Trip report - Japonsko Short Long Haul

Filisipi
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 215
Registrován: 09. 11. 2012, 19:11
Oblíbené typy letadel: B748, Dash8 - Q400NG
Pohlaví: muž
Bydliště: Seoul, GMP + ICN
Stav: Offline

Trip report - Japonsko Short Long Haul

Příspěvek od Filisipi »

Přeji krásný den vážení přátelé v letu.

Předem, ještě než začnu svoje vyprávění, bych se rád omluvil za stále nedokončený slíbený trip report po Indii a Nepálu. V běhu událostí od letošního března se so stále nějak nestíhalo, až se vzpomínky slily do přesvědčení, že Nepál byl super a Indie hnusná nechutná díra. V tomto rozpoložení by nebylo fér trip report psát a případně tím neobjektivně ovlivnit lidi, kteří cestu do Indie zvažují. Nicméně od zvládnutí několika indických vnitrostátních lowcost letů a vůbec Indie celé se považuju za trochu vyrovnanější osobu. Pokud v Česku máte pocit zmaru nad úředníky nebo systémem celkově, Indie vás vyléčí – doporučuji jako anti stress! Indický TR vám vynahradím v lednu, kdy letím do Bombaje přes Seychelly z Paříže. Tam to bude co den, to let a bude to i s Bangladéšem a jejich Bimanem. Tak snad mi tímto bude odpuštěno.

Dnes nás však čeká trochu civilizovanější část Asie. Byl jsem pozván na konferenci v Tokyu, která se měla konat celé pondělí 10.10.2016 a na které jsem měl mít zhruba hodinovou přednášku. Zavzpomínal jsem na všechny své přátele z Japonska a racionálně si spočítal, že se na nějakou poslouchací část konference můžu vykváknout – odprezentuji a je to. V Japonsku je vždy co a s kým dělat. Účast jsem tedy přislíbil, vymezil jsem téma a bylo. Naše firemní politika nefunguje tak striktně jako jinde, jsem přece jen trochu externí jednotka a tak mi vždy jen přijde budget, do kterého se musím vejít – no neberte to! Začal jsem tedy plánovat lety a schůzky se svými přáteli. To bohužel nebylo tak jednoduché, protože v Soulu zároveň studuji. Absence na hodinách se tady buď trestá lámáním v kole, čtvrcením koněma zásadně Korejské provenience, nebo „dobrovolnou“ sebevraždou. Pro omluvu na hodinách jsem tedy musel vyvinout obzvláštní úsilí ve shánění potřebných dokumentů, které by doložily to, že je o takového mladého, ještě ke všemu nedostudovaného a BÍLÉHO zobáka opravdu zájem na konferenci v Japonsku. Vzhledem k tomu, že mám hodinu i v sobotu (alespoň je zajímavá), nakonec cesta vyšla na neděli 9.10.2016 – čtvrtek 13.10.2016. V pátek ráno už bezpodmínečně musím být na testu z matematického modelování, jak mi bylo řečeno. Inu, budiž.

Abych se vešel do budgetu, stihl konferenci, viděl své přátele a udělal radost jak sobě, tak fóru airways, věnoval jsem plánování zvláštní pečlivost. Nakonec to však klaplo, první půlka nebyla co se týče létání moc zajímavá, ale návrat domů, to už byla jiná lahoda! Finální plán tedy byl:

9.10.2016 – Seoul ICN – Tokyo NRT, TW201, T’way, B738, 07:45 – 10:15
11.10.2016 – Tokyo NRT – Osaka KIX, MM312, Peach, A320, 11:50 – 13:20
12.10.2016 – Osaka KIX – Busan PUS, MM15, Peach, A320, 14:00 – 15:25
13.10.2016 – Busan PUS – Jeju CJU, KE1007, Korean, A333, 13:45 – 14:40
13.10.2016 – Jeju CJU – Seoul GMP, KE1260, Korean, B744, 20:30 – 21:40


Ty poslední tři lety jsou z hlediska časové efektivity naprostá zbytečnost. V Busanu jsem byl už několikrát a nijak zázračné město to není, mohl bych tedy letět rovnou domů z Osaky. Už dlouho ve mně ale hlodala myšlenka proletět si Korejské long hauly na ultra krátkých trasách, které tady létají. Přítelkyně mi říká, že jsem blázen, ale vždycky se odvolám na vás, přátelé z Airways se slovy „lásko, tam jsou lidi, který letěj do Londýna, celej den fotěj na letišti a letěj zase domů“. Tím je to většinou zažehnáno. Upozorňuji, že vzdálenost PUS-CJU je 181 mil a vzdálenost CJU-GMP je 280 mil! To se přece musí vyzkoušet. Nechci lhát, ale domnívám se, že zejména pro Jumbo je poslední let nejkratší komerčně létaná linka na světě. Ekonomika provozu mi uniká, i když samozřejmě velkou roli hraje cargo – Jeju je ostrov. Vzhledem k počtu letů (jenom součet letů Seoul – Jeju všech společností hravě přesáhne stovku denně) je pro mě ale rentabilita Koreanu velkou neznámou. Ještě ale není vyhráno, typ mohou kdykoliv změnit a celý den by byl zbytečný – nezbývá než doufat.

Pusťme se tedy do toho.

