Zdravím všechny... jsem zde s pokračováním. Jak jste si mohli všimnout, plán psaní tripreportu za pochodu se nějak nezdařil. Mrzí mě to, ale trochu jsem podcenil své časové vytížení, jelikož jsem většinou ráno vypadnul a vrátil se až někdy pozdě večer.
Všechny fotky jsou klikací a směřují na Google Photos, kde se nachází v rozlišení 1600 px na šířku nebo výšku (pro případ, že byste se chtěli podívat na fotku ve větším rozlišení).
PRG-LHRBritish Airways (BA853)
2:05 h
Airbus A320 (G-EUYL)
Load factor: 100 %Jak jsem v první části psal o mém silném nachlazení, tak se na mě usmálo štěstí a následující den jsem se cítil stokrát lépe než předchozí den večer po příjezdu do Prahy. Sice mě nachlazení i tak trápilo, ale aspoň to bylo snesitelnější. Vstával jsem někdy po čtvrté ráno, abych v pohodě stihnul sprchu a dopravil se na letiště s dostatečným předstihem.
Teď něco málo k dopravě v Praze z Hlavního nádraží na letiště. MHD s pomocí SMS jízdenky se to dá zvládnout za 32 Kč a délka cesty pro mě byla z Kobylis třičtvrtě hodiny. Ok, není to nejhorší, ale co mě spíš štve, jsou ty dva přestupy. Z hlavního nádraží sice jezdí Airport Express, avšak ten je provozován víceméně Českými Dráhami a pokud člověk nemá jejich jízdenku, tak stojí cesta 60 Kč, což se mi oproti MHD zdá trochu přestřelené. Není to žádná katastrofa, jelikož na Heathrow Express v Londýně, kde zpáteční jízdenka stojí 40 liber, to ani zdaleka nemá. Jen mě mrzí, že pražský dopravní podnik neprovozuje svou vlastní autobusovou linku, na kterou by platilo i běžné jízdné MHD, jelikož kdybych jel Airport Expressem, tak mě to jednak bude stát jízdenku na MHD a ještě 60 Kč za AE. Další "drobností" je to, že první spoj AE jede v 5:30. Tohle vidím jako další velkou chybu, jelikož ranním letem BA853 na Heathrow létá hodně lidí, jenže takhle by se člověk na letiště dopravil až někdy po šesté hodině, což není úplně ideální a většina běžných lidí to, si myslím, nebude riskovat.Cesta MHD v pohodě, ani v autobuse na letiště nebylo nějak extra hodně lidí, takže jsem se nemusel mačkat. Na letiště jsem dorazil kolem půl šesté, takže s rezervou hodinu a půl. Přebalil jsem si nějaké věci z batohu do kufru, abych neměl problémy na bezpečnostní kontrole. Následně proběhlo odbavení, kdy jsem dostal rovnou oba boarding passy PRG-LHR a LHR-JFK, jelikož jsem letenku koupil přes British Airways s tím, že do JFK se jednalo o code-share let s American Airlines. Zavazadlo také rovnou odbaveno až do JFK, takže super, nemusel jsem se na Heathrow o nic starat.
Na snídani jsem si koupil sendvič s lososem a jakýmsi koprovým dresingem (a samozřejmě za vysoko-letištní přirážku... 99 Kč). Polovinu jsem nakonec nechal až na později, jelikož jsem nakonec nějak extra velký hlad neměl.
Jelikož měl již zanedlouho začít boarding, přesunul jsem se k bezpečnostní kontrole. Odstrojil jsem ze sebe všechnu elektroniku a přebytečnosti, které u sebe a na sobě mít nemám a vesele si s přáním Dobrého rána vykročil k bezpečnostnímu rámu. Ouha... asi jsem neměl mít dobrý den a karmu jsem tím pozdravem naštval, jelikož jsem v rámu zapípal, aniž bych u sebe cokoliv měl. Zvláštní, řekl jsem si, jelikož v úplně přesně tom samém oblečení, botech,... jsem letěl do Londýna dva měsíce zpátky. Tak mi pán z bezpečnostní kontroly přejel jakýmsi páskem po dlaních, vršcích rukou a mám pocit, že i botech, prohlásil, že je vše v pořádku a propustil mne. Nemáte tušení, o co se jedná? Já osobně to tipoval na tester stop po střelném prachu nebo něčem takovém.
