Fokkerem k Baltskému moři
V posledních letech se nestává moc často, že by bylo z Prahy otevřeno nějaké nové, turisticky atraktivní letecké spojení. Ačkoliv tisková mluvčí LePry by nejspíš tvrdila opak, odhaduju, že moc lidí asi nemá vlhké sny o výletech do Samary, či Krasnodaru. Když se na sklonku září objevily první zprávy o tom, že polská regionální společnost OLT Jet Air plánuje otevřít pravidelnou linku Gdaňsk-Praha, okamžitě jsem zbystřil. Důvodů mého zájmu bylo hned několik. Zaprvé, cestování po zemích střední Evropy je pro člověka bez řidičáku vcelku problematické. Pozemní infrastruktura stojí za prd a těch pár leteckých linek je většinou v podání státní aerohydry, která by ze svých klientů nejraději sedřela kůži. Takže každou příležitost je třeba využít. Zadruhé, v Polsku jsem nikdy nebyl (polívka v horské chatě Schronisko Śnieźka se asi nepočítá), zatřetí, Gdaňsk jsem měl zafixovaný v povědomí díky knihám Güntera Grasse a slyšel jsem, že je to jedno z nejkrásnějších měst na pobřeží Baltu. A neposlední řadě mou pozornost budila i samotná letecká společnost.
OLT Jet Air má totiž neuvěřitelně pestrou flotilu více či méně (spíše méně) létajících letadel: v době psaní tohoto trip reportu to byl Jetstream 31, Saab 2000, ATR 42-300, Fokker 100, dále pronajatý Saab 340 od společnosti Sprint Air, Dornier 328 od společnosti Suckling Airways a hlavně Fokker 50 společnosti Denim Air. Netroufám si hodnotit podnikatelské výsledky těchto aerolinií, ale z toho, co jsem o nich četl, mi trochu připomínají Central Connect Airlines. Ovšem s perfektně fungujícím marketingem, to jim nelze upřít.
Neváhal jsem ani okamžik. Jsa si vědom, že linka nejspíš bude mít zoufalou obsazenost a po půlroce fungování skončí v propadlišti dějin, hned v den spuštění prodeje jsem koupil dvě letenky, pro sebe a pro přítelkyni. Termíny, na něž se vztahovaly akční tarify 49 zlotych za one-way byly bohužel nepoužitelné, takže cena nakonec naskákala zhruba na čtyři tisíce korun. Nicméně za dvě osoby mi to připadá jako férová cena a jak se později ukázalo, díky skvělému palubnímu servisu dokonce představuje let s OLT Jet Air – nejen v evropských intencích - perfektní value for money. Ačkoliv Jetstream 31 (v který jsem doufal) se na pražské lince neobjevil, raritní Fokker 50 pronajatý od Denim Air mi byl dostatečnou kompenzací.
Pošmourné listopadové odpoledne. Nad Prahou už druhý týden visí smogová poklička a dotváří tak ponurou atmosféru na liduprázdném ruzyňském letišti. V obrovském předimenzovaném terminálu je tak třicet lidí. Kdyby se zhaslo, od hodiny by tu mohli natáčet Shining 2. O jediný vzruch se stará postarší sekuriťák u bezpečnostního rámu, který afektovaně řve na všechny, kteří si náhodou zapomněli v kapse mince a pípají. Jinak je všude pusto, prázdno.
Zanedlouho už ale sedíme na palubě Fokkeru 50 společnosti Denim Air – mé obavy z nízké vytíženosti se potvrdily a do Gdaňsku letí pouze šest lidí. Fokker registrace PH-JXK má za sebou dvacet let létání v Brazílii, Nigérii, Gabonu, Španělsku a Nizozemsku. Naposledy jej měla v pronájmu sardská společnost FlyOristano. Interiér je správně oldschoolový - popelníky v opěrkách, retrostylový overhead panel, rozvrzané sedačky, prostě sladká devadesátá léta. (Při výstupu z letadla neodolám a poprosím letušku, zda by bylo možné vyfotit si kokpit. Chvíli se ošívá, pak že promluví s piloty a nakonec souhlasí. Klasický analogový kokpit s budíky, to už je dnes celkem rarita, a pokud se nepletu, Fokker 50 je v Evropě v provozu už jen u společností CityJet, Air Baltic, Skyways a Islandflug). Mimochodem, letuška Denim Airu je moc sympatická. Je sice Polka, ale jak na zpátečním letu prozradí, žije v Holandsku. Líbezným hláskem nás vítá v polštině – ta řeč mi zní moc hezky.
Gdaňsk naplnil má velká očekávání. Centrum je nádherné a zdá se až neuvěřitelné, že právě zde začala 2. světová válka a že město bylo totálně zničené bombardováním. Jádro města není velké – jeho hranice v podstatě tvoří Ulice Mariacka, Dlugi Targ a nábřeží, nicméně honosné domy s charakteristickými představky a schodišti představují vděčný námět k fotografování. To samé platí i o panoramatu nábřeží Dlugie Pobrzeźe se středověkým přístavním jeřábem v čele. Když se na něj koukáte z protějšího břehu od námořního muzea a máte stejně jako já štěstí na dokonale kýčovitý západ slunce, je to nádherný pohled.
Co může Čecha překvapit, je fakt, že výběr vín a vůbec kultura pití vína je v Polsku hodně v plenkách. Ale dát si v Gdańsku uzeného sledě a k tomu kvalitní vodku nemá chybu.
. A navnadilo me to k navsteve severniho Polska.