08.10.2016 – Nowon – Incheon

Abych dodržel časovou posloupnost, začnu vyprávění od začátku. Hned po škole v sobotu 8.10 jsem si zabalil a vyrazil do Incheonu, kde jsem měl zařízené ubytování přes AirBnB. Vzhledem k rannímu odletu bych neměl šanci to ze svého bydliště, které je ve čtvrti Nowon, stihnout. Zaprvé metro začíná jezdit až v 5 ráno a zadruhé, i kdybych si vzal taxíka, vstávat ve 3 se mi fakt nechtělo. Ubytování jsem měl zařízeno ve čtvrti Incheon, i když stále hodinu od letiště. Soul je prostě obrovsky obrovský, jiná slova pro tohle město nemám. Majitel bytu jménem Daniel mi pouze poslal kódy ode dveří a dál se se mnou nebavil. Noc na jednoho stála 14 euro a tak jsem to moc neřešil a očekával nějaký gauč, nebo matraci na zemi, či něco podobného. Dům, ve kterém se byt nacházel, byl klasický korejský věžák, v půdorysu měl tvar Mercedes hvězdy – prostě místní sériovka. První podezření, že něco bude jinak, než očekávám, jsem pojal přede dveřmi do bytu – na jedno patro totiž byly jen jedny vchodové dveře. Namačkal jsem kód a….spadla mi huba na zem. To nebyl byt, ale loft, za který by se nemusel stydět ani Rupert Murdoch. Místností jsem napočítal 12, 2 koupelny, 2 ložnice, obrovský obývák, dotykové ovládání všeho. Co však bylo nejdivnější – byl jsem v celém bytě sám a nevypadalo, že by někdo dorazil! Uvelebil jsem se tedy do křesla a nepřestával se divit. Vzhledem k místní poměrům si troufám odhadnout, že cena rozhodně přesáhla 1 milion EUR. Můj kamarád vyjádřil pochybnost, jestli to není nějaký mafiánský trik na obchod s orgány, ale nezdálo se – v chodbě viselo spoustu lístečků s poděkováním od jiných lidí. Nevím, jestli ten člověk, co to vlastní provozuje nějakou charitu nebo co, ale pokud byste byli někdy v Soulu, rozhodně doporučuji – jmenuje se Daniel, lokalita bytu je na obrázku.

Malinký kousek obýváku za 14 euro...
Malinký kousek obýváku za 14 euro...

09.10.2016 – Seoul Incheon – Tokyo Narita

Po probuzení jsem opatrně otevřel dveře, nikde nikdo. Necítil jsem se, jakože by mi chyběla ledvina, nebo plíce a tak jsem první noc vyhodnotil jako úspěšnou. Vstávačka proběhla ve 4:30, žádný zázrak, jestě mi navíc nebylo úplně dobře – rýmička je svině, však to všichni známe. Vyšel jsem z bytu a akorát mě stihlo překvapit, jaká už je v Soulu zima – před 14 dny jsme zvládali noční pitku v kraťasech, teď nestačila mikina a džíny. Koupil jsem si nějakou prefa kávu v obchodě CU, což je místní obdoba naší žabky (no, naší..pražské) a čekal jsem na bus, který přijel na čas (to v Koreji, na rozdíl od Japonska, rozhodně není pravidlem). Kelímek s kávou vevnitř obsahoval něco jako Nescafé 3+1 a dvě malé sušenky, což po ránu potěší! Ze stanice Chongna Int’l city jsem potom vzal Airport line na letiště Incheon. Zde bych se rád pozastavil – z pohledu logistiky letišť je Soul opravdu geniálně vyřešen. Nejenže na letiště vede standartní metro, ale zároveň jsou obě letiště, cargo terminály a hlavní nádraží v centru propojeny jednou rychlejší „airport express“ linkou, která začíná na ICN, jede přes Gimpo a končí na Seoul station. Cenový rozdíl vůči standartnímu metru je minimální, jízdné stojí tuším 2.200 KRW, což je asi 50 korun.

Na letiště jsem dorazil v 6 hodin ráno. Zhýčkaný domestic terminálem na Gimpu, což je takový náš Florenc, akorát pro letadla, jsem si v klidu udělal check-in (online nebyl k dispozici), dostal boarding pass (jediný pořádný na tomhle výletu, jak se později ukázalo) a pln veselí vykročil k mezinárodním odletům. Tam přišlo prozření. Pokud jste někdo viděl film Eurotrip, kde se partička rozhodne jít do Louvru a pak je tam ten záběr na frontu s veselou muzikou, tak tak jsem si připadal. Lidí bylo… no, mraky. Nakonec se to pohlo, ale stihl jsem to tak tak! Security kontrola se v Koreji moc nehrotí, ta proběhla v pohodě - vycvičen z Evropy jsem poctivě vyndal počítač, pastu, deodorant a Niveu. Zkrátka vzorná spolupráce. Immigration už bylo trochu horší, Korejci jsou poměrně dost přísní na víza a já jsem ještě nedostal kartičku potvrzující Alien Registration, takzvanou ARC. Místo ní disponuji kusem papíru, zvícím se „alien registration certificate, který je neskladný a nelze přehnout, protože je na něm čárkód. Úředník to chvíli zkoumal a pak přiložil departure razítko…NA STRÁNKU S VÍZEM! Hrábl jsem mu do toho jak v akčním filmu, security za přepážkou zpozorněla, ale úředník si nakonec uvědomil svojí chybu, security odvolal a razítko dal na stránku vedle. Pokud bych měl departure razítko na stránce s vízem, znamenalo by to minimálně velké problémy. Uf.

Ke gatu jsem to stihl tak tak, ani jsem si nestihl koupit snídani. Kousek od nás odlétal JAL na to samé letiště, takže letadla byla národnostně segregovaná. Hrdost a nacionalismus těhle dvou národů mě nikdy nepřestanou překvapovat (někdy příjemně, někdy nepříjemně). Korejská společnost T’way disponuje boeingy 738, tuším, že jich má 15 nebo 16. Dvěma z nich už jsem letěl a celkem to šlo, původní majitelé byli Francouzi a Australani. Tohle letadlo vevnitř nevypadalo, jakože by ho provozovali celou dobu Korejci či nějaký civilizovaný národ, a to se mi zdálo podezřelé. No jasně, registrace HL8268, předchozí majitel SpiceJet. Mně se ta Indie prostě nevyhne. Legroom..no pro asiaty asi dobrý Pushback na čas, odlet bez čekání, vešli jsme se do slotu. Okamžitě po odletu jsem to zalomil a něvěděl o sobě. Myslel jsem si, že to zaspím až do přistání, ale to jsem se krutě, velmi krutě mýlil. Pokud jste viděli poslední Čočíkovo video, kde mluví o turbulencích na Narita approach, tak s tím mohu jen a jen souhlasit. Zaprvé to pro piloty muselo být úplně blind přiblížení, protože byla mlha jako kráva (omlouvám se za expresivnost, ale bylo to tak) a zadruhé…takovéhle propady a házení jsem ještě nezažil. Poprvé v životě jsem měl co dělat, ale T’way nedal do sedaček „in a while you will feel fine bag“ (tuhle říkanku používá Norwegian a moc se mi to líbí) a tak jsem to musel vydržet. No, bylo to tak tak a byl jsem rád, že s tím Kim, Lee, Park, nebo jak se pilot jmenoval říznul o zem. Skoro jsem na chvíli přestal mít rád létání, ale to mě rychle přešlo, protože na NRT je vždycky na co se koukat a čím se kochat. Moje oblíbená ANA, 330 Finnairu kterou jsem už letěl, Dreamlinery a Jumba kam se podíváš. Ne moc velryb, které se mi nelíbí – prostě srdce zaplesalo.

