Tak trochu luxus: na horní palubě A380 a B747-400 (6. díl)

Odpovědět
prodejce
Prodejce
Prodejce
Příspěvky: 4294
Registrován: 14. 12. 2004, 11:51
Bydliště: na vejminku
Stav: Offline

Tak trochu luxus: na horní palubě A380 a B747-400 (5. díl)

Příspěvek od prodejce »

Konečně přišel čas vsunout vyprázdněný příručák do binu. Zde na upperdecku jsou biny opravdu maličkaté. On je tu totiž nízký strop. Ale ani to ničemu nevadí, protože na každý jeden bin tu připadá jen jeden cestující. Tedy žádný stres. Bin zaklapnu a zadkem napřed se nasoukám ke svému sedadlu 64A. Tam sebou plácnu a .. před sebou mám deset hodin zaslouženého odpočinku.

Boeingy 747 verze -400, vyráběné někdy od roku 1988, mají prodloužený upperdeck, který je certifikován pro 110 cestujících. Ti by ale v tomhle počtu měli k dispozici dohromady jen jeden záchod a nikdy by nedostali žádné občerstvení, protože sami ti cestující by seděli ve vybourané kuchyňce. British Airways ale mají na upperdecku nainstalovaných pouhých 20 sedadel. Tedy místa víc než dost...

Moji spolucestující se pomalu courají uličkou. Já je ale sotva vnímám a snad jen tak okrajově si představuji, že sousední sedadlo 64B by mohlo zůstane volné. Nicméně rozum napovídá, že se to nestane. O upperdeck je totiž vždycky rvačka. Velká.

Andílci nám rozdávají meníčka.

9.jpg

Protiběžný seating u British Airways je moc príma, pokud letíte ve dvou. Ke svému sousedovi tak nemusíte otáčet hlavu, ale vidíte si navzájem téměř z očí do očí:

11.jpg

Pakliže však člověk letí sám, ocitá se tváří v tvář cizinci. To se ale kupodivu dá dost dobře vydržet a ono není to o nic horší, než jet s cizím člověkem ve vlaku a hlavně – zde v Club World lze po startu mezi sedadly vytáhnout divider a sousedova hlava tak zmizí za zástěnou z mléčně bílého plastu. A člověk má klid.

Sedadla 64A a přes uličku 64K jsou patrně ta nejžádanější místa v celé kabině Club World. V praxi vypadá sedadlo 64K takto:

10.jpg

.. ono na té fotce sice je, ale vy ho vůbec nevidíte – je to místo u okna – a přesně to je na 64K tak moc lákavé. Veliká porce soukromí, což je dnes v letadlech ten nejžádanější luxus. Moje místo 64A je co do nenápadnosti plně srovnatelné s 64K, jen má ještě takový malý bonus navíc. Tím bonusem je taneční parket:

13.jpg

… kousek zbytečného místa, malá plocha, která je určena pro rozložení babycotu. Taneční parket je pro leteckou dopravu opravdu nezvyklý designový prvek, na kterém je vidět, že tohle letadlo pochází ještě ze starých dobrých časů. Babycot je totiž zde umístěn jaksi „na účet“ letecké společnosti a neubírá ani milimetr z místa pro cestujícího. V nových, plastových letadlech je už tomu samozřejmě jinak. Kdo chce postýlku pro dítě i v dnešní nové době, musí se již povětšinou smířit s tím, že to bude úkor jeho vlastního osobního prostoru – a to i když poletí třeba ve first class. Ovšem jakkoliv se tento kousek zbytečného místa může zdát cestujícímu bez infanta naprosto k ničemu, stále zde platí „zlaté pravidlo“, že na dálkových letech má každý centimetr místa navíc cenu zlata. Ať už se nachází kdekoliv. A na tanečním parketu nejen že si člověk může zatancovat sambu, pokud to umí, ale hlavně je to výhodný manipulační prostor pro korzování do a z uličky. Člověk se na tom plácku prostě může pohodlně otočit a nemusí cestou na WC zatahovat břicho ani zadek. A i to za ty prachy stojí!

Další velkou výhodou horní paluby jsou ty tolikrát zmiňované přihrádky pod okny.

12.jpg

Sedadlo Club World je totiž samo o sobě velmi úzké, na šířku má jen 50 centimetrů (v economy je šířka sedadla 44 centimetrů), ale pokud jsou tu vedle ty zaklápěcí přihrádky, užitný prostor pro cestujícího se rázem větší zhruba o polovinu. O polovinu oproti jakémukoliv jinému místu ve stejné třídě na hlavní palubě! A to už je obrovský rozdíl. Na 64A má člověk pro sebe dalece přes dva metry místa na délku a nějakých 75 centimetrů místa na šířku.

Tady si klidně můžete zacvičit jógu.

Ale já dnes jógu cvičit nehodlám. Raději se podívám, copak bude dnes dobrého. Co nám „světoví šéfkuchaři“ z mezinárodních interhotelů přichystali za šlichtu.

A to je ten správný čas pro třetí přípitek dne. Takže na zdraví!

14.jpg
16.jpg
15.jpg
18.jpg
17.jpg
19.jpg
21.jpg

Taittinger není kdoví co (čte se to tetanžé, vole), ale pořád lepší než Bohemia Demi a ono vlastně každé šampaňské, které chutná líp než demíčko, je pro mě až příliš dobré šampaňské.

Nástup se chýlí ke konci a přichází se můj soused. Na sedadlo 64B usedá mladíček těsně kolem třicítky a naštěstí to není Čech. To ani náhodou. Mladý pán je totiž Arab. Tipuju ho někam směrem na Libano či tak nějak okolo. Má na sobě tričko s výstřihem ve tvaru písmenka V a taky džíny. A i když to podle popisu asi tak nevypadá, je už od pohledu zřejmé, že mladý pán nemá hluboko do kapsy.

