Sweet Home Alabama (dokončeno)

cocik
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
Příspěvky: 1689
Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
Bydliště: CTU
Stav: Offline

Re: Sweet Home Alabama (část první)

Příspěvek od cocik »

vladivostok píše:cocik ako vždy na jedničku :thumbup: mam rad tvoj humor :D
Často se píše, že NASCAR je „bílý sport“, protože mezi diváky nejsou žádné menšiny. Není to ale tak úplně pravda, protože třeba naši číšníci ve VIP zóně byli černoši =)) :D
Len ma prekvapilo že pankač chodil do sektoru slávistických vlajkonošů a nie do kotla bohemky :D a myslel som si že pankači maju radi lavicu a lavičacke športy jak napr snowboarding


Ja jsem pankac ze zacatku 90. let, kdy se i Orlik bral jako skvela punkova kapela a vsichni pankaci byli pravicaci, protoze levicaci byli komousi :D Pro mladou generaci odkojenou Antifou je to neco nepredstavitelnyho :D


patras
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 93
Registrován: 19. 04. 2016, 15:49
Stav: Offline

Re: Sweet Home Alabama (část první)

Příspěvek od patras »

Díky!!!

Celej život premejslim jestli sem pravicak nebo levicak a tohle je konecne definice kterou muzu pouzit.
Předpokládám ze i spolecna obliba Napalm Death charakterizuje pravicového pankace a to i pres to ze jejich texty jsou vydavany za levicove... Ostatne pochybuju ze je kdokoli poslouchá / poslouchal kvuli textum.

Nuze: snowbordu zmar a HC punk forever! Sem pravicak hurá!. Btw koho voli pravicak v Cine???
Ono tedy v cechach taky neni co...:-(

whiskey
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 4145
Registrován: 17. 08. 2007, 12:03
Stav: Offline

Re: Sweet Home Alabama (část první)

Příspěvek od whiskey »

patras píše:Btw koho voli pravicak v Cine???
Ono tedy v cechach taky neni co...:-(

Tipoval by som, ze si moze zvolit akurat tak program na dialkovom ovladaci, ked je laowai...

jencik
Vedoucí kabiny
Vedoucí kabiny
Příspěvky: 825
Registrován: 23. 03. 2014, 15:03
Bydliště: SIN
Stav: Offline

Re: Sweet Home Alabama (část první)

Příspěvek od jencik »

Skôr to myslel vseobecne, predpokladám, že väčšina sa presunula na Taiwan a do Hong Kongu, ale tam to ide poslednou dobou dosť do kopru, takže sa viacerí presťahovali do Singapuru.

patras
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 93
Registrován: 19. 04. 2016, 15:49
Stav: Offline

Re: Sweet Home Alabama (část první)

Příspěvek od patras »

Ne, myslel sem to vazne...du si vygooglit tema cina, volby...

Jinak myslim ze v mnoha ohledech je v cine kapitalismus resp. odklon od socialismu tak daleko ze by sme se mozna divili...ja to obcas vidim na prikladech ze zdravotnictví treba...

A mozna nejsme daleko od toho kdy i ty volby tam budou demokratictejsi nez tady...:-(


jencik
Vedoucí kabiny
Vedoucí kabiny
Příspěvky: 825
Registrován: 23. 03. 2014, 15:03
Bydliště: SIN
Stav: Offline

Re: Sweet Home Alabama (část první)

Příspěvek od jencik »

Si prečítaj o konfucionizme a pochopíš čínske voľby, skupina dokonalých vládne a tak to aj funguje, vládne komunistická strana a aj schvaľuje prípadných kandidátov na kandidátke. Akurát po voľbách sa žerú jak krysy, únosy popravy a pod. Keďže v Číne ani nemáš nejakú opozíciu, pretože nebol čas aby vznikla resp ju vláda drží skrátka či odišla na Taiwan, tak tam nie je ani vola systém meniť, ľudia sa majú lepšie, tak sú spokojní. Iné to je v Hong Kongu, tam už co to pochytili od Britov a teraz nie sú stotožnení s prístupom Číny voči nim, aj preto tie protesty blokády parlamentu a pod. Čína by tých 40 rokov najradšej urýchlila a viacerým v HK sa to nepáči, nehovoriac tie boje o moc. Je problém s bývaním a vláda to nerieši, nové byty skupujú často Číňania ako investíciu a bežný človek tam skoro nemá šancu zaplatiť normálny byt, pritom je tam veľa prázdnych bytov.

cocik
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
Příspěvky: 1689
Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
Bydliště: CTU
Stav: Offline

Re: Sweet Home Alabama (část první)

Příspěvek od cocik »

Koukam, ze je to tady samej odbornik na Cinu a okoli :D

patras
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 93
Registrován: 19. 04. 2016, 15:49
Stav: Offline

Re: Sweet Home Alabama (část první)

Příspěvek od patras »

No dyk nee?
sem chtěl hlavně aby ses k tomu vyjádřil ty....jak se žije pravičákovi v číně a tak....

whiskey
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 4145
Registrován: 17. 08. 2007, 12:03
Stav: Offline

Re: Sweet Home Alabama (část první)

Příspěvek od whiskey »

patras píše:No dyk nee?
sem chtěl hlavně aby ses k tomu vyjádřil ty....jak se žije pravičákovi v číně a tak....

Drzi hubu a krok a je rad, ze mu kazdy mesiac pride nejaka almuzna na ucet od zamestnavatela... :))

cocik
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
Příspěvky: 1689
Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
Bydliště: CTU
Stav: Offline

Re: Sweet Home Alabama (část první)

Příspěvek od cocik »

Obrázek

patras
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 93
Registrován: 19. 04. 2016, 15:49
Stav: Offline

Re: Sweet Home Alabama (část první)

Příspěvek od patras »

whiskey píše:
patras píše:No dyk nee?
sem chtěl hlavně aby ses k tomu vyjádřil ty....jak se žije pravičákovi v číně a tak....

Drzi hubu a krok a je rad, ze mu kazdy mesiac pride nejaka almuzna na ucet od zamestnavatela... :))



takže cajk - česko čína je to stejný všude :shock:

cocik
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
Příspěvky: 1689
Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
Bydliště: CTU
Stav: Offline

Re: Sweet Home Alabama (část první)

Příspěvek od cocik »

ATL-IAH, UA6301, EMB-175
Rána bývají krušná i bez jet lagu a ani brzké vstávání v Atlantě nebylo výjimkou. V polospánku jsem provedl express check-out (zaplaťpánbůh za to, že jsem v USA) a nastoupil do hotelového shuttlu směr letiště. Nebyl jsem ve stavu, kdy bych byl schopný najít prioritní přepážku United Airlines, tak jsem vzal zavděk obyčejným check-in automatem s tím, že si holt vystojím normální frontu na security. Jenže já vůl netušil, že „fronta na security“ znamená v podání Atlanty několik lidských hadů napříč celým terminálem. Nebudu vás unavovat podrobnostmi – po hodině popocházení a pár sekundách v rentgenové kukani jsem dorazil ke gatu akorát když začínal boarding.

Do malého regionálního letadla jsem nastupoval s obavami, protože mezi Atlantou a Houstonem,kam jsme měli namířeno, byla naprosto ukázková „squall line“, tedy souvislé pásmo bouřek, a jedna nedobrovolná akrobacie na letu do Atlanty už mi bohatě stačila. Ale bouřky ještě musí počkat, protože jako první budu řešit hlad, jelikož jsem v ranním shonu zapomněl na snídani. Tady musím opravdu smeknout před United Airlines, protože na rozdíl od spousty evropských nízko- i nenízkonákladovek sice nabízejí placené občerstvení, ale jsou to věci, které se opravdu dají jíst (v mém případě velmi chutné rozpečené panini), a ne nějaké předražené sušenky nebo chipsy.

No a pak už přišly bouřky. Za oknem se modré nebe změnilo v šedou mléčnou mlhu a piloti začali kličkovat. Pořád jsem čekal, kdy nás turbulence vyklepou, ale pořád se nic nedělo – akorát byla za oknem tma a letadlo letělo chvíli vpravo, chvíli vlevo. Najednou šly ven spoilery a my začali hodně rychle klesat, což bylo hodně divné, protože jsme měli do Houstonu ještě hodně daleko. No a tak se odvíjela další třičtvrtěhodina - kličkování na hodně netradiční letové hladině, žádné turbulence a občas hukot od spoilerů. Schválně jsem si pak z flightaware vyjel údaje z našeho letu, protože si piloti a ATC ten den skutečně zamakali.

Sedačky v Embraeru
Sedačky v Embraeru


Místa víc než dost
Místa víc než dost


Kličkování kolem bouřek
Kličkování kolem bouřek
trip22.jpg (118.74 KiB) Zobrazeno 5067 x


Netradiční letová hladina
Netradiční letová hladina
trip23.jpg (35.86 KiB) Zobrazeno 5067 x



IAH-LAS, UA1942, B737-800
Letiště v Houstonu jsem navštívil po dlouhých patnácti letech a konečně jsem měl čas na to si aspoň trochu prohlídnout budovu terminálu a ne jenom s jazykem na vestě sprintovat od jednoho gatu k druhému. Jak se říká „everything is bigger in Texas“, čemuž odpovídala i vzdušná architektura, široké chodby a hodně místa v salónku United Airlines, kde jsem přibližně hodinu relaxoval. Při hraní s appkou aerolinek na iPhonu mě napadlo, že bych mohl zkusit boarding pass v mobilu, a světe div se, fungovalo to – akorát jsem se u toho přikládání obrazovky telefonu na scanner u gatu netvářil moc sebevědomě hipstersky, ale spíš vyjukaně vidlácky. Ale na palubu mě pustili, takže to snad bylo v normě.

Samotný let proběhnul bez větších problémů – start přesně podle letového řádu, bouřkové pásmo jsme nechali daleko za sebou, placené jídlo jsem tentokrát vynechal, a tak jediný incident představoval defaultní výběr živého vysílání CNN na monitoru v sedačce, ale stačilo rychle přepnout na FOX News a nemusel jsem ani vytahovat borovou vodu na bolavé oči z hlásné trouby americké regresivní levice. Suma sumárum, další krátký nudný segment, který se frequent flyerům okamžitě slije do masy stovek podobných letů.

Texas
Texas


Počasi bez problémů
Počasi bez problémů


Trochu odlschool
Trochu odlschool


Proboha!
Proboha!


Uff, konečně normální televize
Uff, konečně normální televize


Po přistání ve Vegas
Po přistání ve Vegas




LAS-PTY, CM457, B737-800
Las Vegas. Sen všech začínajících turistů, druhé či třetí ligy českých zlatokopek a notorických gamblerů typu Jardy Jágra. Musím se přiznat, že můj vztah k Vegas je takový všelijaký – na jednu stranu nemůžu vystát davy turistů a gambling je mi cizí, ale uznávám, že město (a hlavně jeho okolí) nabízí adrenalinovým nadšencům kvantum úžasných zážitků. A navíc jsem prase, takže mi vyhovuje americká kuchyně, a ta je ve Vegas prostě nejlepší. Jenže tentokrát jsem v Las Vegas jenom přestupoval, protože při sedmihodinovém layoveru nemělo smysl něco řešit ve městě. Super, takže rychle skočím na check-in, a zalezu buď do salónku, nebo do relativně prostorného terminálu se spoustou restaurací a obchodů.

Kdo znáte Copa Airlines, určitě tušíte ten zádrhel. Check-in byl totiž dalších minimálně pět hodin zavřený, automatické kiosky bohužel Copa Airlines (jako jedinou aerolinku ze všech mezinárodních letů to odpoledne) nepodporovaly, a online checkin mi na posledním kroku oznámil, že ve Vegas něco takového nejde. No dobře, byl jsem za vokurku, a dalších pět hodin jsem strávil na hodně nepohodlné sedačce v odletové hale, kde jedinou kulturu představoval Starbucks v rekonstrukci a automat na colu.

Čekání v odletové hale
Čekání v odletové hale


Když jsem pozdě večer konečně nafasoval boarding pass a mohl projít skrz bezpečnostní kontrolu zpátky do civilizace, hned jsem si běžel koupit něco rozumného k jídlu a pití s tím, že si to sním při čekání u gatu. K jídlu se servírovalo zajímavé kulturní představení – let British Airways měl totiž nejprve zpoždění, a nakonec byl z technických důvodů zrušen. Díky mentalitě mladých Angličanů, kteří byli odmalička vychováváni coby „jedinečné osobnosti“, před nimiž musí každý padnout na zadek, jsem měl možnost sledovat několik nervových zhroucení a afektovaných telefonátů domů v podobě obtloustlých dvacetiletých slečen, a také velmi agresivní útoky jiných jen-o-něco-méně-obtloustlých Angličanek a jejich amantů na agenty u gatu s tím, že „se přece musí letět, když už bylo takové zpoždění a oni musí zítra být v Londýně“. Když byla zábava v nejlepším, dostavili se bohužel pracovníci security, kteří ty největší křiklouny upozornili, že jsou v Nevadě, a že by také mohli strávit noc místo na hotelu někde v policejní cele. To zafungovalo a demonstrace anglické mládeže se s brbláním přesunula směrem k východu a zavazadlovým pásům.

Musím říct, že pro pohodové cestování mezi Severní a Jižní Amerikou mají Copa Airlines jenom samé jistoty a pozitiva. V první řadě jde o velmi civilizovanou leteckou společnost s novými letadly a slušným palubním servisem. Jsou navíc plnohodnotnými členy Star Alliance (což potěší zvlášť po dezerci LATAMu) a navíc je letiště Tocumen v Panama City pravděpodobně vůbec nejlepší a nejefektivnější v celém regionu Střední a Jižní Ameriky. Proto jsem bral tak nějak jako samozřejmost, že jsem skončil na pohodlné sedačce ve zbrusu novém Boeingu 737-800 s individuálními obrazovkami v sedačkách, a po rychlé večeři, kterou jsem snědl někde nad Houstonem (ano, já vím, jsem dvojitá vokurka), jsem usnul spánkem nikoliv spravedlivých, ale totálně vytuhlých.

Probudil jsem se někde nad Guatemalou během servírování snídaně. Venku toho moc vidět nebylo, tak jsem se najedl, a začal uvažovat nad ranním programem v Panama City. Nakonec vyhrála možnost „na pohodu“, což znamenalo nedělat nic a odjet na hotel. A tak se také po bezproblémovém přistání (s tradičním okruhem nad panoramatem města a loděmi čekajícími před průplavem) stalo. Imigrační kontrola nestála za řeč (většina pasažérů tranzitovala dál na jih, takže nás ve frontě bylo asi deset), taxikář v očekávání tuzéru použil všechny zkratky a finty jak se vyhnout dopravní zácpě, a usměvavá recepční v Hiltonu pronesla spásnou větu „máme volné pokoje, tak vás klidně ubytujeme už teď“.

Boeing Copa Airlines
Boeing Copa Airlines


Celkem solidní IFE
Celkem solidní IFE


Zajímavý routing
Zajímavý routing



Pár hodin jsem ještě zrelaxoval v pohodlné hotelové posteli, dal si sprchu, a vyrazil obdivovat krásy Panamy, tedy přesněji řečeno vzal si taxíka ke zdymadlům Miraflores, kde je také muzeum se spoustou zajímavých materiálů o historii panamského průplavu. Zdymadla i muzeum byly pro námořní dopravou nepolíbeného suchozemce hodně zajímavé, ale bohužel davy turistů proměnily Miraflores spíš v takový technický Disneyland. Tak zásadně mi to ale nevadilo, protože ten pravý program mi začínal až druhý den ráno.

Výhled z hotelového pokoje
Výhled z hotelového pokoje


To si mě na recepci vyzvedl průvodce Mario ze stejnojmenné agentury, která pořádá individuální výlety po Panamě. Sedli jsme do auta a vyjeli z Panama City přes kopec na atlantickou stranu Panamy, do města Colón. To popisují všechny turistické průvodce jako velmi nebezpečné místo s vysokou úrovní kriminality, kam nedoporučují cestovat cizincům bez doprovodu. Já ale doprovod měl, a tak jsme se s Mariem nejprve zastavili na cestě podél džungle, kde jsme si nasbírali pod stromy napadaná čerstvá manga, u jednoho ze stánků na okraji města nakoupili pečené kuře s rýží a zeleninou na oběd a v čínské samoobsluze pak ještě vodu, colu a Red Bull k pití.

Naší další zastávkou byla zdymadla v Gatunu, tedy na druhé straně průplavu. Oproti Miraflores byl Gatun mnohem zajímavější – namísto turistického balastu se člověk dostal na pár kroků od obřích lodí i roztomilých elektrických mašinek posunujících lodě v úzkých kanálech, což byl ideální způsob jak strávit líné ráno. Po dalším hodinovém přesunu skrz úzké silničky v džungli (se všemi proprietami typu zastávka na pozorování tukanů a lenochodů) jsme skončili u opuštěných trosek pevnosti, kterou vystavěli první evropští dobyvatelé Panamy, kde bylo možné doslova na každém kroku cítit romantickou atmosféru éry zámořských objevů, pirátů a divoké kolonizace. V podobném duchu se odvíjel i zbytek dne a já musel uznat, že měli na Tripadvisoru pravdu a výlet s Mariem je asi ta nejlepší věc, pokud má člověk jeden den času a nechce být jenom v Panama City.

Zdymadlo v Gatunu
Zdymadlo v Gatunu


Vrata se otevírají
Vrata se otevírají



PTY-LAS, CM252, B737-800
Druhý den ráno jsem zase seděl v autě, ale tentokrát šlo bohužel o taxík na letiště. Vracel jsem se totiž zpátky do Las Vegas, tentokrát jako opravdový koupák, co si jde užít pár dní v provařené destinaci. Rychlý check-in, ještě rychlejší bezpečnostní kontrola a následně dilema, jestli se mi vyplatí jít do salónku, který byl hodně daleko od odletového gatu, nebo jestli těch pár desítek minut počkám přímo u brány. Nakonec vyhrála zvědavost a šel jsem do salónku, ale zhodnotil bych ho slovy „lepší průměr“ (bylo vidět, že v budově letiště zas tolik místa není). Na krátkou dobu to zas tolik nevadilo, a stejně nevadila ani dodatečná kontrola palubních zavazadel, kterou agenti naordinovali každému, kdo chtěl být vpuštěn na palubu letadla do Las Vegas.

A zase je tu klasická Copa – nový Boeing 737-800, individuální obrazovky a jídlo, které nedělá ostudu. Střídavě jsem klimbal nebo sledoval filmy, takže pět hodin ve vzduchu uběhlo celkem rychle (letěli jsme západnějším koridorem přes Mexiko) a už tu bylo klesání k Las Vegas. To bylo silně okořeněné turbulencemi od okolních hor a termikou kolem letiště, ale všichni na palubě byli natěšení na dovolenou, takže si nenechali zkazit náladu. Dokonce i fronta na imigrační kontrole trvala přijatelnou půlhodinku, takže za hodinu od přistání jsem už stál (respektive seděl na dřevěné stoličce, protože jsem měl koupelnu v tradičním japonském stylu) ve sprše na pokoji v designovém hotelu Nobu, součásti areálu casina Caesar’s Palace. No a protože jsem prase, hned jsem vyrazil do Gordon Ramsay’s Pub and Grill na pár točených piv a klobásu s bramborovou kaší. Chtěl jsem se aspoň jednou slušně najíst, protože mi došlo, že druhý den to bohužel nepůjde…

Nový interiér
Nový interiér


Čekání na odlet
Čekání na odlet


Oběd
Oběd


Cesta napříč Mexikem
Cesta napříč Mexikem


Koupelna v hotelu Nobu
Koupelna v hotelu Nobu


Večeře u Gordona Ramsayho
Večeře u Gordona Ramsayho



Druhý den mě totiž čekala lekce letecké akrobacie na nedalekém letišti Henderson Field. V hangáru mě přivítal instruktor Tex (bývalý pilot F-16 a nyní akrobatický instruktor na plný úvazek), a také tři nablýskané dvojmístné Extry 300. Tušíte správně, tady půjde do tuhého, protože Extra 300 je akrobatické letadlo nejvyšší kategorie Unlimited. Mám sice něco málo odlétáno v Cessnách a odblbnuto v Z-142, ale oproti třístovce je to jako srovnávat osobní auto s formulí. Takže rychle podepsat papíry, převléknout se do kombinézy, a hurá na instruktážní briefing. Tam jsme probrali všechny manévry, které jsem ten den měl zaletět (nic komplikovaného – nějaké ty výkruty, přemety, souvrat, pád po ocase a pokud bude čas, tak vývrtky), ještě pár bezpečnostních pravidel a jde se létat. A protože video vydá za tisíc slov, dáme si následující část obrazově…

[youtube]http://www.youtube.com/watch?v=_cCJKjMDP-g[/youtube]

A jak bych létání v Extře s odstupem času zhodnotil? Byla to jedna z nejlepších věcí, které jsem v životě absolvoval. Netušil jsem, jak snadno se dá tohle letadlo ovládat, a co všechno nezkušenému pilotovi odpustí. Zároveň jsem na sebe hrdý, že jsem ani při těch největších géčkách, která tu a tam Tex nahodil, neztratil vědomí, a že jsem bezchybně provedl „blicí checklist“. Pokud by chtěl někdo zkusit to samé, určitě se bude hodit:
1) Předat řízení a oznámit, že budu zvracet
2) Najít pytlík přivázaný k rámu letadla
3) Odvázat pytlík a najít stranu, na které se otvírá (ověřit fouknutím)
4) Odsunout mikrofon od pusy
5) Nasadit pytlík na pusu a zkontrolovat, jestli dobře sedí kolem brady
6) Vykonat potřebu (horní, ne dolní)

Fotka s Texem
Fotka s Texem
trip43.jpg (102.17 KiB) Zobrazeno 5056 x


Nad pouští
Nad pouští
trip44.jpg (73.28 KiB) Zobrazeno 5056 x



LAS-LAX, UA506, B737-800
Rád bych na tomhle místě napsal, že jsem si po návratu zpět na hotel zašel na skvělou večeři a trochu hazardu, ale musím přiznat barvu – nebyl jsem totiž schopný pohybu, takže jsem jenom bezvládně ležel na hotelové posteli a kdykoliv jsem zavřel oči, zatočil se se mnou celý svět jako s kosmonauty na Bajkonuru, a měl jsem co dělat, abych se zase nepozvracel. V neprovozuschopném stavu jsem zůstal až pozdě do noci, a pak už nemělo cenu být vzhůru, protože jsem se jedním z prvních ranních letů potřeboval dostat do Los Angeles.

Sobota ráno naštěstí nebývá na letišti v Las Vegas příliš hektická, tudíž jsem se odbavil i nechal prolustrovat od TSA v rekordně krátkém čase. Navíc jsem si na tenhle segment prozřetelně zabookoval sedačky v United Economy Plus, takže jsem víceméně hned po startu usnul, a probudily mne až kopance od turbulencí při přiblížení k LAX (vážně nebylo o co stát – nízká oblačnost a nepříjemný proměnlivý vítr).

Opravdu hodně místa
Opravdu hodně místa


Sedačky v Dreamlineru
Sedačky v Dreamlineru



LAX-PVG, UA198, B787-9
Na závěrečný let celé dovolené jsem se opravdu hodně těšil, protože jsem si po delší době rozšířil sbírku o další typ, tentokrát „dlouhou“ (respektive brzy pouze „střední“) verzi Dreamlineru. Dokonce se i udobřilo počasí, takže jsem mohl ze salónku sledovat čilý ruch na ploše. Nejlepší kulturní vystoupení se však konalo při boardingu, kde agenti odsunuli stranou skupinku mladých Američanů, kteří neměli víza. Neustále připomínali, že víza nepotřebují, protože v Šanghaji mohou dostat tranzitní na 144 hodin, načež při otázce „kam přes Šanghaj tranzitujete“ suverénně konstatovali, že zpátky do Los Angeles. Naneštěstí nám začal nástup na palubu, takže jsem byl ochuzen o zbytek příběhu, ale předpokládám, že si jenom dokoupili nějaké nízkonákladové letenky do Hong Kongu a zpět, protože jsem je viděl jako jedny z posledních nastupovat na palubu.

V Dreamlineru jsem měl zarezervované místo u okna, opět prozřetelně v United Economy Plus, ale bohužel přímo nad křídlem. Což o to, na zemi to nevadilo, ale jakmile jsme se rozjeli po dráze a pružná karbonová křídla nabrala vztlak, ohnula se směrem nahoru, takže nebylo vidět vůbec nic. V duchu jsem také proklínal digiální systém zatmívání, který nebyl stoprocentní, tudíž jsem viděl, jak při občasných turbulencích křídla mávají v hodně bizarních úhlech (zvlášť ve srovnání se superpevnou Extrou), což mi na dobré náladě nepřidalo. Ale zas na druhou stranu - tác s jídlem, který se opět nemohl v rozumném úhlu vejít na sklápěcí stolek, jsem už přešel se stoickým klidem zkušeného harcovníka…

Klesání k LAX
Klesání k LAX


Maximální zatmění okna
Maximální zatmění okna


Opravdu dlouhé křídlo
Opravdu dlouhé křídlo


Oběd, co se zase nevešel
Oběd, co se zase nevešel


Nad Pacifikem...
Nad Pacifikem...



Co říci závěrem? Byl to hodně divoký výlet, trochu ve stylu „jak pejsek s kočičkou vařili pravý německý Eintopf“. Časově to bylo na samé hranici snesitelnosti, a pokud bych něco podobného plánoval znovu, určitě bych tu a tam vložil jeden den na odpočinek a dospání časového posunu (no dobře, kecám, nic bych tam nevkládal, protože bych buď neměl čas, nebo naopak měl ještě nějaký šílenější nápad). Ale za ty zážitky na závodech NASCAR, v panamské džungli i za kniplem Extry to rozhodně stálo…

micaello
Druhý pilot
Druhý pilot
Příspěvky: 1234
Registrován: 15. 04. 2013, 14:50
Oblíbené typy letadel: E145, A340, A350
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: Sweet Home Alabama (dokončeno)

Příspěvek od micaello »

Cociku, pecka video!!
Se nemohu nezeptat: ty mas nejaky zakladni pilotak? Nebo to se da absolvovat i bez?

cocik
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
Příspěvky: 1689
Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
Bydliště: CTU
Stav: Offline

Re: Sweet Home Alabama (dokončeno)

Příspěvek od cocik »

Pilotak nemam, ale rekneme, ze uz jsem neco (samozrejme pod dohledem zkusenych instruktoru, jinak by to ani neslo, ze...) nalital. Do ty Extry pusti i cloveka bez predchozich zkusenosti s pilotovanim, ale uprimne receno, neco takovyho mi prijde jako dost vyhozeny penize. Toho casu nahore zas tolik neni, takze je lepsi, kdyz clovek uz na zacatku vi, co ma delat. Vicemene hned od chvile, co jsme se trochu vic vzdalili od letiste, jsem to dostal do ruky a doletel jsem s tim az do prostoru, kde jsme cvicili (a stejne tak zpatky - kdybych se bejval nepoblil, tak by si to instruktor vzal az na okruhu).

papaya
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 46
Registrován: 09. 06. 2016, 10:25
Oblíbené typy letadel: A350
Pohlaví: muž
Bydliště: Brno
Stav: Offline

Re: Sweet Home Alabama (dokončeno)

Příspěvek od papaya »

Parádní tripreport a skvělé video, ty přelety nad horami vypadaly i na videu dost na knop, v letadle to muselo být ještě citelnější :)
Škoda, že jsi toho času v Panamě neměl víc, celkově (jak jsi sám psal) to bylo strašně uspěchané, ale chápu, že musíš využívat volný čas na maximum.
Díky za tripreport, užil jsem si ho naplno :clap:


Odpovědět