Takhle to vypadalo na ICN ráno!
Takhle to vypadalo na ICN ráno!

A takhle nad NRT...počet stop nad zemí neznámý, ale málo
A takhle nad NRT...počet stop nad zemí neznámý, ale málo

Po průchodu na imigračním jsem si potvrdil, že Japonsko je moje nejoblíbenější země. Když jsem tam přiletěl poprvé v roce 2012, prostě jsem cítil, že to tak je. Mohl bych to nějak racionálně argumentovat, jako organizací, slušností a tak dále, jenže podobný pocit „na první dobrou“ jsem měl v životě ještě jednou – v Makedonii. Tím jakékoliv argumenty o slušnosti, organizaci práce a podobně padají a nahrazují je prosté emoce. Možná mám jen prostě rád země se sluncem na vlajce, co já vím :D Spousta lidí vnímá Koreu a Japonsko stejně, ale není to tak – Japonci jsou prostě někde jinde. I co se týče práce, všichni makají 12-13 hodin denně, ale v Koreji je většina nadčasů dána neefektivitou, kterou vyvolává hierarchický systém společnosti. Zeptat se na cokoliv je ostuda. V Japonsku to je samozřejmě podobné, ale efektivita práce mi zde přijde vyšší. Lidé jsou zároveň uctivější a příjemnější sami k sobě. V Koreji se na vás jen tak zbůhdarma nikdo smát nebude. Pronajal jsem si u firmy JAL ABC Wi- Fi router, vzal Narita Express na Tokyo station a vydal se pěšky do hotelu, přičemž jsem se rozhlížel všude kolem sebe, jako vždy. To město mě nikdy nepřestane fascinovat. Sraz s kamarádkou jsem měl až ve 21:00, což jsem podle jejích slov měl ocenit, protože v sobotu přece pracuje pouze do 8 hodin! Přišel jsem do hotelu a chtě nechtě jsem to zalomil, protože mi úplně skvěle nebylo. Vstal jsem v 7, dal sprchu a vyrazil na Shinjuku, přičemž jsem si zopakoval svoje oblíbené japonské stanice metra – Shinsaibashi, Nihonbashi, všechno možná bashi a hlavně Kundashita (tak je však až v Osace).
Narita - Finnair! A330
Narita - Finnair! A330
A samozřejmě domácí
A samozřejmě domácí


Po cestě jsem měl ještě v plánu se najíst. K tomu jsem použil svojí vybranou japonštinu, která sestává z „dobrý den“, „prosím“, „děkuji“ a „jeden extra velký gyudon s extra omáčkou a cibulí prosím“. To extra velký neberte, jakože jsem žrout! Jedná se Japonské porce. Pokud někdo budete v Japonsku, doporučuji síť Yoshinoya, ti dělají klasický gyudon bez nějakých experimentů typu sýr a podobně a zároveň se objednává u obsluhy. Jinde na to mají mašiny a v tom se vyznat…
Taková klasická Asie
Taková klasická Asie

Moje kamarádka Mika přišla na místo setkání, jak jinak, na čas. S ní byla její kamarádka Korejka, která studovala v LA a nyní žije v Japonsku. Její anglický transcript byl Branda. Zjistil jsem, že Mika skoro zapomněla angličtinu od doby, co jsme se viděli naposled, ani to nám ale nezabránilo mít skvělý večer. Zašli jsme na pizzu a potom na vodnici, která se ukázala jako v Japonsku nesmírně populární. To jsem, přiznám se, nečekal. Branda pomáhala překládat sedli jsme si spolu, nakonec se to protáhlo do 5 do rána. Byl jsem líný čekat na metro (z Shinjuku ke mně do hotelu zhruba hodinu) a tak jsem vzal taxík a ještě jsem Brendě nabídl odvoz. Chyba přátelé, celá cesta stála 11.000 JPY. Zhruba 2.500 korun. Inu, za falešné džentlmenství se platí. Asiatky obecně umí vypadat, že jsou vámi fascinované a pak ani neodepíšou na zprávy, případně nemají nikdy čas. To se přesně stalo se mnou a Brandou. No nic, člověk přijde v životě o víc, jak říká můj táta.

Vodnice byla super.
Vodnice byla super.
Tokyo Skytree. Nahoře jsem byl již v minulosti.
Tokyo Skytree. Nahoře jsem byl již v minulosti.


Vzhledem k příjezdu na hotel v 6 ráno jsem se velmi obával o můj stav na konferenci. Moje účast naštěstí byla žádaná až od 14.00, na kterýžto čas jsem vstal v pohodě. Vzal jsem si oblek, taxík do konferenčního centra a jal se prezentovat. To proběhlo v pohodě, Japonci měli o téma zájem, i když nevím, k čemu jim to bude (betonáže a stavby mostů v extrémním prostředí za polárním kruhem – moje zkušenosti z Finska). Zároveň jsem dostal od naší české firmy strategický úkol proniknout do místních stavařských kruhů, což jsem odkejval, ale myslel si svoje. Kdo zná alespoň trochu asijskou mentalitu pochopí, že za den se to moc nedá.

Večer jsme měli s holkama sraz, který měl trvat hodinu, ale opět se protáhl. Dali jsme si Kimči, což nesnáším, ale přání Brendy jsem nějak nemohl odolat (okázalá ignorace proběhla až po téhle druhé schůzce). Nakonec jsme skončili v 11 večer v nějaké ujeté fotobuňce, která dělala takové ty japonské úpravy, barvičky a tak. No, špatné to nebylo, ale pro třiadvacetiletého Čecha zamrzlého v pubertě to úplně nebylo to pravé ořechové. Na hotel jsem dojel o půlnoci a zatáhl to, ráno mě čeká cesta na letiště!

