Centrální Asie 2016 - 1. část Kyrgyzstán

[Yirina]

V září 2016 jsme se vydali na cestu po Centrální Asii. Škoda, že jsme se k tomu neodhodlali o takových 5 let dříve, ty by jsme byli "chytili" ještě nějaké raritnější typy na proletění se, teď už je to bohužel pryč. Mám z cesty opravdu hodně fotek a zážitků, pokusím se tady vypíchnout ty letecké.



Naše cesta začala v Kyrgyzstánu, kam jsme doletěli s Turkish Airlines do města Oš (bohužel od zimního letového řádu sem přerušili spojení, snad ho na léto zase obnoví). Let s Turkish musím pochválit, je to velmi příjemné ve smyslu, že jen co se člověk nají, je v Istanbulu, plynule přestoupí na navazující let a za nějakých cca 4-5 hodin je v Kyrgyzstánu.


Let Praha - Istanbul


Pozdní oběd


Destinace Turkish Airlines jsou zajímavé. Bohužel některé z nich byly mezitím v rámci restrukturalizace zrušeny.


Do Oše letíme Airbusem A319. Většina cestujících jsou Kyrgyzové.


Dostáváme i na takto krátkém letu pomůcky k jeho zpříjemnění.


Pozdní večeře.


Cesta IST-OSS


Provoz v Oši.


Na letišti to i takto v noci žije.


V Oši jsme strávili dvě noci. Ono přímo ve městě nic není, ale mně se právě tohle líbí. Nepřitahuje to tolik turistů (i když Oš je populární destinace, ale spíš pro to, že většina lidí se odsud vydává do kyrgyzské přírody) a tak má člověk možnost vidět to, jak žijí a fungují místní. Pro letecké nadšence je ale v Oši jedna atrakce a tou je Jak 40, který stojí v místním zábavním parku.


V jeho těsném sousedství je Ruské kolo, takže kdo si chce Jaka prohlédnout a nafotit shora, má možnost.

Z Oše jsme pokračovali do hlavního města Bishkeku. Letěli jsme společností Air Manas, což je odnož tureckého Pegasusu, používají jejich rezervační systém na prodej letenek přes web. Cena letenky byla 25 USD



Je to low-cost, ale nějak tam tu váhu zavazadel (15kg) neřešili. Ale možná jsme to jen neviděli.


Odletová hala letiště Oš.


Nastupujeme. Na letu bylo kromě nás asi 10 Čechů. Posadili nás neomylně vedle nich, asi nám chtěli udělat radost.


Nástup proběhl rychle a bezproblémově.


To by nás bylo zajímalo, ale s focením letadel je v Centrální Asii docela problém


Instukce mají bohužel nalepené.


Vedle odlétal TEZjet také do Bishkeku.


Káva a čaj zdarma (neletí to ani hodinu) + sušenky za peníze.


Vyhlídka na kyrgyzské hory.


V Bishkeku vidíme Il-18. Zřejmě vozil poutníky z Hadže.


Nový Airbus Avia Traffic.


Příletová hala.


Přílety do Bishkeku.

V Kyrgyzstánu jsme strávili celkem týden, půjčili jsme si auto a jeli jsme do rezervace Toktogul a poté k jezeru Issyk Kul.


Rezervace Toktogul.


Když jsme se vrátili do Bishkeku, navštívili jsme leteckou školu, ve které mají vystavený Jak40.


Dostali jsme se i dovnitř.


Okolí Bishkeku - údolí Alamudyn


Na Issyk Kul jsme se nachomýtli k vojenskému cvičení účastníků Šanghajské organizace spolupráce.


Letovisko Bosteri u Issyk Kul už bylo prázdné, o to však zajímavější.

Další den jsme přejeli do Karakolu, což je východě Issyk Kulu. Tady je letiště, které už sice nefunguje, ale my jsme se tam poptali a nakonec to dopadlo tak, že jsme se projeli po ranveji naším autem, za doprovodu pána, který na letišti pracoval.


Před pár lety byly snahy sem pravidelně obnovit lety. Ale konalo se jich jen pár a pak letiště osiřelo.


Za vrata se nám podařilo dostat


Někdejší terminál.


Pozůstatky provozu.


A pak jsme se povozili.


Okolí Karakolu.


Cesta zpět do Bishkeku.


