Santiago de Chile
Většina turistů tady zůstane pár dní a poté zamíří do dalších oblastí Chile, což je celkem pochopitelné, nicméně i samotné Santiago je zajímavým místem, kde jsou asi nejlépe vidět kontrasty a občas divoká historie země. Je zde možné nahlédnout do každodenního života jihoamerické metropole a zároveň prozkoumat hory, ledovce a národní parky na úpatí And, navštívit vinice na předměstí nebo se vydat na pobřeží Tichého Oceánu.
Říká se, že Chile je jiná, než ostatní země Latinky. Geografická poloha na kraji světa mezi oceánem a na úpatí hor, častá zemětřesení, náročné podmínky a nedostatek vody na velké části území zformovaly charakter lidí do trošku jiné podoby než je obvyklé v okolních zemích. Mentalitu obyvatel a historický vývoj země ovlivnily také imigrační vlny z Německa a německý vliv je zde dodnes patrný: organizace je o třídu výš než u sousedů, doprava a služby fungují relativně dobře a přestože do evropské úrovně stále kousek chybí, dá se říci, že země je postavená na moderních zásadách a principech. Santiago, město založené roku 1542 Španěly, je dnes jedním z nejvýznamnějších finančních a obchodních center Jižní Ameriky a Chile je od roku 2009 jako jediná země Latinky členem OECD.
Co zaujme bezprostředně po vstupu do země, je jazyk: také tady se projevila jistá izolace od okolního světa a Chilané tak mluví vlastní formou španělštiny zvanou „chileno“, což je španělština s odlišnou výslovností a gramatikou, obohacená o celou řadu lokálních výrazů převzatých z jazyků původních obyvatel. Ke všemu mluví velmi rychle, zkracují slova a vypouštějí celé slabiky, takže problém rozumět mají i jiné španělsky mluvící národy (a všichni se shodnou, že se jedná o nejhorší formu španělštiny). Nicméně Chilané jsou na svoji „zprzněnou“ španělštinu patřičně hrdí, anglicky umí málokdo a tak je dobré naučit se před cestou alespoň základní španělské fráze.
Obecně je možné Santiago rozdělit na bohaté čtvrti na severovýchodě směrem k úpatí And a na chudší až velmi chudá jižní a západní předměstí. Už transfer z letiště je malou ukázkou místních kontrastů: do centra vede nová moderní dálnice, která po několika kilometrech prochází chudými čtvrtěmi s malými domky s plechovými střechami a spoustou odpadků v příkopech, kde auta v kolonách víc stojí než jedou a kde pouliční umělci a prodejci všeho možného využívající každé zastavení k malému výdělku, abychom se za několik desítek minut objevili v nablýskaném downtownu ve čtvrtích Providencia a Las Condes. Tady sídlí většina významných domácích a zahraničních společností, stojí zde Gran Torre de Santiago, se 300 metry druhá nejvyšší budova na jižní polokouli, obchodní centra v západoevropském a severoamerickém stylu nabízí všechny známé zahraniční značky, včetně plzeňského Prazdroje, outdoorového vybavení Hannah nebo Husky a viděl jsem i reklamu na Škodovku, kterou sem následně několikrát spatřil v ulicích.
downtown Providencia
Gran Torre de Santiago
zelená budova hotelu Hilton
jako ze Star Wars
downtown Las Condes, v pozadí předhůří And
zhruba 45 minut cesty metrem z downtownu na severní okraj jižních předměstí...
Při procházce ulicemi v moderní části Santiaga se téměř nezdá, že se jedná o Jižní Ameriku. Lidé se na první pohled jeví víc jako Španělé nebo Řekové, než potomci indiánů kmene Mapuche, většina alespoň zhruba ví, kde leží Česká Republika (pokud se nechytnou, je dobré připomenout Československo), zná Prahu a pamatuje se na jistého zloděje propisek, který jejich zemi před pár lety navštívil. Evropskou Unii zde považují za vzor, ke kterému se snaží přiblížit a při rozhovoru je zřejmý jistý respekt, někdy skoro až obdiv, zejména pokud jste v zemi pracovně. Německé školy i další instituce jsou logicky považovány za nejlepší v zemi, ale systém vzdělávání a zdravotnictví je placený podle amerického vzoru, kvůli čemuž čas od času probíhají stávky a demonstrace. Zatímco Evropa má v Chile váhu, k Severní Americe místní tolik netíhnou, ne že by se jednalo přímo o rivalitu, ale dojem, že Američany zajímá jen nerostné bohatství a byznys je při rozhovorech s domorodci zřejmý. Přestože se tady člověk musí v práci dost otáčet (pracovní doba 45 hodin týdně, 3 týdny dovolené ročně, výpovědní lhůta žádná), jsou Chilané hrdí na svoji zem a snem mnohých příslušníků okolních států je najít práci právě tady. Na druhou stranu maňana je zde pořád maňana německému vlivu navzdory a úroveň byrokracie dosahuje výše Andských vrcholů, kdy technicky vzato není nic problém, ale všechno je problém, pokud to chcete hned. V praxi to znamená jediné: obrnit se trpělivostí a naléhat, naléhat, naléhat, ale zase ne moc, Chilané totiž hodně dají na osobní kontakty a dojmy a pokud se na ně zatlačí příliš, začnou problémy.