Fotka chrámu nesmí chybět.
Fotka chrámu nesmí chybět.
Čaj o páté. Na fotce Branda :)
Čaj o páté. Na fotce Branda :)

Divnobudka v divnodomě. A barvičky.
Divnobudka v divnodomě. A barvičky.


11.10.2016 – Tokyo Narita – Osaka Kansai

Ráno jsem se probudil v pohodě, už mi bylo trochu líp. Odhlásil se z hotelu a vyrazil na nádraží, kde jsem měl už předem zakoupený lístek na Narita express. Je nejdražší (asi 700kč), ale nejkomfortnější. Domestic terminál Narity je velice útulný a efektivní, stejně jako Check-in. Lidí pomálu, ani bych nevěřil, že jsem v Japonsku. Moc jsem nevěděl, co očekávat od společnosti Peach, ale pak jsem si řekl, že mimoevropan asi taky nezná náš Ryanair a nebojí se s ním létat, tak coby. Nakonec se z toho vyklubal příjemný zážitek. Zaprvé, Japonci boardují podle písmene sedačky – tedy první jdou v případě seatingu 3+3 A+F, poté B+E a nakonec C+D, což je v kombinaci s Japonskou precizností neuvěřitelně efektivní. Boarding byl mostem a naboardováno bylo snad za 5 minut, load factor odhaduji na 90%. Vždycky mě potěší vzájemný přístup a chování letištního personálu v Japonsku, a to i u lowcostů. Člověk z ground support přijde ke dveřím, podá report letušce. Ta se ukloní, ground support se ukloní a odjede s bridgem/schody. Následuje pushback, který sledují všichni zainteresovaní zaměstnanci pozemáků na daném letu. Když je letadlo kolmo ke stojánce a pushback je dokončen, všichni mávají a pak se jednotně ukloní. Pak se teprve vyrazí směr rwy. Já vím, že je to kulturní a nemusí to mít se skutečnou úctou nic společného, ale mně se to líbí. Odlet proběhl samozřejmě na čas, nic jiného jsem ani nečekal.



Legroom na tomhle konkrétním letu byla tragédie, ale jedná se o 50 minut trvající vnitrostátní let za v přepočtu 800 korun, takže nemohu být moc náročný. Pro příklad, Šinkansen, který vychází časově zhruba stejně, stojí kolem 2000 korun. Šinkansen jede 3 hodiny z Tokyo station do Shin Osaka, let je 1 hodina cesta na NRT, 1 hodina let a 1 hodina cesta z KIX. Samozřejmě se létá i z Hanedy na druhé letiště v Osace blíž centru, což stáhne čas na úkor vlaku, ale to létá JAL a ANA a tam jsou ceny trochu někde jinde. Let samotný proběhl v pohodě, Tokyo a jeho přidružená města jsou ze vzduchu krása. Uteklo to a za chvíli jsme přistávali v Osace. Co mě trochu zamrzelo, byla vzpomínka na ČSA při prohlížení palubního menu. I v nějakém Peachi ho umí udělat za slušnou cenu zajímavé, ne jako naše gumové medvídky s půl litrovou plzní. Zde byly nabízeny klasická japonská jídla jako sushi a pod. a také nějaké maso s rýží, veg.food, všechno kolem 1.000 JPY, což je asi 220 korun. Toho je velká škoda.

Narvaný domestic terminál NRT.
Narvaný domestic terminál NRT.
Účtenka 1. NRT - KIX
Účtenka 1. NRT - KIX
Legroom NRT - KIX. Pro asiaty akorát.
Legroom NRT - KIX. Pro asiaty akorát.
3 Peachoviny na Kansai.
3 Peachoviny na Kansai.

Osaku Kansai považuji za absolutně skvělou ukázku inženýrského umění a chtíče dokázat postavit to, co vypadá nemožné. To letiště je prostě skvěle udělané a pokaždé mám radost na něm přistávat a z něj odlétat. Přistáli jsme na terminál 2, což by měl asi být lowcost terminál, jenže pro mě měl samé výhody. Je na něm minimum lidí, všechno jde rychle, ale zároveň je součástí velkého letiště a není oddělen někde v poli 100 kilometrů od města, jako třeba „Stockholm“ Skavsta. Takže jsem proběhl k terminálu 1, koupil si lístek a jel do centra, kde jsem měl sraz se svou kamarádkou Hitomi. Hitomi je pro spoustu lidí v Evropě nejznámější ženské japonské jméno, proč, to je mi velkou neznámou….ehm. Musel jsem posunout naší schůzku o 30 minut, protože jsem nějak neodhadl dobu cesty z KIX do centra, ale nesla to v pohoděm prý si skočí na nákup. Potkali jsme se a já zjistil 2 velké novinky – přibyl jí na ruce prsten a v ruce kočárek s dcerou. Hitomi naštěstí není ta kamarádka, u které při těhle scénářích musíte počítat, kdy jste se naposledy viděli, takže jsem si užil obě Vzhledem k tomu, že kvůli mně jela i s malou z Kobe, kde jsem nikdy nebyl, navrhl jsem ať jedeme spolu do Kobe s tím, že jí tam pak nechám. To bylo přijato s nadšením! Super, připíšu si další město.

Kobe je přístavní město, které je ale zároveň turiticky atraktivní. Asi nejznámější je část u přístavu, kde je obchoďák a skvělá vyhlídka. Tam jsme si taky dali večeři, kterou ona z pro mě nepochopitelného důvodu bez mého vědomí zaplatila. Asi mají v Japonsku vysokou mateřskou nebo co, levný to rozhodně nebylo. Probrali jsme úplně všechno možné, mimo jiné jsem zjistil, že úplně šťastná ze svého současného života asi nebude – byla hodně do světa, studovali jsme spolu v New Yorku a teď je doma a utírá zadek. Dcerku samozřejmě miluje, ale podle mě to přišlo brzo. Malá je nicméně nádherná. Pak jsme se rozloučili s tím, že se určitě brzo uvidíme a já jel vláčkem zpátky do Osaky. Na japonských vlacích považuju za skvělé to, že i když nemáte páru kde jste a máte třeba sluchátka, prostě vystoupíte ven v dobu, která je u vaší stanice uvedená v jízdním řádu a to stačí – jste doma. Večer jsem ještě zajel na Dotonbori na gyudon, víc asi řeknou fotky.
Dítě je fajn, když víte, kdy ho máte vrátit. Hitomi nestárne.
Dítě je fajn, když víte, kdy ho máte vrátit. Hitomi nestárne.
Zde jsme měli večeri. Skvělé prostředí!
Zde jsme měli večeri. Skvělé prostředí!
Srdce Osaky.
Srdce Osaky.


