Sám v A380 (dříve "výlet v Singapore Airlines Suites")

cocik
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
Příspěvky: 1689
Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
Bydliště: CTU
Stav: Offline

Sám v A380 (dříve "výlet v Singapore Airlines Suites")

Příspěvek od cocik »

Pokud patříte k fandům letectví, určitě si čas od času uděláte nějaký výlet ne proto, abyste se někam dostali, ale jednoduše proto, abyste se proletěli. A stejně tak tomu bylo i v mém případě – měl jsem za sebou peklo na palubě muzeálního jumba Air China, a tak jsem hledal nějaký zajímavý způsob, jak si zase doplnit energii a chuť do dalšího cestování. Zbytek už byla souhra náhod – nedávno jsem měl narozeniny, na účet přistál jeden z bonusů, takže proč neudělat něco, co jsem plánoval už víc než rok, ale zatím jsem pro to nenašel čas ani odvahu (ještě jsem měl v živé paměti morální kocovinu, když jsem viděl konečný účet za výlet na Bora Bora).

Jednoho dne jsem zkrátka vzal mobil a zavolal naší povedené čínské letenkové agentuře. „Dobrý den, to jsem já, potřeboval bych letenku z Hongkongu do Singapuru.“ „Jasně, není problém,“ odpověděla slečna prodejkyně, „kdy chceš letět?“ „Příští středu, ve tři odpoledne, se Singapore Airlines.“ „V pohodě, bude to economy nebo business?“ „Ne, bude to suites class, booking code R...“ Na druhém konci bezdrátu nastalo přibližně desetivteřinové ticho doprovázené bušením do klávesnice. Za chvíli už agentka vychrlila cenu a další podrobnosti letu a nesměle se otázala: „to asi nebude služební cesta, zase letíš někam na výlet, co? Můžu poslat kurýra s platebním terminálem dneska odpoledne?“ „Jasně, budu čekat v kanceláři, půjde to v renminbi z Union Pay karty.“ Tolik k nakupování letenek v podmínkách ekonomiky s omezenou konvertibilitou měny. Pokud bych chtěl totiž nakupovat přímo na webu Singapore Airlines, musel bych platit v západních penězích – ti dřívěji narození si mohou představit tuzexový voser, kdy bylo před nákupem nutno směnit patřičné množství „obyčejných“ socialistických korun za bony.

Ještě ten den odpoledne jsem letenku zaplatil, obratem dostal konfirmační kód a hned začal zařizovat přes webové rozhraní zbytek. Takže sedět budu v Suite 3F, která je podle seatguru nejlépe umístěná, z kulinářské nabídky „Book the Cook“ jsem si vybral plněná kuřecí prsa (želvy ani humry nežeru, jak by řekli hrdinové filmové komedie s Bolkem Polívkou), do rezervace přidal číslo svého KrisFlyer programu a se zájmem sledoval, jak v systému naběhl trojnásobek mil (Singapore Airlines mílemi na rozdíl od Lufthansy šetří, takže za business class dávají jenom 125% a za first jenom 150%). Hotovo, můžu letět!

V euforii z toho, že se mi co nevidět splní sen, mi nedošlo, že jsem zatím vyřešil jenom polovinu cesty. Letadlo totiž startovalo z Hongkongu, kdežto já pořád trčel v Šanghaji vzdálené necelé dvě hodiny letu. Nakonec jsem se probral a začal řešit druhou letenku. To přeci nebude problém, v půl deváté ráno letí krásný Airbus 330 Cathay Pacific, se kterým jsem už měl tu čest. Koukám do matrixu a zjišťuju problém – onen let Cathay Pacific v letovém řádu sice pořád visí, ale jenom jako codeshare. Poznámka „operated by Dragonair“ znamenala zapomenout na první třídu i skvělý servis Cathay a smířit se s business class u regionálních aerolinek. Ale co, v životě už jsem přežil horší věci...


PVG-HKG, KA831, A330-300
Konečně nastal den D, ráno R. Tedy správně bych měl napsat ráno ZZZ, protože jsem se v půl šesté nedokázal vykopat z postele a připadal si jako čerstvé exhumovaný zombie. První Red Bull, žádná reakce, takže druhý Red Bull, rychle se oholit, naházet do tašky pár věcí, nezapomenout notebook, kreditku ani pas a hurá ven chytit taxíka. Během zběsilé jízdy vylidněným městem, které se pomalu probouzí, místy pořád ještě usínám a v duchu se proklínám, že jsem měl vypít i tu třetí plechovku Red Bulla, kterou jsem doma v ledničce viděl.

