Z PRG do AMS (a Utrechtu) a zpět, aneb co dokáže sníh
Z PRG do AMS (a Utrechtu) a zpět, aneb co dokáže sníh
Doufám, že jsem si na svůj první příspěvek neukousl příliš velké sousto, ale jsem velký fanda trip reportů a proto jsem se rozhodl s jedním zážitkem také podělit. Nepočítal jsem tehdy, že se k napsání reportu dokopu, tak prosím omluvte absenci fotek, registrací letadel a případně dalších detailů, na které jste zvyklí. Přeji (snad) příjemné čtení...
Úvod
Jelikož jsme s několika lidmi blázni do určitých stylů hudby, které si v ČR přiliš neužijeme, je nutné se za nimi vypravit do zahraničí. Já už dvě takové zkušenosti měl, čili jsem v prosinci 2010 neváhal a vypravil se do Utrechtu, na indoor party Thunderdome. S kamarádem jsme si rozdělili role, já zajistil hotel v AMS, on letenky a vstupy na akci. Kamarádka se nestarala o nic, pro ni to byla premiéra. Ovšem příroda si postavila hlavu a mně opět došlo, proč se nic nemá přehnaně plánovat, protože pak to nedopadá dobře.
Část první – (ne)odlet
Natěšeni na víkend, jsme se v pátek odpoledne sešli na Ruzyni. Ze sněhu u nás jsme si nedělali starosti, spíš byla na programu debata ohledně dopravy ze Schipholu, protože v NL napadlo na tamní poměry neuvěřitelných 20cm sněhu a podle posledních zjištěných zpráv vlaky spíš stály než jezdily. Řekli jsme si nu což, nějak to dopadne a bude se improvizovat. Slečně u přepážky jsme odevzdali bagáž, vyzvedli palubní vstupenky, nasvačili se u Mc a vyrazili k security. O menší rozruch se postarala arabská rodinka, která se velmi nenápadně pokoušela tašku o rozměrech menší ponorky vydávat za kabinové zavazadlo. Po pěti minutách přesvědčování od sekuriťáka, že tohle jim opravdu neprojde, se hlučně odebrali k přepážce. My prošli bez problémů a usadili se u gatu, kde jsme čekali na Airbus 319 EasyJetu, který měl plánovaný odlet v 16:50.
Bylo 17:30, letadlo nikde a nedostatek informací už nás začal lehce vyvádět z míry. V 18:00 se dostavili agenti s tím, že let je zrušený, ať si jdeme vyzvednout zavazadla a přebookovat letenky. To se nám podařilo na druhý den s odletem v 15:30. Ještě jsem vystál hodinovou frontu u přepážky Menzies, protože propadnutí hotelu v ceně přes 8000 jsem neměl v plánu. Oznámili mi, že tohle řeší centrála v GB a že by s vrácením peněz neměl být problém. Poněkud rozladěni jsme se vypravili domů a v jednu chvíli jsme uvažovali o zrušení celé akce, protože vidina celonoční party na otočku bez hotelu nevypadala lákavě. Nakonec jsme se usnesli, že nebudeme másla a dáme to. Doma jsem poslal mail do hotelu, jestli by přecejen nebylo možné nám platbu "odpustit" z těch a těch důvodů, i když jsem nedoufal v kladnou odpověď.
Část druhá – odlet
Opět jsme se sešli na Ruzyni. Slečna u přepážky byla ta samá co předchozí den a ujistila nás, že by tentokrát neměl být problém odletět. No jen aby, říkali jsme si. U gatu bylo poměrně dost lidí, které jsme už od pohledu znali a čekání do odletu jsme si ukrátili debatou se starším Holanďanem, který nám mimojiné řekl, že on snad poprvé v životě zažil v NL sníh a že problémy s vlakovou dopravou přetrvávají. V půl čtvrté se moje frekvence výletů k informačním lcd zvýšila asi o 300% (čili každé dvě minuty), neboť u mostu bylo stále prázdno. Kolem čtvrté se opět objevili agenti. To už celkem dost lidí vidělo rudě, protože lety KLM a ČSA do AMS odletěly bez problémů. Dostali jsme poukázky (opět stejná slečna, ta už nás vyloženě litovala) v hodnotě 90Kč, za což se na Ruzyni dají pořídit možná tak žvejkačky. Ale aspoň nám vlila do žil nepatrnou naději, že letadlo už odstartovalo z Paříže a my bychom měli odletět v půl sedmé.
