Lesk a špína v Baltimoru
Napsal: 23. 07. 2017, 14:44
Když se v druhé polovině ledna objevily letenky s německou společnosti Condor do Baltiomoru za 7 000 Kč, nevěnoval jsem tomu původně příliš mnoho pozornosti. Při jedné procházce se psem zasněženou krajinou jsem nad tím ale začal více přemýšlet a nakonec si řekl, že letět do USA za tuhle cenu se člověku přeci jen hned tak nepoštěstí. A tak, o dvě hodiny později, mi v mailu přistává potvrzení rezervace v celkové délce cesty pouhé 4 dny a to na červen. Routing byl prostý – PRG-FRA-BWI-FRA-PRG, kdy kratší segmenty má obstarat ČSA a ty dlouhé Condor se 767, což je jeden z hlavních důvodů, proč nakonec letenky bookuji. Doteď vlastně ani nevím, jestli se jednalo o chybnou cenu a nebo to prostě byla nějaká super akce. Nicméně tento tarif byl k dispozici několik dní.
Hlavním cílem cesty měl být Baltimore, den příletu i den odletu jsem chtěl strávit tam a prostřední den jsem měl v plánu vyrazit do Washingtonu, DC. Následující měsíce jsem sledoval stránky Megabusu, jestli se na můj termín neobjeví jejich slavné letenky za 1 USD a taky že jo. Takže zpáteční jízdenky z Baltimoru do Washingtonu mě stály asi 5 USD včetně všech možných tax a poplatků.
Dva měsíce před cestou ještě bookuji hotel (spíše motel s důrazem na cenu při zachování rozumné kvality) a také si po 3 letech vyplňuji ESTU pro povolení vycestovat do USA.
Měsíc před cestou se ještě na Cestujlevně dovídám o akci Booking.com, kdy při rezervací za minimálně 80 USD vrací zpět 40. Téhle akce s radostí využívám a bookuji Holiday Inn v Praze na letišti, což vzhledem k rannímu odletu 7:25 a faktu, že jsem z Vysočiny, učiní cestu tam výrazně pohodovější.
Den před cestou se odbavuji online. Byť spolu ČSA a Condor nějakým způsobem spolupracují, tak například odbavení bylo třeba dělat na každý segment zvlášť vždy na webu konkrétního přepravce. U ČSA jsem měl možnost volby sedadla a tak beru 16F, dle očekávání A319. U Condoru žádná možnost výběru nebyla, nicméně systém mi vybral sedadlo 38H. Nikde nebyl žádný plánek, tak kontroluju seatguru.com a tam je uvedeno, že se jedná sedadlo u okna (to je dobře, protože jsem „oknař“). Jen mě trochu zaráží uvedená konfigurace 2-4-2, což mi k B767 příliš nepasuje.
Potom jsem v zásadě už jen dolaďoval, co budu kde vlastně dělat. A byť jsem už plány pro Baltimore měl skoro hotové, tak mne napadlo se podívat, zda se náhodou nehraje nějaký baseball a kolik stojí případně vstupenky. Z amerických sportů mě zajímá snad jen NHL nebo NASCAR, ale vzhledem k tomu, že jsem letěl v červnu, tak první možnost automaticky padla. A vzhledem k tomu, že jsem měl být v USA ve dnech pondělí-středa, padla i ta druhá. A proto mne napadl baseball, o kterém sice nevím téměř nic (včetně pravidel), ale zkusit jsem to už jen kvůli atmosféře chtěl. A jelikož se hraje snad každý den, tak jsem den před odjezdem zakoupil vstupenku na utkání Baltimore Orioles proti Cleveland Indians. Vstupenka úplně nahoru pod střechu mě stála asi 500 Kč.
Vzhledem k tomu, že mi můj tarif umožňuje vzít bezplatně jen palubní zavazadlo, balím si toho pramálo. Zvažuju, zda vůbec brát bundu (předpověď na všechny dny je 30°+), ale vzhledem k tomu, že má první den poměrně vydatně pršet ji raději beru.
V neděli 18.6. se po obědě vydávám z Velké Bíteše do Brna, kde se stavuji na chvíli za rodinou a potom už mířím na hlavní nádraží (tedy vlastně dolní nádraží kvůli výluce) počkat na vlak EC 274 Jaroslav Hašek. Ten přijíždí o 5 minut a na nástupišti čeká několik stovek lidí, přičemž asi 2/3 z nich k sobě tak nějak patří, protože se patrně účastnili nějaké sportovní akce. Naštěstí mám jízdenku koupenou online i s místenkou, jinak bych stál až do Prahy. Cestu jsem si příliš neužil, jel jsem v kupé, která obvykle nemám moc rád, tím hůř že bylo úplně plné a klimatizaci se moc šlapat nechtělo. Do Prahy dorážíme něco po osmé večer, cesta na letiště je pak standardní, tedy metro C+A+119 až k terminálu, protože jsem chtěl ještě něco koupit v Bille a rovnou si vytisknout palubní lístek u kiosku ČSA.
Z terminálu jsem si potom dal ještě 10minutovou procházku k hotelu, do kterého jsem se moc těšil. Když jsme před 3 roky letěli do Kalifornie s přítelkyní, spali jsme v hotelu Courtyard by Mariott a byl to bez debat nejlepší hotel, v jaké jsme zatím byli. Počítal jsem, že Holiday Inn tak dobrý nebude, ale neřekl bych, že by byl výrazně horší. Za jednu noc jsem tedy po započítání akce zaplatil jen 1400 Kč, což je super cena.
Po pohodlné noci v na mé poměry luxusu se kolem 5:40 vydávám odpočatý směr T2. V Bille si hned po otevření kupuju něco málo na snídani a jdu se najíst na vyhlídku.
Hodinu před odletem jdu na security, ta je jako snad vždy prázdná a po chvíli už se poflakuju okolo gatů. Na let s ČSA jsem se těšil, naposledy jsem s nimi letěl před 4 lety a bylo to tenkrát moc fajn, tak jsem byl zvědav, jak se za tu dobu změnili.
Jakkoli bylo ještě týden před odletem plánované ATR-ko místo Airbusu, tak nakonec letěla A319 a zaplněná byla do posledního místa. Boarding probíhal v klidu až do doby, než přišla na řadu češka se dvěma dcerkami, kteří stáli hned přede mnou a letěli do Ameriky, kde nejspíš žijí. Začali se tam dohadovat o tom, že měli dohromady o jedno zavazadlo víc, než je povoleno. Vzali si je naštěstí bokem, ale chvíli to vypadalo na pěknou scénu. U dveří do letadla mě vítá letuška a já si razím cestu za křídlo na 16F. Před zavřením dveří nás vítá kapitán a oznamuje nám, že let potrvá něco okolo hodiny, protože ve Frankfurtu bude na příletu poměrně husto.
19.6.2017
PRG - FRA
07:25 – 08:40
OK534
Czech Airlines A319
OK-MEL
LF: 100%
Při pojíždění ještě mijíme 2 jumba Air Cargo Global. V duchu si říkám, že tím jsem už viděl víc widebody letadel, než uvidím za celou dobu v Baltimoru, kam téměř nelétají.
My se ale brzy vydáváme vzhůru k modrému nebi na hodinový let do FRA. Vzlet je jakožto tradičně z dráhy 24 a opět se naskýtá výhled na Kladno. V průběhu letu toho moc zajímavého z okna nevidím, spíše si čtu v palubním magazínu. Za zmínku snad stojí fakt, že placené občerstvení si z celého letu nezakoupil vůbec nikdo! To se nevidí ani u low costu. Jak jsem byl na produkt ČSA zvědav, tak za sebe musím říct, že mě neurazil. Sedělo se mi dobře, posádka příjemná, prostředí v letadle pěkné a cením si obrazovek s trasou letu. Nic víc nepotřebuji. Placené občerstvení mě neuráží. Jen mě záráží kurz, když už by si chtěl člověk něco koupit. Na palubě je určitě lepší platit v eurech, než v korunách.
Na přistání ve Frankfurtu jsme šli od západu. Najednou jsem si všiml, že se k nám začíná zezadu blížit leladlo a postupně se začalo zvětšovat, až jsem si najednou uvědomil, že jdeme na paralelní přistání s B747 Lufthansy. Tohle jsem zatím nezažil a byla to naprostá paráda. Jen škoda, že to fotky tak zkreslují, protože ve skutečnosti to jumbo bylo mnohem blíž a mnohem větší.
Přistáli jsme na nejsevernější dráhu 07L a pak ještě dobrých cca 7 minut pojížděli. Poprvé bezplatně zapínám v cizině internet na mobilu a jsem rád, že konečně nejsem nijak limitován. Od táty mi přichází zpráva, že to jumbo na přistání letělo ze Seattlu.
Poté co nás autobus vysadil u terminálu jsem se vydal dle značení směr Terminal 1 konkrétně ke gatům B. Ani nevím jak, ale najednou mě to vyplivlo do veřejné části letiště. Naštěstí žádný stres, na přestup jsem měl téměř celé 3 hodiny. Pokračoval jsem tedy podle šipek až k vláčku, který jezdí zdarma mezi oběma terminály. Po příjezdu na T1 procházím bezpečnostní kontrolou a pak jsem nucen zabít téměř hodinu v takové oblasti ničeho, protože jsem za security, ale na pasovku raději nejdu, protože nevím kam přesně se vydat (na obrazovce stále svítilo pouze gates B). Tak jsem relaxoval na webu a koupil něco na pití a k jídlu. V rámci těchto chvil na webu nacházím, že konfigurace našeho letadla je 2-3-2, to je dobrá zpráva. Zároveň zjišťuji, že mé sedadlo 38H není u okna, ale hned vedle, což už je zpráva o poznání horší. Pořád ale lepší než mít middle seat. Ze svého místa alespoň nebudu nijak omezován, když budu chtít vstát a z okna taky něco uvidím. Teda alespoň si to myslím..
Na obrozvkách se pak konečně objevuje konkrétní brána a hodinu a půl do odletu procházím pasovkou a pak už se objevuji u slušně zaplněného gatu. Tam se zdravím se svým přes 20 let starým letadlem a už se moc těším na palubu. Letadla, v nichž jsou vedle sebe u okna jen 2 sedadla mám moc rád a 767 se mi dlouhé roky vyhýbala. Tahle konkrétní byla ve variantě -300. Letenky sice byly koupeny jako Condor, ale měsíc po zakoupení mi přišla zpráva, že lety budou nakonec operovány Thomas Cook Airways se stejným železem.
Spoustu lidí u gatu vyvolávali, napadlo mne, že nejspíš kvůli nevyplnění APIS, jak je vyžadováno 72 hodin před odletem. U druhé přepážky pak nabízeli upgrade do Premium Economy za 99 EUR. Chvíli jsem nad tím přemýšlel, ale když pak říkali, že jsou k dispozici pouze sedadla uprostřed a získá tím člověk pouze o něco více místa na nohy, tak jsem to zavrhl. I tak se ale jdu na přepážku zeptat, zda je vše ok. Když se tam mladej chlápek dovídá, že letím do USA sám jen na 3 dny, tak se tomu trochu podivuje a chce abych mu o tom něco popovídal. Nakonec vše proběhlo v pohodě a asi o půl hodiny později už začíná nástup.
Do letadla se vydávám v drobných obavách. Condor je přeci jen charterová společnost, takže na palubě se nedá očekávat kdoví jaký luxus a co je horší, tahle 20 let stará kráska nejspíš nemá mít obrazovky v sedadlech, takže jsem si ještě rychle stáhl do mobilu nějaké hry a něco na čtení, ať těch 9 hodin letu přežiju bez psychické újmy.
Hlavním cílem cesty měl být Baltimore, den příletu i den odletu jsem chtěl strávit tam a prostřední den jsem měl v plánu vyrazit do Washingtonu, DC. Následující měsíce jsem sledoval stránky Megabusu, jestli se na můj termín neobjeví jejich slavné letenky za 1 USD a taky že jo. Takže zpáteční jízdenky z Baltimoru do Washingtonu mě stály asi 5 USD včetně všech možných tax a poplatků.
Dva měsíce před cestou ještě bookuji hotel (spíše motel s důrazem na cenu při zachování rozumné kvality) a také si po 3 letech vyplňuji ESTU pro povolení vycestovat do USA.
Měsíc před cestou se ještě na Cestujlevně dovídám o akci Booking.com, kdy při rezervací za minimálně 80 USD vrací zpět 40. Téhle akce s radostí využívám a bookuji Holiday Inn v Praze na letišti, což vzhledem k rannímu odletu 7:25 a faktu, že jsem z Vysočiny, učiní cestu tam výrazně pohodovější.
Den před cestou se odbavuji online. Byť spolu ČSA a Condor nějakým způsobem spolupracují, tak například odbavení bylo třeba dělat na každý segment zvlášť vždy na webu konkrétního přepravce. U ČSA jsem měl možnost volby sedadla a tak beru 16F, dle očekávání A319. U Condoru žádná možnost výběru nebyla, nicméně systém mi vybral sedadlo 38H. Nikde nebyl žádný plánek, tak kontroluju seatguru.com a tam je uvedeno, že se jedná sedadlo u okna (to je dobře, protože jsem „oknař“). Jen mě trochu zaráží uvedená konfigurace 2-4-2, což mi k B767 příliš nepasuje.
Potom jsem v zásadě už jen dolaďoval, co budu kde vlastně dělat. A byť jsem už plány pro Baltimore měl skoro hotové, tak mne napadlo se podívat, zda se náhodou nehraje nějaký baseball a kolik stojí případně vstupenky. Z amerických sportů mě zajímá snad jen NHL nebo NASCAR, ale vzhledem k tomu, že jsem letěl v červnu, tak první možnost automaticky padla. A vzhledem k tomu, že jsem měl být v USA ve dnech pondělí-středa, padla i ta druhá. A proto mne napadl baseball, o kterém sice nevím téměř nic (včetně pravidel), ale zkusit jsem to už jen kvůli atmosféře chtěl. A jelikož se hraje snad každý den, tak jsem den před odjezdem zakoupil vstupenku na utkání Baltimore Orioles proti Cleveland Indians. Vstupenka úplně nahoru pod střechu mě stála asi 500 Kč.
Vzhledem k tomu, že mi můj tarif umožňuje vzít bezplatně jen palubní zavazadlo, balím si toho pramálo. Zvažuju, zda vůbec brát bundu (předpověď na všechny dny je 30°+), ale vzhledem k tomu, že má první den poměrně vydatně pršet ji raději beru.
V neděli 18.6. se po obědě vydávám z Velké Bíteše do Brna, kde se stavuji na chvíli za rodinou a potom už mířím na hlavní nádraží (tedy vlastně dolní nádraží kvůli výluce) počkat na vlak EC 274 Jaroslav Hašek. Ten přijíždí o 5 minut a na nástupišti čeká několik stovek lidí, přičemž asi 2/3 z nich k sobě tak nějak patří, protože se patrně účastnili nějaké sportovní akce. Naštěstí mám jízdenku koupenou online i s místenkou, jinak bych stál až do Prahy. Cestu jsem si příliš neužil, jel jsem v kupé, která obvykle nemám moc rád, tím hůř že bylo úplně plné a klimatizaci se moc šlapat nechtělo. Do Prahy dorážíme něco po osmé večer, cesta na letiště je pak standardní, tedy metro C+A+119 až k terminálu, protože jsem chtěl ještě něco koupit v Bille a rovnou si vytisknout palubní lístek u kiosku ČSA.
Z terminálu jsem si potom dal ještě 10minutovou procházku k hotelu, do kterého jsem se moc těšil. Když jsme před 3 roky letěli do Kalifornie s přítelkyní, spali jsme v hotelu Courtyard by Mariott a byl to bez debat nejlepší hotel, v jaké jsme zatím byli. Počítal jsem, že Holiday Inn tak dobrý nebude, ale neřekl bych, že by byl výrazně horší. Za jednu noc jsem tedy po započítání akce zaplatil jen 1400 Kč, což je super cena.
Po pohodlné noci v na mé poměry luxusu se kolem 5:40 vydávám odpočatý směr T2. V Bille si hned po otevření kupuju něco málo na snídani a jdu se najíst na vyhlídku.
Hodinu před odletem jdu na security, ta je jako snad vždy prázdná a po chvíli už se poflakuju okolo gatů. Na let s ČSA jsem se těšil, naposledy jsem s nimi letěl před 4 lety a bylo to tenkrát moc fajn, tak jsem byl zvědav, jak se za tu dobu změnili.
Jakkoli bylo ještě týden před odletem plánované ATR-ko místo Airbusu, tak nakonec letěla A319 a zaplněná byla do posledního místa. Boarding probíhal v klidu až do doby, než přišla na řadu češka se dvěma dcerkami, kteří stáli hned přede mnou a letěli do Ameriky, kde nejspíš žijí. Začali se tam dohadovat o tom, že měli dohromady o jedno zavazadlo víc, než je povoleno. Vzali si je naštěstí bokem, ale chvíli to vypadalo na pěknou scénu. U dveří do letadla mě vítá letuška a já si razím cestu za křídlo na 16F. Před zavřením dveří nás vítá kapitán a oznamuje nám, že let potrvá něco okolo hodiny, protože ve Frankfurtu bude na příletu poměrně husto.
19.6.2017
PRG - FRA
07:25 – 08:40
OK534
Czech Airlines A319
OK-MEL
LF: 100%
Při pojíždění ještě mijíme 2 jumba Air Cargo Global. V duchu si říkám, že tím jsem už viděl víc widebody letadel, než uvidím za celou dobu v Baltimoru, kam téměř nelétají.
My se ale brzy vydáváme vzhůru k modrému nebi na hodinový let do FRA. Vzlet je jakožto tradičně z dráhy 24 a opět se naskýtá výhled na Kladno. V průběhu letu toho moc zajímavého z okna nevidím, spíše si čtu v palubním magazínu. Za zmínku snad stojí fakt, že placené občerstvení si z celého letu nezakoupil vůbec nikdo! To se nevidí ani u low costu. Jak jsem byl na produkt ČSA zvědav, tak za sebe musím říct, že mě neurazil. Sedělo se mi dobře, posádka příjemná, prostředí v letadle pěkné a cením si obrazovek s trasou letu. Nic víc nepotřebuji. Placené občerstvení mě neuráží. Jen mě záráží kurz, když už by si chtěl člověk něco koupit. Na palubě je určitě lepší platit v eurech, než v korunách.
Na přistání ve Frankfurtu jsme šli od západu. Najednou jsem si všiml, že se k nám začíná zezadu blížit leladlo a postupně se začalo zvětšovat, až jsem si najednou uvědomil, že jdeme na paralelní přistání s B747 Lufthansy. Tohle jsem zatím nezažil a byla to naprostá paráda. Jen škoda, že to fotky tak zkreslují, protože ve skutečnosti to jumbo bylo mnohem blíž a mnohem větší.
Přistáli jsme na nejsevernější dráhu 07L a pak ještě dobrých cca 7 minut pojížděli. Poprvé bezplatně zapínám v cizině internet na mobilu a jsem rád, že konečně nejsem nijak limitován. Od táty mi přichází zpráva, že to jumbo na přistání letělo ze Seattlu.
Poté co nás autobus vysadil u terminálu jsem se vydal dle značení směr Terminal 1 konkrétně ke gatům B. Ani nevím jak, ale najednou mě to vyplivlo do veřejné části letiště. Naštěstí žádný stres, na přestup jsem měl téměř celé 3 hodiny. Pokračoval jsem tedy podle šipek až k vláčku, který jezdí zdarma mezi oběma terminály. Po příjezdu na T1 procházím bezpečnostní kontrolou a pak jsem nucen zabít téměř hodinu v takové oblasti ničeho, protože jsem za security, ale na pasovku raději nejdu, protože nevím kam přesně se vydat (na obrazovce stále svítilo pouze gates B). Tak jsem relaxoval na webu a koupil něco na pití a k jídlu. V rámci těchto chvil na webu nacházím, že konfigurace našeho letadla je 2-3-2, to je dobrá zpráva. Zároveň zjišťuji, že mé sedadlo 38H není u okna, ale hned vedle, což už je zpráva o poznání horší. Pořád ale lepší než mít middle seat. Ze svého místa alespoň nebudu nijak omezován, když budu chtít vstát a z okna taky něco uvidím. Teda alespoň si to myslím..
Na obrozvkách se pak konečně objevuje konkrétní brána a hodinu a půl do odletu procházím pasovkou a pak už se objevuji u slušně zaplněného gatu. Tam se zdravím se svým přes 20 let starým letadlem a už se moc těším na palubu. Letadla, v nichž jsou vedle sebe u okna jen 2 sedadla mám moc rád a 767 se mi dlouhé roky vyhýbala. Tahle konkrétní byla ve variantě -300. Letenky sice byly koupeny jako Condor, ale měsíc po zakoupení mi přišla zpráva, že lety budou nakonec operovány Thomas Cook Airways se stejným železem.
Spoustu lidí u gatu vyvolávali, napadlo mne, že nejspíš kvůli nevyplnění APIS, jak je vyžadováno 72 hodin před odletem. U druhé přepážky pak nabízeli upgrade do Premium Economy za 99 EUR. Chvíli jsem nad tím přemýšlel, ale když pak říkali, že jsou k dispozici pouze sedadla uprostřed a získá tím člověk pouze o něco více místa na nohy, tak jsem to zavrhl. I tak se ale jdu na přepážku zeptat, zda je vše ok. Když se tam mladej chlápek dovídá, že letím do USA sám jen na 3 dny, tak se tomu trochu podivuje a chce abych mu o tom něco popovídal. Nakonec vše proběhlo v pohodě a asi o půl hodiny později už začíná nástup.
Do letadla se vydávám v drobných obavách. Condor je přeci jen charterová společnost, takže na palubě se nedá očekávat kdoví jaký luxus a co je horší, tahle 20 let stará kráska nejspíš nemá mít obrazovky v sedadlech, takže jsem si ještě rychle stáhl do mobilu nějaké hry a něco na čtení, ať těch 9 hodin letu přežiju bez psychické újmy.