Boarding začal na čas, všichni se pokojně nasáčkovali do letadla a rovněž jsme i odletěli na čas. Nevím, co na tomto letu popisovat, jelikož trasu z PRG na LHR s BA tady už asi letělo mnoho lidí a není to v ničem výjimečné. Teda v jedné věci ano… a tou je svačinka, kterou BA podávají při cestě z Prahy. Letěl jsem přesně tímto letem (BA853) již třikrát a pokaždé jsem dostal takovou zdravou houstičku, která obsahovala šunku, asi nějaké pomazánkové máslo a hlavně to těsto houstičky v sobě má jakési ovoce/zeleninu, či co to je a celá tahle kombinace chutná naprosto výborně. Pokud by někdo věděl, jestli a kde se to dá koupit normálně, určitě budu rád za tipy
Cesta probíhala naprosto klidně…. tedy aspoň pro mě. Vedle mě totiž seděla slečna, mohlo jí být do třiceti (neviděl jsem prstýnek, proto slečna), která již od startu byla nervózní a neustále sledovala dění venku z okýnka. Již na první pohled bylo jasné, že buď letí poprvé, nebo má z létání strach, nebo jej prostě nemá moc v lásce. Jelikož jsem byl rád, že jsem rád (přeci jen jsem naspal asi čtyři hodiny), do řeči jsem se s ní nedal… až asi půlhodinu před přistáním na Heathrow mě anglicky poprosila, jestli bych jí z okýnka udělal fotku. To jsem samozřejmě neodmítl a spustil na ni česky, jelikož jsem u ní viděl český pas a nakonec jsem se malinko dali do řeči. Dozvěděl jsem se, že letí poprvé v životě a to rovnou do Chicaga. Její routing byl ale malinko zběsilý, jelikož z Heathrow letěla do Dublinu, kde se s někým měla potkat a až následně do Chicaga. Nakonec jsem jí ještě poradil, jak v pohodě zvládnout přestup na Heathrow, jelikož z toho byla celkem vystrašená… a to i přesto, že jsem sám na Heathrow nikdy nepřestupoval, ale nějak jsem ji uklidnit musel
Čekal mě přestup na let do USA a měl jsem na to dvě hodiny času. Díky bohu jsem zůstával na terminálu 3 a nemusel jsem se tedy dopravovat na jiný. I tak jsem však na nic nečekal a okamžitě vyrazil kupředu směrem k bezpečnostní kontrole. Ta cesta chodbami terminálu mi přišla nekonečná, ale nakonec jsem dorazil na správné místo. Jelikož jsem letěl do USA, tak jsem si říkal, že ta kontrola bude beztak celkem přísná. Jaké však bylo mé překvapení, když proběhla naprosto standardně, jako když létám z Heathrow do Prahy. Za kontrolou odchytával zaměstnanec letiště lidi s otázkou, zda letí s American Airlines a pokud jo, tak ať se zařadí do fronty, ze které následně pouštěli lidi k přepážkám. Už od začátku se mi to zdálo trochu divné, když už jsem boarding pass měl. Ale poslušně jsem se zařadil a čekal. Poté, co jsem se přesunul do fronty přímo u přepážky, ke mně přišla zřejmě Američanka a začala se mě vyptávat na detaily o mé cestě. To mi divné nebylo a i když viděla, že už mám boarding pass, nic neřekla. Až asi po pěti minutách čekání v řadě procházela další zaměstnankyně a divila se, že v řadě stojí tolik lidí s boarding passy. Nakonec z ní vylezlo, že jsme mohli jít rovnou ke gatům, že nás tam někdo nasměroval naprosto zbytečně. Tak co už, aspoň jsem zabil trochu času, jelikož jsem ho nakonec měl víc než dost. U gatu jsem čekal zhruba půl hodiny na začátek boardingu.
LHR-JFKAmerican Airlines (AA101)
8:00 h
Boeing 777-300ER (N718AN - díky pavelpmi za info 
)
Load factor: 100 %Ač jsem půl hodiny před boarding čekal na gatu jen s pár lidma, s ubíhajícím časem se začali cestující hromadit a nakonec mi došlo, že polovina haly, co zde sedí, je na můj let. Nijak mě to nepřekvapilo, jelikož jsem si o tomto letu zjišťoval dost informací předem a je zkrátka využíván snad vždy naplno. To byl i náš případ, jelikož jsem si po usazení lidí nevšiml jediného volného místa v economy. Ale to trochu přeskakuju.
Při boardingu a přiložení mého boarding passu ke čtečce se naskytl další problém, jelikož se to rozsvítilo červeně a nechtělo jej to vzít. Tak mi byly pokládány různé otázky, zda letím sám, zda mám jen jedno odbavené zavazadlo a nevím, co dalšího. Nakonec mě pustili, ale přiznám se, že už jsem viděl ten nejčernější scénář, že mě na daný let nepustí.
Tímhle krasavcem, akorát s jinou registrací a z jiného gatu, jsem letěl
A tohle je již přímo náš krasavec ve stavu nakládání zásob.