Z letenkářského pohledu ho zařazuji do bonitní třídy „střední šlechta“.

… i když teda silně pochybuji, že všechny ty prachy, které má právě teď na kreditce, si vydělal sám. A slečny zlatokopky by pro něj možná měly ještě i jiná ohodnocení, ale to už není můj obor. Pozdravíme se, mladíček se uvelebí a začne se společenskou koverzací. Anebo lépe řečeno, on začne krafat o sobě. To se občas stává. Do Las Vegas prý jede na pouhé čtyři dny, má dost zřetelný francouzský přízvuk, ale teď na mě mluví anglicky a rozhodně není muslim.

Je tak trochu záhada.

Já totiž obvykle vidím na lidech napsané celé jejich příběhy, přičemž muži ještě navíc mají pod svým levým okem i tužkou načrtnutné datum, kdy naposledy souložili – a mě tedy stačí jen si vzít brýle na blízko a trochu se předklonit, pokud to datum chci přečíst – ale o mladíkovi na 64B nevím skoro nic. Dokonce váhám, jestli se tenhle chlap v Evropě už narodil, ale to spíš ne. Jediné, co o něm mohu říct s jistotou je, že mu jeho papínek platil, anebo stále ještě platí nějakou prestižní západní univerzitu, dost možná právě ve Francii a po jejím absolvování je mladý pán již předem odsouzen k nějakému docela nudnému prestižnímu zaměstnání a také k touze po vlastní jachtě, kteráž ho bude v jeho životním úsilí úporně popohánět až někdy do padesáti.

Dle svých vlastních slov jede Arab do Las Vegas na bachelors party. Upozorním ho, že u nás tomu říkáme stags party a on se tomu hýkavě zasměje. Vlastně prý mám pravdu. „A proč jedeš do Las Vegas ty?“ zeptá se mládenec.

Na poslední chvíli zadržím výbuch smíchu. „Tak to bys nepobral, vole“ odpoví můj vnitřní hlas, ale já musím vymyslet ještě něco sám za sebe. Nějakou oficiální verzi, která bude v mezích mladíkova chápání. Kdybych mu měl totiž odvyprávět celou genezi tohodle tripu, jednak bych to v angličtině ani nedal a hlavně náš let je na to příliš krátký. A věřte mi, on by to stejně nepochopil. Ani za mák. „Jen si tak na pár dní odfrknout.“

„Aha“

Arab je dostatečně poevropštělý na to, aby z mé diplomatické odpovědi odvodil, že diskuze právě skončila. A tak si rozloží svůj vlastní výtisk Financial Times a schová za ně hlavu.

Tak, to bychom měli.

Andílci teď rozdávají kosmetické balíčky. Či spíše plátěné pytle na boty, ve kterých je naházeno několik dalších - pro mě nezbytných - serepetiček. Hlavně balzám na rty, aby tam byl, na to já totiž na dálkovách trpím. Je tam. A hlavně ať tam jsou – no ano, hádáte dobře. Ponožky. Ty já potřebuju nutně. Můj tajný plán s nimi totiž počítá a bez svého tajného balíčku a bez těchto rozdávaných ponožek bych byl se svým plánem v koncích. Zatím mi ale vše bezchybně vychází a hned po startu Plán rozjedu.

Začínáme couvat z gatu. Já osobně ale jedu dopředu, protože vlastně sedím obráceně. A na to jsem také docela zvědavý, jaké to bude. Letět na sedačce otočené po směru letu. V autobuse bych z toho blinkal, ve vlaku je mi to jedno a z produktového školení British Airways mám naučeno, že letět zády ke směru letu je prý o mnoho pohodlnější, než sedět „normálně“. Tak teď konečně sám zjistím, jak se věci doopravdy mají a jestli nám produkťáci lhali. Ovšem musím už dopředu konstatovat, že koncept obráceného sezení je u British Airways v provozu již od roku 2000 a dosud si nikdo ze zákazníků nestěžoval. To je 16 let.

V kabině, kde sedí cestující hlavama do různých směrů probíhá bezpečnostní instruktáž trošku jinak. Napřed jsme vyzváni, ať si všichni sundáme sluchátka a vyklopíme obrazovky. Potom letuška objede kabinu a zkontroluje, jestli jsme to opravdu udělali. No a pak nám na obrazovkách pustí film. Po bezpečnostní instruktáži obrazovky zase povinně zaklopit a letuška znovu obejde kabinu. No a pak se připoutám, vezmu si do ruky foťák a jsem připraven začít se vznášet.

20.jpg
25.jpg
24.jpg
23.jpg
27.jpg

Můj tajný balíček, dosud nenápadně schovaný v přihrádce, se už celý tetelí nedočkavostí a já mám v plánu ho rozbalit hned po startu, jakmile zhasne transparent Připoujte se. Celý si ho vezmu s sebou na toaletu, která je tu hned za poslední řadou sedadel - stejně jako tenkrát – a já tam budu první – stejně jako tenkrát – a co na tom hajzlu hodlám dělat, na to se opravdu nedá přijít. No, myslím si že nedá, ale uvidíme.

A produkťáci nelhali. Sedět v letadle „obráceně“ je opravdu o mnoho lepší, než sedět klasicky proti směru letu. Na světě je ale bohužel jen málo příležitostí takovou věc vyzkoušet. Jediní, kdo mají sedadla obrácená po směru letu jsou právě British Airways a potom, pokud si dobře vzpomínám, už jenom United Airlines. U všech ostatních společností jsou v businessu sedačky tak maximálně pod nějakým křivým úhlem, ale nikoliv zcela po směru letu. Škoda.

Zacuká mi v horním rtu.

Vezmu foťák a vycvaknu poslední snímek místa 64A ještě v normálním stavu, před provedením mé tajné akce. V rozčilení si vyfotím svojí nohu v bílé ponožce a taky inkriminovanou přihrádku s igelitkou uvnitř. Pak už foťák odložím, rozepnu si bezpečnostní pás a čekám na signál.

