Iorana Rapa Nui - aneb cesta na Velikonoční ostrov z Prahy

[jife]

Právě proběhl upload fotek z Ria na Rajče, tak kdo má zájem:

http://jife.rajce.idnes.cz/Rio_de_Janeiro_2012/

Ostatní bude postupně přidáváno dle destinací

[jife]

Aby Vám nebylo u nedělní snídaně příliš mrazivo, nahrál jsem fotky z Iguacu. V albu jsou nejdříve fotky z cesty mezi Riem a Iguacu, pak foto z argentinské strany a následně foto z brazilské strany vodopádů. Která se Vám líbí více?

http://jife.rajce.idnes.cz/Iguacu_2012/

[happyna]

Parádní fotky , nejvíc se mi líbí ty z východu slunce, kvůli tomu určitě stojí si přivstat.

[Poly]

Pěkný výlet a super fotky.

[jife]

Pokračování reportu - část sedmá trasa IPC-SCL

LAN trasa IPC-SCL, B767, registrace CC-CDP

Rapa Nui - Te Pito O Te Henua neboli Velikonoční ostrov – Pupek světa. Rapa Nui znamená doslova „Velká země“, což v případě tohoto ostrova zní poněkud nadneseně. Není podstatné, zda budeme mluvit o „Isla de Pascua“ či použijeme označení „Easter Island“, ale každopádně si toto místo zaslouží Vaší pozornost. I přes svoji malou rozlohu, přibližně 164 km², je tento ostrov obestřen spoustou tajemství, které jen umocňují zvláštní pocit, jenž v sobě cítíte při pohledu kolem sebe. Údajně jste totiž na nejodlehlejším obývaném místě světa a to má nepochybně svoje kouzlo.

Jeden večer, v rámci našeho pobytu na ostrově, nám příroda ukázala svoji sílu. Silné bouřce plující Tichým oceánem se totiž ostrov připletl do cesty. Momenty, kdy jste uprostřed takového dějství, navíc úplně po tmě, protože bouřka okamžitě přerušila dodávku elektřiny, si budu asi nějaký čas pamatovat, stejně jako celý pobyt zde. Fotku z ostrova sem dávám jen jednu, asi z toho nejznámějšího místa na ostrově se jménem Ahu Tongariki, ostatní budou zase na Rajčeti. Toto místo bylo v roce 1960 zasaženo vlnou tsunami, která sochy odhodila o více než 150 metrů do vnitrozemí. Je zde vztyčeno 15 soch Moai a nejtěžší z nich váží asi 86 tun.

Ahu Tongariki

Nejvzdálenějšího místa naší cesty již bylo dosaženo, a tak nastal čas, se pomalu vracet směrem k rodné vlasti. Hala letiště Mataveri je blíže jednomu z konců zdejší přistávací dráhy. Tiše doufám, že přilétávající B767, bude přistávat právě z tohoto konce, tak jak to bylo při našem příletu. Orientace sílícího větru však napovídá něco jiného. Mám smůlu a tak foto právě dosedajícího letadla nebude, protože místo dosednutí je ukryté za horizontem. Rychle se přibližující letadlo usilovně brzdí, aby nepřejelo odbočku k terminálu.

Letadlo se na ostrově příliš neohřeje a prakticky okamžitě po výměně posádky a cestujících odlétá po doplnění paliva zpět na pevninu. Veškeré úkony zde probíhají v poklidu, tak jako vše ostatní na ostrově. Tady se nikdo ničím nestresuje. Nastupujeme zadním vstupem a sedáme si na pravou stranu ve směru letu. Pokud se nezmění vítr, mohlo by chvilku po startu být alespoň něco vidět.

Z naší pozice na dráze už je jasné, že nebude vidět prakticky nic. Start je na čas a zcela bez problémů. Během několika vteřin opouštíme ostrov, abychom za několik hodin přistali v podvečerním Santiagu. Let je klidný, pohodlné sedačky, našlapané IFE, příjemná posádka. Ač to z fotky nevypadá, tak podávané občerstvení (těstoviny na asijský způsob) mělo naprosto vynikající chuť. Fouká příznivý vítr a tak se na monitorech objevuje rychlost převyšující 1000 km/h.

Jednou větou: LAN se mi líbí čím dál tím víc a to jídlo na tomto letu bylo prostě super.