Poukázku s doplatkem jsem vyměnil za nejhnusnější sendvič, který se kdy prohnal mými vnitřnostmi. Naštěstí se tam dalo kouřit, takže jsme si z nervů stihli pěkně vyudit plíce. Na lcd se konečně objevil odlet v půl sedmé, jak bylo avizováno a bar zajásal. Jenže předčasně, protože v půl sedmé bylo letadlo ještě pár kilometrů od prahu dráhy 24. Když se krátce před sedmou objevilo u gatu, většina lidí už si pravděpodobně myslela, že se jedná o zjevení. Z letadla se začali trousit frantíci tempem výletním, skoro až šnečím, takže hustota atmosféry v gatu stoupala a nevraživé pohledy cestujících by rozštípaly mahagon. Boarding se povedl v rekordním čase a po úspěšném zabrání sedadel u nouzového východu jsme si konečně oddechli.
Vzlet se uskutečnil v 19:45. Letadlo bylo zcela zaplněno a stav jeho interiéru byl relativně dobrý, i když zub času a cestujících už se začal podepisovat. Posádka byla (pokud mě paměť nešálí) komplet francouzská a příjemná jak osina v pr... Jedna z letuška, která by se se svým výrazem slušně uplatnila i jako bachařka, se krátce po startu vydala na oblažení cestujících předraženým jídlem a pitím. Na mou prosbu Bacardi & Coke reagovala zděšeně a asi přemýšlela, kde vezme ten kokain co si žádám. Nakonec pochopila, vyinkasovala 10EUR a my si dali zasloužený drink. Na zasněženém Schipholu jsme přistáli ve čtvrt na deset a téměř prázdným IC vlakem jsme se dopravili do Utrechtu.
Část třetí – cesta na Schiphol
Party se vydařila a po celonočním paření jsme se v půl osmé ráno, dost unavení vypotáceli z komplexu Jaarbeurs a zamířili k vlakovému nádraží. V noci ale evidentně sněžilo, takže nádraží bylo plné vlaků... odstavených. A protože jsme zdaleka nebyli jediní, kteří se z party dopravovali vlakem, nádraží zaplnily další mraky lidí. Na dotaz, zda něco pojede na Schiphol nám bylo řečeno, že vlak v 8:19 jede. V 8:30 jsme to vzdali, neboť žádný vlak u nástupiště nestál a my se vrátili do nádražní haly. Další jede prý za půl hodiny. Vlak opravdu přijel, my nastoupili, ale hned zase vystoupili. Kvůli závadě na dveřích vlak nemůže pokračovat a končí. A opět vyběhnutí nekonečného množství schodů k přepážce. Hala byla plná lidí od NS, kteří informovali zmrzlé cestující o stavu na dráze (ekvivalent u ČD? Cha!). Nám bylo doporučeno jet IC na Amsterdam Centraal s tím, že tam odtud zajisté něco na Schiphol chytíme. Dobrá tedy. Bylo půl desáté, my spokojeně seděli ve vlaku a čekali na odjezd. Paní naproti nám pochopila, že jsme cizinci a ptala se, kam jedeme.
Paní: Where are you going?
My: To Amsterdam and then to Schiphol.
Paní: But this train goes to Zwolle, they've just changed it...
My: F..K!!!
