Z Benátek přes Británii až na zelený ostrov (TR komplet)
Napsal: 29. 11. 2017, 01:01
Již dlouhou dobu jakožto pasivní čtenář hltám různorodé cestopisy a tak si říkám, že možná nastal čas zkusit si to řemeslo i aktivně. Pokud tedy budete mít chuť číst dál, vězte, že jde o můj vůbec první plnohodnotný trip report.
Tolik na úvod a nyní již k samotné cestě, respektive jejímu plánování. Původně nijak promyšlená nebyla, vznikla vlastně náhodou, když jsem se jednoho březnového večera rozhodoval, co udělat s one-way letenkami za €1 na první květnový svátek od jistě všem dobře známé společnosti Volotea. Ty jsem koupil pro mě a mou drahocenou polovičku s hodně velkým předstihem už někdy začátkem podzimu (jedna z variant byla i přískok na nějakou pecku do Asie nebo Kanady, ale KUL a LGK jsme již dali první březnový týden díky promo akci Katarců po trase ZAG-DOH-KUL-LGK-KUL-DOH-BUD).
Začal jsem teda pokukovat i po evropských variantách a kromě uvažovaného známého španělského párty ostrova mě zaujala jediná destinace, kterou Ryanair v první polovině roku 2017 létal z VCE, a tou je jihoanglický Bristol. Už dlouho jsem tohle přístavní město chtěl navštívit a to pokud možno v kombinaci s prozkoumáním krás velšského knížectví (mimochodem, Wales se velšsky řekne Cymru). Jelikož letenka do Benátek byla na pátek před dvěma po sobě jdoucími prodlouženými víkendy, vyhrála varianta Bristol+Wales na celý týden.
Potom začalo hledání cesty zpět. Na projetí velšského venkova a dechberoucích pláží to bude chtít půjčit si auto. Ideálně by to chtělo ho půjčit v BRS a vrátit někde v LPL nebo MAN, odkud by se dalo letět zpět do PRG. One-way rental je celkem drahý a ceny letů do ČR po prodlouženém víkendu na den oslavy osvobození nejsou úplně ideální. V Rakousku tento den ale státní svátek není a tak jsou ceny letů do Vídně na relativním normálu. Moje cesta stejně většinou začíná a končí v BRQ, takže VIE je z pohledu času lepší varianta (a jako bonus může posloužit příletový salónek). Po krátkém rozhodování bylo jasno - když už budeme na ostrovech, tak se podíváme i do Dublinu a pro zpáteční cestu využijeme služeb Aer Lingus, kde aspoň dostanem nějaký drobný Aviosy k BA (taková byla úvaha, realita je potom 0 připsaných Aviosů). Teď už jen dokoupit BRS-DUB a je hotovo. Je tam ale spousta termínů, takže na nákup je celkem dost času. Když se ale dívám na půjčovny aut (mimochodem na západní Evropu celkem levné), zjišťuju, že v Irsku má Avis free one-way rental, tedy alespoň na trase Cork-Dublin. Měním plány a nacházím zajímavý let z Cardiffu do Corku - tyhle malý letiště mám fakt v oblibě. Let navíc operuje Flybe E190, což by byla moje premiéra (jak aerolinky, tak i Embraeru a obou letišť). Auto pro velšská dobrodružství tak nebudeme půjčovat v BRS, ale popojedeme až do Cardiffu. Lístky na autobus, popř. vlak jsou docela levný, a jelikož jsem fanoušek spíše vlaků než autobusů, volím o něco dražší vlak. Itinerář je hotov.
BRQ-PRG-VCE-BRS-CWL-ORK-DUB-VIE-BRQ
Cestu jsme začali v pátek po obědě mým jinak oblíbeným Railjetem českých drah. Blížil se ovšem již zmiňovaný prodloužený víkend a tak se k bežným zástupům studentů přidali všemožní turisti a kdoví kdo ještě. Prostě se všichni rozhodli jet "naším" spojem, aniž by měli místenku (my jsme ji měli). Už na peróně mi bylo jasný, že dostat se vůbec na naše fleky bude úkol hodný statečného sportovního výkonu. Bylo to ještě daleko horší. Proplítat se mezi ovcemi úspěšně blokujícími uličku byl nadlidský výkon. Po asi deseti urputných minutách jsme se dopracovali k našim sedadlům, oznámili nešťastným (nejspíš) studentkám, že máme rezervaci, přičemž jsme byli docela rádi, že na tom místě neseděla nějaká stařenka o holi. Takto bylo vyhozeno pár dalších lidí, mezi nimi i cizinců (podle vzhledu španělé nebo italové a nějaká asi číňanka). Co si budou myslet o způsobu cestování v českých krajích, to ať si každý doplní. Já měl z toho vlaku pocit, no jak to říct: "Indie hadra!". To nám to tedy pěkně začíná. Už na odpudivém brněnském nádraží bylo zpoždění vlaku 25 minut a tak to zůstalo až do Prahy. To znamenalo, že nám ujel Airport Express bus, naštěstí jezdí každou půlhodinku.
PRG-VCE
Volotea B712: EC-MFJ
28.04.2017 20:00-21:20 (LF 98%)
Na letiště jsme tak dorazili hodinu a půl před plánovaným odletem. Bohužel se nám tím trochu zkrátila doba pobytu v Erste lounge (díky firefly za vouchery!). Za chvíli dosedla 717 mířící z VCE, pro mě vcelku překvapivě bez zpoždění. Boarding probíhal přes bus, což mě nepotěšilo, vzhledem k lehkému dešti. Letadlo téměř plné, naše místa ve 14. řadě nalevo, tzn. na dvousedadle. Let naprosto klidný, pohodlný a rychlý. Při přiblížení k VCE ještě otočka nad městem Padova, přistávat asi budeme z jihu, říkám si. Mýlím se, proletíme nad letištěm, ještě jedna otočka severně od Marco Pola a zanedlouho dosedáme. Výstup opět do busů a za chvíli jsme před terminálem.
Jedné mladé hezké Italky, co se stará o rozdělování taxíků, se ptám, jestli by nám neporadila, kde odjíždí hotelové shuttle busy. Briskně nás navede a už čekáme s dalšími hloučky na odvoz. V tuto chvíli ovšem přichází největší fail naší výpravy. Objednal jsem totiž Best Western ve vesnici Quarto d'Altino (je to 4* se snídaní a byl za bezkonkurenční cenu, a to i v porovnání s Mestre). Dle jejich webu jede poslední free shuttle v 22:05, což v pohodě stíháme (ikdyž jsem měl původně obavy, že Volotea bude mít zpoždění). Jenže postupně odjedou všechny možné minibusy, až jsme na místě zůstali osamoceni a náš BW stále nikde. A to jsem jim pro jistotu psal, bohužel přes systém Amoma, což byla krutá chyba. Volám tedy na recepci, kde mi slečna oznamuje, že žádnou zprávu tam ode mě nemají a že poslední shuttle tak ani nejel. Máme si vzít taxi. Ptám se taxikáře, kolik by chtěl za odvoz do našeho hotelu a očekámám pěknou pálku. Té se taky dočkám - €40. Přemýšlím nad jinou variantou: vzít bus z Tessera za €1.5, dojet na Santa Lucia a přesednout na vlak za €3.4. Jenže už jsme ztratili půl hodinu čekáním na odvoz a autobus do Benátek odjíždí za 15 minut, tak to nestíháme. Leda zaplatit výpalné za osmi eurový lístek přímo z letiště. Nakonec zvítězí lennost a nasedáme do nového superba. Po 717 dalši premiéra. Postarší taxikář najede na dálnici a žene to s námi, jak kdyby právě vyloupil všechny bankomaty na letišti. Chvílemi na tachometru vidím i 180km/h, ale musím uznat, že auto jede fakt dobře, i při téhle rychlosti bylo celkem tichý. Za zřejmě rekordní čas na této trase nás týpek vyhazuje před hotelem a já jen smutně polykám nad sazbou, za kterou jsme mohli mít slušnou večeři. Kdybych jen poslal email přímo na recepci, případně tam rovnou zavolal. Za chyby se holt platí! První den cesty nakonec (i přes všechny předpoklady) dopadá naprostým fiaskem pozemní dopravy na úkor letecké.
Další den po snídani vyrážíme na vlakovou stanici. Procházíme vesničkou, předpověď počasí říká celý den azuro a dopoledne není vyjímkou. Po deseti minutách vstupujeme do nádražní mini budovy, kde několik párů německých důchodců zápasí s automaty na lístky. Po chvilce se už i nám tisknou 2x adult Trenitalia tikety. Vlak přijíždí už celkem naplněn a nikdo nevystupuje (i tak je to blahobyt oproti zážitku s ČD ze včerejška). Půlhodinovou jízdu se rozhodneme strávit nastojáka v prostoru u dveří.
Je to moje třetí návštěva Benátek a jelikož poprvé jsem se zde ocitl jeden zářijový večer v roce 94 při přestupu na vlak do Říma, mám k tomuto místu velmi pozitivní vztah a moc rád se sem vracím. Projdeme se klasicky nejrůznějšími uličkami, nevynecháme ani profláknuté místa a hlad zaháníme v Dal Moro's Fresh Pasta To Go. Styl fastfood, ale pasta opravdu skvělá. Den celkem rychle uteče. Na večeři si zajdeme do místní zapadlé trattorie na pizzu a víno. Hemží se to v ní místními, což je vždy dobré znamení. Bohužel si už ale nepamatuju název. Jídlo i pití nám velmi chutná. Večer ještě povinná zmrzka nedaleko nádraží a potom už opět vlakem směr Quarto d'Altino. Za necelou hodinku už jsem vyvalen v posteli.
VCE-BRS
Ryanair B738: EI-EKD
30.04.2017 10:40-12:00 (LF 99%)
Po celkem ucházející snídani jsme se přesunuli tentokrát již dopředu objednaným shuttlem směrem k VCE. Hodina a půl před odletem vzhledem k nedělnímu ránu bohatě stačila. Boarding buhužel opět busem. Let jinak pohodový, prakticky nad celou severní Itálií a Francií vymetená obloha, Alpy jako na dlani. Jejich pozorovanim strávím dobrou třetinu letu. Nad Británií se ovšem počasí (jak jinak) kazí a v Bristolu dosedáme za poměrně silného větru a lehkého poprchání. Od letadla jdeme pěšky (sláva) do budovy, odkud je to pořádný kus cesty do hlavního terminálu. Ihned kupujeme lístky na bus od plnoštíhlého muže se silným britským přízvukem v budce na zastávce a za chvíli už si to štrádujeme do centra.
Jelikož máme na další den rezervován vlak do Cardiffu, takticky jsem zvolil Holiday Inn vedle nádraží, kde nás navíc vyklopí i bus. Odpoledne věnujeme procházce v centru, probíhá tady dokonce nějaký street food festival, ale většinou se jedná o cizí kuchyně a já mám děsnou chuť na klasické fish&chips. Stejně začíná zase poprchávat a tak si dáváme klasiku v podobě Cod a ne už tak tradiční Haddock (která je fenomenální). Jak se později ukáže, není to zdaleka naše poslední ryba s hranolkami.
Další den po dobré (a vydatné) britské snídani vyrážíme okolo řeky až ke Cabot tower. Vstup je zdarma a výhled krásný, jen viditelnost není úplně nejlepší. Clifton Suspension Bridge už bohužel nestíháme. Bereme to ještě se zastávkou v Castle parku a potom už zpátky na hotel pro věci a jde se na vlak. Trochu zklamání je, že se vlastně jedná o dieslový motorák. Zklamání číslo dvě, že má zpoždění a třetí přichází na trase, jelikož nejede po mostě přes řeku Severn, ale vlaková trasa má pod ní tunel. Lístek stál sice o nějakou tu libru víc než autobus, ale mám prostě radši vlaky (šotouši jistě chápou).
V Cardiffu míříme směr centrum, v Travelodge se ptám, jestli si tam můžeme nechat carry-ony. Prý ne, ale slečna nás briskně nasměruje do nedalekého obřího nákupního centra, kde mají úložné skříňky. Z asi milionu možností si vybíráme zrovna tu s pokaženým zámkem, takže jsme hned o libru chudší. Další už funguje dobře. Začíná zase pršet, tentokrát pořádně. Nakoukneme do pár obchodů a po dešti jdeme omrknout místní ulice a hlavně zámek. Bohužel už budou zavírat, jak nám ostatně vehementně gestikuluje místní hlídač. Tak si to aspoň obejdeme zvenku.
Večer se blíží a tak vyzvedáváme bagáž a přesunujeme se busem na letiště vyzvednout auto od Avisu (je sice pondělí, ale první máj, takže mají půjčovny v centru zavřeno). Nejprve se nám pán s gentlemanskou vizáží snaží prodat upgrade na brand new Mercedes (objednáno máme "208 or similar"). S díky odmítám. Následně se to samé opakuje s pojistkou. Po chvilce nám předává kartu s logem Renault od nového plně vybaveného Kadjaru 4x4 diesel. Prvotní nadšení střídají obavy. Jakmile totiž sjedeme z hlavního tahu na pobřežní mini cestičku, vyhýbat se s auty v protisměru je zážitek. Ale i tak to stojí za to, západ slunce, všudypřítomné ovečky pasoucí se na zelených pláních a čistý mořský vzduch po dešti hrají úchvatné představení. Nakonec dorazíme až do města Llanelli, kde máme rezervováno ubytko v Premier Inn.
Dopoledne se jdeme projít po pláži, která je jako všude v jižním Walesu písečná a poměrně rozlehlá. Potom už se odhlašujeme z hotelu a míříme koupit nějaký jídlo do Aldi, což je obchod velmi podobný Lidlu. Náš další cíl je v Pembrokeshire a nese název Pentre Ifan Burial Chamber. Jedná se o jakousi pradávnou hrobku. Je krásně, turistů je na tomhle místě minimum a tak si tady rovnou uděláme i menší piknik za přihlížení hojného počtu ovcí.
Dále pokračujeme podél pobřeží s občasnými zastávkami a mini treky po pobřežních cestičkách. Zastavíme se i v městečku Fishguard. Lodě tu kotví na souši, zajímavé. Nakonec dorazíme do hotelu vedle Cleddau Bridge v Pembroke Dock. Na mostě se platí mýtné, ale to jen něco kolem libry. Po check-inu se vydáme na prohlídku městečka a zjišťujeme, že tady po osmé večer chcípl pes. Tak si aspoň dáme fish & chips v místním klasickém fastfood - je to celkem levný, dobrý a je toho hromada.
Další den jedeme mrknout na blízký Pembroke Castle a potom omrknout West Angle Beach (tu bych přístě asi vynechal). Dále pokračujeme na jihovýchod, na chvíli se zastavíme u Freshwater West Beach, kde je vysoká koncentrace surfařů. Popojedeme k Barafundle Bay, kde parkujeme za £2 a stojí to opravdu za to. Zdejší pobřežní stezky nabízí úchvatné scenérie, střídají se žluté pláže s obrovitými útesy, na kterých jsou pro změnu zelené pastviny. Navíc nám přeje počasí a zpoza mraků se objevuje slunce.
Po pár hodinách se vracíme k autu a jedeme do města Tenby. Je tady příjemná atmosféra, spousta hospůdek a barů a nechybí ani fish & chips, které mě opět velmi lákají, ale tentokrát odolávám. Večer se blíží a tak nastal čas na přesun do Swansea. Tady máme zase Premier Inn. Jeho umístění v centru znamená, že musíme zaplatit za auto na nedalekém parkovišti. Noční tarif je sice jenom £4, ale automat mi nebere kartu a jak je tady napsáno, tak ani nové libové mince, kterých mám plnou peněženku. Stará ani jedna. Jdeme teda na recepci a tam má týpek naštěstí poslední čtyři kusy starých mincí. Už za tmy se vydáváme na prohlídku okolí. Zjišťujeme, že bydlíme na ulici, která je plná hospod, kasin a dalších podivných podniků, před kterými se pohybují všelijaká individua.
Ráno odjíždíme na jih do Mumbles, kde obdivujeme stanici s life boat. Počasí ale moc nepřeje a tak se přesouváme do hlavního cíle dne a tím je Brecon Beacon national park. Projížďka přes vrcholky má svoje kouzlo, výhledy jsou prostě parádní. Dojedeme skoro až k vodopádu Henrhyd Waterfall, kde dáme kratší trek. Bohužel už nezbývá čas na výstup na vrchol Pen y Fan, snad někdy příště. Za několik hodin máme na letišti v Cardiffu vrátit auto a nasednout na let Flybe do Corku, takže volíme rychlý přesun po dálnici. V protisměru je slušná zácpa, my ale naštěstí jedeme svižně.
Zbývá nám ještě nějaký čas a tak ho využíváme ke koupi doughnutů a pití v Sainsbury's a taky k rychlé návštěvě přístavního městečka Barry. Tady si koupíme v take away další fish & chips, tentokrát s curry omáčkou. Dají nám to do krabice (slovo krabička by nebylo přesné) s tím, že si to zbaštíme na letišti. Taky tak činíme a je to opět skvělé. Z jedné porce jsme najezení oba. Jak nás uvidí místní pohunek v teplákovce, dostane asi taky chuť a ptá se nás, v které že to restauraci jsme to tady sehnali a kolik to stálo. Odpovídám, že to máme z Barry a borec smutně odchází.
konec první části
Tolik na úvod a nyní již k samotné cestě, respektive jejímu plánování. Původně nijak promyšlená nebyla, vznikla vlastně náhodou, když jsem se jednoho březnového večera rozhodoval, co udělat s one-way letenkami za €1 na první květnový svátek od jistě všem dobře známé společnosti Volotea. Ty jsem koupil pro mě a mou drahocenou polovičku s hodně velkým předstihem už někdy začátkem podzimu (jedna z variant byla i přískok na nějakou pecku do Asie nebo Kanady, ale KUL a LGK jsme již dali první březnový týden díky promo akci Katarců po trase ZAG-DOH-KUL-LGK-KUL-DOH-BUD).
Začal jsem teda pokukovat i po evropských variantách a kromě uvažovaného známého španělského párty ostrova mě zaujala jediná destinace, kterou Ryanair v první polovině roku 2017 létal z VCE, a tou je jihoanglický Bristol. Už dlouho jsem tohle přístavní město chtěl navštívit a to pokud možno v kombinaci s prozkoumáním krás velšského knížectví (mimochodem, Wales se velšsky řekne Cymru). Jelikož letenka do Benátek byla na pátek před dvěma po sobě jdoucími prodlouženými víkendy, vyhrála varianta Bristol+Wales na celý týden.
Potom začalo hledání cesty zpět. Na projetí velšského venkova a dechberoucích pláží to bude chtít půjčit si auto. Ideálně by to chtělo ho půjčit v BRS a vrátit někde v LPL nebo MAN, odkud by se dalo letět zpět do PRG. One-way rental je celkem drahý a ceny letů do ČR po prodlouženém víkendu na den oslavy osvobození nejsou úplně ideální. V Rakousku tento den ale státní svátek není a tak jsou ceny letů do Vídně na relativním normálu. Moje cesta stejně většinou začíná a končí v BRQ, takže VIE je z pohledu času lepší varianta (a jako bonus může posloužit příletový salónek). Po krátkém rozhodování bylo jasno - když už budeme na ostrovech, tak se podíváme i do Dublinu a pro zpáteční cestu využijeme služeb Aer Lingus, kde aspoň dostanem nějaký drobný Aviosy k BA (taková byla úvaha, realita je potom 0 připsaných Aviosů). Teď už jen dokoupit BRS-DUB a je hotovo. Je tam ale spousta termínů, takže na nákup je celkem dost času. Když se ale dívám na půjčovny aut (mimochodem na západní Evropu celkem levné), zjišťuju, že v Irsku má Avis free one-way rental, tedy alespoň na trase Cork-Dublin. Měním plány a nacházím zajímavý let z Cardiffu do Corku - tyhle malý letiště mám fakt v oblibě. Let navíc operuje Flybe E190, což by byla moje premiéra (jak aerolinky, tak i Embraeru a obou letišť). Auto pro velšská dobrodružství tak nebudeme půjčovat v BRS, ale popojedeme až do Cardiffu. Lístky na autobus, popř. vlak jsou docela levný, a jelikož jsem fanoušek spíše vlaků než autobusů, volím o něco dražší vlak. Itinerář je hotov.
BRQ-PRG-VCE-BRS-CWL-ORK-DUB-VIE-BRQ
Cestu jsme začali v pátek po obědě mým jinak oblíbeným Railjetem českých drah. Blížil se ovšem již zmiňovaný prodloužený víkend a tak se k bežným zástupům studentů přidali všemožní turisti a kdoví kdo ještě. Prostě se všichni rozhodli jet "naším" spojem, aniž by měli místenku (my jsme ji měli). Už na peróně mi bylo jasný, že dostat se vůbec na naše fleky bude úkol hodný statečného sportovního výkonu. Bylo to ještě daleko horší. Proplítat se mezi ovcemi úspěšně blokujícími uličku byl nadlidský výkon. Po asi deseti urputných minutách jsme se dopracovali k našim sedadlům, oznámili nešťastným (nejspíš) studentkám, že máme rezervaci, přičemž jsme byli docela rádi, že na tom místě neseděla nějaká stařenka o holi. Takto bylo vyhozeno pár dalších lidí, mezi nimi i cizinců (podle vzhledu španělé nebo italové a nějaká asi číňanka). Co si budou myslet o způsobu cestování v českých krajích, to ať si každý doplní. Já měl z toho vlaku pocit, no jak to říct: "Indie hadra!". To nám to tedy pěkně začíná. Už na odpudivém brněnském nádraží bylo zpoždění vlaku 25 minut a tak to zůstalo až do Prahy. To znamenalo, že nám ujel Airport Express bus, naštěstí jezdí každou půlhodinku.
PRG-VCE
Volotea B712: EC-MFJ
28.04.2017 20:00-21:20 (LF 98%)
Na letiště jsme tak dorazili hodinu a půl před plánovaným odletem. Bohužel se nám tím trochu zkrátila doba pobytu v Erste lounge (díky firefly za vouchery!). Za chvíli dosedla 717 mířící z VCE, pro mě vcelku překvapivě bez zpoždění. Boarding probíhal přes bus, což mě nepotěšilo, vzhledem k lehkému dešti. Letadlo téměř plné, naše místa ve 14. řadě nalevo, tzn. na dvousedadle. Let naprosto klidný, pohodlný a rychlý. Při přiblížení k VCE ještě otočka nad městem Padova, přistávat asi budeme z jihu, říkám si. Mýlím se, proletíme nad letištěm, ještě jedna otočka severně od Marco Pola a zanedlouho dosedáme. Výstup opět do busů a za chvíli jsme před terminálem.
Jedné mladé hezké Italky, co se stará o rozdělování taxíků, se ptám, jestli by nám neporadila, kde odjíždí hotelové shuttle busy. Briskně nás navede a už čekáme s dalšími hloučky na odvoz. V tuto chvíli ovšem přichází největší fail naší výpravy. Objednal jsem totiž Best Western ve vesnici Quarto d'Altino (je to 4* se snídaní a byl za bezkonkurenční cenu, a to i v porovnání s Mestre). Dle jejich webu jede poslední free shuttle v 22:05, což v pohodě stíháme (ikdyž jsem měl původně obavy, že Volotea bude mít zpoždění). Jenže postupně odjedou všechny možné minibusy, až jsme na místě zůstali osamoceni a náš BW stále nikde. A to jsem jim pro jistotu psal, bohužel přes systém Amoma, což byla krutá chyba. Volám tedy na recepci, kde mi slečna oznamuje, že žádnou zprávu tam ode mě nemají a že poslední shuttle tak ani nejel. Máme si vzít taxi. Ptám se taxikáře, kolik by chtěl za odvoz do našeho hotelu a očekámám pěknou pálku. Té se taky dočkám - €40. Přemýšlím nad jinou variantou: vzít bus z Tessera za €1.5, dojet na Santa Lucia a přesednout na vlak za €3.4. Jenže už jsme ztratili půl hodinu čekáním na odvoz a autobus do Benátek odjíždí za 15 minut, tak to nestíháme. Leda zaplatit výpalné za osmi eurový lístek přímo z letiště. Nakonec zvítězí lennost a nasedáme do nového superba. Po 717 dalši premiéra. Postarší taxikář najede na dálnici a žene to s námi, jak kdyby právě vyloupil všechny bankomaty na letišti. Chvílemi na tachometru vidím i 180km/h, ale musím uznat, že auto jede fakt dobře, i při téhle rychlosti bylo celkem tichý. Za zřejmě rekordní čas na této trase nás týpek vyhazuje před hotelem a já jen smutně polykám nad sazbou, za kterou jsme mohli mít slušnou večeři. Kdybych jen poslal email přímo na recepci, případně tam rovnou zavolal. Za chyby se holt platí! První den cesty nakonec (i přes všechny předpoklady) dopadá naprostým fiaskem pozemní dopravy na úkor letecké.
Další den po snídani vyrážíme na vlakovou stanici. Procházíme vesničkou, předpověď počasí říká celý den azuro a dopoledne není vyjímkou. Po deseti minutách vstupujeme do nádražní mini budovy, kde několik párů německých důchodců zápasí s automaty na lístky. Po chvilce se už i nám tisknou 2x adult Trenitalia tikety. Vlak přijíždí už celkem naplněn a nikdo nevystupuje (i tak je to blahobyt oproti zážitku s ČD ze včerejška). Půlhodinovou jízdu se rozhodneme strávit nastojáka v prostoru u dveří.
Je to moje třetí návštěva Benátek a jelikož poprvé jsem se zde ocitl jeden zářijový večer v roce 94 při přestupu na vlak do Říma, mám k tomuto místu velmi pozitivní vztah a moc rád se sem vracím. Projdeme se klasicky nejrůznějšími uličkami, nevynecháme ani profláknuté místa a hlad zaháníme v Dal Moro's Fresh Pasta To Go. Styl fastfood, ale pasta opravdu skvělá. Den celkem rychle uteče. Na večeři si zajdeme do místní zapadlé trattorie na pizzu a víno. Hemží se to v ní místními, což je vždy dobré znamení. Bohužel si už ale nepamatuju název. Jídlo i pití nám velmi chutná. Večer ještě povinná zmrzka nedaleko nádraží a potom už opět vlakem směr Quarto d'Altino. Za necelou hodinku už jsem vyvalen v posteli.
VCE-BRS
Ryanair B738: EI-EKD
30.04.2017 10:40-12:00 (LF 99%)
Po celkem ucházející snídani jsme se přesunuli tentokrát již dopředu objednaným shuttlem směrem k VCE. Hodina a půl před odletem vzhledem k nedělnímu ránu bohatě stačila. Boarding buhužel opět busem. Let jinak pohodový, prakticky nad celou severní Itálií a Francií vymetená obloha, Alpy jako na dlani. Jejich pozorovanim strávím dobrou třetinu letu. Nad Británií se ovšem počasí (jak jinak) kazí a v Bristolu dosedáme za poměrně silného větru a lehkého poprchání. Od letadla jdeme pěšky (sláva) do budovy, odkud je to pořádný kus cesty do hlavního terminálu. Ihned kupujeme lístky na bus od plnoštíhlého muže se silným britským přízvukem v budce na zastávce a za chvíli už si to štrádujeme do centra.
Jelikož máme na další den rezervován vlak do Cardiffu, takticky jsem zvolil Holiday Inn vedle nádraží, kde nás navíc vyklopí i bus. Odpoledne věnujeme procházce v centru, probíhá tady dokonce nějaký street food festival, ale většinou se jedná o cizí kuchyně a já mám děsnou chuť na klasické fish&chips. Stejně začíná zase poprchávat a tak si dáváme klasiku v podobě Cod a ne už tak tradiční Haddock (která je fenomenální). Jak se později ukáže, není to zdaleka naše poslední ryba s hranolkami.
Další den po dobré (a vydatné) britské snídani vyrážíme okolo řeky až ke Cabot tower. Vstup je zdarma a výhled krásný, jen viditelnost není úplně nejlepší. Clifton Suspension Bridge už bohužel nestíháme. Bereme to ještě se zastávkou v Castle parku a potom už zpátky na hotel pro věci a jde se na vlak. Trochu zklamání je, že se vlastně jedná o dieslový motorák. Zklamání číslo dvě, že má zpoždění a třetí přichází na trase, jelikož nejede po mostě přes řeku Severn, ale vlaková trasa má pod ní tunel. Lístek stál sice o nějakou tu libru víc než autobus, ale mám prostě radši vlaky (šotouši jistě chápou).
V Cardiffu míříme směr centrum, v Travelodge se ptám, jestli si tam můžeme nechat carry-ony. Prý ne, ale slečna nás briskně nasměruje do nedalekého obřího nákupního centra, kde mají úložné skříňky. Z asi milionu možností si vybíráme zrovna tu s pokaženým zámkem, takže jsme hned o libru chudší. Další už funguje dobře. Začíná zase pršet, tentokrát pořádně. Nakoukneme do pár obchodů a po dešti jdeme omrknout místní ulice a hlavně zámek. Bohužel už budou zavírat, jak nám ostatně vehementně gestikuluje místní hlídač. Tak si to aspoň obejdeme zvenku.
Večer se blíží a tak vyzvedáváme bagáž a přesunujeme se busem na letiště vyzvednout auto od Avisu (je sice pondělí, ale první máj, takže mají půjčovny v centru zavřeno). Nejprve se nám pán s gentlemanskou vizáží snaží prodat upgrade na brand new Mercedes (objednáno máme "208 or similar"). S díky odmítám. Následně se to samé opakuje s pojistkou. Po chvilce nám předává kartu s logem Renault od nového plně vybaveného Kadjaru 4x4 diesel. Prvotní nadšení střídají obavy. Jakmile totiž sjedeme z hlavního tahu na pobřežní mini cestičku, vyhýbat se s auty v protisměru je zážitek. Ale i tak to stojí za to, západ slunce, všudypřítomné ovečky pasoucí se na zelených pláních a čistý mořský vzduch po dešti hrají úchvatné představení. Nakonec dorazíme až do města Llanelli, kde máme rezervováno ubytko v Premier Inn.
Dopoledne se jdeme projít po pláži, která je jako všude v jižním Walesu písečná a poměrně rozlehlá. Potom už se odhlašujeme z hotelu a míříme koupit nějaký jídlo do Aldi, což je obchod velmi podobný Lidlu. Náš další cíl je v Pembrokeshire a nese název Pentre Ifan Burial Chamber. Jedná se o jakousi pradávnou hrobku. Je krásně, turistů je na tomhle místě minimum a tak si tady rovnou uděláme i menší piknik za přihlížení hojného počtu ovcí.
Dále pokračujeme podél pobřeží s občasnými zastávkami a mini treky po pobřežních cestičkách. Zastavíme se i v městečku Fishguard. Lodě tu kotví na souši, zajímavé. Nakonec dorazíme do hotelu vedle Cleddau Bridge v Pembroke Dock. Na mostě se platí mýtné, ale to jen něco kolem libry. Po check-inu se vydáme na prohlídku městečka a zjišťujeme, že tady po osmé večer chcípl pes. Tak si aspoň dáme fish & chips v místním klasickém fastfood - je to celkem levný, dobrý a je toho hromada.
Další den jedeme mrknout na blízký Pembroke Castle a potom omrknout West Angle Beach (tu bych přístě asi vynechal). Dále pokračujeme na jihovýchod, na chvíli se zastavíme u Freshwater West Beach, kde je vysoká koncentrace surfařů. Popojedeme k Barafundle Bay, kde parkujeme za £2 a stojí to opravdu za to. Zdejší pobřežní stezky nabízí úchvatné scenérie, střídají se žluté pláže s obrovitými útesy, na kterých jsou pro změnu zelené pastviny. Navíc nám přeje počasí a zpoza mraků se objevuje slunce.
Po pár hodinách se vracíme k autu a jedeme do města Tenby. Je tady příjemná atmosféra, spousta hospůdek a barů a nechybí ani fish & chips, které mě opět velmi lákají, ale tentokrát odolávám. Večer se blíží a tak nastal čas na přesun do Swansea. Tady máme zase Premier Inn. Jeho umístění v centru znamená, že musíme zaplatit za auto na nedalekém parkovišti. Noční tarif je sice jenom £4, ale automat mi nebere kartu a jak je tady napsáno, tak ani nové libové mince, kterých mám plnou peněženku. Stará ani jedna. Jdeme teda na recepci a tam má týpek naštěstí poslední čtyři kusy starých mincí. Už za tmy se vydáváme na prohlídku okolí. Zjišťujeme, že bydlíme na ulici, která je plná hospod, kasin a dalších podivných podniků, před kterými se pohybují všelijaká individua.
Ráno odjíždíme na jih do Mumbles, kde obdivujeme stanici s life boat. Počasí ale moc nepřeje a tak se přesouváme do hlavního cíle dne a tím je Brecon Beacon national park. Projížďka přes vrcholky má svoje kouzlo, výhledy jsou prostě parádní. Dojedeme skoro až k vodopádu Henrhyd Waterfall, kde dáme kratší trek. Bohužel už nezbývá čas na výstup na vrchol Pen y Fan, snad někdy příště. Za několik hodin máme na letišti v Cardiffu vrátit auto a nasednout na let Flybe do Corku, takže volíme rychlý přesun po dálnici. V protisměru je slušná zácpa, my ale naštěstí jedeme svižně.
Zbývá nám ještě nějaký čas a tak ho využíváme ke koupi doughnutů a pití v Sainsbury's a taky k rychlé návštěvě přístavního městečka Barry. Tady si koupíme v take away další fish & chips, tentokrát s curry omáčkou. Dají nám to do krabice (slovo krabička by nebylo přesné) s tím, že si to zbaštíme na letišti. Taky tak činíme a je to opět skvělé. Z jedné porce jsme najezení oba. Jak nás uvidí místní pohunek v teplákovce, dostane asi taky chuť a ptá se nás, v které že to restauraci jsme to tady sehnali a kolik to stálo. Odpovídám, že to máme z Barry a borec smutně odchází.
konec první části