Láska k vertikálám aneb Hong Kong kulinářský

[persona]

Koupě letenky někdy připomíná malé dobrodružství a dvojnásob to platí v případě, kdy člověk usiluje o tiket s výhodnou cenovou visačkou, který je sice inzerován, ale prodejce (v tomto případě německý tour operátor ABC Travel skrze portál flug.idealo.de) dělá vše pro to, aby se k ní zákazník nedostal jen tak snadno. Nakonec se však napodruhé dobrá věc podařila a letenka, která visela v systému takřka celý měsíc (a vždy pouze o víkendu), na můj první let s Aeroflotem na routing BUD – SVO – HKG – SVO – BUD byla úspěšně vystavena, a to za příznivou cenu 7500 Kč. Na svůj třetí výlet do Voňavého přístavu jsem se opět velmi těšil, neboť – jak zdejší čtenáři vědí – bývalá britská kolonie mě okouzlila i napodruhé a člověk se tak mohl vracet do známého prostředí, kde ovšem ještě zbývá nekonečné pole možností k objevování.

Vítejte u mého dalšího trip-reportu, který tentokrát bude rozdělen na dvě na sebe bezprostředně navazující části. První díl se věnuje samotné cestě a Hong Kongu, druhá část je pak věnována restauračním kulinářským zážitkům a doporučením.

(6. – 14. července 2011)

Tři průvodci (obecný DK Eyewitness Travel TOP 10 Hong Kong, kulinářský Michelin Guide Hong Kong and Macau 2011 a na design a architekturu zaměřený Phaidon Wallpaper Guide Hong Kong 2011) stejně jako laptop připojený na wi-fi v hotelu měly být zárukou dostatečného informačního zázemí pro přípravu i úspěšný průběh cesty.

1) Let a pobyt

Odpoledne před ranním odletem v Budapešti posloužilo k dokončení prohlídky města, se kterou jsem započal již při květnovém návratu z New Yorku a ráno jsem v klidu a pohodě odjel na letiště Ferihegy, odkud startoval přípoj Aeroflotu do Moskvy. Odlet proběhl dle plánu (11.35) a protože jsem s ruskou aerolinkou letěl poprvé, byl jsem zvědavý, jak bude vypadat servis i podoba občerstvení, byť dálkové linky Aeroflotu jsou určitě jiné než vnitrostání lety domácích dopravců. Agentku na check-inu jsem uprosil o místo v exitové řadě, což vedlo k tomu, že jsem se na dálkovém letu na čtyři hodiny pohroužil do spánku.

Nástup do letadla proběhl bez problémů, interiér zánovní „á třistadvacítky“ byl čistý a nedlouho po startu začal servis. Příjemné bylo, že i na cca dvouapůlhodinovém letu bylo podáváno teplé jídlo. Ještě před ním jsem však ochutnal džus, který byl skutečným návratem do normalizačních časů. Chuť kovu v ústech mi okamžitě evokovala plechovky, které byly přinášeny dětem do nemocnic a nožem probodávány, aby z nich mohla oranžová kapalina vytékat.

Let poměrně rychle utíkal při četbě velmi kritických The Moscow Times, které byly k dispozici při nástupu do letadla (žasl jsem, co je v Moskvě, byť jen v angličtině možné vydat) a zanedlouho jsme se přiblížili k Šeremeťevu. Dosud neobeznámený se situací na ruských letištích a varován několika známými, musím otevřeně říct, že transferový prostor na SVO byl pro mě šok a chvílemi jsem nevěděl zda plakat nebo se smát.

Nedlouho před přistáním nad Moskvou...

Tradiční české technologie v Rusku :-)

Do očí bijící byla neochota personálu (jediná pracovnice obsluhy maličkého rentgenu na transferu se tvářila, jako kdyby jí cestující byli úplně ukradení, naprostá absence úsměvu nebo ochoty mluvit jiným než ruským jazykem) i stav technického zázemí (vždy mám námitky vůči ukládání osobních věcí do poněkud špinavě vyhlížejících přepravek, ale ty zdejší nejenže byly velmi malé, ale některé z nich se doslova rozpadaly před očima – ještě více než já byl z tohoto standardu vyjevený mladý švédsko-tajwanský pár, značná část pánských toalet nefungovala a ty co byly v provozu byly tak dotřískané s vodou(?) na zemi všude kolem, že se mi z toho dělalo nedobře). Nevěřícně jsem také zíral na vysokou blondýnu, která si vedle jednoho z duty-free shopů zapálila cigaretu. Sledoval jsem reakce dalších cestujících, ale nikdo nic nenamítal a teprve po chvíli jsem si všiml, že kuřačka stojí poblíž jakési vývěvy s logem výrobce cigaret, které ne zcela úspěšně absorbovala kouř cigarety.