12.10.2016 – Osaka Kansai – Busan


Odlet byl až ve 2 odpoledne a neměl jsem na Osaku nějaké speciální plány, takže jsem si přispal a cestou na nádraží si akorát užil město. Nejsem moc typ člověka, co by musel vidět a vyfotit top ten na tripadvisoru a pak odletět, spíš si pamatuju zážitky, zvuky a obzvlášť v Asii chutě a vůně. Takže jsem se jen vydal pěšky a koukal. Na KIX jsem si chytře koupil lístek den dopředu, jenže na ten den dopředu. Takže když jsem si vykračoval se sluchátky jako místňák a tvářil se drsně, zarazil mě turniket a mně rychle spadl hřebínek. No nic, koupil jsem si další lístek, tentokrát na přepážce a s velkou slávou odjel na Kansai Kuko ( to je japonsky letiště). Když mi ten hřebínek začal zase růst, ozvalo se z hlášení, že na KIX pokračují pouze vozy 1-4, já byl ve voze 8. No, byl to sprintík Při dojezdu na Kansai jsem se zase kochal, ten umělý ostrov je super udělaný. Neměl jsem bohužel čas zajet na vyhlídku a tak jsem šel na T1 pouze vrátit router a pokračoval na terminál 2, kde jsem udělal checkin a šel na secuity a imigrační. Výhody terminálu 2 jsem zmínil výše, i teď tam bylo minimum lidí a na imigračním přede mnou byl jeden člověk. Už ani nevím proč jsem při čekání na letadlo koukal na nějaký dokument o československé pohraniční stráži z doby, kterou jsem naštěstí nezažil.

Od letu jsem neměl žádná očekávání, jednalo se o takovou vatu k tomu, abych se dostal ke svým „short long haul“ další den, ale nebyl špatný. Peach má A320 a barvami velmi evokuje Wizzair, mají snad i stejné sedačky. Boardovali jsme mostem, hned vedle byl přistaven Dreamliner osmistovka společnosti ANA. Pamatuji si jaký byl tehdá hype, tuším, že byli první společnost, která ho měla. Dneska už jím disponuje většina známějších společností, bohužel na úkor klasik – 767, 777 apod. Doba, ekologie a dostupnost létání jdou dopředu. Zdali bohužel, či bohudík nechám na vás. Letušky Peache byly velmi příjemné a navíc jsem dostal řadu 2A, tedy hned u východu. Při taxování opět proběhlo kochání nad přítomnými typy a společnostmi, i když na NRT to co do počtu kusů a rozmanitosti rozhodně nemá. Ze vzduchu se naskytl můj oblíbený pohled na KIX, který se podle mě musí zažít aspoň jednou za život. Pak už jsem to beznadějně zalomil. Vzhledem k tomu, že společnost je Japonská a letělo se do Koreje, byl LF těžce pod break load factorem, já ho odhaduji na 40%. Nikdy mě nepřestane jejich nacionalismus, a to skoro bez ohledu na cenu, překvapovat. Japonci jim to slušně oplácí, kdy na letu do Koreje je hlášení v Japonštině, Angličtině, Čínštině...pak pauza...a potom v Korejštině, ale jen třetinové, bez nabídky pití či jídla a bez „děkujeme za využití naší společnosti“. Díky tomu všemu však bylo vedle mě místo a mohl jsem se natáhnout. No, vedle mě…v celé řadě 1-6 A-F seděl 1 člověk - já. Po probuzení jsem našel imigrační kartičku decentně zastrčenou u palubních časopisů, tak jsem jí vyplnil společně s import kartou. Na příletu se ukázalo, že to díky mému kusu alien papíru nebylo třeba. V Busanu nedávno otevřeli light rail do města, kterého jsem využil a následně jsem přestoupil na metro. Rád bych vám o městě pověděl něco zajímavého, ale opravdu ho (kromě mostu) moc nemusím a byl jsem zde mnohokrát, takže jsem jen kancelařil a koukl na film v hotelu.
Účtenka 2. KIX - PUS.
Účtenka 2. KIX - PUS.
Terminál 2 KIX z letadla.
Terminál 2 KIX z letadla.
Nadherná práce stavařů ze vzduchu.
Nadherná práce stavařů ze vzduchu.
Centrum Busanu.
Centrum Busanu.
Domestic terminál letiště PUS.
Domestic terminál letiště PUS.

13.10.2016 – Busan – Jeju – Seoul

Je to tady! To, kvůli čemu se vracím o dva dny později, než bych musel, kvůli čemu jsem tvrdnul v Busanu a kvůli čemu budu 5 hodin na Jeju (alespoň jsem na Jeju napsal tenhle TR). Nejkratší (doufám) linkové long hauly na světě! Snad to nezruší. Na domestic terminál letiště PUS Gimhae International jsem přijel asi hodinku dopředu, to na domestic stačí. Dostal jsem obligátní asijskou účtenku z Lidlu sloužící jako boarding pass a vyrazil ke gatu 31, kde stála 738 Koreanu v barvách Skyteam. Začal jsem se obávat. Nad gatem však svítil ještě let do GMP a bylo to tak, začali jí vytlačovat. To by mohlo znamenat, že opravdu…ano! Akorát sedala A330 na dráhu a začla rolovat ke gatu. Když přijela k 31, kde už svítilo KE1007 CJU, věděl jsem, že je vyhráno. Mimochodem domestic lety v Koreji jsou opravdu jak na Florenci – u gatu svítí následující 3 odlety, které jsou většinou v rozmezí 40 minut a točí se to tam jak na obrtlíku.

