Rád čtu reporty a líbí se mi číst i o tom, co cestě předcházelo, jak cestu plánujete. A tak já, i když jsem měl letos začátkem roku povětšinou jiné starosti než vymýšlet kam cestovat, přece jenom jsem se takhle začátkem léta rozmýšlel, zdali se po roce nemám zase třeba vydat na podzim či v zimě relaxovat do Thajska. Na dovolené si zde připadám pořád, na to si ji tady nemusím brát, tak co udělat s dny, které mi zbývaly. Koncem listopadu a začátkem prosince se tady ochladí a pršívá - ideální termín odletět do tepla.
A tak jsem se začal rozhlížet po letenkách - chtěl jsem do Bangkoku, Kuala Lumpur nebo Singapuru, bylo mi to celkem jedno, stejně od tam člověk musí ještě popoletět. Po dvou cestách s Katarci jsem se spíš rozhlížel po něčem, kde bych cestu z Evropy do jihovýchodní Asie nemusel v půli přerušovat. Hledání letenek mám trochu jako sport, našel jsem za nějakých legračních 380 € cestu s British Airways z Palmy, ale znamenalo by to přestupovat v Madridu a na Heathrow, což se mi moc nezamlouvalo, a taky víc času na cestách, než se mi chtělo trávit. Uvažoval jsem i o Singapore Airlines z Barcelony, ale nedala se u nich koupit cesta v Thajsku na Krabi, kam jsem chtěl, nejblíž to šlo na Phuket, tuším. Nakonec jsem se porozhlédl u Swissu a našel kombinaci, která se mi velmi líbila - přímo z Palmy do Bangkoku s přestupem v Curychu jen 1:10 hod a zpět ze Singapuru do Barcelony jen s hodinovým přestupem, a to vše jen za 440 €. Za stejnou cenu se dalo zpět i do Palmy, ale to bychom museli v zimním Curychu v (skoro) letním oblečení čekat devět hodin, a to se mi rozhodně nechtělo. Tak jsem jenom ještě přikoupil přískok z Barcelony do Palmy se společností Air Europa.
Hned jsem pak zakoupil let s Thai Airways z Bangkoku na Krabi a až pak se mi rozleželo v hlavě, co že v Thajsku budu vlastně dělat. Chtěl jsem na dvě místa, ale říkal jsem si, že se přece nebudu čtrnáct dní v kuse válet na pláži. Když už tam budu, chtělo by to ještě nějaký výlet! Napadla mě Kambodža a Angkor Wat, ale vůbec mi nevycházelo, kam bych měl ten výlet vmáčknout a jak ho uskutečnit. Abych to zkrátil - protože jsem chtěl pak na nejjižnější thajské ostrovy, kam jsem se původně plánoval postupně z Krabi přemístit lodí, ale kam se dá rovněž pohodlně dostat z ostrova Langkawi v Malajsii, koupil jsem u Malaysia Airlines letenku z Kuala Lumpur do Siam Reap a nazpátek na Langkawi s přestupem opět v KUL. No a cesty z Krabi do Kuala Lumpur a z Langkawi do Singapuru vyšly na nízkonákladového dopravce Air Asia.
Maps generated by the Great Circle Mapper - copyright ® Karl L. Swartz
A teď k tomu, proč hlavně report vznikl: Nedlouho po zakoupení letenek mi z Malaysia Airlines poslali nabídku na upgrade do business třídy. Mám prý nabídnout a 72 hodin před odletem mi napíšou, jestli nabídku akceptují. Nabídka na jeden úsek KUL-REP nebo opačně mohla začínat někde kolem 40 € s tím, že tam podle grafického teploměru byla nejmenší šance, podle nich velmi nepravděpodobná možnost, že návrh akceptují. Nabídl jsem o málo víc a na zpáteční cestu pak ještě o trochu víc, ale ještě v oranžovém políčku teploměru, protože kdyby vyšla jedna cesta, raději bych byl, aby to byla ta zpáteční. Na krátký let na z Kuala Lumpur na Langkawi mi přišlo zbytečné připlácet. Až teď, kdy píšu report, si na internetu čtu zkušenosti cestujících, že i s nejnižší nabídkou je snad šance na upgrade skoro devadesátiprocentní.
