Sweet Home Alabama (dokončeno)

cocik
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
Příspěvky: 1689
Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
Bydliště: CTU
Stav: Offline

Sweet Home Alabama (dokončeno)

Příspěvek od cocik »

Druhý díl najdete zde

Pro většinu lidí, co mne znají, nebude překvapivá zpráva, že kromě letectví mám rád i sport. Zamlada mne bylo možné potkat v sektoru slávistických vlajkonošů, v televizi nevynechám žádné důležité fotbalové, hokejové či volejbalové utkání, když se jede v létě Tour de France, tak z gauče v klimatizovaném obýváku hecuju Froomeho, co zrovna potí krev při stoupání na horskou prémii, a než se z F1 stala eko-rallye, chodil jsem poctivě na šanghajskou velkou cenu. Mám rád víceméně všechny sporty. Teda až na florbal, což není sport, ale sekta. A na snowboarding, který je na můj vkus příliš levičácký.

Další cestu jsem se proto rozhodl pojmout sportovně a navštívit jednu z posledních výsep motorsportu, kterou ještě nestačili zničit ekologové a politicky korektní pokrytci. Prostě jsem chtěl vidět rychlá auta, řev motorů, předjíždění, bouračky a drama. A to v současné době nabízí pouze australské V8 supercars a americká série NASCAR. Do Austrálie se mi nechtělo, takže volba padla na NASCAR. Teď ještě vybrat nějaký zajímavý okruh. Daytonu jsem zavrhnul, protože jsem rok žil hned vedle, a navíc jsem chtěl zažít opravdovou syrovou Ameriku. Pár pohledů na kalendář a je to jasné – pojedu se podívat na kultovní závod na okruhu Talladega v Alabamě. Rezervoval jsem si balíček od agentury PrimeSport, který obsahoval ubytování, transfer na okruh, výborné vstupenky a víceméně kompletní myslitelný servis (jinak se na větší sportovní akce v odlehlejších částech USA člověk těžko dostává) a přemýšlel, co se zbytkem dovolené.

Do toho se ozvala manželka s tím, že bychom se mohli po závodech potkat v Las Vegas a strávit tam pár dní. OK, to není problém, takže si pořídím letenky Šanghaj-Atlanta-Vegas-Šanghaj. Itinerář jsem na webu United Airlines naklikal během pár minut, cena byla navíc poměrně sympatická (lehce nad tisícovku dolarů), takže obratem letenku kupuju. Jenže člověk míní, osud mění. Manželce v práci na tenhle termín naplánovali služební cestu do Evropy, takže jsem postavený před zásadní problém – co budu dělat šest dní v Las Vegas, které opravdu nemám rád. Zkusím na pár dní někam odletět, jenže kam – na Aljašce bude zima, Karibik a Jižní Amerika jsou moc daleko a jinam po USA se mi nechce. Ale co to nevidím, do Vegas létají z Panamy Copa Airlines. Super, podívám se na průplav a vyperu nějaké peníze!

PVG-ORD, UA836, B747-400
Na linkách United Airlines ze Šanghaje do USA je krásně vidět, jak se letectví mění. Zatímco ještě před pár lety si Boeingy 747 v barvách United na letišti Pudong doslova podávaly dveře, protože jich každý den létalo přes Pacifik hned několik, nyní už je pomalu začínají nahrazovat Dreamlinery a 777. Do Chicaga však naštěstí pořád létá staré dobré jumbo, a do jednoho takového jsem se chystal nastoupit. Tedy zatím jsem byl v houfu několika propletených front před nástupní branou, protože systém rozdělování pasažérů do pěti skupin nepočítal se smrtící trojkombinací v podobě hromady frequent flyerů, ještě větší hromady nedisciplinovaných Číňanů a stupidní architektury letištního terminálu, kdy prostor před gaty, kam by se za normálních okolností seřadila fronta, zabírají jezdící pásy.

Nevím, jakým zázrakem se agentům u brány povedlo rozplést lidské hady, ale dodatečnou bezpečnostní prohlídkou palubních zavazadel jsme všichni prošli nesmírně civilizovaně a bez tlačenic, a dokonce i usazení v jumbo jetu proběhlo nesmírně svižně. Seděl jsem v přední kabině economy, která má u United přívlatek „Plus“ a pár centimetrů místa mezi sedačkami navíc. V předchozím odstavci jsem krátce zmínil, že se letectví mění, a interiér letadla United Airlines toho byl zářným příkladem. Sedačky totiž neměly individuální displeje – filmy a seriály si totiž cestující streamují přes palubní wifi na vlastní smartphony a tablety. Nápad je to super, ale spíš do menších letadel na kratší trasy. Při delších letech to hodně brzo začne být otrava, protože vás buď budou bolet ruce (to když držíte telefon nebo nedejbože tablet ve výšce očí), nebo záda (to když máte zkroucené tělo, abyste sledovali miniaturní obrazovku na klíně nebo na stolku). Možná by to pomohl vyřešit nějaký držák, co by udržel smartphone v horní části sedačky…

Nová doba...
Nová doba...


Ostatně United Airlines posledních pár let trpí podobnými neduhy, které se dají přičíst na vrub schizofrenie velkých organizací – jedno oddělení vymyslí něco zajímavého, ale už se to nepodaří sladit s tím, co dělá zbytek firmy, a výsledkem je nedotažený kočkopes. Jako třeba jídlo na palubě – mezi leteckými společnostmi představuje průměr, ale dodnes jsem nepochopil způsob jeho servírování. Dostanete totiž tác z lisovaného černého plastu, kde je vyprofilované místo na vaničku s teplým jídlem i plochá část na zbytek servisu typu houska, salát nebo pišingr, jenže rozměru tácku neodpovídají rozměrům stolečku, tudíž máte na výběr polohu podélnou, kdy se bojíte, že vám špatně vyvážený tác přečuhující přes stoleček vyklopí horké jídlo do klína nebo na boty, nebo umístění napříč, kdy sice převržení nehrozí, ale vypadá to hodně blbě.

Tácek na dvě věci
Tácek na dvě věci


Teprve někde nad mezinárodní datovou hranicí, kterou jsme přelétali poblíž Čukotky, mi došlo, že to nebude jenom krátký skok přes Pacifik z pobřeží na pobřeží, ale že si dáme nášup kilometrů, který už je na hranici „ultra long haul“ létání. Podle údajů na displeji náš čekalo čtrnáct a půl hodiny letu a k mé velké radosti se mi podařilo usnout, takže mě probudila až snídaně kdesi nad Kanadou. Ještě v polospánku jsem do sebe nasoukal vaječnou omeletu a snažil se spočítat, jaký že mě to vlastně čeká časový posun. Počty to byly jednoduché, protože díky letnímu času to bylo rovných dvanáct hodin, takže AM v Chicagu byl PM v Šanghaji. Matematické cvičení následovalo rozjímání na téma „stihnu přestup“, ale protože jsem měl do odletu linky do Atlanty čtyři hodiny času, zůstal jsem absolutně klidný…

Dlouhá cesta
Dlouhá cesta



V Chicagu na ploše
V Chicagu na ploše



ORD-ATL, UA5385, EMB-175
Klid mi vydržel během přistání, během cesty koridorem do haly s imigrační kontrolou a dokonce ještě i v samotné hale, která sice byla plná lidí, ale fronty vypadaly nesmírně organizovaně. Super, půjdu se rychle postavit na konec fronty cizinců. A v tu chvíli mě úsměv na rtech začal opouštět, protože dlouhý klikatý had cestujících pokračoval až za roh, za rohem pak další dlouhou chodbou za další roh a když už jsem měl pocit, že jsem podzemím dorazil do centra Chicaga vzdáleného několik mil, objevil se konec. I začalo nekonečné čekání občas okořeněné hádkami pasažérů, kterým hrozilo, že jim uletí další let, s agenty dohlížejícími na pořádek ve frontě, kteří nikoho nepouštěli dopředu. Nebudu to protahovat - ve frontě na razítko do pasu jsem čekal dvě a půl hodiny, ale samotná imigrační kontrola proběhla rychle a naprosto pohodově. Postarší úředník se mě zeptal, co budu v USA dělat, já odpověděl, že jedu do Talladegy na NASCAR, načež jsme chvíli pokecali na téma „byl lepší Jeff Gordon nebo nebo Dale Sr.“, obdržel jsem razítko a mohl přejít do vnitrostátní části terminálu. Tam byla naprosto gigantická fronta před bezpečnostní kontrolou a nemít status u Star Alliance, který mi zajistil Fast Track, tak by mi ani čtyři hodiny na přestup nestačily.

V útrobách terminálu
V útrobách terminálu


Nakonec jsem ale dorazil ke gatu, kde se pomalu scházeli cestující na večerní linku do Atlanty. Uvelebil jsem se na sedačku, když jsem zaslechnul své jméno s tím, že mám přijít k přepážce. Než jsem si v hlavě stihnul přehrát milión možných krizových scénářů, zaslechl jsem „máme pro vás dobré zprávy“ a nafasoval palubní vstupenku do „first“ class. Nedělal jsem si o prostornosti sedaček v malém regionálním Embraeru moc velké iluze, ale samotného mě překvapilo, jak jsou pohodlné. Hned po startu jsem se proto přepnul do „vytuhnutého“ režimu a s díky odmítnul jídlo a pití od letušky (nebyl jsem sám – vedle mne sedící pilot, který měl status „deadheading crew“, udělal to samé). Když jsme ale začali klesat k Atlantě, vyrušilo mne ze zenového rozjímání klepání odkudsi zvenčí. Zvednul jsem stínítko okna a zjistil, že prolétáme ledovou krupicí. A když je někde v subtropech v mracích led, tak bude o kus níž co?

Během čekání na správnou odpověď meteorologické hádanky jsem si pořádně utáhnul bezpečnostní pás, pilot vedle mne udělal se spikleneckým úsměvem to samé, a za dvacet sekund to přišlo. Nejdřív nás chytil mírný stoupák (asi jako když se rozjíždí rychlovýtah), potom přišla rána a dvousekundový volný pád (chudák letuška stála zapřená v přední galley a bylo na ní vidět, že má hodně velký strach), a pak zase stoupák nahoru. Čekal jsem, že se to ještě párkrát zopakuje a že začnou cestující řvát, ale to už jsme z bouřkového mraku vylétli a byl zase klid. Z reproduktorů se ozval hlas kapitána, že se omlouvá za „bumpy arrival“, ale že už před námi další oblačnost není, takže se nemusíme bát. Krátce před půlnocí jsme hladce přistáli v Atlantě a já šel hledat shuttle do letištního Hiltonu, kde měla sraz naše turistická skupina.

O šest hodin později (zaplať pánbůh za jet lag, díky kterému jsem neměl s brzkým ranním vstáváním problém) jsem si dal v hotelové restauraci rychlou snídani a když jsem se vrátil zpátky na pokoj, zazvonil telefon, ve kterém se delegátka agentury PrimeSport ujišťovala, zda jsem do Atlanty dorazil v pořádku, a dodala, že mi posílá kurýra se vstupenkami a příslušenstvím a že sraz bude za půl hodiny před hotelem. Tam už čekala skupinka lidí víceméně ze všech koutů USA, na kterých bylo vidět, že závody NASCAR opravdu prožívají, ale trochu sofistikovanějším způsobem než tisícovky kempujících teď-nevím-jak-je-nazvat-abych-neurazil-mimopražské-čtenáře. Nuže, hurá do autobusu a vzhůru do Alabamy…

Vstupenky
Vstupenky


Dvouhodinový přejezd z Atlanty do Talladegy dával tušit, že jsme v úplně jiné Americe, než kterou znáte z New Yorku nebo San Francisca. Tady se uctívají jenom čtyři věci – Bůh, zbraně, country a NASCAR (nikoliv nutně v tomto pořadí). Když jsme sjeli z dálnice na okresky poblíž okruhu, dostali jsme se do menší dopravní zácpy (aby ne, když se na závodní víkend přišlo podívat skoro sto tisíc lidí), ze které náš autobus vysvobodila dvojice policistů na motorkách a klestila nám cestu k VIP parkovišti. Tam jsme všichni nafasovali sluchátka a počítače FanVision, na kterých bylo možné sledovat veškerý průběh závodu, data jednotlivých jezdců a spoustu dalších užitečných věcí (upřímně řečeno, nedokážu si představit sledovat závod bez FanVision). Ale to už začala akce na okruhu – první den byla na programu kvalifikace a také závody nižší série Xfinity. Bylo to drama od začátku do konce včetně havárie vedoucích vozů v poslední zatáčce před cílem, ideální upoutávka na druhý den.

Vítejte v Alabamě
Vítejte v Alabamě


Policejní eskorta
Policejní eskorta


Tribuna bez diváků
Tribuna bez diváků


Takže fast forward a je tu neděle ráno. Náš autobus se opět za asistence policejní eskorty proplétá dopravní zácpou mezi stovkami karavanů, jejichž posádky grilují steaky a hamburgery, a za pár desítek minut už spokojeně procházím útrobami tribuny. Systém označování návštěvníků pomocí různobarevných pásků a visaček funguje velmi dobře, takže následuji šipky a za chvíli už procházím brankou dolů na dráhu, kde mne stewardi s úsměvem navádějí do boxové uličky. Tam zrovna mechanici připravují závodní auta, takže mám jedinečnou možnost vidět jim doslova do kuchyně. Všechno navíc probíhá v mnohem pohodovějším a přátelštějším duchu než třeba u F1 – třeba jeden z mechaniků, který má na starost čištění skel, si k sobě volá malého kluka s tím, ať mu pomůže (za velkého potlesku všech přítomných). V mix zóně ještě popřeju hodně štěstí pár jezdcům, které jsem potkal (včetně mého oblíbeného Ryana Newmana, jehož týmovou košili jsem měl na sobě) a už se vrací zpátky na tribunu, protože to vypadá, že se blíží dešťová přeháňka. Nakonec ale pršelo všude kolem, ale na okruh nepadla ani kapka, a mohl tak nerušeně začít předzávodní ceremoniál.

Tribuna s diváky
Tribuna s diváky


Momentky z pit lane
Momentky z pit lane


Momentky z pit lane
Momentky z pit lane


Jak už jsem zmínil, NASCAR mají rádi lidé, kteří zrovna nepatří mezi nadšené voliče Obamy či Hillary Clinton (červených čepic MAGA bylo v davu opravdu hodně, a přitom byl teprve začátek primárek, kdy se ještě nevědělo, jak to všechno dopadne), a tak není divu, že i zahájení závodu mělo „istá kulturná špecifiká“. Byli jsme tak svědky vojenské přísahy mladých kadetů (následované hromadným potleskem věnovaným ozbrojeným silám USA), poté se na trávník snesli vojenští parašutisté s obrovskou americkou vlajkou, následně přišel pastor, se kterým se všichni včetně závodníků i mechaniků pomodlili, pak přišel přelet vojenských letadel z nedaleké základny US Air Force a došlo i na zpěv hymny, během kterého kroužil po dráze masivní truck s gigantickou americkou vlajkou na stožáru za kabinou. No a pak už zaznělo obligátní „start your engines“, po kterém vyrazily závodní speciály do zavádějícího kola. Za zvuků písničky „Sweet home Alabama“ pak hlasatel zařval „let’s go racing”, objevila se zelená vlajka a všichni okamžitě ohluchli, protože několik desítek aut dalo plný plyn…

Auta v boxech
Auta v boxech


Talladega je něco, čemu se v závodní hantýrce říká „Superspeedway“, neboli extrémně rychlý závodní okruh s klopenými zatáčkami, kde se jede víceméně pořád na plný plyn a průměrné rychlosti atakují 200 mph (320 km/h). A protože jsou rozdíly mezi jednotlivými vozy minimální, jezdí se většinou v těsných skupinách – můžete si to představit jako zacpanou dálnici D1, kdy ale kolona nestojí ve dvou či třech pruzích na místě, ale pohybuje se vpřed třistakilometrovou rychlostí. Což samozřejmě znamená jediné – sebemenší chyba končí hromadnou havárií, které v Talladeze říkají „Big One“. Samotná havárka však není to nejzajímavější - auta se pak totiž v různém stádiu rozkladu snaží dostat zpátky do boxů (některým se to povede, jiným moc ne – třeba Dale Earnhardt Jr. předvedl přímo před tribunami efektní ohnivou show) a hektické snažení mechaniků a improvizované opravy připomínají oblíbeného Pata a Mata.

Závodní pole
Závodní pole


Pohoda...
Pohoda...


Dale Jr. hoří
Dale Jr. hoří


Drama v boxech
Drama v boxech



Na tomto místě bych chtěl ještě uvést na pravou míru ještě jednu věc. Často se píše, že NASCAR je „bílý sport“, protože mezi diváky nejsou žádné menšiny. Není to ale tak úplně pravda, protože třeba naši číšníci ve VIP zóně byli černoši. Ale politické úvahy stranou – po třech a půl hodinách ježdění do kola dojeli jezdci s minimálními rozestupy do cíle, vítězný Brad Keselowski udělal pár efektních donutů na oslavu svého triumfu a mohlo se jet domů. Sotva jsme ale nastoupili do autobusu, spustila se průtrž mračen, která vydržela až skoro před Altantu – jak je vidět, to modlení mělo evidentně nějaký smysl.

Bůh existuje!
Bůh existuje!


A tím končí první část trip reportu. V té druhé se podívám na skok do Panamy a poté v USA pozvracím Extru 300 (video included).
Naposledy upravil(a) cocik dne 14. 03. 2017, 16:36, celkem upraveno 2 x.


whiskey
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 4145
Registrován: 17. 08. 2007, 12:03
Stav: Offline

Re: Sweet Home Alabama (část první)

Příspěvek od whiskey »

Vyborne! Nejaka strelnica preco nebola v programe?

jencik
Vedoucí kabiny
Vedoucí kabiny
Příspěvky: 825
Registrován: 23. 03. 2014, 15:03
Bydliště: SIN
Stav: Offline

Re: Sweet Home Alabama (část první)

Příspěvek od jencik »

Super, zdravím z paluby China Eastern, majú testovacie wifi, akurát personál dbá o moje zdravie a občas kontroluje, či nepoužívame mobily :biggrin:

MarcosFT
Cestující First Class
Cestující First Class
Příspěvky: 709
Registrován: 10. 06. 2014, 21:30
Oblíbené typy letadel: B747, E145, B753
Bydliště: Hong Kong
Stav: Offline

Re: Sweet Home Alabama (část první)

Příspěvek od MarcosFT »

teď-nevím-jak-je-nazvat-abych-neurazil-mimopražské-čtenáře :D :D cekal jsem, jestli bude opet nejaka debilni pripominka a nezklamal si.

Jinak cesta pekna snad jen diky B747, to neleti nic lepsiho pres Pacifik? NASCAR vypada jako dobra sranda 8)

Fabo
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3146
Registrován: 04. 01. 2007, 13:42
Bydliště: HAG
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: Sweet Home Alabama (část první)

Příspěvek od Fabo »

NASCAR jsem dlouho bral za tezkou hovadinu, teprv az jsem v iRacingu zkusil par okruhovych zavodu, pochopil jsem, ze to snad muze byt i docela dobra p***l.

A zazit to takhle z prvni rady, to musi byt parada... Hodim si to do bucket listu. Snad se mi povede dostat do vhodne konstelace aby to vyslo nez to stihnou zrusit.

jo a dik za dalsi report po delsi dobe... balzam na mou srocenou dusi.


Globik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 5905
Registrován: 04. 01. 2004, 11:53
Oblíbené typy letadel: B767, Cessna 208
Pohlaví: muž
Bydliště: Honolulu
Stav: Offline

Re: Sweet Home Alabama (část první)

Příspěvek od Globik »

MarcosFT píše:teď-nevím-jak-je-nazvat-abych-neurazil-mimopražské-čtenáře :D :D cekal jsem, jestli bude opet nejaka debilni pripominka a nezklamal si.

Holt i v Číně probíhá výchova k politické korektnosti, už ani pankáč nemůže říci na plnou hubu, že to byli burani :)

flyingblue
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 5478
Registrován: 16. 12. 2008, 14:31
Bydliště: up in the air
Stav: Offline

Re: Sweet Home Alabama (část první)

Příspěvek od flyingblue »

Globik píše:
MarcosFT píše:teď-nevím-jak-je-nazvat-abych-neurazil-mimopražské-čtenáře :D :D cekal jsem, jestli bude opet nejaka debilni pripominka a nezklamal si.

Holt i v Číně probíhá výchova k politické korektnosti, už ani pankáč nemůže říci na plnou hubu, že to byli burani :)


Spis se na sve pristi navsteve CR chysta nekam na venkov a nerad by dostal pres dr*ku (pardon my french) :ugeek:

whiskey
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 4145
Registrován: 17. 08. 2007, 12:03
Stav: Offline

Re: Sweet Home Alabama (část první)

Příspěvek od whiskey »

flyingblue píše:Spis se na sve pristi navsteve CR chysta nekam na venkov a nerad by dostal pres dr*ku (pardon my french) :ugeek:

teba pustil Putin na internet?

Tony Smoke
Autor nejlepších fotografií v trip reportu 2015
Autor nejlepších fotografií v trip reportu 2015
Příspěvky: 1048
Registrován: 16. 05. 2011, 23:48
Oblíbené typy letadel: A321, E190, A330
Pohlaví: muž
Bydliště: VIE
Stav: Offline

Re: Sweet Home Alabama (část první)

Příspěvek od Tony Smoke »

Globik píše:
MarcosFT píše:teď-nevím-jak-je-nazvat-abych-neurazil-mimopražské-čtenáře :D :D cekal jsem, jestli bude opet nejaka debilni pripominka a nezklamal si.

Holt i v Číně probíhá výchova k politické korektnosti, už ani pankáč nemůže říci na plnou hubu, že to byli burani :)


To aby mu neklesol osobny rating a pustili ho znova do zahranicia :wink:

Cocik, paradny TR, tesim sa na dalsiu cast :thumbup:

mufik
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 38
Registrován: 24. 01. 2013, 15:22
Stav: Offline

Re: Sweet Home Alabama (část první)

Příspěvek od mufik »

Perfektní čtení. Mám dotaz k letišti v Chicagu - jsou pasové a imigrační přepážky jedny pro všechny bez rozlišení šlechta - plebs nebo je oddělené pro C a Y?

flyingblue
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 5478
Registrován: 16. 12. 2008, 14:31
Bydliště: up in the air
Stav: Offline

Re: Sweet Home Alabama (část první)

Příspěvek od flyingblue »

whiskey píše:
flyingblue píše:Spis se na sve pristi navsteve CR chysta nekam na venkov a nerad by dostal pres dr*ku (pardon my french) :ugeek:

teba pustil Putin na internet?


Nojo no, cestuju y pratelske zeme, kde vladne proruska krysa, do zeme, kde vladne prorusky kikot. Takze jsem nebyl podezrelej :ugeek:

alesesl
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2862
Registrován: 27. 02. 2004, 05:55
Oblíbené typy letadel: vrtulove letadla
Pohlaví: muž
Bydliště: Praha Zapad
Stav: Offline

Re: Sweet Home Alabama (část první)

Příspěvek od alesesl »

Diky za TR. Na nascar jsem se vzdycky chtel podivat, urcite to musi byt zazitek. Mam pocit, ze je to uplne jine zavodeni nez F1 co se tyce prozitku.
Myslim, ze i UA B747 dlouho nevydrzi. Postupne jsou vyrazovany z mnona tras.

micaello
Druhý pilot
Druhý pilot
Příspěvky: 1234
Registrován: 15. 04. 2013, 14:50
Oblíbené typy letadel: E145, A340, A350
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: Sweet Home Alabama (část první)

Příspěvek od micaello »

alesesl píše:Diky za TR. Na nascar jsem se vzdycky chtel podivat, urcite to musi byt zazitek. Mam pocit, ze je to uplne jine zavodeni nez F1 co se tyce prozitku.
Myslim, ze i UA B747 dlouho nevydrzi. Postupne jsou vyrazovany z mnona tras.


F1 je už dávno za zenitem..Bernie podělal, co mohl :sad:

UA vypravuje svůj poslední B747 letos, mělo by to být 28.10. na trase SFO - ICN

micaello
Druhý pilot
Druhý pilot
Příspěvky: 1234
Registrován: 15. 04. 2013, 14:50
Oblíbené typy letadel: E145, A340, A350
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: Sweet Home Alabama (část první)

Příspěvek od micaello »

mufik píše:Perfektní čtení. Mám dotaz k letišti v Chicagu - jsou pasové a imigrační přepážky jedny pro všechny bez rozlišení šlechta - plebs nebo je oddělené pro C a Y?

Mě by spíš zajímalo, zda to tam není oddělené pro prvovstupitele s ESTA do USA a pro navrátilce s ESTA. Aspoň na JFK to tak mají rozděleno (a samozřejmě řada pro navrátilce s ESTA byla tehdy tak 50x menší než pro prvovstupitele..)

vladivostok
Cestující First Class
Cestující First Class
Příspěvky: 505
Registrován: 10. 12. 2014, 12:03
Stav: Offline

Re: Sweet Home Alabama (část první)

Příspěvek od vladivostok »

cocik ako vždy na jedničku :thumbup: mam rad tvoj humor :D
Často se píše, že NASCAR je „bílý sport“, protože mezi diváky nejsou žádné menšiny. Není to ale tak úplně pravda, protože třeba naši číšníci ve VIP zóně byli černoši =)) :D
Len ma prekvapilo že pankač chodil do sektoru slávistických vlajkonošů a nie do kotla bohemky :D a myslel som si že pankači maju radi lavicu a lavičacke športy jak napr snowboarding


Odpovědět