Někdy kolem sedmé zastavujeme před terminálem, kde pomalu začíná první vlna ranních odletů. Hledám společné přepážky Dragonairu a Cathay a s podvěkem kvituji, že u nich prakticky nikdo není. Za dalších pár minut tak spokojeně mířím k imigrační kontrole, kde je na zdejší poměry až neskutečná fronta, minimálně na patnáct minut. Na rentgenu oproti tomu není skoro nikdo, takže po super rychlé bezpečnostní kontrole hned vyjíždím po eskalátorech do druhého patra, kde je lounge Cathay. Jeho design i umístění je asi nejpovedenější ze všech salónků aerolinek na PVG – příjemné sedačky, dost místa a hned dva prostory s jídlem a pitím. Uvelebil jsem se v pohodlném křesle, začal klimbat, ale za pár minut mě probudil hlasitý telefonní hovor. Do vedlejší kóje si totiž přisedla kreatura z rodu obnoxious americanus, neboli protivný nafoukaný Amík, který si myslí, že je nejdůležitější na světě a že všichni padnou na kolena před tím, jaké skvělé kšefty po mobilu dojednává. Vzal jsem sluchátka, pustil muziku, ale Američanův ječivý hlas dokázal přehlušit i Miro Žbirku, ktorý chcel, aby mu kúpili v obchodnom dome knihu. Fajn, takže hned po ránu bude bitka. Zapínám na notebooku VPNku, otevírám Youtube a nahlas pouštím videoklip Pridružená výroba od legendární agrokapely Lojzo. Fungovalo to, protože se Američan s naštvaným výrazem odebral telefonovat někam k toaletám.

Zbytek pobytu v salónku pak proběhl zcela dle sportovních i společenských zásad, a tak jsem se deset minut před začátkem boardingu zvendul, sešel pár schodů dolů a ke svému překvapení nenašel u gatu žádnou sáhodlouhou frontu ani chuchvalec strkajících se lidí. Všichni tam prostě v klidu seděli na sedačkách a civilizovaně čekali, než dostanou povel k nástupu. Chápete to? Já na něco takového koukal jako na UFO... Každopádně hurá do letadla, Airbus 330 měl už evidentně dost za sebou a interiér vypadal hodně oldschoolově, ale když jsem se posadil do širokého modrého křesla a otestoval prostor na nohy, nebylo to vůbec špatné. Na regionální business class ve widebody letadle to bohatě stačilo. Letušky ještě rychle a nevtíravě rozesadily cestující tak, aby měl každý svojí dvojsedačku, a na minitu přesně jsme se odpojili od nástupního chobotu a vydali se předlouhou cestou k runway (cesta to byla vážně dlouhá, už jsem začal ATC podezřívat, že nás poslali startovat ne z PVG, nýbrž z vedlejšího SHA). Nakonec ale motory zaburácely a my se vydali nádherným jasným počasím vstříc Hongkongu.

Krátce po startu se nám přihlásil kapitán. Klasická zdravice ve stylu „vítejte na palubě, máme vás rádi“ končila nepříliš optimistickou poznámkou, že se kdesi u Taiwanu rozpadá tajfun, takže to bude trochu házet. Palubní personál briskně zareagoval a začal servírovat snídani. U té mě Dragonair překvapil hned třikrát – jednak byla na asijské poměry velice vydařená (nejdřív talíř s ovocem a pak míchaná vajíčka s párkem, svazkem chřestu a nějakou plackou), způsob servírování byl velmi na úrovni (přijel vozík se všemi variantami snídaně a človek tak mohl vybírat nejen z menu, ale přímo očima i nosem) a navíc byla na tácku s jídlem malá noticka, že Dragonair již podruhé v řadě dostal od SkyTraxu ocenění pro nejlepší regionální aerolinku. Popravdě řečeno, ani se tomu nedivím, protože i tenhle let byl bez větších problémů a servisu nešlo nic vytknout. Dostavil se i ten rozpadající se tajfun, takže druhá polovina letu připomínala spíš jízdu na horské dráze, ale nakonec z mléčné mhly vykoukly hongkongské pahorky a my v pohodě přistáli. Ještě dvacetiminutová fronta na imigračním s větší skupinkou vietnamských zbohatlíků a mohl nastat zlatý hřeb výletu...