Zatímco chudší předměstí působí latinskoamerickým dojmem a splňují většinu stereotypů, centrum města bych přirovnal tak trošku k Athénám nebo Istanbulu – betonové stavby, malé obchůdky, restaurace se zahrádkou, potulní psi, pouliční stánky v horkém slunci, spousta aut v ulicích a i tady platí zásada „proč bych brzdil, když můžu zatroubit“. Celkově vzato je v jednotlivých částech města patrná značná sociální a kulturní nerovnost, které odpovídá i úroveň bezpečnosti a cenová hladina – v moderních čtvrtích jsou ceny srovnatelné se západní Evropou, ale je běžné, že stejný řetězec supermarketů má v jednotlivých částech města odlišné ceny zboží. Linkami metra lze během několika desítek minut dojet z moderního downtownu rovnou do nejchudších čtvrtí, kde ani ve dne nemusí být úplně bezpečno. Nebudu vypisovat, co všechno je v Santiagu k vidění, to lze najít v každém turistickém průvodci, takže jen stručně: v historickém centru se nachází při převratu bombardovaný prezidentský palác La Moneda, budova parlamentu, katedrála na centrálním náměstí Plaza de Armas nebo Národní banka a několik muzeí, do kterých je vždy v neděli vstup zdarma. Za návštěvu rozhodně stojí Museo de la Memoría ve čtvrti Quinta Normal, dokumentující celé období diktatury, kterou Chilané přirovnávají k nacismu. Vstup je zdarma a expozice interaktivní formou ukazují praktiky režimu od převratu až do jeho konce v celostátním referendu. Ve městě se nachází také řada parků a pahorků zvaných „cerros“, nejznámější jsou Cerro Santa Lucia a Cerro San Cristobal, kam vede lanovka z bohémské čtvrti Barrio Bellavista. Na vrcholu je socha Panny Marie a nádherný výhled na město a okolní horské vrcholy.
palác La Moneda
budova parlamentu
pouliční představení na Plaza de Armas, v okolních uličkách je peruánská enkláva
budova "Bolsa de Chile", třetí největší burza v Latince
upoutávka na představení v Národním divadle
uličky "starého města"
pevnost Hidalgo na Cerro Santa Lucía - tady Pedro Valdivia založil v roce 1542 Santiago
socha Panny Marie na Cerro San Cristobal
řeka Mapocho - vody je málo, prší zde nanejvýš 20 dní v roce
jedno z míst, kde mně auta, ruch a potulní psi připomněli Athény
Nedaleko Plaza de Armas se nachází Mercado Central s restaurací Donde Augusto nabízející nejrůznější plody moře, ale jedná se tak trochu o turistickou past s odpovídajími cenami. Místní střední a chudší třída totiž chodí jíst a nakupovat naproti do tržnice La Vega, kde je k dostání vše od masa, přes koření a zeleninu až po více či méně exotické druhy ovoce. Tady na mostě přes řeku Mapocho začíná Jižní Amerika, kde obchodníci za zvuku latinskoamerických rytmů nabízejí všechno možné. Čistota není nejlepší, v regálech se zbožím občas spí kočky a v uličkách mezi stánky se prochází potulní psi, ale jídlo je vynikající, vždy čerstvé a stojí polovinu toho, co v supermarketech v bohatých částech města. Například horní hovězí zde stojí okolo 9 euro za kg, avokádo 1,3 - 2 euro/kg, kdy prodavač vybere podle přání "ready to eat" na hned, za den nebo za dva (ironií je, že avokádo se k nám dováží mimo jiné právě z Chile v ceně od 20 Kč za kus, o kvalitě nemluvě). Navštívit tohle místo stojí za to, stačí zapomenout na obvyklý nákupní spěch a jen tak se procházet mezi stánky, pozorovat domorodce a hlasitě komunikující prodavače a občas poklábosit o fotbale nebo o Evropě. Protože většina turistů skončí v Mercado Central, „Gringos“ zde obvykle vzbudí zvědavost a je běžné, že prodavači prohodí pár slov, zeptají co a jak nebo se pochlubí účastí Chile na MS ve fotbale. Musím také podotknout, že se mě při nakupování nikdy nikdo nepokusil natáhnout natož okrást a to jsem tady strávil víkend co víkend půl dne, nakoupil jídlo na celý týden a přitom neutratil víc než 30 Euro.
rybí trh Mercado Central
lidová tržnice La Vega
třžnice se skládá z několika plechových hangárů a na délku měří půl kilometru
paella de mariscos - peruánská verze
Kapitola sama pro sebe je samozřejmě městská hromadná doprava: možná si dovedete představit pocit, kdy čekáte na zastávce na autobus, který má jet každých 10 minut. Po půl hodině to vzdáte s tím, že jdete do práce pěšky, načež spatříte přijíždějící autobus, ne jeden, ale hned dva (nebo taky tři) stejné linky. Následuje sprint zpátky na zastávku, abyste zjistili, že oba autobusy jsou beznadějně plné a tak zpocení v podzimním 25 stupňovém ránu rezignovaně kráčíte do práce... Když už se do autobusu podaří nastoupit, čas od času uvnitř někdo zazpívá, odvypráví příběh nebo prozradí filmové novinky, občas řidiče chytnou nervy a na 300 metrovém, výjimečně volném úseku vyzkouší zrychlení autobusu, aby pak přejel zastávku a za hlasitého křiku cestujících otevřel dveře ještě za jízdy a 100 metrů za zastávkou... Jindy zase chytnou nervy cestující a tak si během stání v zácpě vyžádají výstup z autobusu v prosředním pruhu šestiproudé silnice... Metro je čisté a funguje spolehlivě, akorát v dopravní spičce se musí počkat na třetí nebo čtvrtou soupravu... Pro přiblížení přeposílám návod od kolegů v práci na cestování metrem:
"jakže se jmenuje ten sport na ledě, co se u vás hraje, jak do sebe všichni vráží?"
"hokej"
"aha, tak až budeš vystupovat z metra, tak si na to vzpomeň, jinak nevystoupíš"
kontrolní otázka: kolik Chilanů se vejde do soupravy metra, typ NS-2007? ranní špička ve stanici Baquedano...
Velkým problémem Santiaga je smog - město je ze všech stran obklopené horami a v kombinaci s množstvím aut, nedostatkem srážek a absencí větru vyvolává inverzi, která zejména v zimních měsících zahaluje celé město do mlžného oparu.
na konci léta je ještě teplo, smog se částečně rozptýlí
v zimě město zakryje studený vzduch z hor a vznikne inverze
o víkendu není v ulicích tolik aut a tak se ovzduší nad městem pročistí - v pondělí...
... a v pátek
Nakonec několik obrázků ze Santiago de Chile:
směnárna - chvilku trvá, než se člověk zorientuje
starší verze Škodovky v ulicích
opět dojem jako v Istanbulu - v Santiagu je největší palestinská enkláva mimo arabský svět, usadili se zde většinou palestinští křesťané
ve městě je několik velkých parků a síť cyklostezek, zde Parque Araucano - po práci chodí Chilané do parků cvičit nebo běhat, v dubnu se koná marathon a každou neděli dopoledne se uzavře několik ulic na downtownu, které pak slouží jako pěší zóna
letecké foto kousek od centrály LAN Airlines, letos v dubnu se konala první stávka v historii společnosti
východní předměstí jako vystřižené ze Severní Ameriky
směrem do centra kvalita bydlení klesá
hlídka před Estacion Central, v bohatých čtvrtích jsou běžné elektrické ploty okolo rodinných domků a zahrad
Santiago - centrum a jihozápadní předměstí
Santiago - Barrio Bellavista, Providencia a východní předměstí
A v pokračování něco o zbytku Chile... : )
dakujem