Takže zpátky do zimy. Tentokrát už jsme se neobtěžovali obtěžovat zaměstnance železnic, kteří nebyli o nic moudřejší a ptali se lidí na nástupišti. Nebudu to natahovat, skončili jsme se vlaku, který sice měl jet úplně jinam, než jsme chtěli, ale prý tam odtud vlaky jezdí všude. Ozvalo se hlášení, které zavánělo infarktem naší skupiny, naštěstí se fíra pouze omlouval za zpoždění, které bude asi dvacet minut. Mezitím se ve vlaku (kde byla solidní zima) objevili lidi od železnic s horkým čajem nebo kafem zdarma. Opět jsem si vzpomněl na ČD, kde by mě jistě právě tak mile překvapili. Vlak se dal do pohybu, kámoška blahem usnula a my přemýšleli, jak to s tou dopravou asi bude dál. To nám opět usnadnil fíra, který po půlhodině cesty oznámil, že je změna trasy a vlak míří na Schiphol. Když je štěstí utahané, sedne si i na nás...
Část čtvrtá – cesta domů
Na Schipholu nás vřele přivítala informace o zrušeném letu. Nad menu u BK lítal slovník, u kterého by se červenali i dlaždiči, protože pochopitelně jak ČSA, tak i KLM své lety vypravovaly, ovšem za nějakých nekřesťanských 12 tisíc. Ve stavu, kdy nám obyčená chůze činila problémy, jsme vyzvedli bagáž z lockerboxu a přes celé letiště se odebrali k přepážce EasyJetu, kde nám paní oznámila, že další volný let je za dva dny a jestli chceme přebookovat letenky. Hotel ovšem proplácejí až zpětně a pouze do výše 60EUR na osobu. To si ani nezasloužilo odpověď, tak jsme se radši vzdálili k lavičkám, kde se začala řešit alternativní cesta. Poněvadž jsem byl jediný, kdo měl jakž takž nabitou baterku v telefonu, zavolal jsem tátovi, ať nám zjistí, jak by se dalo dostat do Prahy. Po nejdelší hodině v životě se ozval, že nám koupil letenky se Smart Wings s odletem v 19:45. Takže žádné spaní na letišti, hurá.
Bylo půl sedmé, sedm a pořád žádná informace o přepážce. Ve čtvrt na osm se objevilo na monitoru číslo a my naběhli do řady, kde nebyla ani noha. Slečna nám nasupeně oznámila, že jsme poslední, čeká se jenom na nás, gate je na druhém konci letiště a you have to run. Nebral jsem si servítky, seřval jí na tři doby, že na monitoru nic nebylo (vehementně mi totiž tvrdila opak) a na závěr jsem jí česky poslal tam, kam slunce nesvítí. Následoval „běh“ trojice smrtelně unavených trosek do nacpaného gatu, kde se čekalo jen na nás a spolu s tím i na celé letadlo, protože boarding ještě nezačal. V tu chvíli jsem zapomněl, že tam nejsme jediní češi a dotyčnou dámu jsem pěkně nahlas a nevybíravě proklel.
Boeing 737-500 už čekal u chobotu a my se doplazili dovnitř. Load factor byl opět 100%. Poznal jsem vedoucí kabiny z jednoho ze svých předchozích letů, která stále bravurně zvládá angličtinu na úrovni prvního stupně základní školy. Pilot oznámil, že jsme zmeškali slot a budeme čekat třičtvrtě hodiny na další. Poprvé v životě jsem byl tak unavený, že jsem ani nedokázal usnout. Letadlo se pohnulo a já se konečně začal uklidňovat. Při celém tom štěstí jsem čekal ještě zemětřesení, upadlé křídlo, prostě cokoliv, co by nám znemožnilo odlet. S hodinovým zpožděním jsme se odlepili od dráhy a ve sněhové vánici zamířili k Praze. Občerstvení ve formě plněného rohlíku (ne, nebyla to bagetka) a džus jsem kvitoval s povděkem. Let uběhl jako voda, usnout se mi nepodařilo a i přes psí počasí (v Praze sněžilo mnohem víc) sedl pilot s bulíkem na dráhu jako do peřin.
Celková bilance:
Byl to záhul, ale i přes to všechno, to za těch 36 hodin na nohou a hlavně za tu party stálo.
Amsterdam jsem viděl jen z vlaku.
Od té doby se odmítám byť jen podívat na jakékoliv letadlo EasyJetu (i když peníze za letenku částečně vrátili).
Platbu za hotel mi nestrhli, i když booking.com tvrdil opak.
Přítelkyně mi pak z legrace vynadala, že už mě nikam nepustí, že málem zešedivěla.
