Re: Gastrofotografický koutek (。・・)_旦 (ಠ_ರೃ)
Napsal: 11. 07. 2019, 16:35
Tak přátelé, léto v plném proudu a já se hlásím s recenzí restauračky U Karlů v destinaci Rumburk!
Již koncem května jsem výše v tomto vláknu avizoval, že jídelní lístek této restaurace mě opravdu převálcoval a že budu mít problém si z něj vůbec něco vybrat, když všechna jídla vypadají tak moc lákavě. Pro jistotu ještě jedno opakuji odkaz na jídelní knihu: http://www.restauraceukarlu.cz/soubory/ ... listek.pdf
Nicméně ještě dřív, než začnu recenzovat, nutno podotknout, že restaurace U Karlů není podnikem v úpadku, či nějaký dočasný gastronomický záchvěv. Hospoda U Karlů je léty prověřený a dlouhodobě kvetoucí podnik, ve kterém se dveře doslova netrhnou. Na googlu má tato hospoda téměř 300 recenzí a tyto nevyznívají vůbec špatně - dokonce i v mezinárodním srovnání - neboť podnik si ze zahraniční klientely oblibují zejména východní Němci, kteří si zde nechávají „čvachtat“ jak na běžícím pásu.
Kdo ví, možná za tímto úspěchem stojí kromě jídla i promyšlený marketing.
Restaurace U Karlů totiž namísto klasického billboardu, zeleného áčka, či sádrového kuchaře, který se opírá o ceduli s denním menu, zvolila daleko vychytralejší reklamní poutač. Symbolem, poznávacím znamením a poutačem restaurace U Karlů v jednom je totiž celý jeden opravdový obrněný transportér SdKfz 251, který je (i s poznávací značkou začínající ostře řezanými písmenky SS) zaparkován přímo před hospodou.
Enervující je pro mě víceznačnost tohoto reklamního poutače. Člověk se může domnívat, že se tu na jídlo zastavili v osmatřicátém roce nějací Němci při motoristickém výletu do Čech a v hospodě U Karlů jim zachutnalo natolik, že zůstali dodnes. A Němcům zase může Sonderkraftfahrzeug 251 zaparkovaný před hospodu v sudetském Rumburgu připomínat domov a „staré dobré časy“.
A ano - staré dobré časy - tak přesně lze popsat i kuchyni restaurace U Karlů. No nebudu napínat, jídelní lístek jste viděli, pojďme ochutnávat:
Polévky – vývar a česnečka.
Rychlý pohled do jídelního lístku – a ano – je tam, mnou vyhlédnutý Purkmistrův měšec, na který jsem se těšil jako malej jarda:
Ale v hospodě nesedím sám. Ochutnáme více jídel. A protože s sebou mám odvážlivce, můžeme se zblízka podívat rovnou i na tu největší bombu všech bomb českých hospodských jídelních lístků již od 60. let minulého století. Jídlo, které by chutnalo i samotnému čočíkovi:
Pravé české Švej – ču – žou s hranolkama, podávané v čisté trojce.
Tou čistou trojkou myslím restauraci III. cenové skupiny – typické masivní dřevěné stoly, typický nenahraditelný odér v kombinaci pivo, cigarety a fritovací olej, ceny mírné, obsluha vlažná, na oknech záclony, na stolech slánky a párátka, a když v takovéto „čisté trojce“ byla jeden den svatba, tak na druhý den se na jídelním lístku - vyťukaném na psacím stroji - vždy zákonitě objevilo Švej – ču – žou. Aneb jak prodat zbytky masa ze svatby. A byla to lahůdka, a když s hranolkama, tak tím líp. Alespoň tak si pamatuju klasické švej – ču - žu za komunistů a tak jsem ho měl vždycky nejraději.
A tady ho máme dnes:
Á propos, projel jsem i pár starých komunistických jídelních lístků na Googlu a nikde švej ču žou není – ona totiž opravdu napřed musela být jeden den svatba, aby se na druhý den objevila tato asijská lahůdka v sekci Jídel na objednávku.
Nu ale pojďme dál. Restaurace U Karlů nabízí též roštěnku na 6 způsobů. Variantu na sladko jsme vyřadili hned na začátku a tak po delším váhání byla zvolena varianta na žampionech s rýží:
Jako další padl klasický vepřový řízek á la fritéza:
Mno a pak došlo konečně na mě, zde máme Purkmistrův měšec ze všech stran:
Postup výroby Purkmistrova měšce je dle mých poznatků následující:
- vezme se maso na vepřový řízek a položí se na něj plátek šunky a kus eidamu
- to se přehne na půlku, tento „měšec“ se obalí v trojobalu a šup do fritézy
- až se sýr uvnitř pěkně rozteče, vyndá se to z friťáku a už na talíři se zeshora polije tatarkou
- a posype strouhaným Eidamem navrch
Jako dezert jsem si ještě chtěl objednat jeden ze sedmi pohárů, které jsou na lístku, nebo alespoň jeden z pěti nabízených kompotů (protože tento sortiment k čisté trojce opravdu patří), ale bohužel prý ne, že na dezert pojedeme do pivovaru Kocour, že tam mají dobrá žebra. Tak nic, holt až zase příště...