Letím do Hong Kongu a Aeroflot mu zrovna věnuje aktuální číslo palubního magazínu. :-)

Transferová část pro mezinárodní cestující na letišti Moskva Šeremeťevo je nejhorším letištním prostorem, jaký jsem dosud viděl. Nedostatek sedaček, přecpaný prostor terminálu (něco jako slavná kajutová scéna ve filmu bří Marxů , nevábně vyhlížejcí občerstvovací zařízení (zázrakem mi zde však u jednoho stánku udělali výborné cappuccino) a nezájem o cestující, studená obsluha, která se tváří, jakoby je zákazník obtěžovat – to vše přispělo k tomu, že jsem pochopil, co znamená čočíkova definice standardu 1 šeremeťevo.

Jediným zpestřením během přestupu tak kromě dobré kávy zůstala i mimořádná „au-pairka“/“nalešťená dívka/paní“, „příslušnice vyšších vrstev“, kterou jsem dlouhé minuty okem fascinovaného arbitra elegance analyzoval a nakonec čistě studijně pro účely trip-reportu zachytil fotograficky.

Arbitrovo potěšení ;-)

Nástup na segment SVO – HKG proběhl bez komplikací a příjemně mě překvapil čistý a nově vyhlížející interiér letadla. Samotný let proběhl bez nejmenších komplikací a jídlo bylo velmi podobné jako na krátkém přískoku do Moskvy (nejprve džus a snack, poté večeře a nakonec před přistáním maličká snídaně). Velmi příjemná pak byla exitová sedačka na pravé dvojce (otočená navíc do uličky) a svého ruského spolucestujícího (pětadvacetiletý mírně namyšlený a zpočátku trochu povídavý Moskevčan), který velmi okázale demonstroval vlastnictví iPadu, iPhonu a řady dalších technologických hraček (chvíli též důležitě rozprávěl, jak řídí v Hong Kongu svou vlastní firmu) jsem v konverzaci asertivně zpacifikoval poukazem na vlastní cestování a množství hardware, který mám v práci k dispozici

Uběhlo 9 hodin a byl čas na přistání. Protože bylo lehce po desáté ráno a přihlášení v City Garden Hotel byl naplánováno od 15 hod., vynechal jsem tentokrát Airport Express a zkusil dopravu v kombinaci busu (S1) a metra (nejprve na zastávku Tung Chung MTR a pak už přímo do města). V mallu na Tung Chung jsem si našel místečko v Pacific Coffee Company, dal si první normální kávu, sendvič a zákusek a přitom v úžasu sledoval za okny obytné mrakodrapy, jejichž štíhlé tvary lze spatřit již u oken terminálu.

Láska k vertikálám...

Není jen Chek Lap Kok, ale i menší aviatici :-)

IFC (Central)

"V 17. patře" (můj oblíbený bar Cocky)

Večerní Central 1

Večerní Central 2

Večerní Central 3

Noční elegance 1

Noční elegance 2

Scény z nočního města 1

A pak hurá metrem do města, na Hong Kong Station přeskočit na taxík, provést předčasný check-in na hotelu, kde už mě měli v databázi a dokonce sami nabídli renovovaný deluxe pokoj, skočit do sprchy a tři hodinky se prospat než člověk vyrazí do města. Samotný pobyt proběhl bez nejmenších komplikací, jen při zpáteční cestě na letiště jsem trochu trnul, protože jsem pojal odlet až příliš pohodově a na odbavení dorazil cca 10 minut před uzavřením přepážek, kde – a to byla velká výhoda – tou dobou už nebyl nikdo z cestujících. Návrat do Budapešti přes Šeremeťevo byl též bezproblémový a opět jsem seděl v řadě s nouzovými východy – místo jsem si zarezervoval na stránkách Aeroflotu při on-line check-inu večer před odletem.

Scény z nočního města 2

Scény z nočního města 3

Scény z nočního města 4

Na vyhlídce v Bank of China Tower 1

Na vyhlídce v Bank of China Tower 2

Na vyhlídce v Bank of China Tower 3

Kdo pozoruje personu? (Bank of China Tower)

Lippo Tower

Momentka z města...