Možná vy, jako mnohem zcestovalejší jste takových situací zažili spoustu. Můj report je očima člověka, který toho zatím moc nalétáno nemá, tak na to prosím i tak nahlížejte. Pokud jste dočetli až do konce, budu rád za vaše reakce
Úvod
Jelikož jsme s několika lidmi blázni do určitých stylů hudby, které si v ČR přiliš neužijeme, je nutné se za nimi vypravit do zahraničí. Já už dvě takové zkušenosti měl, čili jsem v prosinci 2010 neváhal a vypravil se do Utrechtu, na indoor party Thunderdome. S kamarádem jsme si rozdělili role, já zajistil hotel v AMS, on letenky a vstupy na akci. Kamarádka se nestarala o nic, pro ni to byla premiéra. Ovšem příroda si postavila hlavu a mně opět došlo, proč se nic nemá přehnaně plánovat, protože pak to nedopadá dobře.
Část první – (ne)odlet
Natěšeni na víkend, jsme se v pátek odpoledne sešli na Ruzyni. Ze sněhu u nás jsme si nedělali starosti, spíš byla na programu debata ohledně dopravy ze Schipholu, protože v NL napadlo na tamní poměry neuvěřitelných 20cm sněhu a podle posledních zjištěných zpráv vlaky spíš stály než jezdily. Řekli jsme si nu což, nějak to dopadne a bude se improvizovat. Slečně u přepážky jsme odevzdali bagáž, vyzvedli palubní vstupenky, nasvačili se u Mc a vyrazili k security. O menší rozruch se postarala arabská rodinka, která se velmi nenápadně pokoušela tašku o rozměrech menší ponorky vydávat za kabinové zavazadlo. Po pěti minutách přesvědčování od sekuriťáka, že tohle jim opravdu neprojde, se hlučně odebrali k přepážce. My prošli bez problémů a usadili se u gatu, kde jsme čekali na Airbus 319 EasyJetu, který měl plánovaný odlet v 16:50.
Bylo 17:30, letadlo nikde a nedostatek informací už nás začal lehce vyvádět z míry. V 18:00 se dostavili agenti s tím, že let je zrušený, ať si jdeme vyzvednout zavazadla a přebookovat letenky. To se nám podařilo na druhý den s odletem v 15:30. Ještě jsem vystál hodinovou frontu u přepážky Menzies, protože propadnutí hotelu v ceně přes 8000 jsem neměl v plánu. Oznámili mi, že tohle řeší centrála v GB a že by s vrácením peněz neměl být problém. Poněkud rozladěni jsme se vypravili domů a v jednu chvíli jsme uvažovali o zrušení celé akce, protože vidina celonoční party na otočku bez hotelu nevypadala lákavě. Nakonec jsme se usnesli, že nebudeme másla a dáme to. Doma jsem poslal mail do hotelu, jestli by přecejen nebylo možné nám platbu "odpustit" z těch a těch důvodů, i když jsem nedoufal v kladnou odpověď.
Část druhá – odlet
Opět jsme se sešli na Ruzyni. Slečna u přepážky byla ta samá co předchozí den a ujistila nás, že by tentokrát neměl být problém odletět. No jen aby, říkali jsme si. U gatu bylo poměrně dost lidí, které jsme už od pohledu znali a čekání do odletu jsme si ukrátili debatou se starším Holanďanem, který nám mimojiné řekl, že on snad poprvé v životě zažil v NL sníh a že problémy s vlakovou dopravou přetrvávají. V půl čtvrté se moje frekvence výletů k informačním lcd zvýšila asi o 300% (čili každé dvě minuty), neboť u mostu bylo stále prázdno. Kolem čtvrté se opět objevili agenti. To už celkem dost lidí vidělo rudě, protože lety KLM a ČSA do AMS odletěly bez problémů. Dostali jsme poukázky (opět stejná slečna, ta už nás vyloženě litovala) v hodnotě 90Kč, za což se na Ruzyni dají pořídit možná tak žvejkačky. Ale aspoň nám vlila do žil nepatrnou naději, že letadlo už odstartovalo z Paříže a my bychom měli odletět v půl sedmé.