Boarding proběhl v pořádku, avšak nakonec jsme se na odletu lehce zpozdili. Při pojíždění jsem měl runway na své straně, tudíž jsem samozřejmě sledoval, co před námi startuje. Jako první prosvištěl nějaký malý Airbus BA, následovaly dvě Velryby, A330 a před námi ještě 747 od BA. Věděl jsem, že po letadlech velikosti 747 nebo A380 by se mělo chvíli čekat, než se povolí start dalšímu letadlu, ale 777 už je asi dost velká, tudíž jsme hned po startu 747 začali najíždět na runway, ani jsme se nezastavili a rovnou startovali. Žádné turbulence však nebyly.
Let Tripl-sedmou byl pro mě premiérový, jelikož jediný long-haul, se kterým jsem kdy předtím letěl, byl Airbus A330. Na 777 jsem vždy obdivoval ty motory, respektive jejich velikost a hlavně výkon, jelikož, jestli se nepletu, jsou stále nejvýkonnějšími mezi aktuálně používánými u dopravních letadel. A proč jsem vlastně zvolil American Airlines? Když jsem letenku vybíral, věděl jsem, že budu kupovat přes BA a když jsem v nabídce časů a letů viděl code share s AA, řekl jsem si, že s evropskými i asijskými aerolinkami jsem již letěl a tak vyzkouším americkou proslulou klasiku. Roli trochu u mne hrálo i technické vybavení letadla, jelikož v nabídce byla klasická zásuvka, USB nabíječka a i WiFi. Nemohl jsem si nechat ujít příležitost, kdy někomu napíšu z letadla, které se nachází necelých jedenáct kilometrů nad Atlantikem
Ceny jsou: $12 za dvě hodiny, $17 za čtyři hodiny a $19 za celý let (respektive se z toho nakonec vyklubalo 24 hodin). Já si zaplatil celý let, jelikož se letělo celou dobu za dne a věděl jsem, že spát nebudu, tak jsem zabíjel čas diskuzí s kamarády a rodinou. Nutno říct, že připojení nebylo tak pomalé, jak jsem čekal a nebyl problémy rovnou posílat i fotky z telefonu.
Po technologické odbočce zpět k samotnému letu. Místa na nohy je u AA tak nějak… akorát. Dá se to, ale nevím, jestli bych v tom dokázal letět třeba deset a více hodin vkuse. Nemám tedy porovnání s moc jinými long-hauly, pouze s A330-200 od EVA Air, kde je místa na nohy o 2“ více. Mít navíc těch 5 cm, asi bych byl spokojenější. Cesta do a z New Yorku je v tom však ok.
Hodinu po vzletu se začalo servírovat jídlo a že byl výběr atypický: „chicken or pasta?“… Ale tak co, zkusil jsem tedy kuře. Snad mě neukamenujete, ale i když jsem si naprosto jistý, že jsem to fotil, fotku jídla jsem nikde nenašel
Nebylo to nejhorší, ale u EVA Air jsem tedy měl mnohem lepší. K tomu byl zdravý králíkův salát se zálivkou (celkem mi chutnal), sušenky se sýrem, sladký desert (už si nepamatuji, co to bylo… to je ta fotka) a houstička s máslem. Roztíratelnost másla? 11/10, jelikož jsem myslel, že mi z nádobky samovolně vyteče. Výběr pití byl dost bohatý, od všech možných vod, džusů, přes vína až po piva (a možná něco dalšího by se našlo). Pití bylo navíc servírováno pravidelně v průběhu letu a to v celé šíři výběru a letušky ochotně poskytly pití i mimo tyto časy.
Po dojedení jídla a rozhodnutí, že si alespoň trochu odpočinu, jsem začal tušit zradu. Jelikož jsem neviděl pořádně na displej IFE (k tomu se dostanu později), zatáhl jsem si obě stínítka na oknech, které zasahovaly do mého prostoru. Když jsem se chtěl opřít o stěnu, začal jsem pociťovat celkem znatelné tepelné vyzařování od okýnka. Na stínítku se téměř nedala udržet ruka, jak bylo rozehřáté a dřímat se u toho už vůbec nedalo, protože to bylo, jako mít vedle hlavy topení. Tohle byla má životní lekce, kterou si určitě zapamatuji a už takovou blbost neudělám… nikdy si nerezervovat místo na straně, kde svítí slunko celou cestu.
Nakonec jsem se tedy, když už jsem měl celou cestu funkční internet, uchýlil k psaní si s různými lidmi. Za celou cestu se nic zvláštního nedělo, probíhala naprosto v pořádku, bez silnějších turbulencí. Jako takovou lehčí svačinku jsme dostali čokoládovou zmrzlinu v kelímku, která nebyla vůbec špatná a podle chuti byla jakž takž kvalitní, nebyla to jen ochucená zmrzlá voda, která se dá koupit v našich obchodech. Jako další svačinka před přistáním bylo čokoládové brownies a k tomu jakási mexická kapsa s fazolemi. Brownies chuťově dobré, tu kapsu jsem měl poprvé v životě, takže úplně nevím, jak to má chutnat, ale nebylo to špatné.
