velice rád čtu zdejší trip reporty, tak sám zkusím také něco spáchat.
Na začátku všeho byl výhodný tarif do Kanady, který po Vánocích nabízela Delta (všechny lety operovány AF), na nic jsem nemeškal a zakoupil pro sebe a přítelkyni na květen PRG-YYZ, YUL-CDG za cca. 6200,-.
To že máme s Kanadou vízovou povinnost jsem věděl, ale to o jaký voser se jedná jsem zjistil až po zakoupení letenky, ale nakonec vše dobře dopadlo, po dvou návštěvách kanadského velvyslanectví a dodání všech možných i nemožných údajů o sobě a členech rodiny (i zesnulých) jsme měli v pasu nalepené vízum opravňující k jednomu vstupu do Kanady. Zbývalo dokoupit segment CDG-PRG, nakonec jsme zvolili nejlevnější variantu, easyJet navíc poskytoval dostatečnou dobu na přestup, takže nebylo co řešit.
PRG-CDG, AF 1383, A321-211 reg. F-GTAR
Boarding pass PRG-YYZ
Náš A321 AF
Na Ruzyni jsme s přítelkyní dorazili asi s dvouhodinovým předstihem, odbavili jsme se u samoobslužného kiosku, odevzdali na přepážce bagáž a šli na povinnou návštěvu vyhlídkové terasy.
Potom následovala klasika, security a čekání na gatu. Boarding začal včas, místa jsme měli v oblíbené zadní části kabiny. Let byl plný asi z 80%. Po ukončení boardingu si pro cestující před námi přišla agentka z gatu, prý měla něco v odbaveném kufru a chtěli se podívat oč se jedná. Celá situace byla během pár minut vyřešena, takže o bombu se pravděpodobně nejednalo a náš let to naštěstí neovlivnilo, push back proběhl načas, stejně jako start z dráhy 24/06.
Let probíhal až na docela silné turbulence normálně, po nastoupání do letové hladiny se začal podávat klasický servis, složený ze studeného, teplé nápoje a nějakých krekrů.
Přistání proběhlo načas, následovalo dlouhé pojíždění na CDG k terminálu 2D.
Kabina našeho A321
Občerstvení PRG-CDG
CDG-YYZ, AF 356, B777-200ER reg. F-GSPE
Jelikož jsme měli na přestup skoro přesně dvě hodiny, nebylo kam spěchat. Odlet probíhal z terminálu 2F, opět jsem se utvrdil v tom, že CDG je letiště hrůzy, ale to je věc všeobecně známá.
Na gate jsme přišli až na začátek boardingu, protože člověk který projektoval tenhle terminál pro odbavování long haulů by zasloužil pověsit za koule do průvanu.
Před vstupem k odbavovací přepážce probíhala kontrola pasů, chlapec který nás kontroloval byl asi znalý, protože se nezapomněl podívat zda máme vízum. Nástup probíhal pomocí busů, opravdu ušlechtilý nápad boardovat letadlo pro 350 lidí autobusem. Po asi deseti minutové projížďce po CDG jsme dorazili k našemu notně omšelému Triplovi, díky bdělosti a uvědomělosti zaměstnanců letiště se mi nepodařilo udělat ani jediné foto. Podařilo se mi rezervovat dvousedák v zadní části kabiny, trošku jsem se bál blízkosti WC, ale nakonec to bylo v pohodě. U B777 mi trošku vadí absence individuálního ovládání klimatizace, ale teplotní pohoda byla OK. Po startu následovaly při stoupání do letové hladiny silné turbulence, ale byly to bohužel jediné za celý let, takže se žádné velké vzrušení nekonalo.
Po půl hodině letu bylo konečně oživeno IFE, které mě popravdě docela zklamalo, nabídka filmů a hudby mi přišla aktuální tak před 10 lety, navíc IFE mělo šílené pomalou odezvu, takže nakonec jsem zakotvil jako vždy na flight tracking. Asi po hodině letu započal servis, na výběr kuřecí nebo těstoviny, oba jsme zvolili kuřecí, což se ukázalo jako dobrá volba, máslo bylo zmrzlé. Let probíhal přes Manchester a dále po okraji Grónska až ke kanadským břehům. Zhruba hodinku před přistáním byly rozdány příletové karty a byl servírovaný studený snack, opět vcelku chutný. Během letu prošla posádka kabinu s nápoji snad jen dvakrát, osobně jsem v tom neviděl problém, blízkost zadní galley to jistila.
Naše místa v B777
Oběd CDG-YYZ
Přibližně v polovině letu
Břeh Kanady
Studený snack před přistáním
Toronto, paralelní příblížení s WestJetem
Let proběhl subjektivně velmi rychle, měli jsme štěstí na vcelku normální spolucestující, na sedačce před námi dvě kanadské mumifikované satorie, za námi spící asiati a uprostřed zřejmě indická rodinka s trošku otravnejma pubertálníma fakanama. Klesání proběhlo na můj vkus poměrně prudce, skoro celou dobu na spojlerech, po trošku dobrodružnějším přistání a přiražení k gatu následoval přesun na imigrační, jelikož jsem během pojíždění zaznamenal u gatů mašiny LH, KLM, AZ i BA očekával jsem frontu dlouhou jak tejden před vejplatou. Opak byl pravdou, přišli jsme na řadu asi po třech minutách. Paní na přepážce koukla do pasů, zkontrolovala víza, zeptala se co jedeme do Kanady dělat, či zda jsou v Kanadě nějací naši příbuzní (upozorňuji, že se nejmenuji Horvát ani nijak podobně:-) a poslala nás dál do dalšího kola, tentokrát už k přepážkám, kde byli jen ti s vízovou povinností. Stáli jsme tam s dalšími takto postiženými Jihoameričany a Afričany, řada na nás přišla taktéž po chvilce, velice přísně se tvářící muž za přepážkou datloval něco do PC a ptal se kam, na jak dlouho a proč. Nakonec jsme nebyli vyhodnoceni jako nežádoucí a do země nás vpustili, popravdě čekal jsem to horší.
