Z deníčku 'sňatkového' podvodníka (JAR a Mexiko) všichni jsou už v Mexiku!

FRAport94
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 26
Registrován: 03. 05. 2018, 23:24
Stav: Offline

Re: Z deníčku 'sňatkového' podvodníka (JAR a Mexiko) - pokračování

Příspěvek od FRAport94 »

Konečně pláž, leháro, žádný stres a plánování. Právě se nacházím v Durbanu, druhém největším městě JAR a také naší poslední zastávce, odkud se v sobotu vypravíme směrem domů. Jelikož uběhla řada dní a je o čem vyprávě, rozhodl jsem se sepsat první zážitky z cesty po Jižní Africe už nyní. Takže se přesuňme na začátek května...

8. května 2018

FRANKFURT - JOHANNESBURG - KAPSKÉ MĚSTO


salogo.png
salogo.png (54.81 KiB) Zobrazeno 8293 x


Úterý, den D. Ráno odchází Elisa do práce, já balím poslední drobnosti a stále si tak trochu lámu hlavu nad tím, zda budu mít doma ještě dost oblečení na výlet do Cancunu. Ve čtyři se vrací přítelkyně z práce, následuje lehká panika, South African Airways (SA) mi posílají SMS; prý se mám na letiště dostavit minimálně 3-2,5h před odletem. Naše dvouhlavá domácnost se však shoduje na tom, že když se na letiště dobelháme v 19:00, všechno v pohodě stihneme. V 18:20 kontrolujeme byt, zaléváme květiny, zavíráme okna, vypínáme spotřebiče, v 18:25 zamykáme dveře, o dvě minuty později stojíme na nástupišti stanice metra Höhenstrasse a čekáme na metro U4. Frankfurt je naštěstí velmi kompaktní město s vynikající infrastrukturou, takže se na letiště dostáváme za rekordních dvacet minut. Na letišti radostně zjišťuji, že jsem si v té cestovní euforii zapomněl zabalit ty nové boty na dlouhé výšlapy, pro které jsem se šel v sobotu rvát na přelidněný Zeil. South African Airways (SA)patří do klubu Star Alliance, jejímž členem a zakladatelem je Lufthansa, tudíž odlétáme z terminálu 1.

Letiště ve Frankfurtu je můj domácí přístav. Vyznám se v něm bez problémů. Každopádně si vůbec nedokážu představit, jak se na něm orientují nováčci. FRA mi vždy přišlo takové komplikovanější, než je vlastně nutné. Má totiž takové lehce labyrintoidní schéma, především pak starý terminál 1. Evakuovat bych to prostě nechtěl.

FRA mám přesto docela docela rád, věrně mi slouží a pohodlně se z něho dostanu skoro kamkoliv na světě. Jen mě trochu mrzí stav letiště. Především právě terminál jedna působí lehce zašle. Sice se jim musí nechat, že o nějaké úpravy a opravy se snaží, ale stále se mi zdá, že i pražská Ruzyně je mnohem estetičtější. Po shlédnutí nákresů plánovaného terminálu 3 mi navíc došlo, že nuda a šeď k Němcům patří asi stejně jako stařecká demence k nákupům hrnců a parních čističů na splátky. No co, v Německu dáme více na funkčnost, než efekt.

V útrobách jedničky se ještě stále mění branding. Lufthansa se totiž převléká do nových barev. Od ikonické žluté přechází do tmavě modré. Řekl bych, že to má evokovat určitou atmosféru luxusu, zvlášť nyní, když si Karsten koupil u Skytraxu pátou hvězdičku. Nevím, zda si tato firma zaslouží tak vysoké hodnocení, každopádně jsem veškeré pokusy o diskuzi se zaměstnanci LH vzdal. Znám totiž poměrně dost lidí, co u Lufthansy pracují a oni vážně věří tomu, že jsou nejlepší. U velkých firem to tak ale bohužel funguje - pokud jste celý život dělal v jedné korporaci, těžko máte nějaké srovnání.

SA odbavuje své pasažéry na přepážkách 672-675. Palubní vstupenky jsme si vytiskli doma, proto se můžeme rovnou zařadit do fronty na odbavení zavazadel. Ta fronta je vlastně takový dlouhý zástup lesknoucích se pleší a stříbřitých hár seřazených v řadě za sebou. Sice nevím, jaký je přesně LF, ale průměrný věk pasažérů na dnešním letu do JNB je přibližně pětasedmdesát. Němečtí důchodci mají JAR asi hodně rádi. Zbytek choreografie dotváří pár několik mladých batůžkářů, pár zatoulaných Afričanů a my dva. Skupinka německých dobrovolníků jedoucích zachraňovat zbídačenou Afriku tentokrát chybí. Ve frontě trčíme asi půl hodiny. Už vím, proč mi SA psali, že se máme dostavit dříve. Náš váový limit činí 25 kg. Elisa sice trochu panikaří, nakonec ale zjišťuje, že její kufr váží pouhých 15 kilo. Po odbavení zavazadel procházíme přes bezpečnostní kontrolu, kde zaznamenáváme vysoký počet občanů ČLR. Ano, ze stejného prstu odlétají dvě letadla společnosti Air China - A330 do Šanghaje, B773 do Pekingu. Přesto probíhá celý proces docela svižně. Elisa nepípá, já také ne. Přesto se turečtí ochránci hranic podivují nad mým elektrickým zubním kartáčkem. Přibližně v osm si jdeme sednout do Goethe baru, kde si dáváme skleničku vína, abychom slavnostně zahájili dovolenou. Kolem nás sedí naši budoucí spolucestující, kteří pečlivě studují literaturu o JAR. Nakonec si Elisa všímá a naší posádky, která si to mašíruje na gate B26. Členů palubní personálu je přibližně deset, vedoucí kabiny je běloška (včetně obou pilotů), zbytek jsou Afičani. Ženy mají na sobě modré uniformy, kolem krku ovázaný šátek s barvamy jihoafrické vlajky. Pánové jsou věrní černé barvě (jakože uniforem :lol: ).

Před nástupem ještě vyrážím na záchod. Vedlejší pisoár okupuje postarší Číňan, který tahá chrchel až odněkud z paty. Pak už se mu z úst táhne jen dlouhý, nažloutlý a velmi hustý hlen :sick: To čínské plivání se vážně musí umět. Po takovém kulturním šoku se musím uklidnit pohledem na plochu, kde stojí již zmiňované čínské stroje, jeden Boeing B773 LATAM ve starých barvách, thajská velryba mířící do Bangkoku a jeden odpočívající Airbus společnosti Aer Lingus. Zbytek dotváří Lufthansa se svými ocelovými ptáky, kteří si to míří zejména na Dálný Východ. Na ploše, konkrétně u gatu B26, stojí i náš Airbus A340-600 - opravdu velmi dlouhé letadlo, dnes poměrně raritní kousek. S SA sice letím poprvé, ale očekávání nějaká mám. Měla by to být poměrně dobrá aerolinka. Sice se momentálně potýká s finančními problémy, ale snad nezkrachuje dokud nás neodvezou zpět domů. Odlet je plánován na 20:45, boarding time je přibližně v osm. Je už sice krátce po osmé, ale stále se nic neděje. Přesto Němci už poslušně stojí ve frontě, kde budou stepovat ještě asi dvacet minut a divit se, proč se ještě nenastupuje. Je přeci osm, boarding je plánovaný na osmou, na tom papíře to tak stojí, tak to tak prostě musí být! Jsem docela rád, že se mi za ty dva roky podařilo Elisu částěčně (ale opravdu jen částečně) zbavit všech těch tupých německých zvyklostí, proto ještě můžeme v klídku čumět z okna a nikam se netlačit. Krom nervozních Němců je možné u gatu spatřit i stojan s novinami, které jsou zde cestujícím zdarma k dispozici. Přítelkyně, bioložka, si krade časopis Science, já si beru magazín America. Na propagandu v podobě německých novin nemáme tentokrát náladu.

TRIP3.jpg


South African Airways
SA 261
FRA-JNB
20:45-07:25 (10:40h)
Airbus A340-600
Y/50K


Pomalu se schyluje k západu slunce, boarding může začít! Nejprve probíhá nástup business class pasažérů. Ti do letounu vstupují dveřmi L1. Plebs, včetně nás, má chobot přistavený ke dvařím L2. Do ekonomické třídy se leze po úsecích. Nejprve nastupují cestující z posledních řad, poté ti, kteří sedí uprostřed, následováni těmi, co sedí v přední části kabiny.

Já a Elisa jsme si 24 hodin před odletem vybrali sedadla 50H/50K (letoun v Y konfiguraci AC-DEFG-HK), tudíž jsme boardující skupina 2. Loučíme se s Německem, vkráčíme do Afriky. U dveří nás vítá paní Průserová, tj. vedoucí kabiny. Ekonomická třída je rozdělena na dvě části. Ta první, delší část, je navíc 'přepůlená' nouzovými východy nad křídly. Business class sice neprocházíme, ale ta je v konfiguraci 2x2x2, ta naše v konfiguraci 2x4x2, v zádi je poté pár řad v sestavě 2x3x2 z důvodu zúžení trupu. Naše místa jsou v první části, přesně mezi východy L/R3 a toaletami. Z důvodu vysoké osazenosti jsem sice neměli moc na výběr, ale chtěli jsem něco dál od bulkheadu, abychom se vyhnuli případné interakci s batolaty v bassinetech. Ale ty na palubě naštěstí nezaznamenávám.

Bohužel nepatří interiér našeho letadla k těm novějším. Přestože již nabízí SA novější produkt, A360 se ho asi nedočkají. Sedadla už mají pár zadků za sebou (jednotka opotřebení sedla je 'jeden zadek'). S obstarožním IFE taky nebude moc velká sranda. Naštěstí jsem čtenář, proto vytahuji ze svého batohu román 'der Duft' a počítám s tím, že ho za těch deset hodin zvládnu přečíst celý. Na sedačkách na nás čeká čekají červené deky a krémové polštářky. V kapsičkách jsou k dispozici sluchátka a malý amenity kit, v němž jsou zabalené ponožky, zubní kartáček a páska na oči (nebo jak se tomu říká). Krom vřelé posádky nás vítá příjemná hudba, takový nenásilný euroafrický relaxační hybrid - neurazí, ale docela nadchne.

Po ukončení boardingu se ozývá kapitán. Prý máme počítat s krátkým zpožděním z důvodu špatně fungující klimatizace. Problém se podařilo vyřešit během deseti minut. Mokré ubrousky a meníčka se nekonají, nejsme přeci žádná pětihvězda. SA má k dispozici airshow, proto zjišťuji, že dveře jsou zavřené. Posádka prochází kabinou, zavírá přihrádky, skluzy se aktivují, probíhá crosscheck, letadlo vyjíždí se stáje a míří k západní runway.
Jedná se o můj první let na tomto typu letadla. A340 mám sice za sebou, ale šestistovka je má premiéra. Je to vážně dlouhé letadlo, rozjíždí se opravdu dlouho a při vzletu se vám trochu potí čelo, protože škrtnout zádí o asfalt asi není s takovým dlouhánem problém. Naštěstí vše zvládáme a letíme vzhůru. Vzhůru letíme také nestandartně dlouho. A340-600 je prostě jiná hračka. Nad oblaka stoupáme snad až někde nad Stuttgartem. Z okna máme výhled na západní stranu, tudíž si můžeme vychutnat i přenádherný západ slunce.

TRIP1.jpg


TRIP2.jpg


TRIP4.jpg


Čtyři motory hučí, já otevírám palubní časopis Sawubona, přítelkyně boj s prehistorickým IFE ještě nevzdává. Bohužel neodpovídá nabídka filmů a hudby jejím představám, proto kapituluje a také se vrhá na Sawubonu. Sawubona ujde, ale o zábavu na desetihodinovém letu se vám rozhodně nepostará. Naštěstí začíná servis. K jídlu si alespoň pustíme zastaralou mapu, abychom přibližně věděli, co je pod náma. K žádnému welcome drinku a oříškům nedochází. Místo toho se jde rovnou na večeři. Výběr je taková jihoafrická klasika: kuře nebo hovězí. Pro vegetariány vytahují jakési unavené rizoto. Ihned si vzpomínám na video Air Afrikaans, kde se letuška ptá vegeteriánky: "If you don't eat beef and you don't eat cow - how can you be alive?!"

Servis probíhá v duchu 'chicken or beef', v naší uličce se o nás starají dvě letušky a jeden stevard. Já volím krávu, má drahá zase kuře. Kráva je doplněná bramborovou kaší, zeleninou, jako předkrm se servíruje couscous, dezert je jakýsi krémový koláč s meruňkami. Ke kuřeti se podává rýže a velice dobrá omáčka. Jídlo nepůsobí esteticky nějak dokonale, ale chuťově je vážně perfektní. Obě varianty byly vynikající, hovězí mělo výraznou chuť, všechno bylo super. Nevěřil jsem, že může nějaké aerolinka trumfnout Turkish Airlines, ale catering SA mě vážně velmi mile překvapil. U kovových příborů je ještě zabalená sůl, pepř, osvěžující ubrouse a párátko. Ke všemu dostáváme houstičku, máslo a tavený sýr. Na večer si odebírám z tácku malou tyčinku Mars a krekr, které vkládám do kapsičky sedadla. Posádka opět vjíždí s vozíky do uličky. Tentokrát se servírují nápoje. Káva, čaj, alkohol, voda, džus, kola, docela slušný sortiment. Přítelkyně si dává gin s tonicem a hroznový džus. Já volím passion fruit juice a vodu. Voda se servíruje v malých lahvích, takže žádné miniaturní příděly v kelímcích. Později ochutnávám džus s příchutí lichi. Co se sortimentu džusů týče, SA vyhrává svou originalitou.

JIDLO1.jpg


JIDLO2.jpg


Po večeři se sbírají tácky, světlo v kabině se tlumí a u toalet se formuje klasická fronta. Kdesi nad Alžírskem upadá Elisa do komatu, já literaturu vzdávám, protože jí nechci obtěžovat světlem. Čas věnuji Michaelovi Jacksonovi, asi jedinému interpretovi, který za něco v tom výběru umělců stojí. Výhled je nádherný - dole sice není nic vidět, ale na obloze svítí hromada hvězd. Snad nikdy v životě jsem neviděl hvězdy tak jasně zářit. Po chvilce začne stávkovat i moje tělo - upadám do krátkého spánku, probouzím se kdesi nad Saharou. Je to zvláštní pocit vznášet se nad Afrikou. Letíte jedenáct kilometrů nad zemí a pod vámi se leží třeba válkou postižená oblast. Co když přelétáme nějaký výcvikový tábor islámské milice, dol, kde suroviny těží malé děti, vesnici, jejíž obyvatelé nemají žádný kontakt s moderním světem. Jaká je ta Afrika tam dole pod námi? Občanské nepokoje, konflikty, obchod s lidmi a zbraněmi, chudoba a hlad, naděje a víra v lepší budoucnost. Na co asi myslí pastevec koz z Kamerunu, když se podívá v noci na noční oblhu a vidí malou zářící tečku? Než se mi ale podařilo vyřešit všechny problémy světa, znovu jsem usnul.

Probouzím se konečně pod rovníkem, vlastně jsme už skoro v cíli. Pod námi je totiž Botswana, sousední stát JAR. Pomalu se začíná rozednívat - samozřejmě na opačně traně kabiny. Přítelkyně je také vzhůru a povídá si s Afričankou, která sedí přes uličku. Pochází z Mozambiku a už dvanáct let žije v Ludwigshafenu, snad tom nejhnusnějším městě v Evropě. Našěstí sedím u okénka, takže se nemusím věnovat komunikativní Afričance, která velmi proaktivně ukazuje Elise fotky svých tří dětí, pěti sester, dvanácti bratranců, prarodičů, jejich domu, koz,... to si nechá vážně ujít. Ale Elisu to zajímá, je to totiž žena, navíc Němka. To znamená, že se obzvlášť zajímá o soukromí jiných lidí.
Snídaně začíná! Servíruje se studená nebo teplá! Studená je šunka a sýr, studená jsou vajíčka. Na tácu také leží jogurt (třešeň, malina, jahoda nebo meruňka) a tak trochu vysušený croissant. K pití opět káva, čaj a jiné nápoje, tentokrát však ne alkohol. Po snídani přichází duty free prodej a následně klesání.

JIDLO3.jpg


JIDLO4.jpg


V Johannesburgu žije necelých 5 milionů obyvatel, neoficiálně však 13 milionů. Z vrchu lze zahlédnout pěkné vilové satelity, ale i chudé townshipy a extrémě chudé slumy. Právě ty slumy rozpozná člověk poměrně jednoduše. Je to nepřehledná změť prašných rudých cest a lesk plechových přístřešků.

Obloha je modrá, slunce svítí, 15 stupňů celsia, Airbus z Frankfurtu právě dosedá na runway letiště O. R. Tambo. I během přistání jsem byl, při vzpomínce na délku letadla, trochu nervozní. Ale piloti předvedli ukázkové dosednutí.

Rolujeme si to směrem k mezinárodnímu terminálu, kolem projíždí letadélko mozambických aerolinií, míjíme i pár odstavených kousků sloužícím místním hasičům. U terminálu vidím Saudii z Jeddahu, Swiss, jumbo Lufthansy, Frantíky a čínský boeing z Pekingu.

Dveře se otevírají, chobot se přicucává k trupu letadla, posádka se s námi loučí a já s Elisou vstupuji na Jihoafrickou půdu. Celkově hodnotím let na tomto úseku pozitivně. Čistota kabiny byla dobrá, toalety byly také v dobrém stavu. Ke komfortu značně přispívalo i složení cestujících - žádní hulváti, žádné sklopené sedadlo, žádné děti, nic. Jídlo vynikající, jen starý interiér a IFE zklamalo. Naše cesta ale ještě nekončí, čeká nás let do Kapského Města! Po čase vlastně zjišťujeme, že s námi letí úplně všichni, co s námi letěli z Frankfurtu.

Velkou nevýhodou JNB je nutnost vyzvednutí a znovuodbavení zavazadel na návazný let. To miluje každý transferový cestující. Takže sranda začíná. Nejprve nás čeká pasová kontrola; tam tvrdneme asi dvacet minut a v jedné frontě se tlačíme s uřvanými Římany, které sem dopravila Alitalia, a cestujícími z Jeddahu. Cestující ze Saudské Arábie vypadají velmi 'sympaticky' - v Německu by mohli z fleku požádat o azyl. Žena s vizáží 'mama Africa' mi vráží do pasu razítko. Vše probíhá přátelsky a bez jakýchkoliv komplikací. V Africe by člověk očekával větší byrokracii. Jdeme si tedy pro zavazadla. Ty už nám cestují po pásu. Efektivita za jedna, pojďme vstříc odbavení.

Kufrů se nakonec zbavujeme také v rekordním tempu. Nejprve čekáme u malé transferové přepážky v mezinárodním terminálu, ale později nás vyzve jeden ze zaměstnanců SA, abychom se odbavili v terminálu vnitrostátním, kde jsou teď menší fronty. Naštěstí jsem v celé frontě jediní, kdo mluví anglicky, tudíž této informace využíváme jen my a necháváme Němce trčet dole. Na SA check-inU na vnitrostátním terminálu nabyla fronta vůbec žádná. Zaměstnanci na přepážce jsou opět velmi přátelští, vše probíhá hladce, no stress mama.
Do dalšího letu zbývá času dost. Elisa je v JAR poprvé, fascinují jí stánky s biltongem, sušeným masem, které tu místní rádi žvýkají u televize. Letiště JNB je na africké poměry velmi dobré, čisté a moderní. Záchody jsou v dobrém stavu, kolikrat mnohem lepším, než u nás ve FRA. Food Court ujde, obchody klasika: suvenýry, sladkosti, noviny...

Na okamžik vycházíme z veřejného prostoru ven. Venku je příjemně. Není takové teplo, ale člověk neklepe kosu. Před dalším odbavením si dáváme plechovku Appletizeru (místní přeslazené Schorle), poprvé vlastně zjiš´tuji jaký je kurz Randu ku Euru. Výběr peněz si ale nacháme až na Kapské město, v JNB obstaráme pouze adaptér. Ten kupujeme až v malé trafice u gatu. JAR má totiž naprosto odlišné zásuvky, než má snad kdokoliv jiný na světě. Dobré ale je, že v hotelových pokojích často najdete i zástrčku pro kontinentální nabíječky (chybí však kupodivu pro ty britské). Bezpečnostní kontrola v JNB je mimochodem docela pohoda. S tekutinami není problém, pásek si sundávat nemusíte, prostě necháte projet batoh, projdete rámem, čau. Vše je takové symbolické. Práci pro jednoho člověka tu dělají tři, ihned po průchodu bezpečnostním rámem se k mým nohám klaní černoch a ukazuje na mikroskopický flek na mé pravé botě. Nejprve jsem si myslel, že patří k security, ale on to byl čistič bot. Ano, ti si vás tu odchytávají takovýmto způsobem. S uměvem ho posílám do pryč, o jeho služby nemám zájem. Ani o služby jeho šesti kolegů nahánějících nové oběti.

Vnitrostátní terminál je poměrně malý a nudný. Venku postává několik boeingů 737 a klasických airbusů A320 family společností Mango, South African Airways/Express/Airlink, Kulula, Safari, British Airways... British Airways tu totiž provozují svého regionálního dopravce.
Odlétáme z gate 10/11, nástup bude probíhat busmo, jelikož náš Airbus A340-600 stojí až na konci mezinárodního terminálu. Odlet je plánován na 10:55, nástup začíná v 10:10. Jak jsem již řekl, letí s náma drtivá většina cestujících z Frankfurtu. Takže v 10:10 se opět všichni Němci řadí v malém prostoru a čekají na pokyn k nástupu. Ten však zase přichází o něco později, proto atmosféra v davu houstne. Naštěstí to všechno zachrání výzva k boardingu. Tentokrát se boarduje tím stylem, že se do jednoho autobusu natlačí co nejvíce lidí, aby se posléze nechali odvézt někam do křovin na opečném konci letiště, kde už čekal náš Airbus.

Při kontrole mé palubní vstupenky něco nehraje. Pozemní personál má obavy, že se má zavazadla nepodařilo odbavit. Chvíli tak blokuju dav netrpělivých Omas und Opas čekajících za mnou. Pár minut na drátě a problém je snad vyřešen: mohu nastoupit a kufr mi snad do CPT taky dorazí.
Velkou ekonomickou nevýhodou pro evropské aerolinky je fakt, že se Johannesburg nachází přibližně ve stejném časovém pásmu jako jejich vlastní báze. Aby byly dostatečně atraktivní pro své cestující a mohly jim poskytnout svou širokou síť návazných spojů, musí lety z jihu vypravovat až pozdě večer (k čemu vám je, když přistanete ve Frankfurtu v jedenáct večer?). Společnosti jsou tedy 'nuceny' nechat svá letadla odpočívat na ploše do večera, kdy se zase mohou vrátit zpět na sever. Co snižuje ekonomické využití strojů, to však může uvítat běžný spotter a další letečtí fanoušci, protože tak mohou spatřit parádní sbírku letadel seřazených vedle sebe.

South African Airways
SA 323
JNB-CPT
10:55-13:05 (10:40h)
Airbus A340-600
Y/67K

Náš Airbus stojí mezi odstavenou Lufthansou, Swissem, Airbusem A380 Air France a majestátní britskou velrybou. U terminálu stojí Emirates a Turkish Airlines. Nástup probíhá tentokrát pouze a jen dveřmi L2. Letadlo je stejné jako to, kterým jsme přiletěli z Evropy. Opět starý interiér, IFE, posádka je o něco víc pestrobarevná. Bohužel se mi nepodařilo na tento let najít dvě místa u sebe, tudíž sedím (67K) vedle německé babči a Elisa (69K) má vedle sebe zase nějakého dědulu. Dáma vedle mě je sympatická, do Afriky se každoročně ráda vrací. Celý let je ale naštěstí zaneprázdněná četbou, takže neotravuje a já můžu nahnat spánkový deficit. Sestava cestujících je následující; napostou převahu mají Němci, dále se tu motá pár místních businessmanů, jedna menší školní výprava a několik občanů z okolních republik.

Videoinstruktáž (moje obrazovka byla tak poškrábaná, že stejně nebylo nic vidět), dráha, vzlet. JNB leží ve výšce 1700 metrů, o sto metrů výš, než kam sahá naše milovaná Sněžka. Letiště má tedy své limity, určitá omezení, která buď snižují dolet, anebo kapacitu. Ale piloti naštěstí vzlet opět zvládají a my se na Johannesburgem vznášíme asi dvacet minut, než zase vzletíme nad oblaka.

Celý let není pod námi vůbec nic. Servíruje se snack. Kuřecí sendvič s výběrem studených a horkých nápojů. Alkohol se nepodává. No dobrá, sváča je na dvouhodinový let dobrá, ale už jsem zažil lepší věci. V Kapském Městě přistáváme v jednu odpoledne. Runway dělí od zbídačeného slumu pouze jeden jediný plot. Letiště je pěkné, vidím jeden boeing Emirates vedle nás, co právě startuje do Dubaje. Kufry naštěstí dorazily všechny, následuje VHS procedura (Voda-Hajzl-Směnárna, repektive bankomat). Přítelyně se naopak vrhá na proceduru VHMKK (Voda-Hajzl-Make up-Kofein-Konfiskace všech peněz, které jsem vybral). Kapské Město zasáhla v létě vlna extrémního such, proto všude čteme upozornění, abychom šetřili vodou. Na záchodech na CPT dokonce neteče ani voda na umytí rukou, použít lze jen dezinfekční mýdlo.

Kapské Město miluji, je vždy takové svěží, místní západy slunce jsou neopakovatelné, krajina kolem překrásná, klima vyhovující mým potřebám. Z letiště na hotel nás odváží Shuttle bus. Tři noci strávíme v Lagoon Beach Hotel and Spa v Kapském Městě, abychom si užili tohoto krásného místa a jeho okolí, než se vypravíme dále na východ. První den chce Elisa vyrazit na Tafelberg (Stolová hora), je velmi natěšená. Od našeho hotelu to k lanovce trvá asi dvacet minut taxíkem. Bohužel je tu právě podzim, dny jsou krátké, musíme si pospíšit. Je čas jen na krátkou sprchu a vyrážíme. Naštěstí shíháme předposlední lanovku na impozantní Tafelberg. První den byl velmi krátký, ale rozhodně jsme si ho užili.

ČTYŘDENNÍ POBYT V KAPSKÉM MĚSTĚ A OKOLÍ


TR-tafelberg1.jpg


TR-tafelberg2.jpg


TR-Dassie.jpg


TR-tafelberg3.jpg


TR-tafelberg4.jpg


TR-signalhill (2).jpg


TR-signalhill.jpg


TR-signalhill3.jpg


TR-beach.jpg


TR-kapder.jpg


TR-kapdergh.jpg


POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...
Naposledy upravil(a) FRAport94 dne 25. 05. 2018, 12:50, celkem upraveno 2 x.


tramin
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 196
Registrován: 28. 11. 2011, 10:04
Stav: Offline

Re: Z deníčku 'sňatkového' podvodníka (JAR a Mexiko) pokračování

Příspěvek od tramin »

Pěkné pokračování. Pří zmínce o chrchlajícím číňanovi jsem si vzpomněl na let KIX-FRA,kde na vedlejší "dvojce"seděla japonka,která v intervalu cca 6x za minutu potahovala nosem.Jak mi bylo později sděleno,tak jim to zabraňuje výchova,aby ve společnosti smrkali.Měl jsem nabídnout kapesník a naznačit,že mi to nevadí.Fakt mi ten let utíkal...

whiskey
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 4146
Registrován: 17. 08. 2007, 12:03
Stav: Offline

Re: Z deníčku 'sňatkového' podvodníka (JAR a Mexiko) pokračování

Příspěvek od whiskey »

V CPT je zaklad combat flight na UH-1! Az potom klasiky ako Chapmanspeak Drive, Hout Bay, tucniaky atd :)

Fabo
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3146
Registrován: 04. 01. 2007, 13:42
Bydliště: HAG
Kontaktovat uživatele:
Stav: Offline

Re: Z deníčku 'sňatkového' podvodníka (JAR a Mexiko) pokračování

Příspěvek od Fabo »

whiskey píše:V CPT je zaklad combat flight na UH-1! Az potom klasiky ako Chapmanspeak Drive, Hout Bay, tucniaky atd :)


Clovece neviem ci ten combat flight este funguje...

A inak fajn precitat si ako to vyzera na palube SA. Mal som "spadeno", ale juhoafricania chceli kupovat sami, tak to skoncilo velrybou lufthansy, ale to bolo davno pred 5 hviezdickovou dobou (inak suhlasim s prevladajucim nazorom na FT a VFT, ze to je na nemcov celkom dobry for).

A Kapstad... tam raz musim tiez zajst. Kurnik, to sa blbo riesi, sice mi prisli "dovolenkove peniaze", ale nie tolko ako by som rad a treba odlozit na kupu bytu...
Ale ta Alitalia mi mota hlavu, hmm. Vedia nasadit fajn ceny a vraj maju dobry biznis... tak snad este chvilu vydrzi :D

whiskey
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 4146
Registrován: 17. 08. 2007, 12:03
Stav: Offline

Re: Z deníčku 'sňatkového' podvodníka (JAR a Mexiko) pokračování

Příspěvek od whiskey »

SA som letel JNB-CPT ret blahej pamati v 342 a nazad tusim 737 nejaky a uplny priemer tie domestic lety. Haluz boli 732 Comairu vo farbach British Airways v 2008, chilku mi trvalo, nez som si uvedomil, ze to nie je BA proper :-)
Huey je asi stale i dispozicii:
http://flythehuey.co.za


Kacenka_hor
Nováček
Nováček
Příspěvky: 4
Registrován: 05. 02. 2018, 15:58
Pohlaví: žena
Stav: Offline

Re: Z deníčku 'sňatkového' podvodníka (JAR a Mexiko) - pokračování

Příspěvek od Kacenka_hor »

FRAport94 píše:Konečně pláž, leháro, žádný stres a plánování. Právě se nacházím v Durbanu, druhém největším městě JAR a také naší poslední zastávce, odkud se v sobotu vypravíme směrem domů. Jelikož uběhla řada dní a je o čem vyprávě, rozhodl jsem se sepsat první zážitky z cesty po Jižní Africe už nyní. Takže se přesuňme na začátek května...

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...


Pěkný, těším se na pokračování :D :wink:

misob
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 121
Registrován: 21. 03. 2015, 00:30
Oblíbené typy letadel: CR7, E170
Pohlaví: muž
Stav: Offline

Re: Z deníčku 'sňatkového' podvodníka (JAR a Mexiko) pokračování

Příspěvek od misob »

Catering závidím :) Keď sa šťastlivo vrátim z Floridy a postnem do svojho reportu, čo mi na linke DUS-RSW naservírovali EW, tak verím, že u 100% miestnych čitateľov to určite vyvolá hotový “gastroorgazmus” :D

bureaucrat
Cestující Economy Class
Cestující Economy Class
Příspěvky: 151
Registrován: 25. 04. 2017, 12:53
Oblíbené typy letadel: A380
Pohlaví: muž
Bydliště: Královské Vinohrady
Stav: Offline

Re: Z deníčku 'sňatkového' podvodníka (JAR a Mexiko) pokračování

Příspěvek od bureaucrat »

Zatím to ujde ale čekám na nějaký pořádný plot twist jako z argentinské telenovely, například že potkáš Schatzi č. 2 v Africe s jejím manželem, kterého ti Schatzi č. 1 představí jako svého vzdáleného příbuzného.

FRAport94
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 26
Registrován: 03. 05. 2018, 23:24
Stav: Offline

Re: Z deníčku 'sňatkového' podvodníka (JAR a Mexiko) pokračování africké série!

Příspěvek od FRAport94 »

17. května 2018

PORT ELIZABETH - JOHANNESBURG

salogo.png
salogo.png (54.81 KiB) Zobrazeno 7716 x


Nacházíme se v Port Elizabeth, průmyslovém a poměrně neatraktivním přístavním městě na konci Garden Route. Port Elizabeth je také naší poslední zastávkou na západním pobřeží země. Odtud zamíříme na sever, do vnitrozemí, konkrétně do největšího jihoafrického města - Johannesburg. Ten nám poslouží jako výchozí bod pro naší cestu do světoznámého Krugerova Národního Parku. Někde jsem vyčetl, že oblast, kam máme namířeno, je sužována malárií. Ihned jsem zpanikařil a vydal se do lékárny koupit nějaké tablety. Když jsem je později ukázal Elise, bioložce pracující ve farmaceutickém průmyslu, zaklepala si na čelo, vyrvala mi léky z ruky a zeptala se, jestli chci strávit příštích čtrnáct dní na hajzlu. Proč? Protože vedlejší účinky tohoto léku mohou být velmi nepříjemné. Navíc je podzim, komáři nebývají tolik aktivní. Ale i tak; drží se svého teritoria, kam my vůbec nepáchem. Stal jsem se tudíž obětí obchodu se strachem a nechal se zlomit tragickým hlasem lékárnice, která by mohla z fleku prodávat důchodcům hrnce na výletě do Polska.

Náš let z Port Elizabeth odlétá ve 13:05, na letiště přijíždíme již v deset. Tři hodiny se mohou zdát jako příliš, ale my potřebujeme ještě v klidu vrátit auto, vybrat peníze a někde se najíst. Letiště v Port Elizabeth je malé, ale čisté a relativně civilizované. Terminál mi svou velikostí a layoutem připomíná 'Frankfurt' Hahn. Přestože má letisko status 'international', nejdál se odtud dostanete do Johannesburgu. Provoz je tudíž velká nuda. Na odletové tabuli se to hemží Kapskými Městy, Johannesburgy, občas prolítne nějaký Durban, East London,...

Kufrů se zbavujeme na přepážce South African Airways (SA) ihned po vstupu do klimatizované haly. Elisa krátce poté vyráží na nákup pohlednic, já pro nás urval dvě sesle na druhé straně veřejné zóny. Chvílema sleduji zprávy běžící na obrazovce. Tam se momentálně probírá špatný stav národní aerolinky South African Airways. Já se modlím, aby nás měl kdo odvézt příští týden domů a ještě si fotím ty protimalarické pilulky, abych měl památku na svou debilitu.

K jídlu tady toho moc není. Je tu pouze jeden pub, který je věčně plný. Ve druhém patře, kousek od modlitebny, je potom zastrčené bistro Wimpy. Na Google má sice hrozivý rating, ale to je nám v čase oběda docela jedno. Z restaurace je krásný výhled na plochu, kde však pouze postává nudný mix Manga, British Airways a pár vrtulových letadel. Náš stroj tu ještě není.

Kontroly na jihoafrických letištích mám rád, protože jsou rychlé, nikdo nedělá obstrukce s tekutinami, kolikrát se vlastně ptám, co tam ten personál dělá? Jihoafrická republika má potíže s nezaměstnaností (jako každá jiná země v Africe). Ta zase u některých funkcí vytváří velikou přezaměstnanost. Lze si toho všimnout zejména na hotelích, kde většinou postává pět recepčních naprosto zbytečně. To samé můžeme vidět i na letištích, kde je asi polovina lidí placená za stání. Ale je to asi lepší, než dělat třeba takového 'door operatora', který tu má na starost otevírání dveří místních minibusů. Jistým přínosem je ale taky velká oddanost jihoafrických 'toaletářů'. Ti vám sice pořád stojí za zadkem a mopem vás ustavičně bouchají do pat, zato musím podotknout, že čistčí záchody nenajdete na řadě letišť v moderní a bohaté Evropě.

Máme zpoždění, čtyřicet minut; prý kvůli mlze v JNB. Ale náš Airbus A320 tu už alespoň stojí. Jsem velkým fanouškem livery South African Airways. Je příjemně decentní. Vlastně se dá říct, že jsem si za dobu našeho pobytu v Africe, vytvořil k těmto aerolinkám dobrý vztah. Jen doufám, že to nepůjde brzy celé do kopru. Nastupuje se ekologicky; pěšky. Letiště v Port Elizabeth autobusy nevede, nástupní mosty už vůbec ne.

South African Airways
SA 2164
PLZ-JNB
14:00-15:40 (1:40h)
Airbus A320-200
Y/26E


S Elisou máme sedadla 26E/F, do letadla proto lezeme zadním vchodem, kde nás vítá černá stevardka z našeho FRA-JNB letu a její milý kolega, evidentně indického původu.

rep8.jpg


Kabina je nová, sedadla čistá, barvy interiéru působí hřejivě a exoticky. Většina našich spolucestujících jsou postarší Němci a Švýcaři. Pro Elisu je to velmi pozitivní zjištění. Ihned si s naší sousedkou, šedivou dámou ze Stuttgartu, vyměňuje dojmy a zážitky. Konverzace se později přesouvá i k páru z Lipska, který sedí přes uličku. Tato německá soudržnost, pokud se to tak dá nazvat, je jedna z mnoha věcí, která mě na tom národu fascinuje. Na konci devadesátiminutového letu vím od Elisy uplně všechno; kdo se kde narodil, kolik má kdo dětí, kdo kde byl, kdo kde pracuje, v jakém hotelu byli tam a tam... vskutku důležité informace pro mou existenci.

Při svém pobytu v JAR jistě zaznamenáte jeden fakt - každý den jíte maso. Hodně masa! Maso je všude! Maso se cpe snad i tam, kde by nutně nemuselo být. Pro vegany hotový ráj. Já sice vegan nejsem, ale nepotřebuju mít maso třikrát denně. Maso je dobré, zvlášť zde, ale vše by se mělo jíst s mírou. Zvýšená konzumace masa může způsobit řadu komplikací, já na sobě zaznamenaval větší únavu, ale taky pětkrát denně lovit ze zubů zbytky pštrosa nebo antilopy mě už přestalo bavit. Proto jsem se rozhodl uspořádat si vegetariánský den. Mé vize o zdravém životním stylu zadupal catering South African Airways, který se nám dnes rozhodl nekompromisně nasevírovat kuřecí sendvič. No, apoň tu hloupou zeleninu si u toho mohli odpustit, ne?

rep7.jpg


Posádka dále nabízí široký výběr nealkoholických nápojů, opět dostáváme balenou vodu v lahvičkách (žádné rozlévání), na výběr jsou ještě výborné džusy, káva, čaj. Alkohol se tentokrát nekoná. Byl to čistě Halal let. Z okénka toho nejde vidět moc, nějaké pohoří a mraky, které houstnou, čím více se blížíme k našemu cíly. Klesání se nese ve jménu silných turbulencí, nejedna německá dáma se zajíká. V Jo'burgu dosedáme krátce před třetí hodinou odpoledne. Vystupujeme tunelem, procházíme business class, která je obchodní třídou plnohodnotnou. Šest řad, sedadla vypadají pohodlně; kde se to dnes v Evropě vidí? Možná u Aeroflotu.

Venku je lehce pod mrakem, zima. Domorodci vytáhli šály, čepice a rukavice. Sedmnáct stupňů je sice poměrně příjemná teplota, ale mám pochopení pro to, že místní trápí všechno, co je pod pětadvacet. Johannesburg leží ve výšce 1700 metrů, počasí se od toho na pobřeží samozřejmě liší. Krajina kolem města mi občas připomíná Hesensko na přelomu zimy a jara.

Samotný Johannesburg mi nepřipomíná nic. Možná Sao Paulo. Vím pouze to, že mi tu jedna noc stačí. Johannesburg je totiž docela ošklivé, roztahané, přelidněné a špinavé město. Jedná se sice o nejbohatší aglomeraci v zemi, jejímž je i obchodním a komerčním střediskem, schází se tu však dva světy, které nelze dát dohromady; svět extrémního bohatství a bezvýchodné chudoby. Nezaměstnanost je tu veliká, přepadávání, loupeže a znásilňování je takový místní folklór. Město nedává vůbec žádný smysl, nemá koncept, je nekompaktní. Moderní mrakodrapy jsou obklíčené záplavou nekonečných slumů. Vedle vyřazeného lomu stojí golfový klub za jehož plotem se rozprostírá továrna na dřevo. Je to takové mraveniště. Současné centrum obchodu se přesunulo do čtvrti Sandton. To staré bylo zničené krátce po ukončení apartheidu. Sestěhovali se tam totiž obyvatelé okolních slumů. Náš hotel, relativně pěkný Faircity Quatermain, se nachází v Sandtonu, za vysokou zdí s elektickým ohradníkem a stráží - pro Johannesburg taková klasika. Z letiště nás sem zavezl řidič, nechtěli jsme totiž jet autem vlastním a zabloudit někde uprostřed Alexandry (nejchutší a nejnebezpečnější slum) nebo Soweta. Elisa okamžitě zaznamenává jednu věc. Jsou tu černoši. Ano! Zatímco na západním pobřeží převažují zejména 'barevní', zde jsou majoritním etnikem černoši. Ty už naše trénované oči rozpoznají. Oproti 'coloured', mixu černochů, Evropanů a Asiatů, jsou černí obyvatelé mnohem tmavší. Europoidní a asijské rysy ve tváři nahrazují rysy negroidní.

Ve městě zůstáváme pouze jednu noc. Druhý den ráno potkáme naší šestičlenou skupinu rozmazlených mileniánů a vyrážíme na několikadenní expedici na safari.

Navštívili jsme Blyde River Canyon, NP Kruger, viděli slony, žirafy, lva, nosorožce, spali v krásných safari lodges, žrali, pili, bavili se, strávili jeden den v malém království Swaziland, projeli Ithala Game Reserve, lodí probrázdili jezero St Lucia a nakonec zakotvili ve městě Durban, kde jsme si lízali rány po náročném týdnu v divočině, který zahrnovat každodenní vstávání v pět hodin ráno a ustavičné socializace s našimi americkými a francouzskými spolucestujícími.

Blyde River Canyon
Blyde River Canyon

rep10.jpg

rep9.jpg

rep11.jpg

rep12.jpg

rep13.jpg


Durban jsem si docela oblíbil. Je to takový Commonwealth v kostce - anglická koloniální architektura se tu mísí s indickou a africkou kulturou. Na jedná straně plážový rezort, ráj pro každého surfaře, na druhé straně divoký indický trh v centru města, kde si chvílema připadáte, že jste se ocitli v Bombaji. Těch několik dní mi tu prospělo. Centrum města je navíc relativně bezpečně, když to srovnáme s jinými oblastmi. Nikdo tu na vás blbě nečumí jako třeba v Hazy View u NP Kruger. Tam jsem si šel sám něco koupit do obchodu a cestou si mě každý měřil pohledem, snad jako bych jim zabil matku. Byl jsem taky jediný běloch širokodaleko. V Durbanu je populace znatelně víc naředěná.

rep14.jpg

rep15.jpg

rep16.jpg

rep17.jpg

rep19.jpg

rep20.jpg


26. května 2018

DURBAN - JOHANNESBURG - FRANKFURT

mangologo.png
mangologo.png (51.69 KiB) Zobrazeno 7716 x


Durban je také náš cíl, konečná zastávka, odkud letíme už jen domů. Den odletu začíná brzy ráno, já ještě stíhám magický východ slunce a procházku po pobřežní promenádě. Tam se na mě ale lepí bílý bezdomovec. Má docela přátelský přístup (přístup zdrogovaného hipstera), ale nedí se snadno odpálkovat. Nejprve zkouším taktiku milého odmítnutí. S tou jsem narazil, proto volím metodu 'elegantního poslání do pr*ele'. To také nezabralo. Mladý muž se začíná nepříjemně přibližovat, nechci být nezdvořilý, tak mu jen říkám, ať mě nechá být. Jenže on se začíná lepit a nakonec i na mě sahat. To už jsem se neudržel a sjel ho jako ruská domovnice. To zabralo, mladík odskočil, zařval 'fu*k you!' a odtáhnul. Zbytek procházky se nesl v duchu klidu a míru. Jen u hotelu mě pak zastavilo pár černých dětí, které prodávali na ulici cukrovou třtinu. Ta dítka sice na mě nesahala, ale vykřikovala, že jsem bílý a bohatý Evropan, co nezná chudobu a hlad, proto jim mám hodit nějaký peníz. Na děti jsem se mohl vybodnout. Tohle citové vydírání 'my jsme chudé děti, ty jsi bohatý Evropan' možná funguje na Němce, se mnou ale ani nehne. Elisa si mezitím na pokoji dolakovala nehty, je čas vyrazit na snídani. Po snídani ještě chvilku odpočíváme, pak jedeme na letiště.

Letiště v Durbanu je pěkné a nové. Taky docela kompaktní. Létá to sem z Dubaje, Kataru, Istanbulu a brzy získá letiště linku i do Londýna. Slyšel jsem, že dokonce i LOT sem občas zavítá. Emirates a Qatar Airways se tu bez pochyb zaměřují převážně na indickou klientelu. Když přijíždíme, zahlédneme i Air Mauritius. Jak rád bych si do toho letadla nastoupil! My ale letíme jinam - do Frankfurtu přes Johannesburg, jak vysvětlujeme u přepážky low-cost aerolinky Mango. Je to zvláštní, ale v tomto případě budou naše kufry odvezeny až do FRA, bez nutnosti je vyzvedávat v JNB a znovu odbavovat. Zasekává se systém, něco není v pořádku, u přepážky čekáme patnáct minut, můj kufr leží na váze. Naštěstí se to podařilo vyřešit, dostáváme palubky, jde se na to. Bezpečnostní kontrola je opět velmi uvolněná; ten pásek si sundávat nemusíte! To je v pořádku, tu kosmetiku si tam nechte, vyndejte jen elektronické přístroje. Procházím rámem, nikdo se na mě ani nepodívá. No dobrá.

Mango Airlines
JE 264
DUR-JNB
13:15-14:20 (1:05h)
Boeing B737-800
Y/19E


Mango je nízkonákladovou dceřinkou South African Airways. Mám takový pocit, že ti snad vydělávají, ale nejsem si teď jistý. Mají nápadně zbarvené letadla, celou flotilu tvoří Boeingy 737. Mango létá pouze v rámci JAR, hranice státu přeletí jen třikrát týdně na cestě na Zanzibar.

Náš brouk!
Náš brouk!


Složení cestujících; opět převažují turisté. Tentokrát Německo a Holandsko. Občas se tu objeví nějaký Ind a pár Číňanů. Takový standard. Taky je tu pár bílých Jihoafričanů a několik černých byznysmanů. Ti očividně milují pestré obleky. Pár sedadel za mnou sedí velmi atraktivní dáma. Sice nejsem vůbec na černošky, ale tahle má naprosto dokonalou postavu, držení těla a tohle všechno podtrhává upnutým kostýmkem. Nejspíš letí uzavírat nějaké dohody do Johannesburgu. Věřím, že s ní bude chtít uzavžít smlouvu každý muž. Ale přestaňme tu básnit o africké obchodnici, jinak mi začnou feministické organizace posílat dopisy s antraxem.

Let byl přesně takový, jaký od nízkonákladovky očekáváte. Překvapují mě však ceny za jídlo a nápoje na palubě. Jsou opravdu nízké! Jsou tak nízké, že každý něco kupuje. Let má sice trvat hodinu a pět minut, letíme však jen 40 minut. Během tak krátké doby ale nazvládá personál obsloužit nás všechny. Nevadí.

Naše třetí a poslední přistání v JNB. Další teplotní šok! Vystupujeme! S Elisou čekáme, až se všichni porvou a vytlačí se vzájemně ven. Poté míříme k předním dveřím i my. V kuchyňce nás ale odchytává letuška. Ptá se, zda mluvíme německy, protože ten pán vedle ní něco hledá. Ptáme se ho tedy, co se děje. Nemůže najít peněženku. Do letadla s ní nastupoval, měl jí v batohu, ale není tam. Celý incident nás zdržel asi dvě minuty během kterých jsme lezli po kolenou a společně prohledávali všechny kapsičky. Nic jsme sice nenašli, ale pán nám poděkoval. Zato zbytek cestujících ne. Vystupovalo se totiž busmo. Autobus totiž na nás musel čekat, tudíž jsme se museli vyrovnat s nevrlými pohledy. Celá jízda k vnitrostátnímu terminálu trvala asi deset sekund. Z domestic terminálu vycházíme do veřejné zóny. V JNB nejsou jednotlivé terminály propojené, člověk musí mezi nimi projít všemi procedurami.

Jsou teprve tři odpoledne, letadlo do FRA odlétá až krátce po sedmé. Elisa opravdu nemá ráda dlouhé lety. Vše nad šest hodin je pro ní hotový očistec. Proto se jde na přepážku informovat o případném upgradu do business class, což je cestovní třída, kde by se mohlo její utrpení výrazně snížit. SAA nabízí službu upgrade, říkají tomu StepUp, je však pochopitelně nutné se ozvat minimálně 24h před plánovaným odletem. Tuto informaci si má drahá předem nezjistila, proto byla poslána do... zpět za mnou - věčným realistou, který celou tuto situaci předpovídal, ale nikdo mu nevěřil.

Chceme se trochu projít po letišti, než budeme muset opět projít bezpečnostními kontrolami a necháme se až do odletu uvěznit v uzavřeném terminálu, obklopeni davy zběsile nakupujících a spěchajících cestujících.

Zatímco SAA má k dispozici poměrně velkorysé prostory pro odbavení zavazadel, ostatní aerolinie jsou nuceny tlačit se v miniaturním a tmavém prostoru na opačné straně budovy. Pestrost provozu se nedá JNB upřít, zvlášť večer, kdy se vrací všechna letadla do Evropy. K vidění je tu například EL AL, British Airways, Swiss, KLM, zrovna kolem prochází posádka Turkish Airlines, která odlétá zpět domů. Kiosky tu má i nově příchozí Alitalia, řada dalších dopravců z Asie, Qantas a exotické aerolinky z Mozambiku, Zimbabwe a jiných států v regionu. Celý prostor pro odbavení cestujících je ve večerní špičce hotovým rájem pro klaustrofobiky. Reklamních ploch tu nejvíce využívají Qatar Airways lákající na stovky destinací s jedním přestupem. Katar má ještě stále trable se svými sousedy, proto intenzivně strká peníze do marketingu. No, bylo to zajímavé. My tu ale nemáme co pohledávat, pojďme jinam.

Čeká mě složitá operace! Jelikož všechno nechávám na poslední chvíli, ani pohledy jsem ještě neměl napsané, respektive neměl jsem pouze hotový ten jeden poslední pro svou druhou přítelkyni z Rakouska, která v JAR ještě nebyla a moc si přála pohled. Jelikož nedělám rozdíly a své dvě ženy miluji stejně, nemůžu žádnou z nich zklamat. Proto posílám Elisu na záchod a dodávám, že se sejdeme u banky, která byla jen pár metrů od pošty. Naštěstí mám v batohu zbylé pohledy, můžu to tam tedy hodit všechno najednou. Normální člověk by si tohle odbyl na začátku pobytu, já jsem ale systematický flákač a všechno dělám pár vteřin před deadlinem. Rychle píšu nějaký slaboduchý text, v telefonu štrachám adresu v Salzburgu, lepím poštovní známku, házím to všechno do post boxu. To vše během jedné minuty a třiceti vteřin, Elisa se naštěstí vrací až minutu po operaci. Uff! Spadl mi kámen za srdce. Má lenost mě dostává do stresových situací. Myslím, že zvážím migraci do JAR, kde je povolena polygamie. Jen mi zbývá dát obě nějak dohromady. Nechci, aby v naší domácnosti vznikaly konflikty. Ale nechme si tyhle hříšné teorie na jindy. Jdeme se nechat svléknout rentgenem.

Bezpečnostní kontrola probíhá opět na úrovni 'security light', tentokrát si to ale trochu okořeníme pasovkou, kde dostáváme 'výjezdní' razítko. Jak už jsem zmiňoval, večerní provoz v JNB je pestrý, proto se jdu podívat, co všechno tu dnes večer stojí. Je ale ještě příliš brzy, takže většina nebeských korábů z Evropy stále odpočívá v křoví. Moje touha po amaterském spottingu je ale stejně nakonec ušlapána prostoduchým konzumem, protože potřebuji nakoupit poslední suvenýry. Tato aktivita mě tuze nebaví, ale nakonec v obrovském Duty Free obchodu trčím skoro hodinu a žena už nervozně klepe na hodinky. Beru nějaký biltong (sušené maso), pštrosí paštiku, víno, koření, místní likér (který jsem objevil i druhý den na letišti v Kolíně - v příštím pokračování), nějaké sušenky, čokolády, všelijaké koření a omáčky, sušené ovce atd. Vše pro lidi, co rádi jí a vaří. Duty Free v JNB se mi zdá docela levné. Po sečtení u kasy mě však celý mejdan přichází na cca 270EUR. Moje peněženka pláče, do batohu to ani narvat nejde.
Letadla se už napojují! Terminálem korzují posádky. Vidíme piloty a letušky Emirates, Air France i obstarožní nudu našeho národního dopravce. Taky nás obchází Etihad a British Airways.

U budovy letiště jsou zaparkované dvě velryby - BA a EK. Air France je tu tentokrát se svým B777-300, Lufthansa zase s B747-8i. Brzy zapadá slunce, náš stroj bliká přistaven u rohového gatu A1. Prostor u gate je velmi malý, boarding bude chuťovka. Nastup sice začíná až za čtyřicet minut, ale Němci už samozřejmě oxidují před branou a čekají na ten moment, kdy se konečně svolá k nástupu. Při prvním pohledu na zástup lidí odhadujeme, že let bude probíhat stejně jako ten poslední z FRA do JNB - opět budeme zdaleka nejmladšími cestujícími.

Posledních Randů se zbavujeme v malé kavárně, kde nikdo není, ale všichni se odtamtud dají pozorovat. Mě baví pozorovat Elisu, kterou zase baví pozorovat lidi a lámat si hlavu nad tím, co, proč a jak asi dělají. Je to taková součást německé mentality, mít neustále nějaké starosti o jiné, škatulkovat, třídit.

Já si mezitím domlouvám se druhou ženou strategii a plán na následující den. Musím se totiž přesununout do Kolína (nad Rýnem, ne do toho našeho Kolína), protože mě tam čeká odlet do Cancunu. Ona vyráží brzy ráno ze Salzburgu, v Mnochově přestupuje na ICE, které projíždí Frankfurtem, kde naskočím a pojedeme spolu na Flughafen Köln/Bonn. Super, musím se stihnout přebalit během dvou hodin, protože ona bude ve FRA už v 11:00!
'Je všechno v pořádku?', ptá se Elisa.

Samozřejmě, jen musím všechno zítra stíhat, protože sestra (krycí jméno) bude na letišti v Kolíně brzy odpoledne. Chudák ségra, teď byla se mnou jakoby v JAR a zítra se mnou zase letí jakoby do Mexika. Naštěstí ale svého bratra miluje a táhne za jeden provaz, tudíž mě kryje.
Elisa chce naštěstí druhý den spát, takže neprobíhá diskuze nad tím, zda mě někam doprovodit, hodit, cokoliv, co by se mi nemuselo dvakrát vyplatit. Pouze potřebuji její odbornou radu s balením. Nevystačí mi trička, musím si s sebou vzít do vlhkého Mexika košile. Mám doma pouze jedny kalhoty, ale naštěstí se tam dají nosit i kraťasy. Ponožky naštěstí vychází, jen svou flotilu trenýrek budu muset rozšířit někde na letišti v CGN. Plavky mám, s ničím by neměl být velký problém. Uvidíme, stále jsem v JNB.

Nástup probíhá na čas. Prostor u gatu je opravdu malý. Musíme se tam ale narvat všichni. Management SAA byl asi na školení u Ryanair, protože se nás jejich agenti snaží natlačit do malého prostoru mezi gate a nástupním mostem. Ano, to se jim daří. Je to krásné být na malém prostoru s tolika lidma. Celý Airbus A340-600 na asi pěti metrech čtverečných - paráda.

No, už se to hýbe, lezeme do letadla. Plebs nastupuje klasicky dveřmi L2. Tam nás vítá milá průserka a její mladší kolegyně. Průserka je opět běloška, zbytek posádky černý. Na personálu SAA mám rád tu jejich energii a vřelost. Dopravce jde sice dost rychle ke dnu, ředitel aerolinek si dokonce pořídil ochranku, protože se chystá vyhodit 1000-1500 zaměstnanců, přesto morálka palubního personálu nijak neupadá. To je pozoruhodné.

Pro vaší informaci, SAA otevírá on-line check-in pouhých 24h před odletem. 24 hodin před odletem jsem byl s Elisou na večeři. To znamená, že odbavoval jsme se mohli až pozdě večer. 'Překvapivě' byla ta nejlepší sedadla už obsazena. Vlastně všechna sedadla u oken byla obsazena. No, ono bylo obsazené celé letadlo. Moc toho nezbývalo, museli jsme se smířit se 66F/G uprostřed kabiny. Sláva!

Světe div se! Koho to nevidíme! Obsluhovat nás dnes večer bude opět ta samá letuška, která s námi proletěla předchozí dva segmenty - FRA-JNB/PLZ-JNB! Neuvěřitelné. Ta nás musí milovat. Při ruce má ještě tři kolegy, jednu kolegyni, v ekonomické třídě dnes ještě bude asistovat ta krátkovlasá průserka, která nás vítala u dveří.

Interiér A340-600 je opět za zenitem. Opracované sedačky, zanesení ovládání IFE nějakým zažraným bordelem, IFE samotné je taky z počátků milénia. Biny už také pamatují celou řadu třísknutí, na koberci toho už taky spousta skončilo. Nějak mě to netěší, zvlášť když má zbytek flotily relativně moderní interiér.

Složení cestujících je tentokrát sice dost fádní, zato ale velmi výživné. Nevezeme totiž pouze kultivované důchodce, ale také důchodce a mladší osoby méně kultivované. Dalo by se říct, že ekonomická třída dnes večer připomíná takové malé obludárium, kde převládají lidé zanedbávající osobní hygienu. Řada dobrodruhů z Bavor a Švábska vypadá, že tu propocenou vestu ze safari nikdy nesundali. U několika lidí jsem zapochyboval, že v posledních dnech drželi v ruce šampon. O deodorantech se nemusíme ani bavit, ty zjevně pro některé neexistují. Za námi sedí relativně mladý vysmátý pár. Oběma mohlo být kolem čtyřicítky. Jenže oba, tlustý jako prasata, smrděli, že by je člověk nejradši vlastoručně vylodil. Oba si také celkem suverénně sklopili své opěradla, aby se přeci cítili pohodlně. Letuška u nich byla dvakrát, aby jim vysvětlila, že ty sedačky mají být na start vzpřímené. Jenže oba nerozuměli. Elisa to už nemohla vydržet, otočila se a zopakovala jim pokyn v němčině. Teprve poté došlo k někaké reakci. Upozorňuji, že drtivá většina pasažerů byla v JAR s organizovanou skupinou, tudíž byli všichni velmi pasivní, nevěděli co dělat a jinak, než německy neuměli. Tohle bylo ale ještě v pořádku. To nejlepší přišlo právě teď. Jakýsi starší muž s nažloutlým knírem si sedl hned vedle mě. Táhlo z něho pivo, potil se a svojí vlhkou rukou mi neustále zasahoval do teritoria. Dědeček se žlutými vlasy, který seděl před Elisou, si vyklopil sedačku rovnou do jejího klína. Upozorňuji, že jsme stále na zemi a při vzletu/přistání musí být sedadlo ve vodorovné poloze. Můj nový soused se začíná šťourat v IFE. Jenže to reaguje velmi pomalu. To ho rozčiluje. Také ho vytáčí jeho ovladač, který je připavněný na takovém lanku, které se musí povytáhnout, aby se ovladač zasunul zpět do 'obalu'. Tento úkon nebyl schopný pochopit, takže vyžadoval okamžitě mou asistenci. Trpělivě jsem mu všechno vysvětlil. IFE bylo sice k dispozici i v němčině, ale jemu fungovala jen anglická/francouzská verze.
Oba jazyky neovládá, jak se má tedy v tom orientovat. Německy mu stručně vysvětluji jak to funguje, on si mezitím asi pětkrát omylem přivolá tlačítkem stevarda. Můj bože! Tohle bude dlouhá cesta.

Přehlídka khaki vest, ponožek v sandálech, neupravených nehtů, mastných vlasů, kapsáčů, ledvinek a pestrobarevných Rejoicek končí, všichni sedíme, sedadla vzhůru, pouští se instrukce, světlo se tlumí, rolujeme na runway.

Čeká nás opět dlouhatánský vzlet. Musím přiznat, že mě vzlet toho dlouhána vážně znervozňuje. Trvá asi půl hodiny, než se zhasnou transparenty a my se můžeme odpoutat. Jenže! Zhasnutí transparentů také vydává pokyn pro kolektivní sklápění sedadel. Elisa má v klíně dědu, mě do kolen práská jeho paní. Jsem kluk sice hubený, ale taky velmi vysoký. Můj soused to klopí taky. Zdá se, že tento směr volí 70 % kabiny. Ten zbytek formuje zástup u toalet. Jak předvídatelné!

Soused začíná opět zápasit se systémem IFE. Mlátí do toho, nadává, očekává, že mu s tím pomůžu. Ale já tam vážně nejsem od toho, abych mu celou dobu přednášel o PTV. Zabývám se četbou, chci se najíst a spát. Jenže můj spolusedící je tak nechutný, že si nejsem opravdu jistý, zda tu večeři zvládnu.

Nejprve se podávají nápoje na uvítanou. Tento krok posledně chyběl. Nabídka nápojů je široká. Letušky prochází kabinou s úsměvem a nabízí drinky. Jenže proces je docela namáhavý, když si lidi s oblibou objednávají 'DŽUS'! To potom následuje samozřejmě otázka; 'A jaký džus si budete přát?'

Na to se odpoví; 'A jaký máte?'
Letuška pak ztrácí čas vyjmenováváním všech těch druhů, které nabízí. A věřte, že SAA se neomezuje jen na OJ/Apple/Tomato.
Můj soused si dává taky džus. Taky následuje stejný postup. Pak chce ještě tohle, ale stevard mu podává něco jiného. Muž mu posunky vesvětluje, že tohle nechce. Nakonec se nějak spolu domlouvají. Během celé operace to v kabině cinká jak v tramvaji. Všichni totiž mačkají call bell. Kolem se vesele chodí na záchod. Letuška musí s vozíkem několikrát uhnout. Je tu veselo.