PMI-ZRH, Edelweiss (WK247)
997 km, 1:39 h
Airbus A320, HB-IJV
Zapomněl jsem se zmínit, že první let z Palmy do Curychu neletěl Swiss, ale jejich "koupácká" aerolinka Edelweiss Air.
Jediný rozdíl oproti Swissu bylo to, že alkoholické nápoje se platí, ale svačinu jsme snad dostali lepší.
ZRH-BKK, Swiss International Air Lines (LX180)
9 063 km, 10:35 h
Airbus A340-300, HB-JMK
V Curychu jsme měli na přestup něco přes hodinu a v pohodě a v klidu jsme ho s pasovou kontrolou a přesunem vláčkem do terminálu E za doprovodu bučení krav a jódlování zvládli. V ZRH se dobře přestupuje. I jsme si ještě stihli dát víno u našeho gatu.
Na sedačkách sedělo lidí pomálu, do odletu moc času nezbývalo, těšil jsem se na poloprázdné letadlo, ale nakonec byl let skoro plný. Klasické pomalé stoupání třistačtyřicítky, kdy se člověk skoro ptá, zdali je s letadlem všechno v pořádku, a už rozdávali pití, menu a nějaké krekry. Na večeři jsme pak měli nějaké kuře,
a ke snídani letadlovou snídani.
K Bangkoku jsme přiletěli od severu, přelétávali jsme ho a měli přitom vyhlídkový let,
abychom se pak otočili a od jihu přistáli na letiště Bangkok-Suvarnabhumi s charakteristickým terminálem a věží, která byla donedávna nejvyšší na světě.
BKK-KBV, Thai Airways (TG251)
651 km, 1:02 h
Airbus A330-300, HS-TER
Na předchozím obrázku je myslím i kus naší větší třistatřicítky, kterou jsme hodinový let na Krabi absolvovali.
Původně jsme měli na přestup přes tři hodiny, ale Thajci let na podzim let posunuli a čas na přestup v BKK se nám tak zkrátil jen na něco málo přes dvě hodiny. Ale i tady proběhlo všechno hladce. Po startu jsme se otočili kolem letiště zahaleného do smogu
a po chvíli dostali krabičku ke svačině.
V oblasti Krabi jsme odpočívali, ale zdálo se nám, že tam bylo víc lidí, než by bylo snesitelné. Mnohem víc, než si třeba pamatuju z doby před pěti lety nebo ještě před pár roky. Chtěli jsme se opět podívat na jeden z ostrovů a koupili si tak výlet, který zahrnoval i návštěvu megaturistické Maya Beach na Ko Phi Phi Don. No a takto to tam vypadalo.
Po pár dnech jsme se zase vydali dál. Ještě předtím mi ale přišla na mail zpráva s radostným zvoláním v předmětu "You've been upgraded!" a další mail z banky o proběhlé platbě.
KBV-KUL, Air Asia (AK861)
667 km, 1:12 h
Airbus A320, 9M-AHH
Na letišti Krabi už byl v provozu i další terminál, vlastně jsme z něj vystupovali už na našem letu z Bangkoku.
Na cestě do Kuala Lumpur s Air Asia nebylo nic zajímavého, snad až na to, že jsme měli hodinu zpoždění, a tak letěli úplně za tmy, a taky, že jsme letěli letadlem, které bylo dost poškozeno, když v roce 2011 za silného deště sjelo z dráhy při přistání na letišti v Kuchingu.
KUL-REP, Malaysia Airlines (MH764)
1 209 km, 1:41 h
Boeing 737-800, 9M-MXM
Ráno jsme se vydali na letiště a po odbavení a kontrole to vzali rovnou do salónku. Na internetu Golden Lounge, kam mají přístup cestující Malaysia Airlines, dost kritizovali, ale řeč byla hlavně o satelitním terminálu, v hlavním terminálu je prý o něco lepší. My jsme šli do Golden Lounge Regional, kde to bylo příjemné a kde bylo málo lidí.
Protože jsme byli nasnídaní, dali jsme si jen skleničku bílého vína (měli australské Sauvignon Blanc - Semillon, které bylo pěkně kyselé) a kafe, nabídku jídel jsme moc nezkoumali. Bylo odtud hezky vidět na letištní plochu, třeba směrem k satelitnímu terminálu, kde stály tři malajsijské velryby,
anebo k hlavnímu terminálu, kde parkovaly Boeingy 737-800 Malaysia Airlines, jakým jsme letěli i my do Siem Reap.
Sedačky v obchodní třídě nejsou v těchto letadlech Malaysia Airlines žádný euro pseudobusiness s vyblokovaným prostředním sedadlem, ale pěkně pohodlné v uspořádání 2-2.
Cestou na start se s námi na vedlejší pojížděčce předjížděl Airbus A380 a když jsme najeli na dráhu, vyfotil jsem si ještě hlavní terminál i s mohutným nízkonákladovým KLIA 2 v pozadí, kde jsme vystupovali předcházející den, i s jeho věží, která je se 133,8 metry v současnosti nejvyšší na světě. Druhá z věží, hlavní věž u KLIA, měří 130 m a je třetí nejvyšší na světě.
Po startu nám rozdali menu, tady dávám nabídku i ze zpátečního letu, která byla v původním tisku jiná a která se během našeho krátkého pobytu v Kambodži změnila, protože tam jsme letěli v listopadu a zpátky v prosinci.
A zde nabídka vín:
Na obou cestách jsem vyzkoušel nakonec všechna, na začátek jsem si dal pro srovnání bílé, které bylo tisíckrát lepší než to v salónku. A už se nese jídlo.
Ve výběru jasně zvítězilo kuřecí nad jehněčím a vegetariánskou volbou, ale prezentace mi velmi nápadně připomínala to, když jsem si jednou v životě kdysi dávno objednal jídlo na palubě Air Asia a kdy jsem pak napsal, že vypadalo tak, že jsem ho raději ani nefotil. Ale dobré to bylo, vína výborná, jen letuška byla trochu komisní.
Před přistáním jsme letěli nad největším sladkovodním jezerem v jihovýchodní Asii Tonlé Sap, kam jsme pak jeli i na výlet.
No a po přistání jsme se dočkali i milého zamávání
a vydali se k hezkému terminálu.
Mě ještě zajímalo, co mají na ploše - třeba tam bylo atéerko společnosti Cambodia Angkor Air,
kromě našeho letadla i Airbusy společnosti Sky Angkor Airlines,
které byly i na druhé straně letiště (na letišti byla vlastně celá jejich flotila - mají čtyři A320 a jeden A321). No ale byl tam i zajímavější vrtulový Xian MA60 další společnosti Cambodia Bayon Airlines, která má zatím podle všeho toto jediné letadlo, ale plánuje svůj rozjezd.
Letiště v Siem Reap je nejrušnějším v Kambodži, loni jím prošly tři milióny lidí. Jen asi kilometr od konce dráhy v jejím prodloužení leží archeologický park, nad kterým se nelétá, a tak se tuším přistává jen jedním směrem a startuje se pak opačně.
Jak jsme seděli v letadle z Kuala Lumpur vepředu, do haly terminálu jsme přišli mezi úplně prvními a do Kambodži se tak dostali bez čekání.
Navečer jsme si jeli koupit vstupenku Angkor Pass do chrámů a archeologického parku a podívat se poprvé na Angkor Wat.
Popularita chrámového komplexu rychle roste a s ním i množství návštěvníků, loni jej navštívilo kolem dvou a půl milionů turistů, takže je to masová záležitost. Navíc nedlouho před naší cestou server Tripadvisor vyhlásil Angkor Wat za místo číslo jedna na Zemi, které je potřeba vidět, tak jsem byl samotný zvědavý na davy lidí. Nicméně v Angkor Watu, že jsme přišli těsně před koncem otevírací doby, jsme i byli skoro sami.
Další den jsme pokračovali prohlídkou Angkor Watu z druhé strany,
ale navštívili jsme i řadu dalších chrámů a památek. Bylo to krásné a úchvatné, ale v tom vedru i náročné.