V zajetí mrakodrapů...

Brutalistní architektura

Noční rej

Okolí hotelu 1 (Fortress Hill)

Okolí hotelu 2 (Fortress Hill)

V úžasu A

V úžasu B

Po dobrém obědě (v Serabolu)...

následuje dobrá vyhlídka

Druhá část věnovaná zážitkům gurmeta následuje

[persona]

2) Hong Kong kulinářský

To, že může být Hong Kong velmi zajímavé místo pro milovníka dobrého jídla, jsem tušil od své první návštěvy na podzim 2009 a toto tušení jen posilovaly některé zprávy v tisku, které oběhly svět (např. http://www.telegraph.co.uk/travel/fooda ... -town.html - o pár měsíců později přinesla z téhož restaurantu obsáhlou původní reportáž i MF Dnes ve víkendovém magazínu).

Šíře nabídky kvalitních surovin (se zaměřením na mořské produkty), dlouhá kulinářská i řemeslná tradice, náročný místní trh, který – tak jako ve většině světových finančních center – dokáže uspokojit sofistikované chuti a mlsný jazýček řady dobře situovaných zákazníků i návštěvníků – to vše vytváří podmínky pro to, aby se haute cuisine rozvinula do podob v českém či středoevropském (míněny postkomunistické státy) prostředí nepředstavitelných. Je to ovšem nanejvýš logické a zatímco Praha (konkrétně Allegro ve Four Seasons) se pyšní již několikátý rok vlastnictvím jedné michelinské hvězdičky, Budapešť dvěma jednohvězdičkovými restauranty a to je v areálu Střední a Východní Evropy prosím vše! – bývalou britskou kolonii reprezentují v aktuálním vydání průvodce Hong Kong Macao Michelin Guide 2011 tyto údaje:

1 hvězdička: 48 restaurací
2 hvězdičky: 9 restaurací
3 hvězdičky: 3 restaurace

Bib Gourmand: 45 restaurací (zvláštní kategorie, tzv. doporučení Michelinu pro restauraci, která nabízí cenově výhodné a přitom kvalitní menu, v případě Hong Kongu kompletní menu do 300 HKD, pro srovnání: v Praze jsou „Bibové“ čtyři – Aromi, Divinis, Le Terroir, SaSaZu – ve zbytku ČR nula).

Samozřejmě, že Michelin Guide není jediným průvodcem po světových restauracích (ze známějších vzpomeňme alespoň Zagat či Routard), ale červená kniha představuje bedekr nejstarší, nejrenomovanější a je svého druhu referencí, k níž se upíná a díky níž znervózní v jisté části roku většina restauratérů a profesionálů v gastroprůmyslu. Častou výtkou na adresu sestavovatelů je také údajná preference vysoce formálního stolování a francouzské kuchyně (vzpomeňme alespoň na kauzu prvního vydání pro Tokio v roce 2007, kde se mnozí místní znalci podivovali nad skutečností, že japonskou kuchyni hodnotí Francouzi – v dalším ročníku už byli Francouzi vyřazeni a do tokijských podniků vtrhli čistokrevní japonští inspektoři ), kterou se firma snaží rozptýlit tím, jak postupně demokratizuje výběr oceněných podniků (v případě Tokia existují i tříhvězdičkové suši bary pro pár zákazníků, které nemají toaletu) a v časech „krize“ se snaží zařazovat do výběru i takové podniky (v Hong Kongu zavedla speciální kategorii simple shop/noodles and congee), kde se může najíst opravdu každý.

A zatímco Tokio, jakkoli je absolutním vítězem v klání o nejlahodnější město na světě (viz např. http://www.telegraph.co.uk/foodanddrink ... Paris.html) a Francie nebo Itálie nabízí tradici, kterou je třeba téměř vždy krvavě zaplatit, Hong Kong je městem, kam se může vypravit i relativně chudý foodie. A navzdory skutečnosti, že některé z cen, které jsem v místních podnicích zaplatil, byly i na české poměry velmi přijatelné, součástí potěšení ze studia průvodce (a platí to stejně pro Hong Kong jako Londýn nebo New York) je i jazyk, kterým jsou jednotlivá hesla psána, neboť i když člověk uvažuje o návštěvě „nudlové špeluňky“, angličtina, s níž je o této referováno, je neobyčejně krásná a sofistikovaná. A pokud se Turkish Airlines i v ekonomické třídě na titulní stránce svého menu ptají „Kdopak je dnes v kuchyni“?, persona se během svých toulek Hong Kongem převážně v době oběda obracel s otázkou „Kam zajdeme dnes na jídlo?“ na svůj červený svazeček.

