Návrat do nic neřešící země - prvnička v C - PRG-ICN-PRG

Odpovědět
Alexx
Vítěz kategorie Po přistání... 2012
Vítěz kategorie Po přistání... 2012
Příspěvky: 598
Registrován: 05. 10. 2007, 08:33
Pohlaví: muž
Bydliště: Karviná, Praha
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Návrat do nic neřešící země - prvnička v C - PRG-ICN-PRG

Příspěvek od Alexx »

Předmluva

Je asi tak nějak konec prosince. Z RB jsem vykroutil nějaké ty extra míle a je čas zajet se někam podívat. Jenomže kam? No já samozřejmě vím kam. Zpět do země, kterou jsme s Romčou před několika lety popsali těmito slovy:

: Korea - nechápu. Byl jsem tam na dvou zadarmových výletech z letiště, jednom placeném výletu (DMZ), viděl jsem Soul a v tomto ojedinělém případě souhlasím s Romčovým obligátním hodnocením každé právě opouštěné země: Never more! Čína kdykoliv znova, ale Korea? Tak ještě Severní, ale v Jižní, kde barák posledního sedláka vypadá stejně jako královský palác,... to fakt ne. Za mě je Korea největší zklamání a jednoznačná odpověď na otázku "Kde se ti líbilo nejmíň"


Za sebe se Koreji omlouvám :-).

Romča: ty bláho všechno bych bral ,ale Jižní Korea co si tam měsíc dělal :o vždyť to je nic neřešící země :)


Od té doby se hodně změnilo. Začal jsem se o Korejský poloostrov někdy koncem roku 2014 zajímat, jakožto poslední horkou výspu Studené války (mám pocit, že jí brzy začneme říkat "První studená válka", ale to sem teď nepatří). Začal jsem se učit korejsky (jeden nikdy neví, kdy se to bude hodit). Byl jsem se podívat v KLDR. Začal jsem pravidelně koukat na korejské seriály, abych si jazyk co nejvíc naposlouchal v reálných (a taky méně reálných) situacích. A najednou mě to začalo táhnout k Jihu... Neberu svoje slova (viz výše) zpět - asi teda kromě poslední věty - a není to otočka úplně o 180°. Pořád si nemyslím, že je to bůhvíjak super turistická destinace co se památek týče, víc než památky mě zajímá země jako taková, lidi, jazyk, a vztah se Severem.

Text jsem pojal (i) lehce edukativně, takže jestli vám Jižní Korea nic moc neříká a chcete to (trošku) změnit, je tu šance pro vás.

FYI: Tehle řádek píšu po jídle cestou zpět, někde na severovýchodě Číny.

Je mi jasné, že jste sem nepřišli číst moje myšlenkové pochody, tak se rovnou pustíme do samotného reportu:


Návrat do nic neřešící země - prvnička v C - PRG-ICN-PRG


Před odletem

Tak a zpět k přelomu roku (2016/2017). Nakroutil jsem za pár dní přes sto tisíc mil, míle v pohodě v únoru dorazily na účet a zbývá jenom vymyslet termín a najít vhodnou letenku. Termíny v květnu už mám zaplácnuté Afrikou, ale velikonoční čtyřdenní volno (mohli bychom mu říkat V4) je stále volné. ČSA letí ve čtvrtek večer do Soulu a v úterý po obědě zpět, což je v podstatě ideální - jeden den dovolené, skoro 4 dny v Soulu (reálně řekněme tři a půl). Stačí - bude muset. Koukám na ExpertFlyer a vypadá to dobře. Volám na ČSA, za pět minut hotovo, letenky v mailu, 90000 mil pryč doplatek něco přes 10000. S Korejcema by to bylo za víc mil a za 300€ navíc, což mi nepřijde jako dobrý nápad. Ať se ČSA vycajchnujou.

V průběhu března osnuju, co tam vlastně budu dělat, tedy hlavně jestli zůstanu ve městě, nebo zkusím někam odběhnout letecky či vlakem. Vzhledem k omezenému času nakonec zůstávám v Soulu a ukazuje se to jako dobrá volba. Ale to jsem předběhl.

ČSA mě trošku naštvaly, jejich "Manage my booking" není možné menedžovat vůbec nic. Místo, jídlo, nic. Asi to tahle třída (Z?) neumožňuje. Nevadí, uvidí se na check-inu.

Den před odletem mi to samozřejmě nedá a kouknu na web check-in. Jde vybrat místo, koukám na SeatGuru. Tam 332 ČSA vůbec neexistuje, ale samozřejmě tam existuje 332 Koreanu. Ta existuje ve dvou konfiguracích, jedna doporučuje řadu 7 (víc místa, ale s rizikem basinetu), druhá zase sedačky u oken. Beru si to nejlepší z obou - 7A. Jídlo se vybrat nedá, ale neřeším.


Čtvrtek, 13.4.2017 - Den nula

Jako správný businessák zavrhuju sociální dopravu (taxi) jedu na letiště kombinací B+100, není kam spěchat, na PRG už asi nemá moc co překvapit. Jsem tam hodinu a tři čtvrtě před odletem. Trošku mě naštvali na check-inu, těšil jsem se, jak předběhnu celou frontu k prioritní přepážce, jenže ani u přepážek pro Economy nikdo není. No nic, i tak, jdu do Sky Priority, odevzdávám kufr. Slečna se ptá, jestli vím, kde je salónek - Vím. Jako bych sem chodil denně.

Celkem dost lidí předbíhám ve frontě na pasovce, jde ale o pár minut max, nic hrozného. V salónku poprvé bez karty, jenom na letenku. A ono to funguje :-). Salónek se lehce zvětšuje, mám pocit že zrušili nějakou privátní část, asi tam nikdo nechodil. Ne, že bych ČSA nevěřil, ale pár koleček salámu, dvě bagetky, a Gin/Tonic ještě nikomu neublížily. V salónku je celkem dost lidí (dvacet?), v tom i pár Korejců. Udělal jsem lehkou chybu, měl jsem si dát po celém dni v práci sprchu, ale co už.

Když už mi přijde, že je tak akorát čas vyrazit na gate, seberu svých pět businessových švestek (kufr odbavený, zbyly mi rifle, tričko a batoh). Na security sice je pruh pro Sky Priority, ale pak se stejně musím vmísit k rentgenu s plebsem (prosím o odpouštění všechny šťouraly, užívám si to a za pět dní zase přistanu nohama na zemi :-)). Přicházím na bránu akorát včas, abych si stihl trojjazyčně vyslechnout, že boarding bude o patnáct minut později. Samozřejmě že na nejodlehlejší bráně. No neva, sedám do hloučku Korejců (jinam to nejde, Korejců je tak 95%). Snažím se zaposlouchat do jejich rozhovorů (Ticho tam! Nekřičte na mě! Já vím, že se to nemá.), ale úplně moudrý z toho nejsem. Chytám základní slova, spojky, sem tam sloveso... Je to jako chytat morseovku vysílanou blikající zářivkou. Něco jako "Strejda ... ... ... Praha ... byl". "Možná ... ... ... zítra ... ...". "No, ale ... ... ... Soul ... ... ." "... ... ... ... ... přijel.". Tož tak.

Začíná boarding, samostatná fronta vlevo pro C, v pravo dvojfronta pro Y. Jsem čtvrtý na řadě, jinak je lidí celkem dost. Předemnou je nějaká korejská dvojice a pak nějaký starší Korejec. Dvojici slečna na bráně směruje do patřičných mezí = do tunelu pro Y. Ha! Neměli tu co dělat, měli pěkně do fronty. Korejec předemnou vypadá mnohem businessověji - a hle, taky pravým tunelem. Tady něco nehraje.

No a já, samozřejmě, taky pravým tunelem. S lůzou. Hrůza mě jímá ;-). Nicméně v letadle už všechno funguje, policajt u dveří z působně mění postoj z "Tudy doprava pane" na "Tudy doleva pane". Usedám na své 7A a modlím k bohu všech ateistů, ať si vedle mě nikdo nesedne.

Nesedne. "Dobrý den, mé jméno je (řekněme) Karel a jsem vedoucí kabiny. Vítám Vás, přeji vše nejlepší k Vašemu dnešnímu svátku..." Uvítání 1:1, to si nechám líbit. Zbytek letadla se nahrnul poměrně rychle, takže i rychle odrazíme. V "C" jsme čtyři, v tom "shonu" na gatu jsem si nevšiml, že za mnou už nikdo další není. I přes hemžení Korejců před gatem asi ani Y nebude plné - ale nemám odvahu jít se tam podívat.

Letadlo má ještě oddělenou první třídu, kterou asi ČSA vůbec neprodávají - ale je po odletu oddělená závěsem. Sedačky jsou stejné jako v C, vypadá to, že tam jedna cestující, asi letuška.

Hlavní letušák ještě před odletem nese meníčko. Nějaký ten předpředkrm, pak tác s předkrmama, k hlavnímu jídlu na výběr mezi nějakým jídlem složeným hlavně z cizích slov, pak jídlem z dalších cizích slov, a pak bibimbap. To je jistota, volím bibimbap. K večeři pak něco teplé z cizích slov nebo něco studené co vypadá poživatelně, takže volím to studené. Kdo mě zná, tak ví, že se držím neobvykle při zdi :-).

Na alkohol nějak zrovna nemám chuť, tak si dávám místo welcome drinku jenom vodu a mandle a čekám, co bude. Po zhasnutí "transparentu" (IMHO jedno z nejdebilnějších "českých" slov na palubě) "Připoutejte se" testuju sedačku, má tři přednastavené polohy (take-off - taková hodně dobytčáková), flat, na té se dá i vyspat, a pak něco mezi na takové to domácí žvýkání u televize. Opěradlo a podnožka se dá regulovat ještě zvláť, je to skoro jako u zubaře.

Tak a už se to nese, nejdřív prostírání, pak předpřekrm, tác s předkrmama, pak hlavní jídlo. Bibimbap v pohodě, vlastně tady nebylo nic, co by mi nechutnalo. Po jídle ještě miska s krájeným ovocem (solidní), a pak nějaká ta čokoládová pěna a nebo zmrzlina. Volím čokoládu a nejsem zklamán. Jo, abych dostál zažitým (ženevským) konvencím: přestože jsem si nedal housku (vždycky si můžu říct o nějaké ty snacky po cestě, tak proč se cpát rohlíkem), zkouším roztíratelnost másla a na stupnici FRM (jako ve škole) hodnotím tři mínus. Lepší čtyřka možná. Sorry jako.

Nese se portské, tomu úplně neumím odolat, na dokoukání filmu příjemné osvěžení, a pak se pokusím trochu pospat. Je večer, ale mě to letadlo, pokud nejsem rozsekaný úplně na kousky (40+ hodin na nohách), prostě spát nedovolí. Válím se na té placaté palandě asi tři hodiny, ale naspím z toho tak jednu, jednu a půl. Ale lepší než nic. Nechci zbytečně kritizovat, ale už i v Economy jsem měl větší polštář (jasně, můžu si vzít další z vedlejšího sedadla), a ta deka taky není žádný luxus. Malá, krátká, aby nějak fungovala tak aplikuji pythagorovu větu a otáčím ji cípem k sobě a cípem k nohám (jasně, můžu si vzít další z vedlejšího sedadla). Z vedlejšího sedadla si brát nechci, chci to tu otestovat tak jak to leží a běží. Nicméně bordel (menu, igelitové fugrály od různých krámů) na 7B klidně házím. Jo, je tu nějaký malý amenity kit - maska, fusekle, pantofle (hotelovka, ty nejlevnější), z nějakého důvodu dvě sady kartáček+pasta (kvůli MHC?).

Je fajn mít 2 záchody na 4 pasažéry :-), fakt jsem tam nikdy neviděl frontu :-). Chvíli ještě ležím a poslouchám hudbu, pak si ale pustím další film.

Ten první po vzletu americký s korejským titulkama (občas mi to pomůže chytit něco, co není rozumět kvůli hluku), teď korejský s anglickýma (to mi pomůže víc než občas). Shodou okolností v něm hraje celkem pěkná herečka, která hrála hlavní roli v seriálu který jsem dokoukal včera (tj. den před odletem), ale úplně jinou (charakternější) roli. To už se ale blížíme ke klasické šikaně mezi Pekingem a Incheonem, abychom se vyhli území KLDR.

Posunout hodinky o 7 hodin dopředu a je...

20170413_180351.jpg
20170414_023928.jpg
20170413_183450.jpg
20170414_022620.jpg
20170414_020827.jpg
20170414_071820.jpg
20170414_063257.jpg



Pátek 14.4.2017 - Den první

Podává se ... snídaně? Nevím, moc snídaňovitě to nevypadalo, velký dojem to nezanechalo, ale neurazilo. Nějaký ten zákuseček, posbírat, a pomalu začínáme klesat na letiště ICN. Musím ještě rychle na WC, převlíknout z tepláků (letím do Asie, tak abych v C neurazil) zpět do kalhot.

Z letadla první, což je fajn, nicméně naprosto k ničemu, protože i při velké snaze mi ujel vlak na terminál, a než se dokodrcal další, mám celé letadlo za zády - a na pasovce jsem spolu s chumlem. Nicméně podle hesla "vždycky choď levou frontou" (spíš tou nejhůře dostupnou/nejvzdálenější) jdu do levé fronty a hle, jsem čtvrtý, prásk, další (první pro Korejce) je volná a paní na mě mává - jsem první! Vyhrál jsem! Zlato!!!

No a teď zpět do reality, zlato mi bylo prd platné, protože bágly ještě nevytlačili na pás, tak asi pět minut čekám. Zafungoval priority tag na kufru, takže mám záse lehký náskok - beru kufr a peláším zařídit dvě věci - vybrat z ATM (ani to není v Koreji úplně triviální) a koupit T-Money Card (předplacenka na metro). ATM celkem v pohodě, na druhý pokus jsem se neznámým menu proklikal správně. Mám sto tisíc peněz, uvidíme, na jak dlouho to vydrží. T-Money kupuju z automatu, 4000, měla stát 2000, ale řešit se mi to nechce. Je to (bohužel) nějaká edice pro turisty s kupónama na různé nesmysly kam nikdo nechodí. Jediná použitelná věc je 10% sleva na N-Tower (aka Namsan Tower aka Seoul Tower). V dalším automatu (Korea je země automatů, na rozdíl od KLDR, která je zemí manuálů) dobíjím na kartu 20000 a akorát stíhám vlak do města. I přes priority mi trvalo úsek přistání-vlak skoro hodinu. Nejsem na sebe hrdý.

Mám hodinu, abych se dostal na smluvené místo, východ č. 2 stanice metra Gupabal, kde si mě mají "vyzvednout" mí hostitelé z programu "nafukovačka a snídaně". Podle aplikace v telefonu bych to měl stihnout za 50 minut, ale nakonec potřebuju asi hodinu deset. Musím říct, že Jižní Korea není úplně tourist-friendly. Aplikace do mobilu pro turisty nic moc, mapy nic moc, google mapa nejde stáhnout. Jako samozřejmě všechno jde, ale už jsem to viděl větší snahu i od města pětiprocentní velikosti ve srovnání se Soulem.

Slovníček (sorry ale nebaví mě překládat slova která nemají jednoslovný překlad):

Ajoshi (čti Adžoši): Muž cca 30-60, z pohledu malého dítěte klidně 20+

Ajumma (čti Adžuma): Žena v podobnm věku jako ajoshi, mladší jedinci (jedinky?) jsou lehce citlivější na tohle oslovení než my (splachovací) chlapi (je mi 33, párkrát jsem byl osloven jako "ajoshi" a asi mi to nevadí.)

Kimbap: Korejská obdoba sushi, akorát chutnější. Většinou se (v obchodě nebo na trhu) prodává jako celý váleček (cca 15 cm a jí se jako klobása).

// pozn. na okraj: Kim je ta černozelená řasa, bap je rýže

Rámjon: Korejská verze japonské polévky "rámen", akorát IMHO chutnější. Něco jako když vezmete instantní nudle z Lidlu za tři pade, a přidáte do nich to co v nich chybí - chuť. Akorát normální (na vaření) verze je lepší než instantní.

KakaoTalk/Kakao: Nejpopulárnější jihokorejský kecálek do mobilu (něco jako WhatZup asi - nikdy jsem to nepoužil tak nevím). Název předpokládám nemá nic moc společného s čokoládou ani vylučováním nepotřebných látek z těla, ale - nemám potvrzeno, vlastní dedukce - ze slovesa 가갑다 (čti kakapta). což je něco jako "být blízko".

K-Drama: Specifický korejský žánr televizního seriálu, linka obvykle vždycky stejná (dva mladí si k sobě hledají cestu a překonávají překážky) odehrávající se v (obvykle) nereálném Soulu (málo aut, nikdy se nejezdí metrem) a za nereálných podmínek (on je bohatý dědic korporace, ona servírka v restauraci do které by ani nepáchl). 1 díl má obvykle 1 hodinu čistého času bez reklam a řada 15-22 dílů, počemž se téma vyčerpá (a další řada se netočí).

Poznámka ke transskripci: Při psaní vycházím z anglické mapy (fakt si názvy všech těch míst nepamatuju), transkripce anglická. Když se to vyslovuje hodně jinak (anglicky Daehak-ro se vyslovuje "Tehangno") tak to trochu upravuju. Anglické "ae" se čte jako "e", "oe" jako "o" - bohužel korejština má dvě různá o a dvě různé e, a angláni to takhle přepisují, ikdyž by bylo jednodušší psát jenom "e" a "o".


Ještě jsem to nenapsal a je to důležité - jedu sem schválně sám. Nechci mít žádnou příležitost mluvit jinak než korejsky (a v nouzi anglicky). A tak jsem si našel ubytko u starších lidí, kde předpokládám minimální znalosti angličtiny. Ajoshi a ajumma ode mě dostali SMS, že mám asi deset minut skluz, ale i tak jsem na ně ještě pár minut čekal - chápu, není tady kde zastavit, jenom na autobusové zastávce. Jinak jsme si vyzvednutí domlouvali korejsky přes Kakao.

Sedám do vozidla značky 현대 (čti Hjondé) a jedeme na byt. Je to kousek, pěšky asi 600 metrů, doma to mám na zastávku 450, takže prd rozdíl. Ale je fajn, že se nemusím tahat s kufrem, jsem nevyspalý a lehce uondaný. Předpoklady se potvrzují, ajoshi mluví anglicky jako-tako, ale s tak šíleně silným přízvukem, že musím hodně napínat uši, abych mu rozuměl. Navíc mluví celkem potichu a celkově toho moc nenamluví. Ajummě je paradoxně líp rozumět, ale je to tím, že netvoří věty, ale jenom jednotlivá slova. Ideální sparingpartner na konverzaci v korejštině.

Doteď oba nevěděli, jestli mi s psaním zpráv na Kakao někdo nepomáhal, teď vypadá, že trochu prozřeli - jako týpek něco umí, není toho moc, domluvíme se s ním, ale bude to stranda. Jedeme na byt po trase autobusu, abych věděl, kde mám vystoupit, a parkujeme v podzemních garážích. Bydlí(me) v sedmém patře, a ten byt (byť lehce staromódně zařízený) je úžasný. Mám pocit, že si ho koupili z našetřených peněz schválně obrovský a kousek od metra, aby mohli při důchodu pokoje pronajímat. Dobrý business plán. Byt má čtyři ložnice - já mám tu nejmenší asi 3x3, ostatní jsou větší, obývák tak 50 metrů s kuchyňským koutem, dvě komory, dvě koupelny, dvě lodžie. Jako - mazec. V Praze tak za 6 mega, v novostavbě asi víc (je to tak 5 let starý barák).

Dostávám klíč s čipem za zálohu 50000 wonů, s tím jsem moc nepočítal a rázem mám v peněžence jenom 26000 - 4000 jsem dal za kartu, 20000 za kredit (a automaty, snad žádné, tu neberou karty). Trochu se vybaluju, dávám si sprchu, a rovnou valím do města. Mám nabitý program - a vyrobil jsem ho poněkud netradičně: když jsem tady byl naposled při přestupech do Honolulu a Austrálie, volil jsem nějaké největší pecky (nějaký palác, který nevím, jak se jmenuje, a svatyni Jongmyo) a úplně happy jsem nebyl. Takže teď jinak, beru si na pomoc TripAdvisor Top 100, proškrtávám věci, které nemusím, které mě nezajímají, a všechno to cpu jako záložky do Maps.ME. A uvidíme co z toho zbyde - budu jezdit a chodit od tečky k tečce. Spíš parky, místa, kam chodí místní, designové budovy atp., než královské paláce s davy turistů.

Měl jsem lehce sesumírované, co který den, ale počasí (lehce prší) mě donutilo plán překombinovat, a to dost radikálně. Dnešní volba padá na muzeum Korejské války (a potažmo i jiných korejských válek). V pondělí mají zavřeno, a dobré počasí nepotřebuju, proto hned. Celkem dobrá volba, musím říct, že je na podobné úrovni jako to (nové) v Pchjongjangu, akorát tam zpívají trochu jinou písničku, a člověk tam má neomezený čas a může se zaměřit na to, co ho zajímá. Venku je výstava techniky, tu proletím jenom zběžně - slále prší a já nemám usan (deštník) - ajoshi i ajumma mi ho pořád vnucovali z erárních zásob, ale měli jenom dlouhé a ten já nechtěl - překážel by při focení, kdyby pršet přestalo.

Další zastávka je národní muzeum, ale už se připozdívá a nemá smysl jít dovnitř. Kolem je ale pěkný park a v něm malé muzeum hangulu (한글), tedy korejského písma. Ne, že bych se tam dozvěděl něco nového (třeba rozdíl mezi dvěma různýma "e" který prý neslyší ani Korejci, nebo rozdíl mezi dvěma různýma "o", který Korejci slyší, ale bohužel ho - zatím - neslyším já. Pokud o korejském písmu víte kulové a máte cestu do Soulu, neškodí se tady zastavit (zadarmo - kdyby to náhodou četl Patrik Chrz).

Zběžně procházím park, všechno kvete tak je to tady fajn, už neprší, jenom se trochu šeří. Přejíždím metrem ještě do Itaewonu, což je taková kosmopolitní čtvrť plná cizinců, moc nevím, co si pod tím mám v etnicky homogenní Koreji představit, ale začínám chápat hned po výstupu z metra. Mě na mapě zaujala nějaká ta hlavní městská mešita, tak tam mířím. Stačí dvakrát zahnout za roh a z ulice plné amíků jsem najednou ve čtvrti kebabů, falafelů a hummusu. Zajímavý kontrast. Mešita jako taková nic moc, ale na to, že je v centru města kde muslimů moc není, proč ne. Zajímavější je ale kontrast když zase zahnu do vedlejší uličky. Stánek s kebabem, transgender bar, perská restaurace, gay bar. Tímhle směrem se to pak trochu ustálilo a cestou zpět k metru se to pomalu heterizovalo (bordely) a pak to zase přešlo v restaurace a bary. Zajímavé, ve státě, kde je kvůli pornu cenzurovaný internet jako někde v Arábii, televizní seriály jsou prudérní až běda a prostituce je samozřejmě nelegální... odříkaného chleba největší krajíc.

Cestou domů mě v metru zastaví nějaký týpek, dá se se mnou do řeči, má nějaké letáčky... je to jasné, nějaký ojebávač. Jsem už natolik ostražitý, že mi nedochází, že by někdo mohl hodit slovo jen tak ze zájmu. Ale tady nejsem v žádné rozvojovce... na rameni se mi hádají ďáblík s andílkem... ale nechám ho, aby se vypovídal, stejně tady můžu číst maximálně reklamy. Týpek jel anglicky, když zjisti, že jsem z Čeko, tak viditelně pookřál: "Jan Hus". A to jsem zase pookřál já. No doprdele, tak tohle je moc. Ne Poborski, Njedwed nebo Rositzki, ale "Jan Hus". A ještě s výslovností hodnou pravověrného Tábority. Dali jsme se trochu do řeči. U nás sice nikdy nebyl, ale byl v Maďarsku, studoval cosi prý u Moravských bratří v Německu, vede tady nějaký kostelík v Itaewonu. Škoda, tam už jsem byl a vracet se tam neplánuju. Každopádně kdyby jo, tak se mám zítra v šest zastavit, že mě zve na večeři. Dal mi náborový leták v několika jazycích, udělal si se mnou selfíčko (rozmary světské kněžím nebudiž zapovězeny, pravil Bůh, a bylo to dobré) a šel vlakem dál šířit svoje evangelium.

Jsem nějaký přepadlý z letadla, cestou jsem zbouchnul někde z večerky kimbap a nějak nemám vůbec hlad, takže asi ani nic jíst nebudu. Chvíli koukáme večer na nějaké K-Drama, a pak na zprávy - prvních 5 se týkalo KLDR nebo jednání USA-Čína o KLDR, nebo americké válečné lodi na cestě ke korejským břehům. Upřímně tady jdu spát s většími obavami než v Kábulu, kde hlídal vstup do hotelu týpek se samopalem.

20170414_093101.jpg
DSC_0878.JPG
DSC_0886.JPG
DSC_0887.JPG
DSC_0892.JPG
DSC_0902.JPG
DSC_0907.JPG
DSC_0910.JPG
DSC_0915.JPG
DSC_0926.JPG
DSC_0935.JPG
DSC_0945.JPG
Naposledy upravil(a) Alexx dne 20. 04. 2017, 08:25, celkem upraveno 1 x.


Alexx
Vítěz kategorie Po přistání... 2012
Vítěz kategorie Po přistání... 2012
Příspěvky: 598
Registrován: 05. 10. 2007, 08:33
Pohlaví: muž
Bydliště: Karviná, Praha
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Návrat do nic neřešící země - prvnička v C - PRG-ICN-PRG (2)

Příspěvek od Alexx »

Sobota 15.4. - Den druhý

Dnešek má jedno výsadní postavení (kromě toho, že mám narozeniny), a to že je jediný den, kdy je podle předpovědi jistota hezkého počasí. Vymýšlím pěší okruh po městě a po snídani (žádná pecka, toast s máslem a marmeládou, akorát dobrý sypaný čaj a kvalitní džus) vyrážím na metro. Ráno, než naběhnou turisti, si chci prochodit čtvrtě Samcheongdong a Bukchon, kde jsou původní korejské domy (hanoky), a je to tam celkem fajn, ale jak se začnou trousit selfíčkáři, mám tak akorát dost. Našel jsem tu pár zajímavých institucí pro studium Severní Koreje a jakýsi úřad pro mezikorejský dialog. Po nějakém tom chození nahoru a dolu příkrýma ulicema bych něco zbodnul - kupuju ve večerce zase kimbap (tentokrát to není štangle, ale trojúhelník). Taky dobrý.

Metrem (podvádím) se posouvám do čtvrti kolem ulice Daehangno, taková hodně univerzitní čtvrť plná klubů, kaváren, kin, divadel, umění, a překvapivě - je sobota ráno, i mladých lidí. Podlé ulice Deahangno (asi se pak někde cestou přejmenovala) přicházím k dalšímu ikonickému místu Soulu - kanálu Cheonggyecheon. Ten si pamatuju jako malý kluk (řekněme na střední) kdy jsme měli doma první kabelovku s kanály jako Discovery - a běžela tam reklama na pořad "Seoul Searching", který se kolem toho kanálu nějak motal). Je to taková východo-západní pěší zkratka, vede z centra (od radnice) na východ asi osm kilometrů, asi 5 metrů pod úrovní okolních ulic, a po obou březích jsou chodníky. Zároveň slouží jako nouzová stoka pro případ přívalových dešťů (jsou tam nějaké přepady kdyby to nepobíraly normální kanály). Většinou blízko mostů, které nad kanálem vedou, jsou výpustě a varování, že v případě silného deště se má kanál evakuovat.

Další zajímavé místo je Dongdeamun Desing Plaza, což je náměstí s budovou muzea à la Kaplický, takový stříbrný blobohad, k tomu beton, nějaký park. Dovnitř jsem nešel, je tam nějaká stálá expozice a teď nějak dočasně muzeum k jakémusi výročí Pixaru. Bylo tam dost lidí takže asi dobré. Kdyby bylo hnusně, tak se sem vrátím.

Vyrážím k Namsangol Hanok Village, což jsem čekal něco jako ráno Bukchon, ale je to jiné, je to takový skanzen (v Bukchonu se normálně bydlí), pár takových už jsem viděl dřív (zdarma transferové výlety z ICN), ale dobré, proč ne. Cestou mě přepadá hlad, ale jdu čtvrtí prodejen, opraváren a bazaroven motorek, a pokud nechci k obědu motorový olej, musím jít prostě dál. Podařilo se, odbočuju a dávám si bibimbap. Baví mě, že na mě vždycky místní - mimo turistické čtvrti - kouknout takovým tím pohledem (a sakra to zas bude pokec) a pak když je pozdravím s asi relativně dobrým přízvukem a tvářím se jako místní (pokud zrovna nemám na krku zrcadlo), tak se hned usmívají, a když se mi podaří objednat si jídlo bez použití obrázků, rukou a angličtiny, je to úplná pecka. Výborné. U oběda vzpomínám na itaewonského pastora ze včerejška a koukám na hodinky...

Namsangol Hanok Village je v parku, zase všechno kvete, budou hezké fotky. Odsud už je to jenom co by kamenem dohodil (a pak 300 výškových metrů) k rozhledně na vcholu kopce Namsan (Jižní hora), známé jako N-Tower, Namsan Tower nebo Seoul Tower.

Je to "kousek", ale cesta vede hodně pozvolna po vrstevnicích, takže nějaké ty dva tři kilometry to budou. Poprvé platím vstupné (ne že bych cíleně nechtěl, ale muzea byla zadarmo a nic se vstupným mě zatím nelákalo) 9000 wonů (1000 jsem dostal slevu na voucher z krabičky od T-Money karty), trochu hledám vstup na věž. Je to tady takové trochu jako v San Franciscu "Pier 39". Fotobudky, lavičky lásky, automaty, kolotoče, atrakce, vata, kreslení, barvičky. Hezký byl "1. LED tunel na světě" - 70 obráceně vypouklých (ohnutý po delší ose) obrazovek místní provenience, na kterých běžely nějaké ty efekty.

No ale na věž, fronta jako tako, cca 10 minut, nahoře je vidět, proč místní dole nosí roušky: na nejvyšší mrakodrap ve městě vzdálený odhadem 10 km nebylo skoro vidět. Ale jinak fajn, cena sympatická (1000 wonů je s přimhouřením všech tělních otvorů 1 dolar). Scházím zase jinudy, davy byly cestou nahoru, davy jsou cestou dolů. A když vidím dole frontu na lanovku (ani nechci znát cenu) tak ty davy chápu. Ale vypadá to, že nahoru jezdí i autobus, a asi taky zadarmo. Ale já se chci hýbat ;-).

Další zastávka je Myeongdong market, dal bych si něco k jídlu (= oči by jedly) ale ajumma mi dopřála řádné porce rýže, a tak jenom procházím a koukám, co všechno se dá prodávat a prodat. Nedaleko odsud je velký katolický cihlový kostel, trochu ho hledám, při čemž narážím na banku, kde se chlubí tím, že směňují asi 45 měn, mj. i koruny. Je ale sobota a je zavřeno. Kostel jsem našel, dělali tam zrovna přípravy na velikonoce, nic velkého, nějaké svícny, vajíčka. Celkově velikonoce vůbec nejsou nikde vidět, v obchodě jsem sice nějaká čokovajíčka našel, ale je to strašně sporadické a musí se hledat. Zajímavé.

Kolik máme? Pět. Co ještě dneska? Večeře a domů? Hm... jak je to daleko do Itaewonu? Pět zastávek metrem. Go! Jestli je to nějaký pochybný jehovista, tak mi maximálně bude valit klíny do hlavy. Letáček jsem v batohu našel, je tam mapka podle které bych to měl najít poměrně snadno, tak let's go.

Jsem tam ve tři čtvrtě, jdu do patra úzkým schodištěm, a on tam je fakt kostel. Tedy, mohla by to být i hospoda, nebýt malého oltáříků a lavic. Připravuje tady Velikonoce a nevěřícně kouká, že jsem fakt dorazil. Trochu mě zklamalo, že není mše (to bych si dal), mám prý přijít zítra. Hm. Ale nevadí, pokecáme. Vaří čaj, až dojde čaj, jdeme dolů do knajpy.

Slyším, jak objednává dvakrát bibimbap, tak mu poněkud netaktně naznačím, že byť ho mám rád, měl jsem bibimbap k obědu, a jestli by nemohl vybrat nějakou jinou místní specialitu. Tak mám nějaké "Kimči čige" nebo tak jaksi to říkal, šlo to, akorát to bylo fest ostré. K tomu nějaké mističky s různýma zeleninama, houbama, výhonkama... a dalším kimči. Už chybí jenom ta štěkací polívka, prolítne mi hlavou vzpomínka na KLDR, ale nechávám si ji pro sebe, nicméně stáčím téma hovoru na sever. Na politické rozohvory samozřejmě moje korejština nestačí, ale snažím se, pokud jsem schopen sem tam jednu větu zformulovat korejsky, proložit anglickou konverzaci domorodým jazykem. Překvapivě chlapík patří k nějaké jednotě moravských bratří, ale já jsem byl nejspíš první člověk narozený na Moravě, kterého v životě potkal. Tak mu kreslím mapu co to vlastně je ta Morava a jak to tam u nás v srdci Evropy vypadá, a je úplně nadšený. Platí za jídlo, nic nechce, spěchá, jde na nějakou bible study. Slibuju mu, že mu něco pošlu, musím obejít nějaké křesťanské suvenýrárny v centru (tipy do komentů). Překvapil mě, že kromě několikrát vyřčeného (s šibalským pohledem směrem ke stropu) "že to nemůže být náhoda, že jsme se potkali" mu odpovídám ateistickým "cesty Boží jsou nevyspytatelné", ale o žádnou konverzi se nesnaží a naférovku mu říkám jak to u nás s křesťanstvím vypadá, což on ale ví (nejenom v ČR, ale tak nějak v EU všeobecně). Vidí za tím "spirituální vákuum" kterého využívají muslimové... no nevím, částečně měl pravdu ale byť jsme spolu obvykle nesouhlasili, neměli jsme potřebu jeden druhému věci vyvracet.

Co ještě ještě... je sice tma, ale to bych mohl stihnout barevnou zpívající fontánu na mostě Banpo. Je to za řekou Han, což je hlavní řeka (gang) protékající jižně (nam) od centra, a na jejímž břehu leží, pozorný čtenář jistě již ví - Gangnam, což je spíše soustava čtvtí než nějaké konkrétní místo v Soulu. Ano, existuje radnice Gangnamu a stanice metra Gangnam, ale chci říct, že Gangnam není jedno místo něco jako "Anděl" nebo "Václavák", ale spíš něco jako "Jižák". Kapiš?

No a někde západně od centra Gangnamu je soulský "Florenc", "Kosok-bos-temino", u kterého je právě most Banpo, na kterém večer v každou celou (nevím přesně od-do) probíhá taková obskurní atrakce - barevná fontána z mostu do řeky. Celkem slabota, ale chodí sem piknikovat tisíce lidí, je celkem fajn je pozorovat, vaří, fotí (hlavně selfíčka). Korejci mají vůbec zvláštní smysl pro kompozici. Já a moje holka v nepřehledné zatáčce, já můj kluk u popelnic, já ve špinavé ulici... Já do dneška nevěděl, jak se s mým mobilem selfíčko dělá, ale když kněz jinak nedal, musel jsem taky samsungovat. Bez té plastikové větve to ale zřejmě není ono.

Večer na bytě jsem chtěl slavit narozeniny, ale ajoshi a ajumma už spali (přišel jsem o půl desáté, zvláštní, včera ponocovali asi do jedenácti, kdy já už šel spát.

DSC_0979.JPG
DSC_0981.JPG
DSC_0995.JPG
DSC_1012.JPG
DSC_1017.JPG
DSC_1019.JPG
DSC_1025.JPG
DSC_1054.JPG
DSC_1059.JPG
DSC_1065.JPG
DSC_1080.JPG
DSC_1108.JPG
DSC_1120.JPG
DSC_1150.JPG
DSC_1162.JPG
DSC_1169.JPG
DSC_1183.JPG
20170415_180352.jpg
20170415_182957.jpg
DSC_1202.JPG
DSC_1210.JPG
DSC_1215.JPG



Neděle, 16.4.2017, Den třetí

Počasí se vyhezklo, což je dobře (protože jinak bych tyhle řádky asi nepsal). Má být minimálně dopoledne pod mrakem, ale bez deště. Původní předpověď byla horší. Ráno se ajoshi někam ztratil, ajumma mi vysvětluje, že večer mám přijít na sedmou, že je přijde navštívit nějaký Francouz, klučina co u nich koncem minulého roku 2 měsíce bydlel a pak se přestěhoval blíž ke škole (studuje tady nějaké bojové umění). A taky přijde jejich syn, a že bude večeře, tak ať předem nejím. OK. Dávám jí dvoje Svijany (víc nemám) ať je dá vychladit na večer. Beru si trochu víc hiking oblečení, goretexové boty, mikinu (zbytečně) a vyrážím busem směr Bukhansan, což je největší a nejvyšší pohoří ve městě. Zní to divně, pohoří ve městě, ale tak to fakt je. Soul je tak velký, že se tam schová i pohoří. Nejvyšší hora má cca 860 metrů, tak si říkám fajn, poloviční Sněžka, Beskydy.

Plánuju si trasu, vlezu nejbližší bránou, kolečko proti směru ručiček, stejnou bránou ven, a stejným vstupem zpět. V podstatě fajn trek na pohodu, na celý den. Mám nějakou starší půllitrovku vody, ajumma mi dává další, ale nemám rád vícero malých flašek na zádech, tak beru jenom tu malou co mám a ve večerce kupuju dvoulitrovku, dva kimbaby a sendvič. Nahoře určitě budou nějaké chaty, boudy, automaty... neřešit, vyrazit.

Vstup se neplatí (překvapivě, je to NP), mapy takové slabší, takže se spoléhám na to, co mám v telefonu (Maps.ME). Hned za bránou je směrovka na vrchol, že prý 4 kilometry. To se mi nějak nezdá (že tak málo) ale u map v mobilu je to s měřítkem takové složité. No tak OK.

První cca 2 km jsou sice náročné, ale tak jako OK, takové Krkonoše. Pak jsem natrefil na tabuli s mapou. Trochu mi trvalo se zorientovat, nápisy jenom korejsky, a hlavně sever tradičně není na severu (to je taková místní vlastnost, mapy (na ulici, v metru, všude) mají sever dole, vpravo, vlevo dole, tak různě - asi matení nepřítele). Po chvilce chápu, že jdu dobře, a že trasy mají v mapě pět barev podle obtížnosti. Zelená a žlutá se tu nevyskytují. Oranžová - střední - byla doteď. Další kilák a půl je fialová, náročná, a zbytek je černá - expert. No sakra. Já zapoměl na jednu věc, Krkonoše sice mají třeba 1600, ale parkoviště je někde v polovině. A tady se jde z pár metrů nad mořem. Takže krpál. Schůdný, ale krpál. Dostávám se do stavů, že jdu třeba 20 metrů a odpočívám. Pak je to lepší a ujdu najednou třeba 100 metrů. Nechci si uhnat nějaký ten infarkt nebo co. Čekal jsem, jak jsem viděl na Namsanu, že půjdu a budu tyhle ty goretexové ajummy předbíhat. Nepředběhl jsem nikoho. Předbíhají oni mě. Tohle je asi fakt těžký trek, chodí sem jenom zdatní turisti - a to já evidentně nejsem.

Další kilometr zdolán. Horší už to být nemůže. Dávám delší zastávku a první kimbap. To mi dodalo trochu energie, ale mít tady normální Tatranku, bylo by to lepší. Něco sladkého prostě. Ale zařekl jsem se, že budu v Koreji jíst jenom korejské věci, a nebudu kupovat žádné čokošky a tyčinky. No tak nahoru. Na rozcestí je taková chajda, jakože první pomoc asi, to mě trochu uklidnilo, ale ne zas moc, protože mě teď čeká ten nejnáročnější výstup. Potkávám holčinu (cizinku, od pohledu asi hispánka), která mě předběhla hned dole u vstupu, tak si říkám, že to je asi v pohodě. Není. Teď to teprve přichází, řetězy, lana, hladká skála, špatné chyty, místy po čtyřech, vlastně skoro furt, obvykle na nohu místo jenom na tři prsty. No není mi do zpěvu, ale to dám. Jsou místa, kde se musí máknout, pak jsou místa, kde se dá odpočívat a koukat, jak si s dalším (často jen pár metrů dlouhým) úsekem radí místní.

Nebudu to napínat, nakonec jsem se nahoru dostal. Posledních 300 metrů za půl hodiny, celkově 4 km za 3 hodiny. Pokecal jsem s anglánama, udělal vrcholové foto, těsně pod vrcholem snědl sendvič, poslal SMS ve smyslu "žiju" domů a kouknul do mapy. Dvacetikilový okruh je blbost. Stahuju to na kratší, asi 12 km. Už to bude v podstatě jenom dolů, to nejhorší mám za sebou.

Nemám. Dostat se k chatě první pomoci je horší, nebezpečnější, než nahoru. Leze čím dál víc lidí, hledají se alternativní trasy, já musím častěji skákat a nebo lézt po čtyřech nohama napřed, takže prd vidím co dělám a nedělá se mi z toho nejlíp. Ale jsem u chaty a žiju. Vydávám se proti směru ručiček na "okruh". Trochu mě děsí, že jsem tady sám, a ještě víc, že tenhle trek je dost nahovno. Zase fialová, obtížná, a do toho bláto a mokrá skála. A mokré boty po mokré skále. Tož to jsem teda vybral trasu. Sám už sice nejsem, najednou se v obou směrech vyrojily davy goretexáků, ale stejně na nějaké lavičce koukám do mobilu a hodnotím situaci. Stejnou cestou, jakou jsem od chaty přišel, se vracet nechci. Bylo tam pár míst, které jsem překonal jenom s obtížema - jsem kluk z města a ne nějaký Old Shatterhand. Takže musím dál. Dvacetikilometrový okruh jsem zavhrl už nahoře, dvanáctikilometrový (zbývá tak sedm), pokud bude pokračovat tímhle terénem, mě taky moc neláká. Takže ústup. Je tu odbočka doleva, která vede někam do města. Asi tak tři kilometry a pak to vypadá, že začíná asfaltka. This is the way.

Pecka. V podstatě tři kilometry schodů. Přírodních, z kamenů, kořenů, občas trochu upravené, ale všechno kolmo na vrstevnice. Tudy nahoru, to by bylo papu. Dolů, dá se, lýtka se třepou, ale v dálce už je vidět nějaký budhistický chrám a u něho auta. Vyhráno, hlásím. Nemám teď chuť na nic jiného než na Coca-Colu. Třetinka za 2000 wonů. Asi nejsem první kdo tudy zmožen slezl a ajoshi z krámku to dobře ví. Nabídka a poptávka. Ale druhou si nedám :-), ještě mi zbyla voda. Ale cukr je cukr.

Bukhansan (vrchol se jmenuje jinak, ale to je jedno) zdolán! Btw. Bukhansan lze přeložit dvěma způsoby. Oficiálně Buk (sever) Han (řeka dělící centrum a Gangnam) a San (hora). Takže Hora severně od řeky Han. Nicméně "Han" je kromě řeky i celá Korea. Takže Bukhan je "jihokorejsky" Severní Korea. Takže Severokorejská hora. Je vidět z Kesongu, původního hlavního města Koreje (dnes severně od DMZ), naopak to dnes, kvůli smogu, neplatilo. Škoda. V roce 2015 jsme si v Kesongu všímali jiných věcí. Btw. z bytu na hranice to mám pouhých 27 km. Do centra Soulu 9 km. Přestavte si město 27 km od vašeho domu. V Praze třeba Kladno, v Brně Blansko, v Ostravě Těšín. A představte si, že je tam na vás namířený raketový (a možná jaderný) arzenál. A s tímhle musí v Soulu žít. Nic moc představa.

Od chrámu na zastávku nějakého busu je to tak kilák, ale po asfaltce je to hned. Jdou tudy davy, v obou směrech, ale většina asi končí u toho chrámu. Nahoru na "peak" se už nikomu moc nechce - a takoví jsou hned poznat (goretex od hlavy k patě a batoh). Stojí tu nějaký červený bus, tak se postavím do řady, ale jsem vyloučen. Nevím proč, ale asi je to nějaký organizovaný zájezd, každopádně goretexáři čekají o kus dál. Fajn, jdu do fronty. Přijede nějaký van, do něho se nacpe většina goretexářů, já a nějaký korejský pár tady zůstáváme sami. Přijíždí taxík. "Spolu jet taxíkem?", ptám se jich lámanou korejštinou a je mi bravurní (v podstatě rodilou) angličtinou odpovězeno, že se můžem šábnout. Tak to beru. Sám bych šel raději pěšky, neuznávám taxík jako dopravní prostředek pro jednoho.

Bylo to tak... čtyři, pět kilometrů. V taxíku se trochu bavíme, já jsme z Čeko,... "Ááá, Kozel" :-D. Nikdy tam nebyla, ale Kozla tady mají v každé druhé večerce. Pivo jako křen. Jenom ten vrchní...

Platíme každý litr, férová cena, tak nějak celkově je to tady strašně v pohodě, žádné snahy někoho odrbat, i ta cola nahoře byla jasně za dva tisíce - nechceš, neber.

Tady sedáme na bus a cca půl hodiny jedeme na nejbližší zastávku metra. Do večera daleko, sedím (to se mi často nestává, metro bývá dost plné a busem jezdím jenom k baráku, dvě zastávky), tak studuju mapu co bych tak ještě. Hlavně bych něco snědl, ale na to nějak není čas. Mám sice ještě jeden kimbap, ale nějak na něho nemám chuť, dal bych si polívku. Takový obyčejný rámjon. Nebo sýrový. Jedu do čtvrti Hongdae, která má jméno podle Hongik University (Hongik Daehakkjo), kde by měl být trh, hodně hospod, studentů, turistů a hlavně, Staroměstská radnice.

V jedné z hospod na hlavní ulici si dávám sýrový rámjon a jsem spokojený, že jsem úkol splnil. Takové úplně obyč jídlo, zasytí, a hlavně ho dlabou všichni Korejci v těch jejich k-drama seriálech (vyprošťovák po opici, nebo večer když přijdou a nechce se jim nic vařit, tak jenom postaví vodu, bouchnou tam kostku nudlí a za chvíli je hotovo. Dělám to doma taky tak - kdybyste chtěli vyzkoušet, tak vedle Billy na Náměstí Republiky je korejský obchod. Ještě bych teda přidal vajíčko :-).

Zabředávám do sítě místních uliček, trochu se ztrácím, pak zase nacházím, ale nakonec je tady. V celé své kráse. Menší, ale Staroměstská. Nějaký - v tom nejpozitivnějším smyslu slova - bláznivý Korejec se asi zamiloval do Prahy a postavil si tady repliku Staroměstské radnice. Jmenuje se to tu Castle Praha, ceny nejsou zrovna lidové, jídlo je, podle jídelníčku, takové česky nečeské, pivo... výběr českého (Ježek myslím) a německého pivovarnictví. Stačilo, viděl jsem, mám ještě čas, tak sjedu metrem k radnici.

Tam je nějaká demonstrace, resp. stanový tábor demonstrantů. Mají tam nějaké transparenty kterým nerozumím, ale jeden mluví za všechno: Musíme zabránit sympatizantům se Severní Koreou v jejich konspiraci s cíle komunizace Jihu pod zástěrkou impeachmentu prezidentky. IMHO kampaň placená z peněz přímo prezidentky, ale úplně jsem tu kauzu s impeachmentem a odvoláním nesledoval, stejně jak teď nějak moc nesleduju prezidentské volby. Ono to nějak dopadne.

Procházím si západní konec kanálu Cheonggyecheon, odbočuju na sever k nějaké pagodě v parku, procházím s takovým poměrně silným pocitem déjà vu , pak mi dochází že už jsem tady kdysi byl (ale je to první a poslední místo kde jsem ten pocit měl). Překračuju kanál k zastávce Euljiro 3(sam)ga, kudy jsem sice metrem už projížděl, ale prostě sem musím. Sice všechny zastávky metra vypadají stejně, ale tahle se často objevuje v mé učebnici korejštiny (a asi jsem takových míst podvědomě navštívil víc).

No a z Euljiro 3(sam)ga (čti Uldžiró Samga) linkou tři domů, nějakých 12 zastávek nebo kolik, pohoda. Cokoliv pod dvacet je dobré :-). Soul je prostě jiný, 19 linek metra jen tak někde nemají.

Lingvistické okénko: To co se v anglickém přepisu píše jako Eu (a já jsem to přepsal jako U) se čte spíš jako... taková univerzální samohláska. Bulharština ji má, zapisuje ji "tvrdým znakem". Něco jako "Ahhh" když si nemůžete vzpomenou a máte to na jazyku. Nebo takové to neznělé vyjádření souhlasu "a-h". Nebo v angličtině neurčitý člen "a" (a desk). Ani "a", ani "e". Ani "u". Kdysi v angličtině jsme si tuhle výslovnost psali do slovníčku jako "e" vzhůru nohama. Takže Kim Čong Un vlastně není "Un". To jenom tak na okraj.


Doma čekáme na příchod týpka, který vlastně nevím, jak se jmenuje. Ajumma říká, že "Rou", což mi moc nesedí na Francouze. Možná Lou (Korejci mají pro L a R společný jeden znak, takže když bude česky mluvící Korejec chtít, abyste mu posrali pohled, tak se neděste, je to jenom špatná výslovnost. Mezitím s ajummou probírám den, co kde kdy, tohle už mi celkem jde, přišel, šel, odešel, jedl, koupil, metrem, pěšky, odkud, kam...

S Ajoshim jsem udělal deal, vyměnil jsem deposit za klíč 50000 wonů za 50 dolarů. Dolary jsou dolary, co bych v Praze dělat s wonama. Takhle je ještě stihnu utratit (na kartě na metro mám už prd, v peněžence taky).

Nakonec dorazil i s se synem mých ubytovatelů, ajumma už evidentně dlouho kutila něco v kuchyni, a teď z toho vylezl perfektní bibimbap, hodně příloh, do toho ještě nějaké nudle, knedlíčky, no oči by jedly. Kecáme hlavně anglicky, starší generaci to moc nebaví, tahám z "Loua" rozumy o Paříži, o Soulu, o životě, já zase vyprávím o Severní Koreji, o cestování, pijeme Makoli, pivo, Soju (čti Sodžu)... (btw. dost často se mistr tesař utne a v titulcích ke korejským seriálům je hláška "Večer půjdeme na sóju").

Končíme někde po jedenácté, aby Lou stihl nějaké rozumné metro.

DSC_1231.JPG
DSC_1232.JPG
DSC_1235.JPG
20170416_101808.jpg
20170416_101816.jpg
20170416_102235.jpg
DSC_1236.JPG
DSC_1237.JPG
DSC_1240.JPG
20170416_103749.jpg
DSC_1247.JPG
DSC_1248.JPG
DSC_1250.JPG
DSC_1253.JPG
DSC_1258.JPG
DSC_1267.JPG
DSC_1275.JPG
DSC_1309.JPG
Naposledy upravil(a) Alexx dne 20. 04. 2017, 10:05, celkem upraveno 1 x.

Alexx
Vítěz kategorie Po přistání... 2012
Vítěz kategorie Po přistání... 2012
Příspěvky: 598
Registrován: 05. 10. 2007, 08:33
Pohlaví: muž
Bydliště: Karviná, Praha
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: Návrat do nic neřešící země - prvnička v C - PRG-ICN-PRG

Příspěvek od Alexx »

Pondělí, 17.4.2017 - Den čtvrtý

Snídaně jako vždycky, spěchám, cca v 10 by mělo začít pršet a já chci stihnout projít Olympijský Park dřív, než se tak stane. Mám vymyšlenou cestu se dvěma přestupama (je to nějakých bratru 30 zastávek), ale cestou ho vypiluju a ušetřím si jeden přestup. Jenže jsem úplně nedomyslel, že sedím ve vlaku, který těsně před tím, než bych měl vystoupit, odbočuje jinam. Naštěstí jsem si toho všiml hned na první zastávce, ale zrovna mi ujel vlak zpět, a tak čekám cca 10 minut na další, jednu zastávku zpět, pak zase čekám na vlak k Olympijskému Parku a co čert nechtěl, ujdu pár metrů a začíná krápat. Nepotěší. Nasazuju pončo, fusak na batoh, zrcadlo chvilku vydrží a pak ho budu muset schovat. Naštěstí nepřidává, tak procházím parkem až k hlavní bráně s věčným ohněm, logem her, čekal bych tu odpočet do těch dalších, ale ten už byl u radnice a asi je ve městě jenom jeden. Pěkný park, udržovaný, ve městě tak velkém jako Soul si haly uplatnění jistě najdou.

Po Olympijské ulici (v dělícím pásu jsou moderně pojaté sochy jednotlivých sportů) dojdu až k Lotte Tower (Lotte je jihokorejský Agrofert, polovička jídla co si koupíte v supermarketu je Lotte (a ta druhá to maskuje ;-)). Nějakých pět set metrů, pátý nejvyšší jaksi falický objekt světa, otevřeno před dvěma týdny, fronta na lístky žádná. Lístek za bratru 27000, ale jako žijeme jenom jednou, když už jsem se sem dotrmácel tak proč ne.

Výhled dobrý, nahoře patra 117-123 kavárny, restaurace, suvenýry, je tam pěkné místo kde si můžete na skleněné podlaze udělat selfíčko s křižovatkou přímo dole :-).

Včera jsem v Lotte Mallu u nás na Gupabalu u metra sháněl nějaké učebnice, nic moc jsem nesehnal, tady vedle je taky obrovský (tak 5x větší než ten "náš") Lotte Mall, odhadem tak v první desítce největších obchoďáků světa. Knihkupectví velké tam i tam, ale učebnice, které potřebuju, už jsou asi trochu out. Nevadí, upirátím si je jinde :-(. Nicméně koupil jsem si "obrázkový slovník", takový "Orbis Pictus", obrázky, situace, a k tomu popisky korejsky, německy, francouzsky a španělsky. Anglická verze kombinkovaná s čínštinou a japonštinou nebyla k mání. Nejhorší je najít ten správný regál - zeptat se prodavače, že "chci korejskou knihu" je tak jediné co dovedu a to mi v patře o sto tisících svazků psaných vesměs korejsky nebude moc platné. Ale povedlo se. Ajoshi za kasou sice nejspíš neuměl anglicky, nevypustil ani slovo, já jsem mu řekl akorát "Učím se korejsky, potřebuju knihu", tj. stejnou formuli kterou jsem použil už včera, a fungovalo to.

Nedaleko odsud je nějaký prý snad zajímavý budhistický chrám, ale pořád prší a tak jedu metrem. Tři stanice s přestupem, raději bych šel pěšky. No nevadí. Dělám pár fotek, mají tu hodně lampiónů, celkem fotogenické. Vracím se na byt (snadno se řekne, ale je to zase přes dvacet zastávek a dva přestupy), suším věci, a jdu se na ulici najíst. Trošku jsem to neodhadl, pálivé, studené (to byl záměr, bylo to na ledu), moc mi to nejelo. Nekonečné nudle, normálně jsem k tomu dostal nůžky. No asi už od experimentů upustím.

Vracím se na byt, kecám s ajoshim, mezitím přestane pršet a já se jen tak nalehko jedu projít do parku. Ajoshi říkal, že prý "Krásný výhled na řeku". Jedu ke staďáku, kde se hrál světový pohár někdy za krále Holce (2002 nebo tak něco), kolem je pět parků. Mapa zase strašně kecá, nachodím tak pět kilometrů než dojdu k tomu parku, do kterého jsem původně chtěl. Han-l Park (bleděmodrý park, resp. spíš "nebeský park" nebo "oblohopark"), se tak jmenuje zřejmě proto, že to je v podsatě stolová hora. Vede na ni jedno schodiště ze západu (430 schodů) a jedno z východu (asi 300 schodů). Tak já jdu samozřejmě západním. Jako park nic moc, nahoře hospodaří nějaká trvale udržitelná komunita - soláry, větrníky, zahrádky, sem tam nějaká skulptura. V podstatě tu nikdo není, ale výhled na řeku tu fakt je. A na ten staďák dole. Jdu pěšky na metro Digital Media City, a odsud chci jet metrem na Soul Station. Jezdí to dvě linky, jedna je letištní, ta si říkám že by mohla být drahá. A pak jedna linka, která je v podstatě vlak (světle zelená jako letušky Koreanu), jede z nějaké p****e, jak se ukazuje asi jenom jednou za půl hodiny. A tak dlouho tady taky čekám, musel mi frnkout před nosem. Takže poučení: 19 linek metra není úplně všechno metro.

Ze Soul Station jdu na trh Namdaemun, ale je nějaký polomrtvý a spíš už zavírá. Mám hlad jako vlk, ale lákají mě jenom nějaké sladké placky, jedna byla nějaká zelená (asi zeleninová), druhá byla tmavá (z tmavé rýže). Obě byly super. Ale ještě by to chtělo něco... Nic, sedám na metro, valím "domů".

Korejci mají v metru všude signál, a jsou mistři ve stání bez držení. Tedy drží se - mobilu. Málokdy volají napřímo, většinou mají nějaké handsfreečko - to aby mohli najednou mluvit a dělat něco užitečného, jako surfovat na internetu.

Výjimečně se mi povedlo delší úsek v metru sedět, a sousedka po levici vedla zajímavý "rozhovor" který mi zůstal v paměti. Slyšel jsem jenom ji, tak nevím o čem to bylo, ale znělo to asi takhle:

Né.
Né.
Né.
Arasojó.
Né.
Né.
Algesmnidá.
Né.
(zavěsila).
Babojá!


tj. v překladu něco jako:

Ano.
Ano.
Ano.
Jasně.
Ano.
Ano.
Rozumím.
Ano.
(zavěsila)
Debile! (bez rozlišení pohlaví, mohla myslet třeba "Krávo!").


Už je tma, a já nemám nakoupené žádné kousatelné suvenýry. Takže domů do Lotte Martu, nakoupit soju v plastových flaškách, (Makoli se nedoporučuje, v letadle se prý rozpíná a bouchá), nějaké sušenky, čokolády, oříšky, takové ty různé blbosti. A naposledy kimbap k večeři. Našel jsem regál s dnes procházejícím zbožím, dva trojůhelníkové kimbaby za cenu jednoho, no neber to :-).

Večer je doma prázdno, tak rychle sprchu, do vedlejšího, celou dobu volného pokoje se mají stěhovat nějací Němci či co, tak rychle zabrat koupelnu. Dobrý tah, přišli akorát jsem si myl zuby. Zajímavá sestava, táta Němec a jeho máma, manželka Korejka, a dítě mix. Moc nemluvilo, ale zdálo se, že rozumí obému. Asi jako já. Obému trochu.

Je jich všude plno, zalízám k sobě, a balím. Tetris jako nikdy, ale snad se povedlo. Zbývá mi 10000 wonů, ráno zajdu utrácet za drobnosti.

DSC_1380.JPG
DSC_1384.JPG
DSC_1386.JPG
DSC_1388.JPG
20170417_102057.jpg
20170417_103127.jpg
DSC_1411.JPG
DSC_1413.JPG
DSC_1419.JPG
DSC_1423.JPG
20170417_123032.jpg
DSC_1405.JPG
20170417_123801.jpg
20170417_123904.jpg
20170417_124115.jpg
DSC_1433.JPG
DSC_1443.JPG
DSC_1451.JPG
DSC_1487.JPG
DSC_1491.JPG
20170417_185421.jpg
20170417_192726.jpg



Pondělí, 18.4.2017 - Den pátý

Ráno vstávám před sedmou, ajumma vaří (čaj) tak vylezu aby věděla, že může chystat na stůl. Poslední věci zabaleny, zbylo místo na pár sušenek. Jdu se nejdřív projít po okolí. Komplex ve kterém jsem bydlel je jeden ze čtyř, které tvoří čtyři bloky tohohle města ve městě. Každý má deset čísel vchodů, každý blok má autobusovou zastávku, dětská hřiště. V jednom je základka, v jednom střední. Přímo v přízemí našeho baráku je školka. Jsou tu obchody, restaurace, a žádná auta. Každý barák má podzemní parkoviště, a venku jenom pár míst - řemeslníci, návštěvy, PPLko, alespoń tak to chápu. Pecka. Město budoucnosti. Takhle si představuju, že by měly developerské projekty končit. Kompletní občanská vybavenost. Na kopci nad "městečkem" je malý budhistický chrám, jdu se tam projít, a pak dolů, do dvou večerek, v každé kupuju něco.

Ajumma má pro mě dárek, záložku do knížky, já jí oplácím sadou čokošek s motivy Prahy, kterou jsem pro nějaký podobný účel koupil preventivně doma. Loučíme se, Německo stále spí, s ajummou se loučím, ajoshi mě veze na hjondéčkem na metro. Zajímá se jak letím, tak mu vysvětluju, že lítá přímý spoj každý den, někdy Korejci, někdy naši, že k nám lítá hodně turistů, ale že má u nás Hjondé fabriku a další dodavatele, takže Korejci lítají i pracovně.

Poslušně hlásím, že cestou na letiště se nic zajímavého nestalo, na T-Money mi zbylo poměrně dost peněz (12000 cca), tak na příště. Dají se za poplatek vybrat, ale karta je nevratná, a jestli mi zbydou prachy v cashi nebo na kartě je jedno.

Na letišti mě naštval nejvíc zašitý check-in (řada A úplně na konci). Předbíhám Korejce, fasuju předvybrané (automaticky) místo A8. Uvidíme, jestli poletíme zase čtyři. Jdu do salónku v hlavní budově, ajoshi na recepci sice říká, že jako v pohodě můžu, ale že mám jet do té budovy za vlakem, abych to pak měl blízko na gate, že tam je taky salónek. Pravdu dí. Tak valím vlakem, salónek tam je a mají tam docela solidní koňak Rémy Martin XO, a k tomu si dávám nějaké ty (zeleninové) řízečky, těstoviny, hodinka uteče jako nic a je třeba jít na gate. Ten už je otevřený, takže tentokrát přímo na Sky Priority, tam nikdo, takže jsem v letadle (tentokrát správným chobotem) co by dup. Sedám si na své místo, ale je tu neobvyklý šrumec. Za chvilku se ukáže, že je plno. Přibližně 3:1 Korejci vs. bílí, nejspíš Češi. Dostávám meníčko, vybírám si zase korejské jídlo (z podobných důvodků, jako minule) a cestou zpět studené jídlo.

Dávám jeden film, k tomu oběd. Opět jsem si nebral pečivo, takže do másla jen šťourám. FRM 4. Horší se to. Film končí, beru si notebook a začínám psát. Objednávám whisky, ať se líp píše (sorry, asi bude víc překlepů). Poslouchám korejský popík, asi ze sta skladeb které jsem stihnul než mě začaly bolet uši mě zaujaly dvě. Asi v rámci výuky jazyka raději zůstanu u k-drama, přechod na k-pop bych nemusel přežít. Mám rád ticho, a to se v letadle do sluchátek pustit nedá. Kdo jste to dočetl až sem (gratuluju, brzo bude konec) tak víte, že ten text není nejkratší. Nad tím prázdným ruským zeleným nic se steward ptá, jestli bych si nedal nějaký snack nebo rámen, tak to já si dám rámen. Někde nad severním Uralem si vzpomínám, že bych si dal něco malého, objednávám si džus a chipsy, a prý už se bude podávat jídlo, a tak za chvilku musím nechat psaní.

Okolí Moskvy (no pár set km severně) je ve znamení večeře. Jídlo je takové slabší, takové... no měl to být takový nějaký gurmánský výběr z italských předkrmů či co, trocha pršuta, nějaké jablečné kostičky, jakýsi sýr, k tomu cosi oliv. Nabízí mi olivový chleba. Voní hezky. Beru, ale když hrábnu nožem do másla, málem ho zlomím. Jasná pětka. Krájím teplý chleba na půl a máslo vkládám dovnitř. V podstatě jsem snědl všechno ostatní, než jsem se dostal zpět ke chlebu. Dostalo se na FRM 3-. Víc trpělivosti už nemám. Jsem v business class ČSA a jím chleba s máslem. Kam jsem to dopracoval.

Trpělivě čekám, až mi seberou tácek, ale pořád nosí nějaké nesmysly jako čaj a kávu. Jediná rozumná mi přišla Pálava. Ještě tam byl Veltlín, ale Pálavu já raději. Konečně můžu zase psát. Celý let propsat, to by mi šlo. V dobytčáku by mě asi bolely ruce, ale tady je to v pohodě, ikdyž je narváno (všech 18 pozic beznadějně plných). Možná sem někoho upgradovali.

No nic, nepředpokládám, že by se teď ještě něco zajímavého dělo - dosednutí, výstup, pasovka, asi záchod, kufr, 119, A, C... vždyť to znáte. A tak tenhle tripreport zakončím neočekávaně o tisíc kilometrů dřív, už nad Rigou. Začínají se mi míhat písmenka před očima, v Soulu je jedenáct a už bych byl v posteli.

Takže: Dobrou noc, strýčku Fido. Dobrou noc, děti.

DSC_0959.JPG
DSC_0960.JPG
20170418_075542.jpg
20170418_080830.jpg
20170418_081043.jpg
20170418_110412.jpg
20170418_112200.jpg
20170418_113603.jpg
20170418_115234.jpg
20170418_121354.jpg
20170418_121930.jpg
20170418_142941.jpg



P.S. U státnic nás varovali, že jestli v tak odborném akademickém textu jakým je diplomová práce, někdo použije frázi "co čert nechtěl" nebo "co by dup", tak nás rovnou vyrazí. Tak jsem se to dnes, po devíti letech, rozhodl vynahradit.

Filisipi
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 215
Registrován: 09. 11. 2012, 19:11
Oblíbené typy letadel: B748, Dash8 - Q400NG
Pohlaví: muž
Bydliště: Seoul, GMP + ICN
Stav: Offline

Re: Návrat do nic neřešící země - prvnička v C - PRG-ICN-PRG

Příspěvek od Filisipi »

Skvěle napsanej TR. Mohli jsme zajít na pivo! To bych asi ale musel důsledněji číst vlákno "vaše lety vr 2017":D

A k těm google maps: zásadně naver! GM tu neumí nic jinýho, než trasu MHD. Už mě to kolikrát zradilo..

Alexx
Vítěz kategorie Po přistání... 2012
Vítěz kategorie Po přistání... 2012
Příspěvky: 598
Registrován: 05. 10. 2007, 08:33
Pohlaví: muž
Bydliště: Karviná, Praha
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: Návrat do nic neřešící země - prvnička v C - PRG-ICN-PRG

Příspěvek od Alexx »

그럼 다음에 봐요 :-), 우리 같이 한잔할 거예요.

Jako mapu bez navigace jsem používal zmíněné Maps.ME a nějakou aplikačku s přehlednou mapou metra. Papírovou mapu jsem pořád tahal na zádech, ale nikdy jsem se do ní nepodíval (ale hodila se doma při plánování).


whiskey
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 4146
Registrován: 17. 08. 2007, 12:03
Stav: Offline

Re: Návrat do nic neřešící země - prvnička v C - PRG-ICN-PRG

Příspěvek od whiskey »

vyborny report! Uzival som si ho cely, ale mam slabost na lingvisticke ulety a posrany pohled ma zlozil na kolena :lol:

cocik
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
Příspěvky: 1689
Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
Bydliště: CTU
Stav: Offline

Re: Návrat do nic neřešící země - prvnička v C - PRG-ICN-PRG

Příspěvek od cocik »

Report skvelej. Sice me takovy cestovani moc nebere, ale s o to vetsi radosti si o nem ctu. Tleskam!

Alexx
Vítěz kategorie Po přistání... 2012
Vítěz kategorie Po přistání... 2012
Příspěvky: 598
Registrován: 05. 10. 2007, 08:33
Pohlaví: muž
Bydliště: Karviná, Praha
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: Návrat do nic neřešící země - prvnička v C - PRG-ICN-PRG

Příspěvek od Alexx »

Rdím se pýchou po pochvale od dědy Drchlíka.

alesesl
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2862
Registrován: 27. 02. 2004, 05:55
Oblíbené typy letadel: vrtulove letadla
Pohlaví: muž
Bydliště: Praha Zapad
Stav: Offline

Re: Návrat do nic neřešící země - prvnička v C - PRG-ICN-PRG

Příspěvek od alesesl »

Ahoj, vyborne pocteni s dobrym smyslem pro humor.
Ale palubni servis co se tyce jidla je docela ubohy. U nekterych aerolinek to clovek klidne dostane i v Eco. Na to ze je to je jejich dalkova chlouba, tak se moc neukazali.

Alexx
Vítěz kategorie Po přistání... 2012
Vítěz kategorie Po přistání... 2012
Příspěvky: 598
Registrován: 05. 10. 2007, 08:33
Pohlaví: muž
Bydliště: Karviná, Praha
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: Návrat do nic neřešící země - prvnička v C - PRG-ICN-PRG

Příspěvek od Alexx »

alesesl píše:Ale palubni servis co se tyce jidla je docela ubohy. U nekterych aerolinek to clovek klidne dostane i v Eco.


Nemám srovnání, ale asi bych se jich trochu zastal. Vypadalo to celkem dobře a víc fotek není jenom proto, že jsem obvykle pomyslel nejdřív na jídlo, a pak až na focení. Víc mě štvalo (v textu jsem na to zapoměl) že jsem si nemohl k IFE připojit vlastní flashku, byť na sedadle byly 2 USB porty, fungovaly jenom jako nabíječky. A pak tam byla jedna normální el. zásuvka.

CheckFlyer
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 167
Registrován: 16. 10. 2016, 16:48
Stav: Offline

Re: Návrat do nic neřešící země - prvnička v C - PRG-ICN-PRG

Příspěvek od CheckFlyer »

Díky za trip report. Asi nejvíc mě zajímalo, jak ČSA řeší v dálkovkách catering. Škoda že není fotka amenity kitu, mají ČSA nějaký vlastní? A ještě bych chtěl vědět, IFE v A333 mají stále v korejštině/angličtině, před dobou jsem tu četl že se to chystají přeložit.

Alexx
Vítěz kategorie Po přistání... 2012
Vítěz kategorie Po přistání... 2012
Příspěvky: 598
Registrován: 05. 10. 2007, 08:33
Pohlaví: muž
Bydliště: Karviná, Praha
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: Návrat do nic neřešící země - prvnička v C - PRG-ICN-PRG

Příspěvek od Alexx »

Amenity kit - šedivý trojůhelník (a=12), logo ČSA, v tom fusekle, kartáček (skládací), pasta, nějaký krém a maska. Trepky a druhý kartáček jsou v průhledném pouzdře se zipem.

Foto je třeba tady: http://gr09.com/tr/wp-content/uploads/2 ... 030473.jpg

IFE je stejné jako u Korejců, nic česky.

CheckFlyer
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 167
Registrován: 16. 10. 2016, 16:48
Stav: Offline

Re: Návrat do nic neřešící země - prvnička v C - PRG-ICN-PRG

Příspěvek od CheckFlyer »

Díky za odkaz. Škoda, že ten IFE „nepočeští". :/

michal4
Cestující Business Class
Cestující Business Class
Příspěvky: 345
Registrován: 17. 03. 2017, 18:56
Pohlaví: muž
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: Návrat do nic neřešící země - prvnička v C - PRG-ICN-PRG

Příspěvek od michal4 »

Super report :-bd Projasnil v práci čekání na Godota.

Alexx
Vítěz kategorie Po přistání... 2012
Vítěz kategorie Po přistání... 2012
Příspěvky: 598
Registrován: 05. 10. 2007, 08:33
Pohlaví: muž
Bydliště: Karviná, Praha
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: Návrat do nic neřešící země - prvnička v C - PRG-ICN-PRG

Příspěvek od Alexx »

Výběr fotek pro jinou cílovou skupinu (tj. bez másla a wingletů). Částečně se samozřejmě překrývá:

https://www.facebook.com/media/set/?set ... d5c4601dd7

Komentáře k fotkám jsou v češtině a angličtině (na komentáře v korejštině si netroufám :-)).


Odpovědět