(9/14) Stylově za koupáním k zamrzlému Ochotskému moři aneb Japonsko nejsou jen sakury a chrámy (NH First)

whiskey
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3734
Registrován: 17. 08. 2007, 12:03
Status: Offline

Re: (7/14) Stylově za koupáním k zamrzlému Ochotskému moři aneb Japonsko nejsou jen sakury a chrámy (NH First)

Příspěvekod whiskey » 11. 04. 2018, 07:58

Vyborne! :-bd


zennie
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 30
Registrován: 21. 07. 2009, 21:29
Status: Offline

Re: (8/14) Stylově za koupáním k zamrzlému Ochotskému moři aneb Japonsko nejsou jen sakury a chrámy (NH First)

Příspěvekod zennie » 16. 04. 2018, 01:37

Díl sedmý: Ve městě, kde nic není

26. ledna 2018, Kushiro

Kushiro rozhodně není atraktivní město pro běžného návštěvníka. Ano, turisté tu jsou, ale obvykle přijedou (teda spíš přiletí, létá sem osm letů denně z HND a sedm z CTS+OKD, sezónně ITM a NGO a brzo Peach rozlítá KIX), přenocují v hotelu u nádraží, vyjedou do mokřadů za pozorováním jeřábů, a zase zmizí. Nic proti tomu, ostatně jsem měl stejný plán, ale po anabázi v Yamagatě a pozdním nočním příjezdu do Kushira jsem se rozhodl, že si dám pohodový odpočinkový den.

Jestli se něco dá v Kushiru vidět, jsem začal zjišťovat až ráno po příjezdu během snídaně. Nijak jsem na tohle netlačil, měl jsem jasno v tom, že si dneska chci dát něco dobrého k jídlu a vykoupat se v nějakém fajn onsenu. To mi pro dnešek ke spokojenosti bude stačit :)

SAM_9232.JPG
Před kushirským nádražím

V Kushiru jsem taky byl před deseti lety, už dříve zmiňovaným nočním expresem Marimo. Teda byl… přijel jsem a za 10 minut jsem odjel jiným vlakem dále na sever do národního parku Akan. Takže samotný tento pohled před nádražím vidím poprvé. Může vás překvapit, že navzdory tomu, že od místa s kalamitou jsem ujel více než 1000 km severním směrem… tak tady vlastně není moc sněhu. To je proto, že jsem opět na závětrné straně Japonska, kam se ho moc nedostane. Navíc Kushiro je u moře, je tady i tepleji. Něco málo pod nulou.

Co se jídla týče, tady mám jasno – Hokkaidō je v Japonsku synonymem pro kvalitní ryby a mořské plody. A zjišťuju, že Kushiro má i svou specialitu – což není nic zvláštního ani překvapivého, protože kdy v Japonsku někam cestujete (ať už soukromě či pracovně), čeká se, že svým kolegům v práci, rodině a dalším dovezete tzv. omiyage, což je nějaký drobný suvenýr. To je samozřejmě skvělá příležitost pro obchodníky, kteří, když žádná unikátní specialita neexistovala, tak… prostě něco vymysleli (většinou je to nějaká klasická sladkost, která se však liší tvarem, barvou, příchutí… jednoduše už není co nového vymýšlet). Proto jsou na každém japonském nádraží i letišti obchody s různými sladkostmi, za které vás společnost nutí utrácet hromadu peněz.

Není to jediný stupidní stroj na prachy v Japonsku. Třeba na Valentýna je zvykem, že holky rozdávají čokolády – protože čokoládovny svou marketingovou kampaní společnost přesvědčily, že se to tak na Západě dělá (a k Západu se vzhlíží). Z rozdávání čokolád (v práci, mezi kamarády) se opět stala společenská povinnost (v japonštině existuje výraz giri choko – tedy „čokoláda z povinnosti“). Jenže tohle čokoládovnám nestačilo, takže vymyslely a zpropagovaly tzv. „bílý den“, který je přesně o měsíc později. Jaká je jeho náplň? Že pánové zase obdarovávají čokoládami holky, od kterých valentýnskou čokoládu dostali.

