Stylově za koupáním k zamrzlému Ochotskému moři aneb Japonsko nejsou jen sakury a chrámy (NH First)

zennie
Nováček
Nováček
Příspěvky: 9
Registrován: 21. 07. 2009, 21:29
Status: Offline

Stylově za koupáním k zamrzlému Ochotskému moři aneb Japonsko nejsou jen sakury a chrámy (NH First)

Příspěvekod zennie » 19. 01. 2018, 10:38

Obrázek

Vracím se zpět za dva týdny, pokud to vyjde, napíšu něco už během cesty, pokud ne... budu se snažit co nejdřív po návratu :)

TR na tomto fóru zakládám proto, že je tady pro mě samotná (na rozdíl od mých ostatních pravidelných cest do Asie v Y) samotná cesta letadlem klíčovou součástí cesty, ale je-li zájem, rád se rozepíšu i ze samotného výletu. Japonsko už tady sice párkrát bylo, ale věřím, že tohle bude zásadně odlišné :)

Stylově za koupáním k zamrzlému Ochotskému moři aneb Japonsko nejsou jen sakury a chrámy

SAM_9956.jpg


Prolog aneb proč jsem se vydal na takovouto cestu

Cestuju rád, to asi na tomto fóru není nic přelomového. Z koníčku se to pro mě cestování postupně stalo prací a s tím jde ruku v ruce nějaké hromadění mil. Lítám bohužel v Y, takže bohužel nic závratného z toho není, ale i tak se to po letech začne hromadit. Když jsem se přihlásil před lety do prvních FFP, míle jsem stíhal sbírat podobným tempem, jako exspirovaly, navíc jsem se nedržel jedné aliance, takže jsem většinou nasbíral nejnižší možný počet na nějakou letenku a utratil, většinou za vnitrostátní cestu v Číně, kde jsem tehdy sídlil. Protože s nejlevnějším tarifem, „vnitrostátní let“, se dá v Číně kouzlit podstatně lépe než v evropských pidistátech (nebo v rámci Evropy, což je mílově dražší, a možnosti stále menší než v Číně), takže jsem kupoval věci jako KWE-HRB-SYX nebo KHG-CAN, relativně dlouhé a vzhledem k zapadlosti destinací dost drahé lety za cenu nižší než vnitroevropské lety.

Po čase však přišlo více práce a více létání, méně času na soukromé cesty (tzn. i za soukromou letenku jsem náhle byl ochoten zaplatit více peněz, aby mi seděla, a získat více mil), a míle přibývaly. Jak jsem avizoval, kvůli cestování v Y to nebylo žádné závratné tempo, začal jsem po nějaké době přemýšlet, že si někdy časem otočím nějakou pěknou destinaci v businessu. Jižní Amerika či Oceánie je moc daleko (drahé), severní mě tolik nezajímá, navíc po návštěvách Sýrie a Íránu nemám nárok na vstup do USA bez víza (a v případě podobné stylové cesty rozhodně nebudu zkoušet zatajovat), v Asii trávím většinu roku, takže je hloupost si sem dělat další výlet… no takže zbývá Afrika, kterou neznám téměř vůbec a myšlenka zaletět si na chvíli do nějaké obskurní díry tam byla to, o čem jsem dlouho uvažoval, protože proč ne?

Dalším faktorem byl výběr aerolinky. Protože od prvního přemýšlení, kam vyrazit, až do samotného odletu uplynuly asi dva roky, mezitím jsem začal uvažovat o tom, že bych si otočil jednu cestu ve first, jednu v businessu. To už zužuje výběr. Dále bych se minimálně chtěl vyhnout aerolince, kterou už jsem v C letěl, což je v případě *A jen LH. Tím mi v podstatě odpadá západní polokoule, protože LH nechci, LX awardy ve F nedává a americkou aerolinku (UA) nechci. Afrika je ve F ale v podstatě nereálná, naopak se začínají nabízet asijské aerolinky, které povětšinou nemají vůbec špatnou pověst. CA škrtám rovnou (jaký mají produkt ve F nevím, ale už mě párkrát naštvali, letiště v Pekingu taky nemám rád a celkově se čínským společnostem vyhýbám, pokud to jde. Nepochybuju, že Fko bude fajn, ale… furt tam budou Číňani, ehm.), SQ podle neoficiálních zdrojů taky F awardy minimálně mému FFP nedává, pak máme s Fkem NH, TG. A samozřejmě je tu hlavní hráč z Evropy, jmenovitě LH, pokud na ni napasuju Fko (z neoficiálních zdrojů plyne info, že taky nedávají Fkové awardy úplně rádi, resp. uvolňují až relativně krátce před odletem).

Miluju Japonsko. Dlouhodobě. Nejsem žádný nadšenec, co kouká na anime, jednou v životě byl v Japonsku, kde si objel Akihabaru a pár chrámů a od té doby všude entusiasticky každému na potkání vypráví, jak je to tam super. Naopak, trvalo mi dost času si tohle uvědomit.

Japonsky jsem se začal učit, když mi bylo 15, spíše tak ze zvědavosti a zájmu o jazyky obecně, než že by mě v té době táhla samotná země. Tam jsem se vydal poprvé o několik let později, rok před maturitou, v létě 2008 a strávil tam dva měsíce. Většinou na jazykovém kurzu, po víkendech jsem cestoval a pak ještě 10 dní na konci. A po téhle návštěvě jsem si řekl, že sice super, ale ne zase tak super, abych tam za ty šílené peníze (a tehdy bylo 100 JPY za 14 CZK…) jezdil znova. Ale přivedlo mě to k zájmu o Asii a od dalšího roku jsem začal cestovat do dalších asijských zemí.
O pár let později jsem začal pracovat pro nejmenovanou cestovku, s tím, že mé zaměření bylo právě na Japonsko, sekundárně pak Čína. Od té doby jezdím do Japonska pracovně několikrát ročně (za uplynulé dva roky vždy cca tři měsíce v Japonsku), s tím, že když zrovna mám čas a peníze, vždy si cestu o pár dní až týdnů prodloužím a vydám se někam za kamarády či na soukromý výlet, takže troufám si říct, že Japonsko mám procestované velmi dobře a důkladně (i když mezer je stále ještě dost).

A právě během posledních dvou let jsem si začal ujasňovat, že co se týče návštěv, stále je Japonsko asi mou nejoblíbenější zemí, a horkého kandidáta, Čínu, kterou mám taky fakt rád a cca dva roky jsem tam strávil, musím bohužel odsunout na druhé místo. Stále však vidím Japonsko kriticky, a přestože sem jezdím rád, jsem si téměř jistý, že bych tady žít nechtěl (zatímco naopak v Číně jsem to zvládl a možná bych i pokračoval).