Obecné postřehy a doporučení:

Restaurace v Hong Kongu (a je jedno zda jde o tříhvězdičkový noblesní podnik ve Four Seasons nebo bistro s rýžovou kaší) jsou podobně jako nákupní centra posedlé klimatizací. Kombinace horkého a vlhkého klimatu, horkých – a v případě congee prakticky bublajících – horkých chodů a naplno puštěné klimatizace vytváří rizikový prostor, kde je nezbytností lehký svetřík a já sám jsem, pokud to bylo jen trochu možné, vyhledával místa mimo proud studeného vzduchu. V několika lidových podnicích to bylo tak hrozné, že jsem prostě rezignoval na sezení uvnitř, zvolil variantu take away a michelinský oběd si vychutnal na lavičce v nejbližším parku (viz fotky).

Právě otevřeli na večeři a místní si už brousí jazyk a aktivují chuťové buňky :-) (Hin Ho Curry - 1 hv.)

Ty nejlepší a cenově nejvýhodnější podniky bývají občas krátce po otevření na oběd nebo na večeři obsypány zákazníky a tak je: a) dobré mít rezervaci, pokud ji berou; b) vzít si jídlo do parku; c) být vysoký světlovlasý Evropan ve žlutém nebo červeném oblečení, na kterého se většinou obsluha přátelsky zazubí, protože se vymyká místní klientele a protože chce jen jedno místo, je umístěn k nějakému malému stolečku pro dva v rohu nebo blízko kasy, což mu báječně vyhovuje neboť má dobrý výhled na podnik a až tak si ho lidi nevšímají, když fotí jednotlivé chody; d) mít hotovost, neboť zvláště lidovější podniky se skvělým jídlem karty nemusí brát.

Během týdne se mi podařilo navštívit tyto podniky (platba při kursu 1 HKD/2.2 Kč):

3 hvězdičky

Lung King Heen ve Four Seasons Hong Kong (první čínská restaurace obdařená třemi hvězdičkami)

Po usazení ke stolu v Lung King Heen (Four Seasons) se strávníkovi naskytl tento pohled...

... byl nalit (a průběžně doléván) čaj, leč první kaňka.. co ta lžíce? To by se ve tříhvězdičkovém restaurantu stávat nemělo...

... dále byly přineseny 3 sójové omáčky s různým stupňem pálivosti...

a započalo vlastní hodnocení: Jako první předkrm se objevil bun (knedlíček) s vepřovou náplní (lehké jako vánek, úplně se rozplývalo v ústech, tak 9/10)

následovavný druhým předkrmem (chefův výběr dim sum) - (výborné, 8/10)

Následovala Polévka dne (kokosová s kousky kuřete a ryb) – nejslabší chod, bez výraznější chuti, málo rybího i kuřecího masa, 2 kousky kokosu mohly být lépe upravené (měkčí), budily dojem tuhé a dřevité kedlubny (3/10)

... dojem pak poněkud spravilo vepřové barbeque glazované medem (velmi dobré, 7/10)...

a velmi dobrá kvalita se udržela i u kuřete ve sladkokyselé omáčce (sweet and sour) s ananasem (výborné, 8/10)

a jako nejlepší chod jsem vyhodnotil (moment, lístek říká Sautéed Pork Loin with Lily Bulbs in Fermented Bean Sauce) - výborné, velmi jemné a chutné maso, 8/10, skvělá šalotka či co to bylo...

Krevetkové knedlíčky s nudlemi v polévce) – velmi dobré (7/10)

Krevetkové knedlíčky v detailu...

Občas se persona podíval z okna, ale vyhlídka ze 4. patra ani počasí ten den (výjimečně) nic moc...

Moučníček by nebyl? (Druhé prostření stolu)

Studený dezert v podobě sladkých červených fazolí byl výborný...

a sladkou tečku představovala terinka se žlutým koláčkem...

Je po obědě, hosté odešli...

... zbývá si jen odskočit na toalety a vyjít do města po bouřce.