Již koncem května jsem výše v tomto vláknu avizoval, že jídelní lístek této restaurace mě opravdu převálcoval a že budu mít problém si z něj vůbec něco vybrat, když všechna jídla vypadají tak moc lákavě. Pro jistotu ještě jedno opakuji odkaz na jídelní knihu: http://www.restauraceukarlu.cz/soubory/ ... listek.pdf
Nicméně ještě dřív, než začnu recenzovat, nutno podotknout, že restaurace U Karlů není podnikem v úpadku, či nějaký dočasný gastronomický záchvěv. Hospoda U Karlů je léty prověřený a dlouhodobě kvetoucí podnik, ve kterém se dveře doslova netrhnou. Na googlu má tato hospoda téměř 300 recenzí a tyto nevyznívají vůbec špatně - dokonce i v mezinárodním srovnání - neboť podnik si ze zahraniční klientely oblibují zejména východní Němci, kteří si zde nechávají „čvachtat“ jak na běžícím pásu.
Kdo ví, možná za tímto úspěchem stojí kromě jídla i promyšlený marketing.
Restaurace U Karlů totiž namísto klasického billboardu, zeleného áčka, či sádrového kuchaře, který se opírá o ceduli s denním menu, zvolila daleko vychytralejší reklamní poutač. Symbolem, poznávacím znamením a poutačem restaurace U Karlů v jednom je totiž celý jeden opravdový obrněný transportér SdKfz 251, který je (i s poznávací značkou začínající ostře řezanými písmenky SS) zaparkován přímo před hospodou.
Enervující je pro mě víceznačnost tohoto reklamního poutače. Člověk se může domnívat, že se tu na jídlo zastavili v osmatřicátém roce nějací Němci při motoristickém výletu do Čech a v hospodě U Karlů jim zachutnalo natolik, že zůstali dodnes. A Němcům zase může Sonderkraftfahrzeug 251 zaparkovaný před hospodu v sudetském Rumburgu připomínat domov a „staré dobré časy“.
A ano - staré dobré časy - tak přesně lze popsat i kuchyni restaurace U Karlů. No nebudu napínat, jídelní lístek jste viděli, pojďme ochutnávat:
Polévky – vývar a česnečka.
Rychlý pohled do jídelního lístku – a ano – je tam, mnou vyhlédnutý Purkmistrův měšec, na který jsem se těšil jako malej jarda:
Ale v hospodě nesedím sám. Ochutnáme více jídel. A protože s sebou mám odvážlivce, můžeme se zblízka podívat rovnou i na tu největší bombu všech bomb českých hospodských jídelních lístků již od 60. let minulého století. Jídlo, které by chutnalo i samotnému čočíkovi:
Pravé české Švej – ču – žou s hranolkama, podávané v čisté trojce.
Tou čistou trojkou myslím restauraci III. cenové skupiny – typické masivní dřevěné stoly, typický nenahraditelný odér v kombinaci pivo, cigarety a fritovací olej, ceny mírné, obsluha vlažná, na oknech záclony, na stolech slánky a párátka, a když v takovéto „čisté trojce“ byla jeden den svatba, tak na druhý den se na jídelním lístku - vyťukaném na psacím stroji - vždy zákonitě objevilo Švej – ču – žou. Aneb jak prodat zbytky masa ze svatby. A byla to lahůdka, a když s hranolkama, tak tím líp. Alespoň tak si pamatuju klasické švej – ču - žu za komunistů a tak jsem ho měl vždycky nejraději.
A tady ho máme dnes:
Á propos, projel jsem i pár starých komunistických jídelních lístků na Googlu a nikde švej ču žou není – ona totiž opravdu napřed musela být jeden den svatba, aby se na druhý den objevila tato asijská lahůdka v sekci Jídel na objednávku.
Nu ale pojďme dál. Restaurace U Karlů nabízí též roštěnku na 6 způsobů. Variantu na sladko jsme vyřadili hned na začátku a tak po delším váhání byla zvolena varianta na žampionech s rýží:
Jako další padl klasický vepřový řízek á la fritéza:
Mno a pak došlo konečně na mě, zde máme Purkmistrův měšec ze všech stran:
Postup výroby Purkmistrova měšce je dle mých poznatků následující:
- vezme se maso na vepřový řízek a položí se na něj plátek šunky a kus eidamu
- to se přehne na půlku, tento „měšec“ se obalí v trojobalu a šup do fritézy
- až se sýr uvnitř pěkně rozteče, vyndá se to z friťáku a už na talíři se zeshora polije tatarkou
- a posype strouhaným Eidamem navrch
Jako dezert jsem si ještě chtěl objednat jeden ze sedmi pohárů, které jsou na lístku, nebo alespoň jeden z pěti nabízených kompotů (protože tento sortiment k čisté trojce opravdu patří), ale bohužel prý ne, že na dezert pojedeme do pivovaru Kocour, že tam mají dobrá žebra. Tak nic, holt až zase příště...