Loni na jaře jsem se v Kyōtu sešel se svým dlouholetým kamarádem a kolegou Davidem, který řadu let žije v Sapporu. Setkání bylo krátké a spíše pracovní, ale stihli jsme prohodit i pár slov bokem, a konkrétně došlo na téma Japonsko (a hlavně Hokkaidō) v zimě. Za ty roky, co tam jezdím, jsem tam totiž nikdy v zimě nebyl. Důvod je jednoduchý – v Japonsku v zimě není sezóna. Jinými slovy pracovně se tam nedostanu… a vzhledem k tomu, že nejsem zvyklý si letenky do Japonska platit… nechtělo se mi tohle měnit. Že v Japonsku není sezóna, znamená, že je ve většině Japonska (hlavně do míst, kam se většinou jezdí – tzn. pobřeží Tichého oceánu) hnusně. Zataženo, sychravo, déšť, teploty kolem nuly, to vše spojeno s chabou izolací japonských budov a absencí topení… nic, po čem by člověk toužil. Ale jsou i místa, kde je krásně, hlavně pokud má člověk rád sníh. Řídce osídlené návětrné straně Japonska, té při Japonském moři, se tradičně říká Yukiguni, „sněhová země“, protože zde padá fakt hodně. Milovníci zasněžené krajiny si zde přijdou na své. Fanoušci koupání v japonských termálních pramenech taktéž. Lyžaři také. Ti, co milují pěknou přírodu a rádi navštěvují netradiční místa nejinak. Skromně se zařazuju do všech jmenovaných kategorií.

Myšlenka cesty do Japonska v zimě mi už nějakou dobu v hlavě ležela, ale nepřemýšlel jsem o ní nijak moc aktivně. Ale po tomhle se mi myšlenka spojila s myšlenkou bonusové letenky a řekl jsem si… co kdybych na bonusovku vyletěl právě do té destinace, kterou jsem vyřadil jako první (protože tam lítám několikrát ročně)? Udělám si výlet jen pro sebe, který si užiju, oslavím tím deset let toho, co do Japonska jezdím. A v neposlední řadě, od dubna mě čeká změna práce z freelancera na HPP, čili využiju zbývající čas, kdy ještě nemusím řešit dovolenou, abych si prostě splnil některé ze svých snů a dlouhodobých plánů. Je rozhodnuto.

Na podzim jsem začal zjišťovat praxi ohledně bonusovek (míle mám u TK, což už samo o sobě značí, že bude problém kvůli tragické komunikaci, neaktuálním informacím na webu a tomu, že zaměstnanci o spoustě pravidel/jejich interpretaci nemají nejmenší tušení). Když to začínám řešit, jsem ve Vietnamu, takže do Prahy volat nechci (a má zkušenost s bonusovkou u TK z dřívějška byla ta, že mi po telefonu stejně vždycky jen řekli, ať napíšu mail), píšu mail. Po dvou týdnech (nemám na to moc času a pozapomněl jsem) žádná odpověď, urguju, na odpověď čekám doteď. Přes kolegyni v práci se dostávám ke kontaktu na konkrétní osobu, která sice tohle neřeší, ale najde mi kombinaci LH a NH v docela rozumná data, s tím, že se mám dále ozvat na obecný kontaktní mail. To dělám, taktéž na odpověď čekám dodnes. Naštěstí za pár dní letím do Prahy a mám čas zajít za TK osobně.

Vymyslel jsem totiž variantu, že bych letěl jedním směrem ve F, druhým v C. Na F jsem uvažoval buďto o LH nebo TG, C v NH, LX nebo jiném. Nakonec se ale podařilo vylítat nějaké míle navíc a volím variantu F v obou směrech. Vydávám se na Václavák, jsem přijat, a zatímco jsem myslel, že se jen poptám na přesnější detaily k pravidlům bonusovek (které jsou fakt vágní), na místě proběhne vše relativně efektivně a za půl hodiny (z toho 10 minut trvá dojít k bankomatu a zpět, protože jim nefunguje terminál) odcházím s vystavenou letenkou ve F. Zmatky samozřejmě trvají, jednosměrné letenky se vystavit nedaří (ač dle pravidel by měly jít), oproti tomu letenka s kombinací více aerolinek (LH+NH), stejně tak jako kombinace tříd (C na feederu, F na long-haulu) prochází, což není v souladu s publikovanými pravidly, ale tím líp pro mě. Zjišťuju možnost přískoků v Japonsku (tam KMQ, zpět CTS), což jsem myslel, že půjde bez problémů, ale první let vůbec v systému nevidí, druhý ano, ale do itinu se nedaří nacpat. Možná tady byl problém ve schopnostech konkrétního člověka, ale nehrotím, jsem rád, že vůbec něco mám a itinerář výletu moc naplánovaný nemám. Tak či tak, funkční kombinaci s NH jsem nečekal (kvůli psaným pravidlům) a spoléhal spíše na LH, ale za NH jsem velmi rád. Především vzhledem k svému vztahu k Japonsku tohle ocením (a že jsem ušetřil pěkných pár tisíc na YQ oproti LH je taky vítaný bonus – vtipné je, že půlka poplatků, co platím, je YQ na LH feederu).

Do lednového odletu zbývají zhruba dva měsíce.
Naposledy upravil(a) zennie dne 12. 02. 2018, 16:27, celkem upraveno 2 x.


whiskey
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3702
Registrován: 17. 08. 2007, 12:03
Status: Offline

Re: Luxusně za koupáním k zamrzlému Ochotskému moři

Příspěvekod whiskey » 19. 01. 2018, 13:19

To som zvedavy, na Hokkaide som bol minuly piatok :-)

Fabo
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2084
Registrován: 04. 01. 2007, 13:42
Kontaktovat uživatele:
Status: Offline

Re: Luxusně za koupáním k zamrzlému Ochotskému moři

Příspěvekod Fabo » 20. 01. 2018, 19:40

Spis TR aj ty, aspon budeme most porovnat F s C v A359 :P

zennie
Nováček
Nováček
Příspěvky: 9
Registrován: 21. 07. 2009, 21:29
Status: Offline

Re: Stylově za koupáním k zamrzlému Ochotskému moři aneb Japonsko nejsou jen sakury a chrámy (NH First)

Příspěvekod zennie » 12. 02. 2018, 16:24

Díl první: PRG-FRA-HND

Zhruba dva týdny před odletem je F kabina 777 zcela prázdná (nepočítám blokované 1A), já už mám od koupě letenky sebráno 1K (na cestu zpět 2A, tam už bylo několik míst zabráno). Do odletu přibudou v Fku tři lidi, takže obsazenost 50 %, nakonec nás ale letí pět. 1A se den před odletem uvolňuje, ale neberu ji, protože 1D naproti je plná, raději ocením více soukromí. V Cčku u LH během dvou týdnů před odletem několikrát měním, abych měl pokud možno řadu pro sebe. Během online checkinu je obsazenost zase kolem 50 %, na místě se mi naopak zdá menší.

Nešikovný je odlet LH1403 v 06.50, ale co už. Též je nešikovné, že nocuju v Malešicích, což není úplně ideální místo pro cestu na letiště uprostřed noci. Místo busu nakonec volím Uber. Normálně si raději vystačím s MHD, ale v tuto chvíli je to pro mě skoro hodina spánku navíc, samozřejmě nechci celou cestu letadlem prospat, takže se to hodí. Předchozí den v práci byl poněkud hektický a po něm ještě následovalo obligátní nakupování dárků. Po příletu do Japonska totiž obvykle spávám u české kamarádky žijící kousek severně od Tokya, která obvykle ocení český chleba, pivo, Tatranky, zavařované okurky a podobné věci, na které člověk v regálech japonských obchodů moc nenarazí. Pak balení, takže se do postele dostávám až kus po půlnoci.

19. 1. LH1403 06.50–08.05 Airbus A320 – Business Class


Odbavení fofr, mířím do Erste. Mám ji docela rád, i když se tady nijak luxusně najíst ani napít nedá, má pro mě fajn atmosféru, nebývá moc narvaná (aspoň v časech, kdy lítám), přijde mi prostě příjemná (což se nedá říct třeba o Menzies) a mé místo v pravém zadním rohu je snad vždycky volné, stejně tak i teď. Jíst tady pochopitelně nic moc nechci, ale mám docela hlad, tak neodmítnu jednu minibagetku a když se po půlhodině uráčí donést, vývar na ranní zahřátí.

Během dlouhé cesty ke gatu C9 se jako vždycky zamýšlím, jestli jsem vůbec někdy letěl z jiných gatů než z naprosto nejvzdálenějších C9 a C11. Business na evropských letech skoro neznám, letěl jsem jednou TK PRG-IST v A321 a jednou OS FRA-VIE v 767. TK měli ještě sedačky 2+2, LH má pouze blokovanou střední sedačku, což vím; ne, že by na tom na 50min letu zase tak moc záleželo. Snídaně je příjemnější a chutnější, než jsem čekal.

SAM_7649.JPG
Snídaně na LH1403


19. 1. FRA 08.05–11.30 Senator Lounge, Air Canada Maple Leaf Lounge

FRA nepatří mezi má oblíbená letiště. Funguje sice dobře a efektivně, ale… je prostě velké. Přestupy jsou dlouhé a otravné, je tady tolik cest a kombinací přestupů, že ani po mnoha přestupech to letiště vůbec neznám a bez šipek bych se neorientoval. A nikdy jsem nepochopil, jestli je bug nebo feature to, že mě to při cca jednom z pěti přestupů vyplivne ven do landside, což je taky otrava. Dobrý protipól k FRA je podle mě MUC, který je krásně maličký a příjemný na přestupy. Letadlo parkuje u křídla B, hned o gate vedle od toho, odkud mi to za tři hodiny letí, jenomže nás vykope na plochu, kde čeká bus, kterým se přesouváme k dalekému A, a zpátky tu samou cestu pěšky otravným tunelem. Klasika, bohužel.

Asi měsíc před odletem zjišťuju, že jsem při koupi letenky opomenul zásadní věc. O existenci First Class Terminalu jsem věděl dlouho, ale naivně jsem si myslel, že pro přístup do něj stačí letenka ve F. Nestačí. Co už. Nejen na FCT, ani ani na First salonek LH. Naštěstí jsem to zjistil nějakou dobu předem a ne až na místě, což by bylo horší zklamání. Ale je to škoda, dost možná bych to zkusil při koupi letenky zohlednit a směřovat na LH (otázka je, s jakou šancí úspěchu). Nevá. Mířím tedy najisto do Senator Lounge v křídle B. LH salonky mám taky rád, Senator se sice podle všeho s Fkovým salonkem zdaleka srovávat nedá, ale co nadělám, dokážu si představit podstatně horší salonky a není jich vůbec málo. Dávám si jen něco na pití a pouštím se ještě do práce, kterou jsem nestihl.

SAM_7660.JPG
Relax v Senator Lounge


Po hodině se přesouvám do salonku Air Canada. Ten jsem postřehl po cestě do Senator Lounge, nikdy dřív jsem si ho asi moc nevšímal. Vím, že cca za hodinku a půl odlétá AC do YYZ, takže se tam nehrnu, v Senatoru ale koukám na recenze a zjišťuju, že by to tam nemuselo být špatné a po odletu AC by tam mohla být kratší čekačka na sprchu. Čekám, než bude cca půl hodinky před odletem AC, a přesouvám se. Bohužel AC má zpoždění, jinými slovy, salonek je stále narvaný. A takhle narvaný jsem viděl snad jen otřesný salonek ET v ADD, dvakrát jsem ho musel obejít, než jsem našel jedno místo k sezení. Se 20min zpožděním začíná AC boardovat (kromě YYZ současně i YUL, který mi nějak unikl) a během 10 minut je úplně prázdno. Hurá do sprchy a taky se podívat, co tu mají k jídlu. Zobám z hladu dva kousky pečiva. Výběr je dost jiný než u LH, řekl bych, více americký. Žádné preclíky, párky a vajíčka, ale vafle, sladké pečivo, palačinky apod. Designově je salonek docela pěkný, samozřejmě se ale celkově zdaleka nevyrovná Maple Leaf Lounge v YYZ (jiná kanadská letiště neznám).

SAM_7689.JPG
Air Canada Maple Leaf Lounge

zennie
Nováček
Nováček
Příspěvky: 9
Registrován: 21. 07. 2009, 21:29
Status: Offline

Re: Stylově za koupáním k zamrzlému Ochotskému moři aneb Japonsko nejsou jen sakury a chrámy (NH First)

Příspěvekod zennie » 12. 02. 2018, 18:17

19. 1. NH204 11.30–06.55+1 Boeing 777 – First Class

Obvykle nastupuju až před last callem. Na let ve first se mi samozřejmě chce co nejdříve, takže vycházím akorát na čas boardingu. Bohužel se ještě neboarduje a je tu pořádná fronta Japonců kartičkářů (ANA Diamond), kteří nastupují spolu s F (až po nich *G a C). Co už, taky s kartičkama běžně předbíhám čekající chudáky, takže by bylo dost pokrytecké se nad tímto pohoršovat, a jdu se ještě projít, kouknout na letadlo.

