PRG-AMS
A 320
OK-MEI
Obsazenost: 90-100 %
Sedadlo: 23A
Nástup do éroplánu byl proveden přesně na čas. Za zmínku stojí jen to, že těsně před nástupem bylo v gate prostoru hlášeno, které řady mají, kdy nastupovat. Dle zachování všech pasažérů jsem si myslel, že jsou všichni jen z těchto řad a já s přítelkyní budu mít zadní část letadla jen a jen pro sebe. Další věc co jsem úplně tak nepobral byl nástup „VIP“ pasažérů. Já s přítelkyní jsem si v klídku seděl v prostorách gatu na sedačkách, kdež to VIPka po celou tu dobu stáli u vstupu do chobotu a nehnuli se z tohoto místa ani na vteřinu než začal samotný nástup do letadla. Výhoda VIP zatím žádná. Je sice pravda, že uvnitř letadla seděli jako první ale já do té doby než se to uklidnilo před vstupem do chobotu seděl též.
Samotný let nebo respektive odpich od nástupního mostu byl proveden též na čas a to i přes celkem slušnou a velmi hutnou mlhu, která na Ruzyni a ne jen na ni panovala. Vzlet naprosto bez problému a už jsem se celkem těšil až tuto nadzemní pokrývku protneme. To však netrvalo dlouho a po chvilce jsme se nad tímto totálním mlíkem objevili.
Ještě jsme ani pořádně nevystoupali a už začalo občerstvování pasažérů velice příjemnými letuškami. Po celou dobu jsem měl velikou chuť na nápoj zvaný Coca-Cola. Po dotazu co si dám k pití jsem tedy sdělil, že si dám normální kolu. Na to jsem však obdržel složením hustý nápoj sytě rudé barvy. Hned jsem však příjemně sdělil, že jsem si přál kolu. Ta mi byla ihned poskytnuta a byl jsem dotázán, zda mi tedy nevadí již dříve podaný nápoj. Já protože jsem již nechtěl nijak čachrovat s dalšími kelímky, jsem zdvořile odpověděl, že mi to vůbec nevadí a že si tento nápoj ponechám. Celé toto jsem ale udělal v domnění, že mi byl nalit grepový džus. Přítelkyně mne však rychle vyvedla z omylu, kdy si to sama radši ověřila přičuchnutím. A sdělila mi, že to není grepový, ale rajčatový džus. Samozřejmě jsem tvrdě odpověděl, že to zvládnu, že mne nějaký rajčatový protlak ředěný s vodou a cukrem nemůže rozházet. Rozházel mne hned po prvním loku. Dále jsem to fakt nemohl pít. Vůbec jsem na to neměl chuť. A teď co s tím druhým plným kelímkem. Asi 15 minut jsem tedy měl na tácku před sebou dva kelímky. Ten druhý jsem se styděl vrátit jiné letušce, protože by to vypadalo, tak že jsem si něco naporoučel a pak to nechám celé vylít. Čekal jsem tedy až okolo projde ta letuška, která toto vše začala (-: . Plný kelímek se nakonec podařilo navrátit již při klesání na letiště v Amsterdamu s tím, že další letuška mi odpověděla, že je to velice zdravé, a že pokud budu chtít přinést sůl, tak si klidně mohu udělat koktejl bloody marry. Vůbec ho neznám, řekl jsem ne. Smála se.
No a netrvalo dlouho a už jsme gumovali dráhu na Schipholu, kde nás čekalo již krásné počasí a přes 7 hodin čekání na další spoj.
azuro v AMS
Snad se s ní taky jednou svezu (-:
Náš koráb, co ten toho už zažil..
AMS-HKG
B 747 Combi
PH-BFD
Obsazenost: 100 %
Sedadlo: 37A
Jelikož, jak jsem již uvedl výše, byl to můj první intergalaktický let (opr. mezikontinentální), nechtěl jsem vůbec nic riskovat a zůstal jsem proto po celou tu dobu na letišti a vůbec toho nelituji. K vidění zde bylo mnoho. A v AMS jsem byl již 3x. Každopádně jsem se těšil, že konečně uvidím nějaká ty MD 11 KLM což se taky stalo. Byl jsem se podívat na boarding 747 KLM do San Francisca a ten druhý byl někam do jižní nebo střední Ameriky, nevím přesně kam. Když se již čas nachyloval, přesunuli jsme se k našemu gatu a překvapilo mne, že již náš „kombajn“ byl připraven na místě a to asi 3 hodiny před odletem.