Jídlo bylo v Kyrgyzstánu vynikající.


Odlétáme do Tashkentu.


Odbavení.


Odletová hala letiště Bishkek.


Naše letadlo. Cena OW letenky byla 2700 Kč, kupovali jsme je přes web společnosti v rublech.


Letiště Bishkek.


Odlétáme.


A pokračování bude v dalším díle.

[alesesl]

Vyborny TR. Moc mi to pripomelo navstevu OShe tento rok. My jsme leteli z PRG-pres SAW do FRU. V Oshi jsme byly celkem 3 noci a bylo to fantasticke. Diky kontaktum z PRG jsme meli mistniho pruvodce. Jidlo a vodka uplna fantazie. Pri ceste nazpet jsme byli jednu noc v Bishkeku, ale ten nas moc nenadchnul. Vidim, ze jste si Kyrgyzsko uzili a tesim se na pokracovani.

S Air Kyrgyzstan jsme leteli pri ceste zpatky z OSS do FRU.

[micaello]

Moc hezký začátek, už se těším na pokračování.
Jen zvědavostní cestovatelská otázka..člověk, co neumí rusky ani napočítat, se nějak, třeba anglicky, domluví?

[Yirina]

Anglicky moc ne, to jedině na letišti a v hotelech a pak samozřejmě v Bishkeku, mladí se učí anglicky, takže při troše snahy se někdo ochotný sežene, kdo přeloží. Mimo Bishkek a taková ta turistická místa je to problém, tam anglicky neumějí. Např. na tom Issyk Kulu je to sice letovisko zaměřené na turisty, ale z Ruska a Kazachstánu, takže tam nemají třeba ani jídelní lístky v angličtině. Naproti tomu v Karakolu jsme potkali neslovanské turisty a měli tam v kavárnách a restauracích jídelní lístky i v angličtině, tam jsou na to připraveni, protože tam odtud vyráží lidi do hor. Potkali jsme v Oši Brita, kterého jsme pak úplně náhodně potkali ještě jednou i na Issyk Kul a ten byl ztracen, protože si nedokázal přečíct ani ten jídelák. Já říkám, že pokud jde o jídlo nebo nějaké drobnosti, tak to nevadí, holt přinesou člověku něco jiného, než si myslí, že si objednal. Ale kdyby došlo na nějakou nestandardní situaci, kterou by tam musel člověk řešit, tak by to měl asi složitější.
Ale já mám pocit, že i když člověk neumí rusky, tak je ten jazyk přeci jen podobný a v tom máme my Slovani výhodu. Moji kamarádi, se kterýma jsem tam byla, rusky vůbec neumí, ale naučili se během té doby číst azbuku (řidič musel kvůli navigaci v autě) a sami říkali, že je spousta slov podobných nebo se to dá odvodit a že spoustu věcí, co nám říkali, začali za chvíli rozumět. Takže my jsme oproti těm neslovanským turistům na tom líp, ti Západoevropani a Američani jsou v nevýhodě. Potkali jsme tam skupinu asi šesti cestovatelů z Holandska a ti měli najatého Kyrgyza, který s nimi jezdil a objednával jim v restauraci atd...Je to pro ně prostě jednodušší. Ono to jde i bez té ruštiny, ale člověk přijde o spoustu času a třeba i příležitostí se někam dostat.

My jsme pak překračovali hranicici z Uzbekistánu do Turkmenistánu po zemi a tam nám vrazili do ruky celní formulář v turkmenštině. Tak jsme na ně koukali, že ale přece turkmensky neumíme. A ta rázná paní na celnici řekla, že to nevadí, že nám to bude rusky diktovat a my to budeme vyplňovat anglicky. Takže ta moje kamarádka, která rusky vůbec neuměla, ale už byla téměř dva týdny v ruskojazyčném prostředí, to vyplnila, aniž by jí přišlo divný. Paní diktovala: Imjá, nóměr pasporta, děň ražděnija a ona to vypisovala anglicky, aniž by si uvědomila, že rusky vlastně neumí V tu chvíli proti neznámé turkmenštině pro ni byla ta ruština "její" jazyk...

[Hansie]

Moc hezký začátek, už se těším na pokračování.
Jen zvědavostní cestovatelská otázka..člověk, co neumí rusky ani napočítat, se nějak, třeba anglicky, domluví?

rozhodně ne. Sotva v bance a na letišti, dál ne

[micaello]

kamarádka se učí teda rychle. Mě to tam moc láká a sic jsem měl na gymplu ruštinu půl roku, tak si pamatuju snad jen první sloku nějaké písničky o zajíčkovi asi holt budu muset sehnat někoho, kdo tu ruštinu aspoň nějak základně zvládá.. Jakože nějak rukama nohama a obrázkama v mobilu jsme se domluvili i s farmářema na Gwada, kteří uměli jen francouzky, ale jak jsi napsala, prostě to strašně žere čas a občas to člověku zavírá zbytečně dveře.

[Yirina]

Já mám právě pocit, že díky té podobnosti se to člověk naučí tak nějak sám, že to stačí chvíli poslouchat a pak minimálně rozumí základním věcem.

Ale byli jsme v situaci, kdy nás zastavili policajti za překročení rychlosti a muselo se to řešit, protože pokuta šla platit jen na místě kartou (my jsme samozřejmě zkoušeli říkat, že žádnou kartu nemáme, protože jsme to chtěli zaplatit v hotovosti), ale oni nám vysvětlili, že to je jediná možnost, jak to vyřešit na místě. Jestli nemáme kartu, poslali by nás s nějakým protokolem na nejbližší stanici, tam by jsme to zaplatili v hotovosti a pak se vrátili, protože by nám mezitím zadrželi doklady k autu. A měli tam fakt terminál a normálně nám na to dali účetenku a vyplněný lejstro. Asi nějaká ochrana proti úplatkaření. Ale kdyby jsme byli nemluvili a neměli tu kartu, tak by to byla asi záležitost na půl dne. Předpokládám, že by s námi jeli na tu stanici, sháněli někoho na překlad atd...

A druhý případ byl třeba na tom letišti v Karakolu, kdy jsme tam nakukovali přes plot a pán přišel, co prý jako chceme. Tak jsme mu řekli, že jsme z Čechie (oni mají ČR rádi a znají, i když se nás několikrát ptali, jestli jsme taky byli Sovětský svaz ) a že pracujeme na letišti a že by nás zajímalo to jejich. Takže jsme pro něj byli zajímaví v tom, že se nás vyptával, jak je to u nás atd. a provedl nás celým areálem zavřeného nefunkčního letiště a povyprávěl historii, co se tam dělo. A tenhle zážitek by prostě bez ruštiny nebyl. Kdyby se tam objevili nějaký Amerikánci (každej kdo mluví anglicky je Amerikánec), tak by je v lepším případě poslali pryč, protože tam je pořád tak trochu ta paranoia ze západních špionů, i když už ne tak, jako dřív, ale obezřetnost je důležitá . Ale když člověk mluví jejích jazykem, tak ta bariéra okamžitě zmizí.

[hafi]

Tak jestli umis prvni sloku pisnicky o zajickovi, tak uz umis aspon do peti pocitat Potvrzuju slova Yiriny, kamaradi rustinou nepolibeni, nemeli behem par dnu problem s rustinou psanou i mluvenou, ve smyslu jakychkoli praktickych veci - nakup, doprava, orientace ve meste. Samozrejme s urcitymi omezenimi - rukou napsany text psaci azbukou je fakt pracne lusteni i pro me a po telefonu se clovek uplne snadno taky nedomluvi, pokud neumi aspon trochu vic.

[Airbus380]

Za prvé díky za report a připomenutí návštěvy Kyrgyzu před rokem. Zlatá slova o té Oši, sice tam není nic tak moc zajímavého, ale tím spíš člověk pozná místní život, pod to se podepisuji.

A k té neznalosti ruštiny osobní zkušenost. Do zemí bývalého SSSR jezdím moc rád, je tam pro mě spoustu zajímavého...Zpočátku jsem neuměl rusky ani ň, o azbuce platilo totéž. Ale už od první návštěvy s azbukou nemám problém a to je první základ úspěchu. Jakmile si člověk umí přečíst, už to je pohoda. Mluvit stále téměř neumím, ale určitě je dobré znát aspoň pár základních vět nebo slov. A v mnohých případech je lepší mluvit pomalu česky než se pokoušet o angličtinu Za sebe ale říkám, umět přečíst azbuku je základ, jinak je tam člověk opravdu dost ztracený.