Po přespání v Petropavlovsku na Kamčatce jsme se vydali dál. Společnost S7 se mi vždycky líbila a tak jsem byla víc než zvědavá zážitek z letu. Lety z Petropavlovsku do Novosibirska jsou operovány Airbusem A320 každý den s tím, že jeden den je mezipřistání v Chabarovsku a druhý ve Vladivostoku a to se střídá každý den. Na nás vyšel Vladivostok, za což jsem byla ráda.
Prvním překvapením bylo samotné letiště. Vedle hlavní budovy je parkoviště a park, oddělený od letištní plochy jen plotem. Nikdo neměl problém s focením letadel, tak jak je tomu v Rusku běžné. Druhé překvapení přišlo po odbavení, kdy jsme prošli do tranzitní zóny a z ní do gatu. Ten byl venku, oplocený plotem do pasu, vybavený popelníky a luxusní vyhlídkou na letadla. Na pár minut se z mraků vynořila i sopka, která se majestátně tyčí nad letištěm.
První úsek letu z Petropavlovsku do Novosibirsku trvá cca 4 hodiny. Letadlo bylo plné zhruba z 60%. Dostali jsme první jídlo:
Korporátní barva S7 se drží i na toaletách:
Po přistání ve Vladivostoku museli všichni cestující vystoupit a byli odvezeni autobusem do tranzitní haly. Tady už nastala typická paranoia: fatagrafírovat nevazmožno a focení bylo zakázané. Po cca 20 ti minutách nás zavolali zpět a odvezli do letadla. Tentokrát už bylo letadlo plné.
Vladivostok:
Vtipná scénka nastala během letu. Fotila jsem si kabinu, když to zaregistrovala letuška. Přišla ke mě s tím, že focení v letadle je zakázáno. Jak nejslušněji jsem uměla, jsem se jí zeptala, proč. Odvětila, že z bezpečnostních důvodů. Odpověděla jsem jí, že také pracuji pro leteckou společnost a že vím, že z bezpečnostních důvodů je to jen při startu a přistání a že u mojí airline, si cestující mohou během letu fotit jak chtějí a co chtějí. Chvíli přemýšlela a pak řekla, že je to tedy proto, že jsou v letadle tajné věci. Musela jsem se smát a nedalo mi to nezeptat se, jaké tajné věci. Na to už nevěděla co odpovědět a tak to uzavřela s tím, že jim to prostě řekli, že to mají říkat, tak to říkají. Kdyby se tohle stalo u Aeroflotu, tak ani nemuknu (a zrovna tam to nikomu nevadilo), ale u S7, která si tvoří image moderní dynamické společnosti nezatížené sovětskou minulostí, mě to zamrzelo. Nutno podotknout, že na dalším letu o pár dní později do Prahy, s focením nikdo problém neměl.
Let trval přes 6 hodin a i přes drzé otázky, jsme dostali další jídlo:
Přistání v Novosibirsku. Vnitrostátní terminál:
Přepážka S7:
V Novosibirsku jsme nemohli nenavštívit proslulé nádraží, jednu ze zastávek transibiřské magistrály. Mile nás překvapila lávka pro veřejnost vedoucí přes koleje a to, že fotografování vlaků nebylo zákázáno.
Ti lidé na peróně už tam byli asi hodně dlouho:
Další nezbytná zastávka, metro:
Střet generací. Starý Rus s reklamou na Iphone na pozadí.
Novosibirsk:
Večeře v hotelu:
Poslední úsek cesty, linka Novosibirsk-Praha. Létá jednou týdně, vždy v pátek. Let trvá 6 hodin a 40 minut, operováno A320.
Snídaně:
Snack před přistáním:
Celková mapa cesty:
