Z Prahy do Colorada (PRG-JFK-DEN-MSP-AMS-PRG)
Příspěvků: 5
• Stránka 1 z 1
Z Prahy do Colorada (PRG-JFK-DEN-MSP-AMS-PRG)
od Lemon v 14. 06. 2012, 08:12
Přináším svůj druhý trip report, tentokrát z Colorada – z Vailu a Denveru. Sestavit rozumný itinerář letenek pro tuto cestu trvalo na můj vkus nestandardně dlouho – nevím do jaké míry měl na oscilaci cen a vhodných spojení vliv krach Malevu, který zrovna probíhal při koupi letenky, ale výsledný itinerář byl o něco delší, než jsem původně zamýšlel a proto je trip report také trochu turistický, gastronomický a pasivně sportovní… Původně jsem přemýšlel o rozšíření itineráře o další segment DEN-EGE, který by mne výrazně přiblížil Vailu, ale zase hodně vzdálil Denveru – nakonec rozhodl šestnáctihodinový layover v DEN a tak jsem segment na jedno z „nebezpečných“ letišť opustil...
PRG-JFK | Delta Air Lines DL211 | Boeing 767-300ER (reg. N181DN)
Vzhledem k předpokládanému bezpečnostnímu pohovoru během odbavení radši vyrážím na Ruzyň dříve, nerad bych se odbavením příliš zdržoval – nejen kvůli případnému postávání ve frontě, ale i kvůli faktu, že v rámci zoufalé likvidace posledních mil z OK Plus jsem si objednal poukaz na vstup do Crystal Lounge. Ve frontě na bezpečnostní pohovor je přede mnou asi 10 lidí, což vypadá vcelku nadějně, ovšem do doby, než se jedno stanoviště ze tří zavře a druhé řeší důkladně nějaký problém asiatky, která kolem sebe mává dvěma různými pasy. Čekání doprovází vytrvalé štěkání psíka v brašně jedné paní, také čekající na odbavení. Po přibližně dvaceti minutách se dostávám na řadu - mezitím fronta za mnou úctyhodně narostla. Samotný pohovor netrvá déle než pět minut, částečně si ho protahuji sám, jelikož nemám rezervace hotelů a podobné dokumenty vytištěné a musím je hledat v mailech v iPadu. Po zodpovězení několika otázek o účelu cesty a možných osobách, které se podílely na balení a transportu mého zavazadla, se pracovník odchází poradit se supervisorkou a posléze zodpovídám finální sadu otázek na doložení příslušnosti k zaměstnavateli a jsem propuštěn k odbavení, které je už dílem okamžiku. Po pasové kontrole se odebírám ke Crystal Lounge v jejímž vchodu mě vítá řemeslník v montérkách s vrtačkou v ruce – probíhá rekonstrukce. Poblíž sedící pracovník mě navádí na správné místo, do restaurace The Globe, kde se v nachází improvizovaný salónek, který působí asi jako coffee break na průměrné konferenci, jen s alkoholem navíc. Moje původní představa o pořízení pár fotek z plochy rychle bere za své, jelikož restaurace je uvnitř terminálu a bez jakéhokoliv výhledu. Salónek nebyl nikdy nijak výrazně okouzlující, ale je z něho alespoň vidět na plochu – v této podobě nebylo nic moc, co by mne tam drželo. Po kávě, ginu a několika chlebíčcích se radši odebírám ke gatu na točenou plzeň a cestou přemýšlím nad tím, jak smysluplně jsem právě využil posledních pět tisíc mil. No, nakonec jsem je využil podobně, jako když jsem míle začal likvidovat nákupem dvou bonusových letenek v C na spojení PRG-TAT…
Po bezpečností kontrole plynule přicházím do již probíhajícího nástupu a za chvíli usedám na místo 33B (ulička na krajní dvousedačce) a obhlížím okolí. O několik řad vepředu vytrvale štěká onen psík, přes uličku rodina s infantem a když vezmu v úvahu jakou zábavu B767 nabízí, tak celkově moc nadšený nejsem. Start je víceméně na čas a za nedlouho se podává jídlo – z předchozího long-haulu s KLM jsem připraven na nejhorší, ale jsem vcelku příjemně překvapen. Na výběr je chicken, pasta a nebo salad – volím pastu a výsledkem jsou těstoviny, které neurazí, ale ani moc neoslní – chybí tomu nějaká nosná myšlenka. Příjemným doplňkem je salát s výbornou zálivkou. Palubní personál je z poloviny český a celkově velice ochotný. B767 nedisponuje žádným osobním IFE, pouze stropními televizemi, na kterých od začátku pouštějí jeden film za druhým. Než absence osobního IFE mi spíše vadí absence airshow – většinou IFE používám víceméně jen na to. Celkově let probíhá bez komplikací, otec infanta přes uličku se ukázal jako známý, kterého jsem několik let neviděl. Je zajímavé, že člověk najednou získá pro infanta daleko větší pochopení. Jediným rušivým elementem je tedy pouze štěkání, ale postupem letu se i psisko unaví.
Po přistání na JFK hlásí kapitán, že má velice dobrou zprávu – že jsme přiletěli dříve. Vzápětí, ale dodává, že má i špatnou zprávu – že není stání připraveno, takže po dalších dvaceti minutách postávání na ploše se mohu vydat z gatu do hlubin terminálu 3 na oblíbenou proceduru – pohovor s imigračním důstojníkem, vyzvednutí zavazadla, odevzdání zavadla a bezpečnostní prohlídka. Na imigračním není téměř žádná fronta, pohovor sestává jen z otázek, kam jedu a co tam budu dělat, takže procházím po odevzdání otisků poměrně rychle, žádná větší lustrace se nekoná. Po vyzvednutí a odevzdání zavazadla mne čeká jen bezpečnostní prohlídka, kde je vcelku přijatelné množství lidí. Za těch 15 minut čekání se za mnou ovšem fronta zvětšuje tak, že za chvíli není v hale místo a začíná být značně vydýcháno. Celkově prostory na přestupu působí dost stísněně.
JFK-DEN | Delta Air Lines DL211 | Boeing 737-800 (reg. N387DA)
Po absolvování všech bezpečnostních procedur se vydávám na delší pochod v rámci terminálu 3 k dalšímu letu do Denveru. Terminál příliš zábavy nenabízí, pouze mě při čekání u gatu zaujme vcelku složitý push-back A330 Brussels Airlines, který mi připomíná odjezd auta, které další dvě sevřela při podélném parkování. Samotná cesta v B738 ubíhá ještě pomaleji, než z PRG – economy moc pohodlí nenabízí, ale během čtyř hodin letu alespoň několikrát projede palubní personál s nápoji a arašídy, příp. lepším jídlem ke koupi. Ani zde mi není dopřáno pozorovat airshow, během cesty je na panelech pouštěn film.
Ale příliš mne to nemrzí, v polovině cesty mne obestře tma a probudí mne až trhnutí letadla, které pokládám za turbulenci a instinktivně se chytám opěrek sedadla. Když ovšem rozlepím oči a zahlédnu ubíhající světla okolo přistávací dráhy, je mi jasné že o turbulenci nešlo. Alespoň jsem svým probuzením pobavil dvě spolusedící dívky. Okolo desáté večerní přijíždíme k terminálu C a po přejezdu vláčkem do hlavní budovy a vyzvednutí kufru začínám řešit jednu z nevýhod, které tento itinerář má – poslední shuttle do Vailu odjíždí okolo deváté večerní a tak musím jednu noc strávit v letištním hotelu. Komplex různých hotelů je situován asi 5 km od letiště uprostřed ničeho a jako přeprava slouží minibusy. Asi po dvaceti minutách se objevuje minibus Holiday Inn Express a zanedlouho jsem konečně, po 24 hodinách na nohou, v hotelu.
Colorado - Vail, Denver
Po ne zcela dostatečném noclehu se vydávám zpátky na letiště na shuttle do Vailu, v letištní hale si na přepážce Colorado Mouintain Express vyzvedávám palubní lístek a nasedám do dodávky pro 10 lidí, kde postarší řidič jménem Jim po chvíli čekání volá na dispečink, konstatuje tři no-shows a tak vyrážíme na cestu, která trvá dvě a půl hodiny a já jsem jediným pasažérem. Po cestě si řidič několikrát řidič posteskne, že tenhle business už není, co to bývalo, ale jinak nemá moc potřebu interagovat, což mi po předchozím cestovním dnu vcelku vyhovuje. Jediným zpestřením cesty je tak, když v polovině cesty odbočí z dálnice, aby ukázal krásný výhled na hory, který inspiroval Katherine Lee Bates k napsání písničky America the Beautiful… a pak mi ji celou zazpívá, aby cizinec pochopil sílu patriotismu a po skončení mne instruuje, že se ji musím naučit a zazpívat ji někomu doma, v Československu…
Vail je vcelku kýčovité a drahé lyžařské městečko v nadmořské výšce 2500 metrů. Příroda v okolí má svoje kouzlo a určitě si na své přijdou vyznavači turistiky. První dva týdny v červnu ještě vrcholí přípravy na letní sezónu a ještě není všude plno lidí. Ovšem ani v sezóně to s lidmi nebude tak horké co se turistiky týče, protože většina Američanů se vydá pouze tam, kam se dá dojet autem. Během krátkého výletu na vrchol nad Vailem, kam se posledních tři sta výškových metrů od lanovky do 3400 m musí pěšky, jsem nepotkal během dvou hodin v přírodě ani nohu. Původní záměr na prodloužení pobytu ve Vailu o jeden den nevyšel (pouze umístění na waitlist), jelikož se v ten zamýšlený den konal v Beaver Creeku závod Tough Mudder, kde účastníci zdolávají podobné překážky jako na armádních cvičištích, kdy některé jsou i pod proudem. Na závod mělo dorazit 25 tisíc lidí, takže ubytování v širém okolí bylo na tento den několik měsíců dopředu nedosažitelné. Proto jsem zůstal v Denveru o jeden den déle. Jedinou komplikací bylo, že linka shuttle busů z Vailu do centra Denveru měla být zahájena až s letní sezónou, takže jsem se musel bohužel spokojit opět s cestou na letiště a pak SuperShuttlem do centra…
Před odjezdem jsem někde četl, že Denver je v USA #1, co se týče piva. Po pivech typu Miller Lite nebo Bud Lite jsem nevěděl, co si pod tím mám představit – výsledek ale předčil předchozí nízká očekávání. Centrum Denveru okolo pěší zóny na 16. ulici je plné restaurací a hospod, z nichž některé jsou opravdu zajímavé, např. Falling Rock, kde měli cca. 40 točených piv s vyšším obsahem alkoholu (~6-7%), většinou z místních menších pivovarů. V Denveru je poměrně široká nabídka na návštěvu sportovních zápasů, ale v mém případě připadal časově v úvahu pouze baseball - místní Colorado Rockies. Na pořadu dne byl poslední z trojzápasu proti Los Angeles Angels, kdy předchozí dva zápasy místní vcelku jasně projeli… Je to vcelku zajímavá podívaná, ale od návštěvy necelých 38 tisíc lidí jsem čekal trochu víc. Poloprázdný stadion měl atmosféru maximálně při zpěvu hymny a také při představování válečného veterána z Afganistánu s následným zpíváním God Bless America. LA Angels vyhráli vcelku s přehledem 10:8…
DEN-MSP | Delta Air Lines DL958 | Boeing 737-800 (reg. N377DA)
V pravé poledne chytám SuperShuttle z centra na letiště a cestou přemýšlím nad tím, kolik kilo bude mít po nákupech v Cherry Creek Shopping Centre kufr nadváhu. Nacházím check-in Delty, kde se odbavují všechny lety najednou a jsem odeslán k samoobslužnému kiosku, kde mi vyjedou palubní vstupenky až do Prahy. Na odbavení mě lehce překvapuje, že všichni pracovníci a pracovnice odbavení se blíží k důchodovému věku. Postaršího pána, který mne odbavuje se zdvořile ptám, zda kufr odbavuje až do Prahy a odpovědí je mi zamumlání, že všechno je perfektní a přeje příjemný let. Kontrolní útržek kufru končí druhým segmentem v AMS, tak budu vše řešit tam. Kufr se vešel do váhového limitu o celou jednu libru. Přes kontrolu TSA se přesunuji opět na terminál C, který je obsazen hlavně letadly Delty a Southwest a u gatu netrpělivě čekám, až se objeví B737 do Minneapolis – na přestup mám totiž 54 minut. Přibližně 40 minut před odletem s objevuje kýžené letadlo a v překvapivě krátké době po výstupu cestujících začíná boarding. Trochu mne překvapuje absence jakékoliv nástupní sekvence, což se při samotném nástupu projeví hned na začátku ekonomické třídy, kdy rodina hispánců řeší jak nacpat své příruční zavadla do plných binů u svých míst. Letuška je nakonec usměrňuje do vzdálenější části letadla, kde jsou biny volné, což nesou s velkou nelibostí. Jejich zmatkování nesu s nelibostí i já – počítám minuty a tato situace jich ukrojila asi pět. Nakonec asi deset minut po plánovaném odletu následuje push-back a start s velice turbulentním stoupáním. Během letu se podává standardně výběr nápojů a arašídy. Kapitán ohlašuje, že cesta do MSP bude rychlejší oproti předpokladu. Po docela turbulentním přistání dále ohlašuje, změnu gate na F1, což mi hraje do karet, protože další let je z blízké gate G8. Po výstupu mi tak po příjezdu zbývá téměř hodina na přestup, což je ve výsledku královský čas, protože z F1 jsem na G8 za necelých pět minut. Cestou do Prahy se ještě párkrát zamyslím, jestli je můj kufr také podobně úspěšný…
MSP-AMS | Delta Air Lines DL264 | Airbus 330 (reg. N807NW)
V okamžiku, kdy dorážím ke gate G8, začíná boarding. Z letadla je vidět pouze ocas, takže se spokojím s vyfocením registrace a zapojuji se do nástupní procedury, nyní již s nástupními zónami. Mám opět podobná místa jako při cestě na JFK, v zadní části, ulička dvousedačky. Usedám a sleduji dění okolo sebe – společnost na vedlejším sedadle mi bude dělat mladý hubený američan, který hned po usednutí vytahuje Journal of Arthroscopy a ponořuje se do čtení, což vypadá jako štěstí, když vezmu v úvahu některé prostorově výrazné osoby ve frontě na gate. Blízké okolí ovšem vyplňuje zájezd americké mládeže do Vídně. Jejich dozor jim nechává naprostou volnost a řev tak nabírá na síle, palubní personál je v jejich kratochvílích podporuje a vtipkuje s nimi. Po vystoupání do letové hladiny se podává večeře a výběr je klasický – chicken, pasta, salad. Vybírám chicken a konstatuji, že ani toto není tak hrozné. Kuře s rýží je šťavnaté a poživatelné - pouze mi přijde, že je v něm nějaká dochuť - ne vyloženě špatná, ale prostě něco co tam nepatří. Také jsem trochu v rozpacích z letušky, která se stará o naši uličku - vypadá že už ji od důchodu příliš let také nedělí, výraz má stabilně jako domovnice, které člověk přejde přes čerstvě vytřenou podlahu, ale hlavně - svojí šířkou zabírá přibližně 80% šířky uličky, takže se při každém průchodu otře pozadím, přestože se snažím odklánět. Je vidět, že antidiskriminační politika v zaměstnávání v USA šlape tak jak má. Mládež naštěstí po jídle přichází o elán a postupně odpadá. Většinu cesty prospím i já, probudí mne podávání snídaně, která sestává z teplé zapečené bagetky, džusu a banánu – no ocenil bych trochu více invence, ale lepší než být o hladu. Za chvíli je zahájen sestup a po sedmi a půl hodinách přistáváme v Amsterdamu na dráhu 27. Tady mne čeká přesně opačný přestup, než v MSP – mám až příliš velkorysých 6 hodin na přestup. Zastavuji se u tranzitní přepážky s kontrolním útržkem od kufru a jsem ujištěn, že je odbaven až do Prahy - jen se poslední segment nevešel při tisku na útržek. Částečná útěcha – stejně si pohrávám s myšlenkou, zda je kufr vůbec někde poblíž. Cesta do města mne podruhé neláká, tak zbylý čas trávím pozorováním letištního provozu z vyhlídkové terasy, připojením na internet, pitím Heinekenu a focením přistávajících letadel na dráhu 27 od gate B36, odkud bude vypraven můj poslední segment do Prahy.
AMS-PRG | KLM Royal Dutch Airlines DL9637 | Embraer 190 (reg. PH-EZM)
Samotná cesta do Prahy už je jen posledním detailem na celé cestě. Po velice rychlém boardingu odlétáme na čas. Opět si potvrzuji, že Embraer je moje oblíbené letadlo, místa na nohy je bohatě a jak vidím o jednu řadu dopředu, tak exit row je na místo nestandardně velkorysá. Ihned po startu upadám do komatu a probouzí mne až palubní personál rozvážející občerstvení, beru zavděk kávou a preclíky. Zanedlouho zahajujeme sestup a po obkroužení jihu Prahy dosedáme na dráhu 31. Posledním dílem do skládačky byl naštěstí kufr, který se na pásu objevil mezi prvními…
Pokud jste dočetli až sem, děkuji za pozornost.
+ Delta – z mého pohledu poskytuje služby vcelku na úrovni, úroveň cateringu na mezinárodních letech byla relativně příjemné překvapení (alespoň v porovnání s KLM)
+ DEN – přehledné letiště, snadná orientace; stejně jako klasicky AMS
- JFK, terminál 3 – nepříliš přehledný terminál, stísněné prostory při tranzitních procedurách
- palubní personál Delty na letu MSP-AMS
- taška na notebook od Samsonite, která je prodávána jako „TSA friendly“ (pouze se rozepne a část s notebookem se vyklopí na pás), takto funguje opravdu pouze na TSA – pracovníci security v Praze a Amsterdamu se tímto zlepšovákem odmítají zabývat. Když notebook, tak jedině do lavoru…
Předchozí report Ko Samui s KL a PG (PRG-AMS-SIN-USM a zpět)
- map.jpg (99.98 KiB) Zobrazeno 2490 krát
PRG-JFK | Delta Air Lines DL211 | Boeing 767-300ER (reg. N181DN)
Vzhledem k předpokládanému bezpečnostnímu pohovoru během odbavení radši vyrážím na Ruzyň dříve, nerad bych se odbavením příliš zdržoval – nejen kvůli případnému postávání ve frontě, ale i kvůli faktu, že v rámci zoufalé likvidace posledních mil z OK Plus jsem si objednal poukaz na vstup do Crystal Lounge. Ve frontě na bezpečnostní pohovor je přede mnou asi 10 lidí, což vypadá vcelku nadějně, ovšem do doby, než se jedno stanoviště ze tří zavře a druhé řeší důkladně nějaký problém asiatky, která kolem sebe mává dvěma různými pasy. Čekání doprovází vytrvalé štěkání psíka v brašně jedné paní, také čekající na odbavení. Po přibližně dvaceti minutách se dostávám na řadu - mezitím fronta za mnou úctyhodně narostla. Samotný pohovor netrvá déle než pět