
Schiphol je příjemné a velké letiště, kde není problém sehnat prakticky cokoliv. Naše volba padla na italskou stravu, takže vítězí pizza a špagety. Mé další kroky vedou tak trochu pod nátlakem do obchůdku, ve kterém se prodávají sazenice či cibulky zdejších klasických tulipánů. Naše příručáky se začínají podezřele nafukovat pod tíhou všemožných dárků, které se zde dají pořídit za relativně slušné peníze, což je o důvod více se přesunout na gate C16, ze které je plánován náš odlet. Letadlo zde ještě nestojí, nechce se mi sedět na místě a tak se procházím po prstu „C“. Sleduji přílet B757 Icelandairu a vzpomínám na svého kamaráda, který by někdy v těchto dnech měl být právě na Islandu. Jaké je překvapení, když se v terminálu během několika minut právě onen dotyčný objevuje i s manželkou. Mluví o stávce letištního personálu na Islandu a o tom, že jsou rádi, že se jim vůbec podařilo odletět na rozdíl od jiných, kteří tam museli zůstat.
Na stojánku mezitím dorazil A320 OK-MEH z roku 2007. Nástup probíhá celkem kultivovaně. Letadlo je opět plné, push-back dle letového plánu. Foťak vzhledem k počasí nechávám v zavazadle. Letadlo je čisté a udržované. Trasa do Prahy je velmi podobná jako trasa, kterou jsme letěli do AMS, ale dolu toho přes mraky moc vidět není. Změna je v tom, že tentokrát nevidíme letiště KLV, ale registruji most přes Labe v Ústí. Změna je rovněž v podávaných sušenkách, protože tentokrát nejsou sýrové, ale obyčejná slaná klasika od Tuc, která mi připadá chutnější než sýrová variace. Společnost na naší trojce nám dělá bezproblémová, ale extrémně vysoká atletka, která pokračuje přes Prahu do Ostravy. V PRG na čas přistáváme na RWY24.
Jsem rád, že jsem měl možnost si tentokrát prohlédnout město Amsterdam i když počasí nebylo úplně dobré. Mám-li srovnávat stejnou trasu v podání ČSA x KLM Cityhopper, tak ani jedno nepřekvapí, ale ani neurazí. Osobně je mi bližší konfigurace sezení 2-2 v Ebraeru 190, které KLM nyní používá, než klasické 3-3 u A319/320 ČSA. Možná, že sedadlo v Airbusu je o trochu pohodlnější, místo neumím srovnat, nemám problém ani v jednom z nich. Pokud se nepletu, tak v Embraeru KLM nejsou monitory ukazující trasu letu, což je škoda. Cabin crew byl vizuelně lepší u ČSA. Pocitově je mi příjemnější let v tom menším letadle KLM. Líbí se mi, že je z něj cítit taková dobrá manévrovatelnost a ta modrá barevná kombinace mu prostě sekne. Airbus má lepší zvuk motorů, což je dáno samozřejmě jejich výkonem. Obecně mi přijde škoda, že aerolinky prostě šetří na tom jídle. Nevím, jak je to dnes u Air France, ale při letu z PRG na CDG v roce 2009 to byla tato snídaně:
http://jife.rajce.idnes.cz/USA_2009_NYC%2C_Niagara%2C_Washington/#P1120861_snidane_na_trase_PRG_CDG.JPG
Nechodím se sice do letadla najíst, ale i v dnešní době je plno lidí, kteří když někam letí, tak jsou na letišti dvě hodiny před odletem. K tomu přičteme třeba hodinu cesty na letiště plus další hodinu a půl letu. Pak nějaký čas, než se člověk dostane někam z letadla. Jasně, že za čtyři hodiny na cestě nikdo hlady neumře, ale je to o tom, že aerolinky mají možnost tu cestu člověku zpříjemnit. Chápu, že do Paříže to je přibližně o 150km dál, ale v tom to nebude. Osobně se v konečném důsledku budu rozhodovat podle ceny letenky s ohledem na odletové časy. Jen tak zcela náhodně zadávám do vyhledávače letenek víkendovou cestu do AMS z PRG, přibližně za měsíc od dnešního data s odletem v pátek ráno a příletem v neděli odpoledne. Rozhodování je na Vás.
Foto z výletu je k dispozici zde:
http://jife.rajce.idnes.cz/Amsterdam
-
- Cestující Business Class
- Příspěvky: 369
- Registrován: 18. 12. 2006, 12:08
- Oblíbené typy letadel: B747-400, B777-300, A330-300, A340-600
- Stav: Offline
Re: Promo akce ČSA, aneb mini-report z jedné frekventované t
Velmi pěkné, vč. fotek.
Proč si neletěl "tyrkysově modrým ptákem"? Kvůli horším časům?
Proč si neletěl "tyrkysově modrým ptákem"? Kvůli horším časům?
-
- Kapitán
- Příspěvky: 5478
- Registrován: 16. 12. 2008, 14:31
- Bydliště: up in the air
- Stav: Offline
Re: Promo akce ČSA, aneb mini-report z jedné frekventované t
jife píše:Obecně mi přijde škoda, že aerolinky prostě šetří na tom jídle.
....
Osobně se v konečném důsledku budu rozhodovat podle ceny letenky s ohledem na odletové časy.
Az budes rozhodovat podle jidla, tak bude jidlo lepsi.
