Jako pasivní znalec fóra znám všechny náležitosti zde standardního TR, ale bohužel je zde nemohu dodržet. Zaprvé jsem v době letu byl plně komerční uživatel letecké dopravy s cílem dostat se z bodu A do bodu B. Zadruhé mi jako technikovi stále chybí jasná definice roztíratelnosti másla ve výškách nad 10 kilometrů a proto i tento parametr cesty nebudu uvádět.
Ale už opravdu k reportu. Za to že si jej i po letech pomatuji děkujme jeho konečné úchylnosti a také tomu, že stále fotky z něj mám v 15 GB rootu na služebním notebooku. Pokud se to podaří, a to teď nemohu zaručit, tak budou současí TR.
07/07/12
KL1356, PRG – AMS, 14:00 – 15:35, Fokker 70
Moje cesta začala zvláštně už doma, kdy jsem se rozhodl ji absolvovat tzv. čistě vědecky, tzn. prdím na oblek a nejvyšší společenská kvalita oděvu budou rifle s košilí a ošoupané manšestrové sako,které je ještě dnes k vidění studenty při některých mých zkoušeních na ČVUT. Ve výsledku jsem měl batoh s elektronikou a čtením a malý kufr dole, aby se neřeklo. „Krize“ nastala už na letišti v Praze, kam jsem dorazil na přepážku ČSA/KLM na check-in. Po dotazu slečny kam letím, jsem odpověděl, že do AMS a pak dodal, že následně na IOM přes MAN. Isle of Man slečnu zarazilo natolik, že vykolejila i mě a já jsem po dlouhé době vytáhl z batohu vytištěnou elektronickou letenku od sekretářky. Až poté se slečna zorientovala a vydala mi tři palubní vstupenky. Následoval rychlý průlet salónkem (to byly ještě zlaté časy, kdy tam byla plznička) a obligátní nákup ATM v Relay. Červenec 2012 byl nadprůměrný co se týče bouřek a jeho sedmý den nebyl výjimkou. Opravdu velká bouřka a silný vítr, kterou jsme do té doby, ani potom na PRG nezažil, opozdila náš let. Toto zpoždění bylo poctivě, po vzoru Českých drah, navyšováno po 15 minutách na tři čtvrtě hodinu. Z počátku mě to nevzrušovalo a věnoval jsem se čtení ATM, ale při 30 minutách jsem lehce znejistil a dotázal se personálu na gate, zda stihnu přestup na AMS a zda mají nějaké informace o následném letu. Byl jsem ujištěn, že ano a ať před přistáním kontaktuji letušky na palubě. Pro mě bylo pozitivní to, že i přes připravenost letadla nás nechali v odletové hale a nemuseli jsme tak čekat na palubě. Fajn, po 40 minutách začal rychlý boarding a svižný odlet. Zkušenosti mi říkali, že let z PRG do AMS trvá většinou o čtvrthodinku méně, než uvádí letenka a ve správnosti mé úvahy mě utvrdilo i kapitánovo hlášení. Bohužel přistání proběhlo na nejvzdálenější dráhu a příjezd k terminálu se tak protáhl. Pořád to však bylo v lidských možnostech, navíc letiště v AMS znám velmi dobře a už v letadle jsem si promyslel trasu mého půlmaratonu. Mohutné řady na pasové kontrole při opuštění Schengenského prostoru jsem překonal se slovy, že „už už mi to letí“ a slavil jsem s tím úspěch. Na gate pro následující let do MAN jsem dorazil 3 minuty po začátku boardingu a svět div se, všichni už byli nastoupeni a dveře letadla uzavřeny. Asi 10 minut jsem se dohadoval s obsluhou gate a celou dobu sledoval stojící letadlo za oknem. Bohužel byli slušní, přísní a neoblomní a na palubu jsme ani já, ani asi desítka asijských cestujících nebyli vpuštěni. Následoval pomalý přesun na transfer desk ve velmi nasrané náladě, protože jsem tušil, že se dnes už nedostanu ani do UK a už vůbec ne na IOM. Musím upřímně přiznat, že slečna z KLM velmi rychle vyřešila můj problém a konverzace s ní mi také velmi zlepšila náladu. Odcházel jsem s úsměvem, což se nesetkalo s pochopením napruzených lidí v řadě které jsem už předtím naštval tím, že jsem je mávajíce FF kartičkou předběhl. Nastala klasika, přesun na hotel, večeře, bar a spánek. Na hotelu bylo, vzhledem k bouřkovým problémům po celé Evropě, velké množství zpožděných a zrušených cestujících, kteří tvořili snad většinu osazenstva. Na druhou stranu to je asi hlavní byznys letištních hotelů. Tento mumraj zapříčinil to, že si obsluha neuvědomila, že jsem také na večeři na voucher KLM a donesla mi klasický jídelní lístek. Nebránil jsem se a vybral si to, na co jsem měl opravdu chuť a doplnil do lahví vína na spláchnutí žalu. Moji příslušnost zjistil personál restaurace až při mém odchodu (mimochodem voucher jsem měl od začátku viditelně položený na stole), ale vůbec to neřešil a i když jsem prožral a propil mnohem více než jsem měl, tak to nikdo neřešil. To mě opět potěšilo a navnadilo na návštěvu hotelového baru, kde jsem hotelu štědře dorovnal ušlý zisk z večeře.
Fokker 70 pro segment PRG - AMS.
Bar nouzového ubytování v hotelu Van der Valk.
08/07/12
KL1081, AMS – MAN, 10:05 – 11:25, Embraer 190
Původní let KL1093 z AMS do MAN na 7. července v čase 16:35 – 19:45 se samozřejmě vzhledem k výše uvedenému nekonal. Náhradní let proběhl absolutně bez problémů od přesunu z hotelu až po přílet do MAN. Po příletu jsem nějaký čas strávil sledováním dohadování jihoasijského pasažéra s imigrační úřednicí, kdy se za mávání různýma vizitkami měnil ze studenta, přes manažera po majitele firmy. Rázná britská úřednice ho následně poslal k šípku s tím, ať se vrátí odkud přišel, ale že na svatou půdu UK nevstoupí. Vzhledem k jejímu psychickému vyčerpání jsem já následně prošel bez jediné otázky. Tímto děkuji neznámému asijskému studentovi a manažerovi v jedné osobě. Letiště MAN na mě působilo fajn. Dal jsem si pizzu, dvakrát světoznámý točený irský stout a něco posurfoval na free internetu (v té době opět ne moc standardní záležitost, nota bene na malém letišti).
Embraer 190 pro segment AMS - MAN.
08/07/12
BE817, MAN – IOM, 14:10 – 14:55, Dash 8-400
Opět musím říct pro úplnost příběhu, že původně měl být můj let o den dříve jako BE819 v časech 19:00 – 19:45. Let absolutně bez problémů po vzoru jiných low-cost, avšak s jistou zvýšenou pozorností při zjištění, že letím na letenku KLM. Přílet od moře s okamžitým dosednutím na dráhu byl pro mě novinkou a s blížícími se vlnami jsem čím dál nervózněji očekával pevninu.
Pobyt na Isle of Man v Douglasu byl pro mě velká pohoda. Pominu-li pracovní povinnosti, tak jsem si poprvé v životě zahrál v opravdovém casinu, které otevíral v roce 1966 sám velký James Bond (v té době Sean Connery). Vše jsem samozřejmě prohrál a ještě více propil, ale člověk se krásně pobavil. Dodnes mi v paměti zůstaly dva postřehy. Na všech perlivých nápojích je varování, že vám může při otevření vršek vystřelit do obličeje. A dále při snídaní jste dotázáni na to, z jakého chleba chcete tousty. Zda z bílého nebo celozrnného. Kdo se v zápalu zdravé výživy odhodlá pro celozrnný je zpražen tím, že je buzerant z „kontinentálního“ UK. Já jsem naštěstí, nehledě na svoje kila, zvolil chléb bílý a této inzultace se vyvaroval a nadále si v očích personálu zachoval heterosexuální orientaci.
Dash 8-400 pro segment MAN - IOM.
Dash 8-400 pro segment MAN - IOM.
Pokračování s cestou zpět bude následovat zanedlouho.