Boarding proběhl mostem a já prošel celým letadlem, schválně jsem si vzal až na 55H. Seating mají Korean v tomto typu 2-4-2, který se mi zdá lepší, než 3-3-3. Čekal jsem, jaká bude konfigurace, protože to by dokázalo vysvětlit užití tohoto typu na tak krátké lince. Bude místo business class cargo? Nějaké krabice, živí delfíni, cokoliv? Nebo jak to bude? Při nástupu na palubu jsem zjistil, že konfigurace je naprosto běžná a do nákladového prostoru se naložily jen kufry. Opravdu, přísahám, jen kufry. Naloženo bylo asi za 5 minut. Nechápu, jak to můžou Korean dotovat, hlavně tento typ létá PUS-CJU pouze jednou denně a to ještě jednou za 2 nebo 3 dny. Proč, na to jsem bohužel ani teď nepřišel. Vzhledem k tomu, že letiště PUS má kombinovaný provoz a užívá ho Americká i Jihokorejská armáda, cestující byli požádáni o nefocení prostor letiště, což jsem (skoro) respektoval. Load factor asi ani nemá smysl zmiňovat, v economy tak 30%, v business asi 10%. Jediné co bylo na tomto letu jinak, bylo nefungující IFE, ale to se dá pochopit. Proběhl dokonce i ultrakrátký palubní servis, na výběr byla voda, čaj, džus, taková ta příšerně sladká viskózní aloe vera voda s kousky uvnitř, cola atd. Let trval přátelé 27 minut. Mně nad tím zůstal rozum stát, to letadlo má standartní dálkovou konfiguraci s naprosto skvělým legroomem, není dolítané...jen si vemte, jaký musí být počet zaměstnanců na palubě! O tom, že se rozhodně neletí ve 40.000 ft a z toho vyplývající spotřebě ani nemluvím. Proč to létají, vážně nevím. Při přiblížení na Jeju to trochu házelo, ale zase jsem si užil pohled na Mt. Hallasan, nejvyšší horu Jižní Koreje, kterou jsem shodou okolností asi před měsícem vylezl. Byla to docela fuška.
Přistání na letiště CJU bylo normální, neházelo to, pohoda. Doufal jsem že deboard bude na plochu – a stalo se tak! Byla přitom šance trochu okouknout letadlo, i když běhání a focení kolem se v Koreji moc nenosí, tak jsem nechtěl moc provokovat – proto nejsou fotky nic moc. Ve fotkách motoru pak bránily druhé schody u prostředního exitu. Chápu, že 330 není bůhvíjak výjimečný typ, sám jsem s ním letěl mnohokrát, ale zažít ho na tento přískok a ještě skoro „private jet“, to stálo za to. Nehledě na to, že letušky vůbec nekontrolovaly, kdo kde sedí – myslím, že kdybych se usadil do C class, nikdo by to neřešil. Pochybuji, že palubní servis by byl jiný, za 20 minut ani nestihnou ohřát jídlo, natož aby ho pax snědl. Do této chvíle byl můj nejkratší long haul PRG – KBP s ukrajinskou 767, který ale tento skok hravě překonal.

Na Jeju, tedy konkrétně v Jeju City jsem se akorát prošel, napsal významnou část svého TR a najedl se na prase v mekáči. Pokud by někoho zajímaly fotky z ostrova, mohu zaslat fotky z výletu před měsícem, včetně zmíněného Hallasanu.

Už však byl čas dojet zpátky na letiště, vyzvednout další účtenku a doufat, že nebude „aircraft type change without prior notice“ tak, aby mohl proběhnout zlatý hřeb výletu – let královnou! Tyto bohužel mizí z leteckého nebe superrychlým tempem. Chápu to, velryba jí v ekonomice provozu asi drtí, ale Boeing je prostě Boeing. Nehledě na to, že nová 748 je nádherná, asi nejkrásnější jet, co kdy kdo vyrobil (sorry Caravelle). I proto jsem do toho investoval pár svých peněz i času, protože nevím, kdy a jestli vůbec se zase v 747 proletím. Zvažoval jsem ještě výlet do Íránu za SP, ale čas je problém. Zároveň long hauly nelítám moc často, většinou letím cca jednou za půl roku až rok pracovně do jiné části světa, kde jsem dlouho a poskakuju po výletech maximálně medium haul jety. V neposlední řadě jsem chtěl na Airways přispět něčím netradičním, takže proto tento nezvyklý routing a poskakování po Jižní Koreji.

Na letiště jsem z centra vyrazil busem. Korejci milují retardéry, asi ještě trochu víc, než Češi. Posledně, když jsem tu byl, řídil Belgičan, který jezdil asi…no asi jako poloviční Francouz, čili jsem to chápal. Doufal jsem však, že to byla moje poslední skákačka v Koreji. To jsem se ale mýlil! Chytře jsem si, já vůl, sedl dozadu. Korejské autobusy mají vzadu pětku i ve verzi MHD a tak jsem si říkal, že moje dvacetiminutová cesta na letiště bude pohodlná. Řidič se toho ale rozhodně nebál a já si vzadu přišel jako při opakování přiblížení na Naritu o 4 dny dřív. Nakonec jsme ale dojeli i s autobusem v pořádku, i když pořádně vytřesení.

Mám rád letiště střední velikosti v té specifické chvíli, které já říkám vnitřní smíření. Ta chvíle, kdy je těsně před setměním, vy letíte domů, už ani nevíte po kolikáté. Zároveň není ani teplo, ani zima, vy letíte se společností kterou znáte, všude jsou světla, lidi, ale vy znáte, víte, co můžete čekat. Zároveň máte pocit, že stačí mít jen trochu peněz a můžete letět na druhý konec světa, prostě svět je u nohou a malinkej a vy jste jeho součástí, nespěcháte, ale ani nemáte přebytek času. Prostě všeho tak akorát. No, v mém případě je ten druhý konec světa vlastně doma, čili ještě zůstanu chvíli tady

Na letišti jsem si dal kafe, karamelové macchiato, což jsem považoval za hipsteřinu, ale naučili mě to tady pít architekti. Dokonce musím sebekriticky uznat, že to je i dobré. Až se ale budu vracet domů, musím se to odnaučit, nebo mě stavaři v Česku sežerou. Už jen za to, že jsem tu popíjel s architekty.
Check in Koreanu :)
Check in Koreanu :)
Naposledy upravil(a) Filisipi dne 14. 10. 2016, 04:12, celkem upraveno 4 x.


