Krach Malévu málem ovlivnil už existenci (či alespoň průběh) mého předchozího reportu, kdy jsme se štěstím nakonec zvolili destinaci, kde byly levnější letenky s Austrian airlines. Druhý, pro mě pozitivní dopad, byl rozmach lowcost dopravců z Budapešti a nasazení příjemně nízkých promocen. Tyto ceny mi přišlo výhodné využít u příležitosti blížících se narozenin mé přítelkyně a konečné splnit slib a pozvat ji na pořádný řecký gyros.
Květnové svátky se vyloženě nabízely, zvlášť vzhledem k téměř ideálnímu letovému řádu na trase BUD-SKG. V pátek ráno vlakem do Budapešti, odpoledne Ryanair z Budapešti do Soluně, sobota až pondělí v Řecku, v úterý dopoledne Wizzair zpět do Budapešti a ještě odpoledne vlakem do Prahy. To vše za celkem příjemných 2x19 Euro za vlak a 10, resp. 18 Euro za letenky (na osobu).
Nebylo to ovšem tak snadné. Wizzair poslal email o změně času letu. Prý poletíme o 15 minut dříve a jestli s tím souhlasím. Bez většího váhání jsem to jedním klikem potvrdil. O pár dní později cvičně koukám na web Wizzu, kolik aktuálně stojí mé letenky a hle, v úterý ze Soluně nic neletí, jen pondělí a pátek. Zkontroloval jsem potvrzený email a i tam opravdu bylo pondělní datum. Zanadával jsem si za nepozornost, změna totiž nebyla o 15 minut, ale o 24 hodin a 15 minut. Par dní jsem přemýšlel, co s tím, jelikož tak brzký návrat mi přišel zbytečný, až to Wizz vymyslel sám - zrušil všechny lety do Soluně až do půlky června a vrátil peníze.
V té době i Ryan posunul let tam, sice jen o cca půl hodiny dříve, což ale stačilo, aby se příjezd prvním ranním vlakem z Prahy stal relativně riskantní cestou (jestli si mohu dovolit 30 nebo 60 minut zpoždění je vcelku rozdíl). Takže jsme nakonec vyrazili už ve čtvrtek večer nočním vlakem.
Mezitím proběhly zmíněné narozeniny, na něž jsem přislib výletu manuálně zhmotnil, a již společně s přítelkyní jsme řešili, kudy domů. Variant bylo v podstatě pět:
- - Ryan ve středu odpoledne SKG-BUD. Varianta sice nejlevnější, ale i nejdříve zamítnutá - večer již se nestíhal ani noční vlak do Česka a další noc v Budapešti a až ranní cesta domů nám přišly neúměrně zdlouhavé.
- Ryan v úterý večer do PFO a ráno do BUD. Kdyby se ale něco pos..., tak možnost uvíznutí na Kypru nám přišla příliš riskantní.
- Ryan ve středu do BGY a následně do BRQ. V Bergamu, ale bylo pouhých 45 minut na přestup, což je dost nejisté.
- Easyjet SKG-MXP-PRG ve středu byl sice nejhezčí, ale i nejdražší.
- Ryan GPA-STN, v úterý v poledne, následné splnění společenské povinnosti – návštěvy Londýna, a ranní let do BRQ (večerní lety do ČR byly vzhledem k prodlouženému víkendu už neúměrně drahé, Wizz např. 250€, Easy asi 100€), což jsme nakonec i vybrali. Náš cíl v Řecku byl cca na půl cesty mezi Soluní a Pátrou, tedy přesun tam nebyl problém.
BUD-SKG
FR 8513
4.5. 14:25-16:55
Letiště v Budapešti bych hodnotil dle mých kritérii velmi vysoko. Tedy především wi-fi zdarma, pohodlný polstrovaný lavice a u nich elektrické zásuvky.
Byli jsme tam dostatečně včas, takže jsme ještě koukali na tabletu na nějaký seriály, pak záchody a pak, že vyrazíme ke gatu. Jdeme tak akorát na zavření gatu 20 minut před odletem, v čemž mi přítelkyně cestou tvrdí, že na BP je uveden čas zavření 13:55, čímž mne značně znervózňuje. Když jsme tam došli, ještě tam byla fronta lidí před námi, ale pohled na BP dával za pravdu přítelkyni. Nevím, kde jsem si vsugeroval informaci o 20 minutách...
Z batohy jako příručními zavazadly, které se v pohodě vešly do dvou z povolených rozměrů, ale byly tak o 10 cm delší, jsme bez problémů a bez kontroly prošli. Nástup v Budapešti je celkem vtipný. Z gatu jdeme chobotem, u jehož konce jsou připraveny schody (jaké bývají do letadla) na plochu, a po ní mezi přenosnými mantinely tak 300 metrů pěšky k letadlu. Jednotlivá místa k stání letadel jsou označena tabulemi. Podobné rozlišení nástupišť pamatuji ještě před pár lety na nádraží v Turnově, ale i tam už myslím digitalizovali...
Zaujalo mne, že u priority fronty již nikdo nekontroloval (pokud jsem něco nepřehlídl nebo pokud neměli od gatu info, kolik má být prioriťàků) boarding pass, tedy by stačilo se tam suverénně zařadit.
Letadlo plné tak ze dvou třetin, možná více, ale ač jsme šli mezi posledními našli jsme volnou trojsedačku. Odlet na čas. Za letu mě překvapily jen fakt ošklivé uniformy letušek - materiál i barvu především halenky bych čekal v expozici "obchod" na výstavě Zlatá šedesátá. Přistání pár minut napřed, od letadla těch tak 100 metrů k terminálu autobusem.
Řecko
Autobusové nádraží je na druhé straně města, tedy tam autobus jede hodinu. Koupili jsme za krvavých 30€ lístky na večerní autobus do Ioaniny a konečně vyrazili na gyros, který se s tím, jaký dělají v Česku, nedá vůbec srovnávat.
Následné putování v horách Pindos v regionu Zagori popíšu později, zveřejním jinde a pro zájemce sem hodím odkaz.
Do Pátry jsme dorazili v pondělí večer, poptali se na ranní bus na letiště, který prý jede v 9:30 a na letišti v Araxu má být v 10:45, gate zavírají 11:45. Cena 4€. Na nějakém fóru jsem našel informaci o autobusu Ryanairu, který jezdí souběžně a zdarma, ale to mi přišlo tak neuvěřitelné, že jsem tomu neuvěřil:-)
Ráno autobus opravdu jel a to načas a před budovou letiště stál již 10:15. Budova letiště velikosti vesnického Lidlu by nás na hodinu a půl asi nezabavila, tak jsme vyrazili pěšky dále po silnici.
Nápad výborný, po cca kilometru jsme nalezli hospůdku se zmrzlinou a taky nějaké historické vykopávky. Těmi jsme jen v rychlosti prošli a vyrazili zpět po silnici k letišti.
GPA-STN
FR 7619
8.5. 12:15-13:45
V hale jsme se zařadili do fronty na pasovou a bezpenostní kontrolu. Průchod široký cca 3 metry byl opticky rozdělen na půl pro odlišení Schengen vs. non-Schengen. Jediným rozdílem byl pult v pravé části, o nějž se opíral kontrolor cestovních dokladů. Obě cesty ale následně vedly do jediného rámu. Za ním byl prostor cca 8x10 metrů s několika lavičkami a dvěma gaty. Třetí gate určený pro odlety mimo schengenský prostor byl architektonicky oddělen do výklenku (dalších cca cca 3x6 metrů).
Uprostřed hlavního prostoru stál stůl, lépe řečeno školní lavice, u něj dvě zaměstnankyně letiště a stojan Ryanairu pro kontrolu příručních zavazadel. Inu, zařadili jsme se do fronty. Trochu nás znervózňovalo, že všechny zavazadla byla striktně kontrolována (počet a velikost). Naštěstí stojany Ryanu jsou na výšku, tudíž by naše batohy snáze prošly než třeba u Easy nebo Wizzu, jejichž stojany jsou na šířku.
Před námi britská rodina s kočárkem. Kočárek ověšen zavazadly, kterých bylo znatelně více než členů rodiny. Matka argumentuje, že když to je na/v kočárku, je to jeho součástí a tedy to nemůže být počítáno jako samostatné zavazadlo. Toto vysvětlení překvapivě neprošlo, následovala tedy rychlá kompilace kabelek do větších tašek a nakonec nic neplatili. Vzhledem ke vzniku větší než malé fronty naše batohy nikoho nezajímaly a dostáváme razítko na BP. K pečlivější kontrole zavazadel se vrátili až po nás.
Jen na doplnění – kdybych si někde v prostoru gatů odložil batoh a přišel si pro razítko bez něj, nikdo by to nepoznal a později u východu na plochu kontrolovali jen přítomnost razítka, už ani nevadilo, že jsem měl zvlášť foťák.
Přístup k letadlu pěšky volně přes plochu. Jelikož to bylo jediné letadlo na letišti, nebylo složité to trefit. Letadlo bylo relativně dost plné, hádal bych max. 10-15 volných míst.
Letadlo uzavřeno dle času odletu, pojíždíme a zastavíme před křížením se vzletovou dráhou. Následně se před nosem letadla vznesli s rachotem dvě řecké stíhačky a my pokračovali ke konci dráhy. Tam jsme zastavili a asi po pěti minutách kapitán oznámil, že nějak ztratili kontakt s řídící věží a čekají na povolení ke startu. Celkově jsme tam stáli téměř 15 minut než jsme vjeli na runway a vzlétli.
Bohužel jsme si sedli nedaleko té rodiny, za kterou jsme byli na gatu. Dvouleté roztomilé děťátko dělalo značný bordel, což bych ještě čekal. Jeho otec, který přelézal mezi řadami přes sedačky, už mě poněkud překvapil. A chlív, který pod sebou vytvořili za cestu, jsem taky příliš nepochopil.