Pár dní v Kanadě uteklo jako voda, ostatně jako vždy a všude.
Hraniční most do USA v NF
Niagara Falls
Toronto, čínská čtvrť
Montreal
Všudypřítomné veverky
Přišel čas na cestu zpět...
YUL-CDG, AF 347, A380-800, reg. F-HPJP
Na letiště jsme dorazili poměrně brzo, asi už tři hodiny před odletem.
Odbavení proběhlo opět na samoobslužném kiosku, poté jsme se odebrali k přepážce odevzdat zavazadla. Odbavení probíhalo společně s letem KLM do Amstru, dvojice v řadě před námi letěla též do PRG, ale přes Amstr. Překvapilo mě, že během třech hodin odlétají z Montrealu do Paříže tři letadla, 2x AF a Air Canada. Na security nám byly zabaveny zapalovače, asi aby jsme velrybu nepodpálili. Přítelkyně se na A380 těšila, u mě se jednalo o třetí segment s touhle mašinou (oba předchozí s EK), ale byl jsem též zvědavý na verzi AF. Boarding začal asi hodinu před odletem, místa jsme měli rezervované v horním patře na dvousedáku. Po nástupu a usazení začalo vyvolávání asi deseti cestujících, kteří měli kontaktovat posádku. Na řadu pak přišel zdlouhavý a trochu opožděný push back. Obsazenost letadla bych odhadl na nějakých 95%.
Boarding pass YUL-CDG
Náš dvoupatrák
S touhle mašinou bych letěl raději, přítelkyně nechápala:-)
Stále mě překvapuje jak je A380 tiché letadlo. Nepříjemně mě překvapila stejně jako u Triplu absence individuálního ovládání klimatizace, tentokrát ovšem bylo na palubě celkem vedro. Start proběhl v pohodě, na IFE byl záběr ze zadní kamery, což jak se později ukázalo bylo jediné co nejen na našem IFE fungovalo. Při stoupání do letové hladiny se konečně rozběhlo IFE, které se neustále zasekávalo a zamrzalo.
Po vystoupání začalo podávání večeře, na výběr těstoviny nebo hovězí. Zvolil jsem pastu, což se ukázalo jako dobrá volba. Přítelkyně už tolik štěstí neměla, mleté hovězí s bramborovou kaší z prášku vypadalo opravdu odporně a větší čalamádu jsem opravdu dlouho neviděl.
Menu YUL-CDG A380
Lepší varianta, máslo dobře roztíratelné
Posádka po jídle rychle poklidila servis a dala pokyn k zatažení rolet na oknech a přepnula na noční osvětlení kabiny. Pokusil jsem se o další souboj s IFE, leč opět neúspěšně, nešla hudba, filmy ani mapa letu. Jako jedinou zábavou se ukázalo pozorování ostatních cestujících jak se perou s nefunkčním IFE. Posádka se sice snažila problém odstranit, několikrát proběhl celkový restart IFE, ale neúspěšně. Přibližně v polovině letu se udělalo nějakému cestujícímu v obchodní třídě značně nevolno, stevard kolem proběhl s dýchacím přístrojem a s nějakou kapačkou, po chvilce bylo vyvoláváno zda je na palubě nějaký lékař. Naštěstí vše asi dobře dopadlo, v hlavě už se mi formovala myšlenka na přistání někde na Islandu. Let proběhl nečekaně rychle, asi také protože jsme naprosto nevěděli kde jsme kolik času ještě zbývá. Nápoje posádka neroznášela (což se dalo pochopit, většina spala), ale opět byly k dispozici v každé galley, čehož jsme využili při opravdu dlouhých procházkách po A380.
Na tohle jsem koukal cestu, zábava
Někde u skotského pobřeží začalo podávání snídaně, nebylo co vytknout. Při přiblížení se opět objevil záběr ze zadní kamery.
Snídaně YUL-CDG
Přistání proběhlo za deště a silného větru, přesto bylo jako do peřin.
Od výstupu z letadla do východu z letištní haly uplynulo něco přes hodinu, nejdříve přejet na jiný terminál, fronta u pasovky, čekání na bagáž... no prostě CDG...
CDG-PRG U2 3805, A319-111 rg. F-EZFA
Na přestup jsme měli něco okolo pěti hodin, původně jsme chtěli vyrazit do centra na oběd, ale pro hnusné počasí jsme to vzdali. Zbytek asi nestojí moc za řeč, klasický low-cost přelet. U gatu do BUD bylo zábavné pozorovat jak se i přes velkorysost easy klece snažili někteří vecpat co vecpat prostě nejde, agentka však byla nemilosrdná a platilo se. Po nástupu do našeho Airbusu jsme usnuli, trošku probrali na start a dál pokračovali v bohulibé činnosti. Let byl plný snad ze 100%,většina občané ČR. Přistání v PRG proběhlo z důvodu opravy hlavní dráhy na "novou" dráhu 12/30.
Pokud bych měl celý trip zhodnotit, tak AF až na obstarožní a nepoužitelné IFE nevybočuje ze standartu stejně jako AZ, LH apod, na aerolinky ze Středního východu prostě nemají, ale nestěžuji si, obzvlášť za cenu, za kterou jsem letenku koupil.
Letiště CDG nepřekvapilo, naopak kanadská letiště překvapila svou jednoduchostí a přehledností
Pokud jste dočetli až sem, tak děkuji za Vaší pozornost a zájem.
