Díl třináctý: V japonské First jako západní cestující: HND-FRA-PRG4. 2. 2018, Kawagoe, Tokyo-HanedaVstávání po pár hodinách není nijak příjemné, ale ani obtížné - vím, že se mám dneska na co těšit. Z bytu v Kawagoe vycházím krátce po šesté, abych o půl stihl přímý bus na Hanedu. Vlakem se mi fakt nechce. Japonské vlaky jsou sice super, ale čím dál tím častěji volím z a na letiště dražší busy. Z Kawagoe bych to měl přes celé Tokyo a nevyhnul bych se ani davům dojíždějícím ze severních předměstí za prací do Tokya ani ranní špíčce v okružní lince Yamanote. Děkuji, nechci, hodinka a půl po dálnici v poloprázdném autobuse je mi milejší. Centrum Tokya objíždíme po západní hraně (v Japonsku obvykle vedou dálnice skrz města na sloupech), takže sedám na levou stranu a pozoruju panorama města krátce po východu slunce.
Na HND bohužel není „suite check-in“ co na Naritě, škoda. Takže odbavení klasické, bohužel se nevyhýbám dlouhé frontě na security. Je tady sice priority lane... ale vždy, když odsud letím, je tam stejně narváno jako na klasickém. Každopádně jsem s tímhle počítal a stále mi zbývají zhruba dvě hodiny na salonek. Stavuju se v duty free pro
nama choko, parádní čokoláda (resp. vláčná směs čokolády a smetany). Pochází z Hokkaidō a nedá se nikde moc v centrálním Japonsku koupit… ale mají ji na HND, NRT a KIX, opatří ji chladicím balením (musí se chladit, takto mi ale vždycky do Evropy dorazila v pořádku), takže ji vždycky kupuju – super věc.
NH má vždycky oba salonky (C a F) hned vedle sebe. Mezínárodní C jsou si všude (NRT, HND, KIX) podobné (trochu podprůměr, ale pořád se dá najíst i napít dobře, výhled na plochu je, největším problémem je, že jsou fakt plné a rušné), na F salonek, pojmenovaný „ANA suite lounge“ jsem byl zvědavý.
Vcházím, salonek je rozdělený na dvě nepříliš propojené části, levou a pravou - podobně jako Erste v Praze. Zkouším pravou, za chvíli se mě ujímá místní pracovnice, usazuje mě a ptá se, co si dám na pití... objednávám čepované pivo, které mi za minutu donese, a... tímhle to prozatím vypadá, že rozdíly mezi C a F salonkem končí. Vydávám se pro něco k zakousnutí - nabídka vypadá úplně stejně jako v klasickém C. Což neznamená, že je špatná, ale eeeh, od F salonku jsem čekal trochu víc.
- Nabídka jídla
- Zbytek snídaně. Brooklyn Lager překvapil v tom, že jsem ho nikdy v Japonsku neviděl. Nepřekvapivě ale nepřekvapil chuťově, takže se vzápětí vracím k čepovanému Sapporu z automatu.
- U stánku s nudlemi si objednávám tonkotsu rāmen - je ze silného vývaru z kostí, obvykle velice aromatický (tady tolik ne, ze zjevných důvodů) a hutný. Nechci se před letem napráskat salonkového jídla, ale nic jsem dneska nejedl, takže malý rāmen a něco k tomu snesu.
- Výhled na plochu
Po snídani dostávám chuť na sprchu, tu jsem nějak ráno nestihl. Jdu se poptat na recepci, jak to tu funguje, za pár minut dostávám kartičku od sprchové místnosti. Tady vše v pohodě, ale srovnání s C salonkem nemám, u NH jsem vlastně nikdy ve sprše nebyl.
- Ještě před odletem zkouším šampaňské Ayala – to taky v C nemají.
Až poté se vydávám do levé části salonku, podívat se, jestli se nějak liší. A ano liší, nacházím zde konečně to, co jsem tak nějak čekal od názvu „suite lounge“
A to samostatné (ale otevřené) buňky s křeslem a stolkem. To mi sedí o kus víc než otevřený prostor... ale smůla, je tu plno. Nacházím ale pár úplně uzavřených buněk s pracovním stolem a jedna je volná, takže se rovnou přesouvám tam. Fajn, i když tady už si připadám zase izolovaně až moc.
- Sprchy
Ve chvíli, kdy začne boardovat Frankfurt, se místa v levé části uvolňují, takže si jdu vyfotit ty "suites"... ale víc mi to platné není.
- Suites
Shrnutí salonku - tady teda velké zklamání. Špatný není, ale od F salonku bych čekal znatelný rozdíl oproti C. A všechny rozdíly, co jsem zaznamenal, jsou popsány výše, tedy usazení + donesený jeden drink, menší část mist v uzavřených či polouzavřených buňkách, šampaňské a Brooklyn Lager
NRT na tomhle asi bude lépe (podle recenzí - mají příletový salonek, suite check-in i samotná suite lounge vypadá o kus líp), je to holt novější letiště zamýšlené pro mezinárodní lety, nicméně za poslední roky vzniká tendence přesouvat lety zpět na podstatně bližší (ale starší) HND. A samozřejmě tu není tak narváno, ale že by tu bylo prázdno, se říct nedá. NH sem pouští i členy nejvyšší úrovně svého FFP, a těch je mezi japonskými businessmany hodně. I proto do letadla tentokrát nespěchám, protože vím, že bych stejně zase stál ve frontě za těmito.
Nasedám.
4. 2. 2018 NH223 11.20–15.40 Boeing 777 (JA734A) – First Class
- Kosmetika z amenity kitu
- Amenity kit má tentokrát světle modrou barvu (a podle toho, co jsem našel na eBay k prodeji, se vyskytuje ještě ve stříbrné).
Tentokrát mám sedačku 2A. Obsazenost F je vyšší než při cestě sem, konkrétně 6/8, nemusím asi ani zmiňovat, že i tentokrát jsem tu jediný nejaponec. Z velké části se ale F zaplnila až pár dnů až týdnů před odletem, hned po koupi letenky jsem byl schopen vybrat kterékoli místo kromě blokované 1A. Chtěl jsem zkusit druhou stranu, ale 1A volná nebyla, takže zbyla 2A. Naštěstí 2D naproti je volná, což je fajn. Pocit prostoru a toho, že tu není moc lidí, je pro mě zásadním faktorem pro užití si F.
Jak už jsem naznačil v díle o cestě do Japonska, rozhodl jsem se udělat malý experiment. Tehdy jsem se s letuškami bavil výhradně japonsky, zvoliil jsem i japonské jídlo. Tentokrát to udělám přesně naopak. Beru západní menu a umím jen anglicky.
- Předkrm - detail
Začínám šampaňským. Krug je super, ale vyzkouším to druhé, co tu mají - Champagne Louis Roederer Brut Millésimé 2009. Není špatné, ale nechutná mi zdaleka tak jako Krug, takže dopíjím a v příštím kole měním. Co mě překvapuje, je, že Krug tentokrát rozlévají z malých lahví (0,375 l?).
- Předkrm a Louis Roederer
Předkrm k aperitivu je opět společný pro západní i japonské menu. Lanýžový hummus, lehce vyuzená mušle svatého Jakuba s pomerančovou omáčkou, máslovo-meruňkový závitek a husí šunka s marinovaným tymiánem.
- Japonsko má pověst přelidněné země, kde se není kam hnout. To je pravda jen částečně. Japonsko není malá země, přelidněné jsou pouze nížiny podél pobřeží Tichého oceánu, kde bydlí většina obyvatel. Většina Japonska totiž vypadá zhruba takto, a je téměř neobyvatelná.
Dále přichází na řadu servis, který mě doprovází pak po zbytek oběda. Kromě soli, pepře, másla a olivového oleje dostávám pečivo. Na výběr je bílá bagetka, bulka s vlašskými ořechy, grahamová bagetka a bulka ochucená černým čajem. Dále pak tři druhy marmelády (nezkoušel jsem). Pečivo je průběžně doplňováno, takže vyzkouším všechny druhy, hlavně to s oříšky a s čajem jsou super. Uplynulé dva týdny jsem se pečiva vlastně nedotkl. V Asii (kromě bývalé Indočíny...) totiž obvykle pečivo nejím, ze stejného důvodu jako v ČR nejím rýži (pokud si ji neudělám sám) - nedá se to jíst.
- Gâteau style of homard and its consommé gelée vanilla flavour with caviar
- Výběr marmelád
Nastává výběr předkrmu. To je trochu složitější, protože když vybírám
Gâteau style of homard and its consommé gelée vanilla flavour with caviar. Ač je jídelníček v angličtině, podíl francouzských slov je takový, že netuším, co dostanu. Japonská verze jídelníčku nepomáhá už vůbec, jelikož je to to samé pouze přepsané do japonské abecedy. Na výběr byly další dvě možnosti, konkrétně závitek se sušeného hovězího s krémovým sýrem doplněný grilovanými houbami a bottargou anebo marinovaný losos se sušenými rajčaty a fenyklovou zálivkou. Nic z toho nezní špatně, ale... není tam kaviár.
Kaviár, tak nějak mi přijde, že to k first patří, takže jsem po první variantě šel kvůli tomu. Že trochu překvapení neuškodí, je až věc druhá. Kdybych za to nemusel platit 20 dolarů, tak si to vygooglím, že jo (jo, vím, že jsem se mohl zeptat, nicméně k tomuhle ještě později).
No, takže kaviár. Během toho, co jsem byl v Japonsku, tady vyšel TR z F od LH, kde se o kaviáru strhla diskuze, takže už jsem poučen, že se servíruje s perleťovou (nebo plastovou, jak mě poučila wiki, když jsem pátral po důvodu) lžičkou. A že není špatné ho zapít vodkou. Takže jsem zvědavý, co z toho vyleze u NH.
Vylezl z toho... kaviár. Ve skleničce s plastovou lžičkou. To je vše (samozřejmě stále mám pečivo). Volám letušku a „zkušeně“ ji poprosím o vodku ke kaviáru. Nevím, jestli to tady bylo slabou angličtinou letušky nebo jednoduše nechápala, proč proboha zničehonic chci vodku, ale musel jsem to zopakovat třikrát... než jsem ji teda dostal. Klasická plastová půldecka absolutky. Uf. Kaviár byl dobrý, ale ta absolutka o pokojové teplotě mě stála hodně sebezapření. Díky za tip
- Polévka
Vzápětí dochází zbytek onoho chodu. Co přesně to bylo, jsem nevyluštil ani pak, vlastně už ani nepamatuju, jak to chutnalo
- Pečivo
Přichází čas na lehký zahradní salát s hoblinkami parmezánu a dresinkem z citrusu yuzu. Příjemné.
- Salát
Následuje kukuřičný krém. Tohle mají v Japonsku rádi, je to taková klasika v západních restauracích (v Japonsku) a často servírují hotely na snídani. Nemá na tom moc co překvapit, je to dobré.
- Kaviár
A konečně čas na hlavní chod. Na výběr jsou tři: grilovaný mořský ďas s houbovo-lanýžovou omáčkou, telecí svíčková s omáčkou z černého sezamu a konečně... grilovaný plátek masa
wagyū s estragonovou omáčkou a drceným lotosovým kořenem. Neváhám ani sekundu.
Takže mi za 15 minut na stole přistává kus masa, který je asi tou nejlepší věcí, co jsem na palubě letadla jedl.
- Steak z wagyū
Maso
wagyū, vyhlášené svým extrémně jemným tukovým mramorováním, už jsem v Japonsku měl několikrát (ne zrovna hodněkrát… není to levná záležitost). Zásadně se však liší způsob přípravy – málokdy se v Japonsku dostanete k velkému kusu masa v celku, obvykle se grilují tenké plátky, případně opéká na horkém železném plátu a podává rozkrájené na malé kostky či proužky. Na čemž není nic špatného, ale… co si budem povídat, dát si prostě kus masa má co do sebe. Proto tady velmi oceňuji fúzi japonské suroviny se západním způsobem přípravy. Velký palec nahoru.
- Sýrový talíř
Následuje sýrový talíř. Chaource A.O.C., Caprillice al vino, Napoleon Vieux a sýr s modrou plísní z farmy Etanbetsu na Hokkaidō. Nic z toho jsem nikdy neslyšel, nejsem fanouškem sýra. Dám si, ale nedokážu říct, že bych sýru rozuměl. A plísňové sýry nesnesu, ale říkám si, že to musím aspoň zkusit, jestli se za ty roky nic nezměnilo. Nezměnilo a nezvládám ho ani se zapřením
Ostatní tři jsou dobré.
- Ještě jednou z jiného úhlu
- Trocha ovoce na závěr
Než se naděju, na stolku se mi objevuje závěrečný čaj s pár drobnostmi – mléčná čokoláda, mini cheesecake a pomerančový piškot.
- Forêt-noire
Dobré, ale počkat - něco mi tu nesedí. Kde je dezert, který byl v lístku ještě psán? Otevírám jídelníček a pátrám. Jako jeden z dezertů bylo totiž napsáno čerstvé ovoce… aha, takže tím, že jsem letušce na otázku, jestli si dám ovoce, odpověděl ano, jsem se připravil o výběr z ostatních dezertů. To tak nenecháme, takže vybírám něco dalšího. Kromě ovoce jsou na výběr oříšky se zmrzlinou,
forêt-noire nebo
orange financier with yuzu citron sorbet and strawberry sorbet.
Netuším, co je to
financier, takže co je jednoduššího než se zeptat, že jo. „Uhmm, it’s… like a cake…“. Aha, tak dík. Co ten forêt-noire? „It’s… errhh… with chocolate“. Hm, zrovna na tohle bych přišel sám i se svou (ne)znalostí francouzštiny. No, co, čokoládou se nic zkazit nedá, takže volím černý les. Dobrá volba.
- Závěrečný chod
A předchozí odstavec si myslím, velmi dobře vystihuje výsledek mého experimentu. Jak jsem byl zvědavý, jak se bude lišit servis, když si budu hrát na západního business cestujícího, tak jsem docela narazil. Čekal jsem spíš změny v přístupu, v servisu, ne v tom, že personál bude anglicky komunikovat tak horko těžko, že když vidím, že absolutně nerozumí, budu nucen nenápadně (abych se neprozradil) „podsouvat“ doprostřed anglických vět japonská slovíčka.
Nevím, jestli jsem měl fakt jen smůlu na člověka, ale angličtina, kterou vládly dvě letušky ve F, je podle mě dostačující tak na „chicken or pasta“ v Y, rozhodně ne do C nebo nedejbože F. Fakt to bylo špatné a kdybych si to F fakt platil, tak bych byl asi dost naštvaný (takhle jsem byl jen zklamaný). S tím souvisí i to, že jsem měl pocit, že se mnou personál komunikoval celkově podstatně méně než na cestě opačným směrem. Možná se mi to jen zdálo, ale… měl jsem z toho pocit, že se mi personál trochu vyhýbá, protože se bojí komunikační bariéry. I když japonský servis je vždy veden s podstatně větším odstupem, než jsme zvyklí na Západě... paradoxně teď je ten odstup ještě větší a já mám pocit, že personál vůbec nezajímám.
Na jednu stranu sklízí F od NH na internetu velmi kladné ohlasy (od západních recenzentů), takže to vypadá, že jsem měl prostě jen smůlu. Na druhou stranu v Japonsku je velmi malá šance, že za něco může lidský faktor…
A jediná další věc v odlišném přístupu kromě výše popsaného byla to, že jsem dostával přiblblé americké rétorické otázky. „So how are you today, sir?“ „So how do you like your meal?“. Eeeeh. Kde je ten krásný japonský servis, kdy člověku splní vše, co si požádá, ale ho nikdo neotravuje s nesmysly?
No nic, po skvělém jídle dávám whisky a jdu se na chvíli prospat.
- Svačina
Budím se tentokrát sám budíkem (na to, abych žádal o vzbuzení personál jako při cestě sem, už jsem mu přestal důvěřovat), někde na hranici mezi Evropou a Asií.
Už mi trochu vytrávilo, tak zase něco vyzkoušíme z „light dishes“ na objednávku kdykoli. Volím těstoviny s mořskými plody a cuketou, k tomu je opět přinesen servis pečiva a marmelád. Není to špatné, velmi lehké a docela chutné, ale samozřejmě s hlavním menu nesrovnatelné.
- Čas na spaní
Do konce letu zbývají asi tři hodinky. Začínám se trochu nudit a přemýšlím, co bych vymyslel… opět vzpomínám na Marcosův report z LH, kde psal, že se šel projít do C a Y. Vida, tohle mě při letu sem vůbec nenapadlo. Ne že mě nenapadlo se projít, ale vůbec jsem se nějak nezabýval myšlenkou, že je v tomhle letu vlastně vůbec někdo jiný než nás pár vepředu. Ale to, že mě to nenapadlo, považuju za dobrou věc. Produkt je navržen tak, že s lidmi z nižších kabin nepřijde člověk do styku. A to mi přijde fajn, protože ten klid a nepřelidněnost mi zpětně přijde jako největší hodnota F. Při procházce se ztotožňuju s Marcusovým pocitem, že C naráz vypadá jako strašný dobytčák
- Italian style beef hamburger
Nudím se, a tak se dvě hodiny před přistáním, někde na Finskem, ptám, jestli ještě udělají jídlo, že mám trochu hlad. Ve skutečnosti nemám, ale jen chci zkoušet
Protože ve výše zmiňovaném reportu z LH F byla řeč o hamburgeru, tak vyzkouším ten místní.
- Až teď mi došlo, že vždycky když jedu do svého rodného kraje navštívit rodiče, táta chce, ať dovezem nějaké noviny z vlaku/busu. Proto jedny vyžádám, ať mu je můžu dovézt. Když se ho o pár týdnů později na ty noviny ptám, říká, že byly z nějakého divného materiálu a v krbu hořely fakt špatně. Do té doby jsem myslel, že je chce na čtení :)
Není to dobrý nápad
Prezentace je od pohledu unavená, chuťově bulka naprosto nudná, maso jak takž. Sním maso a bulky sotva půlku. Je vidět, že je to fakt jen jakési doplňkové menu, ale jako jídlo by to fakt neobstálo ani v C. NH má nabídku „anytime“ jídel dost rozsáhlou… kdyby to proškrtali na třetinu a zaměřili se na kvalitu, udělali by líp. Takové
ANA original curry and steamed rice je úplně v pohodě (nedal jsem si, protože ho mívají v saloncích, takže věřím, že to bude úplně to samé), a zároveň je to jídlo, které je dobré a jednoduché na přípravu. Ale udělat rozumně chutnající a vypadající hamburger vyžaduje o kus víc práce.
A došel Krug. Fail. Dávám si na závěr nějaké bílé dle doporučení. Jdem na přistání.
- Večeře od LH
Na přestup na LH mám 1 h 20 min, takže se ani neobtěžuju cestou do salonku, ty frankfurtské znám nazpaměť a tohle letiště mě svou zamotaností a roztahaností vždycky vytáčí, takže na tu chvilku před boardingem hledám raději nějaký tichý kout po cestě mezi gaty.
4. 2. 2018 LH1400 17.00–18.00 Airbus A321 (D-AISW) – Business ClassHodinový hop s LH nemá moc čím překvapit. Obsazenost odhaduju tak na 50 % (od pohledu to vypadá, že na každé trojce sedí jeden člověk). Pro srovnání, letem jsem letěl včera (27. 5.) a v celém C byli dva lidi (navzdory napráskané Y).
Za chvilku přichází jídlo, které bych popsal jako „taková německá klasika“. Výběr přesně toho, co se dá nabrat v saloncích od LH. Jsem ještě napráskaný z předchozího letadla, ale nedá mi to, abych od každé věci na talíři asi nevyzkoušel. Dobré. A konečně přicházím na smysl diskuze o roztíratelnosti másla. Vždycky jsem nad tímhle akorát tak protočil oči, ale teď to vidím jinak poté, co LH donesla studené tvrdé máslo a horkou tvrdou (na povrchu) bulku. Takže tvrdé máslo v kontaktní vrstvě s bulkou okamžitě taje a klouže… a daří se ho dostat všude okolo, jen ne na tu bulku
Ach jo. Dělám něco špatně, nebo je tohle záměr německých inženýrů? (Jo, asi by pomohlo bulku rozkrojit.. ale když máte na noži přilepený klouzající kus másla, tak to jde taky dost blbě.)
- Loučení s JA734A
Praha, přistání, vyzvednutí kufru, 119, metro a hurá na pivo!
Celkové dojmy se pokusím zhodnotit v příštím díle, snad už dnes večer.
Další díl: Stálo to za to?