Teď k IFE, respektive celkově výbavě letadla pro zábavu cestujících. Boeing 777, kterým jsem letěl, pocházel zřejmě z roku 2013, co jsem se bavil s pánem vedle mě (o letadlech věděl celkem hodně). Tomu také odpovídala celková výbava, jelikož všechno bylo pěkně nové, moderní, nehledě právě na tu výbavu. IFE má devítipalcový dotykový displej a celé to běží na Androidu, jelikož v některých nabídkách jde vidět klasická tlačítka z Androidích tabletů (řekl bych, že to je Ice Cream Sandwitch, nějaký Jelly Bean nebo KitKat, pokud to aktualizují) a také přepínač aplikací. Nabízí toho opravdu hodně, stovky filmů, několik stovek hudebních interpretů, živé vysílání nejznámějších TV stanic (BBC, CNN, apod.), seriály (byť u House of Cards tam třeba neměli třetí sérii), hry, knížky, připojení vlastního zařízení, ze kterého následně můžete přehrávat multimediální obsah, nějakou položku Disney, nějakou nabídku nápojů (nijak víc jsem ji nezkoumal, takže netuším, jestli na to stačí kliknout a letuška to donese, ale byly v nabídce třeba i nápoje Dr.Pepper), informace o letu a to včetně povedené mapy, informace o American Airlines a nakonec i chat. Chat?! Ano! Je možnost chatovat buď přímo s určitým číslem sedadla, nebo se připojit do chatovací místnosti. Já se v průběhu letu zkusil do jedné připojit a celkem jsem se pobavil, když tam někdo po třech zprávách nedostal odpověď a napsal: „is this a chatroom or sleeping camp!“
Celkem dobrý způsob, jak se s někým spojit, když letíte spolu, jen sedíte na různých místech.
Za IFE obrovská pochvala AA. Obrazovky na sobě mají i fólii, která člověku na sousedním sedadle znemožňuje vidět, na co se vy díváte. Není to úplně stoprocentní, ale ten efekt je dost velký a nebyl jsem přes to schopen přečíst titulky u pána vedle mě. Co mi ale rozhodně vadilo, je nemožnost naklopení obrazovky a to právě kvůli té fólii. Když si před vámi někdo sklopí sedačku, tak se s ní sklápí i displej a jelikož ta fólie propouští nejvíc obrazu při kolmém pohledu, tak na displej není vidět až tak dobře jako ve výchozí poloze.
Přistání na JFK proběhlo naprosto bez problému, ani jsme nečekali, šli jsme víceméně hned na přistání. Jen mi teda asi kvůli nachlazení neodlehlo jedno ucho a celý den jsem potom chodil skoro hluchý na jednu stranu… hrozný pocit. Z imigračního jsem měl celkem respekt, ale nakonec to vše proběhlo rychleji a bezproblémověji, než jsem čekal. Původně jsem chtěl hned na letišti koupit SIMku, ale připadalo mi, že na terminálu 8 skoro nic není, tak jsem to nechal až do města, že se stavím k T-Mobile. A hurá na airtrain. Na monitoru svítilo, že jezdí každých pět minut, ale teda čekal jsem na něj asi čtvrt hodiny. Cesta na stanici Jamaica není nijak dlouhá a člověk si může prohlédnout JFK i z jiných pohledů. Na Jamaice jsem zaplatil necelých šest dolarů za výstup z airtrainu a za vlak na Penn Station (hotel jsem měl kousíček od Penn Station). Původně jsem chtěl jet metrem po modré lince už na týdenní Metrocard, ale tu jsem nakonec nekupoval a dobře jsem udělal, jelikož za pobyt v New Yorku jsem ani zdaleka neprojezdil $30.
Klesání přes malebnou vrstvu mraků
Pevnina USA kousek před New Yorkem
Na konec se ještě můžete podívat na mé video, první část videa z mé cesty do USA, která je zaměřená právě na cestu ze Severní Moravy do New Yorku a je tam i dost leteckých záběrů, menší průzkum IFE, start, přistání,...
https://www.youtube.com/watch?v=LFxVIpPuOMUTohle je konec druhé části. Je dost dlouhá a omlouvám se za to, ale nějak jsem se prostě rozepsal a jak mi to šlo v hlavě, tak jsem to ťukal do klávesnice
Na druhou stranu je to alespoň dostatečně obsáhlé a snad o nic jsem vás neochudil.