Filisipi
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 215
Registrován: 09. 11. 2012, 19:11
Oblíbené typy letadel: B748, Dash8 - Q400NG
Pohlaví: muž
Bydliště: Seoul, GMP + ICN
Stav: Offline

Re: Japonsko Short Long Haul

Příspěvek od Filisipi »

To modrý kolečko málem bylo o stránku vedle a já v prdeli.
To modrý kolečko málem bylo o stránku vedle a já v prdeli.


JE TU!
JE TU!


C class na letu o délce 25 minut. Proti gustu..
C class na letu o délce 25 minut. Proti gustu..


Standartní "dálkový" legroom.
Standartní "dálkový" legroom.


Seating a obsazenost.
Seating a obsazenost.


Účtenka 3. PUS - CJU
Účtenka 3. PUS - CJU


CJU z A330 :)
CJU z A330 :)


A spoilery.
A spoilery.


Úprk z letadla se nevyhýbá ani Korejcům :)
Úprk z letadla se nevyhýbá ani Korejcům :)


Výstup schodmo. Moc se mi nelíbí barva KALU, ale letadla jo :)
Výstup schodmo. Moc se mi nelíbí barva KALU, ale letadla jo :)


Unifornmí přílety na CJU.
Unifornmí přílety na CJU.


Jeju City 1.
Jeju City 1.


Jeju City 2
Jeju City 2

Filisipi
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 215
Registrován: 09. 11. 2012, 19:11
Oblíbené typy letadel: B748, Dash8 - Q400NG
Pohlaví: muž
Bydliště: Seoul, GMP + ICN
Stav: Offline

Re: Japonsko Short Long Haul

Příspěvek od Filisipi »

Tak a je to, trip je hotov:) Jumbo tam naštěstí bylo a tak se splnilo všechno, jak jsem si přál a plánoval. Check-in byl v pohodě na kiosku, boarding mostem. Ten pocit když se hladové motory nasají po vzduchu a ten zvuk je prostě neskutečný. Load factor mě překvapil, myslím, že bylo plno Omlouvám se, že nemám mnoho fotek - byla už tma a nešlo moc fotit. Nějak jsem se před odletem zasekl bookingem dnešního Error Fare z Amsterdamu do Cancunu s Aeromexico a nevyšlo na mě už sedadlo u okna. Navíc můj Blackberry už toho moc vyfotit ani nezvládá, natož potmě. Letadlo registrace HL7461 bylo dodáno jako nové Koreanu v roce 1997 a tomu samozřejmě odpovídal interiér - tipuju, že je na domestic letech na doletnou - poslední dobou nelétá nic jiného, než CJU - GMP a zpět. Ale je to prostě Jumbo a to se počítá, kdo ví, kdy se s ním zase proletím :) Cesta domů do postele už proběhla bez problému, sedl jsem do Airport line, dojel na Seoul station a odtamtud linkou číslo 4 až na Nowon.

Díky moc za vaší pozornost a buďte prosím shovívaví, jedná se o mou TR premiéru :) Pokud budete mít zájem, napíšu zážitky z cest zase za 3 týdny, kdy letíme ICN - DMK - HKT - DMK - SGN - SIN - KUL - ICN. Budu to psát případně hned po doletu, protože jinak se už nikdy nedokopu, jak jsem zjistil. Zdravím ze Soulu všechny letecké nadšence!

Účtenka 4 CJU - GMP
Účtenka 4 CJU - GMP


Skvělý legroom na domácí trasu
Skvělý legroom na domácí trasu


Interiér  - seating 3-4-3
Interiér - seating 3-4-3


Palubní servis - zelený čaj, dalo se dát opět všechno možné.
Palubní servis - zelený čaj, dalo se dát opět všechno možné.

Turnhouse
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 28
Registrován: 02. 04. 2008, 16:17
Stav: Offline

Re: Trip report - Japonsko Short Long Haul

Příspěvek od Turnhouse »

Super! Jen prosím, to slovo je "standardní".

Lkprak
Druhý pilot
Druhý pilot
Příspěvky: 1320
Registrován: 26. 10. 2012, 15:46
Stav: Offline

Re: Trip report - Japonsko Short Long Haul

Příspěvek od Lkprak »

Moooc pěkné! Skoro se přiznám, že mnohem víc, než ta letecká, mně zaujala ta "soukromá část" (setkání s kamarádkami a tak :D )


Filisipi
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 215
Registrován: 09. 11. 2012, 19:11
Oblíbené typy letadel: B748, Dash8 - Q400NG
Pohlaví: muž
Bydliště: Seoul, GMP + ICN
Stav: Offline

Re: Trip report - Japonsko Short Long Haul

Příspěvek od Filisipi »

Turnhouse píše:Super! Jen prosím, to slovo je "standardní".


Dík, já to optavil. NAvíc jsem si všiml, že jsem ho trochu nadužil, takže jsem to trochu předělal :D

Filisipi
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 215
Registrován: 09. 11. 2012, 19:11
Oblíbené typy letadel: B748, Dash8 - Q400NG
Pohlaví: muž
Bydliště: Seoul, GMP + ICN
Stav: Offline

Re: Trip report - Japonsko Short Long Haul

Příspěvek od Filisipi »

Lkprak píše:Moooc pěkné! Skoro se přiznám, že mnohem víc, než ta letecká, mně zaujala ta "soukromá část" (setkání s kamarádkami a tak :D )



Sakra a já myslel, že Tě zaujal můj příspěvek o betonáži za nízkých teplot :(
Jasně, kvůli nim jsem tam přece jel! Nějak se to vyvrbilo, že za 14 dní letím za Mikou znovu :D

Lkprak
Druhý pilot
Druhý pilot
Příspěvky: 1320
Registrován: 26. 10. 2012, 15:46
Stav: Offline

Re: Trip report - Japonsko Short Long Haul

Příspěvek od Lkprak »

Filisipi píše:
Lkprak píše:Moooc pěkné! Skoro se přiznám, že mnohem víc, než ta letecká, mně zaujala ta "soukromá část" (setkání s kamarádkami a tak :D )



Sakra a já myslel, že Tě zaujal můj příspěvek o betonáži za nízkých teplot :(
Jasně, kvůli nim jsem tam přece jel! Nějak se to vyvrbilo, že za 14 dní letím za Mikou znovu :D


Tak hlavně o betonáži za nízkých teplot jsme se tu nedozvěděli skoro nic, kdežto setkání s kamarádkami je tu popsáno poměrně zevrubně:-) Z další cesty za Mikou bude taky TR?

dejavu
Vedoucí kabiny
Vedoucí kabiny
Příspěvky: 980
Registrován: 09. 10. 2004, 04:24
Pohlaví: muž
Stav: Offline

Re: Trip report - Japonsko Short Long Haul

Příspěvek od dejavu »

Moc pěkný!