Jinak hezky trip report
-
- Autor nejlepších fotografií v trip reportu 2012
- Příspěvky: 330
- Registrován: 27. 03. 2010, 11:07
- Stav: Offline
Re: Promo akce ČSA, aneb mini-report z jedné frekventované t
Poly píše:Proč si neletěl "tyrkysově modrým ptákem"? Kvůli horším časům?
Poly ty ceny, které zde vidíš v tabulce, jsou ceny za JEDNU osobu na období, které teprve přijde. Toto mělo sloužit pouze k zamyšlení. My jsme tam byli OBA v součtu za cenu nižší, než má zde uvedeno ČSA, jako cenu pro jednoho. To byla právě promo akce.
Re: Promo akce ČSA, aneb mini-report z jedné frekventované t
Pokud někdo dobrovolně jí Eiffela, tak rozhodování podle jídla asi ani nemá cenu
-
- Autor nejlepších fotografií v trip reportu 2012
- Příspěvky: 330
- Registrován: 27. 03. 2010, 11:07
- Stav: Offline
Re: Promo akce ČSA, aneb mini-report z jedné frekventované t
LKKB píše:Pokud někdo dobrovolně jí Eiffela, tak rozhodování podle jídla asi ani nemá cenu
Narážíš na tohle?
http://www.chemievjidle.cz/bagety/sunkovy-eiffel-crocodille-cr
Re: Promo akce ČSA, aneb mini-report z jedné frekventované t
Nebo tak, že pokud si člověk z nabídky jídla na Ruzyni vybere tuto bagetu, tak asi zrovna gurmán není...
-
- Autor nejlepších fotografií v trip reportu 2012
- Příspěvky: 330
- Registrován: 27. 03. 2010, 11:07
- Stav: Offline
Re: Promo akce ČSA, aneb mini-report z jedné frekventované t
Copak by sis dal v průběhu dopoledne v prostoru "už za celnicí" ty, pokud bys tam nechtěl nechat za to jídlo více peněz, než stála ta letenka?
Re: Promo akce ČSA, aneb mini-report z jedné frekventované t
Například pořádnou čerstvou bagetu ze Subway, která při bezpečnostní kontrole nikterak nevadí.
-
- Autor nejlepších fotografií v trip reportu 2012
- Příspěvky: 330
- Registrován: 27. 03. 2010, 11:07
- Stav: Offline
Re: Promo akce ČSA, aneb mini-report z jedné frekventované t
No problém je v tom, že Subway v prostoru za celnicí v tomto terminálu není. Navíc abych se kvůli velice podobné bagetě vracel znova před celnici a bezpečnostní kontrolu je postavený na hlavu.
Re: Promo akce ČSA, aneb mini-report z jedné frekventované t
Proto ta poznámka, že při bezpečnostní kontrole nevadí.... Tedy počítám s tím, že se mi nechce utrácet za jídlo a koupím si jídlo už před kontrolou....
-
- Autor nejlepších fotografií v trip reportu 2012
- Příspěvky: 330
- Registrován: 27. 03. 2010, 11:07
- Stav: Offline
Re: Promo akce ČSA, aneb mini-report z jedné frekventované t
Proto tam bylo hned uvedeno v prostoru za celnicí. Jinak docela pochybuji, že bys srovnatelnou bagetu v Subwayi pořídil levněji a s tou čerstvostí to bude taky dost podobné.
Re: Promo akce ČSA, aneb mini-report z jedné frekventované t
Denní nabídka za 59 Kč, pečivo upečeno čerstvě s možností výběru typu bagety a možností ještě zapéct s i náplní. Bohatý výběr z čerstvé i sterilované zeleniny dle chuti. Většinou je poměr náplň vs. pečivo ve prospěch náplně. Pro mě osobně obrovský rozdíl oproti vakuově balené gumové nevýrazné bagetě.
Ale každý jsme nějaký a máme různé preference, někomu to stačí a pak se spokojí i se zmiňovanou bagetou v ČSA, kterou druhá půlka letadla vyhodí. Neměl to být osobní útok.
Ale každý jsme nějaký a máme různé preference, někomu to stačí a pak se spokojí i se zmiňovanou bagetou v ČSA, kterou druhá půlka letadla vyhodí. Neměl to být osobní útok.
-
- Autor nejlepších fotografií v trip reportu 2012
- Příspěvky: 330
- Registrován: 27. 03. 2010, 11:07
- Stav: Offline
Re: Promo akce ČSA, aneb mini-report z jedné frekventované t
LKKB píše: a pak se spokojí i se zmiňovanou bagetou v ČSA, kterou druhá půlka letadla vyhodí. Neměl to být osobní útok.
Bageta Eiffel nemá s ČSA nic společného a rozhodně jí v letadle nedostaneš:
http://www.crocodille.cz/produkty.html
Neberu to jako osobní útok, jen se snažím vysvětlit, že cena bude srovnatelná stejně jako její čerstvost či užitná hodnota.
Re: Promo akce ČSA, aneb mini-report z jedné frekventované t
Ano, já znám bagetu Eiffel, která je o stupeň výš než ta z ČSA. To byl příklad, že někomu stačí i ta z ČSA, někomu Eiffel, kterou zas nedá do pusy někdo jiný. Čerstvost rozhodně srovnatelná není a pro mě subjektivně je to i naprosto nesrovnatelná kvalita. Přirovnat je to možné k tomu, když si koupíte na baru džus a když si v Nude na letišti necháte udělat fresh....