Servis: standardně zdvořilý, žádná přehnaná úslužnost, ale ani vřelost, téměř naprosto chybějící úsměvy a radost z hosta, pojetí servisu mechanické, strohý popis každého chodu bez detailnějšího popisu surovin a přípravy (čímž jsou prý vyhlášení). Celkově bez nadšení a energie.

Prostředí: Čekal jsem více, moderní a strohé, což by nevadilo, ale až příliš obyčejné na 3hv. podnik, výhled na přístav slabší, ze 4. patra nic moc. Po odchodu většiny hostů z oběda pustila obsluha naplno klimatizaci. Poprosil jsem o ztlumení, čemuž bylo vyhověno.

Celkový dojem tak 7/10 a dal bych tak 1.5 hvězdičky, v žádném případě ale tři. Značná nevyrovnanost jednotlivých chodů v rámci obědového menu. Čekal jsem každý chod perfektní, kozistentní kvalitu. Ano, obědové menu je úsporná volba a nechutnal jsem jejich mořské plody, kterými jsou vyhlášení, ale stejně. Od 3 hv. jsem čekal víc. Na druhou stranu je to asi cenově nejvýhodnější oběd ve 3 hv. restauraci a navíc sedmichodový. Francie nebo Itálie je cenově někde úplně jinde a když uvážím, že pražské Allegro si za nejlevnější skladbu svého obědového menu o 3 chodech účtuje 1700 Kč – ehm

Útrata 517 HKD/1150 Kč včetně 10% taxy za servis a základního čínského zeleného čaje

1 hvězdička

1) Tim Ho Wan (Sham Shui Po) – 2. pobočka podniku, který představuje pravděpodobně nejproslulejší příklad michelinské restaurace za lidové ceny. Fantastický poměr cena/kvalita. Ochutnal jsem 7 chodů za 98 HKD – výtečné vzhledem k ceně. V říjnu 2011 byla otevřena 3. pobočka v Hong Kong Station - http://www.cnngo.com/hong-kong/eat/tim- ... ifc-821124)

Hostina prvého dne (Tim Ho Wan - Sham Shui Po)

2) Hin Ho Curry (Shau Kei Wan): 82 HKD – kuřecí kebab na česneku se sladkou cibulí – výborné

Hvězdná krmě na lavičce v parku (Hin Ho Curry) aneb Michelin take away

3) Ho Hung Kee – 45 HKD – kousek od Times Square – dobré wonton nudle s hovězím ale ničím výjimečné.

Ho Hung Kee (nechutnal jsem víc než toto, tak možná je 1 hvězdička oprávněná)

4) Din Tai Fung (Causeway Bay): 108 HKD za 4 chody. Skvělý dim sum. Výborné domácí těstoviny, konzistence napříč jídelním lístkem. Vynikající poměr cena/kvalita. Podnik má pobočky v dalších významných východoasijských městech. Druhý den jsem tam šel znova.

Hostina v Din Tai Fung (Causeway Bay) 1

Hostina v Din Tai Fung (Causeway Bay) 2

Hostina v Din Tai Fung (Causeway Bay) 3

Hostina v Din Tai Fung (Causeway Bay) 4

Hostina v Din Tai Fung (Causeway Bay) 5

Hostina v Din Tai Fung (Causeway Bay) 6

Hostina v Din Tai Fung (Causeway Bay) 7

Bib Gourmand

Mak An Kee Noodle (Wing Kut Street): 45 HKD – beef and wonton noodles – na místní poměry jen průměrné

Na tučné maso moc nejsem a klimatizace v podniku byla zabijácká (Mak An Kee Noodle) :-(

Jen uvedeno v průvodci (bez Biba i hvězdičky):

1) Trusty Congee King: 72 HKD – congee s kousky hřebenatky, sojové mléko, snack (nudle se sezónní zeleninou) za 8 HKD.

Výběrové congee, které preferují 4 z 5 místních chefů a manažerů...

... (v mém případě s hřebenatkami) mě trochu zklamalo, u Tim Ho Wana mi chutnalo daleko víc (a nejlépe za celý pobyt). Předkrm: nudle se zeleninkou a jako správný chlap si na zapití dám sójové mléko. :-)

2) On Lee: 39 HKD – řezané kousky hovězího s dobrými domácími nudlemi – standardní kvalita

On Lee (oběd)

On Lee (oběd v širších souvislostech) :-) Z hudebního krámku vedle hrála Billy Jean in Bossa Nova

3) Sorabol (korejský BBQ restaurant)

Když prší a je čas oběda, člověk si může zajít i na něco nekomplikovaného... třeba meníčko...

a vybírat lze očima třeba i ve výtahu...

