Enfant terrible aneb Miminko v byznys třídě

[marthym]

Na rovinu: komu z vás se poštěstilo letět v byznys třídě? Když pominu zdejší celebrity typu cocik nebo prodejce, my běžní smrtelníci to považujeme za obrovský zážitek. Běžný cesťák tiše závidí, když má někdo ono privilegium vstoupit do letadla jako první. Běžný čtenář tu tiše čte tripreporty o luxusních sedadlech a tečou mu sliny z řádků o šampaňském… Teď si ovšem zakřičíme. V následujících řádcích se dočtete o tom, jaké to je, když v byznys třídě cestuje „enfant terrible“.

Ale pěkně od začátku. Jdeme na to! Březen 2016, Bulovka. Na světě se objevuje malá slečna. O měsíc později už má vystavené první letenky. Poletí se k moři

Je tu konec října. Slečna už má skoro osm měsíců. A s manželkou si říkáme: chudák. Ještě neví, co ji čeká. Po vzoru našich obvyklých cest totiž neletíme z Prahy. Ranní kroky vedou na autobus, metro a na Hlavní nádraží. Vlakem Alois Negrelli se pod dohledem české i německé policie přesouváme do Drážďan, kde přestupujeme na ICéčko směr Kolín nad Rýnem. Ošuntělý vlak, který byste čekali spíše u nás, brzy opouštíme. Lipsko. Tady jsme už byli. Jak na nádraží, tak na letišti. Máme rezervu, tak kupujeme hariba, oříšky, kafe.

Nádraží v Lipsku.

DSCN7353.JPG (195.02 KiB) Zobrazeno 7370 x

Leipzig – Antalya (LEJ – AYT)
Condor (25/10, DE 858, „Y“)
Load factor: 90 % (A 320)
Enfant terrible: 10 %


Na letišti, které živí chartery a feedery po Německu, jsme brzy, více než tři hodiny před odletem. Míjíme českou rodinu letící na Kanáry. A vyhlížíme spuštění odbavovaní Condoru do Antalye (ten den letí i Sun Express – zpoždění a Corendon – už pomalu míří k obloze). Čekat? Proč? Ne snad proto, že bychom si zaplatili zavazadla. Ne snad proto, že bychom potřebovali seating, už jej máme. Chceme jediné: letenku pro miminko. Na památku Když se u opuštěných přepážek začínají srocovat důchodci, řeknu si: OK, jdu taky, ať tu pak netvrdneme. Po půlhodinovém stání fronta nabyla jako ovesná kašička. Jen ten věkový průměr děsí: díky nám možná klesl pod šedesát let.

Chartery, chartery a feedery.

DSCN7359.JPG (182.74 KiB) Zobrazeno 7370 x

Konečně se objeví agentka. Začne obcházet dav, zda někdo udělal online check-in. Ticho jako po pěšině. Zbytečná otázka: tihle pasažéři mají o internetu asi podobné mínění jako Jen ze seriálu IT Crowd. Konec vtipkování, oni si to nezaslouží: Němci se na nás culí a slyšíme výrazy jako schön, süß… Akorát se ptají, zda je to Junge nebo Mädchen. V květinkovém overalu by to snad mohlo být jasné, ne…? Zpět k té agentce, ještě se ptá, zda nemá někdo zájem o premium economy. Upgrade vyjde na padesát eur. Řekli byste, že jednu bankovku Němci oželí? Na východě ne: nikdo se nepřihlásil. Jídlo u Condora asi nemá dobrou pověst

Po několika minutách jsme u přepážky. Hurá, dostaneme letenku. A co víc: kočárek dostane tag. A náš kufr a batoh dostanou visačku jako schválené kabinové zavazadlo. UFFF. Ač jsem si na 95 % říkal, že váhu nikdo řešit nebude, přece jen to byl strašák. Šest kilo je strašně málo, i když jedete k moři. Odhaduji, že jsme (bez kočárku, foťáku, výživ a hraček u kočárku) měli aspoň šestnáct kilo…

Pražské metro není jediné, kde po dešti pomáhají kyblíky...

DSCN7364.JPG (169.4 KiB) Zobrazeno 7370 x

Následuje otázka: Zamyslete se, jak prochází bezpečnostní prohlídkou miminko, které neumí chodit? Poslali byste ho pásem na rentgen? Ne, nebojte. Nejdřív projde rámem otec (ale asi nesmí pípat), pak se vrátí pro miminko. Spolu projdou. A je to. Snadné. Přesto na security čekalo jedno překvapení. Ony výživy (zeleninové, ovocné příkrmy ve skleničce i kapsičce) čeká průzkum. Detailní. Jednu po druhé si jedna z dam (s úsměvem) odnesla k jakémusi scanu. Žádný problém samozřejmě neshledala, a tak se může jít k pasové kontrole. Tady už se na žádné ohledy nedbá. Policista očima kontroluje, zda vše sedí… Překvapení: sedí. Tedy: dcera leží. Čekání na odlet si zpříjemníme u dětského koutku. Je tady malé letadlo a prolézačka od městské zoo.

Retro livery našeho letadla.

DSCN7377.JPG (134.91 KiB) Zobrazeno 7370 x

Při nástupu tubusem odevzdáme kočárek (nezbývá než doufat, že fakt poletí s námi). Sedneme si, uložíme věci, uděláme si pohodlí (jestli to jde). A začíná nejistota: nepůjde někdo k nám? Lidé pořád přicházejí, už i na místa v premium economy, jinde místo není. A fakt: jeden šedesátník zabírá místo u uličky. Šok. Nastupuje angličtina, protože jsem fakt v šoku. Pán nerozumí. Přepínám na němčinu, hraju si na stevarda a posílám ho pryč. Nejistě se ptá letušky, zda si může sednout jinam. Sedl si. UFFF! My rovněž uvažovali o přesunu – první řada je volná. Leč cabin crew není jednotná. První by to dovolil, šéfová ne („paid service“). Aha, tak teď by se hodila ona oranžová bankovka.

Nastupuje jiná nejistota. Miminko v letadle. Jak to bude zvládat? Jak se bude chovat? Pokud jste dumali, co je ona kategorie enfant terrible, tak právě tohle. Máslo nečekejte. Čím méně procent, tím větší pohoda.

Deset procent je fajn. Jako hrdý otec můžu říct: zvládla to parádně. Maminčino prso během vzletu, pak chvilkové fňukání z únavy, kterému je konec během krátké procházky uličkou. Potom spánek (zpříjemněný u mě čtením Sport Bildu – zdarma jako jiné časopisy). Do toho voda a káva. Je to hladolet, ale celkem na úrovni! A pozor: dostáváme nafukovací letadlo, dětské bingo a minimaňáska.

A zase v Česku.

DSCN7392.JPG (145.11 KiB) Zobrazeno 7370 x

Občerstvení. Zdarma.

DSCN7394.JPG (167.23 KiB) Zobrazeno 7370 x

Když se malá probudí, už jsme nad Řeckem. Dostane příkrm a suverénně s ní jdu do první řady. Deka, hračky. Pohoda. Až přijde horlivá letuška, která opět povídá něco o zpoplatněných místech. Usměju se, řeknu: „Ještě pár minut, prosím.“ Souhlasí. Já česky potichu dodám: „Máte recht, přece nechcete řev…“

Blíží se západ slunce.

DSCN7400.JPG (139.84 KiB) Zobrazeno 7370 x

A tak se ještě můžeme přetahovat o úchyty vesty (rozumějte ona se blíží, já je bráním) a pak již tuším blížící se přistání. Jdu zpět. A neubráním se dalšímu vzedmutí pýchy. Jak jdeme, oči důchodců v každé uličce míří na nás (na dceru). Smějí se, dělají ksichtíky. Slunce zapadlo a my klesáme na Antalyi. Točíme přes moře, na řadu zase přichází prso. Drcneme o beton a ozývá se potlesk. Pro nás, nebo pro pilota?

Krátce z Turecké riviéry… Počasí výborné i pro mimčo (26 stupňů na začátku, 23 stupňů ke konci). Jedinou nevýhodu podzimu jsme spatřovali v ovoci (broskve ne, melouny a jahody minimálně). Jablko sem, jablko tam. Jablka, jablka. A hele granátové jablko. Dobře, ještě víno a banány. Vybrali jsme dva hotely (rezervace přes německé portály). Služby vynikající (all inclusive má při „lenošení“ něco do sebe). Ceny stojí za zmínku též (v sezoně stál stejný pokoj ve stejném hotelu klidně 3x víc). A dovolte mi srovnání se slavným Fischerem – týden v tomtéž termínu (v hotelu Akka Antedon) nabízeli ve slevě za 30 tisíc pro dvě osoby. Německé CK nabídly cenu 11 tisíc pro dvě osoby (bez letenek a transferu). A pak se divte individuálnímu cestování… Zvláště když si můžete rezervovat auto s funkční klimatizací a k němu (byť placenou – zákonem danou) dětskou autosedačku. Tohle ve většině transferů není (ověřeno u slovenských cestovatelů s capartem).

Turecko nejsou jen pláže.

DSCN7710.JPG (180.7 KiB) Zobrazeno 7368 x

Moře, hory. Krása.

DSCN7860.JPG (141.83 KiB) Zobrazeno 7368 x

***** na úrovni.

DSCN8050.JPG (160.21 KiB) Zobrazeno 7368 x

Jako na Havaji nebo Kanárech.

DSCN8290.JPG (164.79 KiB) Zobrazeno 7368 x

[marthym]

Antalya – Istanbul (AYT – SAW)
Pegasus (5/11, PC145, „Y“)
Load factor: 96 % (B 737-800)
Enfant terrible: 5 %


Turecko? To není jen bílý pták v červeném kruhu (Turkish Airlines). Pro vnitrostátní lety se dá využít dalších asi pět větších společností. My pro přesun z Antalye vybrali Pegasus, kvůli času i ceně. Letenka kupovaná v předstihu stála jako u nás Pendolino do Ostravy. Zhruba 800 korun pro nás tři.

Ještě před odletem se však odlet změnil. Změnila ho vláda (nebo Erdogan). Fakt. Mohlo za to rozhodnutí nechat po celý rok letní čas. Ale to byl detail (mohl překvapit ty, co nesledují rezervaci – žádné echo nepřišlo). Na letišti po kontrole necháme odbavit zavazadla (vnitrostátní lety u Pegasusu zahrnují patnáct kilo), omrkneme duty free shop a jde se do Boeingu 737-800.

Pegasus a Turkish vedle sebe. Obě letadla míří v pěti minutách do Istanbulu. Obě na SAW.

DSCN8517.JPG (145.36 KiB) Zobrazeno 7368 x

Umělecké foto :)

DSCN8530.JPG (153.02 KiB) Zobrazeno 7368 x

Následuje překvapení. Tentokráte s námi letí další infant. A ne jeden. Další tři, už se roznášejí speciální pásy! Shodou okolností jeden z nich obsadil řadu před námi. Holčička, stejně stará, více vlasatá, méně zubatá. Ale také celkem roztomilá. A hodná. Míří s rodiči přes Istanbul až do Kazachstánu! Ve vzduchu jsme zhruba 45 minut, ani nevystoupáme do tradiční hladiny.

Sbohem, Antalye.

DSCN8531.JPG (144.18 KiB) Zobrazeno 7368 x

Brzy klesáme, vidíme Princes Islands – míříme k letišti na předměstí evropsko-asijského velkoměsta.

Přistání.

DSCN8536.JPG (151.34 KiB) Zobrazeno 7368 x

Tady jsme už byli. Pravda: před pučem, před bombami. Rodině o našem stopoveru ani muk, to by bylo řečí a strachu… Zato my se obáváme. Zavazadla vyjela, kočárek nikde. Byť jsme na dovču volili malé a skládací golfky, to by nebylo milé. Vše se naštěstí vyřeší, až po urgenci a telefonu kamsi dolů. Tak důležité vozítko je na světě, jen popruh přišel o pěnovou část. Dcera to viditelně neřeší: hned cestou k autobusu usne a probere se až v Kadiköy u Bosporu. Lodí a pěšky se dostaneme do hotelu, skočíme na kebab (pane Okamuro, představte si to) a hurá do hajan.

Bospor.

DSCN8604.JPG (139.31 KiB) Zobrazeno 7368 x

[marthym]

Istanbul – Bělehrad (IST – BEG)
Air Serbia (6/11, JU 553, „C“)
Load factor: 45 % (A 319)
Enfant terrible: 20 %


Nastává den C. Ano, ten avizovaný let v byznysu. Ale než se k němu dostaneme… Jak to celé vzniklo?

Pár mil za cestu s Air Serbia sponzorovanou již zkrachovalým řeckým serverem AirFastTickets. Právě do Istanbulu. Dost mil ze svatební cesty na Seychely a Jižní Afriky. A pár mil navíc za sepsání několika recenzí na serveru HolidayCheck. To vše udělalo pěknou sumičku. Co s ní? Etihad nic, to spíš ony srbské aerolinky by přicházely v úvahu. Představa zněla: Černá Hora.

Jenže sen o letu ve smetánkovém oddělení zhatila maličkost: lety téhle společnosti do Prahy létají s ATRkem, do něhož se sice „C“ prodává, ale je zde upozornění, že v letadlech tohoto typu žádný byznys nenajdete. A taky nenajdete místa na award, o čemž mě ujistili indičtí či jiní asijští pracovníci na call centru Etihadu (s českým číslem). A tak – spolu s pohledem na další možnosti – vyhrálo (to je teď zřejmé) Turecko. Spoj je operovaný běžným narrow-body s tou výhodou, že byznys je fakt byznys se dvěma sedačkami. Mělo to ovšem háček (a tím nemyslím to, že vedení z Bělehradu jednou poslalo na linku ATRko). Potíž spočívala v tom, že kvůli rozdílným kabinám bylo nutné koupit dvě oddělené letenky: z Istanbulu a z Bělehradu. Hned mě na Etihadu varovali, že není žádná záruka, pokud by došlo ke zpoždění. Nabízeli až další den… Jenže jeden městský stopover s miminkem úplně stačí.

Představte si hypotetickou situaci. Máte koupené dvě samostatné letenky Bangkok – Dubaj a Dubaj – Praha. Obojí u Emirates. Na přestup hodina a půl. My byli v podobné situaci. Pravda, Bělehrad není Dubaj, ale… Při představě, že tam honím kufry a ještě jednou běžím na check-in. UFFF. Ženě ani muk, plán zní: zkusím vše ukecat v Istanbulu.

A jsme zpět, den C. Tramvají a metrem jsme tři a půl hodiny před odletem na letišti Atatürk. Naivně brzy... Bezpečnostní kontrolou u vchodu protančíme po červeném koberci (kočárek zabral, jen mě nechtěla aktivní paní pustit). A potom nastává fáze čekání na přepážku. Najdeme ji dříve – sami. Jsme tu dřív než agenti. Když přijdou, netrpělivě se k nim nahrneme. Salónek je přece salónek!

Čekání na přepážku.

DSCN8654.JPG (185.65 KiB) Zobrazeno 7366 x

Teď teprve přichází moment nazvaný v duchu fáze ukecávání. Pět minut, deset minut. Kecám: „Musí to jít. V kanceláři v Bělehradu mě ujišťovali, že kufry lze odbavit až do Prahy.“ Jenže turecké ženy na to nechtějí slyšet. Asi bych se vzdal, nicméně dotkla se mě jedna odpověď: „Vyřidťe si to u flight service.“ Člověk jednou letí v byznysu, tahá prcka a má lítat po letišti? Tak to madam ne! Zdržujeme. A tak si viditelně nejzkušenější (a poslední z příchozích) vzala pasy a jala se to řešit. Díky bohu. Uběhla půl hodina, kdy se bavíme sledováním dalších pasažérů (dvě skupiny Turků letící přes Bělehrad do Německa, vezoucí zavazadla přes limit – samé „určitě“ pravé pásky a trička – museli kufry přebalovat). Pak došlo na nás. Nakonec vše projde. Díky on-line check-inu, jenž jsme udělali. Paní konečně najde letenky i do Prahy, vykomunikuje, jak má vytisknout tagy a hurá, i letenky máme. Ještě jedna záležitost. Salónek. Vyplňuje propiskou dva vouchery na Millenium lounge a můžeme spěchat do fronty.

Infant v byznysu :)

DSCN8667.JPG (169.41 KiB) Zobrazeno 7366 x

Nebudu vás zatěžovat, jak nás milý pracovník po spatření těchto voucherů nechal z fronty pro „disabled“ předběhnout do vedlejšího koridoru (ale poslal nás do fronty tureckých občanů). Ani tím, že na security bylo nutné vzbudit naši malou, což – jak ti rodičové z vás určitě tuší – nebylo to pravé ořechové.

Millenium lounge.

DSCN8656.JPG (171.44 KiB) Zobrazeno 7366 x

Letištní zážitek tím neskončil. Naopak. Po zhruba deseti minutách v Millenium lounge (běžný salónek srovnatelný s Erste v Praze) se ozve: „Pasažéři Air Serbia, dostavte se ke vstupu.“ Jdu se optat, o co kráčí. No: stručně řečeno: poslali nás do špatného salónku. Měli jsme letenky od Etihadu, tudíž jsme měli nárok na Primeclass lounge. A tak si nás přišla paní vyzvednout a dovedla nás o dvě patra níž.

Primeclass lounge.

DSCN8669.JPG (181.91 KiB) Zobrazeno 7366 x

Tam už to bylo jiné. Podobně velké, ale s barem, dětským koutkem (využili jsme i přebalovák), dvěma jídelními částmi a sprchami. No, mnohem lepší. Byl tu i bar, leč nedisponoval tequilou ani sirupem. Ale nemůžeme chtít vše

Sladkosti a koktejl.

DSCN8674.JPG (169.77 KiB) Zobrazeno 7366 x

U záchodů se ulejval personál.

DSCN8681.JPG (177.54 KiB) Zobrazeno 7366 x

Kdo může říct, že za jeden den navštívil na jednom letišti hned dva salónky? Bohužel, času moc nebylo.

Vstup do salónku.

DSCN8682.JPG (150.78 KiB) Zobrazeno 7366 x

On vůbec ten čas s miminkem někdy letí.

Anička má letadla ráda.

DSCN8691.JPG (166.26 KiB) Zobrazeno 7366 x

Boarding proběhl hladce. My nikam nespěchali (kočárek sloužil jako odložiště bund, tašky či hraček), až při vstupu do letadla na nás letuška mrkla a zbystřila. Se vším (a to jsme toho fakt neměli málo) hned chce pomoci, podržet, uklidit, pověsit. Ne, na tohle člověk není zvyklý… Na tohle jsem se tedy nepřipravil. A tak najednou ani nenabíhají anglická slovíčka. Když se člověk rozkoukal, už to bylo lepší. Ručníčky, volba aperitivu, horké oříšky, volba hlavního chodu. A tu si všímáme, že máme spolupasažéra. Černoch bez bot (letuška: „na vzlet si je musíte obout, pane.“).

Menu.

DSCN8700.JPG (127.95 KiB) Zobrazeno 7366 x

Jídlo je super. Chutné, al dente těstoviny. S měkoučkými plátky krůty. Ale že bych si ho vychutnal? Aspoň letuška je chytrá. Donese ho jen mně – žena se stará o dceru. Čte, hraje si s ní. Ale malé chybí prostor. To na ní poznáme… Kvůli miniaturním turbulencím nám bohužel není dovoleno ji položit. Krucipísek, zrovna když máme tu první řadu! A tak dojím, převezmu náš poklad a ženě přistane tác s lososem. Ani ona na tom s degustací není tak jako kdysi. A to musí oželit aperitiv (mléko je mléko). Šampaňské si tedy dávám aspoň já. Nesmějte se, ale říkám si: „Bohemka je rozhodně horší.“ Zapíjím vodou, přece jenom jsem měl už vodku v salónku.

Západ slunce.

DSCN8707.JPG (115.84 KiB) Zobrazeno 7366 x

Jiný svět.

DSCN8710.JPG (147.5 KiB) Zobrazeno 7366 x

Krůta.

DSCN8711.JPG (178.71 KiB) Zobrazeno 7366 x

Losos. A krtek :)

DSCN8718.JPG (188.82 KiB) Zobrazeno 7366 x

Pomalu se blížíme Bělehradu, na řeč přichází mléko… Černoch vedle dovykládá lehce ohnuté karty. Určitě mu však neukázaly dění po přistání. U východu z tubusu čeká policie. Proklepává všechny, ale jeho (prvního z řady) si bere bokem. Lehce nekorektně: v jeho případě ten byznys trochu hapruje. „Pane, kam letíte?“ Po odpovědi Brusel a pohledem na francouzský pas následuje výslech. „Za kým letíte? Důvod cesty?“ Atd., atd. Výsledek této anabáze vám nenabídnu, ale na 90 % přípoj nestihl. Po čtvrthodině totiž kráčí za onou tvrdou policistkou dolů směrem z odletového terminálu. Na druhou stranu než je jeho gate. A to měl do Bruselu končit za chvíli boarding. Člověk následně už jen přemýšlí, co to znamenalo.

Bělehrad – Praha (BEG – PRG)
Air Serbia (6/11, JU 614, „Y“)
Load factor: 90 % (ATR-72)
Enfant terrible: 35 %


A je tu poslední let domů. Člověk už musí dávat pozor, co říká… A zdá se, že je všechno špatně. Nejprve přijdeme o památku na salónek (plechovka). Pán na security je neoblomný, řeči o transferu ho nezajímají. A tak luxusní džus (fakt dobrý) putuje do koše. Hm, zvláštní, kdyby to aspoň vzal domů. Tady se pořádají sbírky typu potravinová banka a přitom se jinde dělají naprosté nesmysly. Maličkosti, které kazí náladu, pokračují. Před začátkem boardingu si „vyvolají“ pas dcery, jako by snad nikdy neviděli infanta mířícího do ATRka.

Domů.

DSCN8736.JPG (138.64 KiB) Zobrazeno 7366 x

A všechno vyvrcholí autobusem, jehož řidič miluje styl plyn-brzda. Nutno dodat, že naše malá je také lehce nerudná (zvědavá), a tak ji žena drží v náručí. Těch osm míst, které autobus má, zůstává obsazených. Vítejte v Evropě.

To nejhorší ovšem začalo v letadle. Srb v letech požádal, aby si paní vyměnila místo a pustila k němu jeho kolegu. A začal neustálý „hovor“, který byl z jeho řady 2 slyšet nejen k nám do řady 3, ale snad i do poslední řady 18. Připočtěte zoufalou A/C (teplota cca 30 stupňů) a najednou rachot vrtule. Malá začala pobrekávat. Mléko zabralo, ale nezabrala. Zabrala až později, ale jen na půl hodiny. A tak my – ohleduplnost a starostlivost sama – zabrali jako správní rodiče. Čtení, hraní, rozveselování. Na řadu přišlo také obhlédnutí letadla. Čert vem občerstvení (srbský chleba s pomazánkou). Žádná hračka jako u Condoru u nás nepřistála. To jsme nečekali.

Co si budeme povídat, bylo to dlouhé. I když: po přistání nás přes uličku sedící česká paní vyvede z omylu – na slova v tomto duchu reaguje s úsměvem a slovy: „To je dobré. My letěli, když dceři bylo rok a půl. Letěli jsme z Mnichova na Kanáry a ona čtyři hodiny ze čtyř a půlhodinového letu prořvala.“ Každopádně malá rada. Až někdy budete chtít vyrazit s miminkem, lety s mezipřistáním nejsou to pravé ořechové. Byť je každý jiný, tohle bylo moc jak na dceru, tak na nás.

Kočárek nám dali hned u letadla (ono má to vystupování na ploše něco do sebe). Zavazadla také vylezou na pás. Hurá. Můžeme domů: autobusem, metrem, druhým metrem a zase autobusem. Teď už jen promazat fotky a vyprávět. Zážitků je dost i bez byznysu.

PS: To šampaňské bylo Cordon Rouge od firmy G.H. Mumm. Cena u nás asi 800-1000 za láhev

[Lkprak]

Takový moc pěkný a roztomilý trip report, to děcko tomu dalo zvláštní šťávu. A buďte rádi, že se dětská výživa už jenom scannuje, není to tak dávno, co se muselo všechno ochutnávat ( i když, ta dětská výživa ne vždy). A fakt velký dík, že jste se s tím trip reportem dali takovou práci. Tohle už není klasický TR, to je literatura...

[jencik]

Musim sa pri viacerých veciach pozastaviť, prvá je ten upgrade, dochodcovia v DE netru biedu, ale zase väčšina tiež nebude dávať 50€ len za to, aby sa preleteli vo vyššej triede, hlavne keď sa narodili po vojne a ešte z bývalej DDR. Dalsie sa už viac menej dotýkajú cestovania s dieťaťom, nechapem tomu vyhananiu prisediaceho v lietadle, tak sa dohodnem s letisko alebo slušne poprosím, či by si nepresadil, lebo potrebujem viac miesta. Podobne ten presun dopredu bez nejakého opytania letušky- ešte chapem neználeho, že ide o premium seat, ale to neplatí v tomto prípade. Čo sa týka toho jedla, tak na letiská prichádzajú ľudia z celého sveta, väčšie riziko kontaminácie či rozšírenia chorôb, preto sa všetko vyhadzuje a likviduje..Chcel by som vidieť takého humanitárneho pracovníka, čo by potom povedal ľuďom, keby z prinesenych potravín chytili nejaku infekciu či chorobu. Asi by mu uz velmi neverili a ani tomu jedlu. Podobne poznámka k tomu, že v autobuse je 8 miest na sedenie, u nas je zvyk starsim, ženám a postihnutým uvoľniť miesto automaticky, inde v Europe si o to musí žena požiadať sama, jednoducho rozdiel, určite by som to nepovažoval za zlé, proste je to inak riešené. Na záver by som zhrnul, že práve také správanie, keď si rodičia s dieťaťom robia veci automaticky bez opytania okolia prekážajú snad este viac ako kriciace bábätko v lietadle. No a tiež to neustále sťažovanie, vyvolali nás k pultiku, zobudili pri kontrole... Nemuseli ste cestovat, ale chceli ste, tak musíte akceptovať požiadavky či situácie, kedy jednoducho sa bude robiť niečo, čo sa bábätku nepáči.

[marthym]

Lkprak:

Díky Je fakt, že ségra před dvěma lety musela jednu výživu v PRG otevřít a ochutnat. A radši se předem dotazovala, zda jich může vzít víc.

jencik:

Já bych řekl, že tam není řečeno nic o vyhánění, samozřejmě jednám se vší slušností (padla tam slova excuse me, potom tedy entschuldigen Sie bitte)... Pochybuji, že by u přepážky prošla žádost, aby vedle nás nikdo neseděl... Nebo mě vyveďte z omylu, ale to mě ani nenapadlo - i proto, že jsem mylně předpokládal, že letadlo nebude tak plné - týden před odletem Condor prodával letenky za stejnou cenu (30 eur).

Co se týče "premium economy" - pokud by zde někdo seděl a měl službu zaplacenou, samozřejmě bych to respektoval. Když ne (a jak sis mohl přečíst, lidé byli i do těchto řad usazováni), myslím, že se svět nezboří, aby si dítě lehlo na zem, kde je o trochu víc prostoru, a já u něj klečel. Nebo je to snad přehnané? Pokud bych ho dal do uličky, jo, to by bylo krajně impolite, ale takhle? Máš děti?

Ona diskuse o plechovce a security je fajn Já si stojím za tím, že je to plýtvání (uznávám, prvotně z mé strany). Ale přesvědč mě, že další postup je OK. Samozřejmě, bylo to asi naivní (je to tak, s prckem člověk na řadu věcí zapomene). Leč zvláště plechovka, která je 100% zavřená a originální, by neměla jen tak skončit v koši. Když jsem o tom pak přemýšlel: zajímalo by mě, jak to na letištích v této problematice obecně funguje...

[jencik]

No je tam napísané, citujem hraju si na stevarda a posilám ho preč. Buď pri nástupe do lietadla poviem letuške, či by mohla presadiť spolucestujúceho alebo sa ho opýtam keď príde, či by si mohol presadnúť a potom to riesim s letuskou ale možno to.je len zle spracované literárne. Za drzosť ale považujem, keď vedúca kabíny nedovolila presadnutie do prvej rady a potom suverénne vstanem a s dieťaťom sa tam presuniem, podľa textu.ani nerobilo problémy a keď si to nežela vedúca kabíny, asi na to má dôvod.
Čo sa týka plytvania, omnoho viac sa toho vyhodí v supermarketoch kvoli "prekročeniu dátumu spotreby" a to hlavne vďaka zákonom. Dalsia vec je, že keď sa tieto potraviny distribuuju chudobnym, tak sa za to hanbia a často sa skrývajú, aby to susedia nevideli. Na letisku sa vyhodí fakt len to najnutnejšie, pretože to predstavuje potenciálne riziko, hlavne pri tých letoch z iných kontinentov.
Na záver len poznámka, že Lipsko skôr živí celoeurópska zakladna DHL, keďže v noci je tam väčší provoz ako cez deň. A áno, cestoval som častejšie s človekom, ktorý má špeciálne potreby v lietadle a vždy som sa riadil pokynmi personálu, takze ak sa nieco raz nepovolili, tak sa to respektovalo.

[alesesl]

Ahoj, diky za zajimavy TR, se zajimavou kombinaci letu. Cestovani s INF je urcite narocne. My to nezazili, s nasi dcerou jsme leteli jeste, kdyz byla v brisku partnerky a pak az tedka, kdyz ji bylo uz 3,5 roku a to zvladla naprosto na jednicku.

JInak C u JU na evropskych linkach vypada neskutecne dobre. Toho lososa, jak i krutu bych si hnedka dal. Poradne porce jidla, zadne jidlo na 3x do pusy.

Jinak tak umelecka fotka pri letu do SAW chvalim.

[Maximus]

L

Ona diskuse o plechovce a security je fajn Já si stojím za tím, že je to plýtvání (uznávám, prvotně z mé strany). Ale přesvědč mě, že další postup je OK. Samozřejmě, bylo to asi naivní (je to tak, s prckem člověk na řadu věcí zapomene). Leč zvláště plechovka, která je 100% zavřená a originální, by neměla jen tak skončit v koši. Když jsem o tom pak přemýšlel: zajímalo by mě, jak to na letištích v této problematice obecně funguje...

Jak to je upraveno obecně nevím, ale na letišti v Praze mi na bezpečnostní kontrole nechtěli propustit repelent, i když byl obsah pod 100ml a měl ruční rozprašovač. Na požádání byl vyhotoven zápis do knihy a vydán úschovní lístek s termínem vyzvednutí do 30 dnů.

[Beerbar]

Ahoj, diky za zajimavy TR, se zajimavou kombinaci letu. Cestovani s INF je urcite narocne. My to nezazili, s nasi dcerou jsme leteli jeste, kdyz byla v brisku partnerky a pak az tedka, kdyz ji bylo uz 3,5 roku a to zvladla naprosto na jednicku.

JInak C u JU na evropskych linkach vypada neskutecne dobre. Toho lososa, jak i krutu bych si hnedka dal. Poradne porce jidla, zadne jidlo na 3x do pusy.

Jinak tak umelecka fotka pri letu do SAW chvalim.

U té umělecké fotky mě zaujalo to samé co v textu, a sice že palubní personál povolil tuhle pozici mimina při vzletu. Letěli jsme dcerkou když měla čerstvý rok (a synek 10 týdnů v bříšku ) a musela sedět s pásem zády k matce. Jiná poloha nebyla přípustná. Jinak je cestování s miminem rozhodně zábava a challenge v jednom a jsem rád, že tuhle životní fázi už mám za sebou

[micaello]

cestování s miminem rozhodně zábava a challenge v jednom

Zejména, pokud to mimino se celých 10hodin přeřvává s druhým tři řady před váma.. Opravdu příjemný let pro zbytek letadla
(myšleno všeobecně)


Jinak co se týče toho, že pustí-nepustí v autobuse sednout..střední Evropa je asi v tomto výjimkou, protože třeba v Londýně v metru jsem už mnohokrát zažil, že si o to místo starší/těhotná opravdu mladým říkali. Bez toho se oni nezvedli. Holt jiný kraj, jiný mrav..pak jsem vždycky rád, když vidím, že u nás to většinou funguje automaticky a ta ohleduplnost alespoň v tomto je tu na jiné, lepší úrovni.

[marthym]

K zabaveným věcem obecně: ségře (rodina se třemi dětmi) - moc nelítají - vzali letos v létě v PRG malý dětský - neškodný - luk. Ani jim nenechali "šípy" - přitom místo hrotů měly jen přísavky. Když jsem to slyšel, kroutil jsem hlavou... Podle přístupu jencika bych to asi měl přejít.

Beerbar: Ne, nikde nebyl problém a námitky. S čím jste letěli? Měli jsme to ověřené (vím třeba i to, že TVS u krátkodobě posílaných letadel do Kanady tyhle pásy nemá - nebo neměl, protože v Kanadě prý fungují jiná nařízení).

yellow: díky, ale... Dovolil jsem si jeden prolink na AL, kde jsem "vyrostl". Nikde jinde.

Bylo mi jasné, že to vzbudí ohlas Každý se na cestování s miminkem netváří a co si budeme povídat, před šesti lety jsem to taky viděl trochu jinak. Ale rodičové (i budoucí) a ti tolerantní z vás snad příběh a informace ocení.

[jencik]

Zařízení, jež je možné použít s cílem způsobit vážné zranění vymrštěním projektilu nebo v jejichž případě se toto použití jako možné jeví, včetně:

střelných zbraní všech typů, například pistolí, revolverů, pušek, brokových zbraní
hraček napodobujících zbraně, replik a imitací střelných zbraní, které mohou být zaměněny se skutečnými zbraněmi,
částí střelných zbraní kromě zaměřovacích dalekohledů
střelných zbraní na stlačený vzduch a CO2, např. pistolí, zbraní vystřelujících diabola (pellet guns), pušek a zbraní vystřelujících kuličky (ball bearing guns)
signálních zbraní a startovacích pistolí
luků, samostřílů a šípů
harpun a oštěpů
praků a katapultů

Chapem, ze niekomu sa to moze javit ako vtipne ci blbe, ze im to skonfiskovali, ale pravidla su pravidla a letiska ich maju este celkom dobre rozpisane na webe-narozdiel od takych bus dopravcov ci zeleznic- V tvojom pripade pises, ze veduca kabiny nesuhlasila s presadnutim a dalej pises, ze si sa zdvihol s dietatom a presunul sa na tie miesta. Mozno keby vkuse plakalo, tak by aj veduca kabiny pripustila snahu o jej upokojenie, ale podla tvojich slov znasala pobyt na povodnom mieste uplne v pohode a nebol dovod na presadnutie. A ked uz spominas cocika, tak si precitaj v jeho reportoch o spravani indickych rodicov ci cinskych babickach, lebo takto to presne vyzera, ked sa ludia s detmi uplne vykaslu na nejake pravidla.
A to hovorim ako clovek, ktory vdaka vzornemu spravaniu v detskych rokoch dosahoval nestandardnych privilegii.

[marthym]

Už jsme trošku jinde (jako vždy záleží na lidech), ale nenechat RODINĚ ani umělohmotnou trubičku 15 cm dlouhou s přísavkou? To je zbraň. Napodobenina? Neinformovat je o možnosti, že si to můžou po návratu vyzvednout? Přijde mi to mnohem víc za hranou než to, co mi vyčítáš.

Pokud ti vadí, že jsem si na chvíli klekl na podlahu neobsazené první řady a poté, co přišla letuška, jsem ji poprosil o ještě chvíli prostoru, je mi to líto, tvůj názor na děti já ani tenhle tripreport nezměníme. Stejně jako ty nezměníš to, že jsem tak učinil a učinil bych tak znovu, ač se mi tu snažíš vysvětlit, že je to proti pravidlům.

[kowal]

Koupil jsem v Japonsku už po odbavení samurajský meč. Samozřejmě plastový. A na bezpečnostní kontrole mi řekli, že je to napodobenina zbraně a poslali mě zpátky na odbavení. Tam mi ho zabalili do bublin a odbavili jako další zavazadlo (zdarma). A v Praze opravdu vyjel.