Všichni jsou už v Mexiku, buenos dias já taky jdu... teda letím (doplněna 2. část)

Odpovědět
LeeMer
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 188
Registrován: 03. 08. 2015, 20:09
Oblíbené typy letadel: E170/175/190/195
Pohlaví: muž
Stav: Offline

Všichni jsou už v Mexiku, buenos dias já taky jdu... teda letím (doplněna 2. část)

Příspěvek od LeeMer »

Nastal poprázdninový čas a s ním návštěva jednoho významného veletrhu a zároveň vědecké konference, která se každoročně koná v jiném státě a dokonce se točí i kontinenty. Letos padla volba na Střední Ameriku a mé kroky mířily do srdce Mexika. Mexiko evokuje krásné pláže, nádhernou přírodu, pohodové lidi, drogové kartely a příjemné ceny. Nemohu říct, že by to tak nebylo, ale bohužel jsem neměl čas a šanci toto všechno plně vyzkoušet. Stejně tak, jako u žádné jiné mé pracovní cesty. Od toho to také ale jsou cesty pracovní :) Moje kroky, resp. křídla, mířila do čtvrtého nejlidnatějšího mexického města Guadalajara, které je zároveň centrem velice svérázného a hrdého regionu Jelisco.

Po zkušenostech z březnové cesty do Kostariky jsem se snažil zajisti cestu s Delta Airlines. Nejenom, že jsem s touto společností měl již velmi pozitivní zkušenost, ale také se načítalo 100 % mílí do programu OK Plus. Tím byly určeny mé osobní požadavky, které se k mému potěšení setkaly i s požadavky finančního oddělení. Moje cesta nakonec vypadala z pohledu leteckého fandy velmi příjemně a vedla i k lehce vlhkým snům těsně před odletem. Podařilo se mi také zajistit jiný routing pro cestu tam a zpět. Výsledná cesta zajištěná OK/DL/AM/KL tedy vypadala následovně PRG-AMS-JFK-MTY-GDL-MEX-AMS-PRG a stane se i obsahem následujících řádků. Opět to musím z časových důvodů kouskovat, ale snad to nebude na závadu.

PRG – AMS, OK616, A319

Ranní let byl velmi náročný, neboť jsem se předchozí den v šest hodin večer vrátil právě z Amsterdamu. Původní plán byl dobalit kufr a jít spát, ale nakonec se do toho ještě vměstnalo pár piv v hospůdce, co mám minutu za domem. Pokusil jsem se také o online check-in u Delta Airlines, u kterých byla koupená letenka. Po přihlášení jsem byl přesměrován na KLM, pak na ČSA operující první let do AMS. A v tomto okamžiku to celé spadlo – chyba 404 stránka nenalezena. Vykašlal jsem se tedy na to a šel alespoň na 4 hodiny spát. Při ranní kávě a čekání na taxík jsem ještě aktualizoval playlist v mobilu a zejména zkompletoval diskografii Korpiklaani a R.E.M. Odbavení i bezpečnostní kontrola na letišti proběhly naprosto bez problémů a mé kroky tak zamířily do salonku, kde jsem posnídal a vyčkal odletu. Erste salónek nabídl klasiku v podobě nějakých sýrů a salámů, jedno bílé a jedno červené, klasické salónkové minimum tvrdého a Budvar. Nástup do osm let staré A319 proběhl netradičně busem a zaplnění bylo téměř 100%. Nastupování nám hezky zpříjemnilo vedle stojící ATR 42 od ČSA, které zrovna nahodilo motory. Odlet se uskutečnil s desetiminutovým zpožděním a po zdokumentování krajiny probouzející se v mlžném oparu jsem usnul. Možnosti nákupu občerstvení na palubě jsem nevyužil, šlo o krátký let a byl jsem spokojeně napapán ze salonku. Probudilo mě až drcnutí o dráhu v AMS, kam jsme dosedli o 20 minut dříve. Tento čas byl spotřebován na příjezd k terminálu, protože přistání proběhlo netradičně na Polderbaan. Projeli jsme kolem stojánky Fokkerů 70, kterým jsem naposledy letěl v polovině roku 2012, a které chce KLM vyřadit z flotily do konce října 2017 a nahradit je Embraery.

Nástup do A319 směr AMS.
Nástup do A319 směr AMS.


Pražská snídaně.
Pražská snídaně.


Letiště v PRG se probouzí.
Letiště v PRG se probouzí.


Malé zpestření v podobě ATR 42.
Malé zpestření v podobě ATR 42.


Česká země se probouzí.
Česká země se probouzí.


Letecké závody.
Letecké závody.


Někde.
Někde.


Fokkeři KLM.
Fokkeři KLM.


Jak už jsem na fóru několikrát poznamenal, mám letiště Schiphol rád a velmi dobře se mi na něm orientuje. Po vystoupení jsem zamířil do KLM Crown salonku v neschengenské části, kde jsem měl také v plánu absolvovat pohovor s pracovníkem TSA. Procházel jsem však kolem úplně prázdného zpovídacího bodu D a tak jsem pohovor absolvoval zde. A jak jsem později zjistil, udělal jsem dobře, protože v salonku byla na pohovor s TSA řada asi 15 lidí. Oproti minulé zkušenosti mě tentokrát zpovídal místo povýšené dámy sympatický padesátník. Vše proběhlo v klidu a bez nervů, dokonce jsme se i zasmáli a po pár minutách se na pasu objevila zelená samolepka. Formality jsem tak měl za sebou a mohl pokračovat v mé cestě do salonku. Měl jsem čas necelou hodinu, takže o sprše jsem si mohl nechat jenom zdát. Moje tělesná schránka ale zatím nezapáchala natolik, abych ji musel nutně využít. V salonku ještě dobíhalo snídaňové menu, takže jsem toho využil a dal si palačinky s javorovým sirupem a donut. Pokračoval jsem pak sýrem a šunkou a prokládal to Heinekenem a dvojitými koňáčky Baron Otard. Bohužel káva se stává rok od roku horší a tentokrát byla na hranici pitelnosti (s obdobným problémem se potýkají také salonky Air France na CDG). Nastal čas se přesunout na gate, který byl až na konci terminálu. Boarding začal se zpožděním, kvůli nadprůměrnému počtu rodin s dětmi a cestujících na vozíku, ale nakonec jsem se do A330 postupně naskládali.

Snídaně v KLM Crown salonku.
Snídaně v KLM Crown salonku.


A330-300 Delta Airlines připravený k letu do JFK. Vlevo kousek B747 KLM.
A330-300 Delta Airlines připravený k letu do JFK. Vlevo kousek B747 KLM.


Snídaně v KLM Crown salonku.
Snídaně v KLM Crown salonku.


/pokračování příště, omlouvám se za kouskování/
Naposledy upravil(a) LeeMer dne 31. 01. 2017, 16:58, celkem upraveno 1 x.


LeeMer
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 188
Registrován: 03. 08. 2015, 20:09
Oblíbené typy letadel: E170/175/190/195
Pohlaví: muž
Stav: Offline

Re: Všichni jsou už v Mexiku, buenos dias já taky jdu... teda letím

Příspěvek od LeeMer »

AMS-JFK, DL49, A330-300

Využil jsem svého privilegia u zlaté karty OK Plus a při objednání letenky jsem si zvolil místo na dvojce v přední části economy, kde jsou zásuvky. Dvojka je strašná výhoda a neumím si představit marast v B777, resp. umím bo jsem ho už zažil, ale pokud to jde tak se mu vyhnu. Stejně jako při minulé cestě s Deltou přes oceán jsem měl v plánu pracovat, ale nakonec se realita a plány velmi rozcházely. Místo bylo jenom do uličky, ale to mi nevadilo, měl jsem sice v plánu vyfotit centrum New Yorku a pověstné mrakodrapy, ale až na následném letu do Mexika. Posádka Delty byla skvělá, dle mých zkušeností má Delta snad nejvyšší věkový průměr u letušek, ale jsou to takové hodné maminky s typicky americkým přístupem. Člověka ale nesmí zarazit a nedejbože urazit oslovení jako „honey“, „bambi“, „sweet“ apod. Spolucestující na J byla snad robot, protože za celou cestu byla jenom jednou na toaletě a skoro nic nejedla a nepila. Za to byla schopná přečíst dva třísetstránkové romány. Trošku jsem se zpočátku obával, zda se mnou nebude chtít řešit, zda není vrahem zahradník, ale nakonec k tomu nedošlo. Protože let proběhl na konci září, byla v palubním baru k dispozici velká zásoba limitované edice bostonského ležáku Samuel Adams připravené ku příležitosti Oktoberfestu. Ten se také stal mým kamarádem po zbytek letu. Jak jsem si již zvykl, byl přísun nápojů stejně jako jídla nepřetržitý a Delta opět potvrdila, že na lety přes oceán je velmi dobou volbou. Jako hlavní jídlo jsem výjimečně zvolil těstoviny a musím říct, že byly dobré, i když to na fotografii tak vypadat nemusí. Nebyla to sice žádná extraliga, ale zpracovat se to dalo a vůbec to neurazilo. Nemám zkušenosti s premiovými aerolinkami, takže na dlouhé trati u mě, co se týká jídla a posádky, stále vede v economy Delta. V závěsu je pak KLM pro které mám jistou osobní slabost a dvě krásné zkušenosti s Korean Air a bibimbap. Vraťme se ale zpět na palubu Delty směřující na letiště Johna Fitzgeralda Kennedyho. Před přistáním proběhl asi po desátém pivu servis zmrzliny a snídaně. Letadlová klasika, která nezanechala žádný záznam v mozkových závitech. To už jsme ale klesali na jedno z newyorských letišť.

Svačina AMS-JFK.
Svačina AMS-JFK.


Oběd AMS-JFK.
Oběd AMS-JFK.


Svačina AMS-JFK.
Svačina AMS-JFK.


"Snídaně" AMS-JFK.
"Snídaně" AMS-JFK.


Na přestup jsem měl relativně dostatek času, takže jsem se pozvolna vlekl k příletové hale. Na imigračním jsem se postavil do řady „má ESTA a už byl v USA“. Dav mě postupně dostrkal k automatu, který chtěl pas, pak si mně nějak vyfotil atd. a nakonec vytiskl papírek s kódem kterému jsem nerozuměl. U dalšího rozřazovače jsem zjistil, že můj papírek neodpovídá volnému průchodu a stejně jsem se tak musel postavit do řady pro běžné migranty. Ušetřeného času jsem se tak nedočkal. Pohov s imigračním úředníkem ale proběhl absolutně v klidu a místo tranzitního razítka jsem dostal razítko k pobytu do 20. prosince 2017, což je dokonce za platností mojí ESTA. Otázka zní, kdybych byl svině, co má vyšší váhu?

Letiště JFK.
Letiště JFK.


Letiště JFK.
Letiště JFK.


Drobek 1.
Drobek 1.


Drobek 2.
Drobek 2.


Letiště JFK je fajn, přesuny trvají delší dobu, ale vše je dobře označeno a pokud je na přestup více než 1,5 hodiny, pak nevidím nutnost k panice. Já těch hodin měl více, a tak jsem se chystal k přesunu do salonku KAL. Bohužel při přestupu mezi terminály je nutné nové odbavení a bezpečnostní kontrola. Dáma na přepážce Aeromexico v JFK uměla k mému zděšení anglicky asi jako já německy. Takže jsme se moc nedomluvili a jediné co zvládla bylo, že vytiskla palubní vstupenky a řekla mi, že nemohu do salonku. Přístup ke gatům byl obsazen lidským hadem délky nadprůměrné amazonské anakondy. Za mých 8 let vrcholového létání jsem nezažil delší frontu. Bohužel jsem byl nucen si ji plně vystát a pak konečně nasměrovat kroky do salonku. Strašně mě baví, jak i mimo domácí kontinent, jsou slečny v salonku KAL úslužné. Dal jsem si několik drobností a čekal na odlet, na který jsem se nesmírně těšil, protože šlo o můj první let s Aeromexico. Jinak v salonku bylo absolutně mrtvo a mimo mě tam byl jenom mladý ruský pár vracející se domů do milované Moskvy.

Salonek KAL.
Salonek KAL.


Salonek KAL.
Salonek KAL.


Salonek KAL.
Salonek KAL.


Řada na odlet na JFK.
Řada na odlet na JFK.


JFK-MTY-GDL, AM415, E190

Odletěli jsme asi s hodinovým zpožděním a zamířili směrem na Mexiko. Velkou část zpoždění zapříčinila řada na odlety, kdy jsme byli asi 20. v řadě. Byl jsem nadšen, jednalo se totiž o několikahodinový let mým oblíbeným strojem, který v Evropě potkávám spíše na krátkých trasách. A teď nás čekalo více než 3000 km do MTY a pak ještě 700 do GDL. Servis na palubě asi odpovídal místním standardům. Jídlo bylo fajn, ale bylo ho málo a nebýt najezený ze salonku, tak bych asi strádal. Zato přísun alkoholu byl dostatečný a to i včetně dobré tequily. Nadlidský úkol však bylo schroupat půl kila mrkne co byla součástí oběda. Zbytek letu jsem pročetl a prospal. Podařilo se mi při startu také spatřit centrum New Yorku a tak se jsem si splnil svůj malý sen. Ten velký si splním, až v něm někdy budu.

Letiště JFK.
Letiště JFK.


NY.
NY.


Někde v oblacích.
Někde v oblacích.


Svačina JFK-MTY.
Svačina JFK-MTY.


Svačina JFK-MTY.
Svačina JFK-MTY.


Svačina JFK-MTY.
Svačina JFK-MTY.


Svačina JFK-MTY.
Svačina JFK-MTY.


Po mezipřistání v MTY jsme všichni vystoupili a museli projít pasovou kontrolou. Větší část cestujících již nepokračovala a opustila letiště a já jsem se tedy osamocen vydal hledat kudy přejít do jiné části terminálu. Nakonec jsem našel neoznačený výtah, který byl tou správnou cestou a o patro výš čekala bezpečnostní kontrola. Ale ejhle, moje letenka není platná, protože já přece letím z JFK a ne MTY, takže pane nikam vás nepustíme. Pomocí posunků jsme se dohodli s bezpečnostním pracovníkem že mě prostě nepustí a musím se vrátit s letenkou kde je napsané že odlétám z MTY. Naštěstí se za rohem tísnil stoleček, který fungoval jako transfer desk a milá slečna, byť mi nerozuměla ani slovo, vytiskla novou palubku MTY-GDL. Bezpečnostní pracovník byl spokojen a já mohl pokračovat dále a nabral jsem směr salonek. Měl jsem trošku obavu, zda mě tam nyní pustí s jenom vnitrostátní letenkou, ale nebyl to vůbec problém. A salonek mě, stejně jako celé letiště MTY, velmi mile překvapil. Dal jsem si pár piv a přes zavírající se oči sledoval, jak se zvětšuje zpoždění na odletu. A až v tom okamžiku mi došlo, že asi nepoletíme stejným letadlem, ze kterého jsme vystupovali. Sice nás potom také čekal E190, ale fyzicky se jednalo o jiný stroj. Jinak první seznámení s mexickým pivem nebylo nic moc, ale to přisuzuji zejména absolutnímu vyčerpání, protože při následném pobytu jsem již byl spokojen. Nástup do letadla proběhl na automatiku, stejně jako usazení a následoval jenom spánek. Do GDL jsme dorazili s asi 1,5hodinovým zpožděním. V příletové hale jsem si objednal taxi na hotel za pevnou, a nutno říct že velmi přívětivou sazbu. Překvapením bylo, že v taxíku byla po celou dobu jízdy funkční wifi.

Salonek AM na MTY.
Salonek AM na MTY.


Salonek AM na MTY.
Salonek AM na MTY.


/pokračování příště/

Odpovědět