26.jpg

Ping!

Obrázek bezpečnostního pásu zhasnul. Teď! Neváhám ani vteřinu. Otevřu přihrádku číslo dvě, popadnu igelitku, vypotácím se z místa, na tanečním parketu si přendám igelitku do podpaží a vyrážím směrem k hajzlu. Letušky se teprve odepínají ze svých jump seatů. Načasování mám dokonalé. Jakmile vpadnu na hajzl, rychle za sebou zamknu, nohou schodím poklop od záchodové mísy a zarolovanou igelitku na ten poklop položím. To byl předem naplánovaný úkon číslo jedna.

Podívám se do zrcadla.

Uvidím v něm idiota, který si s sebou zapoměl vzít bačkory, obal na smradlavé boty a náhradní ponožky. Tedy tři čtvrtiny ze všech věcí potřebných k provedení Plánu. Debile, řeknou ústa v zrcadle. Jak jsem pospíchal, tak jsem prostě zapomněl! No nic, co by udělal James Bond na mém místě? On by přece improvizoval, v tom je nejlepší. A proto musím improvizovat taky. Rozhlédnu se po kabince, kde je tu poutko na kabáty a ono je přesně tam, kde bylo tenkrát. Ze zásobníku vytáhnu dva papírové ručníky a ty hodím na zem. Vyzuju si boty a na ručníky si stoupnu. Pak si rozepnu kalhoty a i když náklon letadla ve stoupání činí tento úkon náročným, vysvleču si džíny, pěkně jednu nohavici po druhé. Smotám je do klubka, nadzvednu svojí černou igelitku a zamotané džíny položím pod ní. Potom igelitku rozroluju, šáhnu do ní a vyndám první část svého kontrabandu. Toto vyndané vybavení na sebe navěsím. Pak si rozepnu košili a pověsím jí za poutko na věšáček. Vytáhnu z igelitky i druhou část kontrabandu a též ho na sebe navleču. Košili z věšáku zase sundám, jen tak ve vzduchu jí orientačně složím, aby nebyla jó zmačkaná a vložím jí do vyprázdněné černé igelitky. A pak do ní hodím i džíny. Vrávorám, ale obuju si znova boty – měl jsem mít ty bačkory, sakra – no a pak se narovnám a podívám se znovu do zrcadla.

Uvidím v něm chlapa oblečeného do pyžama. A docela mu to sluší.

Tak, to bychom měli. Odemknu dveře od hajzlu. Naštěstí venku nikdo nestojí. Žádná fronta. Nenápadně nakouknu do kabiny. Žádné podezíravé pohledy mým směrem, každému jsem u zadku. Výborně! A tak ladně nakráčím přes taneční parket na místo 64A, igelitku hodím do přihrádky číslo dvě, zuju si boty i ponožky, ty schovám do jejich vlastní igelitky a na úplný závěr vytáhnu z dárkového kosmetického balíčku jedny čerstvé voňavé fusekličky á la British Airways. Ty dvěma prsty jen zlehka nasunu na chodidla, protože ty ponožky jsou mi velké.

Tak. A je to. Konec akce. Teď už nezbývá, než si nohy pěkně natáhnout. Áááách.

Je hned několik důvodů, proč sezení je tu tolik ááách.. Za prvé - sedadlo má úplně rovná záda bez podhlavníku, který by pod krkem někomu mohl dělat hrb a jinému díru a kdo snad chce, může se vždy individuálně zaplácnout polštářem. No a za druhé - sedačka samotná má tzv. „z“ tvar, či spíše graficky znázorněno:

╮╱

.. a sedák tedy není vodorovně, jak jsme na to zvyklí z ekonomické třídy, ale už v základní poloze, kterou bychom mohli označit za formálně upright, je mírně zkosený. Zadek je tedy zaražen do jakéhosi ďolíku, což vylučuje bolesti zad i při velmi dlouhém sezení. Špatně se z toho sice vstává, ale jakmile člověk jednou do sedačky zapadne, prdelkou je jako v bavlnce. To vše ještě doplňuje detašovaná podnožka, či chcete-li taburet, anebo česky řečeno trnož. Tu trnož lze nastavit hned do několika úhlů a „zapomněl sis sundat trenky, vole“ ohlásí mi vnitřní hlas. Hele, teď si hraju s taburetem tak nevotravuj .. a tu trnož lze nastavit hned do několika úhlů sklonu, aby si dokonale pohodlnou relaxační polohu mohl najít každý cestující, bez ohledu na svou tělesnou výšku či délku nohou. „Řikám, máš na sobě trenky, vole“ vnitřní hlas je neodbytný. Ta polohovací trnož je sice geniální, ale mně teď pomalu dochází, že jsem si na tom záchodě zapomněl sundat trenky. Sedím tu na 64A v pyžamu a pod tím pyžamem mám trencle. Vždyť takhle se ale pyžama nenosí! Zkoumám, jaký vliv má přítomnost spodního prádla na subjektivní míru pohodlí a rázem zjišťuji, že velký. Všechna ta pyžamová vzdušnost a pocity lehkosti jsou ty tam. Když doma spíte v pyžamu, taky pod ním přece nemáte trenky, že ne?

