Kdo netleská, není Čech! Koupákem na roztřáslém Kosu

Odpovědět
vita
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1812
Registrován: 06. 09. 2004, 21:57
Stav: Offline

Kdo netleská, není Čech! Koupákem na roztřáslém Kosu

Příspěvek od vita »

Zatímco rok 2015 pro mě byl letecky nebývale bohatý (VIE – MAD – MIA – MAD – VIE s Niki/Iberií/AA, PRG – BOJ – PRG s QS a PRG – LGW – PRG také s QS), vloni jsem se vinou finančně náročné rekonstrukce bytu do vzduchu nedostal. A tak jsem letos už toužil potom někam vyrazit. Přítelkyně má slabost pro Řecko, já jsem tam byl naposledy v roce 2001, shodou okolností právě na Kosu, kam jsme zamířili i tentokrát.

Jen na vysvětlenou, protože mám otce v zámoří, právě od roku 2001, strávil jsem většinu dovolených právě tam. Od poslední dovolené na Kosu jsem absolvoval jen dvě klasické dovolené – v letech 2007 a 2015 v Bulharsku. Chartery toho tedy v posledních letech moc nalétáno nemám. Ale přesto, že jsem nalétal dost na award letenku s Deltou a jen pár set mil mi chybí k tomu samému teď u American Airlines, sám jsem se v některých případech neubránil „koupáckému“ chování.

Omlouvám si to vnitřně láskou k letadlům, kdy si prostě na letišti fotím vše, co mi přijde pod ruku, a v tomto případě i také tím, že se mi konečně přestal vyhýbat terminál 2 ruzyňského letiště. Od jeho otevření totiž všechny mé lety z Prahy mířily mimo Schengen (ZHR, ATL, LHR, LGW, BOJ) a když už jsem předloni přestupoval v Evropě uvnitř Schengenu, byly letenky výrazně levnější z Vídně, což se vzhledem k tomu, že nás cestovalo pět, už vyplatilo. Tak jsem se těšil, že si „nový“ terminál pražského letiště konečně prohlédnu.

QS 1126 – PRG – KGS, 15. července, OK-TVE

Když jsme v pobočce Invie v našem městě zájezd na poslední chvíli kupovali, už nebylo moc mezi čím vybírat. Naše kritéria (polopenze, ne několik km od moře, Řecko, konkrétní data odletu a příletu) splňovaly jen dva zájezdy. Nakonec jsme vybrali hotel Sacallis Inn ve vesničce Kefalos na Kosu. Tedy na opačné straně ostrova, než kde jsem byl před 16 lety.

Trochu nás jen strašila cesta na letiště. Rychle jsem si dohledal, že TVS létá na Kos každý všední den s odletem v nekřesťanských 4:50 ráno (doteď jsem si myslel, že letiště operuje jen od 6 ráno do půlnoci). Protože jsem letos státnicoval, jsem už na tom poměrně špatně s dovolenou. Musel jsem tedy ještě v pátek před cestou jít do práce. Normálně bych končil v osm večer, ale nakonec jsem si raději s kolegou prohodil směny, skončil ve 23. hodin, posledním vlakem z Prahy do Kolína s příjezdem v půl jedné, pak rychle něco pojíst a před druhou vyrazit tentokrát autem zpět na letiště.

Bohužel nás tentokrát neměl kdo odvézt, za 600 Kč na týden nám Invia zajistila přes Blue Style parkování v Buštěhradu (Air-Parking). Prohozenou směnu jsem zvolil proto, abych se ten poslední den před cestou trochu prospal a místo v 7 mohl vstávat v půl jedenácté. Přesto mi to moc platné nebylo. Na Jižní spojce a pak hlavně na konci Pražského okruhu mě přepadal mikrospánek a měl jsem toho akorát dost. Navíc výpočet úplně nevyšel a místo „před třetí“ jsme do Buštěhradu dorazili okolo čtvrt na čtyři.

Tam mě dovedl pracovník na místo, kde můžu nechat auto, jeho kolega nás pak už notně ošuntělou modrou dodávkou odvezl před terminál 1. Moje partnerka byla značně nervózní z toho, že už bylo okolo půl čtvrté. Když jsme dorazili do terminálu 2 k odbavovacím přepážkám, už u nich byli jen dvě rodiny. Přesto jsme si neodpustili jeden koupácký zvyk, který zavedla u nás právě partnerka – samobalení zavazadel.

Dřív jsem kufry nebalil a ani si je balit nenechával. Když jsem ale o týden dříve viděl, v jakém stavu se matce vrátil rok starý kufr (letěla MIA – MSP – AMS – PRG, a pominu, že dorazil další den), a jak s kufry před dvěma lety zacházeli nakládači v Burgasu, tak jsem na tohle přistoupil. A před cestou se předzásobil čtyřmi balíčky potravinářské fólie „chytré“ značky jednoho obchodního řetězce.

Ač už u check-ingu skoro nikdo nebyl, dvě připravené fólie jsme rozdělali a oba kufry jimi obalili. Podotýkám, že důkladně – moc nechápu smysl, že někdo fólií jen trochu omotá prostředek kufru. Můj skořepinový kufr je asi o 15 let starší jak TSA, o TSA zámcích nemluvě. Protože ho mám rád a nic cenného v něm beztak nebylo, tak jsem asi poprvé v životě nezamknul číselný zámek.

Vzhledem k pozdnímu check-ingu se nedalo moc doufat v místo u okna. Ono toho beztak moc nebylo vidět. A taky, že se překvapení nekonalo. Dostali jsme 14 C a 14 D. Už v práci jsem si zjistil, že letět by se mělo z D1, což mi i tabule na letišti potvrdily. Nebyl čas moc se rozhlížet a zamířili jsme hned na bezpečnostní kontrolu. Personál byl velmi nepříjemný, na druhou stranu, já bych ve 4 ráno taky zrovna úsměvy nerozdával.

A protože notoricky chodím pozdě, byl jsem teď potrestán tím, že z prohlídky terminálu 2 nic moc nebylo. Akorát jsem na záchodě natočil do prázdné půl litrové flašky vodu z vodovodu (trik, který jsem okoukal z tohoto fóra, v Praze je příjemné, že se dá nastavit teplota a neteče vařící jako jinde). To proto, že jsem neočekával žádné občerstvení za letu a hlavně jsem se bál, že po příletu budeme několik hodin sedět zavření na recepci hotelu a budeme čekat na pokoj. V první chvíli jsem si připadal blbě, než jsem si všiml pána, který u vedlejšího umyvadla dělá to samé.

Pak už jsme čekali v gatu. Asi okolo 4:30 (ty časy si vzhledem k rozespalosti nepamatuju moc přesně), se u východu objevila posádka. Čtyři mladé letušky a trochu tělnatější kapitán. Když už byli v letadle, tak dorazil i druhý pilot (cca 30letý mladík). Rozhlížel jsem se kolem na další cestující – spousta rodin s malými dětmi, dvě dívenky hrály docela pěkně na klavír. Na rozdíl od normálních linek prakticky žádná velká kabinová zavazadla. Byl jsem asi jeden ze dvou, který s sebou táhli notebook (bohužel v sobotu a v neděli jsem potřeboval dodělat nějakou práci, kterou za mě nikdo jiný nebyl ochoten vzít).

A všiml jsem si ještě jedné věci, kterou jsem na sebe nehezky upozorňoval. Ve spěchu jsme rychle připravili pár obložených housek (nevěděli jsme, kdy se dostaneme k tomu si něco v Kefalosu koupit). Ty jsem společně s tou flaškou s vodou hodil do první věci, kterou jsem měl po ruce – zářivě žluté igelitky s červenožlutým nápisem „Billa“. Ponožky v sandálech jsem v gatu viděl, nikoho dalšího s igelitkou ale ne, takže obsah a samotná igelitka rychle putovaly do dalších zavazadel – brašny od notebooku a přítelkyniny kabelky.

Když jsme se dostali do nástupního mostu, konečně jsem pořádně uviděl, co nám Travel Service přistavil – OK-TVE. Na mé straně už u okna seděla paní středního věku, na prostředním sedadle její přibližně dvacetiletá (asi) dcera. Brašnu s notebookem, ve které jsem měl i všechny doklady, jsem strčil pod sedadlo přede mnou. Na palubě Boeingu 737-800 nás přivítala jménem Smart Wings ve spolupráci s ČSA (jsem přesvědčen, že po celou dobu letu nezaznělo spojení „Travel Service“) a posádky kapitána Aleše Šejnohy přivítala vedoucí kabiny Markéta.

Na spuštěných obrazovkách byly přehrány bezpečnostní instrukce. To už jsme rolovali po ploše směrem ke dráze 24. Z okna jsem napočítal 7 letadel TVS/SW a pak nocující stroje velkých společností – KLM, Lufthansy či British Airways. Vzhledem k tomu, že za poslední den jsem spal akorát 2 vteřiny na Pražském okruhu, usnul jsem hned poté, co se letadlo odlepilo od země.

Během celé cesty mě probudil akorát servis, kdy si mé sousedky dávaly sendvič a pití. Já jsem na jídlo neměl ani pomyšlení a byl jsem rád, že můžu chvíli spát. Přítelkyně mě pak budila, jestli nechci napít. TVS totiž kromě placeného občerstvení rozdává alespoň vodu do papírových kelímků zdarma. Během letu jsem ani nepostřehl, jestli k nám promluvil kapitán (ne, že by na tom nějak záleželo, odhaduji, že spánek si zvolila většina cestujících).

Občerstvení zdarma (foceno na letu zpět)
Občerstvení zdarma (foceno na letu zpět)


Probudilo mě až hlášení, že jsme zahájili sestup na letiště na ostrově Kos. Venku bylo už pěkně jasno, však bylo okolo 8. hodiny místního času. Ostrov jsme obletěli a zamířili na dráhu 32. Před čtvrt na devět letadlo dosedlo. Zažil jsem už jemnější přistání, mám dokonce pocit, že po dosednutí stroj od dráhy odskočil. A ten pocit jsem zřejmě neměl sám, protože kolem se ozvalo několikrát „No?! No!!“ a pak nic! Že by vymizel další zvyk, kterým jsou kromě ponožek v sandálech Češi proslulí?

Letadlo zarolovalo k terminálu, od kterého se chystal pojíždět Boeing 737 TUI do Basileje. Vedle stála A321 Small Planet z Katovic. Když jsme zastavili, tak to konečně přišlo – POTLESK! Sice s malým zpožděním, ale přece. Slečna vedle mě nevěřícně kroutila hlavou. „A já už si myslela, že se to Češi konečně odnaučili!“ posteskla si.

Ačkoliv ještě svítil nápis „Připoutejte se“, začala se ulička plnit nedočkavými turisty. „Okrádají nás o dovolenou!“ rozčiloval se chlápek stojící nade mnou, když se dveře letadla ne a ne otevřít. „Pitomci, stejně budete čekat, než přijedou kufry,“ promnula mezi zuby má sousedka. My se nikam nehrnuli a nastoupili až do druhého autobusu.

I dveře mi otevřeli, abych měl dobrou fotku :)
I dveře mi otevřeli, abych měl dobrou fotku :)


V tu chvíli přišel druhý moment, kdy jsem si připadal jako nejhorší ze všech koupáků. Doposud jsem neměl jedinou fotku, a co by to byl za trip report bez fotek? Tak, stojíce už v autobuse, jsem vytáhl mobil a chtěl si alespoň nějak vyfotit letadlo. V tom se dveře autobusu zavřely, ale ty přede mnou se hned otevřely, ačkoliv v nich nikdo nestál a ani nikdo nebyl poblíž. „Tati, proč se otevřely ty dveře?“ ptala se holčička vedle mě. „To pán si chtěl vyfotit letadlo, tak mu je otevřeli,“ odpověděl ji tatínek a přilákal pozornost všech okolo stojících směrem k mé osobě. Rychle jsem udělal jednu fotku a mobil schoval.

OK-TVE po přistání na Kosu
OK-TVE po přistání na Kosu


V příletové hale mě zaujalo sofistikované označení, u kterého zavazadlového pásu budou vyjíždět zavazadla z konkrétních letů. Obrazovky? Zapomeňte, na Kosu mají tabuli, na které jsou připíchnuté A4ky s číslem letu a místem odletu. Náš let byl odbavován u toho prvního. Po chvíli se objevily naše kufry. Pak jsme prošli ven, kde už čekali zástupci českých cestovek. Letoun nemá nasmlouvaná jedna cestovka, před letištěm kromě našich dvou delegátek a animátora Blue Stylu čekali i zástupci Fischera, Eximu a dalších českých cestovek.

Sofistikovaný systém
Sofistikovaný systém


Naše delegátky nás nasměrovaly k minibusu, kde už čekal pár ve věku našich rodičů. Brzy se přidal ještě pár v našem věku, řidič řekl, že jsme všichni a že můžeme jet. Zamířili jsme do Kefalosu, všichni do stejného hotelu. Je skvělé, že nás cestovka ušetřila vyhlídkové jízdě po ostrově a odvezla nás přímo k našemu hotelu. Cesta trvala sotva čtvrt hodinky. Po chvíli čekání na recepci se nás ujala (zřejmě) manželka majitele a odvedla nás do jedné ze dvou hotelových restaurací na snídani. Pak si nás na recepci převzal majitel hotelu, a jak se uvolnily pokoje, hned nám je přidělil. Žádné čekání do odpoledních hodin, ubytováni jsme byli už před 10. hodinou!

Na Kosu, kterým otřáslo zemětřesení

Kefalos je příjemné klidné letovisko na západní straně ostrova. Náš hotel byl přímo na pláži, mělo to ale jen jednu drobnou nevýhodu. Jak nám řekla delegátka na odpolední schůzce, a jak jsme se brzy sami přesvědčili, moře v zátoce u Kefalosu je studené. Podle delegátky tak nejméně o 2 stupně oproti zbytku Kosu. Mohou za to studené proudy.

V úterý jsme si udělali výlet po ostrově a zastavili se v letovisku Tigaki na návětrné straně ostrova. Tam bylo moře nádherně teplé. Takhle příjemně teplou vodu jsem zažil naposledy snad v Miami. Další drobnou nevýhodou byla vrstva oblázků, přes kterou se muselo projít do vody. Ale byl to úsek široký maximálně 2 metry. Ale líbilo se mi, že na rozdíl od Kosu jsem nenarazil na žádné žebráky, nikdo vám nenutí, abyste šli na jídlo do jejich taverny, když zrovna procházíte kolem. Přitom vše potřebné tam bylo – obchody, restaurace, půjčovny aut. Na pláži široká nabídka vodních sportů.

Přesto určitě stojí za to si ostrov více prohlédnout. My jsme si z nabídky výletů, která byla v obálce, kterou nám po příletu dali na letišti, vybrali výlet po ostrově. Delegátka nás ale informovala, že je uspořádají jen, když o ně má zájem osm lidí. A nás na Kefalosu bylo šest. Půjčili jsme si v nedaleké půjčovně auto. Bylo to na poslední chvíli, takže už na nás zbyl jen automat Hyundai i10 za 45 euro (ty nejlevnější auta měli za 38 euro).
Byli jsme na Kosu, u známých terminálních pramenů, v Tigaki a ve vesničce Zia, kam jezdí turisté hlavně kvůli řeckým večerům a také koukat na západ slunce. Za den jsme projeli prakticky celý ostrov, benzín mě vyšel na 15 euro.

Hippocratův platan
Hippocratův platan

Vykopávky na Kosu
Vykopávky na Kosu

Amfiteátr
Amfiteátr

Termály
Termály

Vesnička Zia
Vesnička Zia

Půjčená Hyundai i10 s automatem (omluva za kvalitu)
Půjčená Hyundai i10 s automatem (omluva za kvalitu)


Poslední den jsme si udělali neplánovaný výlet na Kos. V noci mě probudila přítelkyně, že je zemětřesení. V polospánku jsem ji odbyl s tím, že se jí to zdá, že se jen moc převaluju. Ráno mě vzbudila SMSka od švagrové, která mi přála k svátku a ptala se, jestli jsme přežili noc. Na Facebooku se mě šéf ptal, jestli jsem furt na Kosu. Koukám na zprávy, a ono se jí to nezdálo.

Protože pracuji v médiích, můj program se rázem změnil. Sotva jsem se převlékl do plavek, že půjdeme k bazénu, už píše šéf, že by mě potřebovali na Kosu, abych se podíval, jak to tam vypadá, něco potočil, případně se mi pokusí zajistit satelitní linku do zpráv. To poslední nakonec padlo, protože půjčovna, ze které jsem měl vůz, zavírala už v devět večer. Půl dne jsme ale strávili obíháním Kosu a posíláním záběrů do Prahy. Když jsem navečer vracel auto do půjčovny, sympatická paní nám říkala, ať si z toho nic neděláme, že to byly jen nějaký starý baráky, které stejně nikoho nezajímají :D.

Následky zemětřesení
Následky zemětřesení

Tady jsme si ještě v úterý dávali zmrzlinu
Tady jsme si ještě v úterý dávali zmrzlinu

Kia Piccanto půjčená na firmu
Kia Piccanto půjčená na firmu


Když jsme předposlední den byli na obědě, byli jsme nakonec docela rádi, že pro nás cestovka fakultativní výlet neuspořádala. Do naší hotelové restaurace totiž naběhla skupina českých turistů, které byli na ostrově s Čedokem. Spíš to ale vypadalo, že přijela mateřská školka, alespoň podle toho, jak k nim přistupovala delegátka. Všech se ptala, jestli nechtějí přeložit jídelníček. Dokonce ukazovala hostům špíz, o kterém dřív mluvila, s tím, že „sice stojí 15 euro, ale v pohodě se z něj nají dva“. Většina si nakonec stejně dala jen pití.

Chválil jsem oba páry, které s námi přicestovaly, jak jsou samostatní. I ten starší se dokázal s hotelovými zaměstnanci slušně anglicky domluvit. V polovině pobytu se ale na večeři objevili nově příchozí, pár kolem 50 let. Na otázku „Would You Like Anythink to Drink?“ suverénně pán odpověděl: „Pivo! Dvakrát!“ Naštěstí pro ně to ale nebylo poprvé a ani naposledy, co se personál s podobně jazykově vybavenými Čechy setkal (sakra, tak když někam jedu a vím, že tam budu chlemtat každý večer pivo, tak si zjistím, jak se to řekne anglicky nebo alespoň řecky. Beztak v těch papírech od cestovky to určitě je, jsou tam různá základní slovíčka). A samozřejmě nemohla chybět fotečka, jak si Pepíček vychutnává pivečko v hotelové restauraci v Řecku.

Pláž u našeho hotelu na Kefalosu
Pláž u našeho hotelu na Kefalosu


QS 1127 – KGS – PRG, 22. července, OK-TVF

Uteklo to jako voda a přišel den návratu do Česka. Tentokrát Blue Style vyřešila transfer na letiště skutečně stylově. Když jsme v sedm ráno vyšli před hotel, stály tam dva taxíky. Jeden z taxikářů řekl mé jméno. Do prvního Mercedesu nasedli zbylí Češi, my měli ten druhý pro sebe. Na letišti jsme byli za čtvrt hodinky. Následky zemětřesení byly znát i tady. Oproti těm, kteří se vraceli v pátek, jsme ale měli kliku. Ti na odlet čekali na letišti až do pozdního odpoledne. Naše letadlo z Prahy přistálo na čas. Před letištěm na kufrech ještě pospávali turisté, kteří se zřejmě v pátek odletu vůbec nedočkali.

Plná odbavovací hala
Plná odbavovací hala


Zemětřesení bylo samozřejmě hlavním tématem všech rozhovorů. Odbavování probíhalo na přepážkách 12 a 13. Předtím jsme znovu zabalili naše zavazadla do fólií. Tentokrát jsme místo u okna dostali – 11 E a 11 F. Před dvěma lety bylo letiště na Kosu společně s 13 dalšími řeckými regionálními letišti privatizováno do rukou konsorcia Fraportu a společnosti Copelouzos. Jednou z věcí, ke kterým se při představení plánů na modernizaci řeckých letišť noví provozovatelé letos v březnu zavázali, je i úprava toalet. Kdo měl tu smůlu, že je musel použít, pochopí proč. Hlavně ty ve veřejné části odletové haly připomínají slavnou scénu z filmu Trainspotting. Lepší to nebylo ani v neveřejné části. Polovina kabinek měla na dveřích „Out of Order“, záchody v horním patře u východu 9 byly uzavřeny kvůli zemětřesení. Na chodbě před nimi se propadal strop.

Následky zemětřesení jsou patrné i na letišti
Následky zemětřesení jsou patrné i na letišti


Před půl devátou, když jsme seděli v horním patře, začal jeden chlapeček stojící u okna poskakovat a křičet „Naše letadlo, mami, naše letadlo!“ A měl pravdu, za pár vteřin se za okny na dráze mihnul Boeing 737-800 v barvách Travel Servisu. Krátce na to se ozvalo hlášení v řečtině a angličtině vyzývající cestující do Prahy, aby se dostavili k východu 5. Obrazovka, kde by byly rozepsané odlety, v transitním prostoru nebyla. Nad každým gatem sice visel monitor, ani poté, co byl odlet oznámen, se na něm nic nezobrazilo. Pro cestující, kteří neumí anglicky, to asi nebyla moc příjemná situace.

Přiletěl Small Planet z Katovic
Přiletěl Small Planet z Katovic

TUI do Basileje
TUI do Basileje


Ale všichni si s tím poradili. Když oznámili náš let a cestující se začali štosovat u východu, byla nejčastější věta, která zněla éterem „Nechceš se ještě jít vyčůrat?“ I tento let byl plný rodin s malými dětmi. Postupně nás tři autobusy odvezly k přistavenému OK-TVF. Vedle opět stála A321 Small Planet. Z druhé strany A320 stejné společnosti. 737 TUI do Basileje už odletěla. Také 737 Rossiya, které minule přistávala po nás, už byla na stojánce. Při rolování jsem ještě viděl z okna 737 ve žlutých barvách TUI a jedno letadlo Germanie.

Čekání na odlety v transitu
Čekání na odlety v transitu

OK-TVF po přistání na Kosu
OK-TVF po přistání na Kosu


Když jsme nastoupili, naše strana 11. řady byla obsazena třemi dámami ve středních letech. Když jsem je upozornil, že 11 E a F máme mít my, zjistily, že si jen sedly na špatnou stranu. Naštěstí, na levé straně totiž 737-800 nemá v 11. řadě okno. Dámy si ochotně přesedly. Když se ozvalo „Cabin Crew, Boarding Completed“, bylo ještě místo vedle mě volné. V uličce ale bylo ještě několik pasažérů a bohužel, jedna z nich, žena okolo 65 let, mířila na 11 D. S ní cestovali i její dvě vnoučata a jejich rodiče, kteří seděli za námi.

Roztomilá asi pětiletá holčička si sedla k oknu. Její tak tříletý bratr za mě, do uličky si sedla jejich matka, na Cčku seděl otec dětí. Chlapeček se před startem bavil tím, že neustále rozepínal pás. Jistě víte, jak příjemný zvuk to umí udělat. Když zrovna nedělal kravál, tak alespoň mlátil svojí sestru, která pak neustále ječela „Lukáááááši, nech toho!!“. A k tomu spratek přidal třetí kratochvíli, kopání do opěradla mé sedačky. Vedle sedící maminka byla plně zabrána do čtení Blesku, který společně s Lidovkami, Respektem a jednou další tiskovinou byl zdarma k dispozici při vstupu do letadla.

Na palubě nás přivítala vedoucí kabiny, opět se jmenovala Markéta, tentokrát jménem posádky kapitána Aleše Buriana. Bezpečnostní instrukce nebyly z videa, ale živě. Zajímavá byla větička o tom, že v kapse sedadla před sebou najdeme bezpečnostní pokyny „v nichjsou popsány i záchranné čluny, ty pro tento let ale nejsou povinné,“ oznámila nám vedoucí kabiny. Obrazovky, které cestou z Prahy ukazovaly trasu letu, tentokrát nebyly spuštěny.

Po dráze jsme dorolovali na její konec, otočili se a odstartovali směrem na Prahu. Po startu nás na palubě přivítal také kapitán, zrovna ve chvíli, kdy jsme přelétali Chalkidiki. Opakoval se servis z letu z Prahy. Nejprve jedna ze stevardek (posádka byla ve složení tři stevardky a jeden stevard) roznesla neperlivou vodu zdarma, pak následovalo placené občerstvení a duty free.

Start na moře, v pozadí solné jezero
Start na moře, v pozadí solné jezero

Řecká pevnina
Řecká pevnina


Mezitím Lukášek přešel z náhodného „občas kopnu do sedadla před sebou“ v „budu se k sedačce chovat, jako by to byl fotbalový míč“. To se naštěstí vedle harantů prohodili rodiče a otec jej alespoň trochu srovnal. Kdyby si ještě u tabletu, na kterém si hráli, ztlumili zvuk, bylo by to perfektní.

Přes ječení dětí za hlavou se mi v závěru podařilo usnout a probudilo mě až hlášení z kokpitu „Cabin crew, 10 minut to landing“. To už jsme přelétali jižně od pražského letiště, udělali zatáčku na dráhu 06 a na tu také za chvíli dosedli. Cítili jsme, jak letadlo brzdí revers. Po přejetí křížení s dráhou 13 se ozval očekávaný a ve srovnání s přistáním na Kosu mnohem hlasitější potlesk a prvním výjezdem po křížení jsme dráhu opustili.

Náš stroj zamířil k východu C7, odkud pak měl pokračovat do španělské Almeríe. My pokračovali k výdeji zavazadel, kde jsme ale u pásu 22 čekali snad 40 minut. Mezitím začali vyjíždět i kufry z linky TVS z Rhodosu, která přistála čtvrt hodiny po nás. Když konečně kufry začaly vyjíždět, brzy se objevily i oba naše, naštěstí bez poškození.

Přelet přes PRG před přistáním
Přelet přes PRG před přistáním

TVS/SW tu dominuje
TVS/SW tu dominuje


Když jsme vyšli ven, zamířili jsme přes spojovací objekt k P+R u terminálu 1. V terminálu 2 jsem si všiml okénka DPP a uvědomil jsem si, že mi skončila platnost kupónu na průkazce na pražskou MHD. Stoupl jsem si do fronty, protože před dvěma roky jsem čekal snad půl hodiny na T1, aby mě poslali k přepážce na T2 s tím, že oni umí nahrát kupóny na OpenCard, na T2 zase vydat papírové kupóny. Teď mě ale po vystání krátké fronty paní za okýnkem informovala, že je to zase jinak a na T2 papírové kupóny nevydávají, že mám jít na T1. Tam jsou oproti mé předešlé návštěvě přepážky přesunuté. Dřív byly podle stěny terminálu. U nové přepážky DPP mi kupón vydali.

OK-TVF po přistání v Praze
OK-TVF po přistání v Praze


Zavolali jsme na Air-Parking, kde nám ale řekli, že tam mají dost lidí, ať si klidně jdeme něco dát. Zamířili jsme proto do McDonalds. Po avizované půl hodině jsme se postavili do fronty u parkoviště P+R. Moc jsme si ale nepomohli. Než na nás přišla řada, odjely tři dodávky. Náš řidič, který si nás posadil dopředu, si furt chtěl povídat a říkal nám, že v ranních hodinách byla kolona až na 7. km D7. Teď už bylo ale vše průjezdné. Když jsme přijeli na parkoviště, chvíli jsme bloudili, protože jsem si v noci špatně zapamatoval řadu, ve které jsem nechal auto. Při odjezdu jsem se prohnal skoro 80tkou na 60tce na křižovatce u Makotřas. V tom jsem si všiml, že na polní cestě vedle stojí policajti, tak doufám, že se dovolená nakonec ještě neprodraží :confused:


alesesl
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2862
Registrován: 27. 02. 2004, 05:55
Oblíbené typy letadel: vrtulove letadla
Pohlaví: muž
Bydliště: Praha Zapad
Stav: Offline

Re: Kdo netleská, není Čech! Koupákem na roztřáslém Kosu

Příspěvek od alesesl »

Muj kamarad Paul je tedka s pritelkyni na Kosu, leteli 11.7. a vraci se zitra. Nemohli sehnat nic s odletem z PRG na jejich data, tak nakonec leteli z OSR a taky se tam zitra vraci. Co jsme mluvili po telefonu, tak mi taky popisoval momenty zemetreseni, jak se vsechno traslo, ale nastesti jsou v poradku. Asi bych to nechtel nikdy zazit, hlavne ten pocit pak usinat se stropem nad hlavou v hotelu. Jinak oni jsou ve vesnicce Kefalos.

Diky za fajn TR. QS dava tedy jen vodu v ramci obcerstveni? a zbytek je placeny?

vita
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1812
Registrován: 06. 09. 2004, 21:57
Stav: Offline

Re: Kdo netleská, není Čech! Koupákem na roztřáslém Kosu

Příspěvek od vita »

alesesl píše:Muj kamarad Paul je tedka s pritelkyni na Kosu, leteli 11.7. a vraci se zitra. Nemohli sehnat nic s odletem z PRG na jejich data, tak nakonec leteli z OSR a taky se tam zitra vraci. Co jsme mluvili po telefonu, tak mi taky popisoval momenty zemetreseni, jak se vsechno traslo, ale nastesti jsou v poradku. Asi bych to nechtel nikdy zazit, hlavne ten pocit pak usinat se stropem nad hlavou v hotelu. Jinak oni jsou ve vesnicce Kefalos.

Diky za fajn TR. QS dava tedy jen vodu v ramci obcerstveni? a zbytek je placeny?


Ty lety vypadaly 100% obsazené a při koupi dovolené nám v Invii říkali, že už je problém hlavně s letenkami, takže mě to ani nepřekvapuje. My byli právě taky v Kefalosu, bylo to tam dost patrné, ale ve srovnání s tím, co jsem viděl na videích od lidí s Kosu a s tím, jaké škody to na Kosu způsobilo, to bylo ještě nic....

Přesně tak, voda (a přiznám se, že si nepamatuju, jestli byla, když jsem před dvěma lety letěl na LGW, kdy už občerstvení bylo zpoplatněné) byla zdarma (letušky obešly kabinu s tácem a kdo chtěl, tak si mohl vzít), zbytek pak podle ceníku v palubním magazínu

Zoltan
Cestující First Class
Cestující First Class
Příspěvky: 596
Registrován: 21. 07. 2009, 18:25
Oblíbené typy letadel: Jak to má alespoň jednu uličku, tak letím...
Pohlaví: muž
Stav: Offline

Re: Kdo netleská, není Čech! Koupákem na roztřáslém Kosu

Příspěvek od Zoltan »

A já čekal, že se konečně dozvím, jak je to s kvalitou příplatkových řízků a ono nic

lukaskr
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 248
Registrován: 17. 05. 2009, 11:59
Stav: Offline

Re: Kdo netleská, není Čech! Koupákem na roztřáslém Kosu

Příspěvek od lukaskr »

jsou výborné ;)


Odpovědět