Jelikož České aerolinie na svém webu uvádí, že se o cestující budou starat milí a příjemní pracovníci od přepážky až do výstupu z letadla, schválně jsem se na to zaměřil. Jak jsem si myslel, tak se i stalo, jediný příjemný člověk na letišti byla mladá pracovnice ochranky. U check-inu jsem velice nepříjemnou pracovnici požádal o sedadlo u okna. Ta si beze slova stoupla, pohledem mě změřila a řekla mi, že jestli nemám žádně postižení, má pro mě poslední místo u okna, u nouzového východu. Takže hodit můj 17-ti kilový kufr na pás a vzhůru k objevování pro mě nového terminálu. Upřímně, jediné co mě od poslední náštěvy tohoto letiště mile potěšilo, byla fungující a bezplatná wi-fi. Prošel jsem 2x celý terminál, koupil si ve free shopu colu za 60 Kč, zmrzlinu za přijatelnějších 27 Kč, ségře balení miniatur tik-tacků za 260 Kč a protože nebylo na ploše téměř nic k vidění, šel to "zakotvit" do příjemných lehátek vedle našeho gatu. Boarding byl stanoven na 16:55, ovšem začal o 15 minut později. V bussinessu byli dva cestující. Kapitán si ještě před zavřením dveří povzdechl, že se čekána některé cestující a že doufá, že na ně nebude muset čekat dlouho. Před vjeím na dráhu přistával OK-NES, letadlo ČSA pronajaté od Air Asia a létající na linkách TVS. Odlétali jsme s 12 minutovým zpožděním, což bylo největší toho týdne.
Sevis začal po osmi minutách, tradičně jsem si objednal rajčatový džus od firmy RIO, ke kterému jsem nedostal ani sůl, ani pepř, a dokonce mi přišel napůl zkažený. K němu se podávala čokoládovo-banánová műsli tyčinka. Při přistání to i přes hezké počasí poměrně házelo. Než jsme zajeli ke gatu, počkali jsme dalších 10 minut, jelikož bylo prostě a jednoduše plno. Vtipné bylo sledovat úprk většiny cestujících na návazné lety.
video z přistání: http://youtu.be/OdrZ-Na94ME
i toto bylo k vidění v hlavním městě: http://youtu.be/2M6lz1zksAo
AMS-PRG
Po deštivé návštěvě Amsterdamu jsme na letiště dorazili necelé dvě hodinky před odletem. Po vystoupení z auta se dvoučlenné, dámské osazenstvo rozhodlo, že se ještě musí podívat do parfumerie, a jak tomu bylo po celých pár dní, z plánovaných 5 minut se rázem stalo 25. Měl jsem tak dost času nejen pokecat s mladou prodavačkou, která sama zahájila konverzaci, ale záhy se podívat i do protějšího obchodus technologickými vymoženostmi (ne že by mě to nějak zajímalo), kde byl na prodej například segway za 8500 euro.
Na přepážce jsme zjistili, že můj kufr sice cestou z PRG vážil necelých 17 kg, ale díky suvenýrům (sýr, plno oblečení, skleněné lahve...) se hmotnost vyšplhala na 24,6 kg, což je oproti maximálním 23 poněkud více. Za přepážkou seděla mladá, přibližně dvacetiletá asiatka, která mi nejdřívě vyhověla s místem u okýnka, a až poté se koukla na váhu. "Little bit heavy, or not?" řekla s úsměvem, což nám dalo najevo, že nebude příliš těžké ji ukecat. "Vezu mnoho suvenýrů pro mojí rodinu, a pro mého malého sourozence (*10.7.)". "On to vyváží tím, že je hubený" přihodil můj dočasný táta. Mezitím už pracovnice nalepila samolepku se 23 kg a s přáním šťastného letu. Před bezpečnostní kontrolou jsem se rozlučil s našimi holandskými přáteli, a vydal se k ní. Zde jsem poprvé a naposledy na tomto letišti narazil na nepříjemného pracovníka, a to ve chvíli, když jsem ze svého batohu vyndal další, menší (taštička na doklady přes rameno). Nahodil důležitý výraz, ptal se na mám druhý batoh a co v něm vezu. Když jsem mu svojí lámanou angličtinou řekl, že kvůli tomu taštičku vyndavám, aby jeho kolega za scannerem viděl, co v ní vezu, nevyptával se. Samotný průchod rámem je zcela odlišný od toho klasického, poměrně vtipné, i se smíchem mladé obsluhy (kluk a holka), když jsem prošel bez zastavení se uvnitř "kupole". Kdo zde byl, ví co myslím. Původní plán, navštívit terasu se zhatil nejen tím, že jsem ji prostě a jednoduše nenašel, ale i tím, že už mi nezbývalo příliš času, a venku pršelo. Takže koupit poslední Chocomel, plechovku pomerančového džusu a bublinkového Nestea, Jelly beans a vodu. Co mě překvapilo, nenašel jsem jediný mrazák se zmrzlinou. Chtěl jsem se uvelebil do masážního křesla, které lákalo poměrem cena/čas, nebo-li 2 eura/5 minut, což jsem nakonec zavrhl s tím, že se raději projdu a kouknu se, co s děje na ploše. Být pracovníkem poblíž jezdícího pásu, asi by se mi zdálo o hlášení "Mind your step", které se ozývá snad každých pět vteřin, i v noci.
Po usazení se před náš gate, který se od mého příchodu změnil hned 3x, jsem zjistil, že i když měl začínat boarding, naše letadlo není ani na stojánce. Prohlédl jsem si tak spolucestující abych usoudil, že jestli je tu více jak 20 Čechů, tak je to hodně. To se mi také potvrdilo poté, co jsem si po "pípnutí" letenky stoupl za onu mladou asijskou pracovnici, a koukal ji drze za záda do počítače. Kromě mého jsem zahlédl pouze další dvě česká jména. Většina cestujících byli byznysmeni.
Kapitán letu, pan Luboš Komety, se po ukončení nástupu omluvil za drobné zpožďění. To už asi tušil, že budeme muset objet snad celé letiště (opravdu to trvalo kolem 10 minut) na dráhu. Po vzletu nebylo kvůli velké oblačnosti moc k vidění, j si dal do uší sluchátka (do svého mobilu, zde žádý zábavní systm nebyl, asi si nedokážu představit let do AUH) a zároveň začal servis. Tentokráte jsem si dal kávu, jako jídlo byl pytlíček slaných krekrů. Rozdávala je asi nejnepříjemnější posádka jakou jsem kdy zažil (udělali mi radost až po přistání, kde mi dovolili si vzít bezpečnostní instrukce). Nad DRS se ozvalo hlášení kapitána se slovy, že se sice máme připoutat kvůli následujícím turbulencím, ale že je letiště v PRG kvůli bouřce a dešti uzavřené, a že tomu tam bude na nejméně dalších 30 minut. Po opravdu slušné turbulenci zaviněné bouřkou a hned dvěmy okružnímy kolečky nad DRS jsme zamířily k cíli naší cesty, přeletěli nad oblastí kde bydlím (škoda že nebylo opravdu nic vidět), vynořili se z blýskajících se mraků kdesi nad Vltavou, a za pár minut přistáli v Praze, kde bylo opravdu pouze pár letadel. Vystoupil jsem jako poslední z letadla, došel si pro promočený kufr, nastoupil k tátovi do auta, a hurá domů
video z přistání: http://youtu.be/PgNp_YAjnfY
Pokud jste se pročetli až sem, tak děkuji PS. Škoda, že se lidé v Česku neusmívají tak, jako ti v Holandsku