Tedy, já bych to v těch trenkách do Las Vegas asi i vydržel, ale rozhodně se mi nechce celou cestu snášet výčitky toho chlapa uvnitř, co mě pořád oslovuje vole. Ten by mi dal! A tak mi nezbývá, než poníženě vyndat zase bačkory z přihrádky, obout si je, vstát a jít znovu na záchůdek ty trenky si svlíknout. Protože co nemám v hlavě, to musím mít v nohách. A tak se zvednu a odcházím směr taneční parket, tam se otočím a pak tiše vklouznu na záchod. Zamknu za sebou, bez jakéhokoliv dalšího váhání provedu jeden velký, ostrý striptýz – a ano, v bačkorách to jde o mnoho snáz – no a potom si kalhoty od pyžama znovu obléknu a podívám se na sebe do zrcadla:

29.jpg

Né, dělám si samozřejmě srandu. Takové pyžamo já nemám. Na vojně jsem sice v přesně takovém erárním pyžamu spal několik set nocí, ale pak jsem ho s gustem zase vrátil státu a od té doby již ve žlutých pyžamech spát odmítám. Mé dnešní pyžamo je tmavě modré a na rozdíl od herce Jiřího Kopty, kterého vidíte na fotce, já zatím pořád ještě žiju. I když mám mnohem méně vlasů. Taková je realita dneška.

Trenky jen tak smotám, strašně nenápadně si je strčím z boku pod pyžamo a tam je zlehka přidržuji levou rukou, aby nespadly na zem. To by mělo stačit. Trenky takto odnesu až ke svému místu a tam je hodím do jedné z podokenních přihrádek. To je celé a dýl už bych se na hajzlu zdržovat neměl, jinak prošvihnu aperitiv.

Prudkým trhnutím odjistím dveře od hajzlu a rozrazím je, přičemž až do této chvíle jsem si myslel, že vyvalit oči až k vypadnutí umí fakt jenom černoši. Omyl. Jak jsem totiž ty dveře rozrazil, stála tam.

Letuška.

A to byste měli vidět, jak jsem se u toho tvářil. Tohle jsem fakt nečekal. Tedy ona tam ta letuška jen tak nestála. Ona jela kolem s vozíkem plným aperitivů a já rozrazil dveře přesně v tom okamžiku, kdy vozík už projel a letuška svým tělem právě míjela dveře od hajzlu. Na milimetr přesně. Mě se takové věci prostě stávají. Nevím sice proč, ale stávají se.

Letuška se rozražených dveří lekla div si neuprdla – promiňte - v tom úleku udělala půlkrok vzad a ještě u toho stihla vykřiknout ááá. Potom jakž takž znovu popadla balanc, přičemž se chytila pravou rukou za své levé ňadro a ihned se na mě obrátila s výčitkou: „You scared me!“ Tak to jsem nechtěl. To jsem přesně nechtěl, abych takhle v pyžamu – pod kterým jsem na ostro – musel řešit nějaký větší potíže. A zrovna s letuškou! „Ona to na tobě pozná, vole“ řekl on. No jo vlastně. Letušky a ty jejich rentgenové oči... začínám rudnout v obličeji. Vždyť ona letuška přeci pozná, že na sobě nemám trenky. Ona pozná, co jsem na tom záchodě právě dělal, protože letušky na cestujících vidí úplně to samé, co na cestujících vidíme my prodejci – tedy všechno. A tak rychle zvednu pravou ruku k obličeji a začnu s ní na letušku dělat posunky a chytat se za nos, jako že já nic, že já český muzikant.

Ale to je jen takový marný pokus...

Ona totiž doopravdy existuje jakási vyšší síla, která ovládá veškerý pozemní i letový personál po celém světě. A právě tato mocná síla právě teď postrčila letušku, aby se zcela bezdůvodně podívala chlapovi stojícímu v záchodových dveřích do pasu. Tedy tam, kde svírám z boku pod pyžamem smotané trenky. Dělají tam takovou malou nepřirozenou bouli a já si tam tu bouli přidržuji rukou. A ne letuško, já si tam tou rukou nepřidržuji ruční granát, pistoli ráže 9 milimetrů a dokonce ani vystřelovací nůž ne. A ano, přesně jak tušíš, tak to pod tím pyžamem jsou trenky, letuško. Trenky, které jsem si právě teď na záchodě svlíknul a pod tím pyžamem, které na mě vidíš, jsem úplně n.a.h.ý.

Stačí?

Evidentně ano. Letuška není dnešní, ani slepá, takže jak uviděla to, co uvidět neměla, přestala se smát, pohledem se svezla po dveřích záchoda až někam ke stropu a pak už jen bez dalšího drcla do svého vozíku a odkráčela uličkou.

„Tohle se ti nepovedlo, vole“ řekl on. To teda ne. Měl jsem si s sebou samozřejmě vzít černou igelitku a ty trenky odnést v ní, ale tyhle praktické organizační věci mi můj vnitřní hlas už dávno nepřipomíná. To ho ani nenapadne. Nicméně s posměškem, to on vždycky přispěchá hned. To mi naservíruje bez váhání.

No, ale co nadělám. Vracím se se sklopenýma ušima na místo 64A, tam se posadím a prsty prohrábnu své zbylé vlasy, přičemž rukou zajedu až někam do týla. Do p****e. Tak, a teď mám zde, na horní palubě Boeingu 747-436 z ostudy kabát. A pěkně hned na začátku. To jsem si to představoval teda jinak, když jsem si tu letenku kupoval. Ale víte, co by mě fakt zajímalo? Jestli Sam Chui nosí v letadlech pod pyžamem trenky, anebo jestli to má hozené stejně jako já. Bez trenek. A kdybych věděl, že on to dělá stejně jako já – že se na záchodech svlíká do naha – to by můj šrám na duši docela vyléčilo. On tedy Sam Chui trenky určitě nenosí, on je spíš ten typ na slipy, ale jestli chodí v letadlech spát pod pyžamem bez, to už se z jeho fotek opravdu vyčíst nedá. A tak kdybyste Sama někde ve světě potkali, prosím, zkuste se ho zeptat. Už kvůli mně. Opravdu moc, moc by mi to pomohlo...

Dík.