SAM_7693.JPG
JA782A


Za pět minut začíná boarding a mířím rovnou do sedačky 1K. Welcome drink klasicky šampaňské nebo pomerančový džus, u sedačky je také rovnou připraven tmavě modrý amenity kit od Samsonite, který rovnou zkoumám. Dříve dávali Rimowy, bohužel asi před dvěma lety v rámci úspor přešli na tenhle. Uvnitř je klasické economy vybavení a taštička s kosmetikou The Ginza. Letuška mě vítá na palubě, ptá se na velikost pyžama, a jestli se chci rovnou převléct – to nechám na později až před spaním. Dostávám noviny (anglické, japonské, německé), sluchátka už leží na poličce. Vybaluju papuče, ke kterým je přibalená vtipná obouvací lžíce s logem ANA.

SAM_7703.jpg
Welcome drink a amenity kit


SAM_7710.jpg
Odhlučňující sluchátka od Sony


Před odletem si prohlížím okolí sedačky. Je tu toho dost, kromě zásuvky a USB, co už se naštěstí stává i v economy standardem, několik různých „skříněk“ – jedna na flašku vody, jedna na brýle, v jedné se skrývá ovladač od IFE a další se mi ani nepodařilo zjistit, jestli slouží k nějakému konkrétnímu účelu. Ve dvou z nich je na vnitřní straně zrcátko. Příruční zavazadla si nechávám před sebou v přední části buňky. Čekám, že budou muset putovat do binu, ale nechce se mi s tím zvedat, takže čekám na povel, který nepřichází, ve výsledku se ani nikdo nepřijde podívat, jestli jsem připoutaný, natož jestli někde něco mám. Vzlétáme. Pyžamo a papuče na poličce setrvačností při prudkém zrychlení padají na zem.

SAM_7705.jpg
Objevování okolí


SAM_7706.jpg
Objevování okolí



Nedlouho po vzletu přichází jídelní a nápojový lístek. Na pití zkouším Krug, s jídlem si to ještě chci trochu rozmyslet, nicméně už předem jsem si říkal, že na cestu do Japonska zkusím spíše japonské menu, na cestu domů pak západní – pokud mi samozřejmě bude vyhovovat aktuální nabídka, což vyhovuje (že by to možná kvůli původu surovin dávalo smysl spíš naopak, mi nějak dochází až při zpáteční cestě).

SAM_7715.jpg
Krug


Japonské menu je na výběr jedno, u západního jsou na výběr tři varianty předkrmu a tři varianty hlavního jídla, zbytek setu stejný. Amuse jsou stejné jako u japonského menu, předkrm je humrový salát s kaviárem nebo terina z foie gras nebo kreveta se salátem z kuskusu ochuceného kari. Dále kukuřičný krém. Hlavní jídlo je hovězí steak s lanýžovou omáčkou nebo grilovaný lososí filet s rajčatovým risottem a koprovou omáčkou nebo pečená zvěřina s kávovou krustou a čokoládovo-třešňovou omáčkou. Po jídle tři druhy sýrů, jako dezert zmrzlina, Sachertorte s fíky, zákusek z červeného rybízu a ovoce, nakonec cukrovinky petits fours s horkým nápojem. Tohle pro představu – já jdu opačnou cestou a podle původního plánu volím japonské menu. Ještě než objednám, přichází amuse – pečená křepelka s cibulovým krémem, chlebíček s krevetou, sýrovo-pepřové tyčinky, cibulka a olivy naložené v balsamicu. Dále přichází dotaz, jestli budu chtít perlivou či neperlivou vodu. Beru perlivou, Perrier z plechovky.

SAM_7723.jpg
Amuse


Nedlouho poté přichází první předkrm, kterému se v japonské gastronomii říká sakizuke. Je jím mūrukai nutaae – mušle ochucené pastou miso a octem.

SAM_7753.jpg
Sakizuke


Následuje chod zensai, také druh předkrmu, jestli tohle nějak terminologicky rozlišuje západní gastronomie, naprosto netuším, vím o ní podstatně méně než o té japonské. Podává se pět drobností, ebi shibani - kreveta dušená v sojové omáčce, kamo misoyaki – plátek kachny grilovaný s pastou miso, foagura zerī – foie gras v želé, tomato wainmushi – napařené rajče marinované ve víně, kuromame mitsuni – černé fazole (přesně dvě) vařené v oslazeném vývaru a kasutera tamago, „piškotové vejce“ – nadýchaná vaječná omeleta s trochou mouky a cukru.

SAM_7747.jpg
Zensai


Následující chod se jmenuje owan, doslova znamená „miska“, a jedná se o nějaký vývar. V mém případě kani shinjō, vývar z kraba a mořských řas s knedlíčkem, taktéž z kraba. Velmi dobré.

SAM_7762.jpg
Owan


Přichází na řadu otsukuri, což je jiný název pro sashimi – nejčastěji syrová ryba či mořské plody na tenké plátky (i když sashimi nemusí navzdory obecně rozšířené představě být nutně jen ryba – například specialitou vnitrozemské prefektury Gunma je basashi, což je sashimi ze syrového koňského masa; nebo rebazashi – hovězí játra, jejichž syrová konzumace byla před pár lety kvůli obavám z parazitů zakázaná; v restauracích se tedy neprodává, ale stále se dá koupit v obchodech, kde jediný dopad zákazu je ten, že bylo na obaly připsáno, že je produkt určen k tepelné úpravě – jen tak pro zajímavost).

Ještě předtím, než se sashimi servíruje, se mě letuška ptá, co si dám za pití (a poznamenává, že následuje sashimi). Skoro mi čte myšlenky, protože jsem zrovna uvažoval, že bych z Krugu přešel na sake.

Sake (spravně, ne „saké“) mám velmi rád, trvalo mi nějakou dobu, než jsem se do něj vpil, ale dnes je to jeden z mých oblíbených alkoholických nápojů. Na palubě jsou tři druhy – na základě doporučení vypouštím „těžší“ (ne tolik hodící se k jídlu) sake z prefektury Yamagata, a ze zbylých dvou vybírám sake ze sousední Akity, sušší varianta oproti sladší nabídce z Wakayamy. Všechny tyto oblasti jsou v Japonsku proslulé produkcí kvalitní rýže, potažmo sake.

SAM_7779.jpg
Sake

Co se samotného sashimi týče, podává se ryba, která se japonsky jmenuje suzuki, dle slovníku je to asi nějaký druh kanice. U velké části ryb, které se v Japonsku podávají, se pořádně nedají dohledat české názvy, protože leckdy jednoduše neexistují.
SAM_7774.jpg
Otsukuri


A konečně shusai, tedy hlavní chod. Je jím sake konbu shioyaki – grilovaný losos – a gyū shigureni – vařené hovězí ve sladkém rýžovém vínu a sojové omáčce se zázvorem. Na rozdíl od toho, co jsme zvyklí na západě, se nedá říct, že by tady hlavní chod vynikal velikostí – naopak, člověk se nají více předkrmů a věcí okolo a samotné shusai je teda docela malé jídlo. Tak či tak, velmi dobré.

SAM_7797.jpg
Shusai


K hlavnímu chodu je dále servírováno kō no mono, doslova „voňavá věc“ – takový vznešenější název pro tsukemono, nakládanou zeleninu, která je velmi aromatická, čímž kontrastuje hlavnímu jídlu, které v japonské kuchyni obvykle nebývá výrazně kořeněno. Dále kobachi, doslova „mističky“. Kobachi jsou běžně servírované malé mističky k mnoha jídlům. V mističce může být z principu cokoli, tady je to gomaae – špenátové listy s čerstvou zeleninou přelité sezamovou omáčkou. A konečně pak nimono, doslova „vařená věc“, což je přesně to, co to je. Jako nimono se obvykle připravuje zelenina (bílá ředkev, mrkev…), tōfu nebo konnyaku (divná hmota ze škrobu z hlíz zmijovce – rostlina podobná jamu; nechápu, proč ji Japonci vaří, protože chutná stále stejně jako po jakékoli jiné úpravě – tedy naprosto vůbec nijak). Tady máme baikai no umani, mušle, doplněné mrkví.

SAM_7811.jpg
Nimono


Rýže podle jídelního lístku pochází z japonské prefektury Aomori. O Aomori, které tvoří severní cíp Honshū, se podle mě nedá říct, že by to byla oblast proslavená rýží (to jsou hlavně prefektury Ishikawa, Niigata a Yamagata při Japonském moři), špatná rozhodně není. Asi to působí divně, když se vyjadřuju k tomu, jestli je rýže dobrá nebo špatná, ale věřte, že japonská rýže umí být fakt dobrá a Japonci sami jsou na kvalitu rýže nesmírně citliví.

Nakonec přichází čas na wagashi, nějakou tradiční japonskou sladkost (letuška mi nabízí, výběr z dezertů i ze západního menu, ale zůstávám u japonského) – tady je to yōkan, což je agar (hmota z mořských řas) s rozmixovanými červenými fazolemi. Zapíjím umeshu, sladký ovocný likér, který mám moc rád. Jedná se o slabší pálenku, do které se na několik měsíců nakládá ovoce ume, něco mezi švestkou a broskví. Umeshu je jediná podoba ume, kterou můžu pozřít - čerstvé se to jíst nedá (trpké, tvrdé) a obvyklá varianta je naložena do solného roztoku - odporně slané a kyselé zároveň.

SAM_7820.jpg
Wagashi + umeshu


Najedl jsem se parádně, musím uznat. Úžasné je, že i když toho bylo dost, japonské jídlo je velmi lehké a po takovém obědě se cítím velmi příjemně.

Po jídle, které hodnotím velmi dobře, přichází čas kouknout na IFE, což je věc, která mě obvykle totálně nezajímá – až na jednu věc, a to je mapa letu (i tady jsem si ji pustil hned po odletu). Hry v IFE mi vždycky přišly debilní (a v mobilu/tabletu mám lepší), hudbu si taky radši pustím, co znám sám a do milionkrát lepších sluchátek, stejně tak případný film. A duty free shopping ani propagační videa o destinaci, kde jsem byl tisíckrát, mě fakt nezajímají. Ale mapa ano, v tomhle jsem trochu posedlý, v každou chvíli vědět, kde jsem a kolik času ještě zbývá, takže je to obvykle první věc, co po dosednutí do sedačky udělám.

Ale když už jsem tu, tak to prozkoumám, že jo. Docela náhodou zjišťuju, že je displej dotykový, což mě vůbec nenapadlo, protože k dosáhnutí na něj je třeba ze sedačky se pořádně natáhnout, a to je současně i důvod, proč opodstatnění téhle funkce moc nerozumím. Tak či tak, nenacházím v IFE nic moc zajímavého. Výběr filmů velmi chudý, a skoro nic z toho neznám, hudba povětšinou japonská a taky téměř nic neznám (a to myslím, že taky aspoň základní přehled mám). Co ale pozitivně překvapí je sekce vážné hudby (možná mají stejný výběr v Y, nevím, nikdy jsem se nedíval). Je tu toho dost a spousta známých věcí, ať je to Chopin, Sibelius, Liszt, Ravel, nebo v Japonsku velmi známí Dvořák, Janáček a Smetana. V poskytnutých sluchátkách se to poslouchá velmi dobře. Co mě naopak fakt prudí, že mají klasicky debilní konektor, takže svou hudbu si do těchto sluchátek neposlechnu. Zkouším připojit tablet přes USB, ale smůla, od té doby, co nějaký idiot vymyslel polofunkční protokol MTP, se podpora klasického, jednoduchého a funkčního USB mass storage z mobilních zařízení vytratila a já mám smůlu. Každopádně IFE mě ani tady neoslňuje, ne že bych to čekal. O to větší překvapení je, když tři dny po návratu do ČR letím s TK do Vietnamu v C (kde sedím v době psaní tohoto článku; po několika různých stránkách zajímavé to absolvovat takhle krátce po sobě) a IFE je podstatně bohatší, najdou se tam zajímavé věci, mapa je interaktivní (u NH dost zastaralý software) a ovladač od IFE připomíná tvarem herní konzoli PSP, má velký dotykový displej, na kterém se také dá pustit mapa či film. Ovladač IFE u NH je úplně klasický Yčkový.

SAM_7844.JPG
Známá jména v IFE


Co se samotné sedačky týče, nemůžu si vůbec stěžovat. Na internetu jsem četl drobné výtky – zaprvé na to, že pro bělochy není rozložená postel dostatečně dlouhá. Neposoudím, úplně obr nejsem (179 cm) a vyhovuje. Druhá výtka směřuje na okénko, které není hned u sedačky, ale je třeba se vyklonit. To je pravda, ale tohle není žádná hrůza a nebýt toho, že jsem o tom četl dopředu, bych si to asi vůbec ani neuvědomil. Tak či tak, sedí i leží se tu velmi příjemně a co mi přijde úplně nejlepší, je izolace od prostředí. Buňka sice není nijak uzavřená, ale ohraničující „zeď“ je cca o 20 cm výše než mé oči a když se to spojí s tím, že Japonci jsou extrémně tišší (jak cestující – kromě mě výhradně Japonci – tak i personál mluví velmi potichu), připadám si, jako by tady kolem mě naprosto nikdo nebyl.

SAM_7858.jpg
Rozložená sedačka


Co je neskutečně ironické, je wifi na palubě, kde se ukazuje Japonsko ve své plné síle (nejčastější stereotyp, který v Japonsku lidem se škodolibou radostí vyvracím, je ten, jak je Japonsko po všech stránkách technologicky vyspělá země, kde vše funguje; kulturní šoky jsou pak dost tvrdé). Wifi v letadle je, nabízí se tři balíky. Nejlevnější stojí 5 USD, platí 30 minut a datový limit je, ehm, 15 MB. Dle palubního letáku je to dobrá volba pro posílání textových mailů do 300 slov :) A nejdražší je „full-flight plan“ za 20 USD, který lze používat až do konce letu, a je na něm štědrý limit… 100 MB. Kdybych Japonsko neznal, řeknu si, že je to divné/debilní, takto si ale jen dám facepalm a řeknu, že je to naprosto klasické Japonsko – půlka věcí funguje špičkově a druhá půlka zamrzla v 80. letech.

Po tom všem jídle a pití přichází čas na spánek. Jak jsem avizoval nahoře, v den odletu jsem neměl čas toho moc naspat a už jsem opravdu unavený. Prospat to tu pochopitelně nechci, ale lehnout si na 3-4 hodinky mi neublíží a krásně se zregeneruju. Poprosím letušku o rozložení postele a zatím se odcházím na záchod převléct do pyžama. Záchod je klasické economy velikosti, nic extra, pouze více dekorovaný. Bělocha dost možná překvapí, že tady mají japonský washlet (záchod, co vás po použití proudem vody umyje), ale ten vím, že má NH i v economy. Mé oblečení po návratu letuška přebírá a věší na ramínko a na věšák, který je ve skříňce z vnější straně buňky.

Z trip reportů jsem vyrozuměl, že pokud je volno, nerozkládají letušky vaši sedačku, ale jinou naproti. Má protější je volná, takže to nějak čekám, ale nedočkám se. Až pak mi totiž dochází, že je tu vlastně 5 lidí (z 8 míst celkem). A je pochopitelné, že pokud to nemůže nabídnout všem (tzn. max 50% obsazenost), tak asi nelze nikomu. Tak či tak, po převlečení docházím k vodorovné posteli, na které je tenká matrace, na které se leží fakt dobře. Žádám ještě jednoho Kruga, letušku prosím, aby mě vzbudila 4 hodiny před přistáním (tzn. zhruba za 3.5 hodiny), do odhlučňujících sluchátek na spaní pouštím Vltavu a v blaženosti usínám.

SAM_7852.jpg
Krug na spaní


Spí se úžasně, vzbudím se sám, dvakrát se převalím a asi za 15 sekund dochází letuška, že jsou 4 hodiny před přistáním. No, ještě bych spal, ale plýtvat časem nebudu, objednávám grepový džus, který by mě mohl trochu probrat, a pomalu se vyhrabávám zpod dek.
Když jsem probraný, přemýšlím, co dál. Rozhodně si ještě plánuju dát jídlo. Na tomhle letu ve F kromě velkého jídla po odletu žádný pravidelný servis není – jsou tam ale jídla a snacky, které se dají objednat kdykoli. Výběr je docela široký (pokud by měl někdo zájem, můžu dodat fotky celého jídelního i nápojového lístku, ale přijde mi to zbytečné, to relevantní vypisuju sem).

Z jídel „kdykoli“ jsou tam dva sety (japonský a západní) a pak jednotlivé drobnější věci. Japonský set obsahuje kobachi s vařenými řasami a makrelími jikrami, hlavní jídlo grilovaná ryba (jejíž český název asi opět neexistuje), k tomu rýže, polévka z pasty miso, tsukemono, pražená řasa nori a nattō (kvašené sojové boby – pokud byste někdy měli příležitost vyzkoušet… doporučuju se velkým obloukem vyhnout). V západní verzi se nabízí bílková omeleta s bylinkami a sušenými rajčaty, ovoce, jogurt, pečivo.

Na nic z toho nemám moc chuť, tak vybírám miso rāmen ze samostatných dobrých jídel. Rāmen pravděpodobně znáte, jedná se o nudle ve velice silném vepřovo-zeleninovém vývaru, na kterých je nasypána hromada dalších věcí (obvykle jarní cibulka, kvašený bambus, maso, mletá ryba a další). Rāmen se obvykle vaří ve čtyřech variantách – shio (prostý), shōyu (se sojovou omáčkou), tonkotsu (s vývarem z kostí, takový trochu lepivý a lehce zapáchající – specialita Fukuoky a vůbec ostrova Kyūshū) a konečně miso (s pastou miso ze sojových bobů, proslavené především na ostrově Hokkaidō, ale k dostání běžně) – mé oblíbené.

I přes nevysoká očekávání jsem bohužel trochu zklamán – celé je to moc husté, což je zjevně zapříčiněno rozblemcanými nudlemi, vývar nic moc a taky v tom nic extra není, navíc je tam kukuřice, kterou zrovna nemusím (a požádal bych, aby to bylo bez ní, jenže to není tak častá ingredience, aby mě to napadlo). Že by to bylo vysloveně špatné, říct nemůžu, ale kterákoli zapadlá restaurace v Japonsku, kde vaří 90letý dědeček a obsluhuje jeho 80letá manželka, kteří sotva chodí, to udělají za pár yenů milionkrát lépe.

SAM_7878.jpg
Miso rāmen


Po jídlu čaj matcha. Ta je v nápojovém lístku uvedena zvlášť mimo veškerý čaj a je jí věnováno asi čtvrt stránky – tak proč nezkusit. Bohužel chuťově žádný zázrak, není moc našlehaná a navíc se matcha podává s nějakým wagashi (kvůli kontrastu hořké a sladké chuti), tady nepřichází nic, i když mají na palubě yōkany. Škoda.

SAM_7883.jpg
Matcha


Každopádně porce rāmenu nebyla úplně velká a já mám ne ani tolik hlad, ale spíš ochutnávat a zkoušet, takže jdeme dál. Beru unadon – grilovaný úhoř v nasládlé omáčce na rýži, a k tomu zeleninový salát. Salát z čerstvé zeleniny se sezamovým dresinkem není špatný, ono na tom není asi co zkazit. Úhoř už taková sláva není, trochu tužší, nicméně když vezmu, že ani teď není sezóna úhořů (ta je v létě) a že je to v letadle, tak to tak hrozné není. Tak či tak, hlavní jídlo bylo perfektní, ale jídlo na objednávku kdykoli už je celkově docela zklamáním.

SAM_7889.jpg
Unadon


K jídlu si dávám pivo – Suntory Premium Malts. Na výběr je ještě Kirin, Asahi a Sapporo, výběr je tedy stejný, jako ma ANA v economy. Suntory je z nich podle mě nejlepší, nicméně všechno jsou to relativně obyčejné a nepříliš zajímavé ležáky. Cílovka F asi moc pivní není, ale škoda, tady by ANA mohla zabodovat podstatně lépe – japonská pivní scéna je v posledních letech velmi pestrá a zajímavá a rozhodně by bylo z čeho vybírat.

SAM_7888.jpg
Salát


Když si pochutnávám na salátu, registruju drobný náklon letadla. Už jsme skoro tam, pomyslím si. Poznávám, že jsme nad Chabarovskem. Ten mám spojený se snídaní. Když letím obvyklou severní trasou do Japonska (NH, LH, LX, LO), nad Chabarovskem se podává snídaně, když letím ranním letem z Japonska domů, taktéž. A Chabarovsk je místo, kde letadlo zatáčí, protože oblétá cíp čínského území. A jelikož let do Japonska je obvykle klidný a dlouhý, tenhle drobný náklon letadla mě vždycky probere, i když dřímu, a spouští mi sliny na snídani. Do příletu zbývají asi dvě hodiny. Dávám si čaj a začínám domýšlet některé své plány v cestě po Japonsku. U čaje je výběr asi z deseti druhů, beru černý čaj, v jehož dochuti má být zjevný karamel a anýz. Nemůžu říct, že bych tam úplně tohle cítil, ale je dobrý.

Zbývá hodina a čtvrt. Převlékám se zpět do svého oblečení a domýšlím, jestli vyzkoušet ještě něco. Volba padá na whisky – 21letá Hibiki od Suntory. Whisky není úplně mým oblíbeným drinkem, ale opět je tento kus prémiovou volbou, kterou se ANA chlubí, tak snad to dopadne lépe než ta matcha. A jo, chutná velmi. S ledem teda. Drze se přiznávám k tomu, že whisky jinak nepiju, i za cenu vědomí, že některý ze zdejších milovníků whisky při pohledu na následující foto utrpí psychický šok.

SAM_7906.jpg
Suntory Hibiki 21yo


Krátce před přistáním přichází vedoucí kabiny poděkovat a rozloučit se. Ptám se na počasí v Tokyu, 6 stupňů a mlha. Zimní klasika. Skládám sedačku do svislé polohy, nechávám si donést kabát, dopíjím whisky. Přistání na Hanedě je hladké, z letadla vycházím sotva minutu po příjezdu na gate a hurá do města.

SAM_7933.jpg
Přistání na HND


Závěr – co dodat? Bylo to super, náležitě jsem si to užil. Do Tokya přilétám odpočatý a velmi pozitivně naladěný. Líbilo se mi to hodně. Zaplatil bych si to? Samozřejmě ne, tato letenka v době, kdy jsem ji kupoval, stála něco málo přes 300 000 Kč, pro které si dokážu představit podstatně lepší využití. Co s další várkou mil, ještě nevím. Po tomto letu jsem měl pocit, že to oproti C takový strašný rozdíl není. Když mě ale při zpátečním letu napadlo si projít letadlo a viděl jsem C a taky jsem o pár dní později v C (TK) letěl, dochází mi, že rozdíl to je značný. A to především v té neskutečné míře soukromí, která mi byla opravdu příjemná. Nemůžu říct, na rozdíl od toho, co jsem četl v jiných F reportech, že bych se tady cítil dle přístupu posádky jako nějaký übermensch. Mnoha lidem ze Západu by mohlo přijít, že o ně extra postaráno nebylo, že se nikdo aktivně nezajímal. Ale takto vypadá kvalitní japonský servis. Je naprosto profesionální, do těžko postřehnutelných detailů promyšlený, ale zároveň nenápadný, dopřává absolutní klid a pohodu. A já to ocením. V každém případě, před odletem domů mě napadlo, jestli se nějak změní postoj personálu, když zatajím znalost japonštiny a budu se chovat jako „průměrný“ běloch na služební cestě. O cestě zpět zase jindy :)

Teď bude postupně následovat stručnější report z jednotlivých dní v Japonsku, a nakonec zpáteční cestě. Bohužel toho teď mám dost v práci, takže mi to zase bude trochu trvat.


johnnybeverley
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 53
Registrován: 04. 01. 2014, 19:04
Bydliště: Glasgow
Status: Offline

Re: Stylově za koupáním k zamrzlému Ochotskému moři aneb Japonsko nejsou jen sakury a chrámy (NH First)

Příspěvekod johnnybeverley » 12. 02. 2018, 19:02

Krása, popravde o japonskej gastronómii neviem nič, takže som sa aj dosť naučil:) Dík

Lkprak
Druhý pilot
Druhý pilot
Příspěvky: 1013
Registrován: 26. 10. 2012, 15:46
Status: Offline

Re: Stylově za koupáním k zamrzlému Ochotskému moři aneb Japonsko nejsou jen sakury a chrámy (NH First)

Příspěvekod Lkprak » 12. 02. 2018, 19:40

Parádní počtení! A za exkurzi do japonské gastronomie taktéž velice děkuji :D

MarcosFT
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 299
Registrován: 10. 06. 2014, 21:30
Oblíbené typy letadel: B747, E145, B753
Bydliště: TATL flights
Status: Offline

Re: Stylově za koupáním k zamrzlému Ochotskému moři aneb Japonsko nejsou jen sakury a chrámy (NH First)

