Jak jsem zkompletoval Pobaltí
Jak jsem zkompletoval Pobaltí
Úvodem
Tallinn jsem navštívil v rámci výletu do Finska v květnu 2014. Rigu cestou z Norska v březnu 2015. Slovy Barneyo Stinsona ze seriálu How I Met Your Mother tak bylo na čase "zkompletovat Pobaltí" (i když on to myslel kapánek jinak).
Pro tuto vpravdě historickou událost jsem si vybral dva dny uprostřed předposledního březnového týdne. A definitivním impulsem pro její realizaci bylo, když jsem se na serveru cestujlevne.com dozvěděl o akci autobusové společnosti Lux Expres, kdy po zadání hesla "last chance" se daly jízdenky na některé jejich spoje koupit za pár Euro. Spoj, který ve tři odpoledne vyrazí z Varšavy a krátce před půl jednou v noci dorazí do litevského hlavního města, patřil mezi ty vyvolené, tak jsem na něj koupil lístek. Zatímco pro cestu zpět prakticky žádné jiné cenově rozumně zajímavé spojení, než kombinace Ryanu do Berlína a "žlutého" autobusu do Prahy neexistovalo, pro cestu tam, resp. z Prahy do Varšavy jich bylo hned několik. Přímý denní vlak z Prahy cca za 600 korun jsem zavrhnul, neb hodinová rezerva na přestup mi přišlo jako příliš málo, naopak noční vlak, kde bych si za 900 korun mohl užít i relativní pohodlí lehátkového vozu, se zase zdálo moc mé peněžence. A tak jsem se rozhodl vymyslelt něco, co nelze nazvat jinak, než kolosální blbost, nicméně právě moje peněženka z kombinace nočního přejezdu Polskimbusem do Wroclavi (cca za 60 korun) a následného letu prvním ranní spojem Ryanu do Varšavy (asi za 215 korun) doslova vřískala radostí, zbytek těla už ovšem méně.
A tak jsem onoho úterního večera 21. března v sedm večer skončil v práci, stejně jako ostatní vyrazil domů, nicméně na rozdíl od nich jsem v půl jedenácté vlakem zase odjel do Prahy. V malé Regionově nás bylo asi pět, téměř všichni jsme se snažili nějak spát (já dokonce v leže) a každého z nás čekalo asi všechno možné, jenom ne klidná noc.
Naopak, na Florenci bylo celkem živo, díky několika spojům odjíždějícím kolem půlnoci nebo těsně po ní tu hráli cestující nad bezdomovci výraznou přesilovku, ale nejvtipnější byl stejně jeden "lehce zanedbaný invalida na vozíku", který se dožadoval, aby ho někdo i s jeho vozíkem odtlačil na stání, odkud měl odjíždět autobus společnosti Flixbus do Bruselu a poté, co mu to jeden ze zaměstnanců zařídil, dozvěděl se od kolegy, že stejný pán se nechal ke stejnému autobusu odvézt už včera. Asi už se stihl mezitím vrátit.
Praha Florenc - Wroclav PKS
středa 22.3., 0:20-4:45
(odjezd na čas, příjezd asi o 10 minut dříve)
Polskibus; linka P13
Do červeného autobusu nás nastoupilo něco málo přes třicet, prakticky bez výjimky samí Poláci, každý dvojsedačku pro sebe, každý se pokoušel nějak spát. Na hradecké dálnici se mi to téměř povedlo, naopak úsek mezi Hradcem a Náchodem byl díky velkému množství kruhových objezdů velice nepříjemný (ale zrovna tenhle úsek byl měl být v blízké budoucnosti nahrazen dálnicí). Od hranic nám už dělala společnost i wi-fina, čemuž jsem nějak neodolal a zatímco jsme krátce pi čtvrté ráno projížděli na tuto dobu celkem živými wroclavskými předměstími, já po messengeru krafal s kamarádem Markem, který se zatím chystal spát.
Nakonec víceméně na čas jsme dorazili na wroclavský autobusák, kde tou dobou vládla celkem špička, hned vedle nás parkoval autobus stejné společnosti, jež měl namířeno přes celé Polsko až do Zakopaného a já byl rád, že jsem z toho mého autobusu vypadl právě včas, neboť dál už měl cestovat podstatně plnější.
Rychle proběhnout podchodem přes nedávno opravené hlavní nádraží k zastávce autobusu 106, jež zde první úlohu hlavního spojení na letiště. A zatímco po vystoupení z červeného autobusu jsem byl nějak pln energie, tady mně rychle opustila a sotva jsme dojeli na místí "kopernikovo" letiště, toužil jsem ze všeho nejvíc po pořádné posteli.
"Moje" letadlo do Varšavy bylo poslední ze sedmi nebo osmi, které toho rána z Wroclavi odlétalo. Po nás byla dvě hodiny pauza a pak až měl letět Eurowings do Düsseldorfu.
Přes kontrolu jsem procházel jako jeden z posledních a na personálu už bylo vidět, že se těší na pořádnou ranní kávu a někteří možná i do postele (čert ví, jak tu mají dělané šichty). Tranzitní hala velká a v pohodě, jen mi tu chyběl nějakej fast food na rychlou snídani, jakýsi koblih v typickém letištním baru mi přišel jako příliš drahá sranda.
Wroclav - Warsav (Schopin)
středa 22.3., 6:50-7:50
(odlet na čas, přílet asi o 20 minut dříve)
Ryanair, let FR 5032
LF: 100%
Ale dobře, nástup, ani tady Ryan choboty nepoužívá, tak hezky po ploše, jelikož pršelo, tak žádná sláva. Místo 24D, tj. ulička, tady jsem za možnost sedět u okna fakt neplatit. Letadlo překvapivě zcela plné, jeho osazenstvo spíš ale připomínalo ranní vlak z Pardubic do Prahy. Ostatně i při plném letadle nebyl problém naskládat zavazadla do binů a to se ani v gatu neobtěžovali některá větší zavazadla odbavovat jako gate bagy. Nebylo ostatně co. Dost by mně zajímalo, jestli si vůbec někdo platil i odbavené zavazadlo.
Jenže v letadle na mně padla v plné míře únava z probdělé noci a já si z následujících minut pamatuju jen takové útržky. Třeba jak jim to neskutečně trvalo, než zavřeli dveře, jak jiné letadlo Ryanu stojící na vedlejší stojánce, tam náhle nebylo, jak jsme jeli na start, pár turbulencí, hlášení kapitána o tom, že let bude velmi krátký a vlastně nic navíc, jen při přistání jsem se trochu probral, to už jsem viděl, že Varšavě silně prší, ale bylo mi to jedno.
Byl jsem ztracen v čase, nevěděl jsem, zda jsme přistáli o dvacet minut dřív než jsme měli, nebo naopak později, všechno mi to splývalo, až zapnutý mobil prozradil, že jsme tu odvacet minut dřív.
Ve Varšavě akorát vrcholila, či spíše končila ranní špička a já to těm, co museli pracovat na ploše, fakt nezáviděl. To já si jen hledal nějaké to místo, kde zalehnu, alespoň na pár hodin a dospím předchozí noc.
Vlastně jsem to našel docela snadno. V odletové hale byl takový ochoz, stranou dění, pár laviček, na jedné z nich spala jakási žena, viděl jsem, jak za ní přišli policajti, chvíli s ní promlouvali a pak jí tam nechali spát. Nebylo co řešit, uložil jsem se kousek od ní. Ne na lavičku, rovnou na podlahu, pod sebe alumatku, přikrýt se dekou, oči zakrýt bundou, nevnímat hlášení (stejně jich nebylo tolik) a najednou jsem už byl v říši snů, no spíš v takovém polospánku, kdy jsem tu a tam vnímal kroky okolo chodícího personálu, ale všichni a to včetně policistů a úklidových čet, si mně nevšímali.
Nakonec jsme tam takhle spali asi čtyři a jediný, kdo budil pozornost personálu, byl jeden mladík s vizáží bezdomovce.
Po nějakých dvou hodinách, kolem desáté dopoledne, jsem usoudil, že mi to už stačí, v nedalekém Mekáči popadl kávu a vzpomněl si, že tu kdysi měli přece vyhlídkovou terasu. A podle paní na informacích tu stále je, jen ta cesta je poněkud komplikovanější. Ale našel jsem jí, jo, trochu zakrytá, trochu daleko od dění a spíš než chudý dopolední provoz, který měl ale teprve vrcholit, člověka zaujaly výtvory místních spotterů. Vlastně to nejzajímavější byl na ploše stojící "plasťák" v barvách Lotu, ale co si budem povídat, od té doby, co člověk objevil kouzlo sledování provozu "zpoza plotu" už ty terasy nejsou co bývaly.
Tak po nějaké hodině jdu zase o dům dál, spíš tedy o tři patra níž, neb ve Varšavě se podařilo to, o čem my v Praze jaksi pořád jenom sníme a sice dovést na letiště vlak.
Zajíždí sem ve dvě (a brzy bude zajíždět i třetí) linky místního "S-bahnu" a jedna linka regionálních vlaků, já si za pár zlotých koupil lístek na místní MHD, platící 75 minut a jelikož mi bylo líto využít ho jen k cestě na nístní "centrální" nádraží, projel jsem s ním celou Varšavu až do čtvrti se sympatickým názvem Praga.
Nějak jsem měl zafixováno, že je tu někde poblíž stanice metra, jenže houbeles, poblíž stanice byla jen jedna autobusová linka a na to zkoumat, jak se její pomocí dostanu zpátky do města, jsem nějak po předchozí probdělé noci neměl mentální kapacity, tak jsem místo toho skočil do jiného vlaku a nechal jsem se jím dovézt na "Gdaňské nádraží", kde už metro bylo, resp. jedna ze stanic červené severojižní linky.
Tallinn jsem navštívil v rámci výletu do Finska v květnu 2014. Rigu cestou z Norska v březnu 2015. Slovy Barneyo Stinsona ze seriálu How I Met Your Mother tak bylo na čase "zkompletovat Pobaltí" (i když on to myslel kapánek jinak).
Pro tuto vpravdě historickou událost jsem si vybral dva dny uprostřed předposledního březnového týdne. A definitivním impulsem pro její realizaci bylo, když jsem se na serveru cestujlevne.com dozvěděl o akci autobusové společnosti Lux Expres, kdy po zadání hesla "last chance" se daly jízdenky na některé jejich spoje koupit za pár Euro. Spoj, který ve tři odpoledne vyrazí z Varšavy a krátce před půl jednou v noci dorazí do litevského hlavního města, patřil mezi ty vyvolené, tak jsem na něj koupil lístek. Zatímco pro cestu zpět prakticky žádné jiné cenově rozumně zajímavé spojení, než kombinace Ryanu do Berlína a "žlutého" autobusu do Prahy neexistovalo, pro cestu tam, resp. z Prahy do Varšavy jich bylo hned několik. Přímý denní vlak z Prahy cca za 600 korun jsem zavrhnul, neb hodinová rezerva na přestup mi přišlo jako příliš málo, naopak noční vlak, kde bych si za 900 korun mohl užít i relativní pohodlí lehátkového vozu, se zase zdálo moc mé peněžence. A tak jsem se rozhodl vymyslelt něco, co nelze nazvat jinak, než kolosální blbost, nicméně právě moje peněženka z kombinace nočního přejezdu Polskimbusem do Wroclavi (cca za 60 korun) a následného letu prvním ranní spojem Ryanu do Varšavy (asi za 215 korun) doslova vřískala radostí, zbytek těla už ovšem méně.
A tak jsem onoho úterního večera 21. března v sedm večer skončil v práci, stejně jako ostatní vyrazil domů, nicméně na rozdíl od nich jsem v půl jedenácté vlakem zase odjel do Prahy. V malé Regionově nás bylo asi pět, téměř všichni jsme se snažili nějak spát (já dokonce v leže) a každého z nás čekalo asi všechno možné, jenom ne klidná noc.
Naopak, na Florenci bylo celkem živo, díky několika spojům odjíždějícím kolem půlnoci nebo těsně po ní tu hráli cestující nad bezdomovci výraznou přesilovku, ale nejvtipnější byl stejně jeden "lehce zanedbaný invalida na vozíku", který se dožadoval, aby ho někdo i s jeho vozíkem odtlačil na stání, odkud měl odjíždět autobus společnosti Flixbus do Bruselu a poté, co mu to jeden ze zaměstnanců zařídil, dozvěděl se od kolegy, že stejný pán se nechal ke stejnému autobusu odvézt už včera. Asi už se stihl mezitím vrátit.
Praha Florenc - Wroclav PKS
středa 22.3., 0:20-4:45
(odjezd na čas, příjezd asi o 10 minut dříve)
Polskibus; linka P13
Do červeného autobusu nás nastoupilo něco málo přes třicet, prakticky bez výjimky samí Poláci, každý dvojsedačku pro sebe, každý se pokoušel nějak spát. Na hradecké dálnici se mi to téměř povedlo, naopak úsek mezi Hradcem a Náchodem byl díky velkému množství kruhových objezdů velice nepříjemný (ale zrovna tenhle úsek byl měl být v blízké budoucnosti nahrazen dálnicí). Od hranic nám už dělala společnost i wi-fina, čemuž jsem nějak neodolal a zatímco jsme krátce pi čtvrté ráno projížděli na tuto dobu celkem živými wroclavskými předměstími, já po messengeru krafal s kamarádem Markem, který se zatím chystal spát.
Nakonec víceméně na čas jsme dorazili na wroclavský autobusák, kde tou dobou vládla celkem špička, hned vedle nás parkoval autobus stejné společnosti, jež měl namířeno přes celé Polsko až do Zakopaného a já byl rád, že jsem z toho mého autobusu vypadl právě včas, neboť dál už měl cestovat podstatně plnější.
Rychle proběhnout podchodem přes nedávno opravené hlavní nádraží k zastávce autobusu 106, jež zde první úlohu hlavního spojení na letiště. A zatímco po vystoupení z červeného autobusu jsem byl nějak pln energie, tady mně rychle opustila a sotva jsme dojeli na místí "kopernikovo" letiště, toužil jsem ze všeho nejvíc po pořádné posteli.
"Moje" letadlo do Varšavy bylo poslední ze sedmi nebo osmi, které toho rána z Wroclavi odlétalo. Po nás byla dvě hodiny pauza a pak až měl letět Eurowings do Düsseldorfu.
Přes kontrolu jsem procházel jako jeden z posledních a na personálu už bylo vidět, že se těší na pořádnou ranní kávu a někteří možná i do postele (čert ví, jak tu mají dělané šichty). Tranzitní hala velká a v pohodě, jen mi tu chyběl nějakej fast food na rychlou snídani, jakýsi koblih v typickém letištním baru mi přišel jako příliš drahá sranda.
Wroclav - Warsav (Schopin)
středa 22.3., 6:50-7:50
(odlet na čas, přílet asi o 20 minut dříve)
Ryanair, let FR 5032
LF: 100%
Ale dobře, nástup, ani tady Ryan choboty nepoužívá, tak hezky po ploše, jelikož pršelo, tak žádná sláva. Místo 24D, tj. ulička, tady jsem za možnost sedět u okna fakt neplatit. Letadlo překvapivě zcela plné, jeho osazenstvo spíš ale připomínalo ranní vlak z Pardubic do Prahy. Ostatně i při plném letadle nebyl problém naskládat zavazadla do binů a to se ani v gatu neobtěžovali některá větší zavazadla odbavovat jako gate bagy. Nebylo ostatně co. Dost by mně zajímalo, jestli si vůbec někdo platil i odbavené zavazadlo.
Jenže v letadle na mně padla v plné míře únava z probdělé noci a já si z následujících minut pamatuju jen takové útržky. Třeba jak jim to neskutečně trvalo, než zavřeli dveře, jak jiné letadlo Ryanu stojící na vedlejší stojánce, tam náhle nebylo, jak jsme jeli na start, pár turbulencí, hlášení kapitána o tom, že let bude velmi krátký a vlastně nic navíc, jen při přistání jsem se trochu probral, to už jsem viděl, že Varšavě silně prší, ale bylo mi to jedno.
Byl jsem ztracen v čase, nevěděl jsem, zda jsme přistáli o dvacet minut dřív než jsme měli, nebo naopak později, všechno mi to splývalo, až zapnutý mobil prozradil, že jsme tu odvacet minut dřív.
Ve Varšavě akorát vrcholila, či spíše končila ranní špička a já to těm, co museli pracovat na ploše, fakt nezáviděl. To já si jen hledal nějaké to místo, kde zalehnu, alespoň na pár hodin a dospím předchozí noc.
Vlastně jsem to našel docela snadno. V odletové hale byl takový ochoz, stranou dění, pár laviček, na jedné z nich spala jakási žena, viděl jsem, jak za ní přišli policajti, chvíli s ní promlouvali a pak jí tam nechali spát. Nebylo co řešit, uložil jsem se kousek od ní. Ne na lavičku, rovnou na podlahu, pod sebe alumatku, přikrýt se dekou, oči zakrýt bundou, nevnímat hlášení (stejně jich nebylo tolik) a najednou jsem už byl v říši snů, no spíš v takovém polospánku, kdy jsem tu a tam vnímal kroky okolo chodícího personálu, ale všichni a to včetně policistů a úklidových čet, si mně nevšímali.
Nakonec jsme tam takhle spali asi čtyři a jediný, kdo budil pozornost personálu, byl jeden mladík s vizáží bezdomovce.
Po nějakých dvou hodinách, kolem desáté dopoledne, jsem usoudil, že mi to už stačí, v nedalekém Mekáči popadl kávu a vzpomněl si, že tu kdysi měli přece vyhlídkovou terasu. A podle paní na informacích tu stále je, jen ta cesta je poněkud komplikovanější. Ale našel jsem jí, jo, trochu zakrytá, trochu daleko od dění a spíš než chudý dopolední provoz, který měl ale teprve vrcholit, člověka zaujaly výtvory místních spotterů. Vlastně to nejzajímavější byl na ploše stojící "plasťák" v barvách Lotu, ale co si budem povídat, od té doby, co člověk objevil kouzlo sledování provozu "zpoza plotu" už ty terasy nejsou co bývaly.
Tak po nějaké hodině jdu zase o dům dál, spíš tedy o tři patra níž, neb ve Varšavě se podařilo to, o čem my v Praze jaksi pořád jenom sníme a sice dovést na letiště vlak.
Zajíždí sem ve dvě (a brzy bude zajíždět i třetí) linky místního "S-bahnu" a jedna linka regionálních vlaků, já si za pár zlotých koupil lístek na místní MHD, platící 75 minut a jelikož mi bylo líto využít ho jen k cestě na nístní "centrální" nádraží, projel jsem s ním celou Varšavu až do čtvrti se sympatickým názvem Praga.
Nějak jsem měl zafixováno, že je tu někde poblíž stanice metra, jenže houbeles, poblíž stanice byla jen jedna autobusová linka a na to zkoumat, jak se její pomocí dostanu zpátky do města, jsem nějak po předchozí probdělé noci neměl mentální kapacity, tak jsem místo toho skočil do jiného vlaku a nechal jsem se jím dovézt na "Gdaňské nádraží", kde už metro bylo, resp. jedna ze stanic červené severojižní linky.
Jak jsem zkompletoval Pobaltí
Mým cílem byla asi nejznámější budova ve Varšavě, a sice legendární Palác kultury a vědy. Tyhle budovu nechal postavit Stallin v padesátých letech jako dar národů Sovětského Svazu Polákům a že mnozí dodnes tento dar označují jako danajský, asi moc nepřekvapí. Je i celkem známá věc, že Varšava byla za druhé světové války téměř kompletně zničena a po válce obnovena ve stylu socialistického realismu a kdysi prý krásné město tak dnes vypadá, tak jak vypadá.
Nicméně, budova onoho paláce je i přes všechnu svou kontroverzi neuvěřitelně pěkná a přiznám se, že když jsem vstoupil do jejího nitra, zcela regulérně mi spadla čelist.
Dnes v ní sídlí spousta převážně kulturních institucí, její třicáté patro je koncipováno jako vyhlídkové, v něm pro změnu sídlí řetězec SO! COFFEE a přiznejme si na rovinu, že dát si tady hrnek pořádně přeslazené kávy je asi to nejlepší, co se tu dá dělat, protože pohled na město dole může být silně depresivní. Socialistická sídlištní výstavba se zde mísí s mrakodrapy, město působí jako kdybyste zkřížili východní Berlín a Manhattan, celé je to takové divoké, historické jádro městu citelně chybí.
Tak jsem pak nakonec sešel dolů, kousek od paláce se nachází "Centrální" nádraží, s geniálním konceptem, kdy na povrchu je hala, se všemi těmi obchody, kancelářemi a tak, dole v podzemí pak několik nástupišť, všechno to působí velmi pěkně a zajímavě, obzvláště po rekonstrukci, které toto nádraží před pár lety prošlo.
Dal jsem si tu rychlý oběd a pak se jal hledat odjezdové stanoviště mého autobusu do Vilniusu. Nebudu Vás unavovat detailními popisky toho, jak jsem ještě dvacet minut před jeho odjezdem zoufale bloudil jakýmsi parkovištěm v místech "kde to mělo bejt", než jsem ho našel jen pár metrů od nádraží. Jen takové obyčejné staní, z kterého odjížděli i autobusy místní MHD, ale pár minut před třetí tu konečně byl.
Warsav (Central Station) - Vilnius (Coach Station)
středa 22.3., 15:00-0:20/+1
(odjezd o 10 minut později, příjezd asi o 20 minut později)
Lux Expres
Od hlavního nádraží nás vyrazilo asi 15, dalších možná 20 cestujících přistoupilo u jedné ze stanic metra v severní části Varšavy, kde autobus také zastavavoval. Při nástupu každý vyfasoval vodu, pohodlí i zábavní systém dost připomínal to, co na svých linkách nabízí Regiojet. Jen teplé nápoje tu neroznášela stevradka, ale každý si je mohl podle libosti "načepovat" v automatu, jež se nacházel asi v polovině autobusu. Za celou víc jak osm a půl hodiny trvající cestu jsem si došel pro jeden čaj a dvě kafe a ani ostatní cestující toho moc nevypili.
Autobus pak uháněl pi dálnici směr severovýchod, ale sotva za městem Wyszków dálnice skončila, uhánění se změnilo v postupné blížení zpět, neb výstavba dalších úseků dálnice zde probíhá stylem, že současná silnice se pouze rozšiřuje a tu tam překládá, člověk v podstatě projíždí dlouhé desítky kilometrů staveništěm a já se z toho všeho popojíždění děsil, jak místo o půl jedné v noci dorazím do Vilniusu až někdy nad ránem.
U Zambrowa, kde paradoxně začínal další souvislý úsek dálnice, autobus tuto trasu opustil a vydal se víc na sever do Suwalki, kde z autobusu vystoupila asi polovina jeho osazenstva. To už už jsem byl v pohodě, zpoždění bylo sotva půl hodiny a za přibývající tmy se mohl věnovat zábavnímu systému,občasnému spánku a příležitostné konverzaci s paní sedící na sedačce přede mnou. Kdesi po přejetí polsko-litevských hranic jsem si pustil dokonce jeden film, a vyšlo mi to krásně, že akorát při vjezdu do Vilniusu skončil a někdy po půl jedné jsme dorazili do hlavního města Litvy.
Byl to celkem děs, všichni cestující vystoupili před tím buď v Kaunasu nebo na autobusové zastávce kdesi na předměstí, takže na vilniuský "autobusák" jsme dorazili jenom dva, a to já a ta paní, co seděla přede mnou. Naštěstí hostel jsem měl zamluvený asi sto metrů od autobusového nádraží a asi v jednu hodinu jsem slyšel nečekaně sladkou větu "postel si vyberte jakou chcete, budete na pokoji sám."
Nicméně, budova onoho paláce je i přes všechnu svou kontroverzi neuvěřitelně pěkná a přiznám se, že když jsem vstoupil do jejího nitra, zcela regulérně mi spadla čelist.
Dnes v ní sídlí spousta převážně kulturních institucí, její třicáté patro je koncipováno jako vyhlídkové, v něm pro změnu sídlí řetězec SO! COFFEE a přiznejme si na rovinu, že dát si tady hrnek pořádně přeslazené kávy je asi to nejlepší, co se tu dá dělat, protože pohled na město dole může být silně depresivní. Socialistická sídlištní výstavba se zde mísí s mrakodrapy, město působí jako kdybyste zkřížili východní Berlín a Manhattan, celé je to takové divoké, historické jádro městu citelně chybí.
Tak jsem pak nakonec sešel dolů, kousek od paláce se nachází "Centrální" nádraží, s geniálním konceptem, kdy na povrchu je hala, se všemi těmi obchody, kancelářemi a tak, dole v podzemí pak několik nástupišť, všechno to působí velmi pěkně a zajímavě, obzvláště po rekonstrukci, které toto nádraží před pár lety prošlo.
Dal jsem si tu rychlý oběd a pak se jal hledat odjezdové stanoviště mého autobusu do Vilniusu. Nebudu Vás unavovat detailními popisky toho, jak jsem ještě dvacet minut před jeho odjezdem zoufale bloudil jakýmsi parkovištěm v místech "kde to mělo bejt", než jsem ho našel jen pár metrů od nádraží. Jen takové obyčejné staní, z kterého odjížděli i autobusy místní MHD, ale pár minut před třetí tu konečně byl.
Warsav (Central Station) - Vilnius (Coach Station)
středa 22.3., 15:00-0:20/+1
(odjezd o 10 minut později, příjezd asi o 20 minut později)
Lux Expres
Od hlavního nádraží nás vyrazilo asi 15, dalších možná 20 cestujících přistoupilo u jedné ze stanic metra v severní části Varšavy, kde autobus také zastavavoval. Při nástupu každý vyfasoval vodu, pohodlí i zábavní systém dost připomínal to, co na svých linkách nabízí Regiojet. Jen teplé nápoje tu neroznášela stevradka, ale každý si je mohl podle libosti "načepovat" v automatu, jež se nacházel asi v polovině autobusu. Za celou víc jak osm a půl hodiny trvající cestu jsem si došel pro jeden čaj a dvě kafe a ani ostatní cestující toho moc nevypili.
Autobus pak uháněl pi dálnici směr severovýchod, ale sotva za městem Wyszków dálnice skončila, uhánění se změnilo v postupné blížení zpět, neb výstavba dalších úseků dálnice zde probíhá stylem, že současná silnice se pouze rozšiřuje a tu tam překládá, člověk v podstatě projíždí dlouhé desítky kilometrů staveništěm a já se z toho všeho popojíždění děsil, jak místo o půl jedné v noci dorazím do Vilniusu až někdy nad ránem.
U Zambrowa, kde paradoxně začínal další souvislý úsek dálnice, autobus tuto trasu opustil a vydal se víc na sever do Suwalki, kde z autobusu vystoupila asi polovina jeho osazenstva. To už už jsem byl v pohodě, zpoždění bylo sotva půl hodiny a za přibývající tmy se mohl věnovat zábavnímu systému,občasnému spánku a příležitostné konverzaci s paní sedící na sedačce přede mnou. Kdesi po přejetí polsko-litevských hranic jsem si pustil dokonce jeden film, a vyšlo mi to krásně, že akorát při vjezdu do Vilniusu skončil a někdy po půl jedné jsme dorazili do hlavního města Litvy.
Byl to celkem děs, všichni cestující vystoupili před tím buď v Kaunasu nebo na autobusové zastávce kdesi na předměstí, takže na vilniuský "autobusák" jsme dorazili jenom dva, a to já a ta paní, co seděla přede mnou. Naštěstí hostel jsem měl zamluvený asi sto metrů od autobusového nádraží a asi v jednu hodinu jsem slyšel nečekaně sladkou větu "postel si vyberte jakou chcete, budete na pokoji sám."
Jak jsem zkompletoval Pobaltí
Noc jsem strávil v zařízení zvaném 5 Euro Hostel Vilnius. Ráno bylo příjemně slunečné a já kolem deváté už z okna hleděl na místní hlavní nádrží, které se nachází hned vedle.
Ale vlak měl ještě počkat, sbalil jsem svůj jediný sak-pak a vyrazil do města, hezky pěkně po Aušros Vartu, projít takovou bránou a kolem kvanta domů k radnici a dál ke katedrální věži. Město teprve ožívalo, krámky otvírali, babky pomalu začali podívat na svých trzích. Bylo to pěkné a bylo to fajn, jen škoda, že ta lanovka na Geminisovu věž nějak nefungovala.
Tak co, tak nic, beru první trolejbus, jež kdysi spatřil světlo světa v Ostrově nad Ohří, řidiči se snažím vnutit jedno Euro za jízdenku, ale mně i pána, co přistoupil o zástavku později, okázale ignoruje, tak jedem oba na černo.
Za chvíli jsme na místním hlavním nádražím. Nejčastějším typem na zdejších železnicích jsou patrové panťáky, jež až nápadně připomínají české CityElefanty.
Ony to v podstatě české City Elefanty jsou, jen jsou předělané na zdejší trochu širší rozchod kolejí, jinak vypadají úplně stejně, stejné jsou i sedačky, stejně jako gong oznamující vlakové hlášení. Jen je Litevci vybavili zásuvkami, wi-fi připojením a automatem na kávu, ten jsem asi ocenil nejvíc.
Dalo se tím dojet až do Kaunasu, ale to bych se nestíhal vrátit, tak po poradě s paní na pokladně volím cestu jen do města Kaišiadorys, jež se nachází asi 70 km severozápadně od Vilniusu a kupodivu ho zná i česká Wikipedie. Podle ní je v něm "dominantou trojlodní Katedrála Obrácení Páně", no pak taky pár domů a jinak nic moc. Jízda ale byla parádní, byť koleje, po kterých jezdí český starší bratříček této jednotky bývají nejen o malinko užší, ale i kapánek kvalitnější.
V Kaišiadorys jsem měl čas asi půl hodiny, to akorát stačilo k tomu, abych s došel ke katedrále, vyfotil jí a pak si v nedalekém stánku dal k obědu kebab, a pak už s kelímkem kávy na stolku uháněl zase zpátky do Vilniusu.
Motorová jednotka tentokrát z produkce polské Pesy, jež pár krát za den se vydá na krátkou cestu z centra na letiště a zase zpátky, stála na tom samém nástupišti, co jsem přijel, tak jsem ještě skouknul vedlejší, oplocená nástupiště, odkud asi jezdí vlaky do jiných států bývalého Sovětského svazu a pak už hurá na letiště.
Ale vlak měl ještě počkat, sbalil jsem svůj jediný sak-pak a vyrazil do města, hezky pěkně po Aušros Vartu, projít takovou bránou a kolem kvanta domů k radnici a dál ke katedrální věži. Město teprve ožívalo, krámky otvírali, babky pomalu začali podívat na svých trzích. Bylo to pěkné a bylo to fajn, jen škoda, že ta lanovka na Geminisovu věž nějak nefungovala.
Tak co, tak nic, beru první trolejbus, jež kdysi spatřil světlo světa v Ostrově nad Ohří, řidiči se snažím vnutit jedno Euro za jízdenku, ale mně i pána, co přistoupil o zástavku později, okázale ignoruje, tak jedem oba na černo.
Za chvíli jsme na místním hlavním nádražím. Nejčastějším typem na zdejších železnicích jsou patrové panťáky, jež až nápadně připomínají české CityElefanty.
Ony to v podstatě české City Elefanty jsou, jen jsou předělané na zdejší trochu širší rozchod kolejí, jinak vypadají úplně stejně, stejné jsou i sedačky, stejně jako gong oznamující vlakové hlášení. Jen je Litevci vybavili zásuvkami, wi-fi připojením a automatem na kávu, ten jsem asi ocenil nejvíc.
Dalo se tím dojet až do Kaunasu, ale to bych se nestíhal vrátit, tak po poradě s paní na pokladně volím cestu jen do města Kaišiadorys, jež se nachází asi 70 km severozápadně od Vilniusu a kupodivu ho zná i česká Wikipedie. Podle ní je v něm "dominantou trojlodní Katedrála Obrácení Páně", no pak taky pár domů a jinak nic moc. Jízda ale byla parádní, byť koleje, po kterých jezdí český starší bratříček této jednotky bývají nejen o malinko užší, ale i kapánek kvalitnější.
V Kaišiadorys jsem měl čas asi půl hodiny, to akorát stačilo k tomu, abych s došel ke katedrále, vyfotil jí a pak si v nedalekém stánku dal k obědu kebab, a pak už s kelímkem kávy na stolku uháněl zase zpátky do Vilniusu.
Motorová jednotka tentokrát z produkce polské Pesy, jež pár krát za den se vydá na krátkou cestu z centra na letiště a zase zpátky, stála na tom samém nástupišti, co jsem přijel, tak jsem ještě skouknul vedlejší, oplocená nástupiště, odkud asi jezdí vlaky do jiných států bývalého Sovětského svazu a pak už hurá na letiště.
Re: Jak jsem zkompletoval Pobaltí
Od zastávky vlaku k letišti to byl ještě kus cesty, ale to nevadilo. Pár dní před tím zaměstnanci berlínských letišť stávkovali a já chtěl být na letišti dost brzo na to, abych to mohl řešit, kdyby je náhodou napadlo stávkovat zas.
Ale u mého letadla žádné "canceled" nesvítilo, tak jsem se v klidu odebral do tranzitu. Na plochu se nejlépe dalo koukat z "kuřácké" buňky, jenže tam se se nedalo dýchat, tak jsem nakoupil pár dárků pro kamarády a odebral se do Heineken baru.
Zde sice výhled na plochu kdovíjaký nebyl, ale alespoň tu netrpěly moje plíce. K jednomu plnému půl litru jsem usedl chvíli předtím, co "moje" letadlo odstartovalo z Berlína a od prázdné sklenice se zdvihl chvíli před tím, než dosedlo na vilniuské letiště.
Vilnius - Berlin (Schönefeld)
čtvrtek 23.3., 16:35-17:10
(odlet na čas, přílet asi o 5 minut později)
Ryanair, let FR 1571
LF: 70%
Klasický nástup bez chobotu, ani tentokrát jsem na rezervaci místa neplatil, ale sedačková loterie na mně byla hodně milá, místo 33F, úplně poslední řada u okna vpravo. Co víc jsem si mohl přát? O, jasně, sedět na druhé straně, to bych měl krátce před přistáním výhled na Berlín.
Ale alespoň nějaké plus, trojsedačka přede mnou byla prázdná, tak si na ní přesedli moji sousedi a já mě všechny tři místa pro sebe.
Palubní prodej jsem ignoroval, bohužel bůh počasí zase ignoroval mně a téměř až do přistání byl celý let nad mraky. Jen průlet skrz oblačnost byl poněkud delší, avšak vytáhnout foťák a vyfotit to mně napadlo asi tak vteřinu potom, co jsme z mraků vyletěli.
Už je to takové klišé v mých tripreportech, přistání od západu, z okna výhled na "snadněkdybudefungovat" terminál letiště BBI a pak zajíždění k tomu starému terminálu, který už dávno fungovat neměl. Určitým zpestřením bylo pojíždění kolem budov, sloužící zjevně místní policii, jež zjevně pamatovala 60. léta. Vlastně to byly zcela regulérní rodinné domy postavené kamsi do spleti pojížděcích drah.
Hned vedle nás bulík Germanie, přiletěl z Kanárských ostrovů, čekala ho cesta do Teheránu. V Berlíně pod mrakem a takové předjaří. Autobus mi měl jet asi za dvě hodiny, dřevěná hospoda před terminálem to jistila. Za 10 Euro nějaké párky, pivo a rohlíky a pak hledání místa, kde bych mohl strávit hodinu s místní wifi. Nakonec to vyhrál Terminal A, jež slouží jinak společnosti EasyJet.
Berlin (Schönefeld) - Praha Florenc
čtvrtek 23.3., 19:30-23:40
(odjezd asi o pět minut později, příjezd asi o 20 minut dřív)
Regiojet
Úderem půl osmé se na blízkém parkovišti zjevil "žlutý" autobus, k nelibosti jednoho z cestujících, jež si tu toužil zapálit, nabral jen tři lidi a zase odfrčel. Sympatická stevardka mi silně připomínala jednu mojí kolegyni, až jsem se lekl, že dotyčná si k práci na letišti přibal ještě práci stewardky autobusu. Ale byla milá a dalo se na ní i hezky koukat.
Nad elektronickou verzí knihy o rozmarných létech českého filmu jsem strávil více méně celou cestu, dvakrát jsem "otočil" kafe, oříšky a Nestea čaj a o půl dvanácté večer dorazil do Prahy. Ještě na hlavním nádraží zamávat Metropolu (a říct si, tak jako mnohokrát předtím, možná někdy příště) a ve čtvrt na jednu vzít poslední vlak na Kladno.
Bylo to krásné, bylo to krátké, bylo to náročné, stálo to za to. Děkuji za pozornost.
Kompletní komentované fotoalbum k dispozici zde:https://www.facebook.com/media/set/?set=a.10210953999120045.1073741871.1655631870&type=1&l=94046c9501
Naposledy upravil(a) Lkprak dne 06. 04. 2017, 14:32, celkem upraveno 1 x.
-
- Kapitán
- Příspěvky: 2863
- Registrován: 27. 02. 2004, 05:55
- Oblíbené typy letadel: vrtulove letadla
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Praha Zapad
- Stav: Offline
Re: Jak jsem zkompletoval Pobaltí
Lkprak píše:Od zastávky vlaku k letišti to byl ještě kus cesty, ale to nevadilo.
Od zastavky vlaku k terminalu je to cca 350m, coz mi jako kus cesty moc neprijde.
Re: Jak jsem zkompletoval Pobaltí
alesesl píše:Lkprak píše:Od zastávky vlaku k letišti to byl ještě kus cesty, ale to nevadilo.
Od zastavky vlaku k terminalu je to cca 350m, coz mi jako kus cesty moc neprijde.
Každý ty míry vnímáme jinak. Ale je fakt, že jsou letiště, kde to člověka vyhodí jakoby uprostřed letiště, ale přitom je k nejbližší odbavovací přepážce mnohem dál, než tady.
-
- Autor nejlepších fotografií v trip reportu 2015
- Příspěvky: 1048
- Registrován: 16. 05. 2011, 23:48
- Oblíbené typy letadel: A321, E190, A330
- Pohlaví: muž
- Bydliště: VIE
- Stav: Offline
Re: Jak jsem zkompletoval Pobaltí
Lkprak píše: A tak jsem se rozhodl vymyslelt něco, co nelze nazvat jinak, než kolosální blbost, nicméně právě moje peněženka z kombinace nočního přejezdu Polskimbusem do Wroclavi (cca za 60 korun) a následného letu prvním ranní spojem Ryanu do Varšavy (asi za 215 korun) doslova vřískala radostí, zbytek těla už ovšem méně.
Aj ty ratas penazenku ako cast tela? Aj tebe prirastla k srdcu?
Zase super TR, nemas zverejneny profil flightmemory alebo podobne? Celkom by ma zaujimal
Re: Jak jsem zkompletoval Pobaltí
Tony Smoke píše:Lkprak píše: A tak jsem se rozhodl vymyslelt něco, co nelze nazvat jinak, než kolosální blbost, nicméně právě moje peněženka z kombinace nočního přejezdu Polskimbusem do Wroclavi (cca za 60 korun) a následného letu prvním ranní spojem Ryanu do Varšavy (asi za 215 korun) doslova vřískala radostí, zbytek těla už ovšem méně.
Aj ty ratas penazenku ako cast tela? Aj tebe prirastla k srdcu?
Zase super TR, nemas zverejneny profil flightmemory alebo podobne? Celkom by ma zaujimal
No, součástí mého těla sice není, ale při rozhodování kam (a hlavně jak) má více méně hlavní slovo. Je to takový ten ministr financí, který není u ostatních moc oblíbený, protože odmítá přispět na jejich nápady.
Flightmemory jedu přes airfleets.net, zkusím Ti přes soukromou zprávu naposlat printscreeny seznamu proletěných letů (nicméně oproti většině členů fóra jsem takový "cestovatel - žabař).
Re: Jak jsem zkompletoval Pobaltí
Podobně sem to měl před měsícem
busem do WRO a odtud WRO-WAW, WAW-GDN a o den později GDN-WAW, všechno po 60kč takže peněženka jásala, tělo už tolik ne...
Mne probudil přejezd do polska kde, alespoň pocitově, jsme nejeli po silnici ale asi po poli
busem do WRO a odtud WRO-WAW, WAW-GDN a o den později GDN-WAW, všechno po 60kč takže peněženka jásala, tělo už tolik ne...
Mne probudil přejezd do polska kde, alespoň pocitově, jsme nejeli po silnici ale asi po poli
Re: Jak jsem zkompletoval Pobaltí
pachezz1 píše:Podobně sem to měl před měsícem
busem do WRO a odtud WRO-WAW, WAW-GDN a o den později GDN-WAW, všechno po 60kč takže peněženka jásala, tělo už tolik ne...
Mne probudil přejezd do polska kde, alespoň pocitově, jsme nejeli po silnici ale asi po poli
Jo, letenky a jízdenky za 60 korun se úplně kupují sami:-) Mně ta silnice na Polské straně přišla v pohodě, opravdu nejhůř se jelo mezi tím Hradcem a Náchodem a to hlavně kvůli těm kruháčům. Shodou okolností dneska psali v novinách, že na trase budoucí dálnice mezi Hradcem a Jaroměří začal "záchranný archeologický výzkum". Tak snad se dálnice alespoň v tomto úseku brzo dočkáme.
-
- Cestující Business Class
- Příspěvky: 345
- Registrován: 17. 03. 2017, 18:56
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
- Stav: Offline
Re: Jak jsem zkompletoval Pobaltí
Super report. Taky mě podobná cesta čeká a jsem rád, že se stíhá přestup po ranním příjezdu PolskiBusu na první Ryanair do Warszavy. Přijel Polskibus na čas? Za 1 zlotý mám jen jeden segment. Zbytek po cca 35 zl. (akce na letenky byla mimo víkend).
Re: Jak jsem zkompletoval Pobaltí
michal4 píše:Super report. Taky mě podobná cesta čeká a jsem rád, že se stíhá přestup po ranním příjezdu PolskiBusu na první Ryanair do Warszavy. Přijel Polskibus na čas? Za 1 zlotý mám jen jeden segment. Zbytek po cca 35 zl. (akce na letenky byla mimo víkend).
Děkuju moc za pochvalu. Stíhá se to krásně, někde na stránkách wroclavského letiště se dá proklikat i na jízdní řád těch autobusů z města na letiště. Nicméně v případě nestihnutí se nabízí náhradní řešení v podobě pendolin, které trasu mezi Wroclaví a Varšavou zvládají za něco málo přes tři a půl hodiny.
Autobus přijel na čas, dokonce s mírným předstihem, ono v noci na dálnici moc zácpy nejsou, takže pokud se bus nepřimotá třeba do dopravní zácpy nebo se nerozbije, tak není kde nějaké zpoždění získat.
-
- Cestující Business Class
- Příspěvky: 345
- Registrován: 17. 03. 2017, 18:56
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Praha
- Kontaktovat uživatele:
- Stav: Offline
Re: Jak jsem zkompletoval Pobaltí
Dík za uklidnění. Jako největší hrozbu vidím příliš aktivní polské celníky namátkově kontrolující pasy (to se mi stalo loni 2x). Vzhledem k tomu, že mám letenku od Ryanairu tam a zpátky na jednu objednávku, tak mám zlé tušení, že by mi propadla i zpáteční cesta. Inu, co, přinejhorším zůstanu ve Wroclawi.
-
- Nejlepší autor trip reportů 2015
- Příspěvky: 1649
- Registrován: 13. 06. 2010, 12:33
- Oblíbené typy letadel: Let 410, 346, 747
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Provodín
- Stav: Offline
Re: Jak jsem zkompletoval Pobaltí
michal4 píše:Dík za uklidnění. Jako největší hrozbu vidím příliš aktivní polské celníky namátkově kontrolující pasy (to se mi stalo loni 2x). Vzhledem k tomu, že mám letenku od Ryanairu tam a zpátky na jednu objednávku, tak mám zlé tušení, že by mi propadla i zpáteční cesta. Inu, co, přinejhorším zůstanu ve Wroclawi.
U Ryanairu (a dalších low-costů) při nenastoupení prvního segementu ty zbylé automaticky nepropadají, takže v tomto bez obav
A jinak moc pěkný report!
Re: Jak jsem zkompletoval Pobaltí
Airbus380 píše:michal4 píše:Dík za uklidnění. Jako největší hrozbu vidím příliš aktivní polské celníky namátkově kontrolující pasy (to se mi stalo loni 2x). Vzhledem k tomu, že mám letenku od Ryanairu tam a zpátky na jednu objednávku, tak mám zlé tušení, že by mi propadla i zpáteční cesta. Inu, co, přinejhorším zůstanu ve Wroclawi.
U Ryanairu (a dalších low-costů) při nenastoupení prvního segementu ty zbylé automaticky nepropadají, takže v tomto bez obav
A jinak moc pěkný report!
Jo, to jsem chtěl napsat, Kryštof mně předběhnul, pokud u Ryanu nenastoupíš ten první segment, o ten druhý nepřijdeš.
Jo a počítal jsem to, že i kdyby ten bus měl půl hodiny zpoždění, krásně to stíháš.
A jinak díky moc Kryštofe za pochvalu. Dočkáme se TR z tvého výletu na Isle of Barra?