Za to jsem více pochopil historku jednoho našeho přednášejícího (Čecha), který kdysi někam cestoval se svou rodinou včetně malých dětí. Děti seděli na místech, četli si, kreslili, atp. Vedle seděla nějaká britská rodina (teď nevím, jestli úplně cizí, nebo nějaký jeho zahraniční kolega), jejichž děti běhali uličkami, skákali po sedadlech a vůbec se chovali poněkud divočeji. V průběhu letu se prý britský otec zcela vážně zeptal, jestli to je etické ty děti zfetovat, že se ani nehnou.
Nevím, jak moc to bylo dané denní dobou a trváním letu, ale ve srovnání s předchozím i následujícím letem, byl velmi slušný prodej palubního občerstvení.
Přistání na Stanstedu o cca 10 minut později, způsobeno počátečním zpožděním.
Londýn
Měli jsme koupený dvoulibrovky na Easybus. Původní frekvenci po 10 minutách změnili na půlhodinové intervaly, tedy ještě před cestou přišel email, že nepojedeme ve 14:50, ale až v 15:00. Těsně před třetí jsme našli příslušné stání, kde již byla slušná fronta lidí, která se určitě nemohla vejít do jednoho z minibusů, které jsme viděli na nedalekém parkovišti.
Ve 3 jeden přijel, na počátku fronty vznikl spor. Údajně podstatná část lidí ve frontě měla lístky na 14:30, který ale nepřijel a dožadovali se tedy přednostního nástupu. Řidič to (naštěstí pro nás na konci fronty) odmítl, vzal prioritně nás a teprve na doplnění ty, co tam stáli déle. Přesto tam asi 8 lidí dál zůstalo, což řidič někomu hlásil vysílačkou. Příliš nechápu, na co tam oni čekali – v hale letiště (tak 3 minuty od zastávky) je stánek Easybusu, na parkovišti stálo hned několik minibusů včetně řidičů. Být tam, tak za někým zajdu a zeptám se, co se děje...
Plán v Londýně byl hodně volný, vlastně nejvážnější cíl bylo dát si Fish and chips Původně jsem uvažoval podívat se na olympijská sportoviště nebo rozestavěný The Shard. Nakonec jsme byli z cestování už dost unavení, tak jsme se rozhodli nelézt do metra a zůstat jen, kam dojdeme.
Chvíli před výstupem z minibusu jsme projeli kolem kriketového hřiště se známou novinářskou tribunou od Jana Kaplického, tak jsme vyrazili tímto směrem. Bohužel hřiště je dost uzavřené a tedy se mi nepodařilo tribunu nějak rozumně vyfotit. Následně jsme chtěli vyrazit směr Hyde park. Dle paměti jsem tušil, že půjdeme-li od místa, kde jsme vystoupili, na jihozápad, dojdeme tam. Jenže jsem nějak přecenil jeho velikost a podcenil vzdálenost, kterou jsme ušli ke kriketovému stadionu, a tedy byl správný směr přímo na jih či jihovýchod. Když jsme zjistili, že jsme moc daleko západně, začali jsme se vracet a nakonec se krátce prošli Regent´s parkem a vyrazili na Easybus zpět na Stansted.
Tak nejpozitivnější věc na tomto odpoledni byla, že jsem byl v Londýně a zjistil pro příště, že nemá cenu se tam vracet. Nějak ta města nemusím a Londýn není výjimkou, spíše naopak.
STN-BRQ
FR 8403
9.5. 8:30-11:30
Po nočním spánku na karimatce na kraji letištní haly jsme se už dost těšili domů. Všeobecně byl kvůli zrušení letu Wizzu dost nevýhodný poměr času na cestě ku času na místě asi 3,5:2,5 místo plánovaných 2:3 a zpětně hodnotím šaškárnu s Londýnem kvůli ušetřeným několika desítkám Euro jako blbost. Vzít středeční lety s Easyjetem, byli jsme doma jen o pár hodin později ve středu večer, ale v Řecku bychom měli den a půl navíc.
Před odletem procházeli frontu ke gatu s papírovou krabicí na kontrolu zavazadel, opticky vypadala i větší než klec, ale zas kontroluje všechny 3 rozměry, tedy bychom asi neprošli. Pokud jsem viděl, nikdo do ní své zavazadlo dávat nemusel, jen striktně vyžadovali max 1 kus. Let na čas, opět pouze jednotlivá místa volná, z větší čeští turisté z víkendu ve velkoměstě.
Přistání v Brně chvíli před půl, takže nejbližší autobus do centra ve 35 stíhali jen ti, kteří to věděli a navíc letěli s příručním zavazadlem. Následujícím bus v 05 byl naopak narvaný - především cizinci a lidé cestující se zavazadly. Zde myslím by bylo smysluplné (vzhledem k počtu příletů do Brna v průměru tak 3/denně) doplnit do daných časů jeden autobus mezi.
A jen doplnění na závěr, máslo jsem po cestě žádné nepotkal.