Pokračování reportu – část šestá trasa LIM-SCL-IPC
LAN trasa LIM-SCL, B767, registrace CC-CZWTento let v našem původním itineráři vůbec nefiguroval. Cesta na Velikonoční ostrov měla být přímo z Limy a návrat z ostrova do Santiaga. Pokud se podíváte detailněji na mapu, zjistíte, že IPC tvoří střed pomyslné kružnice, která přibližně prochází jak Limou, tak Santiagem. Tedy naše snaha byla vyhnout se spojení po kružnici, ale letět přes střed. Paradoxně přímé spojení LIM-SCL bylo o 100% dražší než kombinace letů LIM-IPC-SCL, kde bylo možno udělat zastávku. Dokonce se mi honila hlavou myšlenka připojit k této cestě i krátký odskok do Papette, kam LAN létá právě z IPC, protože je zhruba v polovině cesty z pevniny do PPT.
Zhruba měsíc po zakoupení letenek jsme od LANu dostali informaci o tom, že na letišti v Limě plánují nějaké stavební úpravy, které dočasně vyřadí z provozu přímou linku LIM-IPC. Je nám tedy nabídnuto alternativní spojení přes SCL či vrácení peněz. I když je to pro nás časově nevýhodné přistupujeme tedy na změnu trasování. Naštěstí se jedná o noční přesun, takže nebudeme ochuzeni o čas na ostrově. Za hotel neušetříme nic, díky “late check-outu“ protože let LA601 odlétá v 00:25hod. Navíc se nevejdeme do jednoho letadla a tak každý letíme stejnou trasu jiným letadlem krátce po sobě. Jediný rozdíl je v jeho velikosti tedy B767 versus A319.
Odbavujeme se každý zvlášť ovšem na check-inu vzniká zásadní rozpor v tom, zda nám budou zavazadla odbavena až do IPC nebo jen do SCL. Isla de Pascua patří pod Chile, tedy let SCL-IPC je vlastně vnitrostátní, ovšem moje visačka na zavazadle obsahuje jak kód SCL, tak IPC. Když se ptám proč to tak je, nedostávám uspokojivou odpověď, ale prý si musím v SCL zavazadla vyzvednout a znovu odbavit i když už mám palubní vstupenku na další let SCL-IPC. U vedlejšího check-inu dostáváme informaci opačnou. Domlouváme se tedy tak, že se sejdeme v SCL u pásů, kde se vyzvedávají zavazadla. Pokud tam budou, odbavíme je znovu, pokud nebudou, budeme doufat, že dorazí automaticky až na IPC.
Již při nástupu do velmi zachovalé B767 s klasickou konfigurací 2-3-2, pociťuji radost, protože vidím zcela jiné potahy sedaček. Po dosednutí na dvojku k oknu, konstatuji příjemné sezení, dostatek místa, výborné IFE, příjemná deka. Odlet na čas, obsazenost 100%. Servírovanou večeři ani nefotím a ani nedojím, přece jen jsou asi 2 hodiny ráno, ale máslo bylo dobře roztíratelné. Vedle mne sedící dáma si naštěstí nechce povídat a tak to vypadá na pohodový let trvající cca. 3:25hod. Ač by se mohlo zdát, že je vše ok, jedna vada na kráse tu je v podobě teploty na palubě. Zima, zima a zase zima. Chápu, když si člověk v ložnici na noc otevře okno, ale tohle bylo fakt moc, navíc umocněné celodenním pobytem v rozpálené Limě.
Po příletu do SCL sleduji hodně prosklenou budovu terminálu, která je mi tím, že nabídne pěkné výhledy ihned sympatická. Zcela promrzlý vstupuji do prostoru výdeje zavazadel uvnitř terminálu letiště SCL. Hořká komedie pokračuje, protože zde nacházíme jen jedno ze dvou zavazadel. Po pár minutách za pomoci místní pracovníku je nalezeno i druhé zavazadlo. Je nám sděleno, že nevěděli co s ním, protože dle visačky mělo být odbaveno až do IPC, což není možné. Tedy slečny v Limě udělaly chybu. No dobře to dopadlo a nám se alespoň ukrojilo trochu času z 3:35hod, které tady máme na přestup.
Jednou větou: Nebýt té hrozné zimy na palubě nemám co vytknout, jinak velmi vysokému standardu přepravy, který LAN na tomto letu nabídl.