Konec sedmé části, příště přelet ze Santiaga přes hory do Buenos Aires neboli SCL-EZE naposledy s LANem

[jife]

Pokračování reportu - část osmá trasa SCL-EZE

LAN trasa SCL-EZE, B767, registrace CC-???

Musím se přiznat, že na poslední přelet s LANem jsem se velmi těšil. Věděl jsem totiž, že na trase našeho letu do Buenos Aires je nutno překonat hory, a ne tak ledajaké hory. Santiago de Chile, jako hlavní město Chile, je zasazeno do krásného prostředí, které obklopují vysoké hory pokryté sněhem. Asi 90km východně od Santiaga, tedy přibližně na trase do Buenos Aires, se tyčí do výšky 6000m hora vulkanického původu s názvem Tupungatito a sousední vrcholky nejsou o mnoho nižší. Samotné Santiago leží zhruba ve výšce 520 m.n.m., takže hradba z okolních hor je opravdu impozantní. Na internetu jsem vyčetl, že pro sledování And je lepší na trase do EZE sedět na levé straně ve směru letu. To se podařilo a tak velkolepá podívaná může začít.

Odlet na čas, letadlo plné. Krátce po startu je vidět budova letištního terminálu, který je od centra města relativně daleko. Netrvá dlouho a je vidět opar nad městem, nad kterým se rýsují zasněžené vrcholky And, které se rychle přibližují. Čekal jsem, že se bude letadlo pěkně otřásat, ale nic takového nepřišlo. Ty výhledy z okna prostě nádhera, nemohl jsem se vynadívat.

Byl jsem překvapen tím, jak ono obrovské pohoří se najednou během velice krátké vzdálenosti rozplynulo v totální rovinu, která pokračovala až do Buenos Aires. Cestou je jako občerstvení podávána jen plněná bageta a čokoládové bonbóny. Nad zdejší totální nekonečnou rovinou se prohánějí bouřková mračna a tak to letadlem začíná slušně házet, což nám vydrží až do přistání. Poněkud symbolicky je nám přidělena stojánka vedle zde stojícího Jumba Lufthansy, které se právě připravuje na svůj dlouhý let do Evropy.

Jednou větou: Poslední let s LANem, který si získal moje sympatie a na závěrečném letu nabídl nádhernou podívanou na vysoké hory.

Konec osmé části, příště přelet přes Atlantik neboli EZE-FRA.

[jife]

Pokračování reportu - část devátá trasa EZE-FRA

Lufthansa EZE-FRA, B747-430, registrace D-ABVK

Paříž Jižní Ameriky, jak je Buenos Aires často přezdíváno, je poslední zastávkou v rámci našeho výletu po tomto kontinentu. Důvodem k prohlídce tohoto největšího argentinského přístavu, který leží zhruba na stejné rovnoběžce jako Sydney či Kapské město, není ani tak návštěva zdejšího nejslavnějšího fotbalového klubu Boca Juniors či věhlasná škola argentinského tanga, případně slavný hřbitov ve čtvrti Recoleta, kde je pochována Eva Perónová, ale nic jiného než kus masa. Argentinské steaky to je pojem, který je třeba si ověřit. Zde bych také rád poděkoval expertům ze zdejšího fóra, za potvrzení našich doporučení, kam se za kusem masa máme vydat. Naše rezervace v restauraci La Cabrera se nakonec vydařila, i když to bylo o chlup.
http://www.parrillalacabrera.com.ar/

Druhým důvodem naší zastávky zde, bylo načerpat trochu sil před dlouhou cestou zpět do vlasti, kde mezitím zima ukázala svojí pravou tvář. Poněkud nás děsí fakt, že nás čeká teplotní rozdíl zhruba 50C. Dalším nezanedbatelným faktem je to, že linka EZE-FRA je nejdelší pravidelná letecká linka, kterou Lufthansa momentálně provozuje. Pro lepší představu vzdálenost Frankfurt –New York je asi 6210km a Frankfurt-Buenos Aires je asi 11477km. Z výše uvedených důvodů chceme před cestou patřičně relaxovat, aby se neproměnila v peklo a tak volíme na Tripadvisoru vysoce hodnocený hotel Casa Calma s vlastní jacuzzi a saunou na pokoji. http://www.casacalma.com.ar/en/home/

