Dobrý den,
Milí cestovatelé na Airways. Jelikož tripreportů je tu stále jako šafránu, přicházím se svou troškou do mlýna, abych tu poněkud rozčeřil stojaté vody a třeba Vás i inspiroval, když ne k napsání dalších tripreportů, tak alespoň k dalším cestám.
Plánování a příprava
Tento tripreport bude o cestě do Soluně a na Krétu, kam jsem se vydal v první polovině října tohoto roku.
Na Soluni mě lákala především možnost vyzkoušet místní metro, které tu předloni po osmnácti letech výstavby otevřeli (a letos v létě přidali ještě jeden úsek), na Krétě pak zase možnost užít si ještě doznívajícího léta, vykoupat se v moři a poznat trochu místní historie.
Nákup letenek byla překvapivě snadná záležitost. Nejlevnější cestu do Soluně nabízel za cca 3000 korun polský LOT, když jsem však rozklikl další nabídky, našel jsem jen o pár stokorun dražší možnost letět s Austrianem, se kterým jsem, na rozdíl od LOTu, ještě možnost letět neměl, a bylo rozhodnuto.
Pro cestu zpět s Heraklionu se zase za podobné peníze nabízel řecký Aegean a teprve, když jsem letenku zaplatil, všimnul jsem si, že v sobě skrývá šestihodinový pobyt v Athénách, což logicky vedlo k úvahám, zda se nejet alespoň na chvíli do centra hlavního města Řecka podívat.
Pro cestu mezi Soluní a Heraklionem jsem zvolil expandující a i z Prahy známou společnost Sky Expres. Za letenku v příjemný dopolední čas chtěli včetně vybraného místa k sezení len lehce přes 1000 korun, tak nebylo co řešit.
O ubytování se postaral Booking v podobě studií na předměstí Soluně a v centru Heraklionu, obojí mělo něco do sebe a o obojím se ještě rozepíšu.
Praha – Vídeň – Soluň
O zasetí předodjezdové nejistoty se kromě tradiční rýmy a netradičních zubů moudrosti postaraly především rozmary počasí, jež asi týden před mým příjezdem na Krétu způsobily na tomto ostrově bezprecedentní povodně doprovázené bouřkami, které dokonce několikrát krátkodobě vyřadily heraklionské letiště z provozu.
- 1.jpg (76.98 KiB) Zobrazeno 5973 x
V den odjezdu bylo už ale vše v pořádku, bolesti z prořezávajících se zubů moudrosti spolehlivě zahnal jeden ibalgin, překvapení tak mohlo přijít jinde. To mělo podobu změny sedadla na první let do Vídně, kdy mé 28A vyměnili kvůli vyvážení za 7F. To bych asi i chápal, kdybych si to 28A den předtím speciálně nevybral a hlavně za 12 Eur nezaplatil. I když o mé platbě věděli a cíleně vyměnili „okno za okno“, byl jsem poněkud rozladěn, hlavně když jsem na mém místě měl to okénko tak blbě, že jsem se musel buď hodně předklánět, nebo naopak hodně zaklánět.
- 2.jpg (79.39 KiB) Zobrazeno 5973 x
Jenže sotva jsme ve skoro 17 let starém Embraeru 195 z odletové dráhy ruzyňského letiště zamířili na východ, došlo mi, že pro mě vybrali dobře. Prahu jsem měl jako na dlani, všechny ty její mosty i předmostí, všechna ta sídliště na jih od Žižkova, všechnu tu krásu kolem. To už jsem měl v sobě malou Mozartovu kuličku, jež se rozdávala před startem a vypitou vodu, kterou rozdávala posádka během letu a krátký, sotva čtyřicetiminutový, přelet se blížil ke svému závěru.
- 3.jpg (82.66 KiB) Zobrazeno 5973 x
- 4.jpg (45.68 KiB) Zobrazeno 5973 x
- 5.jpg (42.62 KiB) Zobrazeno 5973 x
A to jsem za místo vpravo ve směru letu děkoval podruhé, jako na dlani jsem měl pro změnu celou Vídeň a pak i místní letiště, na které jsme krátce po osmé hodině přistáli.
- 6.jpg (97.75 KiB) Zobrazeno 5973 x
- 7.jpg (78 KiB) Zobrazeno 5973 x
- 8.jpg (75.21 KiB) Zobrazeno 5973 x
Já měl však na přestup asi hodinu a půl a skoro jsem uvažoval, že si letiště pořádně prohlédnu. Byl jsem u prstu F a když mi Google peněženka prozradila, že ze stejného prstu budu i odlétat, rozhodl jsem se tam zůstat. A nutno říci, architekturou jsem tady nijak ohromen nebyl. Z venku hezký černý plášť, zevnitř dlouhá chodba plná gatů, obchodů a kaváren. To vše už hodně omšelé a nepřehledné. I vidět ven byl docela problém. Nebylo to jako v Říme na Fiumicinu, kde z některých částí terminálů nejsou vidět letadla, ale do vzdušnosti třeba madridského T4 to mělo hodně daleko.
- 9.jpg (108.73 KiB) Zobrazeno 5973 x
- 10.jpg (121.43 KiB) Zobrazeno 5973 x
- 11.jpg (92.15 KiB) Zobrazeno 5973 x
Nechtělo se mi tu moc utrácet, tak za jedno symbolické kafe jsem dal v automatu 1,70 Eura a pak si ho v klidu vypil. Byl jsem úplně na konci prstu a informace, že odlet bude z gatu F 2, mě zase poslala na jeho začátek. U mostu stála A321čka, ale o té už jsem věděl, že poletí do Tel Avivu a že naše A320tka stojí po ranním letu ze Stockholmu kdesi v polích a my k ní pojedeme autobusem. Paní, která pak suverénně u automatické brány předběhla celou frontu s tím, že letí v bussinesu a pak stála v autobuse vedle mě, mi bylo až líto.
- 12.jpg (67.22 KiB) Zobrazeno 5973 x
- 13.jpg (87.25 KiB) Zobrazeno 5973 x
- 14.jpg (60.38 KiB) Zobrazeno 5973 x
Tentokrát mi moje zaplacené místo nikdo nezměnil a já se mohl kochat. Vedle mě seděl manželský pár krajanů a v celé zadní části letadla byla slyšet naše mateřština. Jinak se ale na tomhle letu sešli nejspíš cestující z celé široké sítě Austrianu a než je let uspal, mohli jako já obdivovat výhled na Neziderské i Balatonské jezero a pak na meandrující Sávu i Dunaj, to když stroj s bohatou historií, která kdysi začínala u již zaniklých Air One, přelétával nad někdejší Titovou říší.
- 15.jpg (48.61 KiB) Zobrazeno 5973 x
- 16.jpg (82.59 KiB) Zobrazeno 5973 x
- 17.jpg (66.12 KiB) Zobrazeno 5973 x
Těsně před jejím opuštěním přinesly letušky každému mozartovu kouli, která třeba na mě zapůsobila jako silný životabudič. Následovalo přiblížení nad Soluní ze směru, o kterém moje sousedka prohlásila, že se moc nepoužívá (načež takhle nalétávala letadla po celý můj pobyt v Soluni) a pak konečně přistání na místním letišti.
- 18.jpg (74.75 KiB) Zobrazeno 5973 x
- 19.jpg (136.75 KiB) Zobrazeno 5973 x
- 20.jpg (75.82 KiB) Zobrazeno 5973 x
Tajně jsem doufal, že vedle nás zaparkuje Maxíku Lotu z Varšavy, kterým bych býval přiletěl při využití nejlevnější možné letenky, ale pohled na Flightradar ukázal, že má deset minut zpoždění. To už jsem kráčel halou soluňského letiště, kalhoty vyměnil za kraťasy, mikinu schoval do baťohu a jen nevěřícně koukal na informace o zamluveném ubytování. Ubytovat se můžu už od tří odpoledne, ale až do šesti večer lze ubytování bezplatně zrušit. Moje pochybnosti, že jsem naletěl nějakému podvodníkovi nebo že mě čeká cosi strašného, jen zesílily.
- 21.jpg (91.34 KiB) Zobrazeno 5973 x
Měl jsem ale dost času. Odmítl jsem autobusovou linku 1X mířící přes celé město až na autobusové i vlakové nádraží a místo toho si počkal na spoj 2X. Ten jede ke konečné první linky metra zvané Nea Elvetia. Ostatně, hlavně kvůli metru jsem do Soluně mířil. Ještě předtím jsem musel ale vyhrát souboj s místním automatem na jízdenky. Ten, podobně jako jeho barcelonský kolega letos v červnu, si odmítal porozumět s mým telefonem, ale na rozdíl od něj už klasickou kartu vzal na milost a já se mohl vydat vstříc hlavnímu cíli výletu.
První linka metra v Soluni byla otevřena na konci listopadu 2024 po osmnácti letech výstavby a měří 9,6 km. Její výstavbu provázela řada potíží počínaje výběrem projektu a stavebních firem, přes četné archeologické nálezy při samotné výstavbě až přes někdejší řeckou finanční krizi. Vše je mimochodem celkem zevrubně popsáno třeba na Wikipedii.
- 22.jpg (119.01 KiB) Zobrazeno 5973 x
K této první lince byla letos v létě otevřena ještě odbočka směřující jakoby k letišti, ke kterému se ji snad jednou podaří dostavět. Metro v Soluni tak formálně tvoří dvě linky, byť většinu trasy mají společnou.
Čekal jsem nějaký zastaralý systém, na kterém se ty léta stavby prostě podepíšou. Byl jsem ale mile překvapen. Už přestupní terminál u stanice Nea Elvetia působí svěže, stanice pak velice moderně a automatické metro stejně tak. Jen tu tarifní integraci soluňští nějak nezvládli, pořád jsou separé jízdenky na metro a na autobusy, ale při ceně 2 Eura za celodenní jízdenku na jedno či druhé to tolik nebolí.
Co mě ale bolelo, byla klimatizace puštěná ve vlacích metra na plno. Seděl jsem úplně vepředu, užíval jsem si možnost koukat na trať jakoby z pozice strojvedoucího, zároveň jsem si ale zakrýval uši, které hrozily, že po 13 stanicích v novém metru budou dávat o sobě po zbytek dovolené hodně znát.
Vlastně dole stanice vypadají jedna jako druhá. Úzká ostrovní nástupiště, od nich eskalátory, a schody na povrch. Právě na povrchu nebo těšně pod ním se skrývá to pravé bohatství Soluně v podobě archeologických nálezů, se kterými se museli stavitelé metra vypořádat.
- 23.jpg (113.22 KiB) Zobrazeno 5973 x
- 24.jpg (91.55 KiB) Zobrazeno 5973 x
Těsně za stanicí Dimokratias pak byl už připraven začátek tunelu pro budoucí odbočku, jež má mířit shodou okolností právě do těch míst, kam jsem se chystal hledat ubytování. Já ale vystoupil o stanici dál, na konečné u Nové železniční stanice. Netuším, kdy byla postavena, tipuju, tak osmdesátky, ale pohled to byl strašný. Člověk si připadal jak někde na Balkáně (ano, vím, Řecko, je na Balkáně). Je přesně taková stanice, postavená na někdejší silný provoz, který ale mezitím výrazně zeslábnul a dnes působí prázdně, zanedbaně a přitahuje hlavně podivné živly. Podívat se na nástupiště jsem radši nenašel odvahu.
Prošel jsem ale podchodem a vydal jsem do čtvrtí nad ním. Asi dva kilometr odtud jsem měl zamluvené ubytování, o kterém jsem si nebyl jist, zda to není nějaký podvod. Cestou jsem viděl to pravé Řecko. Městské autobusy, školáky mířící domů ze školy, místní posedávající u kávy, ale také obyčejné supermarkety, kde prodavačky, jakmile vycítily, že Řečtinou nevládnu, přešly automaticky do angličtiny. Připadal jsem si tu velice příjemně.
Asi za hodinu jsem pak našel svůj apartmán. Hezky v přízemí velkého domu, se samostatným vstupem a terasou. Jakmile jsem otevřel bezpečností schránku a nalezenými klíči vstupní dveře, všechny obavy ze mě spadly. Čekala na mě hezky zařízená garsonka se vším potřebným a hlavně velkou postelí. V ledničce leželo vychlazené pivo a pod kuchyňskou linkou jsem našel dokonce pračku. Kdybych si někdy kupoval druhý byt, chtěl bych, aby vypadal právě takhle.
- 25.jpg (145.49 KiB) Zobrazeno 5973 x
- 26.jpg (57.15 KiB) Zobrazeno 5973 x
Dal jsem si chvíli pauzu a pak vyrazil zpátky do města. Mířil jsem podvečerní Soluní po hlavní silnici ke stanici metra Dimokratias, už poněkud unaven po předchozí noci, kdy jsem dorazil domů z práce krátce před jedenáctou večer a ve tři už zase koukal do tmy, jak jsem se nemohl dočkat výletu. Dole jsem pak popojel jednu stanici a pak zamířil na pobřeží. Prošel jsem se mezi přístavem a Bílou věží, kochal se městem a užíval říjnového sluníčka.
- 27.jpg (117.26 KiB) Zobrazeno 5973 x
- 28.jpg (99.74 KiB) Zobrazeno 5973 x
Za Bílou věží se dalo pokračovat kolem moře ještě dál, ale na to už jsem neměl sílu. Vzal jsem to vzhůru, kde město odhalovalo svou byzantskou tvář, kde stovky památek se draly na povrch, vyfotil se u zbytků opevnění a pak zamířil zase do podzemí, abych se projel úsekem metra, který byl otevřen letos v srpnu, tentokrát jen po třinácti letech výstavy.
- 29.jpg (150.01 KiB) Zobrazeno 5973 x
- 30.jpg (125.7 KiB) Zobrazeno 5973 x
Současná konečná stanice Micra se jednou stane obyčejnou zastávkou cestou na letiště, kterou obklopí domy a obchody. Zatím jsem tu ale našel sice novotou vonící, ale zatím moc nevyužívaný přestupní terminál. Působilo to až trochu depresivně.
- 31.jpg (89.94 KiB) Zobrazeno 5973 x
Už bez focení dal jsem si malou zastávku na večeři v centru města a pak se vydal do hajan.