LAN trasa SCL-IPC, B767, registrace CC-CWVV odletové hale letiště SCL jsme chutně posnídali, venku se zatím rozednilo a tak mohu krásně sledovat provoz na letišti, odtah letadla se kterým jsem přiletěl z Limy i nakládku naší B767 připravené k letu LA841, jenž má plánovaný odlet 9:25hod, aby zhruba po 5.40hod přistál na Velikonočním ostrově. Naprostá většina trasy tohoto letu vede nad oceánem, tudíž nebude z okna na co koukat. Se zájmem pozoruji, jak je do našeho nákladního prostoru letadla nakládána nová Toyota Land Cruiser. Asi poletím prvně na palubě civilního dopravního letadla, v jehož útrobách je naloženo auto. Chápu, že nějak se na ten ostrov to auto dostat musí, netroufám si ale odhadovat, kolik vyšla nového majitele přeprava plechového miláčka na ostrov letecky a proč nezvolil cestu lodí.
Nástup na palubu probíhá kultivovaně, letadlo se plní podle řad od svého konce a tak jsme uvnitř celkem brzy, protože sedíme v zadních řadách. Interiér letadla je shodný s předchozím letem, tedy příjemné a pohodlné látkou čalouněné sedačky. Push-back na čas. U vzletové a přistávací dráhy dáváme přednost právě přistávající A340 Iberie.
Krátce na to je nám povolen vstup na dráhu a udělen pokyn ke startu. Motory rychle zvyšují svůj tah, ale je znát, že letadlo je plně obsazené a v nákladovém prostoru asi moc volného místa také nezbylo. Krátce po startu můžete sledovat zasněžené vrcholky hor, které obklopují Santiago. Zhruba po deseti minutách opouštíme pevninu a tak scéna za oknem zůstane po několik příštích hodin prakticky stejná.
Asi za hodinu po startu se podává snídaně. Bylo na výběr ze dvou variant: vaječná omeleta a zapečená bageta. Paradoxně letuška hlásí, že omeleta právě došla, takže dostáváme zapečenou bagetu, což by ovšem i tak byla moje volba, protože omeletu jsem měl i na předchozím letu.
Po jídle je ten správný čas využít našlapané IFE, protože mapa letu je v tomto případě poněkud nudná.
Nechci se rozepisovat do detailů, ale opravdu je zde velký výběr všeho na co si vzpomenete a vyjímatelný ovládací modul zasazený do područky sedadla je také uživatelsky příjemný.
Zhruba po 5:05hod. letu se podle mapy blížíme k IPC a pohled z okna to potvrzuje. Volba místa v letadle je sázkou do loterie. Přistání na IPC je možné z obou směrů a tak vše určuje aktuální směr větru. V tomto případě sedíme na levé straně ve směru letu a tak můžeme pěkně sledovat kráter Orongo, krátce je vidět i začátek RWY18.
Ostrov je velmi malý a tak ho během chvilky ponecháváme za sebou, abychom odletěli nad vodu, kde bude proveden obrat pro přistání proti větru. IFE už je vypnuté a celá kabina napjatě očekává přistání. Obrátku si pilot užívá, letadlo letí prakticky bez hluku motoru, po vyrovnání zvyšuje rychlost pro přistání. Dosednutí bez problémů, žádné drastické brzdění se nekoná. Dojedeme až na konec dráhy, kde se otáčíme, a vracíme se k terminálu.
IPC Mataveri je malé letiště, takže žádné nástupní mosty nečekejte. Výstup je možný i ze zadních dveří po přistavených schodech, čehož využíváme. Ihned po vypnutí motorů, jsou přistaveny cisterny na doplnění paliva, protože letadlo se zde moc neohřeje a prakticky hned se vrací na pevninu.
Jedná se o vnitrostátní let a tak se žádná celní procedura nekoná. Při čekání v hale na zavazadla se zde pohybuje ovšem cvičený pes hledající drogy. Dostanete na krk věnec z místních květin a Váš pobyt na Isla de Pascua může zažít.
Jednou větou: LAN opět zabodoval vysokým standardem, který na tomto letu nabídl.
Konec šesté části, příště návrat na kontinent.
i kdyz si nejsem jisty, ze za TAM dostatecna nahrada...
cca 48 730 km, tvuj TR beru jako live upoutavku na Jizni Ameriku 
Je to nejkrásnější město jaké jsem kdy viděl + výlet na MP. Aby jsi nelitoval, když už letíš do LIM.
.
’).