V den odletu tedy nasedáme do taxíku a vyrážíme po slavné třídě Avenida de 9 de Julio, která má být podle místních největší ulicí světa, což ale asi není pravda, směrem na vzdálené letiště EZE. Zhruba po hodině jízdy vstupujeme do moderní budovy terminálu. U samoobslužných kiosků si tiskneme palubní vstupenky, ze zavazadel začneme vybalovat teplejší oblečení a odcházíme k odbavení, které probíhá v klidu a bez problémů. Toto ovšem nelze říct u další kontroly, tedy u průchodu bezpečnostním rámem. Na celé letiště, myslím tedy tu část, kde se nacházíme, je v provozu pouze jeden rám! Výborná psycho rozcvička před dlouhou cestou. Další zklamání přichází hned za průchodem rámem, protože v odletovém prostoru je už jen minimum možností, jak se zde občerstvit, což bylo před odletem ještě v plánu. Místo jídla tak alespoň sleduji kompletní posádku našeho letu, která právě přišla na kafe před letem. Posádka vesměs sympatická a příjemná. Po chvilce sleduji přetah naší B747 ke stojánce. Při focení přes dvě skla jsem ostrahou vykázán od okna, že prý zde fotit nemohu.

Nástup do letadla, probíhá kultivovaně a podle řad. Protože máme řadu 55, protože v této řadě už je u okna jen dvojka místo trojky, tak nastupujeme mezi prvními z ekonomické třídy. Letadlo bylo sice podle registrace vyrobené v roce 1991, ale jeho stav a interiér mne nikterak nepobuřuje. Žádného problematického Helmuta či neurotickou Hildu v těsném sousedství naštěstí nemáme. Co se dětí týče, tak je tu sice jedna malá a poněkud hyperaktivní a roztomilá holčička lehce indiánského zjevu, ovšem její maminka je tak luxusního vzhledu, že by si stejně jen těžko někdo dovolil jí cokoliv vytknout ohledně dcerky.

Linka LH511 má plánovaný odlet z EZE v 18:10hod, čas příletu do FRA je pak v 11:20hod druhý den. Vytlačení od stojánky je asi o deset minut později, než je plánováno. Letadlo je prakticky plné, vidím asi dvě volná místa. Rozjezd plně naložené B747 je pozvolný, dráha ujetá po vzletové dráze je značná. Subjektivně mám pocit, že se letadlu do vzduchu příliš nechce, ale chápu, že dostat do vzduchu zhruba 400 tun těžké letadlo, chce nějaký čas. Krátce po startu přelétáváme město Buenos Aires a jihovýchodně od obelisku vstupujeme nad největší estuár na světě, který pod námi společně vytváří řeky Paraná a Uruguay. Za oknem nejsou ideální světelné podmínky, což prakticky vylučuje udělat slušnou fotku.

Daleko zajímavější dějství ovšem právě probíhá na palubě letadla stoupajícího do letové hladiny. Pohled z 55 řady směrem k pilotní kabině v některých momentech připomíná scény z akčních filmů. Silné turbulence si s letadlem pohazují jako by bylo papírovou vlašťovkou. Ani trochu jsem v daný moment nezáviděl tuto situaci mužům sedícím na samém hrotu letadla. O boční nárazy větru není nouze, ovšem daleko větší zvukovou odezvu od cestujících si zasluhují mohutné propady letadla. Sem tam je více slyšet hlasitý údiv či zděšení cestujících na palubě, než řev naplno běžících motorů tohoto letícího monstra. Situace se během zhruba deseti minut uklidnila a tak let může v poklidu pokračovat směrem na Rio de Janeiro.

Přibližně dvě hodiny po startu je podávána večeře. Každý volíme jinou variantu, obě jsou celkem bez problémů poživatelné. IFE vůbec nezkoumám detailně, ale na první pohled vypadá chudě proti nabídce LANu. Za okny je dávno tma a tak je čas do sebe nasypat prášky na spaní a doufat, že jejich účinek bude na dlouhou dobu.

Věc, která mne u nočních letů rozčiluje, je to, že když se člověk ráno vzbudí, tak většina oken má stažené roletky. V okamžiku, kdy se chcete podívat z okna ven, zvednete roletku a rázem jste vyvrhelem na palubě, neboť vaše okénko osvítí půlku letadla. Jenže já se dívám rád. Podle mapy na monitoru se blížíme k Malorce. Koukám z okénka, zda PavelPMI nepojede zrovna na kole do práce, ale přes mraky ho nevidím. Pak mi dochází, že mám nastavený jiný čas, takže už asi dávno pracuje. Nad ostrovem provádíme zvláštní manévr, jako bychom byli převeleni na sousední kolej, jako na vlakovém nádraží. Objevuje se pevnina starého kontinentu a je nám podávána snídaně.

