Business po čínsku s Hainan Airlines
Napsal: 15. 09. 2017, 23:53
Tak kam to bude?
Už zase sedím v taxíku, který uhání na letiště. Za okny se ještě míhají kopečky rodné Vysočiny, ale před očima se mi rozbíhá docela jiný film. Je v něm Zakázané město, Letní palác u jezera Kunming, Šanghajské mrakodrapy i úzké uličky, kde kuchař zrovna na chodníku porcuje syrové maso, cítím ten mix cestovatelského nadšení, lehké nervozity i velkých očekávání.
Rodinu neuvidím víc jak týden, ale v kufru mám sbalené jen 3 košile s kravatou, což napovídá kolik dní budu na téhle cestě pracovat. Tak co je ten zbytek? No přeci ten hlavní důvod, proč tyhle cesty vůbec podnikám. Už jsem se naučil z každé takové příležitosti vydolovat kousek času jen pro sebe. A všude se dalo najít něco zajímavého, ať už to bylo na samém jižním cípu Afriky, nebo na severu v marockém Tangieru, ve vzdáleném Tokiu či Hongkongu, nebo docela blízkém Goteborgu.
Teď mám namířeno do Číny. Byl jsem tam už před třemi lety, ale volného času bylo tehdy zatraceně málo. V té době mi ale ke "štěstí" stačilo už jenom to, že se proletím v A380 a ještě s těma vychvalovanýma "Emirates" ! Byla to fajn zkušenost, ale je třeba laťku posouvat výš a dávat si nové cíle.
Namlsaný z poslední cesty do Japonska v business třídě JAL jsem začal hledat opět nějakou kombinaci "C" letenek, tentokrát však do Šanghaje. Vypadl na mě přímý let PRG-PVG s China Eastern nebo PRG-PEK-SHA s Hainan Airlines. Jako správný blázen do letadel samozřejmě volím delší trasu. Pro zajímavost, obě tyhle Business varianty byly cca 3 týdny před odletem za cenu okolo 34tis.Kč, kde tzv. "legacy" airlines AF,LH,BA nabízejí sotva Premium Economy.
První zádrhel nastal den po rezervaci letenek, kdy Hainan varianta vyletěla na 60tis.Kč, ale jak se říká, všechno zlé, je k něčemu dobré. Prohnal jsem ITAmatrixem několik open-jaw variant a vypadl na mě ještě lepší routing PRG-PEK-SHA // PEK-BRU-PRG. A protože moje pracovní destinace v Číně leží někde v půli cesty mezi Šanghají a Pekingem, nevzbuzuje tahle varianta na straně mého chlebodárce vůbec žádné podezření. Proč by taky měla? Vlakem jsem musel jet tak jako tak, takže teď jenom pojedu stále stejným směrem z jihu na sever.
Letiště Václava Havla
Sedím u okna v Mastercard lounge a pozoruju provoz na LKPR. Takhle po poledni je frekvence přistání a startů poměrně vysoká. Většinou sice obligátní typy z řady A320 a B737, ale za chvilku už přistává "stodola z Dubaje", protáhne se kolem menšího konkurenta z Kataru (prý od října nasadí taky widebody A330) a zaparkuje hned vedle "mojí" A330 v barvách Hainanu.
PRG-PEK (HU-7938)
A330-300 (B-8015, 2roky)
Hainan má dvě varianty business class, s tou druhou 2+2+2 se seznámím při dalším letu, ale tady v A330-300 mě čeká staggered varianta jakoby 1+2+1. Co do míry soukromí je tahle varianta velmi dobrá, zvlášť v případě mého místa u okna 18K. Horší je to ale už s prostorem a pohodlím. Nevím jak se sem vejde majitel nějaké zavalitější postavy, protože i pro mě hubeňoura je to místo tak akorát. Jediný odkládací prostor je tak miniaturní, že foťák si můžu dát tak leda na podnožku pod monitorem, sluchátka tamtéž, amenity kit se už povaluje na zemi. Prostorově tedy nic moc. Ale kdo přežil stokrát economy, přežije i to tohle
Čekám, kdy se objeví letuška s nabídkou šampaňského a pyžama, jelikož se jedná o noční let. Konečně se ke mě jedna dostává, ale na tácku už jí zbyla jen voda a džus. Beru za vděk džusem, protože vidím, že posádka má docela na pilno a tak nechci prudit s požadavkem na šampaňské. Jinak to pyžamo na tomhle letu nedostal nikdo. Je tohle vůbec pětihvězdičková aerolinka?!
Ještě před startem zkouším sluchátka od Bose a jsem spokojen jak se zvukem, tak s potlačením okolního hluku. Do ruky taky dostávám dnešní menu, které docela potěší i českou variantou. Ne že by mi angličtina dělala problémy, ale některá kuchařská terminologie mi v angličtině přeci jen uniká a člověk se pak diví, proč mu přistála na talíři třeba dušená růžičková kapusta :-/
Nabídka jídel je tak dlouhá, že jsme mezitím dojeli až na práh RWY06. Nad Prahou leží těžká šedá "deka" a po okénkách stéká déšť. Máme před sebou 7500km, což není na A330-300 s doletem 11750km zas tak málo. S povinnou rezervou paliva nemusíme být daleko od maximální hmotnosti, a tak očekávám poměrně dlouhý rozjezd. Opak je pravdou, rotace nastává ještě než dojedeme někam na úroveň terminálu 2 a lehce za půlkou dráhy už se odlepuje od země i hlavní podvozek. Náš čínský kapitán zřejmě začínal na stíhačkách, protože stoupáme v poměrně strmém úhlu, anebo chce jen co nejrychleji proletět ty husté mraky. To se mu o pár vteřin dál daří, motory bzučí jak hejno rozzuřených sršňů a letadlo stoupá někam nad Krkonoše.
Noste na stůl!
Z předkrmů volím čínskou verzi a kreveta v sezamu i losos jsou na úvod parádní. To už se nedá říct o polévce, kde jsem zkusil cibulačku a ani její chuť, ani poněkud rosolovitá konzistence mě moc nenadchly. No nic, aspoň zbyde víc místa v žaludku na další chody Věrný myšlence, že je vždy lepší dávat si jídlo typičtější pro místo odletu, volím jako hlavní jídlo pečené telecí filé a dušené hovězí líčko. Maso je výborné, křehké, rozumně okořeněné, ale co to? V menu se psalo, že budou v příloze orestované zelené fazolky. Rozhlédnu se kolem a vidím, že Číňanka přes uličku, která má sice jiné hlavní jídlo, má k němu misku zelených fazolek. Takže když prochází letuška, povídám, že bych chtěl taky "green beans" když už byly v menu avizované. Čínské letušce sice chvilku trvá, než mojí prosbu pochopí, ale zdá se, že pomohlo ukázat prstem směrem na talířek s fazolkami u sousedky. Za chvilku už ke mě míří z galley a pokládá na stolek talířek se špenátem! Kouknu na talířek, pak na letušku, ta nasadí rozpačitý výraz a povídá "Is this green beans?" přičemž na konci legračně protáhne to "bíííííns????" Mám co dělat, abych nevybuchl smíchy, ale po chvilce přemáhání jen pobaveně a s klidem odpovídám "No, this is spinach." Chudák holka se podruhé omluví a že prý zkusí zjistit, jestli mají ty opravdové green beans ještě na palubě. Dál už se ale z galley nevrací a mě se nechce čekat, až mi vychladne maso, takže tímto tuhle fazolkovou epizodu vypouštím z hlavy. Večeři zakončuji ovocným talířem a zmrzlinou.
Nabídka drinků byla víc než uspokojující, lákal mě Hennessy i Chivas Regal, ale nakonec jsem se rozhodl zůstat celý večer u vína. Na výběr byla 3 bílá a 3 červená a snad až na jedno červené jsem zkusil všechna. Nejlepší byl Sauvignon Blanc i to bílé cuvée, červená na mě byla docela těžká, ale možná je to jenom tím, že i doma piju víc bílé než červené. Po pěti sklenkách a jednom filmu už jsem byl "ready to fall asleep", jenže na celkem nepohodlné a poměrně úzké sedačce to moc nešlo. Hned za mnou na vyblokované 19H+20K zatáhly letušky už v průběhu letu oponu a odpočinout si tam zašel jeden z pilotů. Tomu aspoň daly matraci na sedačku, ale mi obyčejní pax jsme si o takovém luxusu mohli nechat jenom zdát. Další 3-4 hodinky jsem tak strávil spánkem ne zrovna hlubokým, ale aspoň jakžtak natažený.
Asi hodinu a půl před přistáním se servírovala snídaně. Zřejmě ještě v rozespalosti jsem objednal čínskou variantu č.1 což bylo chuťově zajímavé a rozhodně pestřejší než nějaká omeleta či palačinka, ale vzhledem k tomu, že moje tělo mělo v tu chvíli ještě 22:40, neměl jsem na žádnou snídani moc pomyšlení.
Pekingské letiště nás přivítalo mlhou či smogem, zkrátka docela mizernou dohledností, ale aspoň jsme přistáli na čas, kolem šesté ráno.
Kdo chce spatřit zázrak Čínské lidové republiky, musí chvilku trpět.
Beijing Terminal 2 není zrovna vítěz soutěže o moderní a přívětivé letiště. Ještě horší to bylo na imigračním. Už teď ráno tu stálo několik stovek lidí a z víc jak deseti přepážek byly otevřené jen 4. Nervozita v davu rychle stoupala a pochopitelně brzy došlo na předbíhání. Někteří v tom byli opravdu zdatní a ani se to nesnažili moc zakrývat. Asi po půlhodině přešlapování stále na tom samém místě fronty se kousek přede mnou najednou ozvala jadrná čeština "...k***a chlapi, tohle už mě sere, já to taky obejdu" a za chvilku už chlapík mává na své dva kolegy. Nečekám na nic a přidávám se ke krajanům. Prostě taky bez skrupulí předbíháme zboku asi tři desítky lidí. Za chvilku se ale ukazuje, že nám to zas tak moc platné nebylo, i tady fronta de facto stojí. Největší borci totiž předbíhají rovnou až k přepážkám. Ten nejdravější z trojice Čechů to o chvíli později taky praktikuje, ale zbylí dva už zůstávají trpělivě ve frontě. I mě už je trapné znovu předbíhat. Spousta dalších to ale cítí jinak a o předbíhací manévry tak není nouze. Od těch celkem fádních, leč o to víc teatrálně zahraných "I will miss my flight!!! I need to catch my flight, pleeeese!!!" až po sofistikované scénky s předem rozdanými rolemi, kdy se z rodinky (říkejme jim pracovně podle vizáže třeba Lakatošovi z Chánova) nejprve odděluje babička a mašíruje si to rovnou k přepážce, o chvilku později se nejmenší Lakatoš na tátově rameni rozbrečí a stará Lakatošová hned na celý dav od přepážky dramaticky křičí "Look! The baby is crying!!! Let them come here!!!" a celá početná rodina Lakatošů nasadí výraz těch nejstarostlivějších rodičů na světě a už se tlačí davem kupředu za babkou.
Ze skoro tří hodin na přestup, tak trávím polovinu času v téhle masové tlačenici. Pak mě ještě čeká vyzvednutí zavazadla, pěší přesun z T2 na T1 a znovu odbavení na let do Šanghaje. Do Hainan Lounge tak dorážím slabých 30 minut před boarding time. Protože je ale doma pořád hluboká noc, stačí mi jen trocha toho pití a na chvilku se uvelebit v pohodlném křesle.
PEK-SHA (HU-7607)
B787-8 (B-2750, 2roky)
Na tenhle segment se hodně těším, jednak se na něm střídají typy 767,787 a byť je to celkem krátký domestic let, tak je na něm plnohodnotná business class. Tou 767 se bohužel dnes neletí, ale i 787 potěší. Business kabina je rozdělená na dvě půlky, kde ta druhá hned navazuje na economy sekci, takže jsem rád, že jsem zvolil místo 15A v té první "privátnější". Jak už jsem avizoval u předchozího letu, tady je jiná konfigurace sedadel 2+2+2, kde od souseda nejste oddělení ani žádnou miniaturní přepážkou v místě hlavy, ale zase je ta sedačka o poznání širší a když se dá do lehu, vytváří i rovnější plochu než ta v A330-300. I místa na uložení věcí je tu trochu víc, i když stále žádná sláva. Opět dostávám sluchátka Bose, pantofle a tištěné menu. Amenity kit na takhle krátkém letu nerozdávají.
Mám to "štěstí", že přes uličku cestuje zřejmě nějaká čínská raperská hvězda. Odhaduju to podle masivních zlatých obrouček slunečních brýlí, černé mikiny s kapucou přes hlavu a hlavně chování. Tento "hustý gansta" si ještě před startem dává sedačku do lehu, což se pochopitelně nelíbí letušce. Nejdřív to s ním zkouší po dobrém, pak trochu po zlém, ale výsledek je stále stejný, týpek jí ignoruje, startuje v leže, stejně tak tráví celý let, veškerý servis s otráveným obličejem odmítá a přistává opět v leže a opět po delší snaze letušky, něco na tom změnit. Inu na blba narazíte všude na světě.
Do vzduchu jsme se dostali s půlhodinovým zpožděním, což je na tyhle končiny slušný výsledek. Zapomněl jsem vyfotit menu, tak se musíte spokojit jen s fotkou čínské snídaně. Moc jsem jídlu nedal, protože můj žaludek se o slovo ještě stále nehlásil a spíš jsem bojoval s čím dál větší únavou.
V Šanghaji jsme nakonec přistáli přesně podle plánu v 11:00 a dohlednost byla podstatně větší než v Pekingu.
Pozn. Hainan má takovou nemilou praktiku, že ta kvalitní sluchátka Bose začnou sbírat už tak půl hodiny před přistáním. Kdo chce může místo nich dostat obyčejné špunty, pochopitelně bez noise-cancelation. Stalo se mi to na všech 3 letech a moc to nechápu.
Moje prozatímní hodnocení Hainanu jsou 4*, na tu pátou budou muset ještě něco předvést.
Už zase sedím v taxíku, který uhání na letiště. Za okny se ještě míhají kopečky rodné Vysočiny, ale před očima se mi rozbíhá docela jiný film. Je v něm Zakázané město, Letní palác u jezera Kunming, Šanghajské mrakodrapy i úzké uličky, kde kuchař zrovna na chodníku porcuje syrové maso, cítím ten mix cestovatelského nadšení, lehké nervozity i velkých očekávání.
Rodinu neuvidím víc jak týden, ale v kufru mám sbalené jen 3 košile s kravatou, což napovídá kolik dní budu na téhle cestě pracovat. Tak co je ten zbytek? No přeci ten hlavní důvod, proč tyhle cesty vůbec podnikám. Už jsem se naučil z každé takové příležitosti vydolovat kousek času jen pro sebe. A všude se dalo najít něco zajímavého, ať už to bylo na samém jižním cípu Afriky, nebo na severu v marockém Tangieru, ve vzdáleném Tokiu či Hongkongu, nebo docela blízkém Goteborgu.
Teď mám namířeno do Číny. Byl jsem tam už před třemi lety, ale volného času bylo tehdy zatraceně málo. V té době mi ale ke "štěstí" stačilo už jenom to, že se proletím v A380 a ještě s těma vychvalovanýma "Emirates" ! Byla to fajn zkušenost, ale je třeba laťku posouvat výš a dávat si nové cíle.
Namlsaný z poslední cesty do Japonska v business třídě JAL jsem začal hledat opět nějakou kombinaci "C" letenek, tentokrát však do Šanghaje. Vypadl na mě přímý let PRG-PVG s China Eastern nebo PRG-PEK-SHA s Hainan Airlines. Jako správný blázen do letadel samozřejmě volím delší trasu. Pro zajímavost, obě tyhle Business varianty byly cca 3 týdny před odletem za cenu okolo 34tis.Kč, kde tzv. "legacy" airlines AF,LH,BA nabízejí sotva Premium Economy.
První zádrhel nastal den po rezervaci letenek, kdy Hainan varianta vyletěla na 60tis.Kč, ale jak se říká, všechno zlé, je k něčemu dobré. Prohnal jsem ITAmatrixem několik open-jaw variant a vypadl na mě ještě lepší routing PRG-PEK-SHA // PEK-BRU-PRG. A protože moje pracovní destinace v Číně leží někde v půli cesty mezi Šanghají a Pekingem, nevzbuzuje tahle varianta na straně mého chlebodárce vůbec žádné podezření. Proč by taky měla? Vlakem jsem musel jet tak jako tak, takže teď jenom pojedu stále stejným směrem z jihu na sever.
Letiště Václava Havla
Sedím u okna v Mastercard lounge a pozoruju provoz na LKPR. Takhle po poledni je frekvence přistání a startů poměrně vysoká. Většinou sice obligátní typy z řady A320 a B737, ale za chvilku už přistává "stodola z Dubaje", protáhne se kolem menšího konkurenta z Kataru (prý od října nasadí taky widebody A330) a zaparkuje hned vedle "mojí" A330 v barvách Hainanu.
PRG-PEK (HU-7938)
A330-300 (B-8015, 2roky)
Hainan má dvě varianty business class, s tou druhou 2+2+2 se seznámím při dalším letu, ale tady v A330-300 mě čeká staggered varianta jakoby 1+2+1. Co do míry soukromí je tahle varianta velmi dobrá, zvlášť v případě mého místa u okna 18K. Horší je to ale už s prostorem a pohodlím. Nevím jak se sem vejde majitel nějaké zavalitější postavy, protože i pro mě hubeňoura je to místo tak akorát. Jediný odkládací prostor je tak miniaturní, že foťák si můžu dát tak leda na podnožku pod monitorem, sluchátka tamtéž, amenity kit se už povaluje na zemi. Prostorově tedy nic moc. Ale kdo přežil stokrát economy, přežije i to tohle
Čekám, kdy se objeví letuška s nabídkou šampaňského a pyžama, jelikož se jedná o noční let. Konečně se ke mě jedna dostává, ale na tácku už jí zbyla jen voda a džus. Beru za vděk džusem, protože vidím, že posádka má docela na pilno a tak nechci prudit s požadavkem na šampaňské. Jinak to pyžamo na tomhle letu nedostal nikdo. Je tohle vůbec pětihvězdičková aerolinka?!
Ještě před startem zkouším sluchátka od Bose a jsem spokojen jak se zvukem, tak s potlačením okolního hluku. Do ruky taky dostávám dnešní menu, které docela potěší i českou variantou. Ne že by mi angličtina dělala problémy, ale některá kuchařská terminologie mi v angličtině přeci jen uniká a člověk se pak diví, proč mu přistála na talíři třeba dušená růžičková kapusta :-/
Nabídka jídel je tak dlouhá, že jsme mezitím dojeli až na práh RWY06. Nad Prahou leží těžká šedá "deka" a po okénkách stéká déšť. Máme před sebou 7500km, což není na A330-300 s doletem 11750km zas tak málo. S povinnou rezervou paliva nemusíme být daleko od maximální hmotnosti, a tak očekávám poměrně dlouhý rozjezd. Opak je pravdou, rotace nastává ještě než dojedeme někam na úroveň terminálu 2 a lehce za půlkou dráhy už se odlepuje od země i hlavní podvozek. Náš čínský kapitán zřejmě začínal na stíhačkách, protože stoupáme v poměrně strmém úhlu, anebo chce jen co nejrychleji proletět ty husté mraky. To se mu o pár vteřin dál daří, motory bzučí jak hejno rozzuřených sršňů a letadlo stoupá někam nad Krkonoše.
Noste na stůl!
Z předkrmů volím čínskou verzi a kreveta v sezamu i losos jsou na úvod parádní. To už se nedá říct o polévce, kde jsem zkusil cibulačku a ani její chuť, ani poněkud rosolovitá konzistence mě moc nenadchly. No nic, aspoň zbyde víc místa v žaludku na další chody Věrný myšlence, že je vždy lepší dávat si jídlo typičtější pro místo odletu, volím jako hlavní jídlo pečené telecí filé a dušené hovězí líčko. Maso je výborné, křehké, rozumně okořeněné, ale co to? V menu se psalo, že budou v příloze orestované zelené fazolky. Rozhlédnu se kolem a vidím, že Číňanka přes uličku, která má sice jiné hlavní jídlo, má k němu misku zelených fazolek. Takže když prochází letuška, povídám, že bych chtěl taky "green beans" když už byly v menu avizované. Čínské letušce sice chvilku trvá, než mojí prosbu pochopí, ale zdá se, že pomohlo ukázat prstem směrem na talířek s fazolkami u sousedky. Za chvilku už ke mě míří z galley a pokládá na stolek talířek se špenátem! Kouknu na talířek, pak na letušku, ta nasadí rozpačitý výraz a povídá "Is this green beans?" přičemž na konci legračně protáhne to "bíííííns????" Mám co dělat, abych nevybuchl smíchy, ale po chvilce přemáhání jen pobaveně a s klidem odpovídám "No, this is spinach." Chudák holka se podruhé omluví a že prý zkusí zjistit, jestli mají ty opravdové green beans ještě na palubě. Dál už se ale z galley nevrací a mě se nechce čekat, až mi vychladne maso, takže tímto tuhle fazolkovou epizodu vypouštím z hlavy. Večeři zakončuji ovocným talířem a zmrzlinou.
Nabídka drinků byla víc než uspokojující, lákal mě Hennessy i Chivas Regal, ale nakonec jsem se rozhodl zůstat celý večer u vína. Na výběr byla 3 bílá a 3 červená a snad až na jedno červené jsem zkusil všechna. Nejlepší byl Sauvignon Blanc i to bílé cuvée, červená na mě byla docela těžká, ale možná je to jenom tím, že i doma piju víc bílé než červené. Po pěti sklenkách a jednom filmu už jsem byl "ready to fall asleep", jenže na celkem nepohodlné a poměrně úzké sedačce to moc nešlo. Hned za mnou na vyblokované 19H+20K zatáhly letušky už v průběhu letu oponu a odpočinout si tam zašel jeden z pilotů. Tomu aspoň daly matraci na sedačku, ale mi obyčejní pax jsme si o takovém luxusu mohli nechat jenom zdát. Další 3-4 hodinky jsem tak strávil spánkem ne zrovna hlubokým, ale aspoň jakžtak natažený.
Asi hodinu a půl před přistáním se servírovala snídaně. Zřejmě ještě v rozespalosti jsem objednal čínskou variantu č.1 což bylo chuťově zajímavé a rozhodně pestřejší než nějaká omeleta či palačinka, ale vzhledem k tomu, že moje tělo mělo v tu chvíli ještě 22:40, neměl jsem na žádnou snídani moc pomyšlení.
Pekingské letiště nás přivítalo mlhou či smogem, zkrátka docela mizernou dohledností, ale aspoň jsme přistáli na čas, kolem šesté ráno.
Kdo chce spatřit zázrak Čínské lidové republiky, musí chvilku trpět.
Beijing Terminal 2 není zrovna vítěz soutěže o moderní a přívětivé letiště. Ještě horší to bylo na imigračním. Už teď ráno tu stálo několik stovek lidí a z víc jak deseti přepážek byly otevřené jen 4. Nervozita v davu rychle stoupala a pochopitelně brzy došlo na předbíhání. Někteří v tom byli opravdu zdatní a ani se to nesnažili moc zakrývat. Asi po půlhodině přešlapování stále na tom samém místě fronty se kousek přede mnou najednou ozvala jadrná čeština "...k***a chlapi, tohle už mě sere, já to taky obejdu" a za chvilku už chlapík mává na své dva kolegy. Nečekám na nic a přidávám se ke krajanům. Prostě taky bez skrupulí předbíháme zboku asi tři desítky lidí. Za chvilku se ale ukazuje, že nám to zas tak moc platné nebylo, i tady fronta de facto stojí. Největší borci totiž předbíhají rovnou až k přepážkám. Ten nejdravější z trojice Čechů to o chvíli později taky praktikuje, ale zbylí dva už zůstávají trpělivě ve frontě. I mě už je trapné znovu předbíhat. Spousta dalších to ale cítí jinak a o předbíhací manévry tak není nouze. Od těch celkem fádních, leč o to víc teatrálně zahraných "I will miss my flight!!! I need to catch my flight, pleeeese!!!" až po sofistikované scénky s předem rozdanými rolemi, kdy se z rodinky (říkejme jim pracovně podle vizáže třeba Lakatošovi z Chánova) nejprve odděluje babička a mašíruje si to rovnou k přepážce, o chvilku později se nejmenší Lakatoš na tátově rameni rozbrečí a stará Lakatošová hned na celý dav od přepážky dramaticky křičí "Look! The baby is crying!!! Let them come here!!!" a celá početná rodina Lakatošů nasadí výraz těch nejstarostlivějších rodičů na světě a už se tlačí davem kupředu za babkou.
Ze skoro tří hodin na přestup, tak trávím polovinu času v téhle masové tlačenici. Pak mě ještě čeká vyzvednutí zavazadla, pěší přesun z T2 na T1 a znovu odbavení na let do Šanghaje. Do Hainan Lounge tak dorážím slabých 30 minut před boarding time. Protože je ale doma pořád hluboká noc, stačí mi jen trocha toho pití a na chvilku se uvelebit v pohodlném křesle.
PEK-SHA (HU-7607)
B787-8 (B-2750, 2roky)
Na tenhle segment se hodně těším, jednak se na něm střídají typy 767,787 a byť je to celkem krátký domestic let, tak je na něm plnohodnotná business class. Tou 767 se bohužel dnes neletí, ale i 787 potěší. Business kabina je rozdělená na dvě půlky, kde ta druhá hned navazuje na economy sekci, takže jsem rád, že jsem zvolil místo 15A v té první "privátnější". Jak už jsem avizoval u předchozího letu, tady je jiná konfigurace sedadel 2+2+2, kde od souseda nejste oddělení ani žádnou miniaturní přepážkou v místě hlavy, ale zase je ta sedačka o poznání širší a když se dá do lehu, vytváří i rovnější plochu než ta v A330-300. I místa na uložení věcí je tu trochu víc, i když stále žádná sláva. Opět dostávám sluchátka Bose, pantofle a tištěné menu. Amenity kit na takhle krátkém letu nerozdávají.
Mám to "štěstí", že přes uličku cestuje zřejmě nějaká čínská raperská hvězda. Odhaduju to podle masivních zlatých obrouček slunečních brýlí, černé mikiny s kapucou přes hlavu a hlavně chování. Tento "hustý gansta" si ještě před startem dává sedačku do lehu, což se pochopitelně nelíbí letušce. Nejdřív to s ním zkouší po dobrém, pak trochu po zlém, ale výsledek je stále stejný, týpek jí ignoruje, startuje v leže, stejně tak tráví celý let, veškerý servis s otráveným obličejem odmítá a přistává opět v leže a opět po delší snaze letušky, něco na tom změnit. Inu na blba narazíte všude na světě.
Do vzduchu jsme se dostali s půlhodinovým zpožděním, což je na tyhle končiny slušný výsledek. Zapomněl jsem vyfotit menu, tak se musíte spokojit jen s fotkou čínské snídaně. Moc jsem jídlu nedal, protože můj žaludek se o slovo ještě stále nehlásil a spíš jsem bojoval s čím dál větší únavou.
V Šanghaji jsme nakonec přistáli přesně podle plánu v 11:00 a dohlednost byla podstatně větší než v Pekingu.
Pozn. Hainan má takovou nemilou praktiku, že ta kvalitní sluchátka Bose začnou sbírat už tak půl hodiny před přistáním. Kdo chce může místo nich dostat obyčejné špunty, pochopitelně bez noise-cancelation. Stalo se mi to na všech 3 letech a moc to nechápu.
Moje prozatímní hodnocení Hainanu jsou 4*, na tu pátou budou muset ještě něco předvést.