Z Prahy do Vídně oklikou (PRG-HAM-SZG-VIE) včetně rentgenového snímku psa
Napsal: 22. 11. 2017, 17:26
Na počátku výletu bylo víceméně náhodné objevení letenky PRG-HAM-SZG v ceně necelé 2000 Kč na webu Eurowings. Cestování z Prahy do Salzburgu přes Hamburg je sice trochu divné, ale když už to dopravce nabídl, nedalo se odolat. Protože cestu bylo nutno zakončit někde blíže domovu, zbývalo zajistit poslední segment SZG-VIE, který obstaral Austrian Airlines a jeho pravidelná linka. Ta navíc dobře časově navazovala na přílet z Hamburgu.
17. 11. 2017
PRG-HAM
EW7779
A320 (D-AEWT)
Pražské letiště nemám rád. Je to takové autobusové nádraží s cenami michelinské restaurace. Jednou za pár let ale jsem ochotný to přežít, což přišlo právě teď. Na let jsem se odbavil s třídenním předstihem online, takže po příjezdu na letiště stačilo pokračovat rovnou k bezpečnosti. Téměř bez čekání a bez problémů jsem prošel a následně zamířil na oběd. O zpestření pobytu se postaral náhodný cestující muzikant, který celkem slušně zahrál na veřejné piano u brány D1. Jinak se nic zásadního nedělo, pouze přišla SMS a e-mail, že let bude o 15 minut opožděn. Předpokládal jsem, že salámovou metodou z toho bude nakonec minimálně půlhodina, což už by začínalo hrozit nestihnutým přestupem v Hamburgu. V plánovaném čase odletu ve 12.30 letadlo sotva přiletělo z předchozího letu, takže odletět alespoň ve 13.00 se začalo jevit jako téměř nereálné. Pomalu jsem si začínal říkat, že pokud to tak půjde dál a zpoždění naroste až do jistoty ulétnutí dalšího letu, vykašlu se na to a pojedu vlakem domů. Z úvah mě probral ohlášený boarding, jehož jsem se rozhodl zúčastnit . Po nástupu jsem zamířil k sedadlu 27A a udělalo mi radost, že obě vedlejší zůstala volná. Těsně před nástupem bylo ohlášeno, že důvodem zpoždění je přetížení letových cest. S tím člověk opravdu nic nenadělá.
Po vzletu za typického podzimního počasí typu šedý hnus až na zem jsem se začal těšit nad mraky a na modrou oblohu. Sice pořád trochu hrozilo nestihnutí přestupu, ale to jsem nemohl ovlivnit, takže nezbývalo, než si užit let a trochu jednotvárný výhled. Eurowings má tři tarify, přičemž ten nejlevnější, který jsem měl koupený, neobsahuje občerstvení. To je k dispozici placenou formou, ale na hodinovém letu nebylo nutné. Na severu Německa bylo ten den lepší počasí než v Praze, takže před přistáním šlo dohlédnout až na zem a podívat se na Labe, které Hamburgem protéká. Po přistání nás přivítala duha a letištní autobus. První uvedené potěší, druhé méně, protože autobus prodlužuje čas dosažení terminálu, což při těsném přestupu není chtěné. Z prvního monitoru po vstupu do terminálu jsem zjistil bránu pro další odlet a u ní hlášení „GO TO GATE“, takže nakonec všechno v pořádku. Rychlejší chůzí jsem dorazil k bráně a zařadil se na konec fronty. Čekání na nástup trvalo možná 20 minut, takže původní plán dát si v klidu odpolední kávu musel být zrušen.
17. 11. 2017
HAM-SZG
EW7274
A319 (D-AGWG)
Nástup v Hamburgu nebyl ani nástupním mostem, ani autobusem. Po průchodu bránou jsme sešli na plochu a k letadlu došli pěšky. Schody byly přistaveny k předním a zadním dveřím a cestujícím bylo podle řady, ve které seděli, doporučeno použít jedny z nich. Nevím, jestli se to všem podařilo pochopit, protože v uličce v letadle se sráželi cestující postupující proti sobě. Já jsem do své 20. řady zcela bez váhání nastupoval zadními dveřmi. Prostřední sedadlo zůstalo volné a u uličky obsazené. Takže takové klasické business uspořádání na krátký let, ale vzadu. Před spuštěním motorů kapitán ohlásil, že je ještě nutno počkat na vyložení několika zavazel cestujících, kteří se k letu nedostavili. Kromě toho slíbil „smooth flight“ díky příznivému počasí na trase letu i v cíli a délku letu jednu hodinu.
Po krátkém pobytu na zemi v Hamburgu jsme tedy opět zamířili na jih a znovu přiletěli nad podzimní počasí, které bylo nejen v Praze, ale také nad většinou střední Evropy. Za letu se opět nabízelo placené občerstvení pro cestující s nejnižším tarifem a bezplatné pro ty s vyšším. Také bylo k dispozici bezdrátové připojení k internetu. To jsem nepotřeboval a nevyužil, ale vzpomínám, že nejlevnější tarif stál okolo 4 EUR. Po nějakém čase ve FL390 jsme začali pomalu klesat k Salzburgu. V dálce byly k vidění Alpy vyčnívající z oblačnosti, do níž jsme postupně klesali, až nás opět pohltil šedý hnus. Dráha salzburského letiště je téměř ve směru příletu, takže bez velkého zatáčení jsme na minutu přesně v 16:15 hladce přistáli. Venku bylo možné zahlédnout známý Hangar-7, jehož návštěva by při delším času na přestup určitě připadala v úvahu. Po krátkém pojíždění jsme zastavili na stojánce vedle letadla EasyJet. Jeho linky jsou v zimní sezóně určitě hojně využívány pro lyžařské výlety. Po vystoupení z letadla následoval autobus a přeprava k terminálu. Druhé největší rakouské letiště není moc vybaveno na přestupující cestující. Cestou od letadla není jiná možnost než vyjít skoro až na ulici před terminál, z čehož plyne, že před dalším letem bylo nutno znovu (a trochu neplánovaně) projít bezpečnostní kontrolou. Čekání zabralo asi 10 minut, takže žádný velký problém. Menší zdržení způsobil pes, kterého bylo potřeba chytit a zavřít do tašky pro průchod rentgenem. Moc se mu do toho nechtělo, ale nakonec musel. Prostor odletových bran je v Salzburgu poměrně miniaturní a obsahuje duty-free obchod a rychlé občerstvení. Vyzkoušel jsem oboje. V obchodě jsem nakoupil vodu, což se málem nepodařilo, protože skener u pokladny odmítal načíst palubní vstupenku v mobilu. Paní pokladní už to chtěla vzdát a ptala se, jestli ty vody opravdu hodlám pít. Tak jsem potvrdil, že určitě ano, a po ručním zadání údajů všechno nakonec zafungovalo. V rychlém občerstvení jsem si dal párek a malé pivo (nic moc jiného teplého nebylo) a čekal jsem na let do Vídně. Brána se změnila z čísla 6 na 2, což ale vzhledem k místním vzdálenostem nebyl žádný velký problém.
17. 11. 2017
SZG-VIE
OS924
Dash-8 (OE-LGF)
Po vypuštění na plochu šli cestující k letadlu pěšky. Seděl jsem opět vzadu, takže jsem šel rovnou k zadním dveřím. Celkem letělo odhadem okolo 30 cestujících. Většina určitě pokračovala dalšími lety z Vídně, protože létat ze Salzburgu do Vídně je jinak docela nesmysl a vlak je lepší volba. Let by to byl pěkný za světla. Start s výhledem na centrum města s pevností Hohensalzburg a horami v pozadí by určitě potěšil. V tomto případě se však startovalo v 18:40, což je čas, kdy v polovině listopadu už opravdu světlo není. Zrychlení poloprázdného turbopropu však potěší vždy. Salzburg jsme jen zahlédli a brzy prolétli nad vrstvu oblačnosti. Let byl krátký, a tak brzy po vzletu následovalo občerstvení. Tentokrát žádný low-cost model, takže zdarma pro všechny. Rozdávala se voda v malé plastové lahvičce a volitelně čaj nebo káva. Zvolil jsem vodu a kávu. Kapitán ohlásil letové údaje – výšku 17.000 stop, rychlost, venkovní teplotu a očekávaný zbývající čas letu. Blížící se přistání se dalo poznat pouze podle zhasnutí světel v kabině a vysunutí podvozku. Přistáli jsme od jihu na dráhu 34 vídeňského letiště krátce před půl osmou. Chystal jsem se pokračovat vlakem ve 20:03, takže včasný přílet potěšil. Jak už je zvykem, na stojánce čekal autobus. Cesta však byla krátká a následný průchod důvěrně známým terminálem rychlý. Ve Vídni je stejně jako na většině civilizovaných míst součástí letiště i nádraží, z nějž jsem téměř prázdným railjetem odjel v plánovaných 20:03. Cesta na hlavní nádraží ve Vídni trvala asi 15 minut. Po příjezdu už jen stačilo přejít pár kroků do hotelu vedle nádraží (Motel One Wien-Hauptbahnhof).
Krátký jednodenní výlet se třemi segmenty rozhodně potěšil. Vidět modrou oblohu v listopadu je vzácné, navíc když se nakonec stihl i přestup v Hamburgu, není si na co stěžovat. A třeba zase někdy příště…
17. 11. 2017
PRG-HAM
EW7779
A320 (D-AEWT)
Pražské letiště nemám rád. Je to takové autobusové nádraží s cenami michelinské restaurace. Jednou za pár let ale jsem ochotný to přežít, což přišlo právě teď. Na let jsem se odbavil s třídenním předstihem online, takže po příjezdu na letiště stačilo pokračovat rovnou k bezpečnosti. Téměř bez čekání a bez problémů jsem prošel a následně zamířil na oběd. O zpestření pobytu se postaral náhodný cestující muzikant, který celkem slušně zahrál na veřejné piano u brány D1. Jinak se nic zásadního nedělo, pouze přišla SMS a e-mail, že let bude o 15 minut opožděn. Předpokládal jsem, že salámovou metodou z toho bude nakonec minimálně půlhodina, což už by začínalo hrozit nestihnutým přestupem v Hamburgu. V plánovaném čase odletu ve 12.30 letadlo sotva přiletělo z předchozího letu, takže odletět alespoň ve 13.00 se začalo jevit jako téměř nereálné. Pomalu jsem si začínal říkat, že pokud to tak půjde dál a zpoždění naroste až do jistoty ulétnutí dalšího letu, vykašlu se na to a pojedu vlakem domů. Z úvah mě probral ohlášený boarding, jehož jsem se rozhodl zúčastnit . Po nástupu jsem zamířil k sedadlu 27A a udělalo mi radost, že obě vedlejší zůstala volná. Těsně před nástupem bylo ohlášeno, že důvodem zpoždění je přetížení letových cest. S tím člověk opravdu nic nenadělá.
Po vzletu za typického podzimního počasí typu šedý hnus až na zem jsem se začal těšit nad mraky a na modrou oblohu. Sice pořád trochu hrozilo nestihnutí přestupu, ale to jsem nemohl ovlivnit, takže nezbývalo, než si užit let a trochu jednotvárný výhled. Eurowings má tři tarify, přičemž ten nejlevnější, který jsem měl koupený, neobsahuje občerstvení. To je k dispozici placenou formou, ale na hodinovém letu nebylo nutné. Na severu Německa bylo ten den lepší počasí než v Praze, takže před přistáním šlo dohlédnout až na zem a podívat se na Labe, které Hamburgem protéká. Po přistání nás přivítala duha a letištní autobus. První uvedené potěší, druhé méně, protože autobus prodlužuje čas dosažení terminálu, což při těsném přestupu není chtěné. Z prvního monitoru po vstupu do terminálu jsem zjistil bránu pro další odlet a u ní hlášení „GO TO GATE“, takže nakonec všechno v pořádku. Rychlejší chůzí jsem dorazil k bráně a zařadil se na konec fronty. Čekání na nástup trvalo možná 20 minut, takže původní plán dát si v klidu odpolední kávu musel být zrušen.
17. 11. 2017
HAM-SZG
EW7274
A319 (D-AGWG)
Nástup v Hamburgu nebyl ani nástupním mostem, ani autobusem. Po průchodu bránou jsme sešli na plochu a k letadlu došli pěšky. Schody byly přistaveny k předním a zadním dveřím a cestujícím bylo podle řady, ve které seděli, doporučeno použít jedny z nich. Nevím, jestli se to všem podařilo pochopit, protože v uličce v letadle se sráželi cestující postupující proti sobě. Já jsem do své 20. řady zcela bez váhání nastupoval zadními dveřmi. Prostřední sedadlo zůstalo volné a u uličky obsazené. Takže takové klasické business uspořádání na krátký let, ale vzadu. Před spuštěním motorů kapitán ohlásil, že je ještě nutno počkat na vyložení několika zavazel cestujících, kteří se k letu nedostavili. Kromě toho slíbil „smooth flight“ díky příznivému počasí na trase letu i v cíli a délku letu jednu hodinu.
Po krátkém pobytu na zemi v Hamburgu jsme tedy opět zamířili na jih a znovu přiletěli nad podzimní počasí, které bylo nejen v Praze, ale také nad většinou střední Evropy. Za letu se opět nabízelo placené občerstvení pro cestující s nejnižším tarifem a bezplatné pro ty s vyšším. Také bylo k dispozici bezdrátové připojení k internetu. To jsem nepotřeboval a nevyužil, ale vzpomínám, že nejlevnější tarif stál okolo 4 EUR. Po nějakém čase ve FL390 jsme začali pomalu klesat k Salzburgu. V dálce byly k vidění Alpy vyčnívající z oblačnosti, do níž jsme postupně klesali, až nás opět pohltil šedý hnus. Dráha salzburského letiště je téměř ve směru příletu, takže bez velkého zatáčení jsme na minutu přesně v 16:15 hladce přistáli. Venku bylo možné zahlédnout známý Hangar-7, jehož návštěva by při delším času na přestup určitě připadala v úvahu. Po krátkém pojíždění jsme zastavili na stojánce vedle letadla EasyJet. Jeho linky jsou v zimní sezóně určitě hojně využívány pro lyžařské výlety. Po vystoupení z letadla následoval autobus a přeprava k terminálu. Druhé největší rakouské letiště není moc vybaveno na přestupující cestující. Cestou od letadla není jiná možnost než vyjít skoro až na ulici před terminál, z čehož plyne, že před dalším letem bylo nutno znovu (a trochu neplánovaně) projít bezpečnostní kontrolou. Čekání zabralo asi 10 minut, takže žádný velký problém. Menší zdržení způsobil pes, kterého bylo potřeba chytit a zavřít do tašky pro průchod rentgenem. Moc se mu do toho nechtělo, ale nakonec musel. Prostor odletových bran je v Salzburgu poměrně miniaturní a obsahuje duty-free obchod a rychlé občerstvení. Vyzkoušel jsem oboje. V obchodě jsem nakoupil vodu, což se málem nepodařilo, protože skener u pokladny odmítal načíst palubní vstupenku v mobilu. Paní pokladní už to chtěla vzdát a ptala se, jestli ty vody opravdu hodlám pít. Tak jsem potvrdil, že určitě ano, a po ručním zadání údajů všechno nakonec zafungovalo. V rychlém občerstvení jsem si dal párek a malé pivo (nic moc jiného teplého nebylo) a čekal jsem na let do Vídně. Brána se změnila z čísla 6 na 2, což ale vzhledem k místním vzdálenostem nebyl žádný velký problém.
17. 11. 2017
SZG-VIE
OS924
Dash-8 (OE-LGF)
Po vypuštění na plochu šli cestující k letadlu pěšky. Seděl jsem opět vzadu, takže jsem šel rovnou k zadním dveřím. Celkem letělo odhadem okolo 30 cestujících. Většina určitě pokračovala dalšími lety z Vídně, protože létat ze Salzburgu do Vídně je jinak docela nesmysl a vlak je lepší volba. Let by to byl pěkný za světla. Start s výhledem na centrum města s pevností Hohensalzburg a horami v pozadí by určitě potěšil. V tomto případě se však startovalo v 18:40, což je čas, kdy v polovině listopadu už opravdu světlo není. Zrychlení poloprázdného turbopropu však potěší vždy. Salzburg jsme jen zahlédli a brzy prolétli nad vrstvu oblačnosti. Let byl krátký, a tak brzy po vzletu následovalo občerstvení. Tentokrát žádný low-cost model, takže zdarma pro všechny. Rozdávala se voda v malé plastové lahvičce a volitelně čaj nebo káva. Zvolil jsem vodu a kávu. Kapitán ohlásil letové údaje – výšku 17.000 stop, rychlost, venkovní teplotu a očekávaný zbývající čas letu. Blížící se přistání se dalo poznat pouze podle zhasnutí světel v kabině a vysunutí podvozku. Přistáli jsme od jihu na dráhu 34 vídeňského letiště krátce před půl osmou. Chystal jsem se pokračovat vlakem ve 20:03, takže včasný přílet potěšil. Jak už je zvykem, na stojánce čekal autobus. Cesta však byla krátká a následný průchod důvěrně známým terminálem rychlý. Ve Vídni je stejně jako na většině civilizovaných míst součástí letiště i nádraží, z nějž jsem téměř prázdným railjetem odjel v plánovaných 20:03. Cesta na hlavní nádraží ve Vídni trvala asi 15 minut. Po příjezdu už jen stačilo přejít pár kroků do hotelu vedle nádraží (Motel One Wien-Hauptbahnhof).
Krátký jednodenní výlet se třemi segmenty rozhodně potěšil. Vidět modrou oblohu v listopadu je vzácné, navíc když se nakonec stihl i přestup v Hamburgu, není si na co stěžovat. A třeba zase někdy příště…