Po snídani přichází krize. Asi dozvuky prášků na spaní způsobují, že upadám v sedě do polospánku, načež v mém těle přichází nějaké vnitřní vyděšení v podobě mohutného trhnutí celým tělem za současného brutálního upažení. Následné nechápavé pohledy kolem sedících mluví samy za sebe. Nemohu udržet otevřené oči. Pod letadlem se objevují zasněžené alpské vrcholky.

Denním světlem zalitá kabina naznačuje přiblížení k letišti ve FRA. Netrvá dlouho a letiště se za zamlženým oknem objevuje. Ve vzdušném prostoru před naším letadlem vidím frontu právě přilétávajících a přistávajících letadel. Během několika málo minut bezpečně přistáváme. Následuje příjezd na stojánku a pomocí chobotu výstup do terminálu.

Jednou větou: Obával jsem se dlouhé doby letu a špatného pohodlí ve starém letadle, ale nic z toho nepřišlo, tudíž tomuto letu v podstatě nemám co vytknout.

Konec deváté části, příště přesun do Prahy a hodnocení celého výletu.

[whiskey]

Jednou větou: Obával jsem se dlouhé doby letu a špatného pohodlí ve starém letadle, ale nic toho nepřišlo, tudíž tomuto letu v podstatě nemám co vytknout.

mal si stastie, resp. si premenil pravdepodobnost 33%, ze budes mat refurbished 747 od LH. Keby si "vyhral" tych zvysnych 67%, tak nemas ziadne IFE ani flightshow pred sebou, len CRT nad ulickou, a urcite by ti to lietadlo z 1991 aj interierom prislo kus viac poburujuce

[jife]

Závěr reportu - část desátá trasa FRA-PRG

Lufthansa FRA-PRG, B737-530, registrace D-ABIL

Na přestup ve FRA máme necelé dvě hodiny. Nemám, toto letiště zrovna v oblibě, ale musím uznat, že se mění k lepšímu. U našeho gatu slyším po dlouhé době opět rodný jazyk. Blíží se čas odletu linky LH1396 a tak nastupujeme do přistaveného autobusu. Vyhlídková jízda není tak zajímavá, jako tomu bylo na cestě do Ameriky, ale i tak jedeme celkem dlouho, než se za sklem objevuje naše B737. Kdo z Vás byl někdy na ILA v Berlíně, tak mohl toto letadlo právě tam vidět pěkně rozložené:http://www.airliners.cz/ila_08_4.php

Letadlo je plné tak z 85%. Celkem svižně pojíždíme ke vzletové dráze. Jsem překvapen, že dostáváme povolení ke vjezdu na RWY před zde čekající A340, protože její čtyři motory jistě spotřebují každou vteřinu mnohem více paliva. Sedíme na levé straně ve směru letu, takže krátce po odlepení se od dráhy se nám naskýtá pohled na objekty letiště. Krátce vidím i naší B747, která zde odpočívá po dlouhé cestě. Netrvá to dlouho a je hezky vidět i Frankfurt.

Po dosažení cestovní hladiny je podáváno občerstvení. Před tímto letem jsme se bavili o tom, že je zajímavé, jak letecké společnosti upustili od používání plastových příboru. A ejhle, právě dostávám plastovou skládací vidličku, což vidím prvně v životě a vůbec nechápu ten smysl, proč je skládací? Je to snad kvůli tomu, abych nemohl takovou vidličkou zaútočit na posádku? Spíše půjde ale o úsporu místa, což už je poněkud přehnané. Balení je relativně pěkné, ale kombinace je poněkud nešťastná, protože jídlo se podává jako studené. Chápu, že ohřívat okurku se nehodí, ale hodí se jíst studený párek se studenou kaší?

No nic, uzavřeme malé „gastro“ okénko a radši koukněme ven z okna. Je zajímavé sledovat množství sněhu v závislosti na nadmořské výšce krajiny. Let ubíhá rychle. Cestou rozpoznávám Křivoklátsko a při troše soustředění je vidět i hrad. http://www.krivoklat.cz/

Cestou sleduji místy ledové kry na Berounce. Při přiblížení je na obzoru vidět Kladno. Během několika minut dosedáme v Ruzyni na dráhu 06, abychom byli následně nasměrování na stejnou stojánku, kde náš výlet započal. Cestou k ní míjíme letadlo Emirates, které se chystá k návratu do DXB a já si říkám, že jsem velmi rád, že jsme pro tento výlet zvolili jako přepravce přes Atlantik právě Lufthansu, místo Emirates, protože doba letu LH a přestupní časy jsou o mnoho kratší než u EK.