minut, částečně si ho protahuji sám, jelikož nemám rezervace hotelů a podobné dokumenty vytištěné a musím je hledat v mailech v iPadu. Po zodpovězení několika otázek o účelu cesty a možných osobách, které se podílely na balení a transportu mého zavazadla, se pracovník odchází poradit se supervisorkou a posléze zodpovídám finální sadu otázek na doložení příslušnosti k zaměstnavateli a jsem propuštěn k odbavení, které je už dílem okamžiku. Po pasové kontrole se odebírám ke Crystal Lounge v jejímž vchodu mě vítá řemeslník v montérkách s vrtačkou v ruce – probíhá rekonstrukce. Poblíž sedící pracovník mě navádí na správné místo, do restaurace The Globe, kde se v nachází improvizovaný salónek, který působí asi jako coffee break na průměrné konferenci, jen s alkoholem navíc. Moje původní představa o pořízení pár fotek z plochy rychle bere za své, jelikož restaurace je uvnitř terminálu a bez jakéhokoliv výhledu. Salónek nebyl nikdy nijak výrazně okouzlující, ale je z něho alespoň vidět na plochu – v této podobě nebylo nic moc, co by mne tam drželo. Po kávě, ginu a několika chlebíčcích se radši odebírám ke gatu na točenou plzeň a cestou přemýšlím nad tím, jak smysluplně jsem právě využil posledních pět tisíc mil. No, nakonec jsem je využil podobně, jako když jsem míle začal likvidovat nákupem dvou bonusových letenek v C na spojení PRG-TAT…
Po bezpečností kontrole plynule přicházím do již probíhajícího nástupu a za chvíli usedám na místo 33B (ulička na krajní dvousedačce) a obhlížím okolí. O několik řad vepředu vytrvale štěká onen psík, přes uličku rodina s infantem a když vezmu v úvahu jakou zábavu B767 nabízí, tak celkově moc nadšený nejsem. Start je víceméně na čas a za nedlouho se podává jídlo – z předchozího long-haulu s KLM jsem připraven na nejhorší, ale jsem vcelku příjemně překvapen. Na výběr je chicken, pasta a nebo salad – volím pastu a výsledkem jsou těstoviny, které neurazí, ale ani moc neoslní – chybí tomu nějaká nosná myšlenka. Příjemným doplňkem je salát s výbornou zálivkou. Palubní personál je z poloviny český a celkově velice ochotný. B767 nedisponuje žádným osobním IFE, pouze stropními televizemi, na kterých od začátku pouštějí jeden film za druhým. Než absence osobního IFE mi spíše vadí absence airshow – většinou IFE používám víceméně jen na to. Celkově let probíhá bez komplikací, otec infanta přes uličku se ukázal jako známý, kterého jsem několik let neviděl. Je zajímavé, že člověk najednou získá pro infanta daleko větší pochopení. Jediným rušivým elementem je tedy pouze štěkání, ale postupem letu se i psisko unaví.
Po přistání na JFK hlásí kapitán, že má velice dobrou zprávu – že jsme přiletěli dříve. Vzápětí, ale dodává, že má i špatnou zprávu – že není stání připraveno, takže po dalších dvaceti minutách postávání na ploše se mohu vydat z gatu do hlubin terminálu 3 na oblíbenou proceduru – pohovor s imigračním důstojníkem, vyzvednutí zavazadla, odevzdání zavadla a bezpečnostní prohlídka. Na imigračním není téměř žádná fronta, pohovor sestává jen z otázek, kam jedu a co tam budu dělat, takže procházím po odevzdání otisků poměrně rychle, žádná větší lustrace se nekoná. Po vyzvednutí a odevzdání zavazadla mne čeká jen bezpečnostní prohlídka, kde je vcelku přijatelné množství lidí. Za těch 15 minut čekání se za mnou ovšem fronta zvětšuje tak, že za chvíli není v hale místo a začíná být značně vydýcháno. Celkově prostory na přestupu působí dost stísněně.
JFK-DEN | Delta Air Lines DL211 | Boeing 737-800 (reg. N387DA)
Po absolvování všech bezpečnostních procedur se vydávám na delší pochod v rámci terminálu 3 k dalšímu letu do Denveru. Terminál příliš zábavy nenabízí, pouze mě při čekání u gatu zaujme vcelku složitý push-back A330 Brussels Airlines, který mi připomíná odjezd auta, které další dvě sevřela při podélném parkování. Samotná cesta v B738 ubíhá ještě pomaleji, než z PRG – economy moc pohodlí nenabízí, ale během čtyř hodin letu alespoň několikrát projede palubní personál s nápoji a arašídy, příp. lepším jídlem ke koupi. Ani zde mi není dopřáno pozorovat airshow, během cesty je na panelech pouštěn film.
Ale příliš mne to nemrzí, v polovině cesty mne obestře tma a probudí mne až trhnutí letadla, které pokládám za turbulenci a instinktivně se chytám opěrek sedadla. Když ovšem rozlepím oči a zahlédnu ubíhající světla okolo přistávací dráhy, je mi jasné že o turbulenci nešlo. Alespoň jsem svým probuzením pobavil dvě spolusedící dívky. Okolo desáté večerní přijíždíme k terminálu C a po přejezdu vláčkem do hlavní budovy a vyzvednutí kufru začínám řešit jednu z nevýhod, které tento itinerář má – poslední shuttle do Vailu odjíždí okolo deváté večerní a tak musím jednu noc strávit v letištním hotelu. Komplex různých hotelů je situován asi 5 km od letiště uprostřed ničeho a jako přeprava slouží minibusy. Asi po dvaceti minutách se objevuje minibus Holiday Inn Express a zanedlouho jsem konečně, po 24 hodinách na nohou, v hotelu.
Colorado - Vail, Denver
Po ne zcela dostatečném noclehu se vydávám zpátky na letiště na shuttle do Vailu, v letištní hale si na přepážce Colorado Mouintain Express vyzvedávám palubní lístek a nasedám do dodávky pro 10 lidí, kde postarší řidič jménem Jim po chvíli čekání volá na dispečink, konstatuje tři no-shows a tak vyrážíme na cestu, která trvá dvě a půl hodiny a já jsem jediným pasažérem. Po cestě si řidič několikrát řidič posteskne, že tenhle business už není, co to bývalo, ale jinak nemá moc potřebu interagovat, což mi po předchozím cestovním dnu vcelku vyhovuje. Jediným zpestřením cesty je tak, když v polovině cesty odbočí z dálnice, aby ukázal krásný výhled na hory, který inspiroval Katherine Lee Bates k napsání písničky America the Beautiful… a pak mi ji celou zazpívá, aby cizinec pochopil sílu patriotismu a po skončení mne instruuje, že se ji musím naučit a zazpívat ji někomu doma, v Československu…
- Holiday Inn Express u letiště DEN
- Letiště DEN
- Na cestě z Denveru do Vailu
Vail je vcelku kýčovité a drahé lyžařské městečko v nadmořské výšce 2500 metrů. Příroda v okolí má svoje kouzlo a určitě si na své přijdou vyznavači turistiky. První dva týdny v červnu ještě vrcholí přípravy na letní sezónu a ještě není všude plno lidí. Ovšem ani v sezóně to s lidmi nebude tak horké co se turistiky týče, protože většina Američanů se vydá pouze tam, kam se dá dojet autem. Během krátkého výletu na vrchol nad Vailem, kam se posledních tři sta výškových metrů od lanovky do 3400 m musí pěšky, jsem nepotkal během dvou hodin v přírodě ani nohu. Původní záměr na prodloužení pobytu ve Vailu o jeden den nevyšel (pouze umístění na waitlist), jelikož se v ten zamýšlený den konal v Beaver Creeku závod Tough Mudder, kde účastníci zdolávají podobné překážky jako na armádních cvičištích, kdy některé jsou i pod proudem. Na závod mělo dorazit 25 tisíc lidí, takže ubytování v širém okolí bylo na tento den několik měsíců dopředu nedosažitelné. Proto jsem zůstal v Denveru o jeden den déle. Jedinou komplikací bylo, že linka shuttle busů z Vailu do centra Denveru měla být zahájena až s letní sezónou, takže jsem se musel bohužel spokojit opět s cestou na letiště a pak SuperShuttlem do centra…
- Vail
- Mt. Holy Cross (4270 m)
- Americká představa o turistice...
- Vail Cascade Resort & Spa
- Flat Iron Steak (restaurace Atwater, Vail Cascade Resort & Spa)
- Filet Mignon (restaurace Atwater, Vail Cascade Resort & Spa)
Před odjezdem jsem někde četl, že Denver je v USA #1, co se týče piva. Po pivech typu Miller Lite nebo Bud Lite jsem nevěděl, co si pod tím mám představit – výsledek ale předčil předchozí nízká očekávání. Centrum Denveru okolo pěší zóny na 16. ulici je plné restaurací a hospod, z nichž některé jsou opravdu zajímavé, např. Falling Rock, kde měli cca. 40 točených piv s vyšším obsahem alkoholu (~6-7%), většinou z místních menších pivovarů. V Denveru je poměrně široká nabídka na návštěvu sportovních zápasů, ale v mém případě připadal časově v úvahu pouze baseball - místní Colorado Rockies. Na pořadu dne byl poslední z trojzápasu proti Los Angeles Angels, kdy předchozí dva zápasy místní vcelku jasně projeli… Je to vcelku zajímavá podívaná, ale od návštěvy necelých 38 tisíc lidí jsem čekal trochu víc. Poloprázdný stadion měl atmosféru maximálně při zpěvu hymny a také při představování válečného veterána z Afganistánu s následným zpíváním God Bless America. LA Angels vyhráli vcelku s přehledem 10:8…
- Všudypřítomné veverky v parcích... drzé, žebrající...
- Falling Rock Bar
- Stadion Colorado Rockies - Coors Field
- Colorado Rockies vs. Los Angeles Angels
- Veterán z Afghanistánu...
- ...následný zpěv (zajímavé, že většina protější tribuny potřebuje číst text na tabuli)
DEN-MSP | Delta Air Lines DL958 | Boeing 737-800 (reg. N377DA)
V pravé poledne chytám SuperShuttle z centra na letiště a cestou přemýšlím nad tím, kolik kilo bude mít po nákupech v Cherry Creek Shopping Centre kufr nadváhu. Nacházím check-in Delty, kde se odbavují všechny lety najednou a jsem odeslán k samoobslužnému kiosku, kde mi vyjedou palubní vstupenky až do Prahy. Na odbavení mě lehce překvapuje, že všichni pracovníci a pracovnice odbavení se blíží k důchodovému věku. Postaršího pána, který mne odbavuje se zdvořile ptám, zda kufr odbavuje až do Prahy a odpovědí je mi zamumlání, že všechno je perfektní a přeje příjemný let. Kontrolní útržek kufru končí druhým segmentem v AMS, tak budu vše řešit tam. Kufr se vešel do váhového limitu o celou jednu libru. Přes kontrolu TSA se přesunuji opět na terminál C, který je obsazen hlavně letadly Delty a Southwest a u gatu netrpělivě čekám, až se objeví B737 do Minneapolis – na přestup mám totiž 54 minut. Přibližně 40 minut před odletem s objevuje kýžené letadlo a v překvapivě krátké době po výstupu cestujících začíná boarding. Trochu mne překvapuje absence jakékoliv nástupní sekvence, což se při samotném nástupu projeví hned na začátku ekonomické třídy, kdy rodina hispánců řeší jak nacpat své příruční zavadla do plných binů u svých míst. Letuška je nakonec usměrňuje do vzdálenější části letadla, kde jsou biny volné, což nesou s velkou nelibostí. Jejich zmatkování nesu s nelibostí i já – počítám minuty a tato situace jich ukrojila asi pět. Nakonec asi deset minut po plánovaném odletu následuje push-back a start s velice turbulentním stoupáním. Během letu se podává standardně výběr nápojů a arašídy. Kapitán ohlašuje, že cesta do MSP bude rychlejší oproti předpokladu. Po docela turbulentním přistání dále ohlašuje, změnu gate na F1, což mi hraje do karet, protože další let je z blízké gate G8. Po výstupu mi tak po příjezdu zbývá téměř hodina na přestup, což je ve výsledku královský čas, protože z F1 jsem na G8 za necelých pět minut. Cestou do Prahy se ještě párkrát zamyslím, jestli je můj kufr také podobně úspěšný…
MSP-AMS | Delta Air Lines DL264 | Airbus 330 (reg. N807NW)
V okamžiku, kdy dorážím ke gate G8, začíná boarding. Z letadla je vidět pouze ocas, takže se spokojím s vyfocením registrace a zapojuji se do nástupní procedury, nyní již s nástupními zónami. Mám opět podobná místa jako při cestě na JFK, v zadní části, ulička dvousedačky. Usedám a sleduji dění okolo sebe – společnost na vedlejším sedadle mi bude dělat mladý hubený američan, který hned po usednutí vytahuje Journal of Arthroscopy a ponořuje se do čtení, což vypadá jako štěstí, když vezmu v úvahu některé prostorově výrazné osoby ve frontě na gate. Blízké okolí ovšem vyplňuje zájezd americké mládeže do Vídně. Jejich dozor jim nechává naprostou volnost a řev tak nabírá na síle, palubní personál je v jejich kratochvílích podporuje a vtipkuje s nimi. Po vystoupání do letové hladiny se podává večeře a výběr je klasický – chicken, pasta, salad. Vybírám chicken a konstatuji, že ani toto není tak hrozné. Kuře s rýží je šťavnaté a poživatelné - pouze mi přijde, že je v něm nějaká dochuť - ne vyloženě špatná, ale prostě něco co tam nepatří. Také jsem trochu v rozpacích z letušky, která se stará o naši uličku - vypadá že už ji od důchodu příliš let také nedělí, výraz má stabilně jako domovnice, které člověk přejde přes čerstvě vytřenou podlahu, ale hlavně - svojí šířkou zabírá přibližně 80% šířky uličky, takže se při každém průchodu otře pozadím, přestože se snažím odklánět. Je vidět, že antidiskriminační politika v zaměstnávání v USA šlape tak jak má. Mládež naštěstí po jídle přichází o elán a postupně odpadá. Většinu cesty prospím i já, probudí mne podávání snídaně, která sestává z teplé zapečené bagetky, džusu a banánu – no ocenil bych trochu více invence, ale lepší než být o hladu. Za chvíli je zahájen sestup a po sedmi a půl hodinách přistáváme v Amsterdamu na dráhu 27. Tady mne čeká přesně opačný přestup, než v MSP – mám až příliš velkorysých 6 hodin na přestup. Zastavuji se u tranzitní přepážky s kontrolním útržkem od kufru a jsem ujištěn, že je odbaven až do Prahy - jen se poslední segment nevešel při tisku na útržek. Částečná útěcha – stejně si pohrávám s myšlenkou, zda je kufr vůbec někde poblíž. Cesta do města mne podruhé neláká, tak zbylý čas trávím pozorováním letištního provozu z vyhlídkové terasy, připojením na internet, pitím Heinekenu a focením přistávajících letadel na dráhu 27 od gate B36, odkud bude vypraven můj poslední segment do Prahy.
AMS-PRG | KLM Royal Dutch Airlines DL9637 | Embraer 190 (reg. PH-EZM)
Samotná cesta do Prahy už je jen posledním detailem na celé cestě. Po velice rychlém boardingu odlétáme na čas. Opět si potvrzuji, že Embraer je moje oblíbené letadlo, místa na nohy je bohatě a jak vidím o jednu řadu dopředu, tak exit row je na místo nestandardně velkorysá. Ihned po startu upadám do komatu a probouzí mne až palubní personál rozvážející občerstvení, beru zavděk kávou a preclíky. Zanedlouho zahajujeme sestup a po obkroužení jihu Prahy dosedáme na dráhu 31. Posledním dílem do skládačky byl naštěstí kufr, který se na pásu objevil mezi prvními…
Pokud jste dočetli až sem, děkuji za pozornost.
+ Delta – z mého pohledu poskytuje služby vcelku na úrovni, úroveň cateringu na mezinárodních letech byla relativně příjemné překvapení (alespoň v porovnání s KLM)
+ DEN – přehledné letiště, snadná orientace; stejně jako klasicky AMS
- JFK, terminál 3 – nepříliš přehledný terminál, stísněné prostory při tranzitních procedurách
- palubní personál Delty na letu MSP-AMS
- taška na notebook od Samsonite, která je prodávána jako „TSA friendly“ (pouze se rozepne a část s notebookem se vyklopí na pás), takto funguje opravdu pouze na TSA – pracovníci security v Praze a Amsterdamu se tímto zlepšovákem odmítají zabývat. Když notebook, tak jedině do lavoru…
Předchozí report Ko Samui s KL a PG (PRG-AMS-SIN-USM a zpět)
Naposledy upravil Lemon dne 14. 06. 2012, 11:15, celkově upraveno 5
- Lemon
- Cestující Economy (low-cost)
- Příspěvky: 24
- Registrován: 19. 01. 2009, 10:04
- Bydliště: PRG
Re: Z Prahy do Colorada (PRG-JFK-DEN-MSP-AMS-PRG)
od jonapet v 14. 06. 2012, 08:50
Hezký Trip Report, zvlášť oceňuji gastronomickou sekci!
- jonapet
- Cestující Economy Class
- Příspěvky: 157
- Registrován: 22. 08. 2011, 07:52
- Bydliště: Ostrava, ČR
Re: Z Prahy do Colorada (PRG-JFK-DEN-MSP-AMS-PRG)
od Brut v 14. 06. 2012, 09:17
Pěkný report, moc příjemně se to čte. Díky
- Brut
- Cestující Economy (low-cost)
- Příspěvky: 86
- Registrován: 03. 06. 2011, 19:30
- Bydliště: u BHX
Re: Z Prahy do Colorada (PRG-JFK-DEN-MSP-AMS-PRG)
od rastompk v 14. 06. 2012, 09:49
Pekne pekne! A tiez foto z pobytovej casti!
Kazdopadne, az tak casto long hauls nelietam (priemerne tak raz za rok na dovolenku) ale co ma prekvapuje, ze v sucasnosti este niekto pouziva lietadla kde nie je individualne IFE(to sa mi veru uz davno nestalo na dlhom lete - a to som dokonca letel najdobytciakom verzia AF 773 do PTP minuly rok). Ale zas podla trip reportov tu na fore je to zda sa celkom bezne. Ak dobre chapem tak hlavne u low costov ako LH KLM Delta a podobne
Heh a dobry postreh ku infantovi. Ked clovek ku nejakemu pride (alebo aspon kamaratov), tak hned ma iny pohlad na vec
Kazdopadne, az tak casto long hauls nelietam (priemerne tak raz za rok na dovolenku) ale co ma prekvapuje, ze v sucasnosti este niekto pouziva lietadla kde nie je individualne IFE(to sa mi veru uz davno nestalo na dlhom lete - a to som dokonca letel najdobytciakom verzia AF 773 do PTP minuly rok). Ale zas podla trip reportov tu na fore je to zda sa celkom bezne. Ak dobre chapem tak hlavne u low costov ako LH KLM Delta a podobne
Heh a dobry postreh ku infantovi. Ked clovek ku nejakemu pride (alebo aspon kamaratov), tak hned ma iny pohlad na vec
- rastompk
- Cestující Economy Class
- Příspěvky: 106
- Registrován: 08. 12. 2011, 09:32
- Bydliště: CDG/ORY/BVA
Příspěvků: 5
• Stránka 1 z 1
Kdo je online
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník