Sydney 2010 s Emirates

Odpovědět
krakra
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 288
Registrován: 06. 01. 2013, 09:39
Pohlaví: muž
Stav: Offline

Sydney 2010 s Emirates

Příspěvek od krakra »

Už dlouho si říkám, že bych měl napsat trip report o mé cestě do Austrálie s Emirates na podzim v roce 2010. Ano je to už pár let, dost věcí už není aktuální, ale jsem si jist, že to za trip report stojí.

Přípravy
Mám v Austrálii sestru a rozhodl jsem se, že jí pojedu (poletím) navštívit. V roce 2010 začala do ČR létat letecká společnost Emirates, a volba, že poletím s ní nebyla složitá, byla ještě varianta Korean-Air, ale Emirates nabízela zajímavější cenu a mám pocit, že i značka je lepší.
Letenku jsem si koupil on-line přes internet s předstihem. Po čase jsem se doslechl, že při čekání na letišti v Dubaji mám právo na hotel, vydal jsem se proto do městské kanceláře Emirates v ulici Na Příkopě. Tam jsem se dozvěděl že to je pravda, že mám právo na hotel. Proti mě seděl cizokrajně vypadající pracovník, ale po čase jsem se z internetu dozvěděl, že se jmenuje česky Jenda. Tak teda Jenda mi vysvětlil, že pokud chci hotel musím mít vízum, a to znamená absolvovat pár formalit přímo na letišti v Dubaji, podle něj to bylo sem tam razítko, a že to je údajně jednoduché a že není možné být zmaten. Inu dobře, beru voucher na hotel s tím že je to easy a že to zvládnu.

Letím
Nastal čas velké cesty. Přijedu na letiště, nechám se odbavit, odbavení proběhlo normálně.
Chodím v bezcelní zóně a najednou slyšet "Ahoj", ohlížím se ale nějak nepoznávám nikoho známého, nedává mi to ale zdát, ale pomalu se mi jeden obličej začíná zdát povědomí... dávám se do řeči a už je mi to jasné, majitel posilovny do kterého jsem chodil, super. Já jsem letěl do Austrálie, on do Thajska a takto náhodně jsme se potkali na letišti v Praze, to je opravdu náhoda, Emirates létají každý den a oba dva jsme si naplánovali cestu na stejný den. Probíráme spolu úskalí provozování posiloven a naše cestovní plány. Potom začíná nástup, bohužel každý sedíme v jiné části letadla, tak se rozloučíme.
Linku EK 140 v roce 2010 obsluhoval Airbus A330, jak jsem pochopil byl to typ, který společnost Emirates nasazuje na nové linky a to tenkrát v roce 2010 linka do Prahy opravdu nová byla. I tenkrát tento typ byl ve flotile Emirates v malých počtech, a dnes koukám ve flotile už vůbec není.
Vstoupím na palubu, vše hezké barevné, pozdravím letušky a hned se se mnou začne jedna cizokrajně vypadají letuška bavit česky, dávám se s ní do řeči, zjišťuji, že se narodila ve Spojených Arabských Emirátech, ale její otec je Čech a tak proto umí velmi dobře česky, prohodíme spolu pár slov, velmi příjemné přivítání na palubě. Load factor je tak 75%, a vedle mě volno, přede mnou zábavný systém IFE, jsou tam filmy hudba, počítačové hry, super.
plný tác jídla
plný tác jídla


Jeden letušák roznáší pasažérům jakési navlčené ubrousky nebo co to je, vidím to poprvé, ale pozoruji že to je na osvěžení obličeje, je to příjemné.
Start proběhne normálně, krátce po startu se začíná servírovat jídlo, je to můj druhý let s jídlem na palubě. Letuška se mě ptá co chci, já si vybírám a dostávám tác plný jídla!, to mě překvapilo, bylo toho prostě dost.
K pití je v nabídce dost nápojů, a já se rozhodl že vyzkouším všechno, začínám pivem značky Budweiser, jedná se o onen americký Budvar - ten americký Budvar, ale jako pivo nechutná, jako pivo to je opravdu dost pochybné, chutná to jako nápoj "šumák" nebo něco hodně vyčpělého!, potom si dávám Heineken, to už je lepší. Potom si dávám lahvičku bílého vína, potom jsem si došel dozádu k letuškám pro červené, letušky tam vedli mezi sebou rušný rozhovor, víno jsem bez problémů dostal.
nechutný Budweiser
nechutný Budweiser
interiér letadla
interiér letadla
pohled z letadla
pohled z letadla
P1420354.JPG


Potom letadlo letělo kolem Kuwaitu a já si vzpomněl, že si pamatuji okupaci Kuwaitu Irákem v roce 1990 a v roce 1991 tam vtrhly armády západního světa (včetně té naší), tenkrát mě vůbec nenapadlo, že bych se tam někdy alespoň z letadla mohl povídat.
Nakonec jsem si dal whisky, tu jsem vypil. Potom ale začínám pozorovat, že se necítím úplně dobře, rozhodl jsem se další pokusy už nedělat, uvědomil jsem si, že bych si to neměl kazit nějakou motanicí a pobytem na toaletě. Dal jsem si potom jenom limonádu.

Dubaj
Přistání bylo s manévrování kolem Dubaje, po přistání dělám ještě nějaké fotky z letadla a jde se na výstup. Před výstupem ještě narychlo vyzkouším sedadlo v business třídě a jdu ven. Jak jsem pochopil, v Dubaji je největší provoz kolem půlnoci, u nás v Praze je kolem půlnoci klid, což určitě nevadí vesnicím kolem letiště.

Všude je opravdu frmol, plno lidí se šine po chodbách. Potkávám svého známého z posilovny a snažíme se společně nějak zorientovat, oba dvá jsme na tom podobně, oba dva poprvé v Dubaji, pro mě a možná i pro něj první takto velká cesta. Nebyli jsme si úplně jisti, že jdeme správným směrem. On šel ale na přestup na další letadlo, já jsem šel na hotel, tak jsme se museli rozloučit. Dál jsem ale dlouho nepokračoval sám, narazil jsem na skupinku čechů, která měla stejný směr, také do Austrálie, přes hotel, ale jiným letem, což bylo jedno. Oni letěli s cestovkou, já jsem letěl sólo. Mezi nima byl jeden svérázný člověk, který používal výrazy jako "arabáči zasraný", "do držky uzený koleno a slivovici" atd. Pokračovali jsme nějakým směrem, až jsme došli na informace, tam jsem se zeptali jak dál. Měli jsme vouchery na hotel, ale potřebovali jsme víza, už si přesně ty formality nepamatuji, ale na informacích nás poslali na sken oční rohovky. Si pamatuji, že mi přiložení oka ke skenovacímu přístroji začalo slzet oko, a že to skenování moc nešlo, tak se to opakovalo, ale obsluha přístroje nebylo moc zodpovědná, byla doslova nerudná, řekla ale že to je v pořádku, leč o tom, že sken rohovky proběhl v pořádku pochybuji, tomu člověku co dělal ten sken oční rohovky to bylo prostě jedno. Další zastávka měla být něco jako ministerstvo financí, nebo tak něco, ale vypadalo to jako obyčejná směnárna, tam jsme dostali razítko. Moc easy nám to nepřipadalo, nějak si nepamatuji, že by mi Jenda říkal něco o směnárně... Potom jsme šli dále, cestou jsem si neodpustil udělat pár fotek, ale narazil jsem na policistu, oznámil my, že je tam zakázáno fotit, tak jsem před ním musel smazat fotky s letištěm z foťáku, byl to velice vlídný a slušný policista, inu přišel jsem o pár fotek. Před pasovou kontrolou byl bezpečnostní pás, vyskládám tedy své věci na pás, podívám se na obsluhu, což byla žena se zahaleným obličejem, ale i přes to jsem ve výrazu v očích viděl jasné "co blbneš, Aláh se nekouká tak nevotravuj", s radostí jsem si vzal svoje věci a šel na pasovku, tu si ale moc nepamatuji. U mě pasovka proběhla v pořádku, neproběhla, ale v pořádku u toho člověka co používal pojmy jako "zasraný arabáč, grilovaný koleno do držky". Pravděpodobně ti lidé u těch různých přepážek a kontrol pochopili i bez znalosti češtiny, co jim ten člověk říká, tak si někam udělali třeba do voucheru, do pasu "značku". Prostě i v době internetu, biometrických pasů fungují takové primitivní věci jako čárky někam dolů do dokladu. A celník na pasovce podle té značky poznal, že ten člověk měl blbé kecy, tak ho nepustil.
Celá naše skupina se přesunula do mikrobusu, který měl před letištěm na starosti odvoz cestujících do hotelu a zpět. Jak jsem pochopil, tento mikrobus jezdí kyvadlově. Uvnitř padlo důležité pravidlo, nepoužívat pojmy jako "zasraný arabáč", protože tomu místní rozumějí.

Hotel
Na hotelu, už v pokročilé hodině, každý vyfasoval několik poukázek na malé jídlo, pití a snídani, na pár hodin toho bylo opravdu hodně!, ten kdo si nevzal hotel, tak měl od letecké společnosti možnost jídla na letišti v restauracích. Obsluha si u každého zapsala v kolik kdo chce vzbudit, a šlo se spát, rozloučil jsem se svýma spolucestovatelama a každý šel na pokoj.
hotelový pokoj
hotelový pokoj
P1420383.JPG
výhled z hotelu
výhled z hotelu


Já jsem přišel na pokoj, dal si sprchu a co teď, bylo sice pozdě v noci, ale zvědavost byla silnější vyrazil jsem ven na procházku kolem hotelu. Šel jsem tak trošku inuitivně, v místních nočních ulicích. O sídlišti Jižní Město v Praze se říká, že to je betonová džungle, to ale může říct někdo kdo nebyl nikdy v Dubaji, tam jelikož je to vlastně pouštní město, tak tam vlastně ani zeleň být nemůže!, je to tam samá betonová budova, jenom a jenom beton. Jdu jdu a nějak si začínám uvědomovat, že bych se měl vrátit a že nemám žádný orientační bod, neměl jsem snad ani adresu hotelu, teď ani nevím zda jsem si pamatoval jeho jméno. No nic, nakonec jsem do hotelu trefil, využil poukázku na občerstvení, dal jsem si opět sprchu a pokusil se usnout. Ono je otázka, zda to mělo vůbec smysl, protože za hodinu jsem zase vstával. Ano je sporné, zda to celé s tím hotelem mělo smysl z pohledu odpočinku na hotelu, ale pro mě mělo, mohl jsem se podivat do Dubaje mimo letiště, pro mě to mělo hodnotu.

Ráno jsem vstal a vyrazil na snídani, snídaně byla opravdu dobrá, trošku jiná než na jaké jsme zvyklí mi tady v Evropě, pamatuji si, že tam bylo dost ovoce, a že jsem si dával melouny. Na snídani jsem potkal jednoho člověka, z té skupinky se kterou jsem absolvoval náročnou cestu z letiště na hotel, povídáme o tom, kam máme na mířeno atd., oni celá jejich skupina jede jako organizovaný zájezd na jih Austrálie s Čedokem. Jejich let odlétal později než ten můj. Dosnídám rozloučím se, jdu pro věci a jedu zase mikrobusem na letiště.
opravdu plno betonu
opravdu plno betonu
P1420376.JPG
P1420377.JPG
P1420379.JPG
školní autobusy
školní autobusy
procházka kolem hotelu
procházka kolem hotelu


Znova na letišti
Venku v Dubaji je vedro a dusno, ale mikrobus s nastartování motoru zapne klimatizaci, která teplotu srazí snad na 18 stupňů. Přijíždím na letiště relativně brzo, není tam moc lidí. Si pamatuji zmatení, letěl jsem do Sydney, ale Sydney nikde na informačních tabulích nebylo!, číslo letu ale sedělo k městu Christchurch, což jsem nevěděl co je, tak se ptám, a dozvídám se, že můj let má mezipřistání v Bankghoku, Sydney a končí v Novozélandském Christchurch. To jsou 3 města, ale ty se na informační tabuli nevejdou, tak tam jsou jenom dvě - první a poslední, moje Sydney se tam nevešlo.
Čeká mě další let a to do Sydney s mezipřistáním v Bangkoku. Nastupuji do letadla, letím Boeingem 777-300ER, linka EK 418. V letadle nepotkávám žádnou českou letušku, češtinu neslyším, říkám si budu asi jediným čechem v letadlo, dávám si věci do binů atd, mám sedadlo u okna, otáčím se za sebe, a na sedadle za mnou vidím knihu "AUSTRÁLIE - poznáváme s Lonely Planet - nejlepší místa autentické zážitky", vida nebudu jediný čech, jednoho mám přímo za sebou. Starší pán, dávám se s ním hned do řeči a uvědomuji si, že jsem ho viděl včera na letišti. Pán letí cestovat do Austrálie, je to zkušený cestovatel, po cestě vypráví své cestovatelské zážitky.
Let probíhal klidně, load factor odhaduji na plných 100%, opravdu nacvaknuto, roznáší se jídlo, poslouchá se IFE. Čeho jsem si všiml, IFE je jiné než to co měl A330, je to tak že ten A330 je celý starší, tak i to IFE je z dnešního pohledu nemoderní, B777 je uvnitř hezký a moderní.

Bangkok
Blíží se naše mezipřistání v Bangkoku, nikdy jsem v letadle neměl mezipřistání, nevím jak to probíhá a se bude dít. Přistaneme, a všichni si máme vzít svoje věci a vyjít z letadla, nechápeme proč, je to jenom mezipřistání, proč jít ven s kompletními kabinovými zavazadly, ptáme se zaměstnanců letiště zda měníme letadlo, oni že ano, měnit letadlo?, no dobře, tak nás vyženou ven z letadla, dáme si asi tak kilometr po terminálu a vrátíme se zpět přes bezpečnostní pás do gatu. Tam jsou velké LCD obrazovky, na kterých běží zprávy a jedna ze zpráv je o problémech Australského A380 Qantasu s motorem, A380tce během letu explodoval motor, letadlo muselo nouzově přistát. Protože zpět letím také A380, tak mi to klidu moc nepřidalo, no nic, snad mě to nějak neovlivní.
Znova nastupujeme do letadla, a pozorujeme, že sedáme do úplně stejného letadla!, letadlo je úplně stejné, ale pozorujeme, že jsou jiné letušky, dostáváme znova deky a sluchátka, ta jsou znova zabalené v igelitu. Zaměstnanci letiště nám říkali, že měníme letadlo, ale to se neměnilo, uvědomuji si, že na letišti kolikrát pracuje ten kdo má ruce nohy, a také že nějaká otázka čecha je pro zaměstnance letiště v Bangkoku úplně ukradená, ono to může být také tím, že jejich angličtina nebude žádný zázrak. Ano já i můj spolucestující jsme byli dost zmatení a vůbec jsme nepochopili proč musíme ven, možná kvůli tankování paliva, a už proč ven s kompletníma věcma v kabině, a proč jsme se museli vláčet kilometr přes po terminálu.
Letíme poslední segment cesty, další jídlo, sledování IFE, na výběr je arabská hudba, což ignoruji, je tam třeba ale Top Gear, závody na ostrově Man a co tam také není - "MotoGP Czech Republic".
Co tam také je, je sledování záběrů z kamer na letadlo, velmi zajímavé, je možno sledovat dopředu a dolů.
Po startu dostáváme další jídlo. Vstupujeme do Australského vzdušného prostoru, letušky rozdávají kartičky pro celníky.

Austrálie
Přistáváme na velkém letišti v Sydney, přivítalo nás deštivé né moc vlídné počasí. Na letišti vše ale trvá dlouho různé bezpečnostní pásy, kontroly. Do Austrálie se nesmí vozit například jídlo, za slupku od bánanu hrozí vysoké pokuty. Můj spolucestovatel vyslovil pojem "islanders", prostě lidé z těch různých ostrovů v tichém oceánu, kteří přišli do Austrálie pracovat, ale nikdy nepracovali, teď mají najednou pracovat třeba na letišti na kontrole zavazadel, vše jim trvá strašně dlouho. Po někom chtějí vybalit komplet zavazadla a to celé prostě trvá. Konečně jsme prošel.

Vycházíme ven, všichni jdeme automaticky do fronty na taxíka, potkám svoji sestru, čekáme na taxíka, usedáme do velkého Fordu V8....
první foto z austrálie
první foto z austrálie

Lety po Austrálii
Součástí mého pobytu v Austrálii byly i vnitrostátní lety, konkrétně, ze Sydney do Brisbane, z Brisbane do Melbourne a z Adelaide do Sydney.
Všechny byly realizovány letadly A320 family a B737 family.
Let ze Sydney do Brisbane byl operován Boeingem 737-800 VH-BZG, letecké společnosti Virgin Australia, jedná se o takový běžný spojovací let mezi Sydney a Brisbane, létá se cca. každou hodinu, prostě něco jako u nás osobní vlaky mezi Prahou a Benešovem u Prahy.
P1430398.JPG
naše letadlo na letišti v Sydney
naše letadlo na letišti v Sydney
Brisbane
Brisbane
P1430405.JPG
před přistáním v Brisbane
před přistáním v Brisbane


Adelaide - Sydney
Tento let byl operován Airbusem A320, letecké společnosti JetStar, četnost letů také velká. Na letišti v Adelaide mě zaujal B737 Aboriginského livery letecké společnosti Qantas. Při odbavení na tento let, si pamatuji, že na jednu věc, údajně se nesmí převážet jídlo, moje sestra ale řekla - "klídek", jídlo jsme dali do zavazadel, a pamatuji, že obsluha skanerů tam to naše jídlo viděla, ale vůbec nic neříkala. Si ještě pamatuji na jeden malý zážitek, vedle mě seděl jeden postarší cestující - australan dal jsme se s ním do řeči, položil mi otázku, zda bych si tam přál zůstat na trvalo....
V paměti mi utkvěla jeden detail a to jak letušáci (palubní průvodčí) spolu přátelsky komunikovali při pojíždění vozíkem mezi sedadly, prostě jsem si to nějak zapamatoval.
P1440785.JPG
onen aboriginský Qantas
onen aboriginský Qantas
terminál v Adelaide
terminál v Adelaide
náš JetStar
náš JetStar
P1440789.JPG



Vše jednou končí, odlet ze Sydney.
Na letiště Sydney jsme jeli taxíkem. Odbavení si už moc nepamatuji, potom jsem se rozloučil a šel k pasové kontrole, moc se mi opravdu nechtělo. Pamatuji si jak mi celník vrací pas a přátelsky mi povídá "Hello", bylo to opravdu takové vřelé a příjemné "Hello".
Dubai
Dubai

A380 EK 413
Zpáteční let ze Sydney do Dubaje operoval Airbus A380, letecká společnost - samozřejmě Emirates. Byl to můj první let tímto korábem. Před nástupem si pamatuji že jsem v řadě na boarding potkal partičku slováků, uvažoval jsem, že bych je pozdravil, ale měli v obličejích takové povýšené a namyšlené výrazy, že jsem neměl zájem se s nima vůbec bavit.
v terminálu v Sydney
v terminálu v Sydney
Vstupuji do letadla a zdravím "Dobrý den", a dostává se mi nečekané odpovědi "Dobrý deň" - skvělé. Tentokrát to je slovenská letuška, dávám se s ní do řeči, ptá se mě zda letím poprvé A380tku atd., velice příjemné setkání. Seděl jsem u okénka. Let probíhal normálně load factor jsem odhadl jednoduše na 100%. IFE v A380 bylo stejné jako v B777, říká se že v A380 je více místa, já si ale ničeho nevšiml, já tolik nelétám a tak jsem nebyl schopen, zda je v jednom letadle o 3 cm více místa, všiml jsem si ale jiné věci. A380 nemá oproti B777 kruhový průřez, protože A380 má druhé patro. Seděl jsem u okénka a tak jsem jakoby na straně měl rovnou stěnu místo zaoblené stěny. Další věc, A380 má větší okna a výrazně širší parapet u něj, co si pamatuji, tak jsem si tam mohl opřít loket.
Let byl opravdu velmi dlouhý, letělo se non-stop. Při jedné mojí cestě na záchod jsem proti sobě potkal onu slovenskou letušku s vozíkem proti mě, řekl jsem jí že to nějak obejdu nebo si poradím jinak, ale ona né, že to není vůbec žádný problém a s vozíkem vycouvala hezky nazpátek, myslím že to pro ní musí být pěkná otrava, kvůli kdejakému moulovi vycouvávat s jídelním vozíkem, a také si myslím že to mají nakázáno, tvářit se při tom příjemně, a to asi může být výkon, plné letadlo, kde kdo chodí pořád na záchod a tvářit se tak, že mi to nevadí. Potom jsem jí potkal znova a zeptal jsem se jí na to mezipřistání v Bangkoku , tj. proč cestující musí ven atd., bohužel nevěděla, ale z jejího vyjadřování jsem pochopil, že zaměstnanci společnosti Emirates, nazývají svoje vedení slovem "vrchnost". Blížil se konec tohoto letu a přistání v Dubaji, tam jsem si všiml jedné věci a to, museli jsme před přistáním manévrovat a mě velmi překvapilo jak skvěle a jednoduše A380 manévroval, manévroval jako nějaké malé akrobatické letadlo. Očekával jsem manévrování slona, ale A380 manévruje jak srnka.

Opět Dubaj
Tentokrát jsem si čekal v terminálu a tak jsem si ho mohl projít, venku na stojánkách stojí A380 tak jako v Praze A320/B737. Letiště je opravdu velké.
P1450448.JPG
A380
A380
P1450453.JPG
uvnitř terminálu letiště Dubaj
uvnitř terminálu letiště Dubaj


Duba Praha EK 139
Poslední let operuje opět A330, na tomto letu je opět mnoho čechů. Let není plně obsazen, load factor tak 60%, sedím opět u okénka, vedle mě si sedá někdo, ale zjišťuje, že nechce u mě sedět a jde si sednou jinam, lidé se tváří tak nějak divně a blbě. Během letu si dávám něco co binu nad sebou, ale nevšiml jsme si, že jsem ho nedovřel, jsem upozorněn pánem za mnou, podívám se na něj a vidím typicky českej nasranej obličej, poděkuji a omluvím se.
Za mnou sedí nějaká slovenka, pravděpodobné letuška emirates co letí domů na dovolenou, všem okolo vypráví jak jsou Emirates skvělá firma, v posádce je i jeden muž, odhaduje ho na poláka a chce to z něj dostat, on ale nechce přiznat to, že je polák a raději mluví dál anglicky.
V té době v českých médiích byly články o tom, že dlouhé sezení na sedačce v letadle je smrtelně nebezpečné, že jak se dlouho sedí, nohy se nehýbají, a že když se nehýbají, tak tělo do nich přestane posílat krev a díky tomu odumřou, a když odumřou nohy, tak odumře celé tělo. Následkem těchto článků bylo, že cestující chodili po letadle a provozovali různé protahovací cviky, jeden protahoval nohy, druhý ruce, třetí se zapřel o sedadla a pokoušel se dělat nějaké gymnastické cviky atd. S tímto jsem se potkal jenom u čechu, ostatní národy asi tyto katastrofické články nečtou.
Přilétáme nad českou republiku, koukám se ven a dostávám depku, venku na zemi je bílo, prostě už je zimní poprašek. Přitom ještě před pár hodinami jsem se v Austrálii koupal v oceánu a tady je zima a sníh!, co je to za zradu!
Přistáváme v Praze, a můj velký výlet končí!, vycházíme ven z letadla, ale dav lidí z letadla se nemůže hnout dál, co se děje, před davem cestujících je policie nebo celníci a dělá kontroly, podívám na příslušníka a vidím nevrlý, nepříjemný obličej, kontrolou samozřejmě projdu, na celní kontrole, dám svůj pas celníkovi, ten se na mě snad ani nepodívá a s výrazem typu "tady máš a vypadni" pas vrátí a já jdu pro zavazadlo a ven. Pokračuji do města, sedám do metra, přede mnou sedí žena a má ve tváři smutný nasraný výraz - tím můj výlet definitivně končí.
zpátky v Praze
zpátky v Praze

Doslov
Byl to skvělý výlet. Za ty roky se toho už dost změnilo. Už dávno na lince do Prahy společnost Emirates nenasazuje A330, následoval skvělý B777 a potom král nebes - velryba A380. Šmrdlání s vízem na letišti v Dubaji už je také minulostí, víza byla pro čechy zrušena. A společnost Emirates, ta se stala dávno tou nej. společností co do Prahy létá.
Přílohy
P1440794.JPG
nastupuje se po schodech
nastupuje se po schodech


Odpovědět