A to furt není všechno, existují ještě větší bizarnosti. Schválně – najde se zde někdo, kdo ví, co večeří Japonci na Vánoce?

Zpět ke Kushiru. Místní specialita, na kterou mířím na městský trh Washō hned vedle nádraží, je kattedon. Jedná se o variaci na klasické jídlo donburi (miska rýže, na ní něco – ve spoustě variant). „Katte“ znamená „bez cizí pomoci“, „sám podle sebe“, příp. „sobecky“. Jinými slovy kattedon znamená zhruba „naházej si na tu rýži, co chceš“. Člověk si u jednoho stánku koupí mísu rýže, a pak si obejde libovolné stánky a vybere si, co všechno chce – u stánků mají malé porce ryb a mořských plodů za zhruba 100-300 yenů. Jelikož jsem si udělal jasno, že si dnešní den chci užít, na peníze nehledím a odcházím s mísou asi za 2500 yenů.

SAM_9236.JPG
Na trhu Washō


SAM_9244.JPG
Výběr surovin na kattedon


SAM_9255.jpg
Finální výběr


SAM_9248.JPG
Další stánky na trhu Washō

Po jídle se stavuju na nádraží v infocentru posbírat informace o tom, jak se zítra dostat do nedalekých mokřad. Pak vycházím jižním směrem. Jak jsem zmiňoval, mým dnešním cílem je dojít do nějakého pěkného onsenu. Jeden jsem našel asi pět kilometrů od nádraží. Jak se tam dostat, netuším, busy v japonských městech fungují většinou dost nesrozumitelně (pro člověka, který to město nezná), ale ono je to jedno. Po cestě k onsenu se totiž rozkládá centrum města a pak ještě park s jezerem, takže mám jasno – prostě se projdu. A zpátky se pak uvidí.
Asi po kilometru docházím do „centra“ – ne že by tady bylo nějak zásadně živěji než jinde. Ale je tu řeka (jmenuje se originálně… Kushiro), přes ni vede most Nusamai s pár sochami, který je na Wikitravel a TripAdvisoru zmíněn jako nejzajímavější pamětihodnost ve městě. Hm.

SAM_9264.JPG
Most Nusamai

Ale výhledy na řeku jsou pěkné.

SAM_9266.JPG
Řeka Kushiro


SAM_9267.JPG
„Vítejte v Kushiru! Já jsem Kū a tady se docela často vyskytuju.“ Kūa jsem nepotkal, jen pár kachen tady plavalo.


SAM_9279.JPG
Lehce namrzlá řeka Kushiro

O další kilometr dál nakonec docházím k moři. Kushiro je hlavní přístav na východním Hokkaidō.

SAM_9288.JPG
U moře


SAM_9298.jpg
Od moře se táhne železnice… nevypadá, že by v poslední době byla využívána, takže se vydávám pěšky po ní.

Po chvíli docházím k jezeru Harutori. Jezero je zamrzlé a podél něj vede stezka a koleje, akorát začíná zapadat slunce. Potkávám jednoho běžce a jednu paní se psem, to je vše. Pěkné.

SAM_9319.jpg
U jezera Harutori


SAM_9326.JPG
U jezera Harutori

I když ještě nemám úplně hlad… jakmile vidím restauraci zaměřenou na rāmen, neodolám. Beru svůj oblíbený miso rāmen, ve variantě s chāshū – tenké plátky vařeného bůčku. Teda – tady až zase tak tenké nejsou. Takže vyjídám polévku a maso a zhruba třetinu nudlí… více se do mne nevejde.

SAM_9263.JPG
Odpolední svačina

A nakonec docházím až k onsenu. Je to takový onsen, co bych popsal jako „městský“ – většinou jsou docela velké, mají vnější i vnitřní část, několik druhů bazénků (horká voda, chladnější, navoněná, vířivka…) a taky saunu. Úplně v pohodě se tam dá hodinka a půl strávit, což taky dělám. Tady tentokrát ze zjevných důvodů bez fotek, ale pár jich mají na webu.