Příspěvekod MarcosFT » 12. 02. 2018, 19:54

Paráda!!!! Za 3 týdny mě čeká JAL F, tak jsem trochu rád za japonský nádech..ikdyž já si rozhodně japonské menu nevyberu....rozumím tomu velký prd :D Z tohoto hlediska bych servis neocenil, ale to je jasný, že jsme každý na něco jiného. To sedadlo vypadá zajímavě, jsem rád, že pocity z "chybějícího" okna si měl takové, jaké si měl, tzn že to je něco, co člověku ani nechybí. Krug je super :!:

alesesl
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2401
Registrován: 27. 02. 2004, 05:55
Oblíbené typy letadel: vrtulove letadla
Pohlaví: muž
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:
Status: Offline

Re: Stylově za koupáním k zamrzlému Ochotskému moři aneb Japonsko nejsou jen sakury a chrámy (NH First)

Příspěvekod alesesl » 12. 02. 2018, 22:38

Diky za tento TR a budu se tesit na jeho pokracovani. Hodis taky par fotek ze severu Japonska? ANA F vypada opravdu luxusne a urcite bych si japonskou verzi cateringu moc vychutnal. JInak HND je docela fajn letiste. Jsi mel stesti s pristani na drahu co je v mori.

bureaucrat
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 72
Registrován: 25. 04. 2017, 12:53
Pohlaví: muž
Bydliště: Královské Vinohrady
Status: Offline

Re: Stylově za koupáním k zamrzlému Ochotskému moři aneb Japonsko nejsou jen sakury a chrámy (NH First)

Příspěvekod bureaucrat » 13. 02. 2018, 07:06

Wow tak to byla perfektní exkurze do japonské gastronomie s profesionálním výkladem. Normálně jsem dostal hlad. Těším se na pokračování!

Night fly
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2789
Registrován: 13. 05. 2005, 09:25
Kontaktovat uživatele:
Status: Offline

Re: Stylově za koupáním k zamrzlému Ochotskému moři aneb Japonsko nejsou jen sakury a chrámy (NH First)

Příspěvekod Night fly » 13. 02. 2018, 08:31

Super report, pro me za dlouhou dobu jeden z nejzajimavejsich tady. Jen jediny detail:

zennie píše:Během dlouhé cesty ke gatu C9 se jako vždycky zamýšlím, jestli jsem vůbec někdy letěl z jiných gatů než z naprosto nejvzdálenějších C9 a C11.


Z C9/11 neleta LH zase az tak dlouho, mozna tri roky? Do te doby to byvalo C2/C3, ale pravdou je, ze u C9/11 je mnohem vic mista pro pax cekajici na nastup, o vyhledu na rwy ani nemluve ;-)

zennie
Nováček
Nováček
Příspěvky: 9
Registrován: 21. 07. 2009, 21:29
Status: Offline

Re: Stylově za koupáním k zamrzlému Ochotskému moři aneb Japonsko nejsou jen sakury a chrámy (NH First)

Příspěvekod zennie » 13. 02. 2018, 16:49

Díky za komentáře 8) Pokusím se, aby byl další díl co nejdříve.

MarcosFT: co jsem četl předem recenze, JAL z nich ve F vycházel ještě trochu líp (i když už šlo o detaily typu vyklonění k okýnku). Jestli něco sepíšeš, rád přečtu. Jinak japonské menu je prezentováno i v angličtině a nemusí být špatné vyzkoušet něco exotického, i když chápu, že člověk při podobných letenkách chce mít aspoň řádovou představu o tom, co čekat :biggrin: Krug mi chutnal velmi, ale na plnou hubu přiznávám, že se nevyznám v podstatě v žádném víně, a tudíž bych kecal, kdybych tvrdil, že ho spolehlivě poznám od něčeho levnějšího (čímž nemyslím nutně Bohemia sekt), i proto jsem pak přecházel na sake, které mám napito o kus víc 8)

alesesl: ano ano bude, jen mě teď trochu sžírají pracovní povinnosti a zároveň jsem v roztáhlém procesu změny práce a bydliště z Brna do Prahy, takže bohužel nemůžu slíbit každý den. S fotkama totiž trávím dost času a tohle mi trvalo sepsat a zpracovat několik odpolední. Ale v cestovatelském reportu budu stručnější, takže by to mělo jít rychleji. HND je fajn, i když osobně mi vůbec nevadí ani NRT, je to docela malé letiště a i když je daleko, jezdí tam pohodlné místenkové vlaky, které jsou v některých částech Tokya za podobnou cenu jako spoje z Hanedy, kde je člověk odkázán na lokální vlaky, které jsou často nacpané, což po letu z Evropy člověk moc neocení (nebo busy, ok, ty jsou fajn, ale o kus dražší a mají podstatně omezenější výběr míst, kam se s nimi dá dostat).

Night fly: díky moc za doplnění. 3 roky zpátky jsou ještě doba, kdy jsem létal méně a více střídal aerolinky, než jsem skončil u trojice TK + LH + NH (=LH feeder), takže gaty z dřívějška moc nepamatuju :)

micaello
Druhý pilot
Druhý pilot
Příspěvky: 1209
Registrován: 15. 04. 2013, 14:50
Oblíbené typy letadel: E145, A340, A350
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:
Status: Offline

Re: Stylově za koupáním k zamrzlému Ochotskému moři aneb Japonsko nejsou jen sakury a chrámy (NH First)

Příspěvekod micaello » 15. 02. 2018, 13:10

Neuvěřitelně se těším na pokračování..naposled se mi to stalo s tripreportem se soutěží od prodejce :mrgreen:

persona
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2006
Registrován: 24. 05. 2008, 12:26
Bydliště: BRQ
Status: Offline

Re: Stylově za koupáním k zamrzlému Ochotskému moři aneb Japonsko nejsou jen sakury a chrámy (NH First)

Příspěvekod persona » 16. 02. 2018, 13:36

Děkuji za velmi zajímavé postřehy (nejen) k japonské gastronomii. Rýže je mnoho druhů a stupňů kvality, takže mne to vůbec nepřekvapuje a klidně uvítám detailnější popis. :-) Těším se, že v Japonsku ochutnám špičkovou tamní nebo importovanou rýži z Thajska.

Fabo
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2084
Registrován: 04. 01. 2007, 13:42
Kontaktovat uživatele:
Status: Offline

Re: Stylově za koupáním k zamrzlému Ochotskému moři aneb Japonsko nejsou jen sakury a chrámy (NH First)

Příspěvekod Fabo » 16. 02. 2018, 16:11

micaello píše:Neuvěřitelně se těším na pokračování..naposled se mi to stalo s tripreportem se soutěží od prodejce :mrgreen:


Taky se tesim... na pokracovani obou dvou TR :D



Zpět na “Trip reporty”


Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 8 hostů