Pro infanta jsem neplánoval vlastní sedačku, protože jsem doufal, že nebude vyprodáno, resp. že mu uděláme „pelíšek“ na zemi. Do basinetu by se už nevešel. Dovolená byla plánována půl roku dopředu, postupně jsme ale zjišťovali, že druhý syn je mnohem divočejší a svéhlavější než ten starší a tak jsem začínal mít z letu trochu obavy. Říkal jsem si, že si alespoň cestující v businessu také užijí „trochu zábavy“
. Průběžně jsem sledoval, jak to vypadá s volnými místy. Před odletem jsem věděl, že pokud někdo nekoupí letenku za pět minut dvanáct, tak bude mít naše batole vlastní sedačku na třech segmentech. Jen let DXB – MLE stráví na klíně.Emirates se snaží cestujícím naznačovat, že oni tu jsou pro nás a ne my pro ně. To se týká třeba povolených zavazadel. V Y 30 kilo (to se určitě hodí), v C 40 kilo (to už snad ani nejde zvládnout). Když jsem k tomu připočetl palubní zavazadla a infanta, z legrace jsem manželce řekl, že s sebou můžeme vzít 166 kilo zavazadel. Asi jsem to neměl říkat, protože když jsem viděl haldu kufrů, skoro jsem šel studovat, kolik se platí za nadváhu
. Balení se neúčastním. Před dovolenou předzásobuju zákazníky, předávám práci kolegovi, který mě zastoupí a tak balí manželka. Pracuju, přijedu domů, sprcha a v principu jedeme. Potápěčské krámy něco váží, chápal jsem, že s sebou bereme plenky a nějakou dětskou stravu, ale těch kufrů a tašek bylo fakt moc.Když letíte s Emirates v C, tak pro vás pošlou zdarma taxíka. Je to příjemná pozornost, pro nás to znamená ušetřit 2x asi 600 za taxíka, v ceně letenek si to aerolinka vezme v pohodě zpět, ale je to takové laciné plus, které může na zákazníka působit. Vzhledem na 3 dospělé, batole, 4 kufry, kočárek a mraky příručních zavazadel (o těch jsem ještě nevěděl) jsem objednal dvě auta. Přijelo nakonec jen jedno – ale takový ten mercedesí mikrobus, takže jsme se vešli o.k., ale krámy jsme dolů snášeli notnou chvíli. Protože jsem přijel domů a odjezd na letiště byl za necelou hodinu, tak už jsem neměl šanci zavazadla nějak korigovat.
Na Ruzyni jsme byli tak akorát, ale protože to byl můj první let v C přímo z Prahy, tak jsme se vydali prozkoumat pražský salonek. Emirates využívají Menzies. Čekal mě šok. Uvnitř byli dva lidi, kteří po chvíli odešli a v salonku jsme byli sami! Manželka otevřela jedno z mnoha příručních zavazadel a vytáhla 1,5 litru minerálky, abychom na letišti měli co pít
. . . Minerálku jsem uklidil do lednice a občerstvili jsme se džusem a colou.Po chvíli jsme se sebrali a vyrazili ke gatu. Vlekl jsem neuvěřitelně těžkou tašku, jejíž ucho se mi zařezávalo do ruky. Najednou mě u odpadkového koše zastavila manželka a otevřela tu mojí neuvěřitelně těžkou tašku. Vyhodila několik okurek a snad kus melouna (čistila ledničku před odjezdem a vzala to s sebou – co kdyby asi …). Naštěstí nás nikdo neviděl
. Jablka ale v tašce zůstala. Business má výhodu stejných binů na menší počet lidí, tak jsme tam i naše příruční zavazadla v pohodě nacpali.Obsadili jsme první řadu, infant samozřejmě k okénku, aby měl méně možností utíkat. Obsazenost v C asi 75 %. Klasické uvítání s drinkem, nějaké občerstvení, batole dostalo spoustu hraček – něco dostal, letuška z Y je šla uklidit a našla ještě jednoho infanta v první řadě – tak dostal další várku. Manželka dostala přídavný pás pro infanta a samozřejmě ho hned začala poutat. A samozřejmě se hned ozval naštvaný řev. Protože jsme ještě ani nepojížděli, tak jsem ženě říkal, ať ho odpoutá, ale můj pokyn jí musela schválit ještě letuška. Batole se hned uklidnilo a zase začalo prozkoumávat sedačku a nový životní prostor. Když se opravdu startovalo, tak samozřejmě připoutaný začal zase řvát a protestovat. Trochu jsem se obával věcí příštích, protože vím, že nemá rád omezování osobní svobody a když se mu něco nelíbí, tak to umí dát pořádně najevo. První syn byl mnohem hodnější, resp. klidnější. Každé dítě je prostě jiné, resp. i každý let je jiný (jiná denní doba, dítě je vyspalé – nevyspalé apod.).
Po nastoupání letové výšky a odpoutání se přestal i řev a naše batole bylo překvapivě hodné, spokojené a občas až nadšené. Jeden by neřekl, jak dlouho vydrží otevírat a zavírat stínítko u okna. Když jsem ho naučil rozsvěcet osobní lampičku, tak měl také dlouho co dělat. První let byl tedy naprosto o.k. Batole mohlo blbnout na sedačce, batolilo se od svojí dvousedačky k té naší, výjimečně dozadu (to jsme ho většinou zachytávali) a hlavně přes závěs nakukovalo ke kuchyňce a k palubnímu personálu. Letušky a letušáci byli naprosto super a s malým průběžně blbli. Nutno dodat, že batole v dobré náladě je blonďatý andílek, který se všemu směje, má úsměv od ucha k uchu, zvědavě nakukuje a je s ním zábava. Pro CC je let z PRG denní, po přenocování, zřejmě příjemný a smějící se prcek rozptýlil i je.
Posádka byla mezinárodní, podařilo se nám objevit jen jednu Češku, která manželce nejdříve anglicky nabízela dětskou výživu. A tím se dostáváme k obědovečeři. Nedalo mi to a vyzkoušel jsem z jídelního lístku „pražskou specialitu“ – kachnu s kuličkami bramborového knedlíku
. Ukázalo se, že to nebyl dobrý nápad. Malé kuličky bramborového knedlíku rychle vystydly a byly tvrdší, kachna se na malém leteckém talířku špatně krájela a už jsem jedl lépe připravenou kachnu. Business má ale výhodu v tom, že i když vám hlavní jídlo nechutná, v pohodě se nasytíte předkrmem, zákuskem, sýrem a ovocem. Sýr a ovoce navíc servírovali z vozíku, takže si šlo vybrat, co chcete konkrétního. Nemám rád třeba dvouplísňové sýry, neměl jsem chuť na hrozny a tak jsem si naporoučel kiwi, jahody a sýry podle momentální chuti. Zbytek rodiny si dal rybu a hovězí – ti byli spokojenější. Šestihodinový let měl jediné mínus – když byla manželka těhotná nebo později bylo batole teprve miminem, tak jsme v poslední době jezdili se starším synem na dovolené ve dvou. To znamenalo šampus jako aperitiv, šampus k obědu nebo k večeři – a to se to pak příjemně spalo třeba i na denním letu. Nový rodinný příslušník mě ale spát nenechal. U sedadla samozřejmě bylo IFE, ale pravdivě mi to nic neříká. V letadle se snažím spát, resp. s sebou beru várku časopisů. Toho využil starší syn, který jednu chvíli měl vytažený i můj monitor a využíval dvě obrazovky najednou. A díky mladšímu synovi mi časopisy vydržely nejen na zpáteční let – ale ještě i domů
.Bulvárnější část naší rodiny – manželka a starší syn – si všimli, že s námi letí nějaký Mareš z Novy s dívčím doprovodem. Serióznější části naší rodiny – mě a batoleti – to bylo jedno
. Našeho blonďatého andílka ten Mareš prý na odchodu pohladil po hlavičce, do MLE už nepokračoval, zvolil jinou destinaci. Před Dubají asi 20 minut kroužíme, na obrazovce to dělá hezké uzlíky.V DXB jsou k půjčení erární kočárky – golfové hole. U našeho gatu ale zrovna nebyly, tak prcek do náruče, příruční zavazadla do rukou a vydali jsme se na pochod k „salónku“. Vzhledem k počtu stojánek to bylo docela pochodové cvičení, tranzitní security je samozřejmě také zdržení. Kočárky jsou jinak všude v dostatečném počtu a o prcky je tak v tomto ohledu postaráno
. Zatímco v Praze jsem byl překvapen malinkým salónkem bez pasažérů, tak Dubaj je pravým opakem. Nazvat to zdrobnělinou – tedy „salónkem“ snad ani nejde. Prostor je obrovský, plno lidí u malinkých stolků a často jen obyčejných židliček z kavárny – jakýkoliv dojem exkluzivity se zcela vytrácí. Jinak to ale funguje – několik samoobslužných restaurací s rozumným občerstvením, kvitoval jsem třeba oblíbenou zmrzlinu Haggen Dasz, sprchy, dětský koutek, internet i přípojky k elektřině. Je to logické. Emirates mají jen dálkové linky, business je tedy v každém startujícím letadle, lidi přesedají, do salónku se tedy hrne spousta lidí. V přízemí haly je milion duty free shopů a „plebs“, v našem prvním patře je lepší „plebs“ a opravdu „lepší lidi“ jdou do druhého patra, kde je salónek pro First.
Pomalu se blíží čas dalšího odletu, tak se vydáváme ke gatu. Čeká nás jediný segment, na kterém máme jen tři sedačky. Českého času odlétáme o půlnoci, takže se jedná pro nás o noční, přes 4 hodiny dlouhý let. Batole zkušeně míří na „svou“ dvousedačku v první řadě vpravo, ale tentokráte máme trojku uprostřed. B777 je novější, sedačky lze sklopit do skoro zcela horizontální polohy, jen záda s hlavou míří mírně nahoru, ale je to super. Prckovi ukazuju stahovací diskrétní přepážku mezi sedadly, když to zvládne sám, ozve se nadšený řev a poté si přepážka dává asi více cyklů než za posledních 20 letů dohromady
.Při povinném připoutání při startu samozřejmě následuje chvilka protestného rámusu. Po nastoupání malé občerstvení a pak přirozeně spánek. Jako ve většině rodin to odnáší maminka. Batole spí v pohodě, maminka je vedle něj vmáčklá a spí také nebo jen sedí a batole je rozvalené za ní. Na dovolené to manželce vracím, protože ona může vstávat s batoletem později a já se starším synem musíme brzy – protože se jedeme potápět
. Na tomto letu Emirates ušetří za jídlo – na večeři je pozdě, takže jen malé občerstvení a snídaně se podává pro většinu evropských cestujících asi ve 3:30 jejich času a tak jí dost lidí zaspí.Přistání v MLE je jistě jedinečné jako vždy, ale z prostřední řady toho moc nevidíme. Po přistání vystupujeme dříve než economy a tak nás čeká kratší fronta na imigračním, což je super. Zavazadla znovu procházejí rentgenem, předpokládám, že kvůli zákazu dovozu alkoholu. Vrchovatě plníme dva zavazadlové vozíky a jdeme je předat společnosti Transmaldivian a autobusem odjíždíme k nově postavené odletové hale hydroplánů. Ta je na druhé straně přistávací dráhy, když jí míjíme, tak je tam semafor – při startu nebo přistání letadla svítí červená. Mimochodem – v hydroplánové hale je poloviční cena nápojů vůči ostrovům – kdyby si někdo chtěl udělat zásobu. Následuje tradiční zpoždění, v gatu počítám pasažéry a zamýšlím se nad počtem sedaček v hydroplánu. Sedaček je určitě víc než lidí a já se začínám radovat, že budeme mít sedačku i pro infanta.
Zapomínám ale na stevarda (resp. otvírače dveří a vazače lan) a hlavně na spoustu zapsaných a příručních zavazadel, která se nevejdou do zavazadlového prostoru, ale trůní i na zadních sedačkách. Batole má oprávněný pocit, že mu omezuji jeho osobní svobodu, když ho držím na klíně a tak začíná řvát.
Snažím se upoutat jeho pozornost ukazováním na vrtuli, stříkající vodu při startu, později na lodě a ostrovy, ale moc to nepomáhá. Pro tento případ je let hydroplánem naštěstí tak hlasitý, že už dvě řady před námi nikdo neví, že v kabině řve nějaké dítě. Po 30 minutách přistáváme u našeho ostrova a zajíždíme k jednomu ze dvou „gatů“ – plovoucímu pontonu, ke kterému se hydroplán přiváže na výstup cestujících a vykládku bagáže. Batole pobíhá po pontonu a nechce se držet za ruku, tak ho stínuju a jsem připravený chytit ho za cokoliv nebo za ním skočit.Dovolená na Maledivách samozřejmě o.k. Určitě to není pro partu, která chce chlastat nebo chodit na diskotéky. Na Maledivy se jezdí potápět nebo minimálně šnorchlovat. Dopoledne má tedy žena a batole volno – ti se nepotápí. Odpoledne jdeme všichni k moři a v podvečer hraju se starším synem basket. Klidně bych tam zůstal měsíc, ale musíme odevzdat klíče
a namířit si to domů.Odlet je ve 23:50, ještě se neodbavuje. Využíváme tedy místní „úschovny zavazadel“ – odevzdáváme je na vozíku, hlídat je bude místní pičmunda. Potvrzenku nedostáváme, má prý dobrou paměť na obličeje a ještě se mu nic neztratilo. Vybírá 4 dolary za kus – docela dobrej vejvar, ne? Zajímalo by mě, komu platí jaké výpalné, ta cena je dost zajímavá – že bych mu tam šel dělat konkurenci a vybíral 3 USD za kus? Do Male se dostáváme přívozem za dolar na osobu. Resp. v místní měně je to o něco lacinější, tak při cestě tam dostáváme zpět 5 rufií, pro cestu zpět jsou 3 dolary tak akorát.
Ostrov a hlavní město Male vypadá z výšky nádherně. Na místní poměry obrovský ostrov, zastavěný naprosto všude, zelené jsou jen asi tři fotbalové stadiony. Zblízka to je už to, co poučený čeká – tedy špinavá a smradlavá Indie. Zajímavý je panoptikální přístav, ale prakticky nemá smysl chodit kamkoliv „do vnitrozemí“. Špína, nic zajímavého a neskutečný smrad z obrovského množství laciných motorek.
Po občerstvení se přesouváme do přístavu a jedeme zpět na letiště. Už trochu unaveně čekáme, až se začne odbavovat. Otevírá se jedna přepážka pro First, dvě pro Business a dvě pro Economy. U těch posledních dvou je okamžitě obří fronta, všichni PAX jsou totiž už na letišti, nikdo nepřijede později. Pouštíme kufry a vydáváme se do salonku.
Salonek je docela malý a tedy zaplněný. Křesla jsou pohodlná, ale obsluha nic moc. Špinavý stůl si raději rychle utíráme sami. V občerstvení vedou oříšky, jinak jídlo slabé, pití dostatečně. Docela se těšíme do letadla na večeři a na spánek. Duty free nemá smysl, v DXB je levněji.
Batole na vlastní sedačce usíná hned, my večeříme. Jinak se mi na tomto letu potvrzuje můj postřeh, že přítomnost Firstu na palubě, stejně jako hodně businessových sedaček snižuje kvalitu servisu v Businessu. Přednost má First, resp. Businessu je prostě hodně řad. Jedná se mi o rychlost obsluhy – jídlo v Businessu na dálkovém letu je koncipováno jako několikachodový oběd nebo večeře. Tedy více talířků, malé skleničky, je třeba často sklízet nádobí a dolévat nápoje (při jídle hodně piju). Palubní personál to prostě lépe zvládá, když je těch sedaček méně. A tento pocit jsem získal nejen u Emirates.
Let trvá jen něco přes 4 hodiny, něco sebere večeře, před přistáním nás také vzbudí, tak vyspalí samozřejmě nejsme. V Dubaji se rozespale ploužíme do salonku, cesta je to dlouhá. Vždy ale záleží, jakou frontu chytnete na tranzitním security. To je achilova pata přesunu do salonku. Pokud před vámi nestojí jiné letadlo, tak se hlavně z businessu dostanete na řadu třeba hned. Míříme tedy do salonku, po chvíli obsadíme jednu z docela málo pohovek. Starší syn chytá wi-fi, já spím, žena uspává batole. Časem se probouzím a ve spánku mě střídá syn, který začal usínat už i u internetu – ten je jinak dost pomalý. Ta dlouhá pauza na přestup při letu do Prahy není ideální. Proč nelétá EK do Prahy dvakrát denně?
Poslední segment je už těšení se domů. Prcek si na jedničce zcela vpravo vzpomíná na stínítko a na lampičku a je v pohodě. Před dovolenou jsem se ale fakt obával, že to bude mnohem horší. Svou oblíbenou strategii šampus a spánek ale samozřejmě nemohu aplikovat v míře, jak bych chtěl. S každým potomkem se váš život prostě změní. Stejně jako na prvním pražském segmentu dostává prcek od posádky své fotky z polaroidu a vysvědčení za dětský let.
Emirates z Prahy hodnotím jako obrovské cestovatelské plus směrem na východ – zvlášť v každodenní frekvenci a v mém případě, kdy se mi hodí dovolená naplánovaná na den přesně. Variantou mi zatím byl Condor a jeho chartery z FRA, které ale nelétají denně a třeba do MLE je C děsně rychle vyprodáno, případně pravidelné dálkovky z pražského okolí. Tam je ale občas nutnost dalšího segmentu, někdy to nejde vystavit na jednu letenku a podobně. Takže za mě potlesk pro EK. Chápu, že v Y je většinou prioritou cena a tam může vítězit Moskva, Kyjev nebo přískok do Vídně či Mnichova, ale do některých destinací to u mě budou EK vyhrávat kvalitou spojení.
Sorry za dlouhý článek, ale jde to i do rodinného archívu. Edit: A stejnou destinaci jsme letěli i v létě ve dvou, tak to ještě doplním.
, a ono zatím