Přemýšlím, jak zpátky. Ptám se na bus – jezdí jednou za hodinu, ale právě ujel poslední (18.30… v menších japonských městech je to někdy s MHD fakt dost tragické). Vedle je obchoďák, třeba tam seženu taxíka. A nakoupím večeři. Vím, že už se mi totiž nikam ven chtít nebude.

V supermarketu jdu najisto k regálu s rybama. Japonské supermarkety (a teď nemám na mysli malé konbini, ale větší supermarkety) totiž prodávají různá hotová jídla, mimo jiné i sashimi. A ty mají velmi omezenou trvanlivost, takže… večer se pravidelně opakují výprodeje. V neznámém obchodě je to sice trochu pokus-omyl, ale když má člověk vyhlídlý konkrétní obchod, který zná, tak velmi brzo zjistí, v kolik přesně nastává ten okamžik, kdy jsou nejvyšší slevy, ale zároveň ještě je z čeho vybírat. Obvykle je to někdy mezi osmou a devátou, záleží samozřejmě na otevírací době. Ale běžně se dá sehnat sashimi zlevněné třeba o 50 %. Ano nechutná to úplně jako z ranního trhu, ale obvykle to vůbec není špatné (jen se doporučuju vyhýbat sépii ;) ) a za 1000 yenů má člověk solidní večeři.

SAM_9333.JPG
Nakoupeno ;)

Po nákupu mám štěstí, že asi po pěti minutách chytám prázdný taxík, nechávám se dovézt k hotelu, vrhnu se na sashimi, čímž zakončuju svůj relaxační den.

Další díl: Mokřady až k Ochotskému moři
Naposledy upravil(a) zennie dne 22. 04. 2018, 06:51, celkem upraveno 1 x.

Brut
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 176
Registrován: 03. 06. 2011, 20:30
Pohlaví: muž
Bydliště: u BHX
Status: Offline

Re: (8/14) Stylově za koupáním k zamrzlému Ochotskému moři aneb Japonsko nejsou jen sakury a chrámy (NH First)

Příspěvekod Brut » 16. 04. 2018, 08:35

zennie píše:
Schválně – najde se zde někdo, kdo ví, co večeří Japonci na Vánoce?


Pokud se nepletu, tak kure z KFC...?

Jinak opet vyborna cast a tesim se na dalsi :ymapplause:

zennie
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 30
Registrován: 21. 07. 2009, 21:29
Status: Offline

Re: (8/14) Stylově za koupáním k zamrzlému Ochotskému moři aneb Japonsko nejsou jen sakury a chrámy (NH First)

Příspěvekod zennie » 16. 04. 2018, 23:57

Díky ;)

Ano správně. Už v 70. letech se KFCčku podařilo přesvědčit Japonce, že pravé vánoční jídlo je smažené kuře od Sanderse. KFC v Japonsku nabízí předražené vánoční menu, které je třeba objednávat cca měsíc předem - protože pak už není šance rezervaci sehnat.
Přílohy
KFC2.jpg
KFC3.png
KFC3.png (626.54 KiB) Zobrazeno 273 x
KFC1.png
KFC1.png (577.5 KiB) Zobrazeno 273 x
KFC3.jpg

zennie
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 30
Registrován: 21. 07. 2009, 21:29
Status: Offline

Re: (9/14) Stylově za koupáním k zamrzlému Ochotskému moři aneb Japonsko nejsou jen sakury a chrámy (NH First)

Příspěvekod zennie » 22. 04. 2018, 06:31

Díl osmý: Mokřady až k Ochotskému moři

27. ledna 2018, NP Kushiro Shitsugen, Abashiri

Dneska už se vstáváním tak neotálím, včera jsem se zregeneroval a je čas vyrazit dále. Dnešní cíl je zajet do nedalekých mokřadů a pozorovat jeřáby mandžuské, poté odjet do Abashiri. Takže už ráno v 8.30 odcházím na nádraží uschovat zavazadla a rovnou na autobusovou zastávku, kde už stojí dvě mladé Číňanky, které si vybavuju, že jsem včera potkal ve stejném hotelu.