Jednou větou: Krátký příjemný přískok s pěkným výhledem do vymrzlé Prahy

Vše pěkné jednou končí a tak si na závěr dovolím pár osobních postřehů, subjektivních pocitů i faktů.

Celková délka letů: dle internetu je 38 118km tedy 0,95x obvod naší planety po rovníku (40 075km)

Nejkratší let: PRG-FRA cca 409km

Nejdelší let: EZE-FRA cca 11 477km

Subjektivně:

Nejmilejší posádka: Lufthansa let FRA-GIG

Nejpříjemnější cestování: B767 LANu

Nezhezčí výhled za oknem: trasa SCL-EZE a pohledy na Andy

Nejchutnější jídlo: LAN, trasa IPC-SCL

Nejzajímavější přistání: LIM-CUZ

Největší turbulence: po startu z EZE do FRA

Nejlevnější cena za uletěný km vztaženo k ceně letenky: Lufthansa 1,05Kč/km

Náš výlet se celkově vydařil. Cestou jsme prakticky neřešili žádný závažný problém. Viděli jsme vše, co bylo v plánu a počasí bylo lepší, než jsem očekával. Nebyla to low-costová záležitost, ale určitě stálo za to. Nebojte se, pokud neovládáte třeba Španělštinu, já neumím ani slovo a problém to nebyl. Výšková nemoc v Cuzcu může být problém, v našem případě se tak nestalo.

Chci určitě poděkovat:
- Lucce, která mi byla velmi dobrým společníkem na této cestě.
- Ještě jednou českému zastoupení LANu, které mi pomohlo vyřešit nezaviněný problém.
- Poděkování si jistě zaslouží i Jindra z Asiany za dlouholetou spolupráci při zajišťování letenek.
- Provozovateli webu http://www.akcniletenky.com, za jeho skvělé postřehy v oblasti levných letenek.
- Návštěvníkům touho diskuzního fóra za cenné rady.

Máte před sebou deset dílů mého trip reportu, který obsahuje více jako 130 kusů „uploadovaných“ fotek, které nelze nahrávat hromadně. Předem se omlouvám za případné překlepy či jiné chyby, nemám teď nějak sílu, to po sobě všechno číst. Na naší cestě vzniklo více jak 6000 fotek, které musím vytřídit. Až se tak stane, budou postupně podle destinací přidány na web Rajče. http://jife.rajce.idnes.cz/

Moje rada na závěr:

Pokud máte možnost, se na místa popisovaná v mém reportu podívat, rozhodně to udělejte. Stálo to za to, i když to rozhodně nebylo zadarmo. Rád si pak zde přečtu Vaše postřehy.
Pokud jste se pročetli až sem, velice Vám děkuji za pozornost a věřím, že Vám to něco přineslo.
Máte-li dotazy či připomínky, nebojte se je napsat. Díky J.

[VanillA]

Fungujou ty prášky spolehlivě? Sám od sebe v letadle usnu až totálním vyčerpáním..

[jife]

Málem bych zapomněl:
V rámci občerstvení na posledním letu LH na trase FRA-PRG se nepodávalo ŽÁDNÉ máslo!

[jay80]

Málem bych zapomněl:
V rámci občerstvení na posledním letu LH na trase FRA-PRG se nepodávalo ŽÁDNÉ máslo!

Koukám, taky obětí máslové revoluce

[jay80]

Fungujou ty prášky spolehlivě? Sám od sebe v letadle usnu až totálním vyčerpáním..

Tak to já v letadle ani tím vyčerpáním

[barnes]

fantastický a velmi čtivý report s parádní fotodokumentací. Díky

[Night fly]

U mne to usinani na palube LH jisti gin&tonic jako aperitiv, vino k jidlu a dvojity baileys jako slaftrunk. A co se IFE tyce, LH ma AVOD opravdu velmi chudy, z evropskych aerolinek asi nejslabsi, o mimoevropskych ani nemluve. Ale porad lepsi neco nez nic, coz je pripad vetsiny jejich 747.

A ja uz se tesim do BUE, ceka me letos minimalne 3x, nejblize za tri tydny