Zase přišla nabídka vyjet mimo všední dny a tak jsem si vyprosil opušťák z domova a vyrazil na cesty. Cílem je tentokrát konference v Istanbulu. Nejprve je tedy nutné zjistit přesné místo konference (mám jisté povědomí že Turecko není zase tak malé) a jak se tam dostat. Jako ideální se jeví letiště Sabiha Gokcen, ze kterého jede na konfrenci metro (které se zde rozrůstá přímo raketovým tempem - inu, turecké hospodářství, nejsme přeci v Praze, kde již tři roky budují metro D mezi dvěma stanicemi).
Takže poletíme na SAW s Pegasus airlines. Trošku to bourá kolega, který hrdě hlásí že letí s Turkish. Ovšem na IST, že ano. Tedy kolega si udělá krásný dvouhodinový výlet a projede se pod Bosporem. No, taky způsob cestování.
Vtipný je také hotel - na stránkách konfrence je cena příšerná a zaměstnavatel nemá úplně chuť tyhle částky hradit. Ale zase bydlete jinde, když konference je přímo on-site. Reší to booking, kde je cena tak o 25% nižší. Následně však hotel hlásí, že kartu pro rezervaci mají odmítnutou, moje banka tvrdí že nikdo se ani nepokusil částku stáhnout, atd. Takže trávím s bookingem dost času hádkou co s tím (srdečně zdravím Martina R., který mi sdělil že si asi vymýšlím a když jsem si chtěl tento jeho postřeh nahrát, hovor ukončil). Nakonec jsem se s hotelem dohodl mailem a zaplatil kartou až v ubytování. Ale booking nepomohl nijak, jen si vzali od hotelu svá procenta.
Řeším ještě parkování na PRG, ceny letištních parkovišť šly zase nahoru - nakonec vyhrává smile parking, které už jsem před lety využil. Check-in udělám předem, samozřejmě Pegasus má jakoukoliv změnu sedadla zpoplatněnou a ani neukáže, kam mne usadí, než to odklepnu. A výběr sedačky intenzivně vnucuje. Aspoň že mám standardní luggage s cary-onem a zapsaným zavazadlem. Vědom si schopností pražského letiště poslat zavazadla jinam, jinak a hlavně jindy, rozděluji věci mezi carry-on a holdem tak, abych to důležité měl aspoň v jedné kopii .
V den odletu tak opouštím předčasně zaměstnání a odebírám se na letiště. Předávka auta je moderní a bezkontaktní - nafotím ze všech stran a klíče předám do takových schránek.
PRG-SAW / PC-302 / A321 / LF=99%+ / Economy / 12A
No řekněte, kdo to má - tři obrazovky a vidíte tam i lety z dalšího dne.
Na drop-onu je trošku frontička a není nouze o veselé situace - když je arabský pán (s takovou úplně zahalenou paní aby mu jí nevykoukali) upozorněn, že jsou 2kg přes váhu (zavazadla), snaží se tento ho (zavazadlo) nenápadně přizvednout, aby váhu ubral. Tak mu agentka posune zavazadlo o třicet čísel, aby na něj nedosáhl.
Jediné zajímavé, co na PRG během čekání vidím, je rolující 787 od Qataru. Jinak je to letiště strašně... prázdné. Vidím prst A a půlku prstu B a moje tři prsty by stačily k tomu, abych spočetl co tam stojí. Na co potřebují tu paralelní dráhu teda nevím.
Bezpečnostní kontrola na gatu A5 je standardně chaotická a jednomu pánovi rozebírají před svědky zavazadla, zouvají ponožky a další. Pán to bere s humorem - takže buď je čistý, nebo zvyklý. Ale asi s námi odletěl, takže to co hledali nenašli.
Boarding rychlý, letadlo plné. Personál hovoří plynně turecky a pak trochu tureckou angličtinou. Ale ono si asi není potřeba kecat. Před námi roluje na start EK-140, čímž se virtuálně můj TR propojuje s tím minulým.
Po startu točíme skoro do protisměru, stále je hezky vidět dráha, ale do toho přijdou mraky a už není vidět nic. Let zcela nezajímavý - lowcost už zdarma ani vody nepodá, 5E za kafe jim platit nebudu, takže většinu času prospím a je to po druhé v životě, co jsem za letu nešel ani čůrat (poprvé to bylo v An-2 v Oděse, ale tam záchod nebyl - teda on při přistání trochu chyběl i asfalt, ale to je jiná story z jiné doby).
Přistáváme před časem, velmi jemně, ovšem pak následuje nepochopitelné plné brždění (ne přes reverzy) na dráze, abychom pak krokem to dráhu dojeli celou. Ještě že tomu nerozumím. Nicméně proti přistání AF na CDG si není nač stěžovat.
Teda, je. Už jsem zjistil, jaký stroj nesnáším na letištích úplně, ale úplně nejvíc - jmenuje se to Cobus. Takže ano, zase do plochy. Jinak část cestujících fakt nepochopí, že když letadlo právě zastavilo, asi nebudou schody. Takže se rvou do uličky a tam čekají. Pak jdou po schodech do Cobusu a tam čekají zas, než já se uráčím vstát a jako jeden z posledních jít. No ale asi to tak chtěj. Ještě mne zaujal mikrobusek s další osádkou, co už přijela pod letadlo - takže asi pokračují zase dál.
Dostat se z plochy přes pasovku k baggage-claimu trvá 25 minut. Claim je uprostřed nákupní zóny a víte co - ty kufry už tam jsou. Srovávám s historkami z léta z PRG a zase si říkám - inu, turecké hospodářství.
Je čas se vydat na metro - největší problém je koupit Istanbulkart, protože bankomatí část na mne vytrvale mluví turecky. Nemohou se naučit aspoň zkratku PIN, doháje??? Ale jízdné je asi 20babek, tedy cca 13káče. Zdravíme SkoroDr. Hřiba!
Jinak metro je rychlé, čisté, jen maličko smrdí po zatuchlině a uprostřed mezi stanicemi to strašne piští, člověk neslyší ani slovo. A taky je hluboké, skoro jako v KLDR, Moskvě či na Náměstí míru.
Když vylezu z metra, čeká mne ovšem ještě dvacet minut chůze do hotelu, který je sice na trase M4, ale přímo uprostřed mezi stanicemi. Je to jako jít z Opatova na Háje, ale ne parkem, ale spíše podél D1. Chodníky úzké, jdu kolem velkého nákupáku a jeho garáží. Trochu si nadávám, jestli to s tím šetřením nepřeháním a že určitě existuje Bolt a tak něco. Nakonec se na kopci (!) zjeví hotel, který je chvíli vzhledně bílý a chvíli příšerně růžový.
Po ubytování vyrážím už jen do hotelové restaurace v 15 patře - dojem kazí nutnost pouze elektronického menu na QR kód, ale zase jsou tam fotky a popis. Večeře slušná, v rozsahu hlavní chod + moučník + 2xcola za 770 lir (x0,65cca na naše), když chci grandovsky zaokrouhlit kartu na 800, tak prý to nejde. No tak ne, no. A spát
Další dny budou asi trochu pracovní, uvidíme.