Předchozí den jsem se ve zdejším infocentru vyptal, kde nejlépe jeřáby pozorovat a jak se tam dostat. Je více míst, ale většina bez auta těžce dostupná. Super jsou výlety na kanoi, které se mi fakt zamlouvaly, ale jelikož to stojí fakt raketu, tak třeba někdy příště. Vybírám dvě místa, kde by měli jít vidět jeřábi a která jsou jedním směrem, s trochou štěstí bych mohl stihnout obě. Od příjezdu na jedno místo a odjezdu zpět z druhého mám asi čtyři hodiny, což zní jako akorát. Jen vymyslet přesun mezi nimi. Pak bus zpět a mám 13 minut přestoupit na lokální vlak do Abashiri. Doufám, že se někde bus nezpozdí, protože vlak jezdí jen 4x denně. Pro jistotu tedy nechávám kufr v úschovně na nádraží místo hotelu, který je cca 3 minuty pěšky (což může být zásadní).

Po 40 minutách projíždíme kolem stanice Tsurumidai, což je jedno z míst, kde bych se chtěl stavovat, ale začít chci u toho druhého, které je na kraji vesnice Tsurui. Tento název by se dal přeložit jako „tam, kde jsou jeřábi“. Až zhruba v půlce cesty se začnu zabývat otázkou, jak se vlastně dostanu z Tsurui na Tsurumidai. To se nějak komplikuje, protože busy jezdí zhruba po hodině a půl, a ať to načasuju jakkoli, tak mi vyjde hromada času na jednom místě a téměř žádný čas na druhém místě. A taxík se mi platit nechce, vypadá to daleko. No jo, jak je to vlastně daleko? 8 km… pff, tak na mapě to vypadalo dál. Jestli mám 3 hodiny času na 8 km, tak nevím, proč jsem se vůbec zajímal o busy. Není co řešit. Po vystoupení periferním viděním vnímám, že Číňanky vystupují taky, předtím se ještě snaží domluvit s řidičem. Jsem myšlenkama jinde, takže mě to nijak nezarazilo. Naproti je konbini, kam mířím pro něco na pití a na svačinu na cestu.

Když mířím k pokladně, naráz si všimnu, že se Číňanky snaží domluvit se zaměstnancem obchodu. Zkouší angličtinu, ale jelikož obě strany zjevně umí asi deset slov, dochází na hlasový překladač v mobilu. Postavím se poblíž a poté, co se přestanu bavit nad zmatenými tvářemi a tím, jaké nesmysly z toho lezou, uznávám, že nastal čas, abych si zahrál svou oblíbenou hru na deus ex machina. Princip je jednoduchý, na nějakém konci světa se marně snaží Japonec domluvit s Číňanem… a zjeví se běloch, který celou situaci zachrání. Jak jsem totiž zmiňoval v úvodu reportu, rok a půl jsem strávil jako student na univerzitě v Číně, další tři roky mě čínština živila, takže i když teď ji moc nepoužívám, podobné situace jsou hračka. Naposledy předtím jsem pomáhal na nádraží na kraji města Aomori (jen o něco málo menší prdel než Tsurui) chudákovi Taiwancovi tlumočit to, že ztratil peněženku s rail passem.

Proč to dělám? Jistě by se dalo čekat, že dobrý skutek nikdy neuškodí, že jo. Ale já budu hnusný a řeknu to na rovinu. Určitě, dobrý skutek nezabolí, ale primárně to asi dělám pro zábavu ze své škodolibosti. Protože v málokteré situaci se vám podaří vidět vyděšenější a zmatenější obličeje :D A ještě si u toho uděláte kamarády (či kamarádky).

Takže docházíme k tomu, že Číňanky chtěly vystoupit na Tsurumidai, ale jelikož hlášení byla jen v japonštině a zastávku jsme projeli (protože nikdo nedal řidiči znamení). A když to zjistily, vystoupily a teď se snaží dostat zpět. Jízdní řády mám u sebe, bohužel teď alespoň hodinu smůla. Pěšky to nedají, nemají dost času (a pochybuju, že by se jim chtělo). Pokladního se ptám a taxíka, dává mi telefonní číslo na jediného taxikáře ve vesnici. Nebere. Tak poté, co si obohatím čínskou slovní zásobu o slova xiānhè a dāndĭng (jeřáb, resp. jeřáb mandžuský), vysvětluju, že je tady poblíž ještě podobné místo, kde se dají vidět, a pokud je chtějí vidět, tak je to v podstatě jejich jediná šance. Jdem.