Boarding začal přesně, ale nakonec jsme se z AMS vznesli asi s půl hodinovým zpožděním. Kdy na mém IFE se objevil údaj, že zbývá již něco okolo 9 900 km a skoro 12 hodin do přistání. Na to, že byl tento let přes noc, jsem za boha nemohl usnout. Honilo se mi v hlavě příliš mnoho otazníků.
Jídla na palubě byla celkem slušná a to hlavně to první. Jednalo se o kuřecí maso v jakési hořčicové omáčce a rýže. Druhý chod byl něco mezi bramborovou kaší a míchaným vajíčkem a též s kuřecím. Asi hodinu po vstoupení do vzdušného prostoru Číny začalo svítat a poté již cesta začala ubíhat celkem rychle. Sestup na letiště Chek Lap Kok byl velice zajímavý. Sice jsem seděl přímo nad levým křídlem, ale bylo vidět dokonale, jelikož jsme byli často krásně nakloněni a k Hong Kongu jsme se blížíli ze strany od Macaa, kdy však přistání bylo provedeno na dráhu 25R, takže jsme měli krásný vyhlídkový let nad samotným Hong Kongem a byli vidět všechny jeho dominanty (The Peak, ICC, 2IFC, přístav atd.). Kai Tak mi bohužel unikl v mracích. Jinak krásné ověřování Google Earthu na živo (-:.
Přiblížení a dosednutí bez jediné chybičky a vůbec nebylo cítit, že náš 22 let starý kolos dosedl na dráhu.
ten obal se mi prostě líbil (-:
dokonce se nám podařilo letět i 1020 km/h
Z letadla jsem jako obvykle vystupoval s přítelkyní poslední, vždy bylo na posádce vidět trocha nervozity, že nám to trvá (-:. Abych pravdu řekl, tak výstupní haly nebo spíše prostory letiště určený pro výstup a následný přesun nebyly až taková bomba jako jsem čekal (koberce s fleky, zatuchlo). Pro Vás asi žádné překvapení, ale hodně mne překvapil train uvnitř letiště, který nás odvezl do prostoru s výdejem zavazadel. A zde další výhra. I přesto, že jsem vystupoval jako poslední, kufry právě začaly vyjíždět na pás z útrob letiště a můj byl hned jako třetí, takže jsem ho krásně popadl a šupitem prestem na emigrační.
Po výstupu z letiště nás čekala už celkem uvolňující cesta (autobus S1, metro a pak jen asi 80 m chůze) do samoteného srdce HK a to konkrétně k hotelu Caritas Bianchi Lodge. Tento hotel vřele doporučuji, až jsem si říkal zda byl takový luxus potřeba pro naší návštěvu (pozn. nejsem vůbec náročný na ubytování, takže pokud je na pokoji více než jen postel, sprcha, wc a ještě k tomu celkem slušná čistota, tak je to pro mne luxus (-: ) Indikátorem čistoty a pohodlí je vždy má přítelkyně, i ona byla nadšená.
Chi Lin Nunnery
zahrady byly všude neskutečné
Wong Tai Sin Temple
Victoria Harbour skyline
Victoria Harbour skyline
Výhled z peaku
ICC Tower, dosud 4. nejvyšší budova světa (484 m)
ICC Tower, elektřina se v celém HK nějak neřeší (-:
Nathan Rd.