Fabo
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3146
Registrován: 04. 01. 2007, 13:42
Bydliště: HAG
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: Trip report - Japonsko Short Long Haul

Příspěvek od Fabo »

Lkprak píše:
Filisipi píše:
Lkprak píše:Moooc pěkné! Skoro se přiznám, že mnohem víc, než ta letecká, mně zaujala ta "soukromá část" (setkání s kamarádkami a tak :D )



Sakra a já myslel, že Tě zaujal můj příspěvek o betonáži za nízkých teplot :(
Jasně, kvůli nim jsem tam přece jel! Nějak se to vyvrbilo, že za 14 dní letím za Mikou znovu :D


Tak hlavně o betonáži za nízkých teplot jsme se tu nedozvěděli skoro nic, kdežto setkání s kamarádkami je tu popsáno poměrně zevrubně:-) Z další cesty za Mikou bude taky TR?


Jestli mam mluvit za sebe, tak me ruzne Brendy a Miky tedy zajimaji o hodne vic nez betonaz ve Finsku :D

mattsun
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 162
Registrován: 20. 08. 2014, 01:50
Stav: Offline

Re: Trip report - Japonsko Short Long Haul

Příspěvek od mattsun »

ja davam bod Hitomi, Brenda sa mi zdala ako "slepa ulicka" uz od zaciatku :D

ale teraz naspat k trip reportu...za mna vsetky styri palce hore ;) ...a zase sa o nieco viac tesim v marci do Tokya

Lkprak
Druhý pilot
Druhý pilot
Příspěvky: 1320
Registrován: 26. 10. 2012, 15:46
Stav: Offline

Re: Trip report - Japonsko Short Long Haul

Příspěvek od Lkprak »

Jen jsem teda úplně nepochopil, no ale možná jenom zbytečně moralizuju...na začátku píšeš, že máš přítelkyni a pak si stěžuješ, že po dvou nadějných schůzkách Tě Branda ignorovala. Tak jako teda jde. A pokud je přítelkyně česky hovořící, tak sis tedy tímto trip reportem zadělal minimálně na pěkné vysvětlování :D

P.S. Ale možná fakt jen zbytečně moralizuju a závidím, jak o mně za mými zády prohlásila jedna bývalá kamarádka, když jsem jí vyčítal, že to táhne s dvěma kolegy současně.

Filisipi
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 215
Registrován: 09. 11. 2012, 19:11
Oblíbené typy letadel: B748, Dash8 - Q400NG
Pohlaví: muž
Bydliště: Seoul, GMP + ICN
Stav: Offline

Re: Trip report - Japonsko Short Long Haul

Příspěvek od Filisipi »

Lkprak píše:Jen jsem teda úplně nepochopil, no ale možná jenom zbytečně moralizuju...na začátku píšeš, že máš přítelkyni a pak si stěžuješ, že po dvou nadějných schůzkách Tě Branda ignorovala. Tak jako teda jde. A pokud je přítelkyně česky hovořící, tak sis tedy tímto trip reportem zadělal minimálně na pěkné vysvětlování :D

P.S. Ale možná fakt jen zbytečně moralizuju a závidím, jak o mně za mými zády prohlásila jedna bývalá kamarádka, když jsem jí vyčítal, že to táhne s dvěma kolegy současně.


Jo, moralizuješ
A ne, nemluví česky. Sakra :D Snad se to tu nezvrhne v nějaký sociologický peklo:D

one x
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 13
Registrován: 23. 05. 2011, 23:07
Stav: Offline

Re: Trip report - Japonsko Short Long Haul

Příspěvek od one x »

TR moc pěkný, jen mě překvapilo, že zrovna Japonci mají zájem o Finské/Evropské zkušenosti :D . S tím co, a v jakých podmínkách, jsou zrovna oni schopni stavět by to mělo být spíše opačně. Moralizovat je zbytečné, autor zjevně trpí Yellow Fever (což osobně zcela chápu :lol: ) BTW: předpokládám, že jsi schopen mnohdy od pohledu rozlišit národnost asiatek. Mě vždycky japonky přišly nejsympatičtější. A architekti pochopitelně nemají se stavařem nic společného, to jsou "umělci" až na čestné výjimky.

Filisipi
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 215
Registrován: 09. 11. 2012, 19:11
Oblíbené typy letadel: B748, Dash8 - Q400NG
Pohlaví: muž
Bydliště: Seoul, GMP + ICN
Stav: Offline

Re: Trip report - Japonsko Short Long Haul

Příspěvek od Filisipi »

one x píše:TR moc pěkný, jen mě překvapilo, že zrovna Japonci mají zájem o Finské/Evropské zkušenosti :D . S tím co, a v jakých podmínkách, jsou zrovna oni schopni stavět by to mělo být spíše opačně. Moralizovat je zbytečné, autor zjevně trpí Yellow Fever (což osobně zcela chápu :lol: ) BTW: předpokládám, že jsi schopen mnohdy od pohledu rozlišit národnost asiatek. Mě vždycky japonky přišly nejsympatičtější. A architekti pochopitelně nemají se stavařem nic společného, to jsou "umělci" až na čestné výjimky.


Mě taky, ale odpřednášel jsem a bylo. Opatření jsou vesměs všude stejná (při betonáži pod 5 nad nulou podle normy, reálně pokud je pod nulu), jen čím je větší zima, tím jsou dražší a dýl trvaj. Čili se asi nedozvěděli nic novýho. K té Yellow Fever - Já se cestou z centra metrem sem na Nowon stihnu tak 20 - 30 x zamilovat, podle toho jaká je zrovna úroda. V Japonsku i víckrát. Ale JVAsie se mi moc nelíbí, takový ty filipíny a tak..to na mě není :D


Odpovědět