Zhruba 500 metrů odsud je totiž jakási chovná stanice, kde se starají o nemocné jeřáby a taky čas od času sypou krmení, takže se zde pravidelně hromadí (není to žádná zoo, oploceno je to z jedné strany, aby se k nim nepřibližovali lidé). Nakonec se to ukazuje podstatně lepším místem než Tsurumidai. Jeřábů je tu hromada, podstatně více, než jsem čekal. Ale bohužel jsou relativně daleko, můj teleobjektiv úplně nestačil. Ale co z toho vylezlo, to z toho vylezlo, bylo to pěkné.

SAM_9492.jpg
Jeřábi mandžuští


SAM_9362.jpg
Jeřábi mandžuští


SAM_9364.jpg
Jeřábi mandžuští


SAM_9482.jpg
Jeřábi mandžuští


SAM_9489.jpg
Jeřábi mandžuští


SAM_9352.jpg
Jeřábi mandžuští

Mezitím svůj plán ještě trochu upřesňuju. Kousek od Tsurumidai je totiž jeden most, kde se prý jezdí na jeřáby koukat ráno. Nevím proč ráno, ale tak třeba tam bude i něco teď? Když to vezmu trošku oklikou, přijdu přímo na to místo, celkově to mám asi o 3 km dál a nepůjdu po hlavní silnici, ale po nějakých zapadlých cestách. No, snad nebude pokrytá ledem a nevzbudím medvědy. Není jich na ostrově úplně málo.

SAM_9515.jpg
Cesta dále

Jdeme zpět směrem do vesnice, ale za chvíli se naše cesty rozdělují. Holky jedou dneska až k jezeru Akan, takže musí chytnout bus zpět do Kushira. Máme na následující dny velmi podobné plány, ale v dost jiném pořadí… a měnit je neplánuju (ale věřím, že spolucestovatelky by to byly fajn). Takže vyměňujeme kontakt na Weixin (čínský messenger), dostávám pozvání do Pekingu, balík bonbonů jako poděkování za pomoc a rozcházíme se každý jiným směrem.

K Tsurumidai jdu asi hodinu a půl, za celou cestu nepotkávám naprosto nikoho, ani jedno auto. Zato jeřábi občas proletí, někde se prochází kolem farem, které vypadají opuštěně. Odlétají, když se přiblížím na vzdálenost cca 40 metrů.

SAM_9526.jpg
Jeřábí úprk


SAM_9536.jpg
Jeřábí úprk

Docházím k mostu Otowa, kde se jezdí ráno jeřábi pozorovat. A až z informační cedule pochopím, proč ráno. Protože zde přespávají v mělké vodě, která je chrání před predátory. To docela vysvětluje, proč tu teď odpoledne žádní nejsou, smůla.

SAM_9546.jpg
Most Otowa


SAM_9548.jpg
Jediná farma, která nevypadá zavřeně. Ale lidi nevidím.


SAM_9551.jpg
Náhodný zapadlý hřbitov

Tsurumidai je zklamání… Číňanky velmi dobře udělaly, že přejely zastávku. Prostor vypadá, že je z velké části ohrazený, jeřábi jsou o kus dál, je jich méně, celá plocha je placatá (méně možné kreativity na focení z různých pohledů), do výhledu lezou nesestříhané keře, a hlavně na protější straně jsou hnusné baráky. Původně jsem se bál, abych stíhal tady mít dost času na focení, ale nakonec mám za pět minut hotovo a zbylých 45 minut trávím v podniku naproti – obchod se suvenýry s restaurací.