Victoria Harbour skyline
Victoria Harbour - Symphony of Lights
Victoria Harbour - Symphony of Lights
Victoria Harbour - Symphony of Lights (protější břeh)
Noční výhled z peaku
Budha Velká
Panda Velká
Velké akvárium
Vesnička Tai O
Návrat:
HKG-AMS
B 747 Combi
PH-BFC
Obsazenost: 100 %
Sedadlo: 42A
Náš odlet byl naplánován na 23:15 hodin, proto jsme na letiště z hotelu vyrazili kolem 20:00 hodin. Samotné letiště nic složitého, vše přehledné a uspořádané. Nelze se zde ztratit. Velké překvapení pro mne bylo to, že boarding se prováděl autobusem. Krásně jsme si naše éro mohli prohlédnout, jelikož se kolem dokola celé objelo. Nástup po samotných schodech do letadla byl pro mne hodně pochmurný, kdy mne do letadla snad nacpala samotná únava z celých 8 dnů pobytu, která na mne padla až nyní. Po vystoupání do letové hladiny jsem usnul a probral jsem se již kousek za Moskvou. Do přistání již zbývalo opět jen několik hodin. Let samotný a přistání opět naprosto bez sebemenší komplikace. V AMS jsme dosedli na dráhu 18R.
AMS- PRG
B 737
OK-XGD
Obsazenost: 150 %
Sedadlo: 18A
Hřeb celého výletu. Změna typu na lince a hlavně neuvěřitelná komedie made in ČSA. Nikdo moc nepředpokládal, že bude přistaveno menší letadlo oproti A320/A321, které bylo v plánu. Boarding do letadla proběhl s menším zpožděním. Avšak co nastalo uvnitř letadla, zmatek nad zmatek. Když se pomaličku začalo letadlo plnit, tak postupem času se všude objevovalo více a více příručních zavazadel, kdy pro ně nebylo již žádné místo. Příruční zavazadla nakonec byly úplně všude, vypadávaly z binů, stály v uličce a byly natlačeny pod sedadly. Nakonec posádka začala jednat a byla velice nervózní. Nezdálo se mi to příliš profesionální. Hlavně průpovídky ve smyslu, jak to v ČSA stojí za h...., že nemají na tuto linku posílat takové letadlo atd. Každopádně se to poslouchalo pěkně. Asi to bylo tím, že jsme měli sedadla v předposlední řadě a bylo velmi slyšet, co si posádka povídá v zadní Galleji. Nakonec se problém s nadměrným počtem příručních zavazadel vyřešil tím, že byli umístěny do carga s kufry. A samozřejmě to mělo za následek další zpoždění. Hodně jsem věřil člověku, který zajišťuje vyvážení a povolenou vzletovou hmotnost (-:. I přes to jsme se nakonec vznesli do oblak směr Praha. Let byl opět naprosto bez problémů. A jakmile jsme vstoupili do vzdušného prostoru ČR, tak se pod námi objevila zase ta krásná bílá mlhová pokrývka. A z tohoto důvodu bylo přistání provedeno v hodně slušné mlze avšak dosednutí jedna báseň.
Zpět v Praze a toto počasí má trvání až do dnešního dne
A samotný Hong Kong??
Předem musím poděkovat personovi a i ostatním, kdo mne v uvozovkách do tohoto výletu bez vašeho vědomí donutil. A to především z hlediska odhodlání. Chtěl jsem vidět něco naprosto jiného, NEčeského, Neevropského a to se mi zde na 100 procent splnilo. A já jelikož se považuji za celkem slušného technokrata, tak jsem zde byl v jednom blahu. Už jen první výstup z metra na Nathan Road jsem musel otevřít "hubu" dokořán a zavřít jí zase až v letadle směřujícím zpět do Evropy. Jinak myslím, že v tomto městě si každý najde to svoje a to od chrámů až po mrakodrapy. Takže i moje přítelkyně byla celým tímto tripem naprosto unešená a zážitky nabrané z tohoto místa se mi ještě stále jako živé promítají v paměti.
Na závěr
Mám velice velký strach, že co se týče budoucích návštěv jiných míst (měst), tak nebude již nic v tomto smyslu překonáno.
A nakonec bych ještě chtěl dodat, že pokud se třeba jen dívám na fotky či videa, tak mi to nabudí takový hodně zvláštní stav (pro někoho možná směšné). Něco jako rozchod nebo tak něco, nevím přesně jak bych to vyjádřil, až tak mne tohle místo vzalo a na beton říkám, že se tam jednoho dne musím vrátit.
A ještě jeden videobonus:
http://www.youtube.com/watch?v=FRGjZHFej7A
))
Taky bych rad sesmolil nejaky cestopis,ale moc si netroufam,sloh me ve skole nikdy zvlaste nesel,takze nejspise ne...