Večeře začíná nad Botswanou! Dnes se podává tradičně kuře a kráva. Kráva přistává s bramborovou kaší. Tu si dávám já. Elisa jde opět do kuřete, tentokrát s těstovinami a houbovou omáčkou. Vše je doplněno salátem 'Spinach Ravioli' a passion fruit dortem. Všechno chutná opět skvěle. K tomu dostáváme ještě čedar, housku, máslo, sůl/pepř a krekry. Osvěžující ubrousek a párátko jsou zabalené u kovového příboru s logem SAA.
Gastronomický zážitek mi kazí pouze ten chlév kolem. Ani večeře neodrazuje lidi od jejich hajzlových směn. Já chápu, že starší lidé mají jisté problémy, ale ta skupinka čtyřicetiletých dobrodruhů, která si na záchod vyrazila bez bot (dobrou chuť), to vážně mohla vydržet.
Přichází servis nápojů + káva a čaj. Nedávám si nic, jen si beru láhev vody na noc. Elisa si taky bere jednu, aby neuschla. U nás se totiž velikonoční šlehání bere jako násilí páchané na ženách.

Světlo v kabině se tlumí, SAA by měli v rámci restrukturalizace zvážit vysazení dveří na záchodech. Mohou pořídit lítačky. Nebo tam nemusí být vůbec, aby se letadlo odlehčilo. Světlo se nakonec zhasíná a my jdeme spát... vlastně, ne všichni.

Tím posledním hřebíkem do mé rakve byl moment, kdy si zul můj soused boty. On to neudělal jen můj soused, došlo k tomu u více případů. Však ono není nic pohodlnějšího, než si po náročném dni na cestě zout boty v uzavřeném prostoru s dalšími dvěma stovkami lidí. Pán usnul, já ne. Snažil jsem se ho probudit, abych mu řekl, že je dobytek. Ale nechtěl se probudit. Po chvilce začne hlasitě chrápat. Elise se dělá zle, v tomto prostředí není jediná. Vyhrabávám svůj amenity kit. Tahám z něj takovou tu pásku přes oči a natahuju si jí na noc a ústa. Kyslíkové masky možná brzy vypadnou taky. Jenže čichat celý let ten levný materiál není nejlepší nápad. Proto si svůj vynález vycpávám modrými ponožkami, které nám dala SAA také k dispozici. Elisa umírá smíchy, když mě vidí. Rád bych sem pro inspiraci a pobavení poslal svou selfie, ale mé soukromí je důležitější. Svět byl náhle o něco lepší. Ale brzy mi pod tím začalo být horko. No hrůza! S Elisou si děláme výlet do kuchyňky. Tam je lépe. Dva členové posádky jsou na hlídce, zbytek spí v těch speciálních 'crew rest areas'. Dostáváme dvě lahvičky bílého vína, stevard běží do kabiny a stříká to tam parfémovanou vodou. Letuška se nám svěřuje s plány na layover ve FRA. Přistáváme v šest ráno. Letadlo letí domů zase večer, ale s jinou posádkou. Ta naše zůstane v Evropě jednu noc, tudíž mají necelé dva dny na odpočinek.

Vracím se na své místo, WC je po čtyřech hodinách volné. Jsem psychicky vysílený. Ten postřik totiž nezabral. Mám chuť ty lidi zaživa upálit. Můj soused chrápe, není ale jediný. Někteří to ještě prokládají hlenoidním kašlem. Jsme nad Kongem, do Evropy ještě daleko, vůbec to neutíká. Trpím a bylo by mi snad i milejší, kdyby to letadlo spadlo.

Zbytek cesty jsem se rozhodl popsat v následujícím díle, který bude propojovat i let do Mexika. Dnes končím. Chtěl bych pouze dodat jednu věc. Civilní letadlo je prostředek VEŘEJNÉ dopravy. Vždy je potřeba mít na paměti, že sdílíme jeden prostor (odkud není úniku) s více lidmi. Pokud se chceme chovat jako prasata, dělejme to doma. Vzhled není možná všechno, ale jeho upravenost/stav o nás něco vypovídá. Používat parfémy a antiperspiranty není žádný hřích. Mýti těla a vlasů zabije maximálně bakterie, ale ne nás. Sedět vedle někoho, kdo si není schopný ostříhat nehty je nechutný. Stejně tak se i dívat na něčí nohy, které někteří cestujíci s oblibou prezentují zbytku pasažerů. Na toalety chodíme zásadně v botech, na personál jsme příjemní, neomezujeme prostor ostatních cestujících, před sklopením opěradla se slušně zeptáme, do kuchyňky si pro vodu můžeme dojít, nemusíme vyzvánět jako kok*ti, respektujeme palubní personál a jejich nařízení, protože nám mohou zachránit život. SAA mám vážně rád, ale tento let je jeden z těch nejhorších v mém životě. Je to neuvěřitelné, ale i hrsta spolucestujích může udělat z vašeho letu peklo, aniž by záleželo na kvalitě produktu aerolinky. Před každou cestou si osobně vybírám pohodlné, ale také vkusné oblečení. Jsem totiž zastáncem tvrzení, že cestovat by se mělo stylově. Bohužel úroveň cestování klesá. Cestující se chovají jako hulváti a dobytkové. Vždy mějte u sebe nějaký osvěžovač dechu, žvýkačky. Pro Boha, měňte si oblečení!. Nikdo si nezaslouží být obtěžován vaším tělesným zápachem, chováním, pořváváním, kulturními zvyky, které se jinde neuznávají. Být krásný je relativní. Ale upravený a čistý může být každý! Všichni jsme za letenku zaplatili, všichni si zaloužíme cestovat v čistém a příjemném prostředí.

Tak zase příště... jo, a zde jsou ještě nějaké fotky z městečka Knysna a národního parku Tsitsikama;

REP1.jpg

rep1a.jpg

rep2.jpg

rep3.jpg

rep4.jpg

rep5.jpg

FRAport94
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 26
Registrován: 03. 05. 2018, 23:24
Stav: Offline

Re: Z deníčku 'sňatkového' podvodníka (JAR a Mexiko) pokračování

Příspěvek od FRAport94 »

misob píše:Catering závidím :) Keď sa šťastlivo vrátim z Floridy a postnem do svojho reportu, čo mi na linke DUS-RSW naservírovali EW, tak verím, že u 100% miestnych čitateľov to určite vyvolá hotový “gastroorgazmus” :D


Já EW taky nedávno zažil (CGN-CUN-CGN) - no, my víme svoje :lol:

FRAport94
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 26
Registrován: 03. 05. 2018, 23:24
Stav: Offline

Re: Z deníčku 'sňatkového' podvodníka (JAR a Mexiko) pokračování

Příspěvek od FRAport94 »

bureaucrat píše:Zatím to ujde ale čekám na nějaký pořádný plot twist jako z argentinské telenovely, například že potkáš Schatzi č. 2 v Africe s jejím manželem, kterého ti Schatzi č. 1 představí jako svého vzdáleného příbuzného.


Takový 'šťastlivec' snad nebudu =))

FRAport94
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 26
Registrován: 03. 05. 2018, 23:24
Stav: Offline

Re: Z deníčku 'sňatkového' podvodníka (JAR a Mexiko) pokračování

Příspěvek od FRAport94 »

whiskey píše:V CPT je zaklad combat flight na UH-1! Az potom klasiky ako Chapmanspeak Drive, Hout Bay, tucniaky atd :)


My chtěli zůstat aspoň chvíli při zemi :lol:

cocik
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
autor Trip reportu roku 2011, 2012, 2015; Nejlepší autor trip reportů 2011, 2012; vítěz kategorie Když cesta je cíl 2011, 2012, 2015
Příspěvky: 1689
Registrován: 12. 08. 2008, 05:05
Bydliště: CTU
Stav: Offline

Re: Z deníčku 'sňatkového' podvodníka (JAR a Mexiko) pokračování africké série!

Příspěvek od cocik »

Zpovykany Evropane! Chtelo by to jeden, dva nocni chartery s koupakama na trase CGO-UTP, abys dostatecne ocenil kultivovanost a vonavost nemeckeho naroda.

FRAport94
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 26
Registrován: 03. 05. 2018, 23:24
Stav: Offline

Re: Z deníčku 'sňatkového' podvodníka (JAR a Mexiko) pokračování africké série!

Příspěvek od FRAport94 »

cocik píše:Zpovykany Evropane! Chtelo by to jeden, dva nocni chartery s koupakama na trase CGO-UTP, abys dostatecne ocenil kultivovanost a vonavost nemeckeho naroda.


Tak dovolenkové lety 'made in China' jsou nepochybně jiná liga :lol:
Všechno je ale relativní a od Němců by už nějakou kulturu cestování člověk očekával. V porovnání s cestou z AUH do KHI (absolvováno před dvěma lety v ekonomické třídě) to byl sice luxus, ale průměrný Němec se s průměrným Pákistáncem taky srovnávat nedá... vlastně mám na mysli průměrného Němce z malé vísky ve Švábsku, ne Ahmeda z Frankfurtu :D

papaya
Cestující Economy (low-cost)
Cestující Economy (low-cost)
Příspěvky: 46
Registrován: 09. 06. 2016, 10:25
Oblíbené typy letadel: A350
Pohlaví: muž
Bydliště: Brno
Stav: Offline

Re: Z deníčku 'sňatkového' podvodníka (JAR a Mexiko) pokračování africké série!

Příspěvek od papaya »

Bavím se :lol: :clap: Těším se na pokračování. Na to, jestli stihneš let a odletíš s druhou Schatzi do Mexika :angel: Zároveň nechápu, jak dokážeš být v takových situacích tak klidný, já bych na to prostě neměl koule :lol:


Odpovědět