SAM_9571.jpg
Tsurumidai


SAM_9584.jpg
Prý „jeřábí kari“

Vracím se do Kushira na nádraží, vyzvedávám kufr a sedám do vlaku, který za pár minut odjíždí. Čeká mě téměř čtyřhodinová cesta napříč východní částí ostrova do města Abashiri vlakem, kterému se japonsky říká wanman. Toto slovo není nic jiného než japonský přepis anglického „one man“. Personál tohoto vlaku je totiž složen pouze s jednoho člověka, který vlak jak řídí, tak vybírá peníze. To tady funguje jinak – normálně v Japonsku jsou na nádražích turnikety, kde se při výstupu odevzdává lístek. Wanmany obvykle staví na stanicích, kde není žádný personál (často ani budova), takže se při nástupu do vlaku fasuje lístek s číslem stanice a při výstupu platí odpovídající jízdné dle vzdálenosti. Wanmany mají jen jeden vagon a jezdí v těch úplně nejzapadlejších místech Japonska, a pro mě mají atmosféru už tímhle samy o sobě. K tomu se přidává samozřejmě na této cestě obligátní hodnota nostalgická – přesně na téhle lince jsem před deseti lety poprvé jel wanmanem.

SAM_9609.jpg
Wanman na nádraží Kushiro


SAM_9620.jpg
Onen „wanman“

Hned za Kushirem nabíráme drobné zpoždění, protože na kolejích pospává srnka a ani po opakovaném troubení stojícího vlaku se jí moc nechce pryč.

Po třech hodinách dojíždíme do stanice Shiretoko-Shari, kde vlak 25 minut čeká. To je u wanmanů taky docela běžné, buďto čekají na nějaký návazný spoj, nebo častěji na protijedoucí vlak, protože tyto tratě jsou obvykle jednokolejné. Pak se většinou dá na chvíli vylézt ven a kochat se výhledy a odlehlostí, která naprosto popírá zažitý mylný stereotyp „přelidněného Japonska“.

V Shiretoko-Shari na chvíli vybíhám z vlaku a mířím do infocentra, protože toto nádraží je vstupní branou do nedalekého národního parku Shiretoko, kam se chystám, a nemůžu sehnat dost informací o tom, jaké je to v zimě. Bohužel tam nikdo není. Tak když už tu jsem, vyběhnu před nádraží vykouknout, pamatuju si, že tu byla pěkná nádražní budova a hned před nádražím ashiyu – vyvěrající termální pramen s lavičkou, na smočení a prohřátí nohou. Nacházejí se často na venkově v blízkosti nádraží, zastávek, nebo třeba před hotely, a jsou naprosto zdarma.

SAM_9637.jpg
Nádraží Shiretoko-Shari

Ashiyu bohužel nenacházím, zato je tu otevřený obchod. Mířím tam, horká káva by sedla – ale po cestě mi dochází, že jsem vyšel jen s foťákem a JR Passem v ruce, peněženka zůstala ve vlaku na stolku. Stejně tak notebook s rozdělanou prací. Takhle se to prostě v Japonsku dělá a nebojím se nikde nic nechat… jen se vždycky děsím toho, že se vrátím do ČR, nepřepnu a peněženku nechám někde na stole (a už se s ní neshledám). Vracím se do vlaku a o hodinu později jsme v Abashiri.

SAM_9656.jpg
Vlak na konečné v Abashiri


SAM_9666.jpg
V Abashiri zase vydatně sněží

Nocleh nemám daleko, vzal jsem Tōyoko Inn přímo naproti nádraží. Je to síť hotelů po celém Japonsku, patří mezi levnější a mívají zdarma snídani (což není moc obvyklé), i když ta je obvykle dost chudá. Tady ale vybírám kvůli lokaci a fakt, že mám na členské kartičce body na dvě noci, je taky velmi příjemný bonus (i když jsem měl opět cukání raději vzít dražší hotel, který bude mít onsen… no, kdyžtak si někam zajdu). Opět mě chytá nostalgie. Tuhle pobočku Tōyoko Inn si pamatuju, šel jsem před deseti lety okolo… a říkal si něco ve smyslu, že hm, kdybych tak měl na to se tady ubytovat…

SAM_9672.jpg
Před nádražím

Procházím tedy od nádraží asi 100 metrů k hotelu, hustě sněží a pod čerstvou vrstvou sněhu se skrývá led, takže se jde fakt parádně. A co teprve jak se bude zítra řídit :)

SAM_9676.jpg
Stav silnice v Abashiri

Přemýšlím, kde se najím. Je půl deváté večer, Google moc neporadí. Všechno se tváří zavřeně, co by taky člověk čekal na severovýchodním Hokkaido v zimě v tuhle denní dobu. Čekal bych aspoň obligátní konbini před nádražím… a on tam je Lawson, ale zavřený (trvale), nejbližší funkční konbini je zhruba 800 metrů cesty. Ale když se před hotelem rozhlédnu, všímám si loga Sukiya – nevím, proč mi to Google nenahlásil. Sukiya je 24h denně funkční řetězec vařící japonské klasiky, které jsou docela dobré… a levné. Jsem zachráněn a o 10 minut později už si pochutnávám na místní moderní variantě japonského karēraisu – jedno z nejklasičtějších a nejjednodušších japonských jídel. Jde o rýži s kari omáčkou, ve které jsou obvykle tenké plátky hovězího masa, brambory, mrkev a cibule. Já beru verzi, která má navíc vajíčko a sýr. Rychlé, dobré, levné, není si na co stěžovat.

SAM_9678.jpg
Večeře

Do konbini se stejně nakonec ale vydávám. Kupuju si jeden grepový chūhai (sladká limča s 9 % alkoholu) na večer. Právě totiž v ČR končí druhé kolo prezidentské volby a ať už to dopadne jakkoli, budu na to potřebovat něco silnějšího, než je pivo…

Další díl: Za nejkrásnějšími onseny do NP Akan


whiskey
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3734
Registrován: 17. 08. 2007, 12:03
Status: Offline

Re: (9/14) Stylově za koupáním k zamrzlému Ochotskému moři aneb Japonsko nejsou jen sakury a chrámy (NH First)

Příspěvekod whiskey » 22. 04. 2018, 10:42

Super je to! :thumbup:

persona
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2023
Registrován: 24. 05. 2008, 12:26
Bydliště: BRQ
Status: Offline

Re: (9/14) Stylově za koupáním k zamrzlému Ochotskému moři aneb Japonsko nejsou jen sakury a chrámy (NH First)

Příspěvekod persona » 22. 04. 2018, 13:40

Moc se mi to líbí. Moc, a těším se na pokračování. Se suši/sašimi ze supermarketu jsem to dělal úplně stejně v Hong Kongu i Singapuru a často byly balíčky i za 30 % původní ceny.

neuromancer
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 99
Registrován: 16. 09. 2007, 00:50
Status: Offline

Re: (9/14) Stylově za koupáním k zamrzlému Ochotskému moři aneb Japonsko nejsou jen sakury a chrámy (NH First)

Příspěvekod neuromancer » 22. 04. 2018, 15:56

Díky za super report, v Shiretoko budu za 14 dní :thumbup:

zennie
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 30
Registrován: 21. 07. 2009, 21:29
Status: Offline

Re: (9/14) Stylově za koupáním k zamrzlému Ochotskému moři aneb Japonsko nejsou jen sakury a chrámy (NH First)

Příspěvekod zennie » 22. 04. 2018, 20:12

Děkuji za komentáře :) Shiretoko je super, vidím to tak, že tam skočím zase někdy v létě, možná příští rok. Sashimi vida, v HK/Singapuru jsem nikdy nepostřehl, ale fakt, že v těchto městech nejsem zas tak často. 30 % se v Japonsku občas dá taky, ale spíš výjimečně. 70 % je taková klasika, když to padne na 50 %, tak už je velká část vybraná.

Mám rozepsaný další díl (z míst, kam jsem se těšil asi úplně nejvíc), snad to nějak zítra stihnu.

honzeek1
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 296
Registrován: 12. 11. 2006, 11:19
Bydliště: PRG
Status: Offline

Re: (9/14) Stylově za koupáním k zamrzlému Ochotskému moři aneb Japonsko nejsou jen sakury a chrámy (NH First)

Příspěvekod honzeek1 » 22. 04. 2018, 23:06

Krasne kulturne obohacene pocteni :) :thumbup:



Zpět na “Trip reporty”


Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 hosti