Poukázku s doplatkem jsem vyměnil za nejhnusnější sendvič, který se kdy prohnal mými vnitřnostmi. Naštěstí se tam dalo kouřit, takže jsme si z nervů stihli pěkně vyudit plíce. Na lcd se konečně objevil odlet v půl sedmé, jak bylo avizováno a bar zajásal. Jenže předčasně, protože v půl sedmé bylo letadlo ještě pár kilometrů od prahu dráhy 24. Když se krátce před sedmou objevilo u gatu, většina lidí už si pravděpodobně myslela, že se jedná o zjevení. Z letadla se začali trousit frantíci tempem výletním, skoro až šnečím, takže hustota atmosféry v gatu stoupala a nevraživé pohledy cestujících by rozštípaly mahagon. Boarding se povedl v rekordním čase a po úspěšném zabrání sedadel u nouzového východu jsme si konečně oddechli.
Vzlet se uskutečnil v 19:45. Letadlo bylo zcela zaplněno a stav jeho interiéru byl relativně dobrý, i když zub času a cestujících už se začal podepisovat. Posádka byla (pokud mě paměť nešálí) komplet francouzská a příjemná jak osina v pr... Jedna z letuška, která by se se svým výrazem slušně uplatnila i jako bachařka, se krátce po startu vydala na oblažení cestujících předraženým jídlem a pitím. Na mou prosbu Bacardi & Coke reagovala zděšeně a asi přemýšlela, kde vezme ten kokain co si žádám. Nakonec pochopila, vyinkasovala 10EUR a my si dali zasloužený drink. Na zasněženém Schipholu jsme přistáli ve čtvrt na deset a téměř prázdným IC vlakem jsme se dopravili do Utrechtu.
Část třetí – cesta na Schiphol
Party se vydařila a po celonočním paření jsme se v půl osmé ráno, dost unavení vypotáceli z komplexu Jaarbeurs a zamířili k vlakovému nádraží. V noci ale evidentně sněžilo, takže nádraží bylo plné vlaků... odstavených. A protože jsme zdaleka nebyli jediní, kteří se z party dopravovali vlakem, nádraží zaplnily další mraky lidí. Na dotaz, zda něco pojede na Schiphol nám bylo řečeno, že vlak v 8:19 jede. V 8:30 jsme to vzdali, neboť žádný vlak u nástupiště nestál a my se vrátili do nádražní haly. Další jede prý za půl hodiny. Vlak opravdu přijel, my nastoupili, ale hned zase vystoupili. Kvůli závadě na dveřích vlak nemůže pokračovat a končí. A opět vyběhnutí nekonečného množství schodů k přepážce. Hala byla plná lidí od NS, kteří informovali zmrzlé cestující o stavu na dráze (ekvivalent u ČD? Cha!). Nám bylo doporučeno jet IC na Amsterdam Centraal s tím, že tam odtud zajisté něco na Schiphol chytíme. Dobrá tedy. Bylo půl desáté, my spokojeně seděli ve vlaku a čekali na odjezd. Paní naproti nám pochopila, že jsme cizinci a ptala se, kam jedeme.
Paní: Where are you going?
My: To Amsterdam and then to Schiphol.
Paní: But this train goes to Zwolle, they've just changed it...
My: F..K!!!
Takže zpátky do zimy. Tentokrát už jsme se neobtěžovali obtěžovat zaměstnance železnic, kteří nebyli o nic moudřejší a ptali se lidí na nástupišti. Nebudu to natahovat, skončili jsme se vlaku, který sice měl jet úplně jinam, než jsme chtěli, ale prý tam odtud vlaky jezdí všude. Ozvalo se hlášení, které zavánělo infarktem naší skupiny, naštěstí se fíra pouze omlouval za zpoždění, které bude asi dvacet minut. Mezitím se ve vlaku (kde byla solidní zima) objevili lidi od železnic s horkým čajem nebo kafem zdarma. Opět jsem si vzpomněl na ČD, kde by mě jistě právě tak mile překvapili. Vlak se dal do pohybu, kámoška blahem usnula a my přemýšleli, jak to s tou dopravou asi bude dál. To nám opět usnadnil fíra, který po půlhodině cesty oznámil, že je změna trasy a vlak míří na Schiphol. Když je štěstí utahané, sedne si i na nás...