Obrázek
Vzhůru do salónku 68

Obrázek
Interiér

Obrázek
Ráno na letišti

Obrázek
Náš A330

Obrázek
Na palubě

Obrázek
Welcome drink

Obrázek
A letíme

Obrázek
Snídaně, část první

Obrázek
Snídaně, část druhá

Obrázek
Přílet do HKG

HKG-SIN, SQ861, A380-800
Vyjel jsem z příletové haly pár pater nahoru do odletové a jal se hledat přepážky Singapore Airlines. Tam právě probíhal check-in na jeden z dřívějších letů, avšak agentka rozřazující cestující do jednotlivých front mi s úsměvem potvrdila, že se můžu zacheckovat i na ten svůj. Udělal jsem proto vpravo vbok, protože červená přepážka pro first class byla právě po mé třetí hodině. Singapore Airlines evidentně zaměstnávají bystrý pozemní personál, protože se ta samá agentka s úsměvem dotázala: „suites?“ Opdovědí jí bylo mé lehké přikývnutí, načež okamžitě dala jakýsi signál dvěma slečnám přímo u přepážky, které mne přišly přivítat, vzaly si můj pas a požádaly o chvilku strpení. Ještě jsem si stačil všimnout jak jedna z nich v zařízení na tisk palubních vstupenek mění červené papíry za zlaté a během minuty jsem měl v ruce palubní vstupenku. Zajímalo mě, jestli mě také agentka doprovodí přes bezpečnostní a imigrační kontrolu, ale tahle vychytávka funguje evidentně pouze v Singapuru, protože v Hongkongu se pro pasažéry v suites žádný escort servis neprovozuje.

Ok, takže dalších deset minut na imigračním, pět minut na bezpečnostní kontrole a hurá do HKG SilverKris lounge, o které jsem slyšel jenom samou chválu. Kritici evidentně nehlali, pomyslel jsem si, když jsem po srdečném uvítání procházel útulným decentně nasvíceným prostorem se spoustou volných křesel, několika desítkami počítačů s internetem a naprosto úžasným jídelním koutkem, kde nechyběla ani lednice plná zmrzliny Haagen Dasz. O několik plechovek coly a kelímků vanilkové zmrzliny později jsem však zjistil, že není všechno zlato, co se třpytí. Hledal jsem toaletu, stále jsem hledal toaletu, pak jsem se musel zeptat personálu, kde že jsou toalety, abych nakonec svůj výsledný dojem z tohoto salónku charakterizoval slovy Bolka Polívky „dělaj hogo fogo, ale hajzly maj na chodbě“. A to vážně nekecám, opravdu je měli venku na veřejné chodbě vedle vstupu do lounge.

Vrátil jsem se ze záchodu, posadil se opět k notebooku a za chvíli ke mně přišla agentka s tím, že naše letadlo stojí u gatu číslo 15, který je hned naproti. Poděkoval jsem, a šel udělat před začátkem boardingu pár fotek. Když jsem se vrátil, právě probíhalo hlášení, že se mají připravit k nástupu cestující v business class. Pro všechny vhody byla společná kontola palubních vstupenek i nástupní chodba, která se teprve těsně u letadla větvila k jednotlivým dveřím. V uličce business class se začalo řadit odhadem 20-30 prototypových byznysmenů v drahých oblecích s nesmírně důležitými výrazy ve tváři, ale vedlejší prostor označený zlatou cedulkou SUITES zůstával stále prázdný. Inu, vzal jsem boarding pass a přistoupil blíže. Následoval okamžik jak z němého filmu – agentka třídící cestující zvedla tázavě zrak, já s jemným úsměvem téměr neznatelně otočil palubní vstupenku, aby byl vidět zlatý lem, ona úsměv opětovala a drobný pobybem očí naznačila, abych prošel dál. U přepážky se čtečkou boarding passů naslédovalo velmi vřelé přivítání, rychlá kontrola vstupenky a doprovod do nástupního prostoru, kde si mě přebral palubní personál. Hrozně rád bych v tu chvíli otočil hlavu a sledoval reakce bankéřů na pankáče, kterého vedou do suites, ale to by bylo společenské faux pas. Na Titaniku se také cestující první třídy nezajímali o to, co se děje v podpalubí...

„Dobrý den, vítejte v Singapore Airlines Suites, já jsem šéf kabiny Jack,“ přivítal mě usměvavý steward a hned mě odvedl na mé místo. Tady jsem také objevil drobnou podpásovku, o které se žádný propagační materiál Singapore Airlines nezmiňuje – jednotlivé „kajuty“ totiž nemají přepážky až ke stropu, ale jenom tenké zástěny, které končí přibližně ve výšce očí stojícího člověka. Celý prostor suites tak nepřipomíná pokoje, ale spíš první třídu na prémiových spojích Emirates, ovšem s tím rozdílem, že arabské aerolinky na svých fotkách tenhle estetický nedostatek přiznávají. Než jsem se stihnul pořádně rozkoukat, už tu byl zase Jack a nabídnul mi krátké školení o tom, co všechno suite obsahuje. Dostal jsem pětiminutovou instruktáž na téma odkládací prostory, elektronické vybavení, nastavení sedačky, používání maximalistické verze KrisWorldu, stahování závěsů a otevírání šatní skříně. Přiznám se, že by mě ani ve snu nenapadlo, do jakých detailů designéři interiér suite promysleli. Po skončení přednášky Jack pokynul stewardce, která pronesla tradiční otázku: „Dáte si Dom Perignon nebo Krug?“. Požádal jsem o Krug, spokojeně se uvelebil do křesla, vybral si jeden ze tří nabízených druhů oříšků (bez legrace, opravdu mi přinesli tác se třemi malými miskami oříšků – teplé, studené a míchané) a čekal na start.

Za deset minut narušených jenom doléváním sklenky Krugu přišel Jack s omluvným výrazem ve tváři. Klimatizace bohužel nejde na plný výkon, protože APU nefunguje a GPU nezvládne utáhnout tak velké letadlo. Odlet se také o pár minut zpozdí, protože piloti s techniky řeší problém s jedním z počítačů. Nevadilo mi to, vzal jsem si noviny, postupně dopíjel první láhev šampaňského a pohledem okolo zjistil, ostatní dva pasažéři v suites dělají to samé (trochu mě zarazilo, že je nás tak málo, protože ještě dva dny před startem bylo v rezervačním systému obsazených sedm míst). Další zpoždění způsobené opravou mi Jack přišel oznámit spolu s letuškou, která nesla druhou láhev šumivého pití. Evidetně to mají dobře nacvičené, pomyslel jsem si, protože cestující opijí, aby nevrčeli. Jenže pak to přišlo – vpředu před vstupem do kokpitu se odehrála krátká porada stewardů s piloty a za chvíli se u mne zastavil jeden z agentů Singapore Airlines s blokem. Bohužel se nikam nepoletí, závada je neopravitelná.

Obrázek
Check-in v HKG

Obrázek
Vchod do SilverKris lounge

Obrázek
Uvnitř lounge

Obrázek
Zdravíme airways.cz

Obrázek
Letadlo už je připravené

Obrázek
Nástup ještě nezačal

Obrázek
Výhled ze sedačky v suite 3F

Obrázek
Velmi pohodlné sezení

Obrázek
Stěny nejsou až ke stropu

Obrázek
Ovládání KrisWorldu

Obrázek
Všechny možné i nemožné konektory

Obrázek
Výhled z okna

Obrázek
Detail dvojgarsonky uprostřed

Měl jsem tak jedinečnou možnost zjistit, jak funguje přebookování prioritních cestujících na další let. Měl jsem možnost odletět prakticky ihned v economy class jiných aerolinek (s omluvou, že je first i busines bohužel plná), nebo v „obyčejné“ first class na dalším letu Singapore Airlines. V krvi jsem měl už nějaké to promile, tak jsem nasadil bohorovný výraz, že mě nemusí řešit, protože poletím v Suites klidně až zítra (A380 létá na téhle trase jenom jednou denně). A že si se mnou zatím nemusí dělat starosti, protože mají v letadle další čtyři stovky lidí, o které se také musí postarat, a kteří spěchají víc než já. Agenta moje odpověd evidentně překvapila (soudě podle naštvaného řevu z vedlejší suite čekal trochu jinačí reakci), a tak poprosil dalšího pracovníka, aby mě vzal zpátky do lounge s tím, že se o mě tamni personál postará a zařídí mi hotel.

Ok, takže zase ven z letadla. Trochu mě překvapilo, že jsem musel před návratem do odletové haly projít další bezpečnostní kontrolou, kde mi navíc zabavili deodorant, protože jim přišel větší než povolený limit. Nakonec jsem ale dorazil do lounge a začal střízlivět. Čas od času se u mě zastavil někdo z personálu s dotazem, jestli mi něco nechybí, a s připomenutím, že o mě vědí a hotel dořešíme. Kolem půl osmé večer přišla agentka s blokem a překvapivou zprávou – letadlo se povedlo opravit a za půl hodiny poletí do Singapuru. Mohou mě vzít na palubu do Suites ještě dnes, ale omlouvají se, protože není možné naložit žádné jídlo. Nechápal jsem, proč by nebylo možné naložit jídlo, ale nakonec jsem souhlasil, že poletím a že nemusím kvůli jídlu čekat do druhého dne. Hned mě odvedli ven k patnáctce, kde pořád stálo naše letadlo, a mě zarazilo, že na monitorech sice svítí SQ861, ale nikde nevidím žádné lidi. Pomyslel jsem si, že už jsou asi všichni na palubě, a rychlým krokem zabočil do dveří Suites Class, nad kterými svítil velký nápis „unused“ (nepoužívané).

Přivítal mě opět Jack s úsměvem a poznámkou, že jsme se dlouho neviděli a že za chvíli startujeme. Cestou do mé suite jsem otevřeným prostorem letmo nahlédl do prázdné economy class a vzesl celkem pochopitelný dotaz, kde že jsou ostatní cestující. „Žádní tady nejsou,“ odpověděl vysmátý Jack, „přebookovali jsme je na jiné lety, protože jsme si mysleli, že se letadlo nepovede opravit.“ Evidentně si užíval můj nechápavý výraz a hned mi nabídl prohlídku letadla. Jakmile jsme vešli do hlavní kabiny economy, přivítal nás vyděšený výraz několika stewardek, které spokojeně relaxovaly na sedačkách a netušily, že jsou na palubě cestující. Prohodili jsme pár vřelých slov a udělali pár fotek, protože jinak by nikdo tenhle zážitek nevěril. Následoval výstup po točitých schodech do zadní galley a pak průchod skrz pár řad economy class (naše letadlo mělo starou konfiguraci) do business class sekce s důvěrně známými „kostelními lavicemi“. Kdo tyhle flat-bed sedačky zažil, určitě mi dá za pravdu, že se na nich skvěle spí, ale mnohem hůře sedí. Pak už jenom rychle seběhnout schody do suites, připoutat se a užít si neskutečně krátký rozjezd prázdné mašiny. Kunovičtí by napsali, že to byl takový A380-UVP.

Jakmile jsme nastoupali do letové hladiny, objevil se Jack hned se třemi dotazy. Na ten první, jestli si dám další láhev Krugu, jsem preventivně odpověděl negativně, protože jsem měl pocit, že ze mě půjdou bublinky i ušima. Druhý byl zajímavější – jestli mi prý mají holky připravit malou postel ve vedlejší suite, nebo jestli se nechci na chvíli natáhnout na dvoulůžku, které se dá rozložit ve dvojici prosředních kajut. Vyměknul jsem a poprosil o jednolůžko, protože dvojitá postel mi přišla jako zbytečná rozežranost. A třetí otázka mi také udělala radost – v galley totiž měli pár předkrmů, takže jsem si mohl dát kousky lososa se zeleninou. Neváhal jsem a za chvíli předemnou stewardka rozložila prostorný stolek, na který přistál nádherný porcelánový talíř s pečlivě upravenou rybou. A to byl pouze jeden z pěti chodů, které bych jedl v případě normálního letu...

Prakticky ve chvíli, kdy jsem dojedl, za mnou přišla stewardka s tím, že mám připravenou ložnici. Ptáte se, co je na lůžové verzi suite za připravování a proč jednoduše nezmáčkla tlačítko na rozložení sedačky? Inu, to je taková další malá podpásovka – postel s matrací se totiž vyklápí ze stěny za sedačkou, ale protože je umístěná až u trupu letadla, musí se nejdřív sklopit sedačka (která vytvoří krásný noční stolek s odkládacím prostorem), poté povolit šroub u nohy stolu, který se tak složí dolů k podlaze a teprve pak jde postel rozložit. Rozestlání a ustláni je přibližně pětiminutová operace, kterou cestující nezvládne sám, což je - přiznejme si to – poněkud voser. Jakmile je ale postel připravená, zážitek z letu se posune úplně někam jinam. V tu chvíli pro sebe opravdu máte privátní ložnici, navíc umocněnou velkou televizí a megalomanskou nabídkou filmů i pořadů v KrisWorldu. Trochu mě sice naštvalo, že USB čtečka nenačetla videoklipy, které jsem tam měl uložené (měl jsem v plánu natočit krátké video kterak na televizi v suite běží Známka punku od Visacího zámku), ale nakonec jsem tradičně skončil u Top Gearu, což také nebyla špatná volba.

Dál už není o čem moc vyprávět – spokojeně jsem pospával, občas z oken sledoval noční bouřky na horizontu a těsně před začátkem klesání do Singapuru se opět přesunul do „obýváku“, neboli druhé suite s křeslem. Při přiblížení začaly letadlem zmítat nepříjemné turbulence a tvrdé brzdy po přistání připomínaly spíš ranní cestu autobusem MHD než plynulé zastavení dvoupatrového obra. Dojeli jsme ke gatu, připojilo se k nám hned několik nástupních chobotů a nastalo úsměvné loučení s posádkou. Smáli jsme se, že takový let už asi v životě nezažiju a vzájemně jsme se politovali, protože jsme všichni byli ten den na nohou nějakých šestnáct hodin v kuse. Agenti u gatu nechápavě koukali, když jsem z A380 vystoupil jako jediný cestující (měl jsem sto chutí jim dát klíčky s tím, že mi mají letadlo zaparkovat v hangáru), na imigračním žádná fronta a za dalších dvacet minut jsem už byl v bezpečí hotelového pokoje...

Obrázek
Noční nasvícení kabiny

Obrázek
A opět sedačka, tentokrát jenom s vodou

Obrázek
Nikde nikdo, jenom vzadu vykukuje steward

Obrázek
A stejný steward se schovává úplně vpravo

Obrázek
Pohled z horní galley

Obrázek
Business class

Obrázek
Schody dolů (ty malé vedou do kokpitu)

Obrázek
Postel a Top Gear... snad ještě točený pivko by bodlo

Obrázek
Noční stolek a pantofle Givenchy

Obrázek
Za chvíli přistáváme

Obrázek
Detail KrisWorldu

Obrázek
Zpátky v "obýváku" před přistáním

Obrázek
Prázdné imigrační v SIN

Na závěr bych rád celý výlet zhodnotil. V první řadě musím vyzdvihnout servis Dragonairu, který má v business class nesmírně příznivé ceny a určitě jeho služeb využiju i v budoucnu (dokonce jsem se přihlásil do frequent flyer programu Marco Polo, byť se za registraci platí). A co to létání v suites? Přiznám se, že jsem si nedělal moc iluzí, že by to mohlo být výrazně lepší než obyčejná první třída, ale ten rozdíl je opravdu znatelný. Pocit soukromí, který má člověk v suite a koneckonců i při nástupu a výstupu z letadla, se v ostatních letadlech nedá dost dobře napodobit a když si k tomu přidáte neuvěřitelně pohodové a ochotné chování personálu (opravdu není vlezlý, všechno řeší nevtíravým způsobem), je jasné, že je to nejlepší způsob cestování pro všechny nešťastníky, kteří nemají dost peněz na vlastní tryskáč. A pokud je mezi čtenáři trip reportu hlava saudskoarabské královské rodiny, tak bych jeho excelenci rád vkázal, že udělal velmi dobře, když si ten soukromý A380 objednal.

Ale to už je definitivně vše. Příště zase něco z economy class...

PS: Tak přece něco. Když jsem klesal k HKG s letenkou do R class v kapse, v duchu jsem litoval, že jsem se nenarodil o čtvrtstoletí dříve. Před pětadvaceti lety se totiž létalo do Hongkongu pekelným přiblížením na staré letiště Kai Tak a R class znamenala jediné – let na palubě Concordu. Svěřil jsem se se svým pocitem kamarádovi, známému cynikovi, a jeho odpověd mě naprosto uzemnila: „Žádnej Concorde. Stál bys jako debil dva dny ve frontě před CKM na zájezd busem do Jugoslávie


ratje
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 34
Registrován: 10. 06. 2010, 15:59
Stav: Offline

Re: Sám v A380 (dříve "výlet v Singapore Airlines Suites")

Příspěvek od ratje »

Normalne Ti Cociku nezavidim, moc rada ctu Tve reporty z ‘jineho sveta’, ale zrovna tenhle, a hlavne nacasovani, mi trosku zkazil naladu. :wink:
Pred pul hodinou jsem poridila letenky do Ria a rezervovala ukrutne drahe ubytovani (holt karneval je karneval).
Nasledne kliknu na airways.cz, vychutnam si cerstvy report… a pri predstave, jak budu skoro 12 hodin sedet v Y se servisem BA, jde muj povzneseny pocit okamzite do kytek.

charlie2025
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 168
Registrován: 08. 05. 2010, 21:04
Oblíbené typy letadel: A330, B777
Pohlaví: muž
Bydliště: BRQ
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: Sám v A380 (dříve "výlet v Singapore Airlines Suites")

Příspěvek od charlie2025 »

Pekny, dost zajimavy, ze jsi byl jediny cestujici, kdo cekal v lounge a nakonec odletel.. ze vas nebylo vic.. Cesta zpatky uz v suites nebyla?

Sau
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 146
Registrován: 02. 02. 2009, 10:06
Stav: Offline

Re: Sám v A380 (dříve "výlet v Singapore Airlines Suites")

Příspěvek od Sau »

cocik píše:Agenti u gatu nechápavě koukali, když jsem z A380 vystoupil jako jediný cestující (měl jsem sto chutí jim dát klíčky s tím, že mi mají letadlo zaparkovat v hangáru)


:clap: Tak to by bylo dokonalé. Já mět u sebe nějaké klíče, tak bych asi neodolal :lol:

Let v nejakém podobném Suites ma opravdu láká, to je totiž podle ma ta opravdová a jediná PRVNÍ třída. Za běžných podmínek (a hlavně cenú) je to pro ma nedosažitelný luxus, ale pokud sa nic nepokazí (a u Emirates nezmění), nechám sa asi inspirovat a někdy na jaro si ten booking code R taky prožiju, na trase BKK-HKG s Emirates - za 15 tis. Kč zpátečka, není co řešit :)

Jinak dík za tradičně dobrý report ! :)

Yirina
Autorka Nejlepšího trip reportu 2013, vítězka kategorie Po přistání... 2013
Autorka Nejlepšího trip reportu 2013, vítězka kategorie Po přistání... 2013
Příspěvky: 740
Registrován: 02. 09. 2003, 22:47
Oblíbené typy letadel: Tu154, Il62
Pohlaví: žena
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: Sám v A380 (dříve "výlet v Singapore Airlines Suites")

Příspěvek od Yirina »

No to je super, takže já taky žila celý roky v bludu, že SQ mají ty suity stěny až ke stropy a teď se moje iluze rozbila na tisíc kousků! :lol:
Za dva týdny mě čekají čtyři segmenty ve First s EK a jestli mi potvrdí čekačku, tak jeden z nich bude B777 se suites, tak jsem na to taky moc zvědavá, jaké to bude. Rozhodně ale nepoletím v prázdném letadle, to je docela rarita.


cocik
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
Příspěvky: 1689
Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
Bydliště: CTU
Stav: Offline

Re: Sám v A380 (dříve "výlet v Singapore Airlines Suites")

Příspěvek od cocik »

Yirina píše:No to je super, takže já taky žila celý roky v bludu, že SQ mají ty suity stěny až ke stropy a teď se moje iluze rozbila na tisíc kousků! :lol:
Za dva týdny mě čekají čtyři segmenty ve First s EK a jestli mi potvrdí čekačku, tak jeden z nich bude B777 se suites, tak jsem na to taky moc zvědavá, jaké to bude. Rozhodně ale nepoletím v prázdném letadle, to je docela rarita.


Kazdopadne pokud to dobre chapu, tak to EK prodava jako F a obecne je ten produkt branej o neco niz nez R u SQ (jak cenou, tak kvalitou sluzeb spis odpovida obycejny F u SQ). Oprav me, jestli se pletu :D

Yirina
Autorka Nejlepšího trip reportu 2013, vítězka kategorie Po přistání... 2013
Autorka Nejlepšího trip reportu 2013, vítězka kategorie Po přistání... 2013
Příspěvky: 740
Registrován: 02. 09. 2003, 22:47
Oblíbené typy letadel: Tu154, Il62
Pohlaví: žena
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: Sám v A380 (dříve "výlet v Singapore Airlines Suites")

Příspěvek od Yirina »

Ne ne, když jsou tam suites, tak se to prodává jako P, když je tam "obyčejná" First, tak se to prodává jako F.
A já to mám jako A, což je levnější First, otevíraná jen na nějaké linky (předpokládám, že podle vývoje obsazenosti) a tam se nerozlišuje, jestli jsou suites nebo ne. Původně jsem měla první i poslední úsek na letech se suites, ale měnili jsme datum cesty a na novém datu letí bohužel obyčejná First. Nicméně poslední segment máme na čekačce na tu suitovou verzi a snad to klapne, moc bych to chtěla zkusit.

morph
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 79
Registrován: 27. 01. 2011, 15:47
Stav: Offline

Re: Sám v A380 (dříve "výlet v Singapore Airlines Suites")

Příspěvek od morph »

Yirina píše:... letí bohužel obyčejná First.

Takoveto problemy bych fakt chtel resit... :D

Yirina
Autorka Nejlepšího trip reportu 2013, vítězka kategorie Po přistání... 2013
Autorka Nejlepšího trip reportu 2013, vítězka kategorie Po přistání... 2013
Příspěvky: 740
Registrován: 02. 09. 2003, 22:47
Oblíbené typy letadel: Tu154, Il62
Pohlaví: žena
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: Sám v A380 (dříve "výlet v Singapore Airlines Suites")

Příspěvek od Yirina »

No víš co, poletím tak poprvé a nejspíš i naposled v životě, takže bych to opravdu ráda zkusila, když je to tak blízko.

Poly
Cestující Business Class
Cestující Business Class
Příspěvky: 369
Registrován: 18. 12. 2006, 12:08
Oblíbené typy letadel: B747-400, B777-300, A330-300, A340-600
Stav: Offline

Re: Sám v A380 (dříve "výlet v Singapore Airlines Suites")

Příspěvek od Poly »

Velmi pěkné. Není přece jen škoda, že sis ten let nevychutnal se vším všudy, včetně jídla? I když letět sám v A380 je rarita, kterou nikdo nikdy nezažije.

精彩,我只能羨慕。就在這時,我期待著下一個。

jife
Autor nejlepších fotografií v trip reportu 2012
Autor nejlepších fotografií v trip reportu 2012
Příspěvky: 330
Registrován: 27. 03. 2010, 11:07
Stav: Offline

Re: Sám v A380 (dříve "výlet v Singapore Airlines Suites")

Příspěvek od jife »

Cocíku ty jsi prostě klikař :clap: Co Ti tedy vlastně ještě chybí vyjma Concordu? Příště bude trip report ze sprcháče na palubě EK?

jonapet
Cestující Business Class
Cestující Business Class
Příspěvky: 335
Registrován: 22. 08. 2011, 08:52
Oblíbené typy letadel: ATR 42
Pohlaví: muž
Bydliště: Praha & Ostrava, ČR
Stav: Offline

Re: Sám v A380 (dříve "výlet v Singapore Airlines Suites")

Příspěvek od jonapet »

V pristim zivote bych se, co se stesti kolem cestovani tyce, chtel narodit jako cocik...
Naposledy upravil(a) jonapet dne 10. 09. 2011, 21:13, celkem upraveno 1 x.

honzeek1
Cestující Business Class
Cestující Business Class
Příspěvky: 354
Registrován: 12. 11. 2006, 11:19
Bydliště: PRG
Stav: Offline

Re: Sám v A380 (dříve "výlet v Singapore Airlines Suites")

Příspěvek od honzeek1 »

Tleskam tleskam, povedena taskarice :clap:

pavelpmi
Nejlepší autor trip reportů 2013 a nejlepších fotografií v trip reportu 2013
Nejlepší autor trip reportů 2013 a nejlepších fotografií v trip reportu 2013
Příspěvky: 2204
Registrován: 29. 11. 2008, 10:56
Pohlaví: muž
Bydliště: Palma de Mallorca
Stav: Offline

Re: Sám v A380 (dříve "výlet v Singapore Airlines Suites")

Příspěvek od pavelpmi »

Jo, super letět sám v 388. Ale já bych asi chtěl i to jídlo. :think:

morph
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 79
Registrován: 27. 01. 2011, 15:47
Stav: Offline

Re: Sám v A380 (dříve "výlet v Singapore Airlines Suites")

Příspěvek od morph »

cocik píše:Vzal jsem sluchátka, pustil muziku, ale Američanův ječivý hlas dokázal přehlušit i Miro Žbirku, ktorý chcel, aby mu kúpili v obchodnom dome knihu.


cocik píše:Hrozně rád bych v tu chvíli otočil hlavu a sledoval reakce bankéřů na pankáče, kterého vedou do suites, ale to by bylo společenské faux pas. Na Titaniku se také cestující první třídy nezajímali o to, co se děje v podpalubí...


Tyjo, to mi vysvetli, od kdy stary pankac ma ve sluchatkach Miro Zbirku misto SexPistols? :D


Odpovědět