Nevyzpytatelný Dubrovník
Nevyzpytatelný Dubrovník
V Dubrovníku jsem byl před jednatřiceti lety, v roce 1986. Zrovinka jsem „úspěšně“ dokončil základku a chystal se na střední školu. Pamatuji si, jak jsem s rodiči netrpělivě vyhlížel ještě z původní ruzyňské terasy naše letadlo, a byl nevýslovně zklamán, když jsme nastupovali do TU-134 ČSA, zatímco bezprostředně před námi jiná skupinka rekreantů odlétala DéCé devítkou JATu. Západním letadlem! Až dnes jsem za tu stotřicetčtyřku OK-CFH nevýslovně šťasný, protože jinak by mi ve flightmemory nejspíš už jednou provždy chyběla. V Jugoslávii pro nás bylo vše krásné – nejen počasí a moře, ale také se tam daly volně koupit angličáky, texasky, kalendáře s nahými děvčaty a čokoláda Milka. Zkrátka ráj na zemi, zejména, když sem (ti později narození teď nebudou chápat) otec propašoval 40 amerických dolarů v kapsičce u trenek. Mohli jsme si dovolit jet taxíkem (Mercedesem!) a koupit si nějakou tu Colu a pivo navíc.
Po jednatřiceti letech, během nichž proběhla nejen naše (ne)slavná sametová revoluce, ale taky válka v Jugoslávii, mne popadla nějaká zvláštní nostalgie a po návštěvě nejrůznějších tramtárii a arabistánů jsem dostal nápad podívat se zrovna sem. Z hotelu Župa, kde jsme bydleli tehdy, zbylo jen torzo, takže jsem sehnal ubytování v nedaleké turisticky oblíbené obci Mlini, přímo mezi Dubrovníkem a letištěm Čilipi. Jako dopravce jsem zvolil Austrian s přestupem ve Vídni. Jednak byl zhruba o tisícovku levnější než domácí Smart Wings, druhak pro leteckého nadšence (a flightmemory…) jsou samozřejmě lepší čtyři lety, než dva. Kombinace DHC8 – A320 – A319 – EMB195 sice není nijak oslnivá, ale zas lepší, než dvakrát B738. A v neposlední řadě Austrian umožňuje web check in s výběrem místa zdarma.
Nebudu napínat – let do Vídně probíhal zcela standardně. Tříhodinová pauza byla ideální na konzumaci vídeňské kávy, vídeňského párku (obé prodávané Slovenkami) a prozkoumání vyhlídkové terasy na „novém“ T3. Ta je mimochodem moc pěkná – v německy mluvících zemích se prostě na spottery myslí. 100% obsazený A320 OE-LBT odlétal jen s 15ti minutovým zpoždění, které patrně cestou doženeme. Opět standardní let. K občerstvení volný výběr nápojů vč. piva a vína, crackery nebo čokoládová tyčinka a káva. Co dnes může člověk chtít na cca hodinovém letu… O místním letišti vypráví piloti nejednu legendu. Trochu netypicky neleží přímo na pobřeží, ale mezi horskými masivy, několik desítek metrů nad mořskou hladinou. Obvykle tady fouká silný, dost nevyzpytatelný vítr, provázený silnými turbulencemi. V mnoha ohledech tyhle jevy připomínají ještě mnohem slavnější Madeiru. První varování přichází asi pět minut před přistáním, kdy to s námi prudce smýkne a „propadáme se“ o desítky metrů. Cestující sice ječí, ale neštěstí už jsou všichni připoutaní, takže nedochází k žádné újmě. Rovněž finále je hodně neklidné. Po dosednutí na dráhu mám pocit, že už jsem něco podobného zažil – ano, drkotání mi připomíná cestu žlutým autobusem po D1 u Jihlavy, tak je povrh rozbitý.
Okolí Dubrovníku samozřejmě poznávám. Vstřícní lidé, krásná příroda, úžasně čisté moře. A typická vůně borovic… Jen ceny nám trochu povyrostly – dvojka vína 30 – 70kun, 10km taxíkem 200, lanovka 140, kuřecí prsíčka a hranolky 90, smažená čerstvá ryba 105. Vynásobte 3,5 krát. Ale fuj, na dovolené se přece nepřepočítává! Přesto si nemohu odpustit poznámku, že např. ceny alkoholu se blíží prohibičním Emirátům. Také je zde Čechů velmi málo, jezdí spíš na sever k Rijece. Nejen Župa, ale celá řada hotelů v první zóně přímo u moře zkrachovala. Převládají Rusové, Slovinci, Srbové a Holanďané. A vše fotografující Asiaté. Kupodivu i Němců od mé poslední návštěvy ubylo. Nicméně svět se zde zdá být ještě relativně v pořádku, na pobřeží i v ulicích potkáváte povětšinou normálně se chovající turisty. Evropany. Zatím.
Poslední večer před odletem trávím na balkoně a sleduji ve tmě mizející přistávající letadla. Pro spottera krásný výhled. Finále bohužel nevidím, stroje mizí za zmíněnou horou. A ejhle – jedno zmizelo a hned se zas vynořilo. Go-around! Hned nastavuji na mobilu svojí nejoblíbenější aplikaci, totiž flightradar, a zjišťuji, že se jedná o B737 Transavie z Amsterodamu. Po povinném okruhu to zkouší PH-XRZ linky HV5005 znovu, a opět bezúspěšně! Mezitím opodál krouží na vyčkávání Airbus D-AGWY v barvách Eurowingsu. Holanďan to vzdává a odlétá – ovšem nikoli do Splitu nebo relativně blízkého Tivatu, nýbrž do albánské Tirany! Cestující asi musí být pěkně nervozní – dvě přerušená přiblížení, a pak přistání v úplně jiné zemi. Představte si tu situaci, v jedenáct večer, kdy máte zajištěné nějaké ubytování, transfery atd. A na věc jde Němec, linka 4U3950 z Hannoveru. Ani ten není úspěšný – přitom je jasno, obloha plná hvězd, jen od moře fouká silnější vítr. Pilot volí zvláštní postup – stoupá až do FL39000 vrací se zpět do Hannoveru! Zřejmě má dost paliva… Jako poslední to zkouší chorvatský Airbus na lince OU664 ze Zábřehu. Dá to téměř místní posádka, která jistě letiště v Dubrovníku dobře zná?? Ne, po opět přerušeném přiblížení divertuje do nejpřijatelnějšího Splitu. Jdu spát s podivným pocitem, zda druhý den ráno vše vyjde…
Probouzím se a můj první pohled míří k obloze. Právě se blíží opět chorvatský letoun ze Zábřehu. A znovu přerušuje přiblížení! Moje nervozita stoupá. To mám z těch internetů a flightradarů! Trochu se uklidňuji, jelikož zvládá druhý pokus. Přijíždím na letiště. To je naprosto přeplněné pospávajících turistů z odkloněných letů, pro něž, jak jsem zjistil později, přiletěla náhradní letadla až odpoledne. Zdá se však, že letiště začalo normálně fungovat. Mimochodem, v novém terminálu jsou v tranzitní zóně pouze dva bary, ke kterým vedou ukrutné fronty. Za 30 min jsem se neposunul ani o píď, a nikde jinde nemáte možnost koupit ani vodu - žádné automaty, stánky, trafiky, nic… To jsem nikde na světě nezažil! Přesto mě, zcela dehydratovaného, zalilo zvláštní štěstí – „naše“ třistadevatenáctka Austrianu OE-LDG úspěšně přistála v 9:27, tedy dokonce osm minut před plánovaným příletem. Jméno letounu „Tbilisi“ v sobě skrývá jakousi drsnou krásu. Nezůstanu tady navždy! Možná by se mi to líbilo, ale hotovost by brzo došla… I naboardovaní jsem s předstihem a motory spouštíme v 10:15, tedy pět minut před plánovaným odletem. A opět D1 a opět nebývale turbulentní stoupání. Dubrovník je holt zkrátka nevyzpytatelný. Za hodinku jsme však ve staré dobré Vídni. Za odměnu si dávám vídeňský řízek (namísto párku) a ke kávě sacher! Poslední segment s EMB195 OE-LWJ probíhá klidně a přistání na panu Havlovi je ukázkově plavné. Poslední potlesk a hurá domů. Vivat Croatia po třiceti letech! Tenkrát to vlastně byla ještě tuzexová Jugoška…
Po jednatřiceti letech, během nichž proběhla nejen naše (ne)slavná sametová revoluce, ale taky válka v Jugoslávii, mne popadla nějaká zvláštní nostalgie a po návštěvě nejrůznějších tramtárii a arabistánů jsem dostal nápad podívat se zrovna sem. Z hotelu Župa, kde jsme bydleli tehdy, zbylo jen torzo, takže jsem sehnal ubytování v nedaleké turisticky oblíbené obci Mlini, přímo mezi Dubrovníkem a letištěm Čilipi. Jako dopravce jsem zvolil Austrian s přestupem ve Vídni. Jednak byl zhruba o tisícovku levnější než domácí Smart Wings, druhak pro leteckého nadšence (a flightmemory…) jsou samozřejmě lepší čtyři lety, než dva. Kombinace DHC8 – A320 – A319 – EMB195 sice není nijak oslnivá, ale zas lepší, než dvakrát B738. A v neposlední řadě Austrian umožňuje web check in s výběrem místa zdarma.
Nebudu napínat – let do Vídně probíhal zcela standardně. Tříhodinová pauza byla ideální na konzumaci vídeňské kávy, vídeňského párku (obé prodávané Slovenkami) a prozkoumání vyhlídkové terasy na „novém“ T3. Ta je mimochodem moc pěkná – v německy mluvících zemích se prostě na spottery myslí. 100% obsazený A320 OE-LBT odlétal jen s 15ti minutovým zpoždění, které patrně cestou doženeme. Opět standardní let. K občerstvení volný výběr nápojů vč. piva a vína, crackery nebo čokoládová tyčinka a káva. Co dnes může člověk chtít na cca hodinovém letu… O místním letišti vypráví piloti nejednu legendu. Trochu netypicky neleží přímo na pobřeží, ale mezi horskými masivy, několik desítek metrů nad mořskou hladinou. Obvykle tady fouká silný, dost nevyzpytatelný vítr, provázený silnými turbulencemi. V mnoha ohledech tyhle jevy připomínají ještě mnohem slavnější Madeiru. První varování přichází asi pět minut před přistáním, kdy to s námi prudce smýkne a „propadáme se“ o desítky metrů. Cestující sice ječí, ale neštěstí už jsou všichni připoutaní, takže nedochází k žádné újmě. Rovněž finále je hodně neklidné. Po dosednutí na dráhu mám pocit, že už jsem něco podobného zažil – ano, drkotání mi připomíná cestu žlutým autobusem po D1 u Jihlavy, tak je povrh rozbitý.
Okolí Dubrovníku samozřejmě poznávám. Vstřícní lidé, krásná příroda, úžasně čisté moře. A typická vůně borovic… Jen ceny nám trochu povyrostly – dvojka vína 30 – 70kun, 10km taxíkem 200, lanovka 140, kuřecí prsíčka a hranolky 90, smažená čerstvá ryba 105. Vynásobte 3,5 krát. Ale fuj, na dovolené se přece nepřepočítává! Přesto si nemohu odpustit poznámku, že např. ceny alkoholu se blíží prohibičním Emirátům. Také je zde Čechů velmi málo, jezdí spíš na sever k Rijece. Nejen Župa, ale celá řada hotelů v první zóně přímo u moře zkrachovala. Převládají Rusové, Slovinci, Srbové a Holanďané. A vše fotografující Asiaté. Kupodivu i Němců od mé poslední návštěvy ubylo. Nicméně svět se zde zdá být ještě relativně v pořádku, na pobřeží i v ulicích potkáváte povětšinou normálně se chovající turisty. Evropany. Zatím.
Poslední večer před odletem trávím na balkoně a sleduji ve tmě mizející přistávající letadla. Pro spottera krásný výhled. Finále bohužel nevidím, stroje mizí za zmíněnou horou. A ejhle – jedno zmizelo a hned se zas vynořilo. Go-around! Hned nastavuji na mobilu svojí nejoblíbenější aplikaci, totiž flightradar, a zjišťuji, že se jedná o B737 Transavie z Amsterodamu. Po povinném okruhu to zkouší PH-XRZ linky HV5005 znovu, a opět bezúspěšně! Mezitím opodál krouží na vyčkávání Airbus D-AGWY v barvách Eurowingsu. Holanďan to vzdává a odlétá – ovšem nikoli do Splitu nebo relativně blízkého Tivatu, nýbrž do albánské Tirany! Cestující asi musí být pěkně nervozní – dvě přerušená přiblížení, a pak přistání v úplně jiné zemi. Představte si tu situaci, v jedenáct večer, kdy máte zajištěné nějaké ubytování, transfery atd. A na věc jde Němec, linka 4U3950 z Hannoveru. Ani ten není úspěšný – přitom je jasno, obloha plná hvězd, jen od moře fouká silnější vítr. Pilot volí zvláštní postup – stoupá až do FL39000 vrací se zpět do Hannoveru! Zřejmě má dost paliva… Jako poslední to zkouší chorvatský Airbus na lince OU664 ze Zábřehu. Dá to téměř místní posádka, která jistě letiště v Dubrovníku dobře zná?? Ne, po opět přerušeném přiblížení divertuje do nejpřijatelnějšího Splitu. Jdu spát s podivným pocitem, zda druhý den ráno vše vyjde…
Probouzím se a můj první pohled míří k obloze. Právě se blíží opět chorvatský letoun ze Zábřehu. A znovu přerušuje přiblížení! Moje nervozita stoupá. To mám z těch internetů a flightradarů! Trochu se uklidňuji, jelikož zvládá druhý pokus. Přijíždím na letiště. To je naprosto přeplněné pospávajících turistů z odkloněných letů, pro něž, jak jsem zjistil později, přiletěla náhradní letadla až odpoledne. Zdá se však, že letiště začalo normálně fungovat. Mimochodem, v novém terminálu jsou v tranzitní zóně pouze dva bary, ke kterým vedou ukrutné fronty. Za 30 min jsem se neposunul ani o píď, a nikde jinde nemáte možnost koupit ani vodu - žádné automaty, stánky, trafiky, nic… To jsem nikde na světě nezažil! Přesto mě, zcela dehydratovaného, zalilo zvláštní štěstí – „naše“ třistadevatenáctka Austrianu OE-LDG úspěšně přistála v 9:27, tedy dokonce osm minut před plánovaným příletem. Jméno letounu „Tbilisi“ v sobě skrývá jakousi drsnou krásu. Nezůstanu tady navždy! Možná by se mi to líbilo, ale hotovost by brzo došla… I naboardovaní jsem s předstihem a motory spouštíme v 10:15, tedy pět minut před plánovaným odletem. A opět D1 a opět nebývale turbulentní stoupání. Dubrovník je holt zkrátka nevyzpytatelný. Za hodinku jsme však ve staré dobré Vídni. Za odměnu si dávám vídeňský řízek (namísto párku) a ke kávě sacher! Poslední segment s EMB195 OE-LWJ probíhá klidně a přistání na panu Havlovi je ukázkově plavné. Poslední potlesk a hurá domů. Vivat Croatia po třiceti letech! Tenkrát to vlastně byla ještě tuzexová Jugoška…
Naposledy upravil(a) vitezslav dne 19. 07. 2017, 00:34, celkem upraveno 1 x.
-
- Cestující Economy Class
- Příspěvky: 167
- Registrován: 16. 10. 2016, 16:48
- Stav: Offline
Re: Nevyzpytatelný Dubrovník
Krásný tripreport! Hezké počtení, díky.
Re: Nevyzpytatelný Dubrovník
Perfektni. Presne to same jsem nostalgicky absolvoval vloni, i s pobytem v Srebrenu
-
- Kapitán
- Příspěvky: 5915
- Registrován: 04. 01. 2004, 11:53
- Oblíbené typy letadel: B767, Cessna 208
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Honolulu
- Stav: Offline
Re: Nevyzpytatelný Dubrovník
Krásné!
Když jsi popisoval ty ceny, dal sis něco v hospodě na Lokrumu?
Když jsi popisoval ty ceny, dal sis něco v hospodě na Lokrumu?
-
- Kapitán
- Příspěvky: 2863
- Registrován: 27. 02. 2004, 05:55
- Oblíbené typy letadel: vrtulove letadla
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Praha Zapad
- Stav: Offline
Re: Nevyzpytatelný Dubrovník
Ahoj, vyborny TR. Pred par lety jsem si dal s dalsim clenem tohoto fora vylet po Chorvatsku na trase BTS-ZAD (pul dne) -PUY-ZAG-DBV (overnight) -ZAG-SPU (overnight)-PRG. Dubrovnik je krasne historicke mesto. Urcite bych se tam rad vratil, centrum mesta je moc hezky, uzke ulicky, bary, chlazene pivko, musle no pohodicka. Diky za pripomenuti. Austriam je dobra volba, taky radsi letim s prestupem, nez na primo , ikdyz to trva nekdy dele.
-
- Cestující Economy (low-cost)
- Příspěvky: 61
- Registrován: 04. 01. 2014, 19:04
- Bydliště: Glasgow
- Stav: Offline
Re: Nevyzpytatelný Dubrovník
Bez urazky, ale kto lietal v 1986 do Juhoslavie? Na to je len jedna odpoved... Ale fakt nic v zlom, inak ma TR pobavil.
-
- Kapitán
- Příspěvky: 2863
- Registrován: 27. 02. 2004, 05:55
- Oblíbené typy letadel: vrtulove letadla
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Praha Zapad
- Stav: Offline
Re: Nevyzpytatelný Dubrovník
johnnybeverley píše:Bez urazky, ale kto lietal v 1986 do Juhoslavie? Na to je len jedna odpoved... Ale fakt nic v zlom, inak ma TR pobavil.
Bez urazky, ale v 1986 se bezne letalo do Jugosky. Samozrejme masy jezdili autem, ale sly koupit zajezdy pres CEDOK. Treba moji rodice meli svatebni cestu v roke 1979 v tomto podani. Letecky UHE-PRG-LIS, nastoupili tam na lod a pak okruh stredozemnim morem, se zastavkama jak v Alziru, Tunisu, tak i v Italii, na Malte a nakonec skoncili v ODS, odkud leteli zpatky do UHE.
Re: Nevyzpytatelný Dubrovník
Velice pěkné čtení s hezkou fotkou na závěr
Re: Nevyzpytatelný Dubrovník
Mně se moc líbí, že rodiče nakonec skončili v ODS
Nesnažím se nikoho urazit a ni dehonestovat, jenom mě to třísklo do oka v souvislosti s odpovědí na jistý příspěvek,
ta k sorry za reakci.
Nesnažím se nikoho urazit a ni dehonestovat, jenom mě to třísklo do oka v souvislosti s odpovědí na jistý příspěvek,
ta k sorry za reakci.
-
- Prodejce
- Příspěvky: 4294
- Registrován: 14. 12. 2004, 11:51
- Bydliště: na vejminku
- Stav: Offline
Re: RE: Re: Nevyzpytatelný Dubrovník
johnnybeverley píše:Bez urazky, ale kto lietal v 1986 do Juhoslavie? Na to je len jedna odpoved... Ale fakt nic v zlom, inak ma TR pobavil.
Kolik ti je, že o tom tolik víš?
-
- Kapitán
- Příspěvky: 2863
- Registrován: 27. 02. 2004, 05:55
- Oblíbené typy letadel: vrtulove letadla
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Praha Zapad
- Stav: Offline
Re: Nevyzpytatelný Dubrovník
PavelD píše:Mně se moc líbí, že rodiče nakonec skončili v ODS
Nesnažím se nikoho urazit a ni dehonestovat, jenom mě to třísklo do oka v souvislosti s odpovědí na jistý příspěvek,
ta k sorry za reakci.
Tim jsem myslel, ze cesta zacinala v LIS, pres Alzir, Tunis, Italii, Maltu, Istanbul a konecna byla v ODS.
Re: Nevyzpytatelný Dubrovník
V poho, já jsem to pochopil.
Mě ten "jiný" význam zkratky ODS naskočil v souvislosti s předchozím rýpavým příspěvkem.
Jinak bych si toho asi vůbec nevšiml.
Mě ten "jiný" význam zkratky ODS naskočil v souvislosti s předchozím rýpavým příspěvkem.
Jinak bych si toho asi vůbec nevšiml.
Re: Nevyzpytatelný Dubrovník
Díky moc všem za reakce na můj článek, který je spíš takovou "náladovkou", než klasickým TR. Nebýt těch GA a následného uzavření letiště DBV, asi bych o tomhle výletu ani nepsal.
Petr2: Já byl vlastně přímo na rozhraní Srebrena a Mlini, naproti autobusové zastávce v penzionu Jelena. Ta oblast je fakt krásná. Jen mě překvapil počet uzavřených velkých hotelů ve Sebrenu a Kupari. Asi několik vlivů najednou - kdysi válka, pak neúprosná konkurence (ve Srebrenu nový hotel Sheraton) a velmi krátká hlavní sezona červen-září.
Globik: Jasně - sendvič šunka-sýr a dvoječka červeného . Kdysi byla na Lokrumu jen jedna hospoda, teď je jich cca pět.
johnnybeverley: Jestli v tom hledáš něco politického, tak se pleteš. Socík byl na svém sklonku a ve fázi perestrojky. Do Jugošky se jezdilo běžně, nebo lépe řečeno (stejně jako dnes) tam jel ten, kdo byl ochoten zaplatit víc, než za Rumunsku, Bulharsko nebo NDR. Konkrétně v roce 1986 stál osmidenní pobyt v hotelu Župa s plnou penzí od Čedoku 4.950Kčs/os, tedy cca 1,5 násobek tehdejšího průměrného platu. Dále to znamenalo na Jugoslávii vystát zhruba čtyř hodinovou frontu v Čedoku nejlépe hned v den zahájení prodeje. Brzo totiž došla. A pro Tvojí informaci - mám dodnes doma katalog Čedoku z roku 1979. Půlku samozřejmě zabírají země SSSR, mimochodem neuvěřitelné destinace za neuvěřitelné ceny (týdenní Moskva + Leningrad za 1.690Kčs, Samarkand + Buchara za 3.990 nebo Soči za 2.490). Ale divil by ses, že i v této době nabízeli Paříž, Řím, Mexiko nebo Japonsko (!). A už tehdy měli reklamní slogan "S Čedokem do celého světa". Samozřejmě to bylo spojené se získáním deviz. Nicméně je dobré o tom něco vědět, než plácat nesmysly.
Petr2: Já byl vlastně přímo na rozhraní Srebrena a Mlini, naproti autobusové zastávce v penzionu Jelena. Ta oblast je fakt krásná. Jen mě překvapil počet uzavřených velkých hotelů ve Sebrenu a Kupari. Asi několik vlivů najednou - kdysi válka, pak neúprosná konkurence (ve Srebrenu nový hotel Sheraton) a velmi krátká hlavní sezona červen-září.
Globik: Jasně - sendvič šunka-sýr a dvoječka červeného . Kdysi byla na Lokrumu jen jedna hospoda, teď je jich cca pět.
johnnybeverley: Jestli v tom hledáš něco politického, tak se pleteš. Socík byl na svém sklonku a ve fázi perestrojky. Do Jugošky se jezdilo běžně, nebo lépe řečeno (stejně jako dnes) tam jel ten, kdo byl ochoten zaplatit víc, než za Rumunsku, Bulharsko nebo NDR. Konkrétně v roce 1986 stál osmidenní pobyt v hotelu Župa s plnou penzí od Čedoku 4.950Kčs/os, tedy cca 1,5 násobek tehdejšího průměrného platu. Dále to znamenalo na Jugoslávii vystát zhruba čtyř hodinovou frontu v Čedoku nejlépe hned v den zahájení prodeje. Brzo totiž došla. A pro Tvojí informaci - mám dodnes doma katalog Čedoku z roku 1979. Půlku samozřejmě zabírají země SSSR, mimochodem neuvěřitelné destinace za neuvěřitelné ceny (týdenní Moskva + Leningrad za 1.690Kčs, Samarkand + Buchara za 3.990 nebo Soči za 2.490). Ale divil by ses, že i v této době nabízeli Paříž, Řím, Mexiko nebo Japonsko (!). A už tehdy měli reklamní slogan "S Čedokem do celého světa". Samozřejmě to bylo spojené se získáním deviz. Nicméně je dobré o tom něco vědět, než plácat nesmysly.
Re: Nevyzpytatelný Dubrovník
alesesl píše:johnnybeverley píše:Bez urazky, ale kto lietal v 1986 do Juhoslavie? Na to je len jedna odpoved... Ale fakt nic v zlom, inak ma TR pobavil.
Bez urazky, ale v 1986 se bezne letalo do Jugosky. Samozrejme masy jezdili autem, ale sly koupit zajezdy pres CEDOK. Treba moji rodice meli svatebni cestu v roke 1979 v tomto podani. Letecky UHE-PRG-LIS, nastoupili tam na lod a pak okruh stredozemnim morem, se zastavkama jak v Alziru, Tunisu, tak i v Italii, na Malte a nakonec skoncili v ODS, odkud leteli zpatky do UHE.
...trošku nás tady záměrně mystifikuješ, nicméně já tu dobu pamatuju téměř jako dopělý, ne jako kojenec, takže tě opravím.Ne, MASY do Jugošky rozhodně nejezdili ani autem....ani vlakem...ani na kole...ani pěšky....tedy pokud se bavíme o normálních, politicky NEANGAŽOVANÝCH pracujících.Ti se mohli podívat se štěstím maximálně k Baltu. Kdo neměl v kapse rudou knížku, dobrý posudek a konexe,mohl si o Jugošce nechat jedině tak zdát.No a tu popsanou svatební cestu nechávám raději bez komentáře....neslyšel jsem o nikom kdo by o podobné rodině alespoň slyšel, nebo četl, natož ji znal...
PS: Z mých 33 spolužáků na gymnáziu v letech 84-88 byl v "Jugošce" za 4 roky jediný spolužák....rodinným Wartburgem. Po návratu pozval celou třídu a vše nám dopodrobna vyprávěl jako thriller...to není výčitka, ale nesnáším, když někdo o dobách minulých lže.
-
- Kapitán
- Příspěvky: 2863
- Registrován: 27. 02. 2004, 05:55
- Oblíbené typy letadel: vrtulove letadla
- Pohlaví: muž
- Bydliště: Praha Zapad
- Stav: Offline
Re: Nevyzpytatelný Dubrovník
Petr31 píše:alesesl píše:johnnybeverley píše:Bez urazky, ale kto lietal v 1986 do Juhoslavie? Na to je len jedna odpoved... Ale fakt nic v zlom, inak ma TR pobavil.
Bez urazky, ale v 1986 se bezne letalo do Jugosky. Samozrejme masy jezdili autem, ale sly koupit zajezdy pres CEDOK. Treba moji rodice meli svatebni cestu v roke 1979 v tomto podani. Letecky UHE-PRG-LIS, nastoupili tam na lod a pak okruh stredozemnim morem, se zastavkama jak v Alziru, Tunisu, tak i v Italii, na Malte a nakonec skoncili v ODS, odkud leteli zpatky do UHE.
...trošku nás tady záměrně mystifikuješ, nicméně já tu dobu pamatuju téměř jako dopělý, ne jako kojenec, takže tě opravím.Ne, MASY do Jugošky rozhodně nejezdili ani autem....ani vlakem...ani na kole...ani pěšky....tedy pokud se bavíme o normálních, politicky NEANGAŽOVANÝCH pracujících.Ti se mohli podívat se štěstím maximálně k Baltu. Kdo neměl v kapse rudou knížku, dobrý posudek a konexe,mohl si o Jugošce nechat jedině tak zdát.No a tu popsanou svatební cestu nechávám raději bez komentáře....neslyšel jsem o nikom kdo by o podobné rodině alespoň slyšel, nebo četl, natož ji znal...
PS: Z mých 33 spolužáků na gymnáziu v letech 84-88 byl v "Jugošce" za 4 roky jediný spolužák....rodinným Wartburgem. Po návratu pozval celou třídu a vše nám dopodrobna vyprávěl jako thriller...to není výčitka, ale nesnáším, když někdo o dobách minulých lže.
Az pojedu domu na Moravu, tak naskenuji stare fotky a hodim ti je do SZ nebo sem. Rodice nikdy v partaji nebyli jen pro upresneni. Mamina sestrenice emigrovala do USA v 80. letech, dedova zivnost zkonfiskovana komancama.
Naposledy upravil(a) alesesl dne 19. 07. 2017, 23:54, celkem upraveno 2 x.