Část čtvrtá – cesta domů
Na Schipholu nás vřele přivítala informace o zrušeném letu. Nad menu u BK lítal slovník, u kterého by se červenali i dlaždiči, protože pochopitelně jak ČSA, tak i KLM své lety vypravovaly, ovšem za nějakých nekřesťanských 12 tisíc. Ve stavu, kdy nám obyčená chůze činila problémy, jsme vyzvedli bagáž z lockerboxu a přes celé letiště se odebrali k přepážce EasyJetu, kde nám paní oznámila, že další volný let je za dva dny a jestli chceme přebookovat letenky. Hotel ovšem proplácejí až zpětně a pouze do výše 60EUR na osobu. To si ani nezasloužilo odpověď, tak jsme se radši vzdálili k lavičkám, kde se začala řešit alternativní cesta. Poněvadž jsem byl jediný, kdo měl jakž takž nabitou baterku v telefonu, zavolal jsem tátovi, ať nám zjistí, jak by se dalo dostat do Prahy. Po nejdelší hodině v životě se ozval, že nám koupil letenky se Smart Wings s odletem v 19:45. Takže žádné spaní na letišti, hurá.
Bylo půl sedmé, sedm a pořád žádná informace o přepážce. Ve čtvrt na osm se objevilo na monitoru číslo a my naběhli do řady, kde nebyla ani noha. Slečna nám nasupeně oznámila, že jsme poslední, čeká se jenom na nás, gate je na druhém konci letiště a you have to run. Nebral jsem si servítky, seřval jí na tři doby, že na monitoru nic nebylo (vehementně mi totiž tvrdila opak) a na závěr jsem jí česky poslal tam, kam slunce nesvítí. Následoval „běh“ trojice smrtelně unavených trosek do nacpaného gatu, kde se čekalo jen na nás a spolu s tím i na celé letadlo, protože boarding ještě nezačal. V tu chvíli jsem zapomněl, že tam nejsme jediní češi a dotyčnou dámu jsem pěkně nahlas a nevybíravě proklel.
Boeing 737-500 už čekal u chobotu a my se doplazili dovnitř. Load factor byl opět 100%. Poznal jsem vedoucí kabiny z jednoho ze svých předchozích letů, která stále bravurně zvládá angličtinu na úrovni prvního stupně základní školy. Pilot oznámil, že jsme zmeškali slot a budeme čekat třičtvrtě hodiny na další. Poprvé v životě jsem byl tak unavený, že jsem ani nedokázal usnout. Letadlo se pohnulo a já se konečně začal uklidňovat. Při celém tom štěstí jsem čekal ještě zemětřesení, upadlé křídlo, prostě cokoliv, co by nám znemožnilo odlet. S hodinovým zpožděním jsme se odlepili od dráhy a ve sněhové vánici zamířili k Praze. Občerstvení ve formě plněného rohlíku (ne, nebyla to bagetka) a džus jsem kvitoval s povděkem. Let uběhl jako voda, usnout se mi nepodařilo a i přes psí počasí (v Praze sněžilo mnohem víc) sedl pilot s bulíkem na dráhu jako do peřin.
Celková bilance:
Byl to záhul, ale i přes to všechno, to za těch 36 hodin na nohou a hlavně za tu party stálo.
Amsterdam jsem viděl jen z vlaku.
Od té doby se odmítám byť jen podívat na jakékoliv letadlo EasyJetu (i když peníze za letenku částečně vrátili).
Platbu za hotel mi nestrhli, i když booking.com tvrdil opak.
Přítelkyně mi pak z legrace vynadala, že už mě nikam nepustí, že málem zešedivěla.