Polední menu podniku Sorabol v plastu...

a pro srovnání v reálu (58 HKD). Inu, nebylo to vůbec špatné.

Můj asi nejkomplexnější trip-report je u konce a tak děkuji všem za čas věnovaný jeho přečtení a s jednoznačným doporučením Hong Kongu (nejen kvůli jídlu) přeji hezký den. Persona.

[Night fly]

Parada Pro mne zatim nejlepsi tri report na foru

[firefly]

Velmi zajímavé, pěkné fotky, akorát že člověk dostane hlad, spíš tedy chuť na něco podobně dobrého .

[Wheelbow]

Mno co dodat,jen na tu krásu zírám a ještě že jsem tak dobře napapanej
Výborný trip report,jen tě prosím,jaká je adresa tvého oblíbeneho baru Cocky?

[salamio]

Prima report, jen mi tam chybí informace - jak to bylo v letadlech nebo v těch knajpách s máslem?

[flyingblue]

Prima report, jen mi tam chybí informace - jak to bylo v letadlech nebo v těch knajpách s máslem?

Maslo neznaj.

[cocik]

Coby junk-foodie davam personovi k dobru, ze kdyz me vyzvednul na hotelu, tak akceptoval, ze jsme sli na jidlo do naslapany pizzerie na Mong koku, i kdyz mel muj hotel dvojhvezdickovou restauraci primo v budove

[salamio]

Prima report, jen mi tam chybí informace - jak to bylo v letadlech nebo v těch knajpách s máslem?

Maslo neznaj.

To jsem tušil. Hrůza.

[ANHILATOR]

Prima report, jen mi tam chybí informace - jak to bylo v letadlech nebo v těch knajpách s máslem?

Maslo neznaj.

To jsem tušil. Hrůza.

Proč?? To je to tak důležitá potravina??

[jonapet]

Smekám před skvělým trip reportem. Těším se na další trip/gastro reporty

[traveler]

Maslo neznaj.[/quote]
To jsem tušil. Hrůza.[/quote]


Proč?? To je to tak důležitá potravina??[/quote]

Ty jsi neviděl Poslední tango v Paříži ?

[Lopata]

Coby junk-foodie davam personovi k dobru, ze kdyz me vyzvednul na hotelu, tak akceptoval, ze jsme sli na jidlo do naslapany pizzerie na Mong koku, i kdyz mel muj hotel dvojhvezdickovou restauraci primo v budove

cha! Tak to ovsem - vzhledem k tomuto TR - musel pak skoncit Persona na hongkongsky JIPce, ne?

[epikam]

Ac pravidelny citatel az tento TR me donutil registrovat na airways. Musim pochvalit personu za rozsireni o foodie cast. Protoze jak nejlepe poznat "mistni" nez na ulici a pak u stolu

Z HKG gastra jsem si udelal zaver, ze co ma smysl opravdu poradne prechutnat, je dim sum kuchyne. Ta je k dispozici ve spickove kvalite a za super ceny. Konkretne Tim Ho Wan je krasnou ukazkou. Doporucoval bych spise navstivit materskou pobocku. Sice to znamena dorazit na devatou, cekat hodinu a v deset se dostat jako prvni ke stolu (lepsi varianta nez prijit pozdeji a tvrdnout hodiny ve fronte), ale stoji to za to.

K "puvodni reportazi v MF Dnes".. zde se neskromne prihlasim k autorstvi. Jsem moc rad, ze se neco takoveho dostalo do CZ mainstream media. Za par tydnu se chystam HKG zopakovat a "to-eat-list" pomalu, ale jiste bobtna

[kuba.biker]

Ty jsi neviděl Poslední tango v Paříži ?

Zajímavý trip report, díky moc!
Je fakt, že HKG je z gastronomického hlediska velmi zajímavá destinace. Já jsem tu v restauraci Nha Trang jedl své vůbec nejlepší phở bò - a to byla prosím pěkně obyčejná hospoda bez hvězdičky!

Na druhou stranu ale Hong Kong zde ve fóru začíná být dost nepříjemně profláknutá destinace, takže s pokračováním svého TR asi ještě chvíli počkám....