Chvála mobility aneb Na Erasmu ve Varšavě

persona
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2058
Registrován: 24. 05. 2008, 12:26
Bydliště: BRQ
Status: Offline

Chvála mobility aneb Na Erasmu ve Varšavě

Příspěvekod persona » 24. 08. 2017, 09:41

Můj vztah k Erasmu byl od počátku mírně problematický. Coby student navazujícího magisterského studia jsem si před mnoha lety vyřídil semestrální pobyt v Krakově jen proto, abych ho záhy zrušil, protože jsem se zamiloval do dívky, kterou jsem nedokázal na (téměř) půl roku opustit. Popravdě řečeno to ale také finančně nebyla žádná výhra a bez dodatečné hotovostní injekce od rodičů bych na pobytu v zahraničí třel bídu s nouzí a zanedlouho, během doktorského studia, přišly odborně i finančně daleko zajímavější pobyty v atraktivnějších destinacích (k jakému vnitřnímu rozkolu může v krajním případě po absolvování tohoto pobytu dojít se lze dočíst např. zde: https://www.vice.com/cs/article/8q93p5/ ... icil-zivot).

Před několika lety jsem pak coby katedrový koordinátor Erasmu organizoval několik výběrových řízení a připočítávám si k dobru, že jsem na University of Madeira vyslal několik studentek, které se po 3 – 4 měsících vrátily s podstatně inovovanou garderobou (ve smyslu zářivější, barevnější a nápaditější šaty a sukně) a podivuhodnou jiskrou v oku – a co více, i dokončenou nebo alespoň hodně rozpracovanou diplomovou prací. Jediné čeho lituji je to, že jsem zde již tehdy neabsolvoval výukový pobyt coby začínající akademický pracovník – je zjevné, že teorie, historie a estetika počítačových her je téma, které se k ostrovu věčného jara znamenitě hodí. :-)

I třetí pokus – tentokrát v roli neakademika (ano, ono všeobjímající staff, které na univerzitě v tradičním chápání zahrnuje vše od kvestora po poslední vrátnou) – využít dobrodiní Evropské unie a jejich výměnných programů se zpočátku setkal s jistými nesnázemi. Poctivě jsem obesílal partnerské instituce, dokazoval v e-mailech svou podrobnou znalost místopisu, lokální kulturní tradice (včetně raně renesančních malířů a sochařů, o kterých dost možná nikdy neslyšeli ani místní) i skutečný zájem o univerzity a destinace, z nichž některé jsem již opakovaně soukromě navštívil (mezi jinými Milán, Udine, Verona, Palermo, Montpellier nebo Brighton), ale vše marno. On či ona na druhé straně e-mailu neodpovídali buďto vůbec, velmi vágně, přeposlali můj e-mail někomu, kdo měl odpovědět, ale nestalo se tak, anebo měli nastavený Outlook s chybným uvedením data nepřítomnosti. Posilování evropské identity a vzájemné výměna je krásná věc, ale když nefunguje komunikace ze strany těch, kteří by měli být jejími spoluhybateli, je to špatně.

Nakonec se však zadařilo a díky malé intervenci kolegyně z pracoviště a vstřícnému a laskavému přístupu dalších útvarů naší univerzity se mi během 3 dní, pouhý týden před odjezdem, podařilo dát všechny dokumenty do pořádku a já mohl v neděli brzy ráno vyrazit směr Varšava.

Wc.jpg
První ráno ve Varšavě


Varšava? Ano, a z mnoha důvodů.

Léta jsem slýchal akademické kolegy na bývalé univerzitě, jak si nemohou Polsko (zejména Wrocław a Kraków) vynachválit. Chválili si společná odborná témata a starosti, chválili si krásu a starobylost uvedených polských měst i půvab polských žen. Pro některé šlo téměř o rituál: podstupovali pravidelnou pouť nikoli do Čenstochové, ale na wroclavskou univerzitu, kde měli své oblíbené kolegy, svá oblíbená místa, své oblíbené pokoje. Druhým důvodem byla alespoň zběžná obeznámenost s polskou kulturou a historií. Vždyť kdo by neznal jména jako Andrzej Wajda, Jerzy Stuhr, Krzysztof Kieślowski, Lech Wałęsa, Wojciech Jaruzelski, Krzystof Zanussi, Witold Lutosławski, Krzysztof Penderecki či alespoň Tara Fuki.

Dalším podnětem byla slova Michala Breganta, současného ředitele Národního filmového archivu a v 90. letech šéfredaktora vědeckého čtvrtletníku Iluminace (o němž filmový publicista Jan Jaroš jednou v týdeníku Rozhlas trefně poznamenal, že „vyšlo nové číslo časopisu, který někdy budí podezření, že jej čtou jen ti, co do něj sami přispívají“), kde uvedl, že během svého studia v polovině 80. let zažíval pocit dusivého profesního vakua, který nemohlo nahradit ani osamělé učítání polské odborné literatury. :-)

A konečně jeden můj velmi dobrý kamarád má slabost pro vše polské, chtěl by se jednou k našemu severnímu sousedovi podívat (ano, toto míří na Tebe, Štěpáne), ale neustále si hledá důvody, proč tak nemůže učinit. I za něj jsem se tedy do Varšavy vydal, abych mu podal informace z první ruky nebo – chcete-li – recentní nález z výzkumu.

Zkušenost s Polskem je v českém populárním povědomí filtrovaná do značné míry kauzami s nekvalitními potravinami vyráběnými na zakázku zdejších řetězců, v intelektuálnějších kruzích pak výše uvedenou vysokou kulturou (film, hudba, divadlo, literatura), zprávami ČT či reportážemi Miroslava Karase (který se opět – po přestávce v Moskvě – vrátil tam, kde je mu asi nejlépe).

Jaké však je současné Polsko či, lépe a přesněji, jeho hlavní město (byl jsem dosud pouze dva dny v Krakově na podzim 2009 při cestě do New Yorku)? Jde skutečně o zemi inovací a disciplíny, jak tvrdí pozoruhodná kampaň zaplacená z prostředků EU? (http://www.mediar.cz/polsko-se-v-cesku- ... iscipliny/) :-)

Vzhledem k tomu, že do odjezdu/odletu zbývalo pouhých 7 dní, rozhodl jsem se pro cestu vlakem, i když na letenku bych asi dosáhl (s rezervou pár eur), ale když se připočítá cesta na letiště do Prahy či Vídně, let a cesta z letiště, vychází letadlo jako o málo časově výhodnější. Z Brna se lze do polského hlavního města dostat s jedním přestupem; buďto v Břeclavi (na EC) anebo v Bohumíně (Ostravě). Břeclavskou variantu jsem musel zavrhnout, neboť vzhledem ke zpožděním, která občas polská (a zejména maďarská) EC provází, jsem nechtěl riskovat osm minut na přestup v Břeclavi (ČD u Včasné jízdenky Evropa negarantují přestup). Hlavním důvodem pro volbu vlaku však bylo to, že jsem chtěl přivézt nazpět nějaké tekuté vzorky pro kolegy a kolegyně.

A tak jsem se před měsícem v neděli ráno vydal na brněnské hlavní nádraží na rychlík s odjezdem v 7.02 s již nakoupenými zásobami na cestu, neboť takto brzy ráno se vypečené rohlíčky jen obtížně shání. Problém byla i káva. Říkal jsem si, že projednou nevalnou úroveň Joy Cafe či Kofi Kofi přežiju, ale bohužel – na nádraží vše zavřeno včetně dvou poboček exponenciálně rostoucího řetězce Trdlocafe (jeho pobočka ve středu města na Masarykove ulici přitom měla v 6.30 ráno otevřeno, ale tu jsem minul s tím, že využiji jednu ze dvou nádražních). A tak jsem musel – s hanbou přiznávám – po několika letech zkusit Delikomat a jeho „cappuccino“ (inu, aspoň mi nebylo špatně).

Rychlík bohužel docela vychlazený, ale našel jsem si místečko kde skoro nefoukalo a využil i ponožky a svetřík. Nabízenou instantní kávu ČD jsem s díky odmítl a akutní kofeinový deficit jakžtakž doplnil v jídelním voze IC Porta Moravica, na který jsem přestoupil již v Ostravě-Svinově, neboť Bohumín patří k nejodpudivějším nádražím ČR. Obsluha v jídelním voze nakvašená – káva z podu (placka/polštářek v jemném papíru, který se dá na sítko do páky), značka Piacetto, široce rozšířená v brněnských i jiných trafikách a espresso se dvěma cukry a velkou opatrností (pochopitelně vařící, neodvážil jsem se napít dříve než po 20 minutách) vypitelné, byť na pozadí i přes dva cukry detekovatelná ostrá svíravost Servírováno v kelímku Starbucks – ach jo.

Protože jsem měl obavy z hlučných polských, ev. maďarských cestujících (4. 7. jsem měl při cestě do Prahy „štěstí“ na fanoušky Guns’n’Roses, loni totéž, jen jiná kapela), zkusil jsem se před odjezdem zeptat na možnost využití 1. třídy. Ale bohužel. EU povoluje pouze nejekonomičtější variantu přepravy a i relativně malý doplatek v rámci částky vyčleněné na dopravu není možný (to samé pochopitelně platí i pro letadlo) – tak jsem v rámci Včasné jízdenky Evropa – Polsko využil jen asi ¼ částky na dopravu do destinace a zpět.

Po opatrném vypití kávy na bezútěšném peronu bohumínského nádraží jsem se vrátil do kupé, které jsem sdílel s tichým vietnamským chlapcem, který si hleděl pouze svého iPhonu, měl zcela ztišený zvuk a i z jeho sluchátek nepronikl ani jeden rušivý tón. Trochu jsem si dělal naděje, že zůstane prázdné kupé nalevo i napravo od toho našeho, kde docela nahlas vrčela klimatizace, ale tyto mé naděje se zcela rozplynuly již od první větší polské stanice (Rybnik), kdy přistoupila hromada cestujících a nejpozději od Katovic byl vlak kompletně nacpaný včetně lidí posedávajících a polehávajících v uličkách.

Po příjezdu do Katovic nastoupilo do vlaku pár zajímavých studentek a u té, které přistoupila do našeho kupé (s velmi zajímavými, skulpturálně laděnými balerínkami) při kontrole jízdenky průvodčí vyšlo najevo, že jde o doktorandku varšavské univerzity. Takto pozitivně naladěn na cestě na jinou univerzitu jsem se snažil přečkat dlouhou cestu. A i když jsem den předtím nakoupil dle mého soudu dostatečné množství proviantu (a 3 litry vody), tento se rychle tenčil a tak jsem se kousek za Čenstochovou vydal do jídelního vozu. Ten, jak je tomu obvyklé, využili především lidé, kteří si bez rezervace nesedli, a u piva nebo džusu se věnovali svým laptopům. Happy hour skončila po překročení česko-polské hranice a v téměř třicetistupňovém poledni jsem zkusil jen tradiční polévku s krutony a kousky slaniny a lehký rajčatový salát, který byl daleko lepší než polévka (rajčata nerozbředlá, cibule sladká, dressing, do kterého neupadla butylka s kvasným octem lihovým, jak se to tak někde často stává), které jsem zvládl „menší půlku“.

Wa.jpg
Oběd v jídelním voze ČD/PKP

Wb.jpg
Nevalné cappuccino na posílení po příjezdu do Varšavy


Sedm hodin a osmnáct minut na 508 km (bez 35minutové přestávky na přestup v Bohumíně) je hodně. Je to přesně ta hraniční doba, kdy tradiční vlak bojuje s letadlem (kdyby ve střední Evropě fungovaly vysokorychlostní železnice, bylo by to něco jiného) a někde dvě hodiny od Varšavy, hluboko v odlehlých pláních Mazovského vojvodství, na mě přišla krize – už jsem nedokázal číst ani noviny, ani několik načatých článků v mém oblíbeném týdeníku, ba ani koukat po spolucestujících, doktorandce a jejích balerínkách á la Giacometti. Prostě jsem si jen přál, abychom tam už byli.

Po dalším několikerém změření zbývajícího času a přerovnání důležitých dokumentů (rezervace ubytování, plánek MHD ve Varšavě, Confirmation of Training Period – Erasmus) jsme konečně začali vjíždět do metropolitní Varšavy a za asi dvacet minut zastavili na Warszawa Centralna.
Šikovně koncipované hlavní nádraží, které mi řešením podzemních nástupišť připomnělo Barcelonu Sants, je propojeno s jedním z největších nákupních center (Złote Tarasy) a na druhé straně jsou nástupiště tramvají, kde jsem po zakoupení první ze dvou třídenních jízdenek (á 36 PLN) nastoupil na tramvaj jedoucí do čtvrti Ochota, kde mě čekalo ubytování. První dojmy z okolí nádraží byly dobré – hotel Marriott, kde údajně přespali i Barack Obama a Michael Jackson, velmi impresivní „Stalinův mrakodrap“ (oficiálně Palác kultury a vědy) a Złota 44 Daniela Libeskinda.

Po nástupu do tramvaje jsem si se zaúpěním uvědomil – a později mnohokrát ověřil, že Varšava bohužel patří k městům, kde se v MHD klimatizuje (okna natvrdo zabedněná a na tramvaji i busech označení „pojazd klimatizowany“), a to ještě tím nešťastným způsobem, tj. že foukání je „kontinuální“, tj. když se tramvaj rozjede, foukání všech dílčích agregátů se spojí do jedné obří vlny studeného průvanu. Po prvním dni pobytu mě tak docela solidně bolela vnější část krku navzdory ihned aplikovanému svetříku a až s postupem času se mi tu a tam podařilo najít v tramvajích zákoutí, kde foukalo méně, ev. jsem se pokusil jezdit staršími soupravami bez tohoto typu „komfortu“. Stejně jsem si ale občas musel vystoupit, protože jsem se bál o zdraví. Jelikož je ve Varšavě přece jen trochu chladněji než v Brně nebo Vídni, teploty i koncem července jen zřídka dosahovaly 30°C, spíše se držely tak na 25 – 27°C (během 6 dnů pobytu den a půl intenzivně pršelo a během dvou odpolední jsme se dočkali intenzivní bouřky) a i když bylo ráno jen 18 – 20 stupňů, stejně se klimatizovalo jako o život, což mi připadá absurdní.

Jiný prvek diskomfortu – který byl naštěstí poměrně brzy eliminován – jsem nalezl v ubytování, ve čtvrti Ochota, takto pouhých 18 minut jízdy klimatizovanou tramvají z nádraží Warszawa Centralna. Zvolený apartmán, resp. double room (http://htpa.pl/gallery) byl moc příjemný a opravdu vypadal téměř přesně jako na obrázku. I kuchyňka byla velmi nadstandardně vybavená a vypulírovaná (nová lednička, mikrovlnka, varná deska, ba i myčka, kterou jsem stejně jako plotýnku nepoužil, dále dostatek talířů, pánev, hrnce, kvalitní rychlovarná konvice, kompletní sada příborů i otvírák na víno a pivo). Jen byli při návrhu apartmánů trochu líní a místo zapínatelné a vypínatelné digestoře dali odsávání do rohu u stropu a pustili jej napořád, což by nevadilo, kdyby to nebylo hlučné – a hlučné do té míry, že to bylo velmi nepříjemné (metr od odsávání jsem naměřil 48 – 50 dB, z postele pak stále vysokých 40 dB.

Okamžitě jsem šel na recepci, abych požádal o vypnutí a nepříliš ochotná slečna mi řekla, že by to mělo jít vypínačem u koupelny, který jsem již ale dříve vyzkoušel a bez efektu, resp. hluk pouze zesílil (oněch téměř 50 dB byl tedy zřejmě „tichý“ mód). Za chvíli recepční přišla a konstatovala (nebo předstírala?), že nic neslyší a na mou námitku, že je to hluk, který nesnesu a že bych rád na spaní po dni v rušném městě klid (ještě při rezervaci jsem se ujišťoval, zda je pokoj tichý a bylo mi potvrzeno, že údajně ano – a co myslíte? Ano, dostal jsem pokoj pouhá čtyři patra nad rušnou třídou s auty i tramvajemi s vysvětlením, že mají tiché pokoje, ale ty jsou jinde :-) mi začala asertivně tvrdit, že je toto v Polsku normální a všude. Opáčil jsem, že v Krakově jsem se s tímto před pár lety rozhodně nesetkal. Vzrušená diskuse měla za výsledek, že přislíbila, že druhý den přijde technik a natvrdo dané zařízení vypne. Stalo se tak ovšem až poté, co jsem pohrozil, že jim napíšu velmi negativní hodnocení na booking.com i Trip Advisor. Ještě předtím jsem navrhoval, že se tam neubytuji (dle okamžitého ověření na wi-fi bylo v záloze několik poboček Best Western s cenami za pobyt ještě o 100 EUR nižší), ale to by mi zase strhli jednu noc, což byl způsobilo zbytečné problémy při vyúčtování cesty.

První noc jsem nějak usnul – i díky únavě z brzkého ranního vstávání a dlouhé cesty – a ke cti recepční a ubytování nutno dodat, že druhý den odpoledne po návratu z města bylo na pokoji opravdu ticho (34 dB). Záhy jsem nalezl ještě pár nelogičností (úzké umyvadlo, které bylo v jedné rovině se zrcadlem, takže bylo prakticky nemožné – obzvlášť pro mou výšku – umýt si obličej aniž by se člověk bouchal do skříňky se zrcadlem nebo nenastříkal vodu na zem či drobných nedostatků (ve skříni sice bylo nově vyhlížející prkno i žehlička, ta ale drasticky pouštěla vodu místo páry, takže jsem raději nežehlil, abych nezničil kvalitní kalhoty a košili; ubytování bylo součástí komplexu evidentně postaveného v rámci „mix-use development“, takže vedle apartmánů zde byla i sídla firem a zdi objektu moc nedýchaly a pořádné vyvětrání nepomáhalo (a otevřená okna vzhledem k hluku dopravy zvenčí mít nešlo). Taktéž jsem musel zjistit sám (u ostrahy na vrátnici budovy), že odpadky se vynáší na suterénní parkoviště do kontejneru umístěného v sektoru za tak bytelně uzavřenými dveřmi, že mi napoprvé nešly otevřít ať jsem se namáhal jak chtěl a teprve s pomocí ostrahy pochopil grif (neměli by toto říct hostovi na recepci stejně jako skutečnost, že je třeba stisknout neoznačené tlačítko ve výtahu?). A zatímco první den fungovalo hlučné odsávání nad kuchyňkou, v koupelně oproti tomu nepracovalo téměř vůbec, takže leckdy trvalo 2 – 3 hodiny než se pára ze sprchy vstřebala. Jedna věc však byly perfektní – kvalitní a opravdu těsnící sprchový kout, který nepropustil ani kapku vody – v hotelích naprostá rarita, neboť tady bývá téměř vždy nějaký problém a rezervní ručníky slouží k pohlcení tekoucí vody.

Ale byl jsem na pracovní cestě a tak člověk tak nějak očekává, že ne vše bude procházka růžovým sadem, že bude muset leccos překousnout a tu a tam nad něčím přivřít oči. Vzhledem k tomu, že podrobně jsem se pracovní částí pobytu Erasmus+ zabýval v interní zprávě o služební cestě a v desetistránkové on-line EU Survey, nehledě na prezentaci pro pracoviště, která je zaměřena na metodická doporučení a transfer poznatků dobré praxe, dovolím si v tomto reportu zmínit pouze pár klíčových bodů týkajících se navštívené instituce.

Wd.jpg
První (a obvyklá) snídaně ve Varšavě (Cafeina)

Wg.jpg
Káva v knihkupectví tuším naproti minsterstvu zahraničních věcí


Warsaw University of Life Sciences je o sto let starší než naše univerzita a velikost jejího kampusu a velkorysost řešení budov je úměrná velikosti Varšavy. Soudě podle navštívených pracovišť (více v doprovodném obrazovém materiálu), je polská exaktní věda o něco více propojená s vědami humanitními a sociálními anebo aspoň – zdá se – klade větší důraz na přesah do věd „měkkých“, což se pěkně ukázalo i při hovoru s děkanem fakulty, který se mimo jiné projevil jako velký znalec dějin moderní Varšavy. A zároveň se ukázalo, že stěžejní témata pobytu (tj. project management, risk management, compliance, blue sky research, 7th Framework Programme and Horizon 2020, bilateral and multilateral/EU co-operation) jsou až překvapivě podobná jak v ČR, tak v Polsku a že se čeští badatelé i administrátoři potýkají s řadou shodných problémů.

Za.jpg
Knihovna s podporou grantu

Zb.jpg
Galerie rektorů (na rektorátě je ještě verze s obrazy)

Zc.jpg
Na naší univerzitě máme The Tree of Friendship, tady mají zase Oak of John Paul II :-)

Ze.jpg
Librarian On Duty :-)

Zf.jpg
Pěkné vybavení knihovny

Zd.jpg
Nařízení rektora jsou vždy platná 1

Zg.jpg
Nařízení rektora jsou vždy platná 2

Zh.jpg
Tato kavárna byla bohužel v polovině léta zavřená - velká škoda, neboť naše pracoviště má taky tři čísla a pustit si zde Vladimira 518 by bylo fajn

Zj.jpg
I kelímek na děkanátu může mít pěkný brand - měl jsem již dříve stejnou myšlenku - tady ji ovšem již stihli uvést do praxe

Zk.jpg
Dotace mají i zde

Zl.jpg
Humanitní aspekt polských exaktních věd 1

Zm.jpg
Výživářský/fitness aspekt polských exaktních věd 2

Zn.jpg
Nová doba, nové obory...


Od okamžiku, kdy jsem poprvé uviděl na fotkách varšavské panorama, začalo mě toto město přitahovat – po Londýnu, Paříži a Frankfurtu jde (nepočítám-li Moskvu) podle dostupných údajů o město s největším výskytem mrakodrapů v Evropě (údajně zde mj. investovaly německé penzijní fondy) a už podle fotografií jde o panorama na středoevropské poměry velmi neobvyklé. To se potvrdilo už při výstupu z vlaku na centrálním nádraží a následně pak při procházkách po CBD (Plac Bankowy) i jinde např. v okolí Gdaňského nádraží, které představuje enklávu dělníků open-space, ale zhruba tak 2x vyšší než jsou typické v Brně nebo Praze. A nejde jen o Marriott naproti nádraží, kde je prý moc hezký výhled z baru ve 40. patře nebo 30. patro ve „Stalinově mrakodrapu“, odkud je většina fotek u tohoto cestopisu, ale i stavby nové relativně nové (Złota 44) nebo úplně čerstvé (Warsaw Spire – dokončená loni, která mi připomněla, že už jsem pár let nebyl v Hong Kongu nebo New Yorku, když jsem zaznamenal jiný způsob ovládání výtahu nikoli přes panel uvnitř kabiny, ale přes „tablet“ – panel vně).

Procházka mezi varšavskými mrakodrapy byla pro mne subjektivně mixem prvního pobytu v Americe (St. Louis) a určité rozháranosti Kuala Lumpur (spousta proluk a určité živelnosti ve výstavbě) a podobný dojem jako u malajsijského hlavního města jsem měl i při výhledu z terasy Paláce kultury a vědy: sídliště se táhla – opět zdůrazňuji, že na středoevropské poměry a možnosti – skoro do nekonečna.

Ač má Varšava v metropolitní oblasti 3 miliony obyvatel (tedy o zhruba 1 mil. Více než Praha), nabízí daleko silnější a intenzivnější velkoměstský pocit než české hlavní město nebo i Vídeň a Budapešť (srov. absurdní pojednání srovnávající nesrovnatelné zde: http://www.iprpraha.cz/uploads/assets/d ... t_2011.pdf), a to jsem zde byl uprostřed prázdnin, kdy tu bylo – jak předpokládám, oproti školnímu a pracovnímu roku relativně mrtvo. Velkoryse řešené bulváry (specielně se mi líbila 3.6 km dlouhá ul. Marszałkowska) s dostatkem místa, tramvajové linie sloužící coby náhrada dosud relativně skromného metra, příjemná náměstí s překvapivým počtem hezkých domů i mimo historické centrum. Vzhledem k drastickému postižení města válkou jsem neočekával kolorit historických domů i ulic a kompletně rekonstruované staré město jsem prošel asi jen způli (zbytek příště) a soudím, že srovnávání Prahy a Varšavy nebo Varšavy a Krakova je vzhledem k historickým okolnostem nesmyslné. Jestliže historické centrum Prahy nebo do určité míry i Krakova (jak si jej pamatuji ze své krátké návštěvy v roce 2009 na cestě do New Yorku) úpí pod náporem turistů a málo ze středu zbylo pro obyvatele, ve Varšavě je pro turisty vyhrazeno rekonstruované staré město a širší střed s centrem s mrakodrapy je pro místní a ty, kteří vnímají polské hlavní město jako svěží, dynamické a otevřené růstu ve všech ohledech. Právě ona živost a otevřenost je něčím, co mi bylo velmi sympatické. Neoprašovat věčně minulost, ale v rámci možností jít dopředu. V řadě zákoutí širšího středu jsem si připadal jako v ulicích západní části Berlína – solidní, příjemné měšťanské domy, parky a zákoutí, jen kousek od ruchu hlavních ulic a výše uvedený bulvár mi zase připomínal směsici Říma a Barcelony, ale na rozdíl od obou měst daleko příjemnější, bez ukřičenosti italského hlavního města.

Bf.jpg
V pozadí Warsaw Spire (220 metrů, 49 pater)

Bh.jpg
Procházka v CBD (Plac Bankowy) 1

Bk.jpg
Procházka v CBD (Plac Bankowy) 2

Bl.jpg
Procházka v CBD (Plac Bankowy) 3

Bn.jpg
V 30. patře "Stalinova mrakodrapu"...

Bo.jpg
je moc hezký výhled na město - tohle v Brně nebo Praze opravdu neuvidíte :-)

Bp.jpg
Pohled na jih

Bm.jpg
Směr jihozápad (Warsawa Centralna a Marriott)

Zzo.jpg
Pohled z tramvaje...


Samozřejmě, že Varšava není jen lesk mrakodrapů a úpravnost bulvárů. I zde jsou méně hezká předměstí (jakkoli jsem jimi zatím projel či prošel spíše náhodně a velmi okrajově cestou na univerzitu) a velké shluky paneláků (včetně mnoha zajímavých památníků upomínajících na polský odpor za války), ale i mezi nimi jsou zajímavé kavárničky nebo pro moje oči zajímavá a bizarní nákupní centra či spíše střediska, kde často prodávají ovoce, zeleninu a někdy i všemožnou veteš, což do určité míry podporuje český stereotyp v nazírání Poláků coby zdatných kšeftmanů. Detailněji jsem si prošel jedno takové „nákupní středisko“ vedle zastávky tramvaje Ochteatr ve čtvrti Ochota (kousek odtud jsem bydlel) a připadalo mi, jakobych se propadl v čase o 20 let zpět a geograficky pak do ošuntělých nákupních středisek v některém z obytných věžáků v Hong Kongu. Malinkaté obchůdky s trojpísmennými kódy namačkané v nízké budově nabízely všechno možné haraburdí, často věci kýčovité (viz foto) a podivuhodné a mezi tím i třeba velmi dobrá piva z polských minipivovarů. Bylo to trochu divočejší, bizarnější a na mysli mi vytanula slova Bergmanova kameramana Svena Nykvista, který vzpomínal na spolupráci s Romanem Polańskim nebo Stanislavem Barabášem se slovy: „Východoevropané byli divočejší, spontánnější, projevovala se u nich špetka zdravého bláznovství“.

K mému dobrému pocitu z města určitě nemalou měrou přispěla i skutečnost, jak hezké a přirozené dívky a ženy jsem zde viděl, a zejména pak skutečnost, jak úpravně a nesmírně elegantně se tyto oblékají (pro ženské čtenářky dodám, že i pánům to zde velmi sluší, ale přece jen jsem se z pochopitelných důvodů více zaměřil na pozorování opačného pohlaví). Zejména cesta tramvají byla v tomto ohledu naprostým potěšením a zážitkem, neboť tramvaj zde (v Londýně plní tuto funkci metro) byla často jednou velkou módní přehlídkou a persona nevěděl, kam koukat dřív. A co bylo ještě lepší – prim hrály u dívek a žen puntíky, kterou jsou mojí vekou slabostí a byly okamžiky, kdy jsem viděl pět slečen, z nichž jedna měla puntíky na sukni, další na košili, třetí na kabelce, čtvrtá na lodičkách a pátá na kalhotách. Toto léta, zdá se, varšavské slečny milují puntíky a já si to užíval v míře vrchovaté. :-) Po dlouhém přemýšlení a srovnávání jsem dospěl k předběžnému závěru, že po Londýně jsem snad neviděl město, kde by lidé měli takový cit pro oděvní design a byli tak nápadití a hraví v re-interpretaci (můj velmi dobrý dojem v tomto ohledu mi potvrdila i kolegyně z práce, kamarád, který byl ve Varšavě zhruba ve stejný čas jako já, i některé další zdroje). Ano, určitě je to dáno i přítomností korporátního prostředí, ale asi i nejen to. Už teď se těším na návštěvu Varšavy během školního/akademického roku.

Oproti tomu jsem zkusil jen relativně velmi málo – na mé standardy – nákupních center a obchodů s oděvy navzdory referencím poukazujícím, že Varšava je jedním ze středoevropských nákupních rájů (a připravoval jsem se v tomto ohledu svědomitě, viz např. prezentace níže – autorka se touto problematikou dlouhodobě zabývá.

http://www.euroreg.uw.edu.pl/dane/web_e ... treets.pdf

Prošel jsem trochu pozorněji jen Złote Tarasy vedle Warszawa Centralna, které bývají považovány za jeden ze tří nejlepších varšavských mallů, ale bytostně mě zde iritovala hlasitost hudby ve všech obchodech i v hlavní pasáži a značky byly prakticky stejné jako u nás (není divu, když mnohé jako Reserved nebo obuv Wojas jsou polské). Co mne udivilo byla skutečnost, že v sobotu před cestou nazpět, zde bylo buďto úplné ticho nebo hudba naprosté většině obchodů stažena na velmi příjemné minimum. Znamená to snad, že v polských nákupních centrech je víkend ve znamení ticha? Téhož jsem se pak dočkal i v supermarketu Carrefour v uvedeném nákupním centru, kde jsem často provedl nákup před cestou na hotel. Ve všední den nesnesitelný řev z reproduktorů, v sobotu ve 12 hod. klid.

Hned po příjezdu do Varšavy jsem si ve Zlatých terasách dal v nouzi cappuccino u Costa Coffee (10.90 PLN za nejmenší verzi se dvěma porcemi espressa – velmi hořké, se dvěma cukry jakžtakž vypitelné), ale pak už se věnoval poznávání místní kavárenské scény. Ta je v důrazu na výběrovou kávu dosti podobná Praze nebo Budapešti, včetně všech méně příjemných atributů jako jsou hipstersky laděné interiéry, hlasitá hudba, občas až příliš důležitě se tvářící baristé s dlouhými pěstěnými fousy atd. V průběhu pobytu jsem opakovaně vyzkoušel kavárnu s kouzelným názvem Ministerstwo Kawy (jakžtakž, ale žádná sláva, viz foto a dezert, ale kávu si sami bohužel nepraží, takže mé naděje, že přivezu kolegům balíček s názvem kavárny a oni pak nabídnou kávu třeba návštěvě z MŠMT, se ukázaly liché), na snídani jsem pravidelně chodil do Cofeiny poblíž místní Polytechniky, celkem příjemná byla i Kawiarnia Filtry v čtvrti Filtry, třikrát jsem zkusil jiné kavárny, ale jako nejlepší jsem vyhodnotil Juice Press People – trendy freshový bar ve středu města, kde jsem ale měl tři nejlepší doppia ve Varšavě z kávy Coffee Republic, renomované pražírny, kterou jsem objevil až poslední den pobytu, nestihl ji navštívit v otvírací době, a tak jsem kolegům dovezl na ochutnávkou aspoň příhodně akademicky nazvanou kávu Coffee Lab. V divadelním studiu Klub Komediowy je pak kavárna, kde připravuje kávu polská šampionka v aeropressu za rok 2016 a její doppia byly druhou nejlepší kávou mého pobytu. Ve Varšavě jsou dosti diskriminační ceny kávových nápojů s mlékem; oproti příznivému nacenění doppia, které nejčastěji bývá k mání za 7 PLN (oproti 6 či dokonce 5 za klasické espreso), je nutno za základní (nejmenší cappuccino dát 10.90 PLN) a za latte pak klidně i 12 – 13 PLN. Západní řetězce jako Starbucks či Cafe Nero (zde jako Green Caffe Nero) jsou ještě rozšířenější než v Praze.

Wl.jpg
Espresso v pozoruhodném hrníčku v sídlištním klubu kousek od ubytování (5 PLN)

Zv.jpg
Už (nápadem) notně omšelá reklama na americano za 5 PLN v širším centru

Zze.jpg
Jen ucházející doppio (12/20) za 9 PLN v Ministerstwu Kawy. Dezert krásně avantgardní tvarem ale už nic moc chutí (11/20) - Ale co bychom chtěli od ministerstva...

Zzn.jpg
Doppio v Klubu Komediowem od polské šampionky v aeropressu za rok 2016 (určitě aspoň 15/20)

Zzu.jpg
Slušný standard (velmi krátkého) doppia v ultra-hipsterské kavárně nedaleko Gdaňského nádraží

Zzr.jpg
Zahrádka ultra-hipsterské kavárny 1

Zzs.jpg
Zahrádka ultra-hipsterské kavárny 2

Zzt.jpg
Zahrádka ultra-hipsterské kavárny 3


S kávou pochopitelně souvisí i potraviny a aspoň předběžný průzkum polských supermarketů patřil k prioritám mého pobytu. Třebaže by si tato oblast zasloužila podrobnější šetření, lze alespoň prozatimně potvrdit, že přítomnost francouzského řetězce Carrefour se pozitivní odráží na nabídce zboží i jeho kvalitě. Jako nejlepší – a na polské poměry prémiovou – jsem vnímal síť Piotr i Paweł, na níž jsem bohužel neměl štěstí a navštívil pouze jednou pobočku u Gdaňského nádraží. Naprosté ticho, usměvavý personál a především pečlivě vyrovnaný sortiment se značným podílem francouzského a italského zboží – tak nějak si představuji dobrý polský supermarket. Co mne ovšem ohromilo – a o čem jsem zatím jen četl na specializovaných webech – je nabídka polského a nejen polského lahvového piva v supermarketech. Běžný Carrefour nebo Biedronka (diskont s portugalským vlastnictvím, jehož pobočku jsem měl doslova vedle dveří svého apartmánu) obsahuje vedle masových značek spadajících pod křídla nadnárodních pivních koncernů i úžasný výběr speciálů z menších pivovarů, často pro českého konzumenta měně běžných stylů a s nápaditými názvy i etiketami (kriticky ceněná Pinta je také důstojně zastoupena). A nejen to – v supermarketu Carrefour vedle centrálního nádraží i v hypermarketu též značky v části Praga byl i velmi pěkný výběr piv německých, španělských, britských, sem tam něco italského a pochopitelně francouzského, ale třeba i vzorky z Ukrajiny a Moldávie.

Ona ta zdejší nabídka je taková trochu rozporuplná – v Carrefouru nebo Bideronce je průměr díky solidním zahraničním vlastníkům o něco výš než u nás (a kupříkladu takový humus v „Berušce“ jsem si zamilovat a čistý i rajčatový/paprikový si dopřával každý večer). V Carrefouru mají například opravdu dobrý žitný nebo „žitno-slunečnicový“ chleba, který má až na cukr perfektní složení a je i velmi dobrý (500 g jen za 3 PLN) a se slušným máslem a rillettes jde výborně dohromady. Na druhou stranu zde kupříkladu vůbec neměli některé běžné sýry (100 g plátková balení Président, Le Bleu) a pokud Président byl, tak v jiných podobách, za znatelně levnější cenu a s podivnou chutí (samý tuk a žádná sušina). Také polské uzeniny vypadaly velmi obyčejně až nevábně – a i jejich ceny byly velmi nízké (tlačenka měla bez výjimky mírně rozbředlou texturu) a ani nejdražší paštika, kterou jsem zkusil (cca 27 Kč/100 g) nebyla nic zvláštního.

Vedle kaváren jsem měl vytipované i některé pivní bary a zkusil jsem dvakrát např. původní (hlavní) provozovnu PiwPaw (Beer Heaven), kde nabízejí točené pivo na 96 pípách, z toho je nějakých 50 – 60 vždy věnováno polským značkám – tedy slušný výběr. Navíc je velmi sympatické, že si v případě nerozhodnosti můžete dopřát „degustační panáky“ (opravdu to bude tak 0.04 – 0.05 l) jakéhokoli piva v nabídce za pouhý jeden zlotý. Proč taková možnost není nikde u nás? Ještě víc mě však zaujal podnik Jabeerwocky (Jabberwocky je nonsensová báseň autora Alenky), kde bylo sice píp jen 15, ale prostředí klidnější, zahrádka příjemnější (v PiwPaw jsem vyslechl zajímavou hádku polských bezdomovců a některé polské vulgarismy jsou velmi podobné těm v češtině) a dalo se ochutnat vedle obvyklé třetinky i půllitru i po 0.2 l.

Bc.jpg
Malá degustrace v PiwPaw

Bu.jpg
Trochu větší degustace v PiwPaw


Soudě dle nápisů na obchodech, podle pár zhlédnutých reklam a dalších projevů ve veřejném prostoru je polština v každodenní praxi daleko hravější, odvážnější a v dobrém slova smyslu popkulturní a určitě by stálo prozkoumat více třeba polský hip-hop. Trafiky, vedle supermarketů jeden z klíčových indikátorů ekonomické a kulturní vyspělosti země, bohužel nic moc (docela dost bylo mutací plátků typu Chvilka pro Tebe) – dle mého pečlivého průzkumu v pravděpodobně dvou největších trafikách, na které jsem za pobytu narazil (Virgin na zastávce metra a trafika na nádraží Warsawa Centralna) byla nejvíce zastoupena oblast vojenských a civilních letadel (19 měsíčníků) a vojenské historie (8 měsíčníků), což ale asi odpovídá daleko větší angažovanosti Polska v NATO i historii národa, na jejíž mementa lze narazit skoro všude a mnohdy jsou to bolestná svědectví hrůz, které o několik řádků překračují české zkušenosti s válkou (určitě by byla zajímavá samostatná procházka po pomnících a plastikách s touto tematikou; v „Polinu“ ani v Muzeu varšavského povstání jsem zatím nebyl).

Mléčným barům – této polské gastronomické instituci a svého druhu reliktu minulého režimu – jsem se bohužel nemohl věnovat systematičtěji, ale se štěstím jsem našel jeden z nich cca dvě zastávky od ubytování (Biedronka – stejný název jako diskontní supermarketový řetězec) a tamější pierogi ruske za 6 PLN byly snad nejlepším jídlem, co jsem za poslední týdny, ne-li měsíce měl. Pravda, pirohy (i příloha v podobě brambor) plavaly v oleji a i když jsem si dal po jídle v nedaleké kávarně/klubu dvě piva, stejně jsem měl pocit těžkosti jako už dlouho ne (přinejmenším ne od r. 2011, kdy jsem se přejedl sedmi chody v Hong Kongu). Co je ovšem důležité, pirohy naplněné masem byly opravdu delikátní (téměř 15/20) a podle všeho dělané á la minute. Další dva mléčné bary (jeden laděný výrazně do žluta u Gdaňského nádraží a velmi tradiční zařízení a Bar Familijny na výstavní ulici Nowy Swiat v centru) byly o třídu horší a o chlup dražší – přesto se však lze určitě v těchto zařízeních občas stravovat a možná si i pochutnat za ceny vpravdě lidové (např. polévka, resp. vývar z červené řepy – a dobrý, intenzivní – s fazolemi stál pouhé 3 PLN). Vedle značné části seniorů jsou tyto podniky navštěvovány i VŠ studenty a musím říct, že v prvním ze zmiňovaných mléčných barů (kde jsem musel při čekání na výdej jídla ve frontě občas jít odehnat poletující dvě mouchy u stolu) jsem viděl několik opravdu rozkošných a kouzelně oděných slečen (jedna z nich mi prozradila, že lákavá hustá polévka, kterou má, je variantou žurku (s masem či vnitřnostmi) a že cizinci toto jídlo obvykle považují za nechutné. Po mém ujištění, že se mi to naopak jeví jako „delicious“, se jí viditelně rozzářily potěšením oči a já musel myslet na scénu, kdy si Bond v Goldfingerovi při sledování (nejen) švýcarských hor říká: „Ovládej se, 007, ovládej se“.

Wt.jpg
Mléčný bar Biedronka - mňam (pirohy 14 - 15/20, salát 13/20, brambory 13/20)

Zzp.jpg
Ruské pirohy v mléčném baru kousek od Gdaňského nádraží (cca 11/20 - trochu nedovařené, masová náplň nevalná)

Zr.jpg
Specielně jsem si dal guláš s myšlenkou na Prodejce - za v přepočtu 120 Kč vč přílohy to bylo velice slušné (13/20). Místo: kantýna open-space bloku cca 7 zastávek od univerzity


Protože již druhý den ve mně uzrálo pevné rozhodnutí do Varšavy se při nejbližší příležitosti vrátit, nesnažil jsem se nijak spěchat a opomenul řadu dalších zajímavých míst. Mimo jiné jsem také vypustil Národní polské muzeum (v Národní galerii bohužel nic zajímavého neměli – vystavené věci současného umění by asi skončily v kurátorském sítu londýnské Saatchi), královský Pałac w Wilanowie, Filmoteka Narodowa (ale jel jsem kousek od ní), řadu nákupních center, systém městských parků, kavárny za řekou v historické části Praga na východ od Visly a mnohé jiné.

Když jsem po téměř celých 6 dnech ve Varšavě odjížděl, říkal jsem si, že nejenže byla má očekávání naplněna, ale dokonce nastalo to nejkrásnější, co milovníka (velkých) měst může potkat. Navzdory několika drobným výhradám (klimatizace v MHD - snad to bude v chladnějším období lepší, hluk v určitém čase v určitých obchodech, docela odtažití prodavači, také výlohy nic moc – v tomto to bohužel nevybočuje z rázu měst střední Evropy) mě hlavní polské město nejen zaujalo, ale velice nadchlo – svou svěžestí, dynamikou, ztišeností i skutečně velkoměstským charakterem.

Děkuji za pozornost a trpělivost. Vždy si říkám, že to bude krátké a ono je to stále delší a delší :-) Výše uvedené řádky je pak třeba chápat - abych dodržel pěkné klišé z úvodu nebo závěru příspěvků v konferenčních sbornících - pouze jako stručný úvod, předběžný nárys, pracovní náčrt či krátkou poznámku k neobyčejně široké problematice s tím, že jsme mnoho a mnoho aspektů nestihli pojednat a vrátíme se k nim v budoucnu.

Pro obrázkový supplement pokračujte prosím dolů.


Technická poznámka: třebaže jsem vláčel zrcadlovku, nakonec jsem s ní vyfotil 5x svou večeři na hotelu a všechny fotky jsou tak pořízené mobilem (základní Huawei za 2500 Kč) - když bylo počasí hezké a světlo příznivé, jsou ucházející fotky. Když bylo méně přiznivé... ale to jistě poznáte sami. Pro plnou ostrost snímků si je prosím proklikněte - v náhledu jsou dosti zamlžené.

Jazyková poznámka: tentokrát jsem neměl ambici vychytat všechny spřežky a atypické jazykové rysy polštiny - tak mi prosím promiňte, pokud mi občas něco ujelo.






Naposledy upravil(a) persona dne 13. 09. 2017, 12:51, celkem upraveno 20 x.


persona
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2058
Registrován: 24. 05. 2008, 12:26
Bydliště: BRQ
Status: Offline

Re: Chvála mobility aneb Na Erasmu ve Varšavě

Příspěvekod persona » 24. 08. 2017, 09:42

+ Obrazová příloha (fotky, které se nevešly do hlavního reportu)

Be.jpg
Třetinka piva "Pinta Modern Drinking" v Jabeerwocky

Bd.jpg
Původně jsem myslel, že už i degustační pivnice mají kelímky na vyplivování a on je to popelník

Bv.jpg
Vláčet vzorky až z Varšavy pro kolegy nebyl úplně dobrý nápad (pronese se to; dvě známé, které mě cestou potkaly, naštěstí ví, že nejsem notorik) :-)

Bw.jpg
A tohle nebyl dobrý nápad už vůbec - ale v sobotu odpoledne v Bohumíně nic jiného nebylo

Wu.jpg
K večeři jsem si dal něco onačejšího

Wn.jpg
Cca desetina výběru ze speciálky utopené v sídlištním středisku nedaleko Ochteatru. Já v tom spatřoval aluze na Východ slunce (F. W. Murnau, 1927), George Lucase a Ludvíka XIV., ale možná to tak nebylo myšleno :-)

Zo.jpg
Ochteatr asi bude důležité divadlo

Zx.jpg
Tuhle hospodu jsem ignoroval - je snad v každém průvodci

Wf.jpg
Ignoroval jsem i franšízu - tuším od Staropramenu

Zp.jpg
Pěkný deštník, ale pivo je tuším masovka a dost špatné (s výjimkou porteru, který je v Polsku i od velkých pivovarů výborný)

Wm.jpg
Hrátky s jazykem 1

Wo.jpg
Hrátky s jazykem 2 (pro české oči)

Wr.jpg
Hrátky s jazykem 3

Zt.jpg
Hrátky s designem (relax zóna v lobby vedle kantýny, kde jsem měl guláš)

Zw.jpg
Nic pro mne

Zzc.jpg
Hipsterské hrátky

Zzd.jpg
Ministerské hrátky

Zzb.jpg
V Seattlu jsem měl jednu stopu dlouhou klobásu - tady to asi vylepšili

Wp.jpg
Nevkus na tržišti...

Ws.jpg
a pietní místo nedaleko něj

Zz.jpg
Proč ne?

Zzf.jpg
Ale raději asi jinde...

Zzk.jpg
Některé supermarkety měly "oddělené" části s alkoholem od zbytku - ale jednalo se skutečně jen o formalitu

Zzm.jpg
která určitě mladým nezabránila v nákupu; zde zachycen "premix"

Zzl.jpg
Chápu správně, že tohle opravdu někdo dokáže vypít anebo je to číslo udávající alkohol jen reklamní trik?

Wh.jpg
Když nemáte Michelina, máte aspoň - též renomovaný - polsko-anglický Gault Millau (to je ten průvodce, z něhož měl obavy a pak spáchal sebevraždu Bernard Loiseau).

Wj.jpg
Aluze na Marina City v Chicagu (nedaleko hotelu)

We.jpg
Mezi (hodně menšími) mrakodrapy v centru

Bb.jpg
Saatchi v Londýně je na současné umění lepší

Zzw.jpg
Tento památník se mi líbil nejvíc - velmi emotivní, jasně čitelná symbolika (srov. s pomníky Ossipa Zadkineho na podobné téma - např. jeho práce Zničení Rotterdamu)

Zzv.jpg
Intenzivní a působivé

Zu.jpg
Tady jsem se zasnil nad světlem a modrým laděním východu z metra (a reklamy Deutsche Bank), ale narušili mi to dva pánové s vizáží revizorů

Screenshot - 24_8.jpg
Jedna z kolonek z vypracované Erasmus EU Survey
Naposledy upravil(a) persona dne 24. 08. 2017, 13:08, celkem upraveno 1 x.

Night fly
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2822
Registrován: 13. 05. 2005, 09:25
Kontaktovat uživatele:
Status: Offline

Re: Chvála mobility aneb Na Erasmu ve Varšavě

Příspěvekod Night fly » 24. 08. 2017, 11:34

96% konzumni lih ("spirytus rektyfikowany", a ano, je to opravdu % obsahu alkoholu) se v Polsku (na rozdil od CR) zcela bezne prodava v potravinách. Pouziva se jako surovina na vyrobu domacich likeru (napr. vajecnaku), ciste to nepije snad nikdo. Každý rok před Vanoci si pro nej jezdim do Jeleni Gory ;-)

jekaterinka
Nováček
Nováček
Příspěvky: 8
Registrován: 02. 06. 2016, 15:44
Status: Offline

Re: Chvála mobility aneb Na Erasmu ve Varšavě

Příspěvekod jekaterinka » 28. 08. 2017, 10:25

Tedy, díky za report - delší dobu koketuju s myšlenkou sepsat zážitky z Erasmu ve Skotsku, tak se do toho asi dám. Třeba to někoho inspiruje a vyrazí taky...

bureaucrat
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 129
Registrován: 25. 04. 2017, 12:53
Pohlaví: muž
Bydliště: Královské Vinohrady
Status: Offline

Re: Chvála mobility aneb Na Erasmu ve Varšavě

Příspěvekod bureaucrat » 28. 08. 2017, 14:00

Tak tomu tedy říkám obsáhlý trip report. ^:)^ Skvělý, děkuji!
Pouze jedna poznámka:
persona píše:Ruské pirohy v mléčném baru kousek od Gdaňského nádraží (cca 11/20 - trochu nedovařené, masová náplň nevalná)

Ruské pirohy (pierogi ruskie) nejsou s masovou náplní, jedná se o specifický druh, který připomíná slovenské brynzové pirohy.
Naposledy upravil(a) bureaucrat dne 28. 08. 2017, 14:24, celkem upraveno 1 x.


persona
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2058
Registrován: 24. 05. 2008, 12:26
Bydliště: BRQ
Status: Offline

Re: Chvála mobility aneb Na Erasmu ve Varšavě

Příspěvekod persona » 28. 08. 2017, 14:15

Děkuji za upřesnění ohledně lihu.

Ten týdenní zaměstnanecký Erasmus má trochu lepší možnosti než klasický studentský na 3 - 5 měsíců.

Děkuji za pozorné čtení - s pirohy jsem se upsal. U Gdaňského nádraží opravdu nebyly masové, ale v Biedronce (čtvrť Ochota) ano.

VanillA
Cestující Business Class
Cestující Business Class
Příspěvky: 322
Registrován: 22. 02. 2009, 11:57
Status: Offline

Re: Chvála mobility aneb Na Erasmu ve Varšavě

Příspěvekod VanillA » 28. 08. 2017, 18:12

Chápu správně, že letadlem jsi tam nebyl?

persona
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2058
Registrován: 24. 05. 2008, 12:26
Bydliště: BRQ
Status: Offline

Re: Chvála mobility aneb Na Erasmu ve Varšavě

Příspěvekod persona » 29. 08. 2017, 07:46

Ano, chápeš to správně - jel jsem vlakem. I proto to není v sekci trip-reporty, kam patří jen cesty s použitím letadla :-)

VanillA
Cestující Business Class
Cestující Business Class
Příspěvky: 322
Registrován: 22. 02. 2009, 11:57
Status: Offline

Re: Chvála mobility aneb Na Erasmu ve Varšavě

Příspěvekod VanillA » 29. 08. 2017, 08:36

Už tomu rozumím. :-) A já tam pořád hledal nějaký letadlo :D
Každopádně díky za čtení.

persona
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2058
Registrován: 24. 05. 2008, 12:26
Bydliště: BRQ
Status: Offline

Re: Chvála mobility aneb Na Erasmu ve Varšavě

Příspěvekod persona » 25. 10. 2017, 15:09

Tak v půli listopadu bude pokračování - rovněž na týden. V současnosti přemýšlím zda aspoň tam letět letadlem. Mám obavy, aby mi piva nerozbili v odbaveném zavazadle.

yellow
Cestující First Class
Cestující First Class
Příspěvky: 570
Registrován: 05. 04. 2008, 21:43
Bydliště: KRK
Status: Offline

Re: Chvála mobility aneb Na Erasmu ve Varšavě

Příspěvekod yellow » 25. 10. 2017, 16:51

Na polské pivo jsem si nikdy nezvykl a to pracuju pro pivovar...

Plzeň mají stejně v každém obchodě a asi nejvíc oceňuju v Auchanu Lvivske a Obolon :D

persona
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2058
Registrován: 24. 05. 2008, 12:26
Bydliště: BRQ
Status: Offline

Re: Chvála mobility aneb Na Erasmu ve Varšavě

Příspěvekod persona » 25. 10. 2017, 18:08

Chápu to správně jako žert? Vždyť obě Tebou uváděná piva se pohybují na nejnižším stupínku hodnocení. Již v cestovní zprávě jsem psal, že z pestrosti výběru malých pivovarů v polském supermarketu přechází zrak. Neochutnal jsem všechno, ale zejména (baltické) portery, nějaké to grodziskie a IPA má úžasný poměr cena/kvalita. Pěkný přehled třeba zde: http://www.pivnici.cz/piva-pivovaru/zeme/polsko/ - ochutnat 416 polských nebo v Polsku vyráběných piv je pěkný výkon. :-)

Když jsem před 2 týdny viděl v Krakově v supermarketu třeba lahvovou Plzeň za 7 PLN nebo Bažanta za 6 PLN a vedle toho třeba toto (http://www.pivnici.cz/pivo/kormoran-pod ... rican-ipa/) za stejnou cenu a toto (http://www.pivnici.cz/pivo/fortuna-kome ... -baltycki/) za 4 PLN, nevěděl jsem, zda se mám smát nebo plakat.



Zpět na “Off-topic”


Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 hosti