Možná vy, jako mnohem zcestovalejší jste takových situací zažili spoustu. Můj report je očima člověka, který toho zatím moc nalétáno nemá, tak na to prosím i tak nahlížejte. Pokud jste dočetli až do konce, budu rád za vaše reakce
-
- Nejlepší autor trip reportů 2015
- Příspěvky: 1649
- Registrován: 13. 06. 2010, 12:33
- Oblíbené typy letadel: Let 410, 346, 747
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Provodín
- Stav: Offline
Re: Z PRG do AMS (a Utrechtu) a zpět, aneb co dokáže sníh
Strasti s easyJetem sice nemám tak velké, nicméně rovněž jsem po jednom letu do Paříže usoudil, že od jejich oranžových 319 se budu držet dál
Každopádně gratulace k prvnímu reportu, škoda, že nejsou fotky, ale jinak nemám co vytknout, velmi čtivé
Každopádně gratulace k prvnímu reportu, škoda, že nejsou fotky, ale jinak nemám co vytknout, velmi čtivé
-
- autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
- Příspěvky: 1689
- Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
- Bydliště: CTU
- Stav: Offline
Re: Z PRG do AMS (a Utrechtu) a zpět, aneb co dokáže sníh
Dost dobrej trip report
-
- Kapitán
- Příspěvky: 5478
- Registrován: 16. 12. 2008, 14:31
- Bydliště: up in the air
- Stav: Offline
Re: Z PRG do AMS (a Utrechtu) a zpět, aneb co dokáže sníh
cocik píše:Dost dobrej trip report
Zatimco ty na podobny dobrodruzstvi potrebujes transpac a Air China, jini kabrnaci to zvladnou s hodinovym letem na komoditni linkce do AMS.
-
- Cestující First Class
- Příspěvky: 657
- Registrován: 16. 08. 2004, 20:54
- Bydliště: Praha a Rožnov p/R
- Stav: Offline
Re: Z PRG do AMS (a Utrechtu) a zpět, aneb co dokáže sníh
Nevím v jakém termínu si letel,ale ty zasněžené fotky jsou ze soboty 4.12. 2010,my naštěstí dorazli v pátek a odlítali v neděli,to už se počasí trochu umoudřilo
http://www.mojecesty.estranky.cz/fotoal ... inec-2010/
http://www.mojecesty.estranky.cz/fotoal ... inec-2010/
Re: Z PRG do AMS (a Utrechtu) a zpět, aneb co dokáže sníh
Díky všem za pochvalu
Přesně o 14 dní později. Jen toho sněhu bylo trochu víc
Nevím v jakém termínu si letel,ale ty zasněžené fotky jsou ze soboty 4.12. 2010,my naštěstí dorazli v pátek a odlítali v neděli,to už se počasí trochu umoudřilo
Přesně o 14 dní později. Jen toho sněhu bylo trochu víc
Re: Z PRG do AMS (a Utrechtu) a zpět, aneb co dokáže sníh
cocik píše:Dost dobrej trip report
Cocikova zlomyslna dusicka se projevuje po jeho poslednim vyletu?
-
- Nejlepší autor trip reportů 2013 a nejlepších fotografií v trip reportu 2013
- Příspěvky: 2204
- Registrován: 29. 11. 2008, 10:56
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Palma de Mallorca
- Stav: Offline
Re: Z PRG do AMS (a Utrechtu) a zpět, aneb co dokáže sníh
Junglista: dobrej vstup na fórum. Vítej.
-
- Autor nejlepších fotografií v trip reportu 2012
- Příspěvky: 330
- Registrován: 27. 03. 2010, 11:07
- Stav: Offline
Re: Z PRG do AMS (a Utrechtu) a zpět, aneb co dokáže sníh
Junglista vítej tady, začátek dobrý, díky za čtení a kam to bude příště?
Re: Z PRG do AMS (a Utrechtu) a zpět, aneb co dokáže sníh
Díky, jsem rád, že se líbilo.
jife: To se teprve uvidí, finanční situace momentálně není nejrůžovější. Ale dnes u plotu mě pořádně chytaly chutě někam vyrazit, třeba jen na otočku. Tak to nechám náhodě
jife: To se teprve uvidí, finanční situace momentálně není nejrůžovější. Ale dnes u plotu mě pořádně chytaly chutě někam vyrazit, třeba jen na otočku. Tak to nechám náhodě