Ale pro tento okamžik mi ale nezbývá, než se se svou ostudou smířit. Než jí celou pěkně spolknout. Jednu velkou, hořkou lžíci. Ale zklamání se směj, do práce se dej, nebo jak to bylo v té písničce. „Anebo to přechlastej, vole“ řekne on. A to je vlastně také řešení. U starších mužů ostatně docela oblíbené. A já to tak asi udělám. Ale napřed si sklopím svou trnož, natáhnu si nohy a … ono to všechno možná přeci jen stálo za to. Nyní mám pohodlí mnohem větší. Radikálně větší!

Áááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááách.

28.jpg
28.jpg (31.68 KiB) Zobrazeno 4472 x

.. i výhled na Rolls Royce tu mám.

30.jpg

A obrazovka IFE, i když zde na klasikách je ještě ta původní, předpotopní, tak ona přesto ukazuje správně. A v „z“ sedačce a s tím výklopným taburetem, bez trenek a v ponožkách, to by v tom byl čert, abych se do Las Vegas nedoškobrtal. A když to vezmu globálně, nic lepšího jsem pro sebe vlastně ani udělat nemoh:

31.jpg

Pak andílci rozdávají horké ručníčky, které ale já zásadně nefotím, protože mi to přijde pornografické a pak je čas rozmyslet se, jak to bude s obědem. Ale to není nikterak složité. Na výběr máme celkem ze čtyř možností, z čehož biftek upražený v horkovzdušné troubě si nechci ani představovat, rizota jsem cítím syt ještě z dob svého závodního stravování – a ta nová, cizokrajná risotta vypadají všechna jak kočičí zvratky - no a salát, to přeci není žádný oběd pro chlapa. A protože na filé s kaší jsem se zatím vždy v životě těšil, dám si ho i dnes. A je to. Má volba navíc letušku evidentně potěší a já jí podezírám, že to její potěšení plyne z toho, že všechna ostatní jídla jí už došla. I to se v dnešní nové době stává.

No a potom k řadě 64 přicouvá i s aperitivním vozíkem ta moje „rentgenová“ letuška. Co si prý dám k pití. A já si dám si šampus a ne, vůbec se před letuškou nestydím, že na sobě nemám trenky. Nebo se tak alespoň snažím tvářit. Mám před sebou další přípitek dne, i když teď si rychle nemohu vzpomenout, kolikátý už. No a protože šampaňské jsem zatím vždy pil buď jen s vodkou, anebo s redbulem, poprosím letušku, ať mi do sklenice cintne trochu té červené omáčky créme de cassis. To jsem zatím ještě nikdy v životě nezkusil. A tak dostanu s šampaňské s tyčkou:

33.jpg
32.jpg

Jaké že to je? No nic moc, ale hlavně jsem zklamaný z oříšků. Tohle, co vidíte, to je přesně ta nová, dnešní doba - žádná úhledná mistička, nic není horké. Tady máš pytlík, ty prémiovej plebsi, a roztrhni si ho sám. Ne, opravdu nechápu, proč při všem tom cateringu, který se musí naložit - jen toho skla kolik vezeme – a misky na oříšky nejsou?

Nenadělám nic.

Ale však ono zase není tak zle. Na některých delších dálkových letech British Airways se totiž podle předpisů podávají hned dva aperitivy. A tento předpis, v dnešní době nevídaný, se naštěstí týká i mého letu do Vegas. Tento let je dostatečně dlouhý a z Londýna odlétá v té správné denní době. Letuška se mě už ale na nic neptá. Jen přijede s vozíkem, a nataženým palcem a ukazováčkem, které si naklopí k ústům, mi z uličky naznačí chlasty chlasty. Ó ano, jistě. Do druhé nohy si dám růžové Castelnau. Ale protože to ani já neumím vyslovit, omezím se jen na konstatování „pink šempejn“.

35.jpg
34.jpg

A aby nedošlo k nějakém nedorozumění, znovu opakuji, že pytlovitý tvar ponožek mají na svědomí British Airways Plc, PO Box 365, Harmondsworth, UB7 0GB, England, kdyby se vám něco nelíbilo. Protože ty ponožky jsem od nich dostal darem. Bez výběru.

A jako je to u British Airways již obvyklé, první servis trvá neskutečně dlouho. Nevím proč tomu tak je, ale teprve až když jsme zde:

36.jpg

.. přistane mi na stole toto:

37.jpg

Arabský mladík na 64B se sice okamžitě pustí do jídla, bez váhání a přímo mně před očima, ale já bych si na to přeci jen s dovolením zatáhnul ten divider. A tak ho prostředníčkem levé ruky vytáhnu za rantl až do polohy zataženo a pak chci rozbalit svůj příbor, když tu se divider se šíleným lomozem zase zřítí dolů. Arab se na mě podívá a s plnými ústy řekne „Sorry“. Pak kdesi nahoře, na skořepině sedadla úplně zeshora, nahmátne příslušný čudlík a divider se začne zvedat sám. Ono to stínítko má servo! Ztrácející se hlavě za stínítkem už stačím říct jen „Aha“.

.. a zase jsem za blbce.

Vždyť ten divider se tu zatahuje čudlíkem! Ale čudlíkem, který z místa cestujícího není vůbec vidět! Dokonalá past na české světáky, nicméně dolů, to už se zástěnka může stlačit rukou. Ale tohle sem fakt nevěděl. Já totiž Club World na vlastní kůži zažil naposledy v době, když byl ještě mezi sedadly jako divider jen obyčejný plátěný „vějíř“. A ten se zatahoval fakt ručně.
Naposledy upravil(a) prodejce dne 16. 07. 2016, 21:10, celkem upraveno 2 x.


prodejce
Prodejce
Prodejce
Příspěvky: 4294
Registrován: 14. 12. 2004, 11:51
Bydliště: na vejminku
Stav: Offline

Tak trochu luxus: na horní palubě A380 a B747-400 (5. díl)

Příspěvek od prodejce »

No, ale nebudu to už zdržovat. Já moc dobře vím – a vy to víte taky – co zde na fóru máte ze všeho nejraději. Tvrdé gastroporno. No jen si to přiznejte. Čím tvrdší, tím lepší. A vůbec nejvíc vás vždy rajcuje nízká hloubka ostrosti:

38.jpg
40.jpg
39.jpg
Salátová zálivka.
Salátová zálivka.
41.jpg


44.jpg

.. a teď budeme chvíli čekat na filé ..

Za špínu v másle si můžu sám.
Za špínu v másle si můžu sám.

.. které vypadá v detailu takto:

46.jpg
45.jpg
48.jpg

Vzdálenost od aperitivu k dojezení hlavní chodu činí přesně 1 467 km. Ano, trvá to opravdu dlouho...

47.jpg

A to nás čeká ještě dezert. Ze sladkého jsem si poručil banoffe, což pokud nejste světáci, tak asi nevíte, že je složenina slov banana a cofee. A k pití něco, co si doma rozhodně nikdy nekoupím – patnáctileté Drambuie. Rýmuje se to se slovem nutrie a je to i přesně tak sladké – však vy víte, co tím myslím. Tedy jedině s ledem...

A co si dá můj soused? Letuška si k němu dřepne na bobek a vysvětlí mu, že pro něj má buď výběr anglických sýrů, anebo to banofee. Můj kolega se v poloze pololežmo velmi dlouze zamyslí a pak zavrtí hlavou, u čehož i zavře oči. Ne, on si nedá nic. Ne, opravdu si nic nedá! Letuška si zase stoupne, odbrzdí vozík a udělá krok v před. Mladík se ale najednou probere, z pololehu se bleskurychle předkloní a odcházející letušce v poslední chvíli zaťuká prstem na záda. Letuška se otočí. „Nemáte nějaký sýr?“ zeptá se mladík a tváří se toho, jako že to myslí opravdu vážně. Ne, tak ty ses teda v Evropě nenarodil, chlapče... anebo snad jedině v Itálii. Ony některé národnosti totiž tyhle komunikační osery, tzv. hraní si na blbečky, opravdu dělají. Nejvíc třeba právě Italové - a já jsem ani za všechna ta léta nepochopil, co to jako má znamenat. Jestli to snad má být jako vtipné, anebo jestli tím tu letušku balil, anebo zda to má ještě nějaký jiný, pro nás bělochy skrytý kulturní význam, no ale v každém případě mě s tím tydle přičmoudlíci všichni šíleně serou. A tak silou mačkám tajné tlačítko od divideru, protože na tohle teda dneska opravdu nejsem zvědavej..


50.jpg
52.jpg
51.jpg

No a pak už se zase jen čeká... a čeká a čeká a tácu s bordelem se zbavím až zde:

54.jpg

Potom ještě nafasujeme vody...

53.jpg

.. a přichází ta nejhorší fáze všech transatlantických letů – Grónsko. A pak to nic, co je hned za ním. Mrtvé místo, mrtvý čas. Chvíle, kdy člověka přepadají myšlenky, že vlastně letěl už dost dlouho na to, aby se pomalu mohlo začít přistávat, ale ono ouha - to byla zatím jen první půlka. A ta druhá, mnohem, mnohem delší polovina letu cestujícího teprve čeká. Nohy pomalu otékají, nuda na padnutí a vkrádá se spánkové koma, které ale se spaním nemá vůbec nic společného.

Transatlantický fujtajxl.

A právě tenhle mezičas uprostřed ničeho, to je právě ten můj čas. Čas k loučení. Obuju si pantofle, vypotácím se ze svého místa a po opuštěných schodech sejdu dolů, do Club Kitchen, což je vlastně jen o jednu prosklenou lednici vylepšená galley. Servis v businessu skončil před chvilkou a tedy zde, v „kitchen“, zatím ještě nikdo z cesťáků nezevluje a v lednici a všude okolo ní se povaluje čerstvě vyskládaný junk food. Ale kvůli němu jsem nepřišel. Mě tu zajímají okna. Tedy spíše okénka ve dveřích letadla. Ta z obou stran vpouštějí do jinak potemnělé kuchyně ostré polární světlo. Já tedy nevvím, zda jsou to oficiálně okna, anebo už průzory, ale za mých starých dobrých časů, když se na letišti měly otevřít dveře letadla zvenčí, tak se na to okénko ve dveřích zaťukalo a pak se do něj koukalo zblízka, jestli se zevnitř objeví ruka se zvednutým palcem. No a když se vevnitř tohle gesto objevilo, znamenalo to, že letuška už zajistila skluz a dveře je možno push a pull zvenčí otevřít.

Jestli se to takhle dělá pořád,to opravdu netuším, ale já zrovna těmahle okýnkama za letu strašně rád koukám. Nevím proč. Svět z nich prostě vypadá takový hezčí.

Nasadím si sluneční brýle – ty jsem tentokrát nezapoměl – a skrz to okýnko se dívám na pomalu ubíhající ledovce. Táhnou se až kamsi k obzoru. To je přesně to správné místo. Místo, kde hodlám odložit svou tíhu. Jen tato krajina je dostatečně lhostejná na to, aby zvládla spolykat úplně všechno. Ty tuny CO2, co tady teď rozprašujeme a i moje vlastní vzpomínky, které já už konečně potřebuji zapomenout.

Opřu se oběma rukama o dveře, stejně jako Zdeněk Svěrák, nakloním se k okénku co nejblíž a napadne mě, co by se asi stalo, kdyby ty dveře teď vypadly z pantů. Jak by to asi zamotalo hlavu budoucím generacím. Z letadla by mě to vyfouklo, vítr by mi zul moje bačkory a někdy za pár tisíc let by polární expedice vedená Čechem Karlem Němcem našla do tajícího ledu zaraženého neandrtálce. Neandrtálce někdy z konce ropné éry, co chodil po Grónsku v pyžamu, bos a pak si z ničeho nic zlomil vaz. To bych byl záhada. Úplně už se vidím vycpaný v muzeu, s popiskem někde u kolen. A snad ke mně byl můj taxidermista i schovívavý a vycpal by mě nakročeného, s rukou ukazující někam v dál. Abych v tom muzeu nestál jako tvrdý y.

Jen škoda, že bych si popisek pod sebou nemohl napsat sám...

No nic. Do vedlejší kabiny vidět není, záclonky jsou hermeticky zalepené – však vy víte proč - a tak si na svou poslední cestu do upperdecku vezmu z ledničky jednu vodu a znovu vyšlapu všech čtrnáct schodů. S vědomím, že tentokrát je to ale vážně naposledy.

Nahoře, v přední části upperdecku, právě začal předdovolenkový mejdan. Všichni mezinárodní stags si tam po večeři posedali a poklekali do jednoho hloučku a teď do sebe klopí v družném hovoru jeden erární šampus za druhým. Však tohle letadlo letí do Las Vegas!

Ale to se mě naštěstí vůbec netýká.

Trochu zabojuju se vzpurnou trnoží, než se mi jí podaří úplně sklopit, potom své tělo uvedu do horizontální polohy a co se bude dít v několika následujících hodinách, to už je zcela soukromé.

Tedy mě prosím omluvte.

56.jpg
55.jpg
58.jpg
57.jpg
Naposledy upravil(a) prodejce dne 16. 07. 2016, 20:59, celkem upraveno 1 x.

micaello
Druhý pilot
Druhý pilot
Příspěvky: 1234
Registrován: 15. 04. 2013, 14:50
Oblíbené typy letadel: E145, A340, A350
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: Tak trochu luxus: na horní palubě A380 a B747-400 (5. díl)

Příspěvek od micaello »

Tony Smoke, myslím, že mohu gratulovat :ymapplause: :-b

Fabo
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3146
Registrován: 04. 01. 2007, 13:42
Bydliště: HAG
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: Letní soutěž o letenku v business class

Příspěvek od Fabo »

prodejce píše:Od této chvíle můžete do tohoto diskuzního vlákna posílat své odpovědi na výše položenou soutěžní otázku a to nejpozději
do soboty 16.7.2016 do 19:59 hod. !


Do p****e prace. Ja vedel ze mi to ujde :(

edit: tedy popravde, do p****e dovolena.
Mikroreport: Taxikem to mam na letiste porad blizko. Koupaci do Bojkovic porad neumi rozeznat pred rozsvicenim checkin do Bojkovic od checkinu do Istanbulu (Bojkovice fakt nemaj business class a priority checkin). V Kosickem salonku porad funguje poukaz za 19 s kuponem na nakup do duty free v hodnote 14, a brigadnici porad tukaji do terminalu misto 19.00 00.19. Travel servis SK t.c. podava off-brand Tatranku, krabku dzusu Zeus a bonpar pred klesanim. V Bojkovicich maj novy priletak, pripraveny na Schengen.

prodejce
Prodejce
Prodejce
Příspěvky: 4294
Registrován: 14. 12. 2004, 11:51
Bydliště: na vejminku
Stav: Offline

Letní soutěž o letenku v business class - vyhlášení výsledků

Příspěvek od prodejce »

A nyní je to oficiální. Po schválení Adminem vyhlašuji vítěze letní soutěže Airways.cz

****************************************************************************************************


Správná odpověď zní a letenku v business třídě do Londýna získává autor následujícího soutěžního příspěvku:

Tony Smoke 14. 07. 2016 ve 20:35 píše:
pyzamo :D


Kreativní myšlení + jedno slovo = výhra kapse! Gratulujeme do Vídně uživateli Tony Smoke!!! :clap: :clap: :clap:
Letenka je výherci k dispozici již v těchto okamžicích a já připomínám, že podmínkou výhry je sepsání tripreportu z uskutečněného letu :)

Děkujeme samozřejmě také všem tipujícím za jejich účast v soutěži a za - mnohdy okouzlující - tipy!

Zvláštní dík patří T. Hamplovi za jeho vklad do soutěže a také za jeho čas, který přípravám soutěže věnoval. ^:)^

****************************************************************************************************


Airways.cz
Vydavatel Airways.cz
Vydavatel Airways.cz
Příspěvky: 244
Registrován: 03. 01. 2003, 21:55
Pohlaví: muž
Bydliště: Praha 9
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: Tak trochu luxus: na horní palubě A380 a B747-400 (5. díl)

Příspěvek od Airways.cz »

Chtěl bych tímto podekovat všem účastníkům soutěže za jejich odpovědi :thumbup:. Doufám, že jste se v letním čase všichni dobře bavili :D

Děkuji Prodejci za nápad, skvěle pojatou soutež a za jeho vklad do soutěže. :clap:

Tomáš Hampl, Airways.cz

Fabo
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3146
Registrován: 04. 01. 2007, 13:42
Bydliště: HAG
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: Tak trochu luxus: na horní palubě A380 a B747-400 (5. díl)

Příspěvek od Fabo »

Taky gratuluji.

Jo a toho Sama Chuie bych se snad i zeptal, ale myslim, ze to bude lepsi, kdyz to udela cocik. Treba natoci i klip, s tou novou kamerou.

Tony Smoke
Autor nejlepších fotografií v trip reportu 2015
Autor nejlepších fotografií v trip reportu 2015
Příspěvky: 1048
Registrován: 16. 05. 2011, 23:48
Oblíbené typy letadel: A321, E190, A330
Pohlaví: muž
Bydliště: VIE
Stav: Offline

Re: RE: Letní soutěž o letenku v business class - vyhlášení výsledků

Příspěvek od Tony Smoke »

prodejce píše:A nyní je to oficiální. Po schválení Adminem vyhlašuji vítěze letní soutěže Airways.cz

****************************************************************************************************


Správná odpověď zní a letenku v business třídě do Londýna získává autor následujícího soutěžního příspěvku:

Tony Smoke 14. 07. 2016 ve 20:35 píše:
pyzamo :D


Kreativní myšlení + jedno slovo = výhra kapse! Gratulujeme do Vídně uživateli Tony Smoke!!! :clap: :clap: :clap:
Letenka je výherci k dispozici již v těchto okamžicích a já připomínám, že podmínkou výhry je sepsání tripreportu z uskutečněného letu :)

Děkujeme samozřejmě také všem tipujícím za jejich účast v soutěži a za - mnohdy okouzlující - tipy!

Zvláštní dík patří T. Hamplovi za jeho vklad do soutěže a také za jeho čas, který přípravám soutěže věnoval. ^:)^

****************************************************************************************************

Waaaaauuu, tak toto som vazne necakal. Vsetky odpovede boli skvele a davali zmysel, takze pomyslenie na vyhru bolo len v rovine vlhkych snov :)
Som velmi rad, ze pan Prodejce cestuje stylovo, co mi pomohlo s mojou odpovedou.
Dakujem adminovi aj prodejcovi za skvelu sutaz a cestne pionierske, ze trip report napisem! :)

Sent from my KIW-L21 using Tapatalk

cocik
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
Příspěvky: 1689
Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
Bydliště: CTU
Stav: Offline

Re: Tak trochu luxus: na horní palubě A380 a B747-400 (5. díl)

Příspěvek od cocik »

Ja jsem hrozne rad, ze prisla v nejakem trip reportu problematika pyzama na pretres. Mam totiz nejaky dusevni blok a pyzamo v letadle odmitam nosit, i kdyz mi ho v jednicce dost casto nuti. Je to asi nejaka fobie, stejne jako se lidi boji pavouku, mysi nebo treba zodpovednosti.

Coz me privadi k tomu, jak jsem pred dvema mesici letel ZRH-PVG v jednicce Swiss. Protoze jsem prase a pankac, tak jsem se noc pred tim zapomnel v Tretter's a Kozicce (ano, pripadal jsem si tam nepatricne, protoze nejsem politicky namestek na ministerstvu vnitra ani nehraju prave kridlo ve treti lajne Sparty), a nastupoval jsem do letadla s naprosto prisernou kocovinou. Jenze zatimco v economy nebo businessu by takova kocovina a hodne "zmackany" stav cestujiciho budily pohorseni, ve first se to prechazi s pochopenim a usmevem coby drobny aristokraticky poklesek. Chapavy personal mi tak nosil vodu se susenkami a jenom decentne rozlozil postel s pripravenym pyzamem na sedacku pres ulicku, pokud bych nahodou byl ve stavu, kdy bych byl schopny presunu (nemusim asi dodavat, ze jsem nebyl).

Mozna bych mel napsat nejaky pruvodce letanim s kocovinou...

Tonda 2
Cestující First Class
Cestující First Class
Příspěvky: 657
Registrován: 16. 08. 2004, 20:54
Bydliště: Praha a Rožnov p/R
Stav: Offline

Re: Tak trochu luxus: na horní palubě A380 a B747-400 (5. díl)

Příspěvek od Tonda 2 »

Gratulace vítězi a poděkování adminovi a prodejci za skvěle pojatou soutěž:-)

whiskey
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 4146
Registrován: 17. 08. 2007, 12:03
Stav: Offline

Re: Tak trochu luxus: na horní palubě A380 a B747-400 (5. díl)

Příspěvek od whiskey »

cocik píše:Ja jsem hrozne rad, ze prisla v nejakem trip reportu problematika pyzama na pretres. Mam totiz nejaky dusevni blok a pyzamo v letadle odmitam nosit, i kdyz mi ho v jednicce dost casto nuti. Je to asi nejaka fobie, stejne jako se lidi boji pavouku, mysi nebo treba zodpovednosti.

ja mam celkom rad luftwaffe pyzama. Fajne je, ze ich cas od casu obmienaju, tak to nema taky ten uniformny pocit...

prodejce
Prodejce
Prodejce
Příspěvky: 4294
Registrován: 14. 12. 2004, 11:51
Bydliště: na vejminku
Stav: Offline

Re: Tak trochu luxus: na horní palubě A380 a B747-400 (5. díl)

Příspěvek od prodejce »

A jak to máš hozené? Dole s nebo bez?

flyingblue
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 5478
Registrován: 16. 12. 2008, 14:31
Bydliště: up in the air
Stav: Offline

Re: RE: Letní soutěž o letenku v business class - vyhlášení výsledků

Příspěvek od flyingblue »

Tony Smoke píše: Vsetky odpovede boli skvele a davali zmysel, takze pomyslenie na vyhru bolo len v rovine vlhkych snov :)


foto NENI treba :-)

prodejce
Prodejce
Prodejce
Příspěvky: 4294
Registrován: 14. 12. 2004, 11:51
Bydliště: na vejminku
Stav: Offline

Re: Odpočítávání k tripreportu (1) Srdce a piky

Příspěvek od prodejce »

rpet píše:solvina v kanceláři? to tam bokem prodáváš použitý olejový filtry? :D

Divím se, že zrovna na semiodborném fóru musím připomínat, že letenky jsou špinavý byznys... :)

prodejce
Prodejce
Prodejce
Příspěvky: 4294
Registrován: 14. 12. 2004, 11:51
Bydliště: na vejminku
Stav: Offline

Re: Odpočítávání k tripreportu (1) Srdce a piky

Příspěvek od prodejce »

Zulu Charlie píše:A Sean Connery v roli Prodejce ..... Oscar je jistý !!!

Ke mě typově spíš odpovídá Danny